V reálném světě tyto podmínky zpravidla neexistují, ale význam tohoto ideálního modelu spočívá ve vytvoření východisek pro zkoumání ostatních tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence.
Dokonale konkurenční firma je firmou přebírající cenu (“price taker”), cena její produkce a cena vstupů je dána zvnějšku. Rozhoduje se tedy pouze o objemu výstupu a množství vstupů, které hodlá koupit.
Prioritním cílem firmy je maximalizace zisku, čehož firma může dosáhnout snahou snižovat své výdaje na jednotku produkce, tj. náklady. Je nucena hledat účinnější využívání výrobních faktorů, kterými disponuje.
→Dokonalá konkurence je tak cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku.
Výstup maximalizující zisk lze dosáhnout:
a)na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a náklady (TR - TC)
b)na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MC = MR)
Příjmy v DK - protože je cena konstantní, jsou celkové příjmy závislé pouze na objemu vyrobené produkce a platí: P=MR=AR (křivky AR a MR jsou totožné).
Největší rozdíl mezi křivkami TC a TR je tam, kde mají stejnou směrnici (sklon). Protože směrnicí křivky TR je MR a u TC je to MC, je optimální výstup dán průsečíkem křivek MR a MC (ale zespodu, jinak se jedná o ztrátu)
Žádné komentáře:
Okomentovat