Lombardní

- poskytují se na základě zástavy movitých věcí, popř. penězi ocenitelných práv
- v zásadě se musí jednat o takové věci, které mají vlastnosti takové, aby byli v souladu se zákonem o zástavě
- k zástavě je nutná zástavní smlouva
- ke vzniku zástavy nestačí pouze existence smlouvy, ale dále:
1) je zástava v úschově u věřitele (nepřechází ale vlastnické právo)
2) pokud povaha věci úschovu u věřitele nedovoluje, tak je zástava označena v nějakém úředním dokladu, bez něhož není možné převést vlastnictví (zápis do katastru nemovitostí)
3) je zástava uschována ve veřejné skladu (jedná se o certifikované sklady se zvláštním režimem)
4) věc určená k zástavě se viditelně označí s údaji o věřiteli
- nejsnáze lze lombardní úvěr získat zástavou kvalitních CP (státních dluhopisů)

Revolvingový
- Na jednu úvěrovou smlouvu je opakovaně poskytována peněžní hotovost

Úvěrová smlouva

- není upravena žádným bankovním zákonem, ale pouze obchodním zákoníkem
- úvěrová smlouva upravuje práva a povinnosti věřitele a současně i dlužníka
- v prvé řadě říká, že prostřednictvím smlouvy se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi určitou sumu peněz na určité období za určitou úplatu
- pro dlužníka z toho vyplívají určitá práva a povinnosti:
r právo získat peníze
r právo čerpat peníze v době, které je stanovena ve smlouvě
r splácet úvěr v dohodnutých termínech
r zaplatit úrok – musí být stanoven ve smlouvě

Druhy sazeb

Diskontní sazba
- nejnižší sazba v ekonomice vyhlašovaná CB a využívaná při refinančních úvěrech centrální banky komerčním bankám
- za diskontní sazbu se v současnosti neposkytují žádné úvěry (mimo tzv. nouzových diskontních úvěrů, aby se zabránilo krachu bank)
- v současnosti činí 1 %

- podnikatelské úvěry lze členit:

1) finanční úvěry
a) krátkodobé
b) střednědobé
c) dlouhodobé
2) závazkové úvěry + bankovní záruky
a) akceptační úvěr
b) avalový úvěr
c) bankovní záruky

Krátkodobé úvěry
- člení se z hlediska techniky poskytování:
r kontokorentní
r eskontní
r lombardní
r revolvingový
r ostatní

Kontokorentní

- jde o nejčastěji poskytované úvěry ve světe
- jde o přečerpání účtu do debetu v rámci úvěrového rámce
- z tohoto důvodu se nejedná o běžný účet, ale o účet kontokorentní
- z hlediska podnikatele má jednu velkou výhodu a tou je snadné řízení CASH FLOW (podnikatel ví, že pokud bude potřebovat rychle finanční prostředky, může jít do mínusu)  likvidita podniku je větší
- z hlediska bankovního podnikání je kontokorentní úvěr spojen s vyššími náklady a riziky a je z krátkodobých úvěrů nejdražší  zatěžuje dlužníka vyššími úroky

Eskontní
- je poskytován na základě eskontu (odkupu) CP
- nejčastěji je spojen s odkupem směnky – směnečný eskont
- velikost úvěru se rovná hodnotě směnky mínus diskont
- tyto úvěry jsou nejlevnějšími úvěry na trhu

Cizí zdroje financování

- mezi cizí zdroje se řadí všechny ostatní zdroje, které nejsou zdrojem vlastním
- cizí zdroje lze klasifikovat z nejrůznějších hledisek
- jsou to prostředky, které byly podniku zapůjčeny a bude je muset dříve či později vrátit
- v rozvaze se člení: (může se lišit podrobností)
r rezervy
r dlouhodobé závazky včetně emitovaných dluhopisů a dlouhodobých směnek k úhradě
r krátkodobé závazky
r bankovní úvěry a výpomoci
r ostatní pasiva  zejména účty pasiv
- ne všechna tyto pasiva mohou být využita jako zdroje financování

Rezervy

- slouží k úhradě budoucích nákladů firmy nebo jiných nepředvídatelných výdajů
- rezervy představují zadržené částky z dosud nevykázaného zisku  snižují výši disponibilního zisku za určité období
- rezervy lze vytvářet pouze na základě zákona  je určeno na co je lze vytvářet, v jaké výši, apod.
Úvěry
- úvěr je nenávratný peněžní vztah, kdy věřitel poskytuje dlužníkovi sumu peněz na určitou dobu, kdy věřitel očekává, že do vypršení doby mu bude suma vrácena s úroky
- úvěry lze klasifikovat z nejrůznějších pohledů
- existuje i skupina spotřebitelských úvěrů, které jsou poskytovány nepodnikatelským subjektům
- úvěry jsou spláceny z peněžních toků vytvářených podnikatelským subjektem
- banky preferují takové firmy, kdy financovaná věc dokáže generovat peněžní prostředky, které dokážou splácet úvěr i s úroky
- v zásadě je vyžadováno, aby splácení vycházelo z CASH FLOW
- podnikatelské úvěry lze členit:

Náklady nerozděleného zisku

- pokud je nerozdělený zisk použit na rozvoj podniku je považován za vlastní zdroj financování
- výši nákladů na investování lze spočítat prostřednictvím aplikace teorie nákladů přerozdělitelnosti
- podíl nákladů nerozděleného zisku:

Příklad
Základní jmění …………………………………………………………………………………….. 2 000 000
Počet emisí ………………………………………………………………………………………….. 20 000
Emisní kurz ………………………………………………………………………………………….. 120
Očekávané dividendy ………………………………………………………………………….. 25 %
Výše dividendy na opci ………(120 . 0,25)………………………………….……….. 30/akcii
Celková suma dividend …....(30 . 20000)…………………………………………… 600 000,


Každá koruna zisku bude stát 0,25 Kč

Rezervní fond ze zisku

- je vytvářen ze zákona
- jde o část disponibilního zisku z minulých let (pokud nebyl vytvořen při zakládání podniku)
- rezervní fond se odděluje od zisku protože jsou z něj kryty ztráty nebo jiné dopady hospodářského podniku
- rezervní fond povinně nevytvářejí s.r.o a a.s.
- u družstev má podobný charakter nedělitelný fond
- družstvo je ho povinno vytvářet v minimální výši 10 % ze zapsaného základního jmění

Vkládání počátečních vkladů do jednotlivých obchodních společností

- tato problematika je upravena specificky u každé společnosti zvlášť
- zákon však uvádí obecná pravidla
- u některých OS se musí základní jmění vytvářet povinně
- vkladem společníka se rozumí souhrn peněžních prostředků a jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje vložit do společnosti a podílet se jimi na výsledku podnikání
- nepeněžité vklady mohou mít formu např. práv, licencí, apod.
- ocenění nepeněžitých vkladů je dnes prováděno daleko přísněji než v minulosti
- velikost peněžitého i nepeněžitého vkladu musí být uvedena v základní listině nebo smlouvě
- u PO, které musí mít základní kapitál musí být ocenění provedeno znalcem a přesahuje-li hodnotu 20 000 000,- Kč musí se provést 2 na sobě nezávislé znalecké posudky
- jako základní vklad se mohou vložit i pohledávky
- za ocenění pohledávky odpovídá ten kdo ji vkládá (vlastník pohledávky)  jestliže ocenění neodpovídá skutečné hodnotě, tak stejně musí svůj podíl doplatit
25. 3. 2004

Cash Flow

- představuje jednak příliv a jednak odliv peněžních prostředků v daném období
- představuje výsledek přílivu a odlivu jako rozdíl k určitému datu
- vzniká transformací ze zisku
- zisk ? Cash Flow
- platí, že příjmy se nerovnají výnosům, náklady se nerovnají výdajům
- metod na sestavení CASH FLOW je celá řada, nejčastěji se však používají bilanční nebo sloupcové metody

Členění vlastních zdrojů

- vlastní zdroje jsou všechny zdroje, jejichž vlastníkem je nebo se stává daný podnikatelský subjekt
- patří sem:
r počáteční vklady vlastníků
r odpisy DHIM a NEHIM
r výnosy z prodeje (likvidace) dlouhodobého majetku a zásob
r zisk - jediný interní zdroj, který lze použít pro rozvoj podniku
r všechny ostatní vlastní zdroje – kapitálové fondy

Charakteristiky z hlediska právních forem v ČR

1) podnikání podle živnostenského zákona – OSVČ
2) obchodní společnosti
a) osobní
I. V.O.S.
II. K.S (jedná se spíše o smíšený typ)
b) Kapitálové
I. A.S.
II. S.R.O.
3) družstva
4) organizační složky státu – státní podniky
5) ostatní možnosti podnikání

Nevýhody krátkodobých zdrojů financování

1) vyšší riziko
- vyšší riziko vyplívá zejména z toho, že podnik, který je financován z krátkodobých zdrojů financování nemusí být schopen je rychle obnovit

Zakládání podnikatelských subjektů (z pohledu vytváření vlastních zdrojů)
- podnikání může mít nejrůznější právní formy
- vedle toho existují různé teorie podnikání
- podnik je plánovitě organizačně hospodářskou jednotkou, ve kterém se zhotovují a prodávají určité statky a služby  podnik je kombinací výrobních činitelů, s jejichž pomocí se dosahuje stanovených cílů podniku
- podnik je objekt právních vztahů
- podle obchodního zákoníku je podnik definován jako soubor hmotných a nehmotných služeb podnikání a zároveň k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící podnikateli, které slouží k provozování podniku

- podnikatel podle obchodního zákoníku je:

r osoba zapsaná v OR
r osoby které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění (notáři, soudní znalci, exekutoři,..)
r fyzické osoby provozující zemědělskou výrobu a jsou zapsáni do evidence podle zvláštního předpisu (evidenci vedou obecní úřady)
- založení podniku představuje cílevědomí a řízený proces
- se založením by měla souviset volba určité strategie, s tím, že by se nejdříve měla stanovit „poslání“ podniku, od čehož by se měli odvozovat ostatní cíle
- nejprve se musí vymezit činnost, s čím souvisí vyjasnění zdrojů financování (založení a vlastní činnost)
- zdroje je nutno posuzovat i z hlediska dostupnosti
- s podnikáním souvisí celá řada povinností vyplívající ze zákona, které je nutno splnit
- z tohoto důvodu je lepší řízení podniku (zvláště většího) rozdělit na více lidí  jeden člověk není schopen řídit všechno
- s předmětem činnosti souvisí provedení marketingového průzkumu (zda má vůbec cenu začínat podnikat v daném oboru)
- při rozhodování o právní normě hraje roli mnoho faktorů
- jedním z nich je:
r forma a rozsah ručení
r rozsah oprávnění k zastupování navenek
r počet zakladatelů
r nároky na počáteční kapitál
r administrativní náročnost a rozsah výdajů spojené se založením
r rozhodování z hlediska daňového zatížení
r nutnost zveřejňovat informace o hospodaření

Koncepce nulového provozního kapitálu

- v některých případech je možné považovat nulovou koncepci kapitálu za čistý kapitál
- podstatou je, že zásoby mohou být financovány krátkodobými závazky, což vede k urychlení splatnosti pohledávek
- v praxi to znamená prodávat tak rychle, jak je možný prodej a ihned nakoupit materiál (bezproblémový koloběh peněz)
- v případě úspěšné realizace se sníží skladové náklady na minimum
- pravděpodobnost úspěšnosti je však za normálních ekonomických okolností velmi nízká

Výhody krátkodobých zdrojů financování
1) rychlost
- krátkodobou půjčku je snazší získat než dlouhodobou
- z tohoto důvodu se neprovádí do hloubky bonita zákazníka
2) flexibilita
- krátkodobé financování je vhodné ke krytí sezónních a cyklických potřeb, protože si podnik nemusí vytvářet dlouhodobé závazky

3) nižší náklady
- krátkodobé úrokové sazby jsou nižší než dlouhodobé

- s tím je spojena likvidita podniku, která má 2 stránky:

r průběžná likvidita
- vztahuje se k peněžním příjmům a výdajům uvnitř podniku
r ochranná likvidita
- vztahuje se ke schopnosti rychle se přizpůsobovat neočekávaným nárokům na peněžní hotovost i k určitým záložním prostředkům, které jsou k dispozici pro rychlé zvýšení hotovosti
Charakteristika Typ řízení oběžných aktiv a pasiv
AGRESIVNÍ KONZERVATINÍ
Úroveň oběžných aktiv Nízká, ale efektivní řízení Relativně vysoká
Doba peněžního cyklu Krátká Dlouhá
Náklady a výnosy z oběžných aktiv Nižší náklady a vyšší výnosy  vede k vyšším ziskům Vyšší náklady a nižší výnosy  vede k nižším ziskům
Riziko a výnosnost Růst rizik a očekávaná výnosnost roste Rizika i výnosnost jsou nízké
Úroveň krátkodobých pasiv Relativně vysoká Relativně nízká
Délka peněžního cyklu Krátká Dlouhá
Náklady a výnosy z oběžných aktiv Nižší úrokové výnosy Vyšší úrokové výnosy
Riziko a výnos Strategie s vyšším rizikem a s požadovanou výnosností Strategie s nižším rizikem a nižším požadovaným výnosem
11. 3. 2004

Řízení provozního kapitálu

- z hlediska celkové strategie řízení provozního kapitálu je základním principem vyváženost z hlediska doby splatnosti
- je označován někdy jako samolikvidační princip
- podstatou je umírněná strategie řízení provozního kapitálu
- tato strategie říká, že umírněné investice mají být financovány dlouhodobými zdroji a naopak
- v rámci této strategie finančního managementu se snaží vnést do souladu dobu splatnosti aktiv a pasiv
- dále v rámci této strategie existují některé možnosti kombinací řízení jednotlivých složek:
1) agresivní pozice oběžných aktiv
- je rozuměna jejich nízká úroveň a ta je vyvážena konzervativní pozicí u krátkodobých pasiv
- dochází ke krytí trvalých aktiv krátkodobými pasivy – z tohoto důvodu je velmi časté riziko

2) konzervativní pozice oběžných aktiv
- je vyvážena agresivní pozicí krátkodobých pasiv, kdy tato strategie znamená, že k řízení provozního kapitálu je využíváno dlouhodobými pasivy

3) umírněná pozice
- jde o kombinaci obou předchozích

Současný stav finančního řízení v ČR

- pohlíží se na zajištění fungování účetního systému
- charakteristické jevy:
r neexistuje vědomá finanční strategie (je zaznamenávána plánovanými výkazy)
r zpracovává se velké množství informací bez nutnosti další analýzy
r finanční plány jsou tvořeny ???????????
r mzdové náklady se plánují formou limitů + nepoměřují se náklady s efekty
r obecně v řízení podniku převládá operativní řešení problémů (úkolů) na strategickém řízení (plánování). Z hlediska cílů dávají podniky přednost krátkodobým cílům
Rozlišují se 2 základní typy přístupů
- pasivní přístup
r provede se analýza hospodaření – podle výsledku se vytvoří plán
- aktivní přístup
r je stanoven cíl, definuje činnosti – firma své cíle dále koriguje

Řízení provozního kapitálu

- provozní kapitál jsou krátkodobá oběžná aktiva (jak oběžná pasiva, tak krátkodobá pasiva)
- čistý provozní kapitál je dán rozdílem mezi oběžnými aktivy a krátkodobými pasivy

- provozní kapitál tvoří značnou část prostředků podniku
- oběžná aktiva u výrobních podniků tvoří 40% (hlavně zásoby a pohledávky, krátkodobá pasiva 25% celkových pasiv (krátkodobé závazky z obchodního styku)
- existuje úzký vztah mezi růstem podniku a provozním kapitálem
- firmy mající dobré řízení řídí i provozní kapitál ale směrem aby si udržely plynulý tok kapitálu
- řízení provozního kapitálu lze dělit:
1) řízení hotovosti – řízení krátkodobého finančního majetku
2) řízení pohledávek
3) řízení zásob
4) řízení krátkodobých závazků
- lze ho řídit jednotlivě, ale v podniku musí fungovat jako celek
- základem úspěšného řízení a pochopení finančního řízení je nutno pochopit provozní cyklus – hlavně peněžní cyklus

Pyramidální systém

- ukazatele lze dělit:
r univerzální
r ukazatele mající specifický charakter
- základnou pyramidy je účetní databáze totožná s databází finančního účetnictví  jsou podkladem pro optimální rozhodování a analyzují a zobrazují i plánované hodnoty
- plány na nejvyšších úrovních zachycují životní cyklus podniku
- na nejnižších stupních jde o plány jednoznačné
- jednotlivé dokumenty musí obsahovat minulost i plán
- modely finančního řízení obsahují 3 základní navzájem provázané pohledy na ekonomiku:
1) pohled operační
2) pohled majetkový – odpovídá podobě rozvah, bilance
3) pohled peněžního toku podniku – tvorba a sledování finančních prostředků a jejich využití

- při vytváření účetních výkazů jsou upraveny tak, aby odpovídaly výrobním procesům bez další složité transformace

Cíle finančního řízení

- podle pohybu klíčového parametru lze posoudit správnost minulých rozhodnutí
- v rámci tohoto pyramidálního modelu existuje vrcholný parametr, který má určující význam pro charakter modelu
- jedním z komplexních parametrů je parametr tzv. výnosové hodnoty firmy (v současnosti je jako vrcholový parametr používán často)
- výnosová hodnota firmy je definována jako diskontovaný součet disponibilního peněžního toku (CASH FLOW) neboli těch prostředků, které mohou být odčerpány vlastníky podniku
- parametr výnosové hodnoty firmy je jako vrcholový parametr často využíván ze 2 důvodů:
r vypovídá o volných peněžních prostředcích vyprodukovaných podnikem (vypovídá o výkonnosti podniku)
r sděluje majiteli (majitelům, akcionářům) kolik „zisku“ podnik vytváří
4. 3. 2004

Postavení finančního řízení

Cíle finančního řízení
- cíle finančního řízení se musí shodovat s cíli podniku
- v současné době se jako obecný cíl rozumí maximalizace tržní hodnoty firmy, respektive maximalizace tržní hodnoty jejího vlastního jmění (např. v podobě tržní přidané hodnoty)
- tento obecný cíl je zároveň i cílem dlouhodobým
- podnik, který chce maximalizovat svoji hodnotu je nucen neustále budovat svůj image a budovat si nové trhy, musí se neustále snažit vychovávat své zákazníky a zároveň si „vyrábět“ své vlastní pracovníky

- v krátkodobém časovém horizontu jde o maximalizaci zisku, respektive o zajištění dostatečného peněžního toku, neboli zajištění přiměřené likvidity podniku
- v souladu s finančními cíli bývá uspořádána soustava procesů finančního řízení
- tato situace se nazývá jako model finančního řízení podniku
- je požadováno, aby tento model směřoval ve svém vrcholu k řízení jediného klíčového finančního ukazatele (parametru), který je chápán jako základní finanční cíl
- pokud tento princip funguje je model uspořádán konzistenčně

Finanční řízení

- pojem není nikde přesně definován
- lze ho chápat jako uvědomělou, cílevědomou činnost spočívající v ovládání finančně vyjádřitelných parametrů, které souvisí s podnikatelskou činností
- z tohoto pohledu lze finanční řízení rozčlenit na určité etapy:
1) finanční plánování – zejména dlouhodobé plánování
2) finanční rozhodování
3) finanční analýza

- vlastní finanční řízení se odehrává na všech úrovních řízení podniku
- hlavními atributy finančního řízení jsou:
r aktivní ovládání budoucnosti
r dlouhodobost horizontu pro hodnocení a plánování podnikových operací
- vlastní finanční řízení je prováděno nefinančními manažery, což je dáno tím, že oni svojí činností ovlivňují tvorbu peněz a do této činnosti nemůže žádný finanční ředitel zasahovat

Mechanismus finančního řízení podniku

- základem pro efektivní finanční řízení je soustava manažerského účetnictví
- je to informační systém, poskytující informace o výnosech a nákladech z jednotlivých činností podniku
- manažerské účetnictví je odvozeno od finančního účetnictví
- zásadou budování finančních základů je schopnost vypovídat ve finančních parametrech jednoduše a výstižně o technologických, obchodních, konkurenčních, personálních a organizačních operacích
- manažerskému účetnictví musí být přizpůsobeny všechny dokumenty podniku  musí z nich být patrná ekonomika jednotlivých procesů podniku (popř. organizačních jednotek)
- pro manažerské účetnictví je typická skutečnost, že je zaměřeno na plánovací činnost, která vedle tradičních vykazovacích činností slouží k určení co podnik čeká v budoucnosti
- na tuto informační základnu navazují procesy vyššího řízení

- nedílnou součástí samotné strategie je příprava strategie, která může zahrnovat následující kroky:

r stanovení určitého „poslání“ podniku a cílů, které mají poslání zajistit
r vytvoření několik variant strategie a jejich vyhodnocování
- varianty by měly být vytvořeny tak, aby je bylo možné plynule obměňovat
- strategie je jednotícím prvkem při řízením podniku a představuje východisko a rámec pro krátkodobé a dlouhodobé finanční řízení
- strategie řízení se nerovná dlouhodobému plánování
- vlastní strategické řízení je tvůrčí činností  různé podnikatelské subjekty jsou různě úspěšné
- dílčí strategie řízení vycházejí z dílčích faktorů, které vycházejí z již zmiňované strategické analýzy
- obecnou snahou je vytvářet více strategií, které se liší různými předpoklady o hodnotách některých parametrů a pro jejich vyhodnocování jsou využívány různé metody
- typickou metodou je metoda vícekriteriálního hodnocení

hodnocení jednotlivých variant stěžuje faktor rizika

- hodnocení jednotlivých variant stěžuje faktor rizika
- vždy se sestavuje pravděpodobný vývoj varianty a zároveň i „katastrofický scénář“ varianty
- žádná strategie neprobíhá v přesně definovaných fázích a je to nikdy nekončící proces

- z hlediska finančního řízení se lze setkat se 2 základními „extrémními“ typy strategií (může mezi nimi existovat kompromis):
1) KONZERVATIVNÍ
- je charakteristická nízká rizikovost, ale většinou jsou s ním spojeny vyšší náklady a nižší výnosnost

2) AGRESIVNÍ
- je charakteristická vysoká rizikovost, nižší náklady a vyšší očekávaná výnosnost

Peněžní toky uvnitř podniku

Úloha finančního řízení
- úloha finančního řízení se bere zejména z pohledu strategie finančního řízení
- finanční strategie musí být pevnou součástí celkové strategie podniku
- strategické řízení musí být účinným opatřením vedoucí k větší účinnosti podniku na trhu
- strategie by měla být neustále upřesňována, protože musí pružně reagovat na nové možnosti podniku a nové požadavky trhu
- úspěšná strategie má zajistit trvalou prosperitu podniku
- nedílnou součástí samotné strategie je příprava strategie, která může zahrnovat následující kroky:
r provedení hluboké strategické analýzy podniku
- při provádění analýzy se musí brát v úvahu neustále se měnící prostředí, kde se podnik vyskytuje
- někdy se tyto podmínky mohou měnit velmi rychle, což směřuje mimo jiné k rychlejšímu nárůstu konkurence

Nepřímé daně

- jsou využívány ve všech tržních ekonomikách a tvoří hlavní příjem rozpočtu (u nás představuje ¾ příjmu rozpočtu)
- v rámci vstupu ČR do EU se mění hranice plátcovství DPH
- jak daňová soustava, tak finanční rozhodování se neděje v uzavřeném cyklu, ale je součástí rozhodování finančních trhů
- tam se vytvářejí ceny finančních instrumentů – vytváří se hladina úroků
- na finančním trhu se pohybují nejen všichni podnikatelé, ale i ostatní FO
- z hlediska finančního rozhodování je důležité členění finančního trhu na:
r přímý – mezi stranami obchodu se nevyskytuje žádný zprostředkovatel
r zprostředkovaný – existuje zprostředkovatel, který obchod zprostředkuje (banky, zprostředkovatelé,…)
- sekuritizace – obecný proces, který spočívá v přesunu peněz pomocí CP na úkor přesouvání peněz pomocí klasických úvěrových technik
- CP se považují za jistější způsob alokace z důvodu lepší vymožitelnosti dluhu
26. 2. 2004

Finanční řízení a finanční plánování

- s pojmem finanční řízení se pojí další oblast a tou je problematika finanční analýzy
- dopady finančního řízení se v zásadě odrazí zejména ve finančních výkazech podniku, respektive v celkových informacích o podniku
- finanční řízení včetně finančního rozhodování a finančního plánování je možné dělit z hlediska času:
1) dlouhodobé finanční řízení
- je spojeno s kapitálovými investicemi a s „dividendovou politikou“ podniku
2) krátkodobé finanční řízení
- obecně je spojeno s řízením provozního kapitálu

Daně z příjmu

- daňové zatížení FO a PO je rozdílné
- u FO jde o zatížení pásmové, kdežto u PO je daň jednotná a v současné době probíhá její snižování
- tato daň hraje velkou roli při rozhodování jakou formu podnikání bude podnik provozovat
- z hlediska daně z příjmu může vstupovat investiční majetek do nákladů prostřednictvím odpisů
- systém odepisování je důležitý z hlediska rychlosti „vstupu“ majetku do nákladů – v současnosti se zkracují doby odepisování
- toto má pozitivní vliv na investování  rychlejší návratnost
- daňové zatížení ovlivňuje i vstup cizího kapitálu do republiky
- tento fakt může být řešen tzv. daňovými prázdninami za splnění určitých podmínek

Majetkové daně

- nejsou vybírány z žádného příjmu, ale z hodnoty majetku
- s mnohými daněmi jsou spojeny takové výdaje, že se nevyplácí ji ani vybírat (např. daň z nemovitostí)
- z tohoto důvodu je daně z nemovitostí nevybírají např. v Anglii, Francii, Belgii,..

Finanční rozhodování a vliv daňové soustavy na finanční rozhodování

- finanční rozhodování souvisí s rozhodováním se na základě toho, jak se rozhodnutí týká problematiky daní
- jedná se o rozhodování v krátkodobém i v dlouhodobém horizontu
- daně ovlivňují podnikovou aktivitu v každém státě
- jedním z problémů je stanoven objemu daní, která je od podniků vybírána (měl by se optimalizovat objem daní)
- existuje přímá souvislost mezi objemem vybíraných daní a efektivitou hospodaření podniku
- odvodová daňová povinnost v České republice je jedna z nejvyšších na světě
- základní typy daní:

- základní typy daní:

r přímé
• daň z příjmu FO
• daň z příjmu PO
• daň z nemovitosti
• daň z převodu nemovitostí
• daň dědická
• silniční daň
r nepřímé
• DPH
• Spotřební daň
- daňová soustava by měla být relativně stabilizovaná
- z hlediska hospodářství mají časté zásady do daňové soustavy kontraproduktivní vliv (snižuje se důvěra podniků)
- u nás se od r. 1993 daňová struktura výrazně nezměnila
- výběr a určování daní se v ČR řídí soustavou daňových zákonů

Fáze finančního rozhodování

1) vymezení finančního problému a stanovení kritérií finančních cílů
2) analýza informací a podkladů nutných pro rozhodování – základním zdrojem získávání informací je okruh účetnictví
3) stanovení různých variant řešení problémů
4) určení kritérií pro výběr optimální varianty a hodnocení variant kritérií
5) vlastní výběr – volba optimální varianty

Finanční rozhodování

Typy finančního rozhodování
- finanční rozhodování je proces, při kterém dochází k výběru optimální varianty získávání peněz (podnikového kapitálu) a a jejich užití a to v kontextu s hlavními finančními cíli podniku
- je nutné přihlížet ke všem omezujícím podmínkám
- existuje řada typů finančního rozhodování (rozhodovacích situací):
- rozhodování o celkové výši kapitálu při zakládání podniku
- rozhodování o struktuře podnikového kapitálu (poměr mezi vlastním a cizím kapitálem) s přihlédnutím k realizovatelnosti rozhodnutí
- rozhodování o struktuře majetku
- rozhodování o způsobu investování (zhodnocení vytvořeného kapitálu)
- rozhodování o rozdělování zisku podniku
- rozhodování o množství kapitálu určeného na investování (v rámci zákonných limit)
- rozhodování o různých formách fůzí a akvizic

Typy finančního rozhodování

- všechny tyto typy se týkaly strategického finančního rozhodování
- pro strategické a dlouhodobé finanční rozhodování je typické, že se musí respektovat faktor času a vyšší stupeň rizika
- v rámci strategického rozhodování musí manažeři provádět řadu krátkodobých rozhodnutí a to takových, které se vztahují k problémům krátkodobého majetku a kapitálu
- i v rámci finančního rozhodování platí, že čím kratší časový horizont tím menší míra rizika
- specifické rysy krátkodobých finančních rozhodnutí:
r rozhodování o velikosti a struktuře OM (optimalizace peněžních prostředků, investice do krátkodobých CP, výše pohledávek, stav zásob,…)
r rozhodování o optimálním složení krátkodobého kapitálu
r rozhodování o prvcích ochrany proti různým formám rizika

Hlavní oblasti a organizace finančního řízení

- zajišťování finančních zdrojů pro založení a další rozvoj podniku
- volba optimální kapitálové struktury
- financování a řízení oběžného majetku
- vlastní investování peněžních prostředků do fixního majetku (HIM a NEHIM)
- rozdělování podnikového zisku s přihlédnutím k daňové politice státu
- provádění finanční analýzy
- finanční plánování tvorby a užití interních i externích finančních zdrojů
- vnitřní řízení integrovaných podnikatelských celků (koncerny, holdingy,..)
- užití zahraničního kapitálu z hlediska možnosti ho získat a z hlediska měnových kurzů
- finanční řízení při akvizicích a fúzích

Vývoj finančního řízení

- počátkem 20. století se začíná finanční řízení oddělovat od ostatních činností
- v této době začíná převládat názor, že finanční řízení je vrcholem celého řízení firmy (dříve bylo chápáno pouze jako doplněk)
- od této doby se finanční řízení vyděluje jako samostatná vědní disciplína, začínají vznikat samostatné řídící útvary, které se zabývají finančními toky a finančním řízením
- z hlediska vlastního vývoje se přibližně ve 30. letech soustřeďuje jak teorie tak praxe z oblasti získávání kapitálu a to v souvislosti se vznikem podniku
- teoretici řešili problematiku externího a interního kapitálu a jejich vazeb
- od 30. let v souvislosti s hospodářskou krizí se věda začala opírat o získávání cizího kapitálu a s tím spojených rizik
- zároveň dochází ke koncipování prvních metod finanční analýzy
- velkým dopadem na vznikající koncepci finančního řízení mělo zavádění informačních technologií (v 50. letech)
- v současné době je snaha vylepšovat dané metody a zlepšovat přístup k informacím, racionalizovat finanční řízení
19.2.2004

3) princip respektování faktoru času

- zásada, která se dá zejména v bezinflačním prostředí vyjádřit pravidlem, že koruna, kterou mám teď nemá stejnou hodnotu, jako kdybych ji získal zítra
- jde o investování a získávání zisků
4) princip zohledňování rizika
- v každém podnikání existuje riziko
5) princip optimalizace kapitálové struktury
- musí se najít optimální bod (poměr) mezi vlastním a cizím kapitálem
6) princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálového trhu
- vychází z teorie efektivnosti kapitálových trhů
- z tohoto pohledu se rozlišují 3 stupně efektivnosti:
r vysoce efektivní
r středně efektivní
r neefektivní
- žádné trhy se nikdy nemohou chovat zcela efektivně, kvůli existenci určitých anomálií
7) princip plánování a analýzy finančních údajů
- při finančním řízení se musí plánovat a jejich plnění analyzovat

Cíle a principy finančního řízení

- finanční řízení je nejen dominantním, ale i integrujícím činitelem (rolí) při řízení podniku
- tyto role spočívají v tom, že veškerá činnost podniku je spojena s pohybem peněz (zakládání, provoz, ukončení nebo spojení či rozdělení firmy)
- základem měření úspěšnosti podniku jsou finance
- sále se tyto role projevují v tom, že všechny podniky, které chtějí úspěšně fungovat si stanovují finanční cíle (jsou součástí ostatních podnikových cílů)
- v současné době už není pouze jediný cíl – maximalizace zisku

Cíle finančního řízení
- strategické (základní)
- udržení finanční stability
- finanční cíle
- maximalizace hodnoty majetku (akcionářů)
- integrace činností
- uspokojení zákazníků
- dosahovat stálé likvidity – likvidita - schopnost splácet (vyplatit) vklady věřitelům ( u bank)
likvidnost - schopnost přeměnit finanční instrument (akcie…) na
peníze

Principy finančního řízení

- k úspěšnému zajišťování cílů je nutné se opírat o základní principy finančního řízení
- rozlišujeme jich několik:
- princip peněžních toků
- tento princip zdůrazňuje, že pro finanční řízení jsou důležité peněžní toky (jak podnik získává příjmy a jak je vydává)
- podnik sice může vykazovat zisk, ale může být ve velice špatném finančním stavu
- tento princip se prosadil i v našem účetnictví (CASH FLAW)

2) princip čisté současné hodnoty
- mělo by se investovat jen do činností, které vykazují čistou současnou hodnotu kladnou (pozitivní)
- čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a výdaji na tuto činnost
- z tohoto pohledu zohledňuje nejen výši peněžních prostředků a výdajů, ale i jejich časové rozložení
- současná finanční teorie upřednostňuje tento princip před hlediskem návratnosti peněžních prostředků

Finanční majetek

- ta část majetku podniku, která vedle peněžních prostředků zahrnuje i jiná finanční aktiva

Finanční zdroje
- peněžní prostředky může podnik získávat nejrůznějšími způsoby a z nejrůznějších zdrojů
- těmito zdroji se rozumí určité věci, které nejsou dokonale vymezeny
- finanční zdroje proto nejsou přesně nikde definovány
- finanční zdroje se často ztotožňují s pojmem podnikový kapitál
- několik definicí finančních zdrojů:
r za finanční zdroje mohou být považovány takové zdroje, které poskytují peněžní prostředky a podnikový kapitál
r finanční zdroje jsou souhrny peněz, které podnik získá za určité časové období a to prodejem svých výkonů
r finanční zdroje jsou veškeré tržby podniku  nejpoužívanější definice
- finanční zdroje jsou východiskem pro hodnocení finanční situace podniku v určitém časovém období

Finance podniku

- finance podniku zahrnují pohyb peněžních prostředků, kapitálu a finančních zdrojů a to pohyb, při kterém se podnik dostává do různorodých kvantitativních a kvalitativních peněžních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty, ale také se zaměstnanci a státem
- finanční řízení je definováno jako subjektivní ekonomická činnost zabývající se získáváním pro podnik potřebných peněžních prostředků a kapitálu a to z různých finančních zdrojů (= financování) a poté přemisťování peněz do různých forem nepeněžního majetku (= investování)
- s tímto je spojena i další činnost – rozdělování zisku (dividendová politika)
- to vše se děje s cílem maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku firmy
- základem finančního řízení je finanční rozhodování o výběru nejvhodnějších variant pohybu peněz, kapitálu a finančních zdrojů a kontrola realizace těchto rozhodnutí

Podnikový kapitál

- z ekonomického hlediska jde o jeden z nejdůležitějších výrobních faktorů
- z hlediska financí se pod tímto pojmem rozumí souhrn veškerých vložených peněz do podnikání (ať už vlastní nebo cizí kapitál)

- podnikový kapitál lze třídit z několika hledisek:
r vlastní
r cizí

r krátkodobý
r střednědobý
r dlouhodobý
atd.

82) Změna rozpočtových pravidel po r. 1990

Souvisí z hospodářskou situací, dříve existovala federace a dvě republiky, tedy 3 parlamenty a 3 rozpočty. Proto se odstranila závislost republikových rozpočtů na federálním a závislost rozpočtů měst a obcí na rozpočtu státním (všechny obce musí hospodařit samy). Došlo k rozdělení kompetencí. Jedním z úkolů bylo též zvýšit samostatnost a odpovědnost za hospodaření subjektů, který má nějaký rozpočet (zejména obce a města) a přerozdělování tak omezit na minimum. Současně se musela zajistit výplata transferů - invalidních důchodů, dávek v nezaměstnanosti, sociálních dávek. Byly zavedeny fondy, ze kterých si stát půjčoval. Dnes existuje snaha oddělit tyto fondy úplně od státu.

Peněžní prostředky

- peněžní prostředky (PP) představují část aktiv podniku a to tu část, která má podobu:
r hotových peněz
r peněžních forem (zejména vkladů)
r ekvivalentu PP (ceniny – stravenky, CP, směnky,…)

- nesmí se směšovat pojem PP a hotovost
- peněžní prostředky v rámci financování podniku nejsou tokovou veličinou, ale stavovou veličinou
- stav peněžních prostředků předikuje schopnost podniku dostávat svým závazkům a z toho lze odvodit likviditu podniku
- likviditu může podnik zajišťovat i jinými způsoby než držením hotovosti, protože držba peněžních prostředků je spojena s náklady, ale nepřináší prakticky žádný zisk
- hlavním úkolem manažerů je najít únosnou míru peněžních prostředků, které podnik má ihned k dispozici a tím, aby mohl kdykoliv dostát svoji likviditu
- z hlediska vykazování jsou peněžní prostředky vykazovány v rozvaze ve finančním majetku podniku
- existuje celá řada dalších finančních instrumentů, které představují finance pro podnik
- jde např. o krátkodobé nebo dlouhodobé CP, akcie, státní pokladniční poukázky,…

80) Restituce

Spočívá v změně vlastnických poměrů, v náhradě majetkovýchkřivd způsobených předchozím režimem.
Bylo zajištěno zákony:
- z. č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd
- z. č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích
- z. č. 229/1991 Sb. o půdě

81) Liberalizace zahraničně-obchodních vztahů po r. 1990

Otázka, jak se bude naše produkce chovat směrem do zahraničí. Do roku 1989 bylo pojetí zahraničního obchodu pasivní, byl monopolizován do podniků zahraničního obchodu.
Došlo ke zřízení agentury pro zahraniční investice, byl přijat zákon o zahraničních investicích. Podniky ztratily východní trhy -> hledaly nové, zpočátku šly všechny peněžní toky přes československé bankovní ústavy (až do zavedení plné konvertibility). Trhy se nepodařilo nahradit, došlo k velké ztrátě odbytišť.
Celkovým cílem bylo vytvořit podmínky pro zapojení naší ekonomiky do vyšších integračních struktur, zvláště v rámci EU.

77) Makroekonomická opatření ekonomické reformy – přehled

- viz. otázka 76

78) Zajištění finanční a měnové stability po r. 1990
- Nízká inflace je jednou z klíčových podmínek udržitelné dynamiky růstu a současně
hodnotou vysoce ceněnou širokými vrstvami české společnosti
- Rychlost postupu k cenové a měnové stabilitě a předpokládaný časový horizont jejího
dosažení musí brát v úvahu nezbytné strukturální adaptace, zejména přizpůsobení cenových
relací
- Dlouhodobý inflační cíl musí být konzistentní se strategií našeho začleňování do evropských
institucí, především s nároky vstupu do EU a do EMU.

79) Strukturální politika po r. 1990

Tkví v tom, že bylo třeba zrušit strnulost centrálně plánované ekonomiky a zhodnotit domácí surovinové zdroje jiným způsobem. Bylo nutné zrušit aktivity v těžebním průmyslu, rozvrstvení ekonomiky do sektorů (které pozbyly své opodstatnění), znovu se začít soustředit na oblast lehkého průmyslu. Problém bylo a je zemědělství -> neproduktivní kolos.

Další problémy:
• zlikvidování zbrojní výroby
• co udělat s oblastí vědy, výzkumu a rozvoje, obrovskou mamutí institucí, která měla ohromný administrativní aparát. Snaha zavést základní výzkum při VŠ a aplikovaný výzkum při soukromých podnicích.
• dopravní infrastruktura - směrem na západ byla nepatrná, v nezbytně nutné míře
• energetika - co udělat, abychom zachovali a dosáhli ekologického prostředí v ČR

Byly zakládány fondy restrukturálních změn -> financování těch nejžhavějších problémů (např. rekvalifikace). Muselo dojít na restrukturalizaci vnějších vztahů - snížit citlivost ekonomiky na vnější vlivy. Nepodařilo se přilákat dostatek zahraničních investorů. Nezbytným doprovodem všech změn musela být podpora vlády => různé programy.

75) Vnější obchodní a měnová politika

– otázka cel a kvót – regulování dovozu a vývozu, jsou důležité vztahy mezi státy
- vnější obchodní politika – snaha otevřít se světu, tzn. přilákat investory do ČR, tím snížit nezaměstnanost a zpomalit inflační spirálu.
- vnější měnová politika – politika měnových kursů – buďto volně anebo stát dohlíží a reguluje – EU má společnou měnovou politiku

76) Mikroekonomická opatření ekonomické reformy – přehled

V r. 1990 byl vypracován scénář ekonomické reformy, ve které šlo o to, provést změny co nejrychleji, vytvořit nové ekonomické, politické a sociální prostředí a to vše s ohledem na ekologické otázky.
Tato reforma měla dvě části a to:
1.) Makroekonomickou:
a) přijetí stabilizační měnové politiky
b) daňová reforma
c) rozpočtová reforma
d) reforma v oblasti sociální politiky
e) strukturální politika
f) nová zahraniční politika
2.) Mikroekonomickou:
a)změna vlastnických poměrů v ekonomice
b)liberalizace cen
c) liberalizace (transformace) v oblasti směnitelnosti měny

73) Důchodová a sociální politika

Důchodová politika:
- důchod = příjem
- týká se ceny výrobních faktorů, fakticky jde hlavně o mzdovou politiku
- hlavní otázkou je stanovení minimální mzdy (legislativa mzdové politiky státu)
Sociální politika:
- jedná se o sociální dávky (přídavky na děti, nemocenská,…)
- má úzký vztah k politice zaměstnanosti
- pokud je tato politika „štědrá“, dochází k neochotě pracovat (je lepší pobírat dávky)
- má zajistit důstojné přežití jedinců ve společnosti

74) Strukturální politika

- Stát aktivně ovlivňuje strukturální ekonomiku.
- Různá hlediska:
- odvětvová strukturální ekonomika (u nás přechod od těžkého průmyslu k lehkému)
- velké podniky jsou vázány na život okolních oblastí
- po r. 1989 u nás souvisí s územní strukturou (snaha vyrovnat ekonomickou úroveň
regionů)
- Státní politika – snahou je ovlivňování podniků (omezování) za účelem udržení dostatečné
konkurence.

71) Daňová soustava ČR

o poskytuje příjmy, majetek a spotřebu
o dělí se:
a) přímá:
 důchodový typ (daň PO)
 majetkový typ
b) nepřímá:
 univerzální (přidaná hodnota)
 spotřební
o předmět daně – činnost, která je předmětem zdanění
o základ daně – upravený předmět daně (příjmy + výdaje = předmět daně)
o sazba daně – lineární (PO 31%), progresivní (FO), degresivní
o splatnost daně – do kdy se má splatit – 1 hospodářský rok
o daně jsou:
a) povinné
b) nenávratné (bez protiplnění)
c) subjektivizované (podle únosnosti)
d) opakovaná platba do rozpočtu

72) Podstata DPH

- Stát zdaní to, co bylo v daném roce vyrobeno.
- Dříve byla u nás používána tzv. daň z obratu.
- Existuje několik druhů zdanění:
a) USA používá tzv. prodejní daň (jednodušší způsob)
b) ve Francii se provádí tzv. zdanění daně z přidané hodnoty (složitější způsob, který platí v
EU)

69) Operace na volném trhu

CB je oprávněna emitovat nebo skupovat cenné papíry státu. Jedná se o obligace (státní dluhopisy), kterými si stát upravuje množství peněz v oběhu. Když je stát v úzkých, emituje dluhopisy (obchodují se na kapitálovém trhu) => přinášejí státu hotové peníze (např. na pomoc státnímu rozpočtu). Motivací pro investory ke koupi je úrok. Stát je garantuje, jsou velmi jisté. Bývají obchodovány s určitým výnosem -> na kapitálovém trhu se jejich cena může zvýšit.

70) Státní rozpočet

- Fond peněžitých prostředků, kdy na jedné straně jsou příjmy a na druhé výdaje na určitou dobu
- Keynesiánská ekonomika státního rozpočtu – jedná se o hlavní nástroj ovlivňování a regulaci agregátní poptávky ( ovlivňuje HDP a zaměstnanost)
- V ideálním případě by se měly příjmy rovnat výdajům. V případě, že příjmy jsou vyšší, než výdaje, vzniká přebytek (=znak, že jsou vysoké daně).
- V opačném případě je situace horší – tzv.schodek, deficit.
- Příjmy: daně, cla, poplatky
- Výdaje: transfery, státní aparát, školství, kultura,…
- Funkce státního rozpočtu:
a) fiskální – soustředění peněžních prostředků do státního rozpočtu
b) alokační – spráně umístit
c) redistribuční (přerozdělovací)
d) stabilizační – mírnit vývojové cykly ekonomiky

66) Nástroje hospodářské politiky státu – přehled

- nástroje hospodářské politiky jsou v zásadě několikerého druhu:
 kvantitativní – situace peněz na trhu (např. daně)
 kvalitativní – jsou to ty nástroje, které mění chování politických subjektů
 působení na efektivnost tržního mechanismu – antimonopolní politika – snaha omezení externalit
 ovlivňování rozdělování důchodů – jak rozdělit (např. zdanění podniků)
- podle míry účasti působení politiky státu je dělíme na:
a) fiskální - fiskus = státní pokladna
b) monetární - ovlivňuje množství peněz v oběhu
c) důchodovou - výsledek dohody tripartity – zaměstnanci x odbory x zaměstnavatelé
d) vnější měnovou a zahraniční politiku - apreciace a depreciace, kvóty a cla
e) další nástroje - politika zaměstnanosti, strukturální politika, …
- konkrétní nástroje:
a) záměrná (diskrétní opatření
b) vestavěné stabilizátory
c) dezinflační politika státu

67) Vliv referenčních úrokových sazeb centrální banky na nabídku peněz a poptávku

- Centrální banka je prosazuje u svých úvěrů (nepřímo jimi ovlivňují komerční banky).
- Při expanzivní politice státu dojde ke snížení úrokových sazeb, což vede k tomu, že lidé
budou méně spořit a více nakupovat.
- Při restriktivní politice státu naopak dojde k útlumu ekonomiky.

68) Multiplikace depozit a minimální povinné rezervy

Povinné minimální rezervy:
- Předpis, který stanoví centrální banka -> určí tak procento, které každá komerční banka musí
z každé finanční operace uložit do fondu rezerv. Je to důležité z hlediska jistoty vkladatelů.
- V případě expanzivní politiky státu se rezervy sníží, a tím dojde k tomu, že komerční banky
budou méně půjčovat peníze svým zákazníkům.
- V případě restriktivní politiky státu budou banky půjčovat více.
Multiplikace depozit:
- Komerční banky s penězi obchodují a tento jev je vyjádřením toho, že KB s těmito penězi
dále pracují.

65) Teoretické přístupy k hospodářské politice státu

- existují dva základní směry tohoto problému:
 Keynesiánská politika:
o pojmenovaná podle J.M. Keynese (fine tuning)
o silné zásahy do sociální sféry
o větší sociální péče(o občana)
o snaha o vysokou zaměstnanost
o tato politika je vykoupena velkým zdanění
o používá např. Švédsko, Dánsko, Norsko a Finsko
 liberální politika:
o za jejího zakladatele je považován A. Smith
o je zde velká vlastní vůle občanů (např. USA)
o je zde nízká míra zdanitelnosti, ale nefunguje systém státní sociální a zdravotní podpory
o působí na firmy - oživení
- rozdíly mezi keynesiánskou a liberální politikou se pomalu stírají

63) Hospodářské cykly

- existují různé teorie (např. Kondratěvův-Kuzněcův cyklus)
- příčinou výkyvů cyklu je nerovnováha mezi spotřebou a investicemi
- hospodářský cyklus není možné zcela ovlivnit, pouze lze zmírnit dopady
výkyvů
-GAP – nezaměstnanostní potenciál, který nepravidelně kolísá
- existují různé způsoby zobrazení cyklu:

64) Cíle hospodářské politiky státu

- cílem hospodářské politiky je ekonomická stabilizace státu
- používají se různé metody měření
- pro ilustraci nejlépe poslouží grafické vyjádření

Philipsova křivka:



Diamantový graf:

62) NEW

= net ekonomy welfare (=čistý ekonomický blahobyt).
Netržní produkce (vaření, stavba domu, ušití šatů) – existující služby, které však nejsou využívány díky svépomoci, jsou tu jen určité vstupy (materiál).
Šedá ekonomika – daňové úniky, nevykazované položky…=>zkreslené hodnocení. Externality: a)kladné – vybudování infrastruktury (v souvislosti s firmou – vybud.silnic při
stavbách zahr.investorů),…
b)záporné – kouř, hluk (spojený s firmou)… Hodnota volného času. Poměr
kvality a ceny – často se nekouká na kvalitu, ale pouze na cenu

60) Národohospodářský produkt hrubý vs. čistý

Hrubý domácí produkt (HDP,GDP - Gross Domestic Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tento ukazatel je počítán na územním principu a je
používán především v Evropě.

Hrubý národní produkt (GNP - Gross National Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory ve vlastnictví subjektů národní ekonomiky za dané období. Tento ukazatel je počítán na národním principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. americké investice v Jižní Americe a jejich produkce se započítají do HNP USA - naopak se sem nezapočítají produkty vyrobené zahraničními firmami na území USA.

Čistý národní produkt (Net National Product NNP) = GNP - investice
kde investice jsou investice obnovovací neboli amortizace.

61) Národohospodářský produkt vypočtený příjmovou a výdajovou metodou

- multiplikátory(násobí účinky expanze nebo restrikce) v hospodářské politice:
o výdajový model:
1/MPC-1 = výdajový multiplikátor, přičemž MPC znamená mezní sklon ke spotřebě

o příjmový (daňový) model:
1/1-MPC(1-r)= daňový multiplikátor, přičemž (1-r) znamená míru zdanění

55) Euro jako měna

Euro - název společné evropské měny, která bude v budoucnu oficiálním platidlem ve všech členských státech Evropské unie. Jedná se o 11 členských států EU daných dohodou z r. 1988- zbývající buď nesplnily stanovené předpoklady stability (Řecko, Švédsko), nebo se dobrovolně rozhodly zapojit se až později (Velká Británie, Dánsko). V průběhu r. 2000 byla přehodnocena situace Řecka a bylo rozhodnuto o vstupu této země do třetí etapy od r. 2001.
1. 1. 1999 začala fungovat měnová unie. Byly neodvolatelně stanoveny směnné kurzy. Pravomoci pro peněžní politiku byly předány Evropské ústřední bance. Euro začalo být používáno a 1. 1. 2002 byly zavedeny bankovky a mince nové měny.

56) Ekonomické subjekty
- Stát, domácnosti, firmy, trh VF, trh výrobků a služeb
- dále viz. otázka 35. Je to to samé

57) Základní ekonomický koloběh
- opět viz. otázka 35

58) Národohospodářský produkt domácí vs. národní

– ukazatel vyspělosti ekonomiky. Produkt zkoumá, kolik bylo vyrobeno bez ohledu na spotřebu při výrobě. Domácí – produkt vyrobený na území určitého státu. Národní – produkt držený v rukou občanů určitého státu.

59) Národohospodářský produkt potencionální vs. skutečný
skutečně dosažený HDP, ať už je vyjádřený
- v běžných cenách - nominální HDP (při výpočtu používáme aktuální ceny zboží a služeb v daném roce) nebo
- ve stálých cenách - reálný HDP (používáme ceny zvoleného roku, na které ceny jiných let přepočteme).

potenciální HDP, tedy teoretický celkový produkt hospodářství, kterého by dosáhlo při úplném využití svých výrobních faktorů (práce, přírodní zdroje, kapitál). Hospodářství dosahuje potenciálního HDP, pokud se pohybuje na hranici svých produkčních možností.

53) Platební bilance

- přehled příjmů a výdajů v různých měnách ve státě; určuje i stabilitu země
- dělí se na:
a) kapitálový finanční účet – hlavně zahraniční investice např. domácí investují v zahraničí(-) nebo zahraniční investují u nás (+)
b) běžný finanční účet – běžné transakce; obchodní bilance + vývoz – dovoz = saldo (aktivní nebo pasivní); pasivní je když vývoz dovoz
- obchodní bilance – je nejdůležitější součástí platební bilance
- mzdy – pokud např. naši pracovníci pracují v zahraničí, pak dochází k dovozu cizí měny
- úroky – transfery peněz (např. humanitární pomoc)
- celkové saldo – jednotlivá salda se sečtou – přírůstek/úbytek peněz – rozdíl musí být vypořádán z měnových rezerv (devizové rezervy)

54) ES/EU

3 základní pilíře: I. Římská smlouva(1957-EHS), Pařížská smlouva (1951-ESUO)
II. Společná zahraniční a bezpečnostní politika
III. Vnitro a justice
Další dělení:
1) Historie ekonomické integrace v Evropě:
• počátky integrace do II. Světové války
• ESUO/EHS/EUROATOM, ESVO, RVHP
2) Prohlubování a rozšiřování EHS/ES/ESUO:
• 1968 – celní unie
• 1986 – akt o jednotné Evropě
• 1992 – Maastrichtská smlouva
• 1997 – Amsterodamská smlouva
• 2000 – Smlouva z Nice
3) Integrace trhů – jednotný vnitřní trh:
• volný pohyb zboží
• volný pohyb služeb
• volný pohyb osob
• volný pohyb kapitálu
4) Společné a koordinované politiky EU:
• společné politiky: zemědělská, obchodní, dopravní
• koordinované politiky: regionální, sociální, ochrana životního prostředí, podpora výzkumu a vývoje
5) Vývoj k měnové unii:
• 40-60.léta – bretton-woodský systém (pevný kurz k dollaru)
• 70.léta – Wernerova zpráva, EUA
• 80. léta – EMS, ERM, ECU
• 90.léta – budování EMU

50) Cla a kvóty

Clo- vývozce a dovozce platí přirážku ze zboží při překročení hranic daného státu (dovozní)
Kóty – ne cena, ale stanovené max. množství výrobků, které se může do státu vyvést
GATT – dohoda o clech a obchodech (1994 přejmenována na WTO)

51) Měnové kurzy

Měna – zákoně stanovená soustava peněžních jednotek
Kurz = jednotka 1 měny vyjádřená jednotkami druhé měny
- také je to systém pevných a volných kurzů pod zásahem bank
- zlato už neslouží jako měnový kov
- dříve byla směnitelnost zlata za dolar (1944)





52) Parita kupní síly
- měnové kurzy směřují k rovnovážnému kurzu, vyrovnává kupní sílu obou měn
Parita kupní síly - měnový kurz mezi dvěma měnami je rovnovážný tehdy, jestliže umožňuje za stejné množství peněz realizovat v obou zemích stejné nákupy. Když není rovnováha -> je motivace nakupovat jinde.

49) Splývání trhů výrobků a služeb

Splývání trhů, výrobků a služeb vyplývá z principů mezinár. obchodu. V různých částech světa, pak ke splývání dochází různou intenzitou, někde více, někde méně. Slučování ekonomik pak probíhá dvěma způsoby:
1) Zp. institucionální
2) zp. liberální.
Další kritéria mohou být makro a mikroekonomické, integrace sektorová a všeobecná, regionální či globální

47) Význam mezinárodního obchodu

a) různé zdroje:
- obohacení vnitřního trhu o něco co v daném trhu není
- do 18. stol. byl zahr. obchod zaměřen pouze na dovoz
- v 19. stol. způsobila průmyslová revoluce zlom
b) dělba práce:
- dělení práce mezi výrobu
- specializace práce
- Adam Smith – příklad dělení (práce při výrobě špendlíků)
c) ekonomie z pohledu rozsahu:
- růst množství výrobků při méně namáhavé práci
- práce ve velkém je levnější
- dobrá organizace práce (mezinárodní dělba práce)
- dochází k odličtění práce

48) Absolutní a komparativní výhody

Absolutní:
- monopol podmínek daného státu(diamanty se těží jen v několika státech,
klimatické podmínky pro pěstování ovoce…, Holandsko je výrazný pěstitel
brambor pro EU)

Komparativní
- země, které nemohou uplatnit žádné absolutní výhody se také mohou zapojit –
viz. David Ricardo a jeho teorie komparativních výhod – každý stát porovnává
výhodnost výroby různých komodit uvnitř tohoto státu.

44) Výnosy a zisk firmy

výnosy – (tržby) firmy představují cenu výstupů, neboli množství výrobků vynásobené jejich cenou
zisk – rozdíl mezi outputy a inputy neboli výnos mínus explicitní náklady
účetnictví :
1) majetek podniku a jeho zdroje
2) náklady a výnosy

45) Aktiva a pasiva firmy

AKTIVA PASIVA

MAJETEK – CO?
ZDROJE – CO, KDO ČÍ?
- hmotný:
a) dlouhodobý
b) krátkodobý
- nehmotný
- peněžní a finanční:
a) dlouhodobý
b) krátkodobý
- pohledávky - vlastní kapitál (vklady)
- cizí kapitál (dluhy):
a) dlouhodobý
b) krátkodobý

46) Formy a stupně integrace

Formy integrace:
a) způsob institucionální (dirigistický) –„shora“, regulací státních či nadstátních orgánů
b) způsob liberální (funkcionalistický) – vzniká sama na trhu a trhem

Druhy integrace:
a) mikroekonomická či makroekonomická
b) sektorová či všeobecná
c) regionální či globální

5 stupňů makroekonomické integrace:
1) pásmo volného obchodu
2) celní unie
3) společný trh
4) hospodářské unie
5) úplné ekonomické unie

41) Mezní veličiny

- přírůstkové, marginální
- ekonom. subjekty se snaží volit tak, aby maximalizovaly svůj užitek
- musí zvážit, zda výsledný užitek bude vyšší než vynaložené prostředky
- analýza mezních veličin se používá např. v teorii firmy při posuzování nákladů, výnosů, zisků firmy
- mezní veličina = přírůstek základní veličiny při zvýšení výroby o jednu jednotku

42) Produkční funkce

- Produkční funkce svědčí o klesajícím mezním produktu – pokud tedy budeme např.
zvyšovat množství kapitálu, zlepšovat výrobní technologii, nebo přidávat množství práce,
bude míra růstu výstupů bude pomalejší než míra růstu než míra růstu vstupů
- skládá se z vstupů – inputů a výstupů – outputů
- lze ji znázornit v izokvantech
- prokazatelné náklady jsou pouze explicitní

43) Fixní a variabilní náklady

- náklady fixní a variabilní rozlišujeme pouze v krátkodobém měřítku
- náklady firmy představují tedy ceny jejích vstupů
- fixní = stálé
- variabilní proměnné
- množství práce „zapojené“ při výrobě nového výrobku

38) Nezaměstnanost

ekonomika nemůže poskytnout práci všem -> nezaměstnanost
nezaměstnaný (ekonomicky aktivní)je ten, kdo nemá placenou práci, ale aktivně ji hledá (je registrovaný na úřadě práce)
nezaměstnaný (ekonomicky neaktivní) je ten,kdo práci nemá a ani ji nehledá
míra nezaměstnanosti: u=U/L
u……míra nezaměstnanosti, U……počet nezaměstnaných, kteří práci hledají, L…… celkový počet pracovních sil

DRUHY:
a) frikční – plynulé přecházení z jednoho zaměstnání do druhého, mobilita pracovní síly
b) strukturální – projev segmentace na trhu, nabídka neodpovídá poptávce, příčinou je restrukturalizace, pokrok atd.
c) cyklická – souvisí s cyklickou povahou vývoje tržní ekonomiky, v období recese je vysoká a v období konjunktury je velmi nízká
d) sezónní – souvisí např. s roční dobou (zemědělské, stavební práce, služby)

39) Vymezení pojmu firma

podnikání = soustavná činnost provozovaná na vlastní jméno, na vlastní účet a na vlastní riziko za účelem dosažení zisku
podnik (firma) = soubor všech hmotných a nehmotných složek podnikání
podnikatel – právnická nebo fyzická osoba
firma
- ve firmě dochází k přeměně výrobních faktorů, cílem je uspokojit potřeby lidí, aby tak dosáhla maximálního zisku, podílu na trhu
- technologie, management, strategie

40) Obchodní společnosti

a) osobní společnosti
jednotliví společníci se na podnikání osobně podílí
každý ze společníků ručí osobně a neomezeně za závazky společnosti
v.o.s. – vzniká na základě dohody nejméně 2 společníků, kteří se dohodnou o provozování podnikatelské činnosti pod společným jménem


b) kapitálové společnosti
spol. je spojena s existencí společného majetku = základní jmění
společníci se většinou na podnikání osobně nepodílí
společnost ručí jen svým majetkem
a.s. – základní jmění je rozděleno na podíly = akcie se stanovenou nominální hodnotou

c) společnosti smíšeného typu
převaha prvků osobné nebo kapitálové společnosti
k.s. – osobní společnost s prvky kapitálové, společníci jsou komanditisté (ručí jen do výše svého vkladu, nepodílí se řízení společnosti) a komplementáři (neomezené ručení za závazky)
s.r.o. – kapitálová společnost s prvky osobní, základní jmění je rozděleno na podíly, společnost ručí svým majetkem, společníci ručí jen do výše svého nesplaceného vkladu

36) Trh práce

- nabízené množství VF práce je demograficky omezeno
- kvalita je omezená
- není to faktor homogenní, práce může být kvalifikovaná nebo nekvalifikovaná, rozlišují se různé druhy práce a podle toho i různé druhy trhů práce
- domácnosti nabízí pracovní sílu na trhu
- poptávka je omezena produktem práce
- nabídka = poměr újmy z práce a efektu přínosu
- institucionalizace – neexistuje dokonalá konkurence



W……..mzdové sazby, L……..množství práce, A-B……..přirozená míra nezaměstnanosti, E………nedobrovolná nezaměstnanost, X………bod zvratu

substituční efekt – už není zájem být zaměstnaný v takové míře, při vysokých mzdách, růst mzdy snižuje nabídku práce
důchodový efekt – čím vyšší je mzda, tím vyšší je nabídka práce ( ale jen do bodu zvratu, kdy s růstem mzdy se nabídka snižuje)

37) Trh půdy

- půda je VF nereprodukovatelný
- cena se u zemědělské půdy řídí její bonitou a u stavební její polohou
- nabídka je fixní, nemůže přesáhnout rozlohu půdy v daném státě

34) Inflace, její stupně a druhy

inflace = přemíra peněžní masy v zemi, která je provázena všeobecným růstem cenové hladiny při současném poklesu kupní síly peněžní jednotky
měření – systém indexů, pomocí spotřebního koše
CPI = index spotřebitelských cen CPI= (CPI1-CPI0)/CPI0 x 100
Druhy inflace:
a) mírná – jednociferné číslo, je přijatelná, je to normální jev
b) pádivá – 10-100%, měna je znehodnocovaná rychleji než roste HDP, jsou s ní spojeny náklady
c) hyperinflace – dezorganizace ekonomiky, peníze přestávají plnit svou funkci
Inflace:
a) tažená poptávkou – nadměrná agregátní poptávka vyvolá inflaci
b) tlačená nabídkou – způsobená nedokonalým konkurenčním prostředím, zdražením dovážených surovin…

35) Specifika trhu výrobních faktorů

Trh výrobních faktorů – trh práce, půdy, kapitálu
Držiteli jsou domácnosti, strana nabídky
Firmy si od domácnostní najímají VF, strana poptávky
Nabídka u VF půda je geograficky omezená
Nabídka u VF práce je demograficky omezená
Cena VF práce=mzda, půda=renta, kapitál=úrok (zisk, dividenda)

31) Cenné papíry

z hlediska možnosti jejich náhrady:
a) umořitelné
b) neumořitelné
podle velikosti emisí:
a) hromadně vydané
b) individuálně vydané
podle ekonomického významu:
a) platební – směnky, šeky
b) úvěrové – úvěry obchodních bank
c) spekulační – např. finanční derivát obce Slapy
podle vtělených práv:
a) věcné povahy
b) dlužnické povahy
c) majetkové povahy
d) dispoziční povahy

32) Akcie

- vyjádření spoluvlastnictví
- motivem k jejich držení je jejich zhodnocení ve formě dividendy
- druh cenného papíru vyjadřující majetková práva vlastníka vůči emitentovi
- emisí si akciové společnosti zajišťují základní kapitál
- vyplývají z nich 3 práva:
a) právo účasti na valné hromadě
b) právo na informace na valné hromadě
c) majetková práva
- dělíme je:
1) podle převodů
2) podle sídla
3) podle doby vydání

33) Obligace

- druh cenného papíru, tzv. úvěrový cenný papír
- držitel se stává věřitelem společnosti
- po určité době bude částka vyplacena spolu s dohodnutým úrokem
- emitent si zajišťuje dlouhodobý úvěr
- splatnost bývá pevně stanovena
- je složena ze 2. částí:
a) vlastní dlužní zápis (plášť)
b) kupónový arch zakončený talónem (mohou být i obligace bez kupónového archu)
- druhy: státní, podnikové, bankovní

30) Burzy

Burza:
- místo, kde se obchoduje
- vysoce organizovaná forma trhu
- právnická osoba oprávněná organizovat nabídku a poptávku cenných papírů a investičních instrumentů
- shromáždění obchodníků, členů burzy
- akciová společnost
- upravuje z. č. 214/1992 Sb. o burze cenných papírů
- upravuje z. č. 229/1992 Sb. o komoditních burzách
- funkce: informační, kurzotvorná, obchodní
- druhy:
a) soukromoprávní
b) veřejnoprávní
1) komoditní
2) cenných papírů

31) Cenné papíry

cenný papír = listina, ve které je vtěleno určité právo a toto právo je s ní neoddělitelně spojeno, takže bez ní ho nelze uplatnit
- nejsou v právním řádu definovány – jinak upravuje z. č. 511/1992 Sb. o cenných papírech
- je to hmotný substrát, ve kterém je vtěleno určité právo
- je to určitá listina a jejím zánikem zaniká i právo v ní uvedené

členění:
podle podstaty:
a) listinné (mají hmotnou podobu)
b) zaknihované (dematerializované)
podle formy:
a) znějící na majitele (au porteur)
b) znějící na řad (ordrepapíry)
c) znějící na jméno (rektapapíry)
z hlediska obchodovatelnosti
a) obchodovatelné
b) neobchodovatelné
podle emitenta:
a) veřejné
b) soukromé

27) Poptávka po penězích

- vychází z motivace držby peněz
a) transakční (držba peněz, která souvisí s běžnou potřebou)
b) majetková –preventivní (nákup majetku, který přináší nějaký důchod)
- citlivá na změny úrokových sazeb
- růst cen zvyšuje poptávku po penězích
- trh peněz není elastický
- portfolio – snaha rozložit investice tak, aby byl vždy zaručen úspěch
- monetaristické pojetí agregátní poptávky vychází z transakční rovnice:
M x V = P x Y M…množství peněz v oběhu
V…rychlost jejich obratu
P…hladina cen
Y…celkové množství obratu ?

28) Nabídka peněz, peněžní agregáty

= kolik peněz je možné v určité ekonomice získat
- peněžní agregáty se liší likviditou
- index 1 = nejvyšší stupeň likvidity
M1 = oběživo a vklady splatné „na viděnou“
M2 = M1 + krátkodobě termínované vklady
M3 = M2 + dlouhodobě termínované vklady

29) Finanční trhy a jejich členění

FT = systém institucí a instrumentů zajišťující pohyb kapitálu a peněz ve všech formách mezi různými ekonomickými subjekty
Trh
– statků a služeb
– výrobních faktorů
– finanční :
a) peněžní
b) kapitálové
c) zahraničních měn a drahých kovů
další členění:
a) primární (první prodej finančního instrumentu)
b) sekundární
1) organizovaný
2) neorganizovaný
A) promptní
B) termínované

24) Historie peněz

Nejprve probíhala naturální směna – zboží za zboží. Postupně se rozvíjela dělba práce a specializace. Proto se hledal všeobecný ekvivalent směny.
Vznikaly komoditní peníze (obilí, dobytek, koření, olej, hedvábí, mušle, šátečky). Ale byl problém s jejich dělením a uchováním. Postupně je nahrazují kovy. Klenotníci stvrzovali hodnotu kovu a jeho ryzost- tak se postupně rozvinuly plnohodnotné peníze.
V 19.st. se objevují bankovky – vydávané bankou, státovky – vydávané státem. Původně byly papírové peníze jen určité formy dluhopisů.

25) Formy peněz

a) Komoditní (zbožové)
b) Hotovostní
1) mince (drobné mince ražené z obecných kovů)
2) bankovky (papírové peníze emitovány výlučně centrální bankou)
c) depozita (bankovní peníze, bezhotovostní podoba)

26) Funkce peněz

a) všeobecný prostředek směny (umožňující směnu)
b) zúčtovací jednotky – slouží k vyjádření ceny zboží a statků
c) uchovatel hodnoty – jako úspory nebo poklad

21) Keynesiánství

- zakladatelem je John Maynard Keynes
- odsoudil princip laissez passer, leissez faire
- ekonomika musí být řízena státem
- Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz
- stát je aktivní činitel vytvářející makroekonomickou rovnováhu
- vznikla povinná míra rezerv, které banka musí mít
- zavadí dělení na makroekonomii a mikroekonomii

22) Institucionální ekonomie

- instituce = soubor obyčejů, zvyků, myšlenkových stereotypů, způsobů chování, které jsou všeobecně, dlouhodobě uznávány ve společnosti
- ekonomické instituce = př.: soukromé vlastnictví, peníze, peněžní hospodářství
- obrací pozornost na institucionální rámec ekonomických jevů
- Thomas Veblen - Teorie zahálčivé třídy
- ekonomický život neprobíhá individuálně, ale v sociálním prostředí
- základním komponentem ekonomického a sociálního života jsou instituce
- working rules (kolektivní akce je účinnější než individuální
- problém vzácnosti statků, který nevyhnutelně vede ke konfliktu
- starší a mladší škola
- metoda sociálních věd – Roscher, Schmoller, Menger
- další představitelé: North, Coase, Commons, Galbraiten

23) Moderní ekonomický liberalismus

- postavili se proti zvýšené úloze státu v moderních ekonomikách
- laissez faire – nezasahování do ekonomických dějů
Chicagská škola
- Milton Friedman, Ronald Coose, Gary Becker, Joseph Stigler
- rozšířili rámec ekonomie a aplikují ekonom. vědy na příbuzné společenskovědní disciplíny
Neorakouská škola – Hayek, Boehm-Bawerk, Mises (zakladatel Montpelerinské společnosti)

18) Anglická klasická škola

- reakce na merkantilistický neúspěch
- předchůdci: Hume, Petty, Locke,Adam Smith
- odvíjí ekonomickou teorii od dělby práce, hodnoty a směny
- obhajoba svobodného trhu
- dělení kapitálu na fixní a oběžný
- zavádí pojem trh, rozlišuje nabídku a poptávku
- teorie neviditelné ruky trhu
- teorie dělby práce
- David Riccardo – Zásady politické ekonomie a zdanění, Robert Malthus – píše eseje o populaci, J.S.Mill – Zásady politické ekonomie, J.-B.Say – ustavil zákon o trzích

19) Školy subjektivní hodnoty

- kritizuje teorii, která proti sobě staví užitnou (objektivní) hodnotu a hodnotu směnnou
- prosazuje se po roce 1871
- nová teorie hodnoty, která je založena ne mezní užitečnosti
- teorie subjektivní užitné hodnoty
- teorie blahobytu
školy:
a) rakouská (Menger)
b) anglická (St.Jevonse)
c) švýcarská (Walrase)
- měla vliv na české ekonomické myšlení :Albín Bráf, Josef Kaizl, Karel Engliš

20) Neoklasická ekonomie

- syntéza klasické ekonomie a teorii subjektivní hodnoty
- hlavní představitelé Alfred Marshall (GB) – Principles of Economics, John Bates (USA)
- snaha o zvědečtění ekonomie důsledným zaváděním matematiky
- marginální analýza aplikovaná na výrobní faktory
- teorie mezní efektivnosti výrobních faktorů
- základy nové teorie rozdělování

Platon

- ve spise ústava popisuje ideální uspořádání městského státu
- rozděluje společnost na 3 stavy a každý z nich má dělat jen to, co mu přísluší
Aristoteles
- naps.: Etika Nikomachova
- snaha podpořit střední vrstvu
- ekonomie = lidská činnost, která vytváří užitečné věci
- chrematistika = lidská činnost, která získává bohatství nečestně, neeticky (lichva)
- peníze považoval za nepřirozený lidský výtvor, který nevytváří hodnoty
- vytvořil pojem ceny
- rozlišuje hodnotu směnnou a užitnou

ŘÍM
- Kato st.
- Varron napsal 3 knihy o zemědělství
- Columela napsal 12 knih o zemědělství
- Cicero považoval maloobchod za zaměstnání plebejců
- Bratři Gracchové provedli pozemkovou reformu

16) Merkantilisté

- 1. ucelená škola, období 15.-18. století
- většinou hlavní představitelé byli ministři financí a význační bankéři
- klade důraz bohatství státu vytvořením zlatých zásob
- země, které neměly zlato, jej musely získat obchodem, proto je důležitá aktivní obchodní bilance
- zdrojem bohatství je zahraniční obchod
- zemědělství není předmětem jejich zájmu
Školy
- Bullionisté : Serat, Mun
- Colbertisté: Jean Batiste Colbert, Markýz de Turrene
- Cameralisté: Justi, Becher

17) Fyziokraté

- souvisí s hnutím encyklopedistů a s rozvojem věd
- hlavní představitel Francois Quesnay vytvořil první model ekonomického koloběhu
- teorie laissez passer, laissez faire
- svoboda obchodu, svoboda trhu
- bohatství vzniká jen působením přírody tj. u zemědělců
- 3 třídy obyvatel:
a) produktivní (zemědělci)
b) nečinná (třída vlastníků)
c) sterilní (řemeslníci, dělníci)
- požadovali vybírání daně pouze z půdy
- 2.polovina 18. století Adam Smith napsal „Bohatství národů“ konstituoval politickou ekonomii

14) Tržní rovnováha

= bod, kde se střetává nabídka s poptávkou


E… bod rovnováhy – označuje cenu, za kterou jsou kupující ochotni nakoupit všechno prodávajícími nabízené množství, neexistují nedostatky ani přebytky
- stav kdy na trhu dojde k setkání koupěschopné poptávky a prodejní nabídkou
- jedná se o vyrovnání sil nabídky a poptávky

15) Antičtí filosofové a počátky ekonomického myšlení

Homér
- zdrojem bohatství je válka
- naps.: Ilias a Odyssea (píše tam také o obchodu, řemeslech, naturální směně, moc má ten, kdo má půdu)
Hesiodós
- obhajuje zemědělskou výrobu
- bohatství člověk dosáhne prací
- odsuzuje povaleče
Solón
- reformátor
- polis měla sledovat transakce mezi soukromými osobami a hospodářství
Xenofón
- vytvořil ekonomii název: OIKOS NOMOS = dům řád, vedení domácnosti (farmy)
- je to obsaženo ve spise, který založil ekonomické myšlení, spis o tom jak vést farmu
- obhajuje naturální hospodářství
- blahobyt závisí na zemědělství

12) Elasticita poptávky

- pružnost, se kterou poptávka reaguje na změny cen
- poměr změny poptávaného množství zboží a změny ceny
- jednotková elasticita = změna množství je proporcionální změně ceny
- elasticita v absolutní hodnotě: e>1…poptávka je elastická
e<1...poptávka je neelastická
e=1…jednotková elasticita

málo elastická poptávka:


velmi elastická poptávka:

13) Substituční a důchodový efekt

substituční efekt
- snaha kupujících nahradit zboží, jehož cena roste, jiným srovnatelným zbožím s nižší cenou
důchodový efekt
- růst ceny způsobuje snížení důchodu spotřebitele, což vede k nutnosti snížit spotřebu, aby zůstala zachována výše důchodu

10) Zákon nabídky

- „s růstem ceny nabídka roste“
- křivka nabídky udává kolik výrobků bude forma nabízet při určité cenové hladině




Nabídková křivka ukazuje množství zboží, které chce prodávající prodat za určitou cenu a jinak nezměněných podmínek.

Determinanty posunu křivky
- nové technologie
- zvýšení cen výrobních faktorů
- počet prodávajících firem
- očekávání
Dojde-li ke změně, celá křivka se graficky posune

11) Zákon poptávky

- „s rostoucí cenou poptávané množství klesá“
- poptávka = požadavek každého jednotlivce
- křivka poptávky vyjadřuje vztah mezi cenou zboží a poptávaným množstvím



Determinanty posunu křivky
- zvýšení důchodů
- změny cen substitutů a komplementů
- očekávání
- změna počtu obyvatel
- změna preferencí
Změnou dojde ke grafickému posunu křivky.

7) Ekonomické subjekty

Podniky, firmy
- jsou subjektem , kde se vyrábí statky a služby
- nakupují výrobní faktory: zaměstnaneckou kapacitu, půdu, kapitál
- své výrobky a služby nabízí na trhu výrobků a služeb domácnostem
- spotřeba podniků = investice
Domácnosti
- výhradní nositelé výrobních faktorů ?
- jejich kupní síla je dána jejich důchody = příjmy, které mají z poskytování VF: z práce -> mzda, z půdy -> pozemková renta, z kapitálu -> zisk, úrok, dividenda
- jsou zdrojem pracovní síly
Stát
- má obojetnou roli
- na trhu výrobních faktorů vystupuje jako domácnost- na straně nabídky
- na trhu výrobků a služeb vystupuje jako firma (produkuje) i jako domácnost (nakupuje)
- zprostředkovává přesun plateb, které nemají bezprostřední protihodnotu např.: sociální podpory, důchody, státní podpory podnikům (dotace)

8) Výrobní faktory a jejich ceny

Půda
- v širším slova smyslu-zahrnuje přírodní látky, minerály, lesy, vodu a všechny přírodní zdroje včetně půdy samé
- je nereprodukovatelná
- cena se řídí bonitou u zemědělské půdy a polohou u stavebních parcel
- nabídka je fixní, nemůže přesáhnout rozlohu půdy ve státě
- cena zaplacená vlastníku půdy za její pronájem je renta
Práce
- není to VF homogenní, rozlišuje se práce kvalifikovaná a nekvalifikovaná, rozlišují se různé druhy práce
- množství je demograficky omezeno
- kvalita práce je omezená
- je to určitá lidská činnost
- cena práce placená člověku v dělnické profesi je mzda, u duševních pracovníků je to plat
Kapitál
- statky, které jsou používány k výrobě dalších statků = kapitálové statky
- stálý kapitál: budovy, stroje
- oběžný kapitál: materiál, nedokončené výrobky
- důchod v VF kapitál je úrok, dividenda, zisk

9) Trh-pojem, členění

Trh
- mechanismus ve kterém spolu-komunikuje nabídka a poptávka
- podstatou trhu je směna, při které dochází k vytváření ceny
- vyznačuje se určitou měrou organizovanosti
- místo setkávání ek. subjektů, kde dochází ke střetávání nabídky a poptávky
Členění
1) hledisko geografické
a) místní (regionální)
b) národní (území jednoho státu)
c) světový
2) podle množství výrobců
a) individuální (trh 1 výrobce)
b) dílčí (trh 1 výrobku)
c) agregátní (trh všech výrobků)
3) podle zboží
a) trh výrobních faktorů
b) trh peněz
c) trh statků a služeb

6) Vzácnost, náklady obětované příležitosti

- vzácnost souvisí s tím, že zdroje jsou omezené -> statky jsou omezené, není možné uspokojit plně lidské potřeby
- vzácné je to čeho není absolutní dostatek
křivka produkčních možností:
modelová situace, kdy se v ekonomice vyrábí jen 2 druhy výrobků
čím více vyrobí jednoho výrobku, tím méně může vyrobit druhého výrobku

A…..výroba jen výrobku 1
B…..výroba jen výrobku 2
C…..výroba nevyužívá dostatečně volné zdroje, vyrábí neefektivně
D…..nachází se mimo hranici produkčních možností ekonom., produkce je nereálná

Náklady obětované příležitosti
- při rozhodování, zvolím-li jednu věc, musím se vzdát té druhé
- ztráta je nejen cena věci, kterou zvolím, ale i cena zamítnuté varianty
- každý ekonomický subjekt musí volit, každé rozhodnutí v sobě zahrnuje zamítnutí jiných možností
- příležitosti obětované ke splnění našich přání (např. buď studium nebo práce)

5) Potřeby, statky, služby

Silou, která žene lidi k cílevědomé činnosti, je určitý pocit nedostatku, který se snaží odstranit. Potřeby lidí uspokojují statky a služby

POTŘEBA
- to co lidé pociťují jako nedostatek nebo přání a uspokojí je statky nebo služby
a) fyzické (jídlo)
b) duševní (vzdělání)
c) individuální
d) kolektivní

STATEK
- hotová podoba výsledku lidské činnosti
- určitá věc, která uspokojuje lidskou potřebu
a) hmotné (výrobky)
b) nehmotné (obsah knihy)

1) ekonomické – je jich nedostatek, musí být určitým způsobem rozdělovány
2) volné – je jich dostatek a na jejich získání nemusí být vydáno žádné zvláštní úsilí

A) kapitálové – sloužící k výrobě
B) spotřební - sloužící ke spotřebě

SLUŽBA
- činnost, která uspokojuje potřebu svým užitečným efektem

3) Základní ekonomická otázka

Základním problémem společnosti je to, že dostupné zdroje neumožňují uspokojení potřeb všech členů společnosti, jsou tedy vzácné.
V ekonomice jde tedy o to CO má být vyrobeno,rozděleno nebo darováno
JAK a kdo o tom rozhodne, tedy otázka vstupů (které ze vzácných
zdrojů použít)
PRO KOHO (komu) bude výroba prospěšná, ot. rozdělování

4) Ekonomické systémy

Existují 3 základní způsoby řešení základní ekonomické otázky- 3 základní ekonomické systémy

a) zvykový (tradiční)
- základ. ekonom. otázka je řešena tradicí
- existuje stále stejný druh výroby za stejných výrobních prostředků
- společnost se moc nevyvíjí
- není tu problém s rozdělováním statků, společnost je zvyklá užívat svůj majetek společně

b) příkazový
- základ. ekonom. otázka je řešena vládou, ta provádí veškerá rozhodnutí o výrobě a spotřebě (často i bez ohledu na názory občanů)
- vládní plánovací úřad rozhodne co se bude vyrábět, jak i pro koho
- chybí motivace, potřeby lidí nejsou uspokojeny, chybí konkurence

c) tržní
- řeší otázku pomocí nabídky a poptávky
- existuje tu zisková a užitková motivace
- konkurence mezi firmami vede k nižším cenám, vyšší kvalitě a různorodosti výrobků
- v čisté podobě může přinášet určité sociální problémy u subjektů, které se na trhu neprosadily

1) Ekonomie, ekonomika – pojmy

Ekonomie:
- společenská věda, která zkoumá jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny
- popisuje hospodářství nebo ekonomiku

Ekonomika:
– hospodářství, každodenní realita, zkoumá vztahy mezi lidmi, zkoumá co a jak se vyrábí , jak lidé uspokojují své potřeby
- zaměřuje se na různé oblasti- od ekonomiky podniku k ekonomice globální
- představuje skupinu vzácných zdrojů, schopných vyrobit určitý konečný počet statků a služeb

2) Členění ekonomie

a) mikroekonomie –zabývá se chováním jednotlivých ekonomických subjektů, zaměřuje se na malé celky ekonomiky, zkoumá otázky principu chování trhu, sleduje vztah produkce a počtu pracovníků, rozdělení příjmů, monopolizace firem
b) makroekonomie –zabývá se pojetím ekonomie jako celku, sleduje např.: zaměstnanost,růst cen, úspory a investice, export import, inflaci
c) pozitivní ekonomie – sleduje to jak se jednotlivé ekonomické subjekty snaží dosáhnout svých cílů, popisuje ekonomickou realitu takovou jaká je a z ní usuzuje na zákonitosti
d) normativní ekonomie – hodnotí ekonomické jevy, snaží se navrhnout efektivnější cesty k dosažení cílů, zahrnuje i to jaké by měly věci být