1) učinit vlastní investiční rozhodnutí
2) rozhodnout o způsobu financování
- platí, že finanční rozhodnutí je významné pro životaschopnost projektu, kdežto o životaschopnosti projektu rozhoduje spolehlivost samotného projektu
- je nutné si uvědomit, že hodnocení analýzy je subjektivní
- skupiny ovlivňující realizaci projektů:
ý vlastníci a manažeři
ý potenciální investor
ý různé jiné instituce
- u velkých projektů je projektově řízené financování = existuje metodický přístup
- základním rysem je zřetelné oddělení financování projektu od ostatních činností podniku, které se na projektu podílejí
- může tím vzniknout samostatný podnik, který nese tíhu financování projektu sám
- do financování projektů mohou vstupovat i státní orgány formou dotací nebo úlev
- v souvislosti s projektovým financováním mohou finanční instituce poskytovat i tzv. syndikátní úvěr – poskytují se prakticky bez zajištění (není vyžadována žádná zástava ani ručení
- odlišuje se od sebe postup a způsob hodnocení projektů na zelené louce a projektů v již zavedených firmách
- ekonomická efektivnost projektů se hodnotí pomocí:
ý statických ukazatelů – ukazatele rentability; ukazatel doby úhrady (za jak dlouho přijde ziskovost)
ý dynamických ukazatelů – zohledňuje faktor času budoucí hodnota se přepočítává na současnou a naopak
- základní metody vyjádření rizika:
ý metoda stanovení diskontní sazby
ý metoda analýzy citlivosti
ý analýza bodu zvratu
ý simulace
ý dynamických ukazatelů – zohledňuje faktor času budoucí hodnota se přepočítává na současnou a naopak
- základní metody vyjádření rizika:
ý metoda stanovení diskontní sazby
ý metoda analýzy citlivosti
ý analýza bodu zvratu
ý simulace
- podnikatelské projekty lze třídit z mnoha hledisek:
1) vztah k rozvoji podniku
- rozvojové projekty
- obnovovací projekty
- regulatorní – projekty, které neposkytují žádné přímé peněžní toky, ale bez nich by nemohl podnik dále fungovat (např. ekologický projekt na ochranu ovzduší,…)
2) hledisko vzájemného vlivu projektů
- substituční – navzájem se vylučují
- nezávislé – mohou existovat vedle sebe
- komplementární – vzájemně se doplňují
3) charakter peněžního toku z projektu
- konvenční - po jednom nebo několika období kapitálových výdajů přichází jedno nebo více období kapitálových příjmů
- nekonvenční – ke změně dochází vícekrát za životnost podniku (např. těžebnictví)
- rozvojové projekty
- obnovovací projekty
- regulatorní – projekty, které neposkytují žádné přímé peněžní toky, ale bez nich by nemohl podnik dále fungovat (např. ekologický projekt na ochranu ovzduší,…)
2) hledisko vzájemného vlivu projektů
- substituční – navzájem se vylučují
- nezávislé – mohou existovat vedle sebe
- komplementární – vzájemně se doplňují
3) charakter peněžního toku z projektu
- konvenční - po jednom nebo několika období kapitálových výdajů přichází jedno nebo více období kapitálových příjmů
- nekonvenční – ke změně dochází vícekrát za životnost podniku (např. těžebnictví)
4) délka existence projektu
- projekty na zelené louce
- projekty v zavedených podnicích
5) věcná náplň projektů
- např. projekty nových produktů, inovace informačního systému, inovace výrobních technologií,…
- ekonomická část OSN vypracovala metodickou přípravu podnikatelských projektů – tzv. UNIDO
- v rámci této metodiky se proces přípravy člení na:
1) předinvestiční fáze
2) investiční fáze
3) provozní fáze
- projekty v zavedených podnicích
5) věcná náplň projektů
- např. projekty nových produktů, inovace informačního systému, inovace výrobních technologií,…
- ekonomická část OSN vypracovala metodickou přípravu podnikatelských projektů – tzv. UNIDO
- v rámci této metodiky se proces přípravy člení na:
1) předinvestiční fáze
2) investiční fáze
3) provozní fáze
Přeinvestiční fáze
- základem této fáze je studie proveditelnosti
- tato studie se skládá z:
ý analýza trhu
ý marketingová strategie
ý určení výrobních kapacit a výrobního programu
ý určení materiálu, technologií a výrobního zařízení
ý umístění výrobní jednotky
ý stanovení počtu a struktury pracovních sil
ý oblast organizace a řízení
ý plán realizace
ý finanční analýza a hodnocení
ý analýza rizika
- tato studie se skládá z:
ý analýza trhu
ý marketingová strategie
ý určení výrobních kapacit a výrobního programu
ý určení materiálu, technologií a výrobního zařízení
ý umístění výrobní jednotky
ý stanovení počtu a struktury pracovních sil
ý oblast organizace a řízení
ý plán realizace
ý finanční analýza a hodnocení
ý analýza rizika
Tvorba podnikatelských projektů
- projekt je určitý proces plánování a řízení rozsáhlých operací
- mají velkých rozsah (zejména finanční)
- charakteristické rysy:
ý různorodost – nutnost koordinace úsilí a dovednosti mnoha subjektů
ý rozsah
ý množství vazeb – mezi činnostmi a subjekty
ý omezenost zdrojů – časová, materiální, lidská,…
ý výjimečnost – nemá vzor ani v minulosti, ani se nebude nikdy přesně opakovat
- platí tedy, že všechny projekty nejsou rutinní záležitostí a mají dočasný charakter
- charakteristiky projektů:
ü investice
ü přípravě a realizaci předchází volba investiční strategie podniku
ü příprava a realizace podnikatelských projektů je formou naplňování podnikatelské investiční strategie
- předmětem podnikatelských projektů jsou investice, proto se můžeme setkat i s pojmenováním investiční projekt
- na pojem investice není jednoznačná definice (V ČR)
- americké pojetí: obětování současné jisté hodnoty ve prospěch budoucí nejisté hodnoty
- mají velkých rozsah (zejména finanční)
- charakteristické rysy:
ý různorodost – nutnost koordinace úsilí a dovednosti mnoha subjektů
ý rozsah
ý množství vazeb – mezi činnostmi a subjekty
ý omezenost zdrojů – časová, materiální, lidská,…
ý výjimečnost – nemá vzor ani v minulosti, ani se nebude nikdy přesně opakovat
- platí tedy, že všechny projekty nejsou rutinní záležitostí a mají dočasný charakter
- charakteristiky projektů:
ü investice
ü přípravě a realizaci předchází volba investiční strategie podniku
ü příprava a realizace podnikatelských projektů je formou naplňování podnikatelské investiční strategie
- předmětem podnikatelských projektů jsou investice, proto se můžeme setkat i s pojmenováním investiční projekt
- na pojem investice není jednoznačná definice (V ČR)
- americké pojetí: obětování současné jisté hodnoty ve prospěch budoucí nejisté hodnoty
Metoda na základě srovnání
- jde odhad ceny podniku za kterou by bylo možné podnik prodat
- oceňování touto metodou lze podnik rozdělit na:
ý podnik s obchodovatelnými akciemi
- v tomto případě se pouze sečtou všechny akcie
- tržní hodnota z hlediska akcií bývá nižší než je faktická tržní hodnota
- k této ceně se tedy přičte určitá „prémie“
- prémie vychází z možnosti kontrolovat podnik (čím větší balík akcií, tím větší prémie a možnost ovlivňování podniku)
ý podnik s neobchodovatelnými akciemi nebo jiný druh podniku
- v tomto případě se oceňuje pomocí aktuálních cen srovnatelných podniků
- lze srovnávat pouze podniky, které jsou si podobny svým zaměřením, rozsahem, odbytem,…
- k tomuto srovnání se používají multiplikátory jde o poměr mezi kupní cenou srovnatelných podniků a jejich ročním ziskem
- obecně se vždy pracuje s průměrnými čísly (každý podnik má jiné výsledky)
- multiplikátor na bázi zisku určuje kolikrát musí kupující v ceně zaplatit vykazující zisk
- např. má-li podnik multiplikátor 4 a má podnik roční zisk 100 000,-, jeho prodejní cena bude 400 000,-
- lze použít i jiné multiplikátory (např. na základě obratu,…)
- oceňování touto metodou lze podnik rozdělit na:
ý podnik s obchodovatelnými akciemi
- v tomto případě se pouze sečtou všechny akcie
- tržní hodnota z hlediska akcií bývá nižší než je faktická tržní hodnota
- k této ceně se tedy přičte určitá „prémie“
- prémie vychází z možnosti kontrolovat podnik (čím větší balík akcií, tím větší prémie a možnost ovlivňování podniku)
ý podnik s neobchodovatelnými akciemi nebo jiný druh podniku
- v tomto případě se oceňuje pomocí aktuálních cen srovnatelných podniků
- lze srovnávat pouze podniky, které jsou si podobny svým zaměřením, rozsahem, odbytem,…
- k tomuto srovnání se používají multiplikátory jde o poměr mezi kupní cenou srovnatelných podniků a jejich ročním ziskem
- obecně se vždy pracuje s průměrnými čísly (každý podnik má jiné výsledky)
- multiplikátor na bázi zisku určuje kolikrát musí kupující v ceně zaplatit vykazující zisk
- např. má-li podnik multiplikátor 4 a má podnik roční zisk 100 000,-, jeho prodejní cena bude 400 000,-
- lze použít i jiné multiplikátory (např. na základě obratu,…)
- výpočet vypadá asi takto:
Zisk před úroky a zdaněním (EBIT)
- Daně
+ Odpisy
- Výdaje na pořízení HIM a NEHIM
- Zvýšení pracovního kapitálu
+ Snížení pracovního kapitálu
= Peněžní toky k rozdělení
- tento peněžní tok je tzv. volný peněžní tok a ten je používán pro výpočet vlastní výnosové hodnoty
- možnost odhadu CASH FLOW na delší dobu:
DCF = diskontovaný CASH FLOW v jednotlivých letech
CFt = CASH FLOW v jednotlivých letech
- jediný problém je, že se jedná pouze o odhad !!! na delší dobu není možné vývoj přesně odhadnout
- Daně
+ Odpisy
- Výdaje na pořízení HIM a NEHIM
- Zvýšení pracovního kapitálu
+ Snížení pracovního kapitálu
= Peněžní toky k rozdělení
- tento peněžní tok je tzv. volný peněžní tok a ten je používán pro výpočet vlastní výnosové hodnoty
- možnost odhadu CASH FLOW na delší dobu:
DCF = diskontovaný CASH FLOW v jednotlivých letech
CFt = CASH FLOW v jednotlivých letech
- jediný problém je, že se jedná pouze o odhad !!! na delší dobu není možné vývoj přesně odhadnout
- substanční metoda se vypočítá:
Souhrn majetkových hodnot potřebných pro další podnikání
+ Výnosy z prodeje vedlejšího majetku
= Substanční BRUTTO hodnota majetku
- Hodnota závazků a dluhu
= Substanční NETTO hodnota
- substanční hodnotu podniku může podnik nahradit oceněním pomocí metody výnosové hodnoty podniku (je to snadnější metoda)
- není však prokázáno, že tento postup je lepší a přesnější, ale každopádně je to snadnější metoda
- problémem u obou metod je určení nemateriálních statků
- např. ocenění tzv. GOOWILLu = rozdíl mezi substanční hodnotou a cenou za kterou bude podnik ve skutečnosti prodán
- vliv na zvýšení prodejní ceny může mít např. Management, kvalitní personál, dlouhodobé kvalitní obchodní propojení, efektivní organizace podniku, atraktivnost výrobní prognózy, vhodnost umístění,…
- GOODWILL může být nejpodstatnější a nejlépe hodnocenou částí podniku
+ Výnosy z prodeje vedlejšího majetku
= Substanční BRUTTO hodnota majetku
- Hodnota závazků a dluhu
= Substanční NETTO hodnota
- substanční hodnotu podniku může podnik nahradit oceněním pomocí metody výnosové hodnoty podniku (je to snadnější metoda)
- není však prokázáno, že tento postup je lepší a přesnější, ale každopádně je to snadnější metoda
- problémem u obou metod je určení nemateriálních statků
- např. ocenění tzv. GOOWILLu = rozdíl mezi substanční hodnotou a cenou za kterou bude podnik ve skutečnosti prodán
- vliv na zvýšení prodejní ceny může mít např. Management, kvalitní personál, dlouhodobé kvalitní obchodní propojení, efektivní organizace podniku, atraktivnost výrobní prognózy, vhodnost umístění,…
- GOODWILL může být nejpodstatnější a nejlépe hodnocenou částí podniku
Metody založené na oceňování výnosů
- Jsou založeny na poznatku, že hodnota je určena budoucími výnosy statku
- Je založeno na investičním počtu a hodnota podniku je dána v principu čisté současné hodnoty budoucích výnosů
- Chce-li tuto metodu podnik používat, musí si odpovědět na několik otázek:
ý Jak chápat a jak vypočítat výnosy podniku
ý Jak určit hodnotu budoucích výnosů
ý Jak stanovit diskontní (kalkulovanou) sazbu pro určení současné hodnoty
ý Jak promítnout do ocenění riziko
- obecně se doporučuje, že by mělo být postupováno cestou plánovaného CASH FLOW
- většinou se tedy používá metoda diskontovaného CASH FLOW
- aby se mohla tato metod použít, musí se určit položky tvořící peněžní toky
- konkrétní volba závisí na způsobu určení diskontované úrokové míry a jakým způsobem lze dojít k výsledku
- postup má být takový, že se vypočte hodnota celé společnosti a teprve potom se vyčísluje hodnota vlastního jmění
- Je založeno na investičním počtu a hodnota podniku je dána v principu čisté současné hodnoty budoucích výnosů
- Chce-li tuto metodu podnik používat, musí si odpovědět na několik otázek:
ý Jak chápat a jak vypočítat výnosy podniku
ý Jak určit hodnotu budoucích výnosů
ý Jak stanovit diskontní (kalkulovanou) sazbu pro určení současné hodnoty
ý Jak promítnout do ocenění riziko
- obecně se doporučuje, že by mělo být postupováno cestou plánovaného CASH FLOW
- většinou se tedy používá metoda diskontovaného CASH FLOW
- aby se mohla tato metod použít, musí se určit položky tvořící peněžní toky
- konkrétní volba závisí na způsobu určení diskontované úrokové míry a jakým způsobem lze dojít k výsledku
- postup má být takový, že se vypočte hodnota celé společnosti a teprve potom se vyčísluje hodnota vlastního jmění
ý nehmotný majetek
- lze ocenit jen to, co je samostatně ocenitelné
- ocenění může být formou nákladů na pořízení, kalkulace číselného využití nebo formou možné prodejní ceny
- reálným oceněním těchto položek aktiv se dostane BRUTTO substanční hodnota
- abychom byly schopni vypočítat NETTO (čistou) substanční hodnotu je potřeba provést adekvátní ocenění závazků
- u dlouhodobých závazků je potřeba počítat aktuální hodnotu (respektovat faktor času)
- problémem ocenění závazků je existence rezerv na možné závazky mohou vyplývat z možných soudních sporů a nebo určité daňové závazky
- s těmito závazky úzce souvisí problematika tichých rezerv
- velikost tichých rezerv je stanovena tak, že náklady na znovupořízení majetku se sníží o odpisy, snížené o účetní hodnotu
- rozpuštění těchto tichých rezerv zvyšuje příjmy zvýšení daňové povinnosti podniku
- zjišťování substanční hodnoty podniku je náročná operace
- k výpočtu je potřeba spolehlivý soupis majetků závazků firmy
- s pomocí majitele (majitelů) je nutné vyčlenit majetek nutný pro další provoz podniku
- podnik totiž mimo již zmiňovaného nutného majetku disponuje i s jinými druhy majetku (většinou přebytečnými a nepotřebnými pro provoz podniku)
- jde například o vedlejší majetek (např. podnikové rekreační chaty, apod.)
- tento vedlejší majetek lze prodat a zvýšit tak jmění podniku (podnik jeho ztrátu ve své činnosti nepocítí)
- ocenění může být formou nákladů na pořízení, kalkulace číselného využití nebo formou možné prodejní ceny
- reálným oceněním těchto položek aktiv se dostane BRUTTO substanční hodnota
- abychom byly schopni vypočítat NETTO (čistou) substanční hodnotu je potřeba provést adekvátní ocenění závazků
- u dlouhodobých závazků je potřeba počítat aktuální hodnotu (respektovat faktor času)
- problémem ocenění závazků je existence rezerv na možné závazky mohou vyplývat z možných soudních sporů a nebo určité daňové závazky
- s těmito závazky úzce souvisí problematika tichých rezerv
- velikost tichých rezerv je stanovena tak, že náklady na znovupořízení majetku se sníží o odpisy, snížené o účetní hodnotu
- rozpuštění těchto tichých rezerv zvyšuje příjmy zvýšení daňové povinnosti podniku
- zjišťování substanční hodnoty podniku je náročná operace
- k výpočtu je potřeba spolehlivý soupis majetků závazků firmy
- s pomocí majitele (majitelů) je nutné vyčlenit majetek nutný pro další provoz podniku
- podnik totiž mimo již zmiňovaného nutného majetku disponuje i s jinými druhy majetku (většinou přebytečnými a nepotřebnými pro provoz podniku)
- jde například o vedlejší majetek (např. podnikové rekreační chaty, apod.)
- tento vedlejší majetek lze prodat a zvýšit tak jmění podniku (podnik jeho ztrátu ve své činnosti nepocítí)
- zvláštní problémy jsou spojeny se třemi složkami aktiv:
e) jak ocenit oběžný majetek
f) jak ocenit neoběžný majetek
g) jak ocenit nehmotný majetek
- způsoby oceňování z hlediska jednotlivých druhů majetku:
ý půda a pozemky
- oceňují se cenou srovnatelnou s obdobnými pozemky na trhu
- existují tzv. cenové mapy pozemků
ý budovy a stavby – způsoby ocenění:
- oceňují se pomocí nákladů na znovupořízení stejné budovy snížené o přiměřené odpisy
- další způsob ocenění je metodou podobných cen v okolí a nebo výnosové ocenění – je odvinuto od nájmu
ý stroje a zařízení – způsoby ocenění:
- pro odhad je nutné vyjádření soudního znalce
- lze postupovat odhadem nákladů na znovupořízení snížené o odpisy
ý zásoby, polotovary, suroviny
- oceňují se většinou v pořizovací ceně snížené o srážky
- srážky se mohou týkat např. technické zastaralosti zásob, nedostatečné kvalitě,…
f) jak ocenit neoběžný majetek
g) jak ocenit nehmotný majetek
- způsoby oceňování z hlediska jednotlivých druhů majetku:
ý půda a pozemky
- oceňují se cenou srovnatelnou s obdobnými pozemky na trhu
- existují tzv. cenové mapy pozemků
ý budovy a stavby – způsoby ocenění:
- oceňují se pomocí nákladů na znovupořízení stejné budovy snížené o přiměřené odpisy
- další způsob ocenění je metodou podobných cen v okolí a nebo výnosové ocenění – je odvinuto od nájmu
ý stroje a zařízení – způsoby ocenění:
- pro odhad je nutné vyjádření soudního znalce
- lze postupovat odhadem nákladů na znovupořízení snížené o odpisy
ý zásoby, polotovary, suroviny
- oceňují se většinou v pořizovací ceně snížené o srážky
- srážky se mohou týkat např. technické zastaralosti zásob, nedostatečné kvalitě,…
ý hotové výrobky
- oceňují se cenou za kterou byly pořízeny nebo prodejní cenou snížené o správní poplatek
ý krátkodobé pohledávky
- oceňují se nominální hodnotou pohledávky
- přihlíží se k bonitě dlužníků (může být uplatněna srážka) a také k pravděpodobnosti splacení pohledávek
ý dlouhodobé pohledávky
- podmínky jsou stejné jako u krátkodobých pohledávek, ale jako ocenění se zde nepoužívá nominální cena, ale čistá současná hodnota
ý cenné papíry
- u obchodovatelných CP se oceňuje pomocí skutečné ceny
- u neobchodovatelných se oceňuje pomocí nákladů na pořízení + náklady držby CP (držbou je možno ovlivňovat hospodaření subjektu)
- dalším způsobem ocenění je ocenění celého podniku a vydělením počtem akcií
ý krátkodobé pohledávky
- oceňují se nominální hodnotou pohledávky
- přihlíží se k bonitě dlužníků (může být uplatněna srážka) a také k pravděpodobnosti splacení pohledávek
ý dlouhodobé pohledávky
- podmínky jsou stejné jako u krátkodobých pohledávek, ale jako ocenění se zde nepoužívá nominální cena, ale čistá současná hodnota
ý cenné papíry
- u obchodovatelných CP se oceňuje pomocí skutečné ceny
- u neobchodovatelných se oceňuje pomocí nákladů na pořízení + náklady držby CP (držbou je možno ovlivňovat hospodaření subjektu)
- dalším způsobem ocenění je ocenění celého podniku a vydělením počtem akcií
Metody oceňování
1) metody založené na dosud vynaložených nákladech na podnikání
2) metody založené na oceňování výnosů podniku
- metoda diskontovaných zisků
- metoda kapitalizovaných zisků
- korigované výnosové metody
3) metody určování tržní hodnoty na základě srovnání
- hodnota na bázi srovnatelných podniků
- metoda určení hodnoty na bázi srovnatelných transakcí
2) metody založené na oceňování výnosů podniku
- metoda diskontovaných zisků
- metoda kapitalizovaných zisků
- korigované výnosové metody
3) metody určování tržní hodnoty na základě srovnání
- hodnota na bázi srovnatelných podniků
- metoda určení hodnoty na bázi srovnatelných transakcí
Nejčastěji používané metody:
Výpočet substanční hodnoty
- jedná se o snahu ocenit existující majetek podniku (každá složka aktiv je určitým způsobem oceněna)
- od tohoto ocenění aktiv se odečtou všechny dluhy a závazky a výsledkem je hodnota vlastního kapitálu
- nejjednodušším způsobem je vyjít z rozvahy
- jediný problém, který se musí zohlednit je ten, že ocenění majetku účetnictví je odlišné od reálné hodnoty v době prodeje
- pro tento způsob výpočtu hodnoty podniku se používá tzv. podstata (substance)
- hodnota substance znamená klik peněz by bylo potřeba investovat, aby bylo možné nakoupit majetek ve stejné výši
- v případě akvizic má hodnota substancí jasný ekonomický význam (má-li se raději koupit starý zaběhnutý podnik nebo je výhodnější vybudovat podnik nový) – je nutné však vycházet z předpokladu, že bude podnik nadále fungovat
- počítá-li se s tím, že podnik nadále fungovat nebude počítá se tzv. likvidační hodnota podniku
- jedná se o snahu ocenit existující majetek podniku (každá složka aktiv je určitým způsobem oceněna)
- od tohoto ocenění aktiv se odečtou všechny dluhy a závazky a výsledkem je hodnota vlastního kapitálu
- nejjednodušším způsobem je vyjít z rozvahy
- jediný problém, který se musí zohlednit je ten, že ocenění majetku účetnictví je odlišné od reálné hodnoty v době prodeje
- pro tento způsob výpočtu hodnoty podniku se používá tzv. podstata (substance)
- hodnota substance znamená klik peněz by bylo potřeba investovat, aby bylo možné nakoupit majetek ve stejné výši
- v případě akvizic má hodnota substancí jasný ekonomický význam (má-li se raději koupit starý zaběhnutý podnik nebo je výhodnější vybudovat podnik nový) – je nutné však vycházet z předpokladu, že bude podnik nadále fungovat
- počítá-li se s tím, že podnik nadále fungovat nebude počítá se tzv. likvidační hodnota podniku
- snahou ocenění je nalézt tržní hodnotu podniku
- tržní hodnota podniku je prakticky odhad názoru příslušného trhu
- majitel má individuální pohled na hodnotu podniku, který odráží i vizi budoucnosti podniku lze koupit levně podnik, protože vize předchozího majitele byla negativní nebo naopak
- hlavní důvody oceňování:
ý z iniciativy vlastníků
ü obchod s podnikem
ü oceňování za účelem získání vlastního nebo cizího kapitálu
ü oceňování pro potřeby rozhodování v různých fázích života podniku
ü oceňování při uvádění akcií podniku na trh
ý nezávislé na vůli vlastníků
ü oceňování podniku pro potřeby spoluvlastníků
ü oceňování pro daňové účely
ü oceňování pro poskytování nebo získávání úvěrů
- oceňování z hlediska potřeb podnikatele má 2 stupně:
2) podnik se oceňuje sám o sobě
3) oceňování z hlediska záměrů, které by měli být uskutečněny v budoucnosti
- majitel má individuální pohled na hodnotu podniku, který odráží i vizi budoucnosti podniku lze koupit levně podnik, protože vize předchozího majitele byla negativní nebo naopak
- hlavní důvody oceňování:
ý z iniciativy vlastníků
ü obchod s podnikem
ü oceňování za účelem získání vlastního nebo cizího kapitálu
ü oceňování pro potřeby rozhodování v různých fázích života podniku
ü oceňování při uvádění akcií podniku na trh
ý nezávislé na vůli vlastníků
ü oceňování podniku pro potřeby spoluvlastníků
ü oceňování pro daňové účely
ü oceňování pro poskytování nebo získávání úvěrů
- oceňování z hlediska potřeb podnikatele má 2 stupně:
2) podnik se oceňuje sám o sobě
3) oceňování z hlediska záměrů, které by měli být uskutečněny v budoucnosti
c) přímé kursovní riziko X nepřímé (ekonomické) kursovní riziko
ý dopad přímého rizika je okamžitý
ý dopad ekonomického rizika (nepřímého) je takový, že firma nemusí mít žádné obchody s cizinou (není vystavena kursovnímu riziku), ale stejně je ohrožena
ý dochází k tomu v případě, že domácí měna posílí vznikne zahraniční konkurent, který dováží stejný výrobek levněji
d) transakční riziko X translační riziko
ý translační vzniká z pohybu kurzů, které mají za následek změnu hodnoty aktiv a pasiv
ý někdy se toto riziko nazývá jako riziko účetní (převodní) a konkrétně vzniká při přepočítávání ceny aktiv a pasiv (má-li podnik majetek v zahraničí)
Pozn.: kurz české koruny nestanovuje ČNB, ale stanovuje se trhem (nabídkou a poptávkou po měně)
ý dopad ekonomického rizika (nepřímého) je takový, že firma nemusí mít žádné obchody s cizinou (není vystavena kursovnímu riziku), ale stejně je ohrožena
ý dochází k tomu v případě, že domácí měna posílí vznikne zahraniční konkurent, který dováží stejný výrobek levněji
d) transakční riziko X translační riziko
ý translační vzniká z pohybu kurzů, které mají za následek změnu hodnoty aktiv a pasiv
ý někdy se toto riziko nazývá jako riziko účetní (převodní) a konkrétně vzniká při přepočítávání ceny aktiv a pasiv (má-li podnik majetek v zahraničí)
Pozn.: kurz české koruny nestanovuje ČNB, ale stanovuje se trhem (nabídkou a poptávkou po měně)
Ohodnocování podniku
- podnik sám o sobě žádnou objektivně danou hodnotu nemá neexistuje ani žádné jediné ocenění podniku
- existuje mnoho oceňovacích metod
- při oceňování se musí zvolit správná a vyhovující metoda danému podniku a situaci (např. jiná metoda při běžném ohodnocování podniku a jiná metoda při likvidačním ohodnocování v případě krachu firmy)
- samozřejmě se musí rozlišit i subjekt, pro který se oceňování provádí (např. pro daňové účely – stát; pro prodej podniku – jiný ekonomický subjekt,…)
- jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího musí být splněny určité podmínky, aby bylo možné výsledky považovat za tržní podklad:
ý obě strany obchodu jednají zcela dobrovolně a legálně (bez vnějších tlaků a nekalých úmyslů)
ý obě strany musí mít zájem na uskutečnění transakce
ý obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o firmě
ý musí existovat přiměřená konkurence
- existuje mnoho oceňovacích metod
- při oceňování se musí zvolit správná a vyhovující metoda danému podniku a situaci (např. jiná metoda při běžném ohodnocování podniku a jiná metoda při likvidačním ohodnocování v případě krachu firmy)
- samozřejmě se musí rozlišit i subjekt, pro který se oceňování provádí (např. pro daňové účely – stát; pro prodej podniku – jiný ekonomický subjekt,…)
- jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího musí být splněny určité podmínky, aby bylo možné výsledky považovat za tržní podklad:
ý obě strany obchodu jednají zcela dobrovolně a legálně (bez vnějších tlaků a nekalých úmyslů)
ý obě strany musí mít zájem na uskutečnění transakce
ý obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o firmě
ý musí existovat přiměřená konkurence
Finanční řízení z hlediska kursovních rizik
- riziko spočívá v existenci kursových ztrát
- neexistuje žádný systém na dlouhodobější odhad kurzů
- na kurzy působí činnost na devizových trzích
- devizové trhy jsou považovány za nejefektivnější trhy vůbec
- proti kursovým ztrátám se lze úspěšně bránit pomocí termínovaných obchodů – konkrétně obchody s měnovými swopy
- kursové riziko může mít několik podob:
a) pozitivní X negativní dopad
ý to co je pro exportéra „pohromou“ je pro importéra ziskem, a naopak
ý snahou všech je odstranit negativní dopady
b) přechodný výkyv a trend
ý kurz měny může oscilovat kolem stabilní hodnoty – riziko je v tuto dobu neutrální
ý podnik se při tomto stav nemusí moc znepokojovat
ý trvale však musí sledovat trvalé změny (kurz sice delší dobu osciluje kolem určité hodnoty, ale dlouhodobě klesá) toto je nebezpečnější než jednotlivé výkyvy
- neexistuje žádný systém na dlouhodobější odhad kurzů
- na kurzy působí činnost na devizových trzích
- devizové trhy jsou považovány za nejefektivnější trhy vůbec
- proti kursovým ztrátám se lze úspěšně bránit pomocí termínovaných obchodů – konkrétně obchody s měnovými swopy
- kursové riziko může mít několik podob:
a) pozitivní X negativní dopad
ý to co je pro exportéra „pohromou“ je pro importéra ziskem, a naopak
ý snahou všech je odstranit negativní dopady
b) přechodný výkyv a trend
ý kurz měny může oscilovat kolem stabilní hodnoty – riziko je v tuto dobu neutrální
ý podnik se při tomto stav nemusí moc znepokojovat
ý trvale však musí sledovat trvalé změny (kurz sice delší dobu osciluje kolem určité hodnoty, ale dlouhodobě klesá) toto je nebezpečnější než jednotlivé výkyvy
Forvardy
- je to pevný termínovaný obchod
- jde o dvoustrannou písemnou smlouvu, kdy se jedna strana zavazuje koupit a druhá se zavazuje prodat za předem stanovených podmínek někdy v budoucnu
- pokud si jedna strana kupuje právo nakoupit derivát dostává se do dlouhé pozice
- opačná strana je v krátké pozici zavazuje se prodat aktivum
- cena všech derivátů (mimo opcí) se vytváří právě podle forvardů z toho důvodu, že futures jsou standardizované forvardy s tím rozdílem, že nejsou obchodovány na základě dvoustranné smlouvy, ale je s nimi obchodováno na burze tam se stanovuje jejich cena
- forvardová cena – cena dodávky = předem dohodnutá cena za kterou bude podkladové aktivum dodáno (jde spíše o teoretickou cenu)
- tržní cena forvardu – hodnota celého kontraktu – je rozdíl mezi momentální cenou dodávky podle podmínek forvardu a původní cenou dodávky, která byla dohodnuta v době uzavření obchodu s forvardy
- cena se mění podle ceny podkladového aktiva
- zohledňuje se zde velké úvěrové riziko
- z tohoto důvodu do těchto obchodů většinou vstupují třetí strany – aby druhá strana z obchodu neustoupila
- v některých případech může být požadováno zajištění stejné jako u úvěrů
- jde o dvoustrannou písemnou smlouvu, kdy se jedna strana zavazuje koupit a druhá se zavazuje prodat za předem stanovených podmínek někdy v budoucnu
- pokud si jedna strana kupuje právo nakoupit derivát dostává se do dlouhé pozice
- opačná strana je v krátké pozici zavazuje se prodat aktivum
- cena všech derivátů (mimo opcí) se vytváří právě podle forvardů z toho důvodu, že futures jsou standardizované forvardy s tím rozdílem, že nejsou obchodovány na základě dvoustranné smlouvy, ale je s nimi obchodováno na burze tam se stanovuje jejich cena
- forvardová cena – cena dodávky = předem dohodnutá cena za kterou bude podkladové aktivum dodáno (jde spíše o teoretickou cenu)
- tržní cena forvardu – hodnota celého kontraktu – je rozdíl mezi momentální cenou dodávky podle podmínek forvardu a původní cenou dodávky, která byla dohodnuta v době uzavření obchodu s forvardy
- cena se mění podle ceny podkladového aktiva
- zohledňuje se zde velké úvěrové riziko
- z tohoto důvodu do těchto obchodů většinou vstupují třetí strany – aby druhá strana z obchodu neustoupila
- v některých případech může být požadováno zajištění stejné jako u úvěrů
Futures
- u těchto derivátů hraje velkou roli cena (jde prodat kdykoliv)
Swopy
- výpočet ceny je stejný jako u forvardů, protože swopy jsou buď kombinací 2 forvardů nebo 1 promtní operace a 1 forvardové operace
Opce
- nákupem opce si kupující kupuje právo v budoucnu buď prodat nebo koupit podkladové aktivum za předem stanovených podmínek
- při opčních obchodech nelze prodělat více než byla prémie za nákup opce, ale lze neomezeně vydělat vše závisí na pohybu cen podkladového aktiva
- z hlediska derivátů jsou opční obchody nutné vyrovnat (za vyrovnání ručí burza) burza musí vždy najít protistranu
- opční obchody nejsou dvoustrannými akty, protože je s nimi obchodováno na burze
- Americká usance (vyrovnání) – kupující má právo nakoupit nebo prodat podkladové aktivum kdykoliv v průběhu kontraktu (doba od uzavření smlouvy až po předání vlastního derivátu)
- Evropská usance (vyrovnání) – kupující může prodat nebo koupit podkladové aktivum pouze v době určené ve smlouvě
Swopy
- výpočet ceny je stejný jako u forvardů, protože swopy jsou buď kombinací 2 forvardů nebo 1 promtní operace a 1 forvardové operace
Opce
- nákupem opce si kupující kupuje právo v budoucnu buď prodat nebo koupit podkladové aktivum za předem stanovených podmínek
- při opčních obchodech nelze prodělat více než byla prémie za nákup opce, ale lze neomezeně vydělat vše závisí na pohybu cen podkladového aktiva
- z hlediska derivátů jsou opční obchody nutné vyrovnat (za vyrovnání ručí burza) burza musí vždy najít protistranu
- opční obchody nejsou dvoustrannými akty, protože je s nimi obchodováno na burze
- Americká usance (vyrovnání) – kupující má právo nakoupit nebo prodat podkladové aktivum kdykoliv v průběhu kontraktu (doba od uzavření smlouvy až po předání vlastního derivátu)
- Evropská usance (vyrovnání) – kupující může prodat nebo koupit podkladové aktivum pouze v době určené ve smlouvě
- dalším motivem
- dalším motivem je zajišťovací motiv (to je samo o sobě hlavní motiv vzniku derivátů)
- riziko lze snížit přenesením na někoho jiného (nebo více subjektů), kteří jsou schopni riziko lépe ustát (banky, velké subjekty)
- z hlediska rizik se u derivátů lze setkat se všemi možnými riziky spojených s obchodování s penězi
- v souvislosti s fungováním derivátů se mluví o systémovém riziku (zhroucení systému)
- byly vyvinuty teorie, že globalizace finančních trhů je tak velká, že dojde-li ke krachu velkých trhů, tak to bude mít následky pro všechny ostatní trhy
- zatím tuto teorii však žádné krize nepotvrdili
- riziko lze snížit přenesením na někoho jiného (nebo více subjektů), kteří jsou schopni riziko lépe ustát (banky, velké subjekty)
- z hlediska rizik se u derivátů lze setkat se všemi možnými riziky spojených s obchodování s penězi
- v souvislosti s fungováním derivátů se mluví o systémovém riziku (zhroucení systému)
- byly vyvinuty teorie, že globalizace finančních trhů je tak velká, že dojde-li ke krachu velkých trhů, tak to bude mít následky pro všechny ostatní trhy
- zatím tuto teorii však žádné krize nepotvrdili
1) opční termínové nástroje
ý samostatné opce
- pevné termínové nástroje se liší tím, že pevný je dvoustranný závazek (nakoupit a prodat), kdežto opční znamenají závazek jedné strany a druhá strana kupuje právo nakoupit nebo prodat aktivum
- toto právo může nebo nemusí využít
- dále lze finanční deriváty třídit podle typu rizika:
ý měnové deriváty – podkladovým aktivem je cizí měna
ý úrokové deriváty – podkladovým derivátem je úroková sazba
ý akciové deriváty – podkladovým kapitálem je akciový index
ý komoditní deriváty
- existuje několik důvodů obchodu s deriváty
- základním motivem je spekulace na měnové deriváty
- ve výsledku všechny obchody mají nulový výnos (jedna strana určitou cenu prodělá, ale druhá strana stejnou cenu vydělá)
- pro drobné investory nejsou obchody s deriváty příliš výhodné
- pevné termínové nástroje se liší tím, že pevný je dvoustranný závazek (nakoupit a prodat), kdežto opční znamenají závazek jedné strany a druhá strana kupuje právo nakoupit nebo prodat aktivum
- toto právo může nebo nemusí využít
- dále lze finanční deriváty třídit podle typu rizika:
ý měnové deriváty – podkladovým aktivem je cizí měna
ý úrokové deriváty – podkladovým derivátem je úroková sazba
ý akciové deriváty – podkladovým kapitálem je akciový index
ý komoditní deriváty
- existuje několik důvodů obchodu s deriváty
- základním motivem je spekulace na měnové deriváty
- ve výsledku všechny obchody mají nulový výnos (jedna strana určitou cenu prodělá, ale druhá strana stejnou cenu vydělá)
- pro drobné investory nejsou obchody s deriváty příliš výhodné
Termínové obchody
- spotové obchody se uskutečňují v nějakém okamžiku a v blízké době jsou finančně vypořádány (do několika dnů)
- u termínovaných obchodů je cena domluvena předem a obchod proběhne v budoucnosti za předem stanovených podmínek
Finanční deriváty
- jsou to všechny obchody, kde se obchoduje s odvozeninami
- účastník trhu je ten, který používá derivát nikoliv jako dealer, ale jako konečný uživatel z hlediska zajišťování nebo spekulace
- můžeme rozlišit 2 druhy cen:
ý cena BID – cena, za kterou je účastník trhu ochoten nakoupit
ý cena OFFER – cena, za kterou je účastník trhu ochoten prodat
- u termínovaných obchodů je cena domluvena předem a obchod proběhne v budoucnosti za předem stanovených podmínek
Finanční deriváty
- jsou to všechny obchody, kde se obchoduje s odvozeninami
- účastník trhu je ten, který používá derivát nikoliv jako dealer, ale jako konečný uživatel z hlediska zajišťování nebo spekulace
- můžeme rozlišit 2 druhy cen:
ý cena BID – cena, za kterou je účastník trhu ochoten nakoupit
ý cena OFFER – cena, za kterou je účastník trhu ochoten prodat
Příčiny vzniku a členění finančních derivátů
- důvodem vzniku bylo řízení rizik ze strany velkých finančních institucí
- výhody derivátů:
ý umožňují zmenšit tok řízení a zajistit se proti nenadálým změnám cen (kurzové změny,…) při nízkých nákladech
ý snižují riziko – překládají ho na další subjekt
- členění finančních derivátů:
1) pevné termínové nástroje
ý forvardy
ý salopy
ý futures
- výhody derivátů:
ý umožňují zmenšit tok řízení a zajistit se proti nenadálým změnám cen (kurzové změny,…) při nízkých nákladech
ý snižují riziko – překládají ho na další subjekt
- členění finančních derivátů:
1) pevné termínové nástroje
ý forvardy
ý salopy
ý futures
Portfolio
- základem je teorie ekonoma Markoviče, který vytvořil selektivní model portfolia
- hlavním přínosem jeho teorie je, že poprvé zdůvodnil proč je dobré diverzifikovat investice
- podstatou je porovnáním 2 aktiv říci, jak jsou na sobě závislá ( nekorelovaný stav)
- výsledkem tohoto porovnání má být výhodnost nákupu jednotlivých porovnávaných jednotek (akcie, CP,…)
- ekonom Sharp tuto Markovičovu teorii přepracoval a vytvořil tzv. zjednodušený model
- v rámci tohoto indexního modelu se setkáváme s Beta faktorem – vyjadřuje citlivost výnosové míry z konkrétní investice na výnosovou míru z celého tržního indexu
- dále se můžeme setkat s více teoriemi, ale tyto se berou jako základní
- hlavním přínosem jeho teorie je, že poprvé zdůvodnil proč je dobré diverzifikovat investice
- podstatou je porovnáním 2 aktiv říci, jak jsou na sobě závislá ( nekorelovaný stav)
- výsledkem tohoto porovnání má být výhodnost nákupu jednotlivých porovnávaných jednotek (akcie, CP,…)
- ekonom Sharp tuto Markovičovu teorii přepracoval a vytvořil tzv. zjednodušený model
- v rámci tohoto indexního modelu se setkáváme s Beta faktorem – vyjadřuje citlivost výnosové míry z konkrétní investice na výnosovou míru z celého tržního indexu
- dále se můžeme setkat s více teoriemi, ale tyto se berou jako základní
o predikční metody se mohou dělit na:
§ finanční predikční metody – altmanův index finančního zdraví podniku
§ nefinanční predikční metody – A SCORE
o výsledkem predikce je ohodnotit jak se bude podnik chovat do budoucna
ý soustavy podle oblasti záběru
ü zaměřující se na 1 oblast
ü zaměřující se na více oblastí
Rizika finančního rozhodování
- nebezpečí dosažení ztráty může narušit rovnováhu firmy
- jestliže existuje vyšší riziko, zároveň je jisté, že z vyššího rizika bude i vyšší příjem podílení stability
- nejistota – širší pojem, náhodnost a neurčitost podmínek
- riziko – určitý druh nejistoty
- systematická rizika – nelze je eliminovat
- jedinečná rizika – lze je eliminovat diverzifikací
- finanční riziko je spojeno s investováním volných peněžních prostředků
- čím je kratší splatnost, tím je nižší riziko
- krátkodobé investice mají nízké riziko
- riziko vyplívá z kolísání trhu v krátkodobém časovém období
- akcie – dlouhodobé akcie jsou stálejší než krátkodobé a záleží spíše na titulu akcie než na časovém úseku
- čím více dluhu podnik má, tím je větší jistota zisku
- musí se zohlednit i tzv. lidské riziko – „důvěřuj, ale prověřuj“
§ nefinanční predikční metody – A SCORE
o výsledkem predikce je ohodnotit jak se bude podnik chovat do budoucna
ý soustavy podle oblasti záběru
ü zaměřující se na 1 oblast
ü zaměřující se na více oblastí
Rizika finančního rozhodování
- nebezpečí dosažení ztráty může narušit rovnováhu firmy
- jestliže existuje vyšší riziko, zároveň je jisté, že z vyššího rizika bude i vyšší příjem podílení stability
- nejistota – širší pojem, náhodnost a neurčitost podmínek
- riziko – určitý druh nejistoty
- systematická rizika – nelze je eliminovat
- jedinečná rizika – lze je eliminovat diverzifikací
- finanční riziko je spojeno s investováním volných peněžních prostředků
- čím je kratší splatnost, tím je nižší riziko
- krátkodobé investice mají nízké riziko
- riziko vyplívá z kolísání trhu v krátkodobém časovém období
- akcie – dlouhodobé akcie jsou stálejší než krátkodobé a záleží spíše na titulu akcie než na časovém úseku
- čím více dluhu podnik má, tím je větší jistota zisku
- musí se zohlednit i tzv. lidské riziko – „důvěřuj, ale prověřuj“
Manažerské finance
- souvisí s podnikáním – s tržním hospodářstvím a tudíž s celkovým ekonomickým systémem
- finanční trh je trhem mezi producenty a spotřebiteli a umožňuje zprostředkování směny
- rozhodování se skládá ze dvou základních pozic:
1) do čeho se bude investovat
2) z čeho se bude investovat
- finanční trh je trhem mezi producenty a spotřebiteli a umožňuje zprostředkování směny
- rozhodování se skládá ze dvou základních pozic:
1) do čeho se bude investovat
2) z čeho se bude investovat
c) ukazatele aktivity (řízení aktiv)
ý zachycují vázanost kapitálu v jednotlivých formách aktiv
ý zachycují provozní klus podniku
ý vyjadřují rychlost obratu (počet obrátek za určité období)
ý vyjadřují dobu obratu (časový údaj specifikující vázanost aktiva v určité formě)
ý objem obratu se měří tržbami nebo náklady
d) ukazatele finanční struktury (zadluženosti)
ý zachycuje stav podniku z hlediska dlouhodobého plnění závazků solventnost
ý tento ukazatel je důležitý pro majitele podniku zobrazuje dlouhodobé riziko podnikání
ý dále lze z tohoto ukazatele zjistit dílčí informace:
o ukazatel finanční páky – celková aktiva/vlastní jmění
o zadluženost vlastního jmění – celkový cizí kapitál/vlastní jmění
o stav kapitalizace – kapitalizace/stálá aktiva – veškeré dlouhodobé zdroje podniku
o úrokové krytí – vyjadřuje kolikrát je zisk schopný pokrýt hodnotu úroků
ý zachycují provozní klus podniku
ý vyjadřují rychlost obratu (počet obrátek za určité období)
ý vyjadřují dobu obratu (časový údaj specifikující vázanost aktiva v určité formě)
ý objem obratu se měří tržbami nebo náklady
d) ukazatele finanční struktury (zadluženosti)
ý zachycuje stav podniku z hlediska dlouhodobého plnění závazků solventnost
ý tento ukazatel je důležitý pro majitele podniku zobrazuje dlouhodobé riziko podnikání
ý dále lze z tohoto ukazatele zjistit dílčí informace:
o ukazatel finanční páky – celková aktiva/vlastní jmění
o zadluženost vlastního jmění – celkový cizí kapitál/vlastní jmění
o stav kapitalizace – kapitalizace/stálá aktiva – veškeré dlouhodobé zdroje podniku
o úrokové krytí – vyjadřuje kolikrát je zisk schopný pokrýt hodnotu úroků
e) ukazatele kapitálového trhu
ý snášejí tržní hledisko prostřednictvím finančních ukazatelů
ý ukazatel EPS – zisk po zdanění na akcii
ý ukazatel P/E – běžná cena akcie/zisk po zdanění na 1 akcii
ý dividendový výnos – suma dividend/běžná cena akcie
f) ukazatele nákladovosti
ý zobrazuje se i v naturálních jednotkách
ý zobrazuje např. vybavenost pracovníků pracovními pomůckami, apod.
- existují 3 úrovně možnosti srovnání ukazatelů:
ý odvětvové – jsou oblíbené, nemusí se hodit pro každý srovnávaný podnik
ý historické – konstruují se podle vývoje podniku
ý manažerské
ý ukazatel EPS – zisk po zdanění na akcii
ý ukazatel P/E – běžná cena akcie/zisk po zdanění na 1 akcii
ý dividendový výnos – suma dividend/běžná cena akcie
f) ukazatele nákladovosti
ý zobrazuje se i v naturálních jednotkách
ý zobrazuje např. vybavenost pracovníků pracovními pomůckami, apod.
- existují 3 úrovně možnosti srovnání ukazatelů:
ý odvětvové – jsou oblíbené, nemusí se hodit pro každý srovnávaný podnik
ý historické – konstruují se podle vývoje podniku
ý manažerské
Komplexní využití poměrových ukazatelů
- nevýhoda je, že představují izolovaný pohled na jediný ekonomický ukazatel v podniku
- snaha třídění a propojení poměrových ukazatelů:
ý soustavy ukazatelů
ý soustavy modelů – umožňují systematizovat a analyzovat požadavky získané z ukazatelů
- praktickým přínosem je možnost vidět celkové účinky akce v celkových souvislostech
- soustav ukazatelů existuje velká řada:
ý soustavy bez formálních vazeb
ý soustavy formálně uspořádané
ü pyramidové soustavy
o vrcholný ukazatel vchází do dalších dílčích ukazatelů
o vrcholný ukazatel je hlavní cíl
ü paralelní soustavy – ukazatelé se seskupují podle věcné příbuznosti
o jde o automatizovaný systém
o skládá se z 91 ukazatelů a 15 podskupin
o podávají komplexní informace, informace rentability, produktivity, nákladovosti – porovnávají se s normou růstu (teorie růstu)
o na tyto metody navazuje predikční metody
o cílem těchto metod je odhadnout budoucí vývoj (předpověď budoucího chování)
- snaha třídění a propojení poměrových ukazatelů:
ý soustavy ukazatelů
ý soustavy modelů – umožňují systematizovat a analyzovat požadavky získané z ukazatelů
- praktickým přínosem je možnost vidět celkové účinky akce v celkových souvislostech
- soustav ukazatelů existuje velká řada:
ý soustavy bez formálních vazeb
ý soustavy formálně uspořádané
ü pyramidové soustavy
o vrcholný ukazatel vchází do dalších dílčích ukazatelů
o vrcholný ukazatel je hlavní cíl
ü paralelní soustavy – ukazatelé se seskupují podle věcné příbuznosti
o jde o automatizovaný systém
o skládá se z 91 ukazatelů a 15 podskupin
o podávají komplexní informace, informace rentability, produktivity, nákladovosti – porovnávají se s normou růstu (teorie růstu)
o na tyto metody navazuje predikční metody
o cílem těchto metod je odhadnout budoucí vývoj (předpověď budoucího chování)
Výroční zpráva
- má vypovídat o finanční situaci podniku za minulé účetní období
- musejí ji vytvářet podniky s povinným auditem
- obsahuje informace podobné ve výkazech, ale i informace jiné, významné pro finanční analýzu
- obsah výroční zprávy určuje zákon, ale lze ji doplnit nad rámec zákona (výhledy do budoucna,…)
- jsou veřejné přístupné
Další zdroje čerpání informací
- interní
ý informace o kvalitě technického vybavení
ý odbytové cesty
ý stav marketingu
ý je-li podnik schopen dosáhnout na dotace
- externí
ý obchodní věstník
ý statistické údaje
ý informace z kapitálových trhů
- musejí ji vytvářet podniky s povinným auditem
- obsahuje informace podobné ve výkazech, ale i informace jiné, významné pro finanční analýzu
- obsah výroční zprávy určuje zákon, ale lze ji doplnit nad rámec zákona (výhledy do budoucna,…)
- jsou veřejné přístupné
Další zdroje čerpání informací
- interní
ý informace o kvalitě technického vybavení
ý odbytové cesty
ý stav marketingu
ý je-li podnik schopen dosáhnout na dotace
- externí
ý obchodní věstník
ý statistické údaje
ý informace z kapitálových trhů
Základní metody finanční analýzy
1) Metody využívající absolutní ukazatele
- jsou přímo obsaženy v účetních výkazech
2) Metody související s rozdílovými ukazateli
- typickým příkladem je fond peněžních prostředků (nemá žádnou souvislost s fondy jako takovými)
- mezi tyt o fondy dále spadají:
ý pracovní kapitál
ü čisté pohotové prostředky
ü čisté peněžně-pohledávkové peněžní fondy
ý modifikace zisku
ü EBIT
ü EBT
ü EAT
ü Hrubé rozpětí – marže
ý Problematika přidané hodnoty
ü Tržní přidaná hodnota
ü EVA – ekonomická přidaná hodnota
- jsou přímo obsaženy v účetních výkazech
2) Metody související s rozdílovými ukazateli
- typickým příkladem je fond peněžních prostředků (nemá žádnou souvislost s fondy jako takovými)
- mezi tyt o fondy dále spadají:
ý pracovní kapitál
ü čisté pohotové prostředky
ü čisté peněžně-pohledávkové peněžní fondy
ý modifikace zisku
ü EBIT
ü EBT
ü EAT
ü Hrubé rozpětí – marže
ý Problematika přidané hodnoty
ü Tržní přidaná hodnota
ü EVA – ekonomická přidaná hodnota
3) Metody s využitím poměrových ukazatelů
- dokáží nejvěrněji zobrazit stav podniku
- lze je třídit z nejrůznějších hledisek:
a) ukazatele výkonnosti (rentability)
ý ROA – rentabilita úhrných uložených aktiv = zisk (nejčastěji před a po zdanění)
ý ROE – rentabilita vlastního kapitálu
ý Nákladová rentabilita
ý ROS – rentabilita tržeb
b) ukazatele likvidity (krátkodobé solventnosti)
ý likvidita - se rozumí schopnost splácet krátkodobé závazky
ý rozlišujeme 3 stupně likvidity:
o okamžitá likvidita – je zahrnována pouze hotovost a vklady na BÚ (finanční majetek a krátkodobé závazky)
o pohotová likvidita – krátkodobé pohledávky
o běžná likvidita – oběžná aktiva a krátkodobé závazky
- lze je třídit z nejrůznějších hledisek:
a) ukazatele výkonnosti (rentability)
ý ROA – rentabilita úhrných uložených aktiv = zisk (nejčastěji před a po zdanění)
ý ROE – rentabilita vlastního kapitálu
ý Nákladová rentabilita
ý ROS – rentabilita tržeb
b) ukazatele likvidity (krátkodobé solventnosti)
ý likvidita - se rozumí schopnost splácet krátkodobé závazky
ý rozlišujeme 3 stupně likvidity:
o okamžitá likvidita – je zahrnována pouze hotovost a vklady na BÚ (finanční majetek a krátkodobé závazky)
o pohotová likvidita – krátkodobé pohledávky
o běžná likvidita – oběžná aktiva a krátkodobé závazky
Finanční investice (dlouhodobé finanční investování)
- podnik získává majetkový vliv (moc řízení) na jiném podniku
- velice důležitý výkaz je cash flow
- zde je znázorněno jeho sestavení
CASH FLOW
P Počáteční stav peněžních prostředků
A + Účetní zisk/ztráta (za určité období)
+ Úpravy o nepeněžní operace
- Vyloučení samostatně vykazovaných položek
+ Změna stavu průběžných aktiv a pasiv
= Čistý peněžní tok z běžné činnosti
+ Samostatně vykazované peněžní toky
B - Výdaje související s pořízením stálých aktiv
+ Příjmy z jejich prodeje
= Čistý peněžní rok z investiční činnosti
C + Změna stavu dlouhodobých závazků
+ Vliv změny vlastního jmění na peněžní toky
+ Přijaté dividendy a podíly na zisku
F
R F+P
- velice důležitý výkaz je cash flow
- zde je znázorněno jeho sestavení
CASH FLOW
P Počáteční stav peněžních prostředků
A + Účetní zisk/ztráta (za určité období)
+ Úpravy o nepeněžní operace
- Vyloučení samostatně vykazovaných položek
+ Změna stavu průběžných aktiv a pasiv
= Čistý peněžní tok z běžné činnosti
+ Samostatně vykazované peněžní toky
B - Výdaje související s pořízením stálých aktiv
+ Příjmy z jejich prodeje
= Čistý peněžní rok z investiční činnosti
C + Změna stavu dlouhodobých závazků
+ Vliv změny vlastního jmění na peněžní toky
+ Přijaté dividendy a podíly na zisku
F
R F+P
- pro finanční analýzu jsou nejdůležitější výkazy:
ý podle jednotlivých částí podniku nebo zakázek
ý Podle rozdílu mezi plánovanými a skutečnými náklady a vývozy
ý Výkaz o fixních a variabilních nákladech
ý Výkaz o výkonnosti vložených prostředků
ý Další výkazy sloužící k plánování a kontrole
- mimo to lze výkazy rozčlenit na:
ý výkazy externí (finanční)
ý výkazy interní (vnitropodnikové)
ý daňové výkazy – podklady pro výpočet daní
- základními výkazy ve finanční analýze jsou externí výkazy
ý Podle rozdílu mezi plánovanými a skutečnými náklady a vývozy
ý Výkaz o fixních a variabilních nákladech
ý Výkaz o výkonnosti vložených prostředků
ý Další výkazy sloužící k plánování a kontrole
- mimo to lze výkazy rozčlenit na:
ý výkazy externí (finanční)
ý výkazy interní (vnitropodnikové)
ý daňové výkazy – podklady pro výpočet daní
- základními výkazy ve finanční analýze jsou externí výkazy
uznávané účetní zásady
(do jisté míry jsou platné i pro finanční analýzu)
- zásada účetní jednotky
- zásada neomezeného trvání účetní jednotky
- zásada pravidelného zjišťování hospodářského výsledku
- zásada účetních standardů (účtové osnovy)
ý standardy pro podnikatele
ý standardy pro finanční instituce
ý standardy pro územně správní celky, státní fondy,…
ý standardy pro pojišťovny
ý standardy pro zdravotní pojišťovny
ý standardy pro účetní jednotky, kde předmětem činnosti není podnikání
Provozní cyklus podniku
podnik má zájem, aby byl cyklus co nejrychlejší
- cyklus bude ovlivňovat i data obsažená ve výkazech
- faktory ovlivňující cyklus:
ý charakter činnosti podniku (výrobní, obchodní, poskytující služby)
ý sezónnost výroby
ý cyklus života podniku
- zásada účetní jednotky
- zásada neomezeného trvání účetní jednotky
- zásada pravidelného zjišťování hospodářského výsledku
- zásada účetních standardů (účtové osnovy)
ý standardy pro podnikatele
ý standardy pro finanční instituce
ý standardy pro územně správní celky, státní fondy,…
ý standardy pro pojišťovny
ý standardy pro zdravotní pojišťovny
ý standardy pro účetní jednotky, kde předmětem činnosti není podnikání
Provozní cyklus podniku
podnik má zájem, aby byl cyklus co nejrychlejší
- cyklus bude ovlivňovat i data obsažená ve výkazech
- faktory ovlivňující cyklus:
ý charakter činnosti podniku (výrobní, obchodní, poskytující služby)
ý sezónnost výroby
ý cyklus života podniku
průřezová analýza
ý srovnatelnost jednotlivých subjektů mezi sebou – je možné posuzovat jednotlivé subjekty mezi sebou z více hledisek mluví se o tzv. průřezové analýze, kde můžeme sledovat:
ü oborovou srovnatelnost – je možné srovnávat pouze podobné podniky (podobné technologie, stroje, obor působnosti, výstupy,…)
ü geografické hledisko – přibližně stejná vzdálenost ke zdrojům,…
ü společensko-politické hledisko
ü ekologické hledisko
ü legislativní hledisko – nelze srovnávat podniky působící v jiných daňových, celních, účetních a jiných prostředích
- prakticky nejde najít 2 absolutně srovnatelné podniky
- čím více se stanoví srovnávacích kritérií a čím více se budou dodržovat, tím méně bude porovnatelných podniků
ü oborovou srovnatelnost – je možné srovnávat pouze podobné podniky (podobné technologie, stroje, obor působnosti, výstupy,…)
ü geografické hledisko – přibližně stejná vzdálenost ke zdrojům,…
ü společensko-politické hledisko
ü ekologické hledisko
ü legislativní hledisko – nelze srovnávat podniky působící v jiných daňových, celních, účetních a jiných prostředích
- prakticky nejde najít 2 absolutně srovnatelné podniky
- čím více se stanoví srovnávacích kritérií a čím více se budou dodržovat, tím méně bude porovnatelných podniků
- kombinací těchto hledisek získat tři skupiny informačních zdrojů:
1) finanční zdroje informací – účetní výkazy + výroční správa; vnitropodnikové účetnictví; předpovědi finančních analytiků; burzovní zpravodajství,…
2) kvantifikovatelné nefinanční informace – podniková statistika; interní směrnice; oficiální ekonomická statistika,…
3) nekvantifikovatelné informace – zprávy vedoucích pracovníků; výroky auditorů; komentáře odborného tisku,…
- každý souhrn dat byl proveden za nějakým účelem a cílem, proto je v nich určitá nepřesnost (použije-li se pro jiný účel)
- aby mela finanční analýza smysl, je nutno zajistit srovnatelnost dat:
ý z hlediska času – musí být zajištěna srovnatelnost používáním stejných postupů(účetních) v širším časovém období, zajistit stejný způsob odepisování a oceňování,…
2) kvantifikovatelné nefinanční informace – podniková statistika; interní směrnice; oficiální ekonomická statistika,…
3) nekvantifikovatelné informace – zprávy vedoucích pracovníků; výroky auditorů; komentáře odborného tisku,…
- každý souhrn dat byl proveden za nějakým účelem a cílem, proto je v nich určitá nepřesnost (použije-li se pro jiný účel)
- aby mela finanční analýza smysl, je nutno zajistit srovnatelnost dat:
ý z hlediska času – musí být zajištěna srovnatelnost používáním stejných postupů(účetních) v širším časovém období, zajistit stejný způsob odepisování a oceňování,…
Volba metody finanční analýzy
- je velice důležité zvolit správnou metodu
- volba metody je ovlivňována určitými hledisky:
ý cíle uživatelských skupin
ý dostupnost dat, jejich struktura a spolehlivost
ý softwarové vybavení
ý časový prostor finančního zdroje vyčleněného na finanční analýzu
- neexistuje žádná metoda, která zaručí nejlepší výsledky, proto je nutno metody kombinovat
- volba metody je ovlivňována určitými hledisky:
ý cíle uživatelských skupin
ý dostupnost dat, jejich struktura a spolehlivost
ý softwarové vybavení
ý časový prostor finančního zdroje vyčleněného na finanční analýzu
- neexistuje žádná metoda, která zaručí nejlepší výsledky, proto je nutno metody kombinovat
Zdroje finanční analýzy
- základním zdrojem jsou účetní výkazy (mimo jiné)
- každá metoda finanční analýzy musí vycházet z ekonomických a finančních dat (získávání určitých informací)
- data představují neurčité nepoznané složky, které se pro analýzu jeví jako rušivé složky a nejdou žádným způsobem čistit
- zvolené metody jsou schopny získat z dat určité použitelné informace
- samostatná data lze čerpat z mnoha informačních zdrojů, které se mohou členit:
ý finanční zdroje
ý nefinanční zdroje
ý kvantifikovatelné zdroje
ý nekvantifikovatelné zdroje
- každá metoda finanční analýzy musí vycházet z ekonomických a finančních dat (získávání určitých informací)
- data představují neurčité nepoznané složky, které se pro analýzu jeví jako rušivé složky a nejdou žádným způsobem čistit
- zvolené metody jsou schopny získat z dat určité použitelné informace
- samostatná data lze čerpat z mnoha informačních zdrojů, které se mohou členit:
ý finanční zdroje
ý nefinanční zdroje
ý kvantifikovatelné zdroje
ý nekvantifikovatelné zdroje
- tyto ukazatele lze třídit z mnoha hledisek:
ý podle vztahu k vlastním účetním výkazům:
ü rozvahové
ü výsledkové
ü peněžního toku
ü mezivýkazové – vztah mezi výkazy
ý podle způsobu charakteristiky jevu:
ü extenzivní ukazatele (objemové) – o rozsahu v konkrétních jednotkách
ü intenzivní ukazatele (relativní) – míra využití extenzivních ukazatelů
ý podle matematického způsobu výpočtu
ü absolutní
ü rozdílové
ü poměrové
ü procentní
ý podle času
ü stavové ukazatele – udávají stav k přesně vymezenému datu
ü tokové ukazatele – udávají vývoj v časovém intervalu
- elementární metody se člení na 4 analýzy:
a) analýza absolutních ukazatelů – hodnocení na základě trendů
b) analýza rozdílových a tokových ukazatelů
c) analýza poměrových ukazatelů
d) analýza soustav ukazatelů
ü rozvahové
ü výsledkové
ü peněžního toku
ü mezivýkazové – vztah mezi výkazy
ý podle způsobu charakteristiky jevu:
ü extenzivní ukazatele (objemové) – o rozsahu v konkrétních jednotkách
ü intenzivní ukazatele (relativní) – míra využití extenzivních ukazatelů
ý podle matematického způsobu výpočtu
ü absolutní
ü rozdílové
ü poměrové
ü procentní
ý podle času
ü stavové ukazatele – udávají stav k přesně vymezenému datu
ü tokové ukazatele – udávají vývoj v časovém intervalu
- elementární metody se člení na 4 analýzy:
a) analýza absolutních ukazatelů – hodnocení na základě trendů
b) analýza rozdílových a tokových ukazatelů
c) analýza poměrových ukazatelů
d) analýza soustav ukazatelů
2) vyšší metody
- jsou to náročné metody, které vyžadují náročné matematické postupy
- dělí se na:
ý matematicko-statistické metody
ü bodové a intervalové odhady
ü statistické testy
ü empirické distribuční funkce
ü regresní a korelační analýza
ü autoregresní modelování
ü analýza rozptylu
- jsou schopny postihnout více souvislostí mezi jevy finanční analýzy
- i přes to však nejdou zárukou větší spolehlivosti
- je nutno mít dostatek kvalitních dat
- využití těchto metod vyžaduje mít dostatečné znalosti
ý nestatistické metody
- navazují na matematicko-statistické metody
- snaží se odstranit některé hranice nepoužitelnosti matematicko-statistických metod
- znalosti z těchto metod jsou využívány při obchodování na kapitálových trzích
- patří sem:
v teorie matných množin
v metody na neuronových sítích
v a jiné
- dělí se na:
ý matematicko-statistické metody
ü bodové a intervalové odhady
ü statistické testy
ü empirické distribuční funkce
ü regresní a korelační analýza
ü autoregresní modelování
ü analýza rozptylu
- jsou schopny postihnout více souvislostí mezi jevy finanční analýzy
- i přes to však nejdou zárukou větší spolehlivosti
- je nutno mít dostatek kvalitních dat
- využití těchto metod vyžaduje mít dostatečné znalosti
ý nestatistické metody
- navazují na matematicko-statistické metody
- snaží se odstranit některé hranice nepoužitelnosti matematicko-statistických metod
- znalosti z těchto metod jsou využívány při obchodování na kapitálových trzích
- patří sem:
v teorie matných množin
v metody na neuronových sítích
v a jiné
Metody finanční analýzy
1) elementární (základní) metody
- jsou častěji používané
- jsou založeny na základních aritmetických operacích a ukazatelích
- výhodou je jednoduchost a nenáročnost
- pracuje s pojmem „ukazatel“
- rozumí se tím buď :
ý přímo položka výkazu nebo údaje z jiného zdroje
ý údaje odvozené na základě elementárních matematických metod
- jsou častěji používané
- jsou založeny na základních aritmetických operacích a ukazatelích
- výhodou je jednoduchost a nenáročnost
- pracuje s pojmem „ukazatel“
- rozumí se tím buď :
ý přímo položka výkazu nebo údaje z jiného zdroje
ý údaje odvozené na základě elementárních matematických metod
- v rámci úzké finanční analýzy se rozděluje na 2 kroky:
1) výpočet poměrových ukazatelů
2) porovnání ukazatelů s určitými normami
- výhody tohoto přístupu:
r lze velice snadno jde formalizovat
r snadnost a relativně jednoduchost provedení
r snížení rizika neobjektivnosti analytika (z důvodu formalizovatelnosti)
- nevýhody tohoto přístupu:
r zvolená soustava ukazatelů nemusí výt vhodná (pro firmu nebo situaci)
r interpretace a srovnání mohou vést k povrchnosti a mechaničnosti srovnávání
ustálený postup korků při provádění finanční analýzy
ý výběr a příprava dat
ý výběr a příprava metod analýzy
ý výpočty na základě zvolených metod
ý posuzování výsledků (rámcově, později podrobněji)
ý užší analýza příčin jevů
ý soubor návrhu na opatření
2) porovnání ukazatelů s určitými normami
- výhody tohoto přístupu:
r lze velice snadno jde formalizovat
r snadnost a relativně jednoduchost provedení
r snížení rizika neobjektivnosti analytika (z důvodu formalizovatelnosti)
- nevýhody tohoto přístupu:
r zvolená soustava ukazatelů nemusí výt vhodná (pro firmu nebo situaci)
r interpretace a srovnání mohou vést k povrchnosti a mechaničnosti srovnávání
ustálený postup korků při provádění finanční analýzy
ý výběr a příprava dat
ý výběr a příprava metod analýzy
ý výpočty na základě zvolených metod
ý posuzování výsledků (rámcově, později podrobněji)
ý užší analýza příčin jevů
ý soubor návrhu na opatření
základní přístupy k finanční analýze
1) fundamentální analýza
- provádí se rozbory, založené na vzájemných souvislostech
- jsou brány v potaz zkušenosti odborníků odvíjeny subjektivní odhady budoucího vývoje
- neexistují žádné formalizované postupy
2) technická analýza
- vychází z nejrůznějších metod (metematických, ekonomických,….
- Slouží ke kvantitativnímu zpracování dat a z toho dochází k jejich kvantitativním hodnocení
- obecně se doporučuje tyto dva přístupy kombinovat
- provádí se rozbory, založené na vzájemných souvislostech
- jsou brány v potaz zkušenosti odborníků odvíjeny subjektivní odhady budoucího vývoje
- neexistují žádné formalizované postupy
2) technická analýza
- vychází z nejrůznějších metod (metematických, ekonomických,….
- Slouží ke kvantitativnímu zpracování dat a z toho dochází k jejich kvantitativním hodnocení
- obecně se doporučuje tyto dva přístupy kombinovat
Uživatelé finanční analýzy
1) podnik reprezentovaný vedením (managementem)
- z hlediska cílů a užití potřebuje vedení informace pro vlastní řízení podniku (o struktuře či výši majetku,…)
- vedení zajímají přístupy k rozdělení dosaženého zisku
- takto získaná finanční analýza slouží jako podklady pro rozhodování o nových podnikatelských záměrech nebo např. při slučování podniků,…
2) vlastníci podniku (pokud nekoresponduji a vedením)
- takto získaná finanční analýza poskytuje informace o způsobu využití investovaných prostředků, o způsobu řízení, o rentabilitě investic,…
3) věřitelé (banky, dodavatelé)
- podle této finanční analýzy lze rozhodnout, zda peněžní prostředky věřitelé poskytnou nebo neposkytnou (respektive dodají zboží na fakturu)
4) majitelé dluhopisů nebo odvozených derivátů
5) konkurence
6) zaměstnanci
7) státní orgány – FÚ, ČSÚ,…
- z hlediska cílů a užití potřebuje vedení informace pro vlastní řízení podniku (o struktuře či výši majetku,…)
- vedení zajímají přístupy k rozdělení dosaženého zisku
- takto získaná finanční analýza slouží jako podklady pro rozhodování o nových podnikatelských záměrech nebo např. při slučování podniků,…
2) vlastníci podniku (pokud nekoresponduji a vedením)
- takto získaná finanční analýza poskytuje informace o způsobu využití investovaných prostředků, o způsobu řízení, o rentabilitě investic,…
3) věřitelé (banky, dodavatelé)
- podle této finanční analýzy lze rozhodnout, zda peněžní prostředky věřitelé poskytnou nebo neposkytnou (respektive dodají zboží na fakturu)
4) majitelé dluhopisů nebo odvozených derivátů
5) konkurence
6) zaměstnanci
7) státní orgány – FÚ, ČSÚ,…
Kapitálová potřeba podniku
- proces vzniku výkonu podniku vyvolává toky plateb, jejichž výše a časová skladba předurčují nezbytnou kapitálovou potřebu podniku
- toky plateb se mění jak v čase, tak i z hlediska objemu a je ovlivňován řadou činitelů
- finanční sféra podniku není závislá jen na finančních účincích ostatních podnikových financích, nýbrž existuje opačný vztah (např. není možné financovat plánované rozšíření výroby)
- cílem podnikového vedení musí být simuntální plánování výsledků a likvidity, kdy je simuntální plánování vybudováno jak na plánu zásobování, tak na plánu výroby, odbytu i finančního plánu
- takovýto typ plánování je možné pouze prostřednictvím modelů
- postup přípravy plánů lze rozdělit:
1) zpracování proformy účetních výkazů (klíčové charakteristiky budoucí finanční kondice podniku)
2) propočet dodatečné potřeby financování (reálnost, dostupnost, náklady)
3) zajištění dostatečných zdrojů pro růst podniku (vnější nebo vnitřní zdroje)
4) analýza citlivosti (zvážení okolností, co se stane v případě, že se skutečnost vychýlí od plánu)
25. 11. 2004
- toky plateb se mění jak v čase, tak i z hlediska objemu a je ovlivňován řadou činitelů
- finanční sféra podniku není závislá jen na finančních účincích ostatních podnikových financích, nýbrž existuje opačný vztah (např. není možné financovat plánované rozšíření výroby)
- cílem podnikového vedení musí být simuntální plánování výsledků a likvidity, kdy je simuntální plánování vybudováno jak na plánu zásobování, tak na plánu výroby, odbytu i finančního plánu
- takovýto typ plánování je možné pouze prostřednictvím modelů
- postup přípravy plánů lze rozdělit:
1) zpracování proformy účetních výkazů (klíčové charakteristiky budoucí finanční kondice podniku)
2) propočet dodatečné potřeby financování (reálnost, dostupnost, náklady)
3) zajištění dostatečných zdrojů pro růst podniku (vnější nebo vnitřní zdroje)
4) analýza citlivosti (zvážení okolností, co se stane v případě, že se skutečnost vychýlí od plánu)
25. 11. 2004
Finanční analýza
- je základní metodou, od které by se měl odvozovat další vývoj podniku
- existuje mnoho definic finanční analýzy (podle obsáhlosti a šíře)
- subjektem finanční analýzy je podnikatelský subjekt a objektem je např. fungování ministerstva,…
- z časového hlediska lze analytické metody zaměřovat na:
r zkoumání současné situace
r zkoumání současné a minulé situace
r zkoumání současné, minulé ale i budoucí situace (jde o nejnáročnější analýzy)
- z uživatelského hlediska lze finanční analýzu rozdělit na:
r vlastníci
r věřitelé
r manažeři
- z obsahového hlediska ji lez rozdělit:
r finanční analýza v nejužším slova smyslu
ü jde pouze o finanční ukazatele, vycházející z finančních výkazů - nejjednodušší
r finanční analýza v širším pojetí
ü vedl vlastního rozboru je proveden i určitý hodnotící proces
r finanční analýza v nejširším pojetí
ü je proces, který čerpá z účetnictví, ale využívá i jiné zdroje (nefinanční) jak uvnitř, tak i mimo podnik (makroekonomické trendy)
- existuje mnoho definic finanční analýzy (podle obsáhlosti a šíře)
- subjektem finanční analýzy je podnikatelský subjekt a objektem je např. fungování ministerstva,…
- z časového hlediska lze analytické metody zaměřovat na:
r zkoumání současné situace
r zkoumání současné a minulé situace
r zkoumání současné, minulé ale i budoucí situace (jde o nejnáročnější analýzy)
- z uživatelského hlediska lze finanční analýzu rozdělit na:
r vlastníci
r věřitelé
r manažeři
- z obsahového hlediska ji lez rozdělit:
r finanční analýza v nejužším slova smyslu
ü jde pouze o finanční ukazatele, vycházející z finančních výkazů - nejjednodušší
r finanční analýza v širším pojetí
ü vedl vlastního rozboru je proveden i určitý hodnotící proces
r finanční analýza v nejširším pojetí
ü je proces, který čerpá z účetnictví, ale využívá i jiné zdroje (nefinanční) jak uvnitř, tak i mimo podnik (makroekonomické trendy)
Krátkodobé finanční plánování
- zajišťují splnění dlouhodobých finančních plánů
- krátkodobý finanční plán zahrnuje:
• plánování výnosů, nákladů a zisku
• roční plán CASH FLOW
• plán aktiv a pasiv
• započet příjmů a výdajů (na jednotlivé dny)
- úkolem krátkodobého plánování je zajistit krátkodobé vnější finanční zdroje
- příjmy a výdaje se označují jako veličiny finančního toku a lze je označit:¨
• příjmy = peněžní příjmy + zvýšení pohledávek + zvýšení dluhu
• výdaje = peněžní výdaje + snížení pohledávek + snížení dluhu
- sledování a porovnávání odchylek plánu od skutečnosti je práce controlingu
- v souvislosti mezi středně a dlouhodobými plány se rozlišují 2 druhy podniku podle souvislosti mezi středně dlouhodobými investicemi
- existují nejrůznější modely finančního plánování, pomocí kterých lze vytvářet plány (snahy modelovat následky finančních strategií)
- většina velkých podniků preferují účetní hledisko plánování (je to dáno tím, aby prognózovaly výkazy)
- tyto modely nekladou nároky na nástroje finanční analýzy a to zejména neakceptují přírůstkové peněžní toky, riziko a současnou hodnotu
- krátkodobý finanční plán zahrnuje:
• plánování výnosů, nákladů a zisku
• roční plán CASH FLOW
• plán aktiv a pasiv
• započet příjmů a výdajů (na jednotlivé dny)
- úkolem krátkodobého plánování je zajistit krátkodobé vnější finanční zdroje
- příjmy a výdaje se označují jako veličiny finančního toku a lze je označit:¨
• příjmy = peněžní příjmy + zvýšení pohledávek + zvýšení dluhu
• výdaje = peněžní výdaje + snížení pohledávek + snížení dluhu
- sledování a porovnávání odchylek plánu od skutečnosti je práce controlingu
- v souvislosti mezi středně a dlouhodobými plány se rozlišují 2 druhy podniku podle souvislosti mezi středně dlouhodobými investicemi
- existují nejrůznější modely finančního plánování, pomocí kterých lze vytvářet plány (snahy modelovat následky finančních strategií)
- většina velkých podniků preferují účetní hledisko plánování (je to dáno tím, aby prognózovaly výkazy)
- tyto modely nekladou nároky na nástroje finanční analýzy a to zejména neakceptují přírůstkové peněžní toky, riziko a současnou hodnotu
Klasifikace finančních plánů z hlediska času
1) Podrobný
- jedná se většinou o krátkodobé plány
2) hrubý
- jedná se většinou o dlouhodobé plány a skládá se z:
a) analýza finanční situace
b) plán tržeb
c) plán CASH FLOW (jak plán příjmů, tak i výdajů)
d) plánovaná rozvaha z pohledu požadavků na majetek
e) investiční rozpočet
f) rozpočet externího financování
g) plán nákladů a výnosů
- dlouhodobé plánování má typický časový horizont 5 let
- dlouhodobé plány slouží k realizaci podnikatelských záměrů, má efektivně obstarat kapitál
- dlouhodobé plánování souvisí s fázemi života podniku:
- jedná se většinou o krátkodobé plány
2) hrubý
- jedná se většinou o dlouhodobé plány a skládá se z:
a) analýza finanční situace
b) plán tržeb
c) plán CASH FLOW (jak plán příjmů, tak i výdajů)
d) plánovaná rozvaha z pohledu požadavků na majetek
e) investiční rozpočet
f) rozpočet externího financování
g) plán nákladů a výnosů
- dlouhodobé plánování má typický časový horizont 5 let
- dlouhodobé plány slouží k realizaci podnikatelských záměrů, má efektivně obstarat kapitál
- dlouhodobé plánování souvisí s fázemi života podniku:
- samotné finanční plánování zahrnuje několik postupných kroků:
1) analýza finančních a investičních možností podniku
2) promítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí s cílem vyhnout se budoucím překvapením
3) volba určitých alternativ
4) měření výsledné výkonnosti finančních plánů v porovnání se stanovenými cíly
- informace potřebné pro finanční plánování získává podnik z vnitřních zdrojů, ale i z vnějších zdrojů
- cílem je zamezit napětí v likvidních prostředcích podniku
- finanční plánování nachází číselnou podobu ve finančním plánu
- základními prvky finančního plánu jsou:
• proforma (účetní výkazy, rozvaha, výsledovka, cash flow)
• plány z hlediska kapitálových výdajů
- vlastní finanční plán má specifickou podobu ve formě podnikatelského záměru
- je formulován minimálně na 1 rok, běžně ale na více let dopředu (dále se člení na měsíce)
- pokud je finanční plán sestaven zodpovědně, potom umožňuje managementu provést včas a dopředu realokaci přebytečných peněz nebo dodatečné získání peněžních prostředků
- existují 3 základní požadavky na efektivní finanční plánování:
• existence prognóz
• hledání optimálního finančního plánu
• Průběžná aktualizace finančního plánu
2) promítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí s cílem vyhnout se budoucím překvapením
3) volba určitých alternativ
4) měření výsledné výkonnosti finančních plánů v porovnání se stanovenými cíly
- informace potřebné pro finanční plánování získává podnik z vnitřních zdrojů, ale i z vnějších zdrojů
- cílem je zamezit napětí v likvidních prostředcích podniku
- finanční plánování nachází číselnou podobu ve finančním plánu
- základními prvky finančního plánu jsou:
• proforma (účetní výkazy, rozvaha, výsledovka, cash flow)
• plány z hlediska kapitálových výdajů
- vlastní finanční plán má specifickou podobu ve formě podnikatelského záměru
- je formulován minimálně na 1 rok, běžně ale na více let dopředu (dále se člení na měsíce)
- pokud je finanční plán sestaven zodpovědně, potom umožňuje managementu provést včas a dopředu realokaci přebytečných peněz nebo dodatečné získání peněžních prostředků
- existují 3 základní požadavky na efektivní finanční plánování:
• existence prognóz
• hledání optimálního finančního plánu
• Průběžná aktualizace finančního plánu
analýza řetězce
- analýza řetězce je klíčovou pro hledání vnitřních silných a slabých stránek
- každá funkce podniku má vliv na konečný výsledek činnosti podniku
- každá funkční oblast musí být řešena tak, aby tvořila hodnotu pro zákazníky, což bude znamenat konkurenční výhodu v celém podniku
- podniky, které mají decentralizaci řízení, tak je pro ně přijetí strategie velmi důležité
- plán se stává jakousi formou komunikace cílů společnosti a formou směřování snah jednotlivců k naplnění firemní strategie
- tento proces se skládá ze 4 fází, které jsou realizovány na 3 úrovních:
1) hodnocení výkonnosti podniku ve vazbě na cíle
2) posuzování vzniklých rozdílů s ohledem na podmínky okolí
3) posuzování rozdílů s ohledem na vnitřní předpoklady
4) identifikace budoucích cílů s ohledem na identifikovatelné odchylky při zvážení vnitřních odchylek
5) zpracování plánů činnosti k dosažení stanovených cílů
6) identifikace zdrojů nezbytných pro realizaci plánů
7) agregace potřeb funkčních oblastí do potřeb jednotlivých podnikových jednotek
8) vlastní alokace zdrojů jednotlivým podnikovým jednotkám
9) rozdělení přiřazených zdrojů funkčním oblastem
- každá funkce podniku má vliv na konečný výsledek činnosti podniku
- každá funkční oblast musí být řešena tak, aby tvořila hodnotu pro zákazníky, což bude znamenat konkurenční výhodu v celém podniku
- podniky, které mají decentralizaci řízení, tak je pro ně přijetí strategie velmi důležité
- plán se stává jakousi formou komunikace cílů společnosti a formou směřování snah jednotlivců k naplnění firemní strategie
- tento proces se skládá ze 4 fází, které jsou realizovány na 3 úrovních:
1) hodnocení výkonnosti podniku ve vazbě na cíle
2) posuzování vzniklých rozdílů s ohledem na podmínky okolí
3) posuzování rozdílů s ohledem na vnitřní předpoklady
4) identifikace budoucích cílů s ohledem na identifikovatelné odchylky při zvážení vnitřních odchylek
5) zpracování plánů činnosti k dosažení stanovených cílů
6) identifikace zdrojů nezbytných pro realizaci plánů
7) agregace potřeb funkčních oblastí do potřeb jednotlivých podnikových jednotek
8) vlastní alokace zdrojů jednotlivým podnikovým jednotkám
9) rozdělení přiřazených zdrojů funkčním oblastem
vlastní rozmístění zdrojů
10) vlastní rozmístění zdrojů v rámci funkčních oblastí
11) monitorování užití zdrojů funkčními oblastmi
12) monitorování užití zdrojů ze strany jednotlivých podnikových jednotek
- strategie jsou rozpracovávány do dlouhodobých s krátkodobých plánů
- integrální součástí těchto plánů je finanční plán
Finanční plánování
- je to proces rozhodování podniku o rizicích, která jsou pro podnik zajímavá a v nichž spatřuje určité příležitosti
- je to rozhodování podniku o rizicích, která nejsou nezbytná a zároveň která jsou nezajímavá
- finanční plánování si klade za úkol stanovit finanční síle a zároveň určit prostředky jak cílů dosáhnout
- finanční plánování zahrnuje několik typů rozhodování:
1) o způsobu financování (investic nebo běžné činnosti)
2) o investování kapitálu (s cílem jeho zhodnocení)
3) rozhodování o peněžním hospodaření
- hlavním cílem finančního plánování je splnění obecného finančního cíle podniku
11) monitorování užití zdrojů funkčními oblastmi
12) monitorování užití zdrojů ze strany jednotlivých podnikových jednotek
- strategie jsou rozpracovávány do dlouhodobých s krátkodobých plánů
- integrální součástí těchto plánů je finanční plán
Finanční plánování
- je to proces rozhodování podniku o rizicích, která jsou pro podnik zajímavá a v nichž spatřuje určité příležitosti
- je to rozhodování podniku o rizicích, která nejsou nezbytná a zároveň která jsou nezajímavá
- finanční plánování si klade za úkol stanovit finanční síle a zároveň určit prostředky jak cílů dosáhnout
- finanční plánování zahrnuje několik typů rozhodování:
1) o způsobu financování (investic nebo běžné činnosti)
2) o investování kapitálu (s cílem jeho zhodnocení)
3) rozhodování o peněžním hospodaření
- hlavním cílem finančního plánování je splnění obecného finančního cíle podniku
2) strategické podnikatelské jednotky podniku (SBU
- jejich úkolem je uspokojovat potřeby zákazníků
- Podstatou je snaha přilákat zákazníky
- Důležitá je analýza okolí a je žádoucí, aby odhad vývoje byl co nejpřesnější
3) funkční oblasti podniku
- vychází z předpokladu, že vlastní konkurenční výhoda se získává přinášenou hodnotou zákazníkům
- je vytvářena v celém spektru funkčních oblastí, které dohromady tvoří vlastní podnikání
- jejich spojením je vytvořen hodnotový řetězec
- existuje několik pohledů ne hodnotový řetězec:
a) Porterova koncepce
b) Řetězec podle firmy McKinsey&CO.
- Podstatou je snaha přilákat zákazníky
- Důležitá je analýza okolí a je žádoucí, aby odhad vývoje byl co nejpřesnější
3) funkční oblasti podniku
- vychází z předpokladu, že vlastní konkurenční výhoda se získává přinášenou hodnotou zákazníkům
- je vytvářena v celém spektru funkčních oblastí, které dohromady tvoří vlastní podnikání
- jejich spojením je vytvořen hodnotový řetězec
- existuje několik pohledů ne hodnotový řetězec:
a) Porterova koncepce
b) Řetězec podle firmy McKinsey&CO.
1) podnik jako takový
- z této úrovně jsou řízeny podnikové jednotky a to v rámci filozofie podniku jako celku
- Aby bylo možno maximalizovat hodnotu podniku, tak musí definovat konkrétní obory nebo trhy, na kterých podnik operuje (nebo chce operovat)
- Pokud podnik buduje strategii na trhy, na kterých funguje, musí formulovat využití konkurenčních výhod, aby mohl na trhu obstát
- K tomu slouží strategická analýza, která předchází vlastní formulaci strategie (na všech 3 úrovních)
- Podstatou strategické analýzy je odhadnout budoucí trendy a jevy, se kterými je možno se setkat
- V rámci formulace strategie musí brát podnik v úvahu i prvky globalizace, která se buď přímo nebo nepřímo dotýkají každého podnikatelského subjektu
- U podniků, působících na více trzích současně je možné rozlišovat 3 způsoby řešení rozdílnosti trhů (v rámci podnikatelské strategie):
a) multilokální strategie
- klade důraz na místní flexibilitu
- místní provozy mají velké pravomoci pro své podnikání na daném území
b) globální strategie
- snaží se co nejvíce využít výhod, které plynou z centralizace operací podniku
- nerespektuje však odlišnosti lokálních trhů
c) hybridní mezinárodní strategie
- podstatou je kombinace předchozích 2 přístupů
- Aby bylo možno maximalizovat hodnotu podniku, tak musí definovat konkrétní obory nebo trhy, na kterých podnik operuje (nebo chce operovat)
- Pokud podnik buduje strategii na trhy, na kterých funguje, musí formulovat využití konkurenčních výhod, aby mohl na trhu obstát
- K tomu slouží strategická analýza, která předchází vlastní formulaci strategie (na všech 3 úrovních)
- Podstatou strategické analýzy je odhadnout budoucí trendy a jevy, se kterými je možno se setkat
- V rámci formulace strategie musí brát podnik v úvahu i prvky globalizace, která se buď přímo nebo nepřímo dotýkají každého podnikatelského subjektu
- U podniků, působících na více trzích současně je možné rozlišovat 3 způsoby řešení rozdílnosti trhů (v rámci podnikatelské strategie):
a) multilokální strategie
- klade důraz na místní flexibilitu
- místní provozy mají velké pravomoci pro své podnikání na daném území
b) globální strategie
- snaží se co nejvíce využít výhod, které plynou z centralizace operací podniku
- nerespektuje však odlišnosti lokálních trhů
c) hybridní mezinárodní strategie
- podstatou je kombinace předchozích 2 přístupů
Leasing
- jde o finanční pronájem určité věci
- lze ho rozlišit na operační, operativní a finanční
- Operační a operativní
- Nejvíce se blíží klasickému nájmu
- Vlastníkem je leasingová společnost, kdy určitou věc opakovaně pronajímá klientům
- Leasingová společnost, jako vlastník, musí věc udržovat a opravovat
- Vlastnictví nikdy nepřechází na jiného majitele (s výjimkou klasického prodeje)
- Využívá se hlavně u stojů, zařízení, které podnik nepotřebuje pořád, ale pouze sezóně
- Leasingové společnosti věc pronajímají obvykle i s obsluhou (např. letadlo i s posádkou,…)
- Finanční
- vlastníkem je také leasingová společnost, ale na konci leasingové smlouvy přechází vlastnictví na pronajímatele (po zaplacení symbolické částky)
- Pravidla leasingu upravuje zákon o dani z příjmu
- Podobá se splátkovému prodeji, ale s tím rozdílem, že u splátkového prodeje je majitelem zboží kupující od prvního převzetí zboží
- lze ho rozlišit na operační, operativní a finanční
- Operační a operativní
- Nejvíce se blíží klasickému nájmu
- Vlastníkem je leasingová společnost, kdy určitou věc opakovaně pronajímá klientům
- Leasingová společnost, jako vlastník, musí věc udržovat a opravovat
- Vlastnictví nikdy nepřechází na jiného majitele (s výjimkou klasického prodeje)
- Využívá se hlavně u stojů, zařízení, které podnik nepotřebuje pořád, ale pouze sezóně
- Leasingové společnosti věc pronajímají obvykle i s obsluhou (např. letadlo i s posádkou,…)
- Finanční
- vlastníkem je také leasingová společnost, ale na konci leasingové smlouvy přechází vlastnictví na pronajímatele (po zaplacení symbolické částky)
- Pravidla leasingu upravuje zákon o dani z příjmu
- Podobá se splátkovému prodeji, ale s tím rozdílem, že u splátkového prodeje je majitelem zboží kupující od prvního převzetí zboží
Fond rizikového kapitálu
- v současné době v ČR není tento institut nijak ošetřen, ale je již zákon ve schvalování
- u nás toto funguje jako tiché společenství, ale zatím neexistuje žádná regulace
- tyto fondy investují do společností s vysokým potenciálem
- nejde však o klasické investování nebo úvěrování, protože splácení neprobíhá klasicky, ale splácení je ponecháno na okamžik kdy je podnik na vrcholu (fondy prodají svůj podíl)
11.11.2004
Vedení finančního plánování
- každý podnik musí vytvářet strategii, která se skládá ze 3 složek:
- strategie se opírá o předpokládanou budoucnost
- bývají formulovány na 3 úrovních:
1) podnik jako takový
2) strategické podnikatelské jednotky podniku (SBU)
3) funkční oblasti podniku
- u nás toto funguje jako tiché společenství, ale zatím neexistuje žádná regulace
- tyto fondy investují do společností s vysokým potenciálem
- nejde však o klasické investování nebo úvěrování, protože splácení neprobíhá klasicky, ale splácení je ponecháno na okamžik kdy je podnik na vrcholu (fondy prodají svůj podíl)
11.11.2004
Vedení finančního plánování
- každý podnik musí vytvářet strategii, která se skládá ze 3 složek:
- strategie se opírá o předpokládanou budoucnost
- bývají formulovány na 3 úrovních:
1) podnik jako takový
2) strategické podnikatelské jednotky podniku (SBU)
3) funkční oblasti podniku
- cena forfaitingu se skládá z:
1) diskontu
- je srážen z celkové ceny pohledávky
- diskontní sazba může být stanovena přirážkou nebo je vázána na pohyblivou sazbu
2) závazkové provize
- jde o provizi určenou %, která je splatná měsíčně
3) zpracovatelské provize
- náklady související s administrativou, apod.
4) ostatních nákladů – např. opční prémie, apod.
Výhody:
- umožňuje vývozci prodávat na obchodní úvěr, což zvyšuje konkurenceschopnost
- okamžitě získá zaplacenou pohledávku snoženou o diskont
- zbavení se rizika nezaplacení pohledávky
- pohledávku lze prodat kdykoliv
- je srážen z celkové ceny pohledávky
- diskontní sazba může být stanovena přirážkou nebo je vázána na pohyblivou sazbu
2) závazkové provize
- jde o provizi určenou %, která je splatná měsíčně
3) zpracovatelské provize
- náklady související s administrativou, apod.
4) ostatních nákladů – např. opční prémie, apod.
Výhody:
- umožňuje vývozci prodávat na obchodní úvěr, což zvyšuje konkurenceschopnost
- okamžitě získá zaplacenou pohledávku snoženou o diskont
- zbavení se rizika nezaplacení pohledávky
- pohledávku lze prodat kdykoliv
- pohledávku je možné prodat kdykoliv během doby splatnosti, avšak maximálně 90 dnů před faktickou dobou splatností
- výhodou je, když se dodavatel při sestavování obchodní smlouvy s odběratelem dohodne rovnou s forfaitingovou společností o případném prodeji pohledávky
- každá forfaitingová společnost má sestavený svůj seznam zemí, od kterých je ochotna odkupovat pohledávky
- forfaiting lze rozdělit:
r dovozní forfaiting
- je financován dovozce, nikoliv vývozce
- může se vyskytovat ve 2 formách:
§ forfaitér odkupuje v zemi odběratele (v zahraničí)
§ forfaitér přímo financuje tuzemského dovozce tak, že dovozce vystaví vlastní směnku s avalem a forfaitér ji odkoupí
r finanční forfaiting
- jde o poskytnutí devizového úvěru na základě směnky
- tuzemský zájemce vystaví vlastní směnku ve prospěch forfaitéra, zájemce o tento úvěr nechá směnku avalovat a předá ji forfaitérovi k proplacení (na diskontované bázi)
- každá forfaitingová společnost má sestavený svůj seznam zemí, od kterých je ochotna odkupovat pohledávky
- forfaiting lze rozdělit:
r dovozní forfaiting
- je financován dovozce, nikoliv vývozce
- může se vyskytovat ve 2 formách:
§ forfaitér odkupuje v zemi odběratele (v zahraničí)
§ forfaitér přímo financuje tuzemského dovozce tak, že dovozce vystaví vlastní směnku s avalem a forfaitér ji odkoupí
r finanční forfaiting
- jde o poskytnutí devizového úvěru na základě směnky
- tuzemský zájemce vystaví vlastní směnku ve prospěch forfaitéra, zájemce o tento úvěr nechá směnku avalovat a předá ji forfaitérovi k proplacení (na diskontované bázi)
- forfaiting nikdy nemá právo regrese
- odkup probíhá na diskontované bázi forfaitér proplácí pohledávku ihned po jejím odkupu sníženou o diskont a zároveň na sebe forfaitér přebírá úvěrové riziko
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)
- pohledávka musí splňovat určité znaky:
r pohledávka musí být zajištěna
§ vydáním avalové směnky
§ prostřednictvím dokumentárního akreditivu s odloženou splatností (forma bankovního příslibu, že po dodání všech potřebných dokladů bude zaplaceno)
§ klasická bankovní záruka u renomované banky
r denominace směnky – na jakou měnu zní je požadováno, aby směnka byla v USD, Eurech, Jenech, Librách nebo Frankách)
r dostatečně vysoká částka
r středně nebo dlouhodobá pohledávka
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)
- pohledávka musí splňovat určité znaky:
r pohledávka musí být zajištěna
§ vydáním avalové směnky
§ prostřednictvím dokumentárního akreditivu s odloženou splatností (forma bankovního příslibu, že po dodání všech potřebných dokladů bude zaplaceno)
§ klasická bankovní záruka u renomované banky
r denominace směnky – na jakou měnu zní je požadováno, aby směnka byla v USD, Eurech, Jenech, Librách nebo Frankách)
r dostatečně vysoká částka
r středně nebo dlouhodobá pohledávka
- faktoring má 3 základní funkce:
1) garanční funkce – faktor garantuje, že v určité době částku zaplatí, ať už ji vymůže od dlužníka nebo ne
2) předfinancování – faktor zaplatí sumu pohledávky před její splatností
3) doprovodné funkce – spočívá v obsluze pohledávek v okamžiku odkupu se faktor zavazuje, že bude vyřizovat další úkoly spojené s pohledávkou (vymáhání, vyplňování statistických výkazů, daňové záležitosti, …)
- faktoring lze používat jak v tuzemských, tak i v mezinárodních obchodních vztazích
- v mezinárodních vztazích je však prováděn prostřednictvím 2 faktorů (jeden v ČR a jeden v zahraničí)
- z důvodu existence 2 faktorů je mezinárodní faktoring dražší
- v rámci mezinárodního faktoringu se nejčastěji jedná o bezregresní ) faktoring
- obecně náklady spojené s faktoringem jsou dány faktoringovou provizí (od 1 do 3 % z hodnoty pohledávky)
- faktoringová provize v sobě zahrnuje rizikovou složku a nákladovou složku, která je závislá na rozsahu služeb a náročnosti
- do rizikové složky se zahrnuje i riziková marže
2) předfinancování – faktor zaplatí sumu pohledávky před její splatností
3) doprovodné funkce – spočívá v obsluze pohledávek v okamžiku odkupu se faktor zavazuje, že bude vyřizovat další úkoly spojené s pohledávkou (vymáhání, vyplňování statistických výkazů, daňové záležitosti, …)
- faktoring lze používat jak v tuzemských, tak i v mezinárodních obchodních vztazích
- v mezinárodních vztazích je však prováděn prostřednictvím 2 faktorů (jeden v ČR a jeden v zahraničí)
- z důvodu existence 2 faktorů je mezinárodní faktoring dražší
- v rámci mezinárodního faktoringu se nejčastěji jedná o bezregresní ) faktoring
- obecně náklady spojené s faktoringem jsou dány faktoringovou provizí (od 1 do 3 % z hodnoty pohledávky)
- faktoringová provize v sobě zahrnuje rizikovou složku a nákladovou složku, která je závislá na rozsahu služeb a náročnosti
- do rizikové složky se zahrnuje i riziková marže
Výhody:
- podnik může dodávat na nezajištěný dodavatelský úvěr
- větší konkurenceschopnost odběratele
- snížení nákladů dodavatele na vymáhání pohledávek
- možnost získání zdrojů na krytí pohledávek (zlepšení CASH FLOW)
- snížení rizikovosti podnikání
Forfaiting
- forfaiting je výhradně využíván pro financování zahraniční obchodní směny (vývoz nebo dovoz)
- jde o odkup jednotlivých středně nebo dlouhodobých pohledávek (až 8 let)
- každá forfaitingová smlouva zní tedy na jednu pohledávku
- forfaiting nikdy nemá právo regrese
- odkup probíhá na diskontované bázi forfaitér proplácí pohledávku ihned po jejím odkupu sníženou o diskont a zároveň na sebe forfaitér přebírá úvěrové riziko
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)
) regresní faktoring – pokud dlužník svoji pohledávku nezaplatí včas, tak si faktor navíc započítá určitou částku, kterou vynaložil za vymáhání pohledávky
- větší konkurenceschopnost odběratele
- snížení nákladů dodavatele na vymáhání pohledávek
- možnost získání zdrojů na krytí pohledávek (zlepšení CASH FLOW)
- snížení rizikovosti podnikání
Forfaiting
- forfaiting je výhradně využíván pro financování zahraniční obchodní směny (vývoz nebo dovoz)
- jde o odkup jednotlivých středně nebo dlouhodobých pohledávek (až 8 let)
- každá forfaitingová smlouva zní tedy na jednu pohledávku
- forfaiting nikdy nemá právo regrese
- odkup probíhá na diskontované bázi forfaitér proplácí pohledávku ihned po jejím odkupu sníženou o diskont a zároveň na sebe forfaitér přebírá úvěrové riziko
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)
) regresní faktoring – pokud dlužník svoji pohledávku nezaplatí včas, tak si faktor navíc započítá určitou částku, kterou vynaložil za vymáhání pohledávky
Alternativní zdroje podnikání
1) Faktoring
2) Forfaiting
3) Leasing
4) Fondy rizikového kapitálu
5) Frenchising
6) Tiché společenství
Faktoring
- je to smluvně založený průběžný a zároveň rámcový odkup krátkodobých pohledávek vzniklých na základě poskytnutého obchodního nezajištěného úvěru
- faktoringová společnost vytvoří pro konkrétního klienta určitý rámec, který klient nesmí s pohledávkami přesáhnout
- podnik může tedy prodat několik pohledávek najednou, přitom nesmí přesáhnout rámec
- aby faktoringová společnost (faktor) byla ochotna pohledávku odkoupit, musejí splňovat určité podmínky:
r pohledávka musí být nezajištěna
r krátkodobost pohledávky (do 180 dnů)
r pohledávka nesmí být spojena s právy 3 osoby, zejména neprovádění vzájemných kompenzací pohledávek
r musí existovat možnost postoupení pohledávky (cese)
r pohledávka musí být za dostatečně bonitního klienta pro faktora (postup prověřování bonity je stejný jako u bank)
2) Forfaiting
3) Leasing
4) Fondy rizikového kapitálu
5) Frenchising
6) Tiché společenství
Faktoring
- je to smluvně založený průběžný a zároveň rámcový odkup krátkodobých pohledávek vzniklých na základě poskytnutého obchodního nezajištěného úvěru
- faktoringová společnost vytvoří pro konkrétního klienta určitý rámec, který klient nesmí s pohledávkami přesáhnout
- podnik může tedy prodat několik pohledávek najednou, přitom nesmí přesáhnout rámec
- aby faktoringová společnost (faktor) byla ochotna pohledávku odkoupit, musejí splňovat určité podmínky:
r pohledávka musí být nezajištěna
r krátkodobost pohledávky (do 180 dnů)
r pohledávka nesmí být spojena s právy 3 osoby, zejména neprovádění vzájemných kompenzací pohledávek
r musí existovat možnost postoupení pohledávky (cese)
r pohledávka musí být za dostatečně bonitního klienta pro faktora (postup prověřování bonity je stejný jako u bank)
Šeky
- na šeku nikdy není uvedena žádná splatnost
- existuje zde však doba předložení šeku k proplacení pokud je šek předložen k proplacení včas nemůže být odmítnuto proplacení šeku (mimo důvodu nekrytí)
- na šeku jsou uvedeny 3 osoby:
r výstavce
r věřitel
r šekovník (banka, která provede výplatu šeku (ta která vydala šek a má v ní majitel šeku vedený účet)
- v rámci ČR je doba k předložení šeku stanovena na 8 dní
- je-li šek určený k proplacení mimo ČR, tak jde o dobu 20 dnů, a pokud jde o jiný kontinent, tak se doba prodlužuje na donu 70 dnů
- předloží-li se šek po uplynutí této doby může výstavce šek odvolat a nedojde k jeho proplacení
15. 4. 2004
- existuje zde však doba předložení šeku k proplacení pokud je šek předložen k proplacení včas nemůže být odmítnuto proplacení šeku (mimo důvodu nekrytí)
- na šeku jsou uvedeny 3 osoby:
r výstavce
r věřitel
r šekovník (banka, která provede výplatu šeku (ta která vydala šek a má v ní majitel šeku vedený účet)
- v rámci ČR je doba k předložení šeku stanovena na 8 dní
- je-li šek určený k proplacení mimo ČR, tak jde o dobu 20 dnů, a pokud jde o jiný kontinent, tak se doba prodlužuje na donu 70 dnů
- předloží-li se šek po uplynutí této doby může výstavce šek odvolat a nedojde k jeho proplacení
15. 4. 2004
Podpora podnikání státem
- existují 2 základní instituce podpory podnikání v ČR:
r českomoravská rozvojová a záruční banka
r podpůrný garanční a rolnický fond (PGRF)
- obě tyto instituce mají za úkol podporovat malé a střední podnikání
- za střední podnikání se považují firmy s maximálně 200 zaměstnanci
- poskytují se 2 základní typy podpor:
r podpory související s poskytováním záruk
- jde o zajištění úvěru a tím zvýšení bonity klienta
r dotace
- veškeré poskytované dotace mají formu dotace k úrokům z poskytnutých úvěrů
- základní podmínky pro poskytování podpor jsou celkem snadno splnitelné, ale poptávka převyšuje nabídku, proto ne každý podnikatel tuto podporu dostane
- PGRF zřídilo ministerstvo financí jako státní fond plynou do něj prostředky ze SR z rezortu ministerstva zemědělství
- Tento fond podporuje soukromé rolníky, zemědělce, podnikatele působící v lesnictví, apod.
- z hlediska podpory exportu existuje Česká resortní banka dceřiná společnost EGAP (exportní garanční a pojišťovací agentura)
- EGAP vznikla prostřednictvím ČNB a hlavní cílem je podpora exportu, popř. importu
r českomoravská rozvojová a záruční banka
r podpůrný garanční a rolnický fond (PGRF)
- obě tyto instituce mají za úkol podporovat malé a střední podnikání
- za střední podnikání se považují firmy s maximálně 200 zaměstnanci
- poskytují se 2 základní typy podpor:
r podpory související s poskytováním záruk
- jde o zajištění úvěru a tím zvýšení bonity klienta
r dotace
- veškeré poskytované dotace mají formu dotace k úrokům z poskytnutých úvěrů
- základní podmínky pro poskytování podpor jsou celkem snadno splnitelné, ale poptávka převyšuje nabídku, proto ne každý podnikatel tuto podporu dostane
- PGRF zřídilo ministerstvo financí jako státní fond plynou do něj prostředky ze SR z rezortu ministerstva zemědělství
- Tento fond podporuje soukromé rolníky, zemědělce, podnikatele působící v lesnictví, apod.
- z hlediska podpory exportu existuje Česká resortní banka dceřiná společnost EGAP (exportní garanční a pojišťovací agentura)
- EGAP vznikla prostřednictvím ČNB a hlavní cílem je podpora exportu, popř. importu
Směnky
- v rámci ČR jsou směnky a směnečné právo upraveny speciálním zákonem
- vytvořila se směnečná konvence, která sjednotila vydávání směnek v kontinentální Evropě
- existují 2 základní druhy směnek:
r vlastní – dvoustranný právní akt
r cizí – třístranný právní akt
- každá směnka musí obsahovat zákonem dané povinné náležitosti, bez kterých je neplatná
Náležitosti vlastní směnky
1) datum a místo vystavení
2) bezpodmínečný příslib zaplatit
3) řečeno, že se jedná o směnku (za tuto směnku se zavazuji zaplatit,…)
4) datum splatnosti (datum je slovy)
5) komu má být zaplacena
6) místo placení (stačí místo obce)
7) podpis výstavce, RČ, bydliště
- vytvořila se směnečná konvence, která sjednotila vydávání směnek v kontinentální Evropě
- existují 2 základní druhy směnek:
r vlastní – dvoustranný právní akt
r cizí – třístranný právní akt
- každá směnka musí obsahovat zákonem dané povinné náležitosti, bez kterých je neplatná
Náležitosti vlastní směnky
1) datum a místo vystavení
2) bezpodmínečný příslib zaplatit
3) řečeno, že se jedná o směnku (za tuto směnku se zavazuji zaplatit,…)
4) datum splatnosti (datum je slovy)
5) komu má být zaplacena
6) místo placení (stačí místo obce)
7) podpis výstavce, RČ, bydliště
Náležitosti cizí směnky
- stejné jako i vlastní směnky a navíc:
8) rozkaz zaplatit
9) směnečník (RČ, bydliště) – platí peníze
- v cizí směnce vystupuje 3 osoba
- směnečníkovi se přikáže platit, musí s tím však souhlasit, a souhlas vyjádří svým podpisem a slovem přijímám
- s cizími směnkami je běžně placeno
- aby bylo možné směnkou zaplatit je nutno provést rukopis (indosament) – že se směnka převádí na jinou osobu
- může se použít i tzv. neúplný indosament nynější majitel se nebere v úvahu v případě nezaplacení směnky jako spoludlužník
- na směnce nesmí být uvedeny úrokové doložky (úrok musí být započítán v dlužné částce)
8) rozkaz zaplatit
9) směnečník (RČ, bydliště) – platí peníze
- v cizí směnce vystupuje 3 osoba
- směnečníkovi se přikáže platit, musí s tím však souhlasit, a souhlas vyjádří svým podpisem a slovem přijímám
- s cizími směnkami je běžně placeno
- aby bylo možné směnkou zaplatit je nutno provést rukopis (indosament) – že se směnka převádí na jinou osobu
- může se použít i tzv. neúplný indosament nynější majitel se nebere v úvahu v případě nezaplacení směnky jako spoludlužník
- na směnce nesmí být uvedeny úrokové doložky (úrok musí být započítán v dlužné částce)
Výnos obligace
- existuje několik typů:
1) výnos do doby splatnosti
- označuje se zkratkou YTM
- představuje úrokovou míru (sazbu), kterou se diskontují všechny hotovostní toky spojené s kupónem a jistinou
2) výnos do přivolání (svolání)
- používá se u dluhopisů, které lze splatit před dobou splatnosti
- odkup musí být stanoven v podmínkách
- investoři mohou poskytovat dodatečnou platbu za předčasné svolání obligací
3) běžný výnos
- je to poměr kupónu k ceně obligace
- někdy je označován jako kupónový výnos
4) kapitálový výnos (zisk)
- měří se jako nárůst/pokles ceny dluhopisu během určitého období
1) výnos do doby splatnosti
- označuje se zkratkou YTM
- představuje úrokovou míru (sazbu), kterou se diskontují všechny hotovostní toky spojené s kupónem a jistinou
2) výnos do přivolání (svolání)
- používá se u dluhopisů, které lze splatit před dobou splatnosti
- odkup musí být stanoven v podmínkách
- investoři mohou poskytovat dodatečnou platbu za předčasné svolání obligací
3) běžný výnos
- je to poměr kupónu k ceně obligace
- někdy je označován jako kupónový výnos
4) kapitálový výnos (zisk)
- měří se jako nárůst/pokles ceny dluhopisu během určitého období
Svlečené (ostříhané) dluhopisy
- tento termín vznikl v USA v 1. polovině 20. století
- je to určitá technika v emisi a obchodování s dluhopisy
- podstatou je vydání dluhopisu s delší dobou splatnosti, kdy se jednotlivé kupóny „odstříhnou“ a převedou do formy jiného CP a dál se s nimi obchoduje jako se samostatným CP
Perpetuitní dluhopisy
- nemají uvedenou splatnost
- v rámci ČR se emise takovýchto dluhopisů nevyskytuje a nepodporuje
Míra citlivosti dluhopisu na změnu úrokové míry
- míra citlivosti se nazývá DURACE
- vyjadřuje se tak míra citlivosti jednotlivých druhů dluhopisu na změnu úrokové míry
- je to určitá technika v emisi a obchodování s dluhopisy
- podstatou je vydání dluhopisu s delší dobou splatnosti, kdy se jednotlivé kupóny „odstříhnou“ a převedou do formy jiného CP a dál se s nimi obchoduje jako se samostatným CP
Perpetuitní dluhopisy
- nemají uvedenou splatnost
- v rámci ČR se emise takovýchto dluhopisů nevyskytuje a nepodporuje
Míra citlivosti dluhopisu na změnu úrokové míry
- míra citlivosti se nazývá DURACE
- vyjadřuje se tak míra citlivosti jednotlivých druhů dluhopisu na změnu úrokové míry
Rating
- určuje kreditní kvalitu dluhopisu a potažmo i podniku samotného
- provádějí ho specializované ratingové společnosti
- hodnocení se vyjadřuje v určitých stupních
- nejčastěji je hodnocení řešeno abecedně, ale liší se podle společnosti, která rating provádí
- každá ratingové společnost se však musí řídit danými podmínkami
- např. BBB – značka konkrétní CB daného státu jiná instituce nesmí mít stejně vysoké hodnocení, může být např. BBb; BB+;…
- písmenem D se označují velmi nebezpečné investice lze očekávat ztrátu, ale i vysoký zisk
- dluhopisy jako takové mají ale jiné značení D1 – nejlepší možný rating
Kreditní riziko
- spočívá ve snížené schopnosti emitenta dluhopisu plnit své závazky
- jde o riziko spojené s tím, že tržní cena dluhopisu bude kolísat v závislosti na tom, jak se bude měnit rating
- provádějí ho specializované ratingové společnosti
- hodnocení se vyjadřuje v určitých stupních
- nejčastěji je hodnocení řešeno abecedně, ale liší se podle společnosti, která rating provádí
- každá ratingové společnost se však musí řídit danými podmínkami
- např. BBB – značka konkrétní CB daného státu jiná instituce nesmí mít stejně vysoké hodnocení, může být např. BBb; BB+;…
- písmenem D se označují velmi nebezpečné investice lze očekávat ztrátu, ale i vysoký zisk
- dluhopisy jako takové mají ale jiné značení D1 – nejlepší možný rating
Kreditní riziko
- spočívá ve snížené schopnosti emitenta dluhopisu plnit své závazky
- jde o riziko spojené s tím, že tržní cena dluhopisu bude kolísat v závislosti na tom, jak se bude měnit rating
Oceňování dluhopisů
- oceňují se na základě diskontovaných hotovostních toků, představující kupóny
- z hlediska vlastní úrokové míry se hodnota kupónu mění každým dnem podle výnosové míry
- pokud klesá úroková míra stoupají ceny dluhopisů a naopak
- dluhopisy se oceňují pomocí vzorce:
B = bond, obligace
C = kupón, velikost úroku stanoveného konkrétně na obligaci
M = jistina
r = úroková míra
- při investování se musí brát v potaz neinvestiční riziko (dalším rizikem může být úvěrové)
- spočívá v tom, že ve chvíli kdy je dluh splatný, tak investor najde stejně výhodnou investici
- tato situace však nenastává často
- tomuto riziku se lze bránit např. rozdělováním investice souměrně v čase
- z hlediska vlastní úrokové míry se hodnota kupónu mění každým dnem podle výnosové míry
- pokud klesá úroková míra stoupají ceny dluhopisů a naopak
- dluhopisy se oceňují pomocí vzorce:
B = bond, obligace
C = kupón, velikost úroku stanoveného konkrétně na obligaci
M = jistina
r = úroková míra
- při investování se musí brát v potaz neinvestiční riziko (dalším rizikem může být úvěrové)
- spočívá v tom, že ve chvíli kdy je dluh splatný, tak investor najde stejně výhodnou investici
- tato situace však nenastává často
- tomuto riziku se lze bránit např. rozdělováním investice souměrně v čase
Českomoravská záruční a rozvojová banka
- největší platební záruky u nás poskytuje Českomoravská záruční a rozvojová banka
- velký podíl v ní má stát prostřednictvím ČNB
- mimo klasické obchodní činnosti, jsou jí svěřovány prostředky ze SR pro rozvoj malého a středního podnikání v ČR
- mimoto poskytuje i dotace na úroky z podnikatelského úvěru
Úroky
Fixní
- úrok je daný určitým % z dlužné částky
- pokud nejsou přesně stanoveny ve smlouvě, musí být určeno, jak se vypočítávají a jak jsou spláceny
Pohyblivá úroková sazba
- je stanovena základní sazba, od které se odvíjí úroková sazba
- základní sazbu vyhlašuje banka na základě vyšší úrokové sazby v ekonomice státu
- s úvěrem jsou mimo úroku spjaty i jiné ostatní platby – např. poplatek za projednání úvěrové smlouvy, poplatek ze vedení úvěrového účtu, apod.
- velký podíl v ní má stát prostřednictvím ČNB
- mimo klasické obchodní činnosti, jsou jí svěřovány prostředky ze SR pro rozvoj malého a středního podnikání v ČR
- mimoto poskytuje i dotace na úroky z podnikatelského úvěru
Úroky
Fixní
- úrok je daný určitým % z dlužné částky
- pokud nejsou přesně stanoveny ve smlouvě, musí být určeno, jak se vypočítávají a jak jsou spláceny
Pohyblivá úroková sazba
- je stanovena základní sazba, od které se odvíjí úroková sazba
- základní sazbu vyhlašuje banka na základě vyšší úrokové sazby v ekonomice státu
- s úvěrem jsou mimo úroku spjaty i jiné ostatní platby – např. poplatek za projednání úvěrové smlouvy, poplatek ze vedení úvěrového účtu, apod.
Splácení úvěru
Jednorázově
- při jednorázovém zaplacení úvěru dochází k omezení administrativy banky
- týká se většinou krátkodobých úvěrů (těžko podnikatel najednou zaplatí několik milionů)
Prostřednictvím splátkového kalendáře
- každá banka sestavuje individuálně, podle výše úvěru a podle délky splatnosti
- jednotlivá splátka se spočítá jako:
q = 1 + úroková sazba úvěru/100
n = periodicita úročení vzhledem k roční periodicitě
- při jednorázovém zaplacení úvěru dochází k omezení administrativy banky
- týká se většinou krátkodobých úvěrů (těžko podnikatel najednou zaplatí několik milionů)
Prostřednictvím splátkového kalendáře
- každá banka sestavuje individuálně, podle výše úvěru a podle délky splatnosti
- jednotlivá splátka se spočítá jako:
q = 1 + úroková sazba úvěru/100
n = periodicita úročení vzhledem k roční periodicitě
Dluhopisy jako cizí zdroje financování
- v rámci ČR jsou upraveny zákonem o dluhopisech
- ze zákona vyplívají náležitosti dluhopisu
- u nás může dluhopisy vydávat kterákoliv FO nebo PO, pokud je podnikatel
- k emisi dluhopisu je však potřeba státní povolení vydávané MF, které se nemusí vydat každému podnikateli
- MF prověřuje při vydávání povolení zda je podnik schopen do budoucna svoje dluhopisy splatit
- Dluhopisy nesou CP se kterými jsou spojeny:
r Právo na vyplacení nominály dluhopisu
r Právo na výplatu výnosů
- nejvěrohodnější jsou dluhopisy vydávané státem (např. státní pokladniční poukázky)
- na úroveň státní dluhopisů jsou postaveny municipální dluhopisy, protože za jejich zaplacení ručí obce a města celým svým majetkem
- podobný charakter dále mají hypotéční zástavní listy, protože jsou kryty hypotékou a v ČR nemá hypotéční licenci finančně slabá banka mají ji pouze velké banky
- investování do hypotéčních listů je v současnosti výhodné z důvodu malého rizika a lehké likvidnosti
8. 4. 2004
- ze zákona vyplívají náležitosti dluhopisu
- u nás může dluhopisy vydávat kterákoliv FO nebo PO, pokud je podnikatel
- k emisi dluhopisu je však potřeba státní povolení vydávané MF, které se nemusí vydat každému podnikateli
- MF prověřuje při vydávání povolení zda je podnik schopen do budoucna svoje dluhopisy splatit
- Dluhopisy nesou CP se kterými jsou spojeny:
r Právo na vyplacení nominály dluhopisu
r Právo na výplatu výnosů
- nejvěrohodnější jsou dluhopisy vydávané státem (např. státní pokladniční poukázky)
- na úroveň státní dluhopisů jsou postaveny municipální dluhopisy, protože za jejich zaplacení ručí obce a města celým svým majetkem
- podobný charakter dále mají hypotéční zástavní listy, protože jsou kryty hypotékou a v ČR nemá hypotéční licenci finančně slabá banka mají ji pouze velké banky
- investování do hypotéčních listů je v současnosti výhodné z důvodu malého rizika a lehké likvidnosti
8. 4. 2004
Základní sazba banky
- je někdy směšována s prima sazbou, avšak někdy bývá základní sazba vyšší
- odvíjejí se od ní ceny ostatních produktů banky
Středně a dlouhodobé úvěry
- za střednědobé úvěry jsou považovány úvěry se splatností 1 – 5 let a za dlouhodobé 4 a více let
- každá banka si však tyto hranice stanovuje sama
- z hlediska podnikatelských úvěrů se rozlišují (také podle techniky úvěrování)
1) lombardní (investiční)
2) hypotéční úvěr – nejtypičtější dlouhodobý úvěr o v rámci ČR – je poskytován až na dobu 30 let
- hypotéční úvěry mohou být dvojího charakteru:
- v zásadě lze říci, že každý úvěr podložený zástavou nemovitostí je hypotéční úvěr
- pouze v případě, že účelem úvěru je pořízení bytu či domu, tak pouze v tomto případě jde o pravou hypotéku
- základem je zajištění pomocí zástavy nemovitostí a zároveň je zástava provedena na základě zástavní smlouvy a zápisem do katastru nemovitostí)
- teprve až po zápisu do katastru nemovitostí vzniká zástavní právo, nikoliv podpisem smlouvy
- odvíjejí se od ní ceny ostatních produktů banky
Středně a dlouhodobé úvěry
- za střednědobé úvěry jsou považovány úvěry se splatností 1 – 5 let a za dlouhodobé 4 a více let
- každá banka si však tyto hranice stanovuje sama
- z hlediska podnikatelských úvěrů se rozlišují (také podle techniky úvěrování)
1) lombardní (investiční)
2) hypotéční úvěr – nejtypičtější dlouhodobý úvěr o v rámci ČR – je poskytován až na dobu 30 let
- hypotéční úvěry mohou být dvojího charakteru:
- v zásadě lze říci, že každý úvěr podložený zástavou nemovitostí je hypotéční úvěr
- pouze v případě, že účelem úvěru je pořízení bytu či domu, tak pouze v tomto případě jde o pravou hypotéku
- základem je zajištění pomocí zástavy nemovitostí a zároveň je zástava provedena na základě zástavní smlouvy a zápisem do katastru nemovitostí)
- teprve až po zápisu do katastru nemovitostí vzniká zástavní právo, nikoliv podpisem smlouvy
Nefinanční (závazkové) úvěry
- do této kategorie lze zařadit všechny úvěry úzce spjaté s existencí směnky:
1) akceptační
- banka neposkytne hotové peníze, ale pouze záruku (své dobré jméno) na směnku směnečníkem na směnce je banka
- směnka tím pádem má lepší bonitu je lépe obchodovatelná
2) avalové
3) bankovní záruky
- v ČR jsou upraveny některými paragrafy obchodního zákoníku
- banky u nás mohou poskytovat „klasické“ záruky, ale mimo nich i:
r akcesorická záruka
- má těsný vztah se záruční věcí
- zanikne-li věc, která je zárukou, zanikne i záruka
r abstraktní záruka
- ručení je obsaženo v záruční listině a neváže se fyzicky k žádné věci
r platební záruka
- souvisí s platebním závazkem klienta
- banka se zavazuje, že v případě neplnění ze strany klienta, bude banka platit za něj
r neplatební záruka
- jde např. o dodání zboží, vykonání určité služby, postavení budovy
- těchto neplatebních záruk existuje velké množství
1) akceptační
- banka neposkytne hotové peníze, ale pouze záruku (své dobré jméno) na směnku směnečníkem na směnce je banka
- směnka tím pádem má lepší bonitu je lépe obchodovatelná
2) avalové
3) bankovní záruky
- v ČR jsou upraveny některými paragrafy obchodního zákoníku
- banky u nás mohou poskytovat „klasické“ záruky, ale mimo nich i:
r akcesorická záruka
- má těsný vztah se záruční věcí
- zanikne-li věc, která je zárukou, zanikne i záruka
r abstraktní záruka
- ručení je obsaženo v záruční listině a neváže se fyzicky k žádné věci
r platební záruka
- souvisí s platebním závazkem klienta
- banka se zavazuje, že v případě neplnění ze strany klienta, bude banka platit za něj
r neplatební záruka
- jde např. o dodání zboží, vykonání určité služby, postavení budovy
- těchto neplatebních záruk existuje velké množství
Reposazba
- CB ji vyhlašuje ve dvoutýdenním cyklu
- Je používaná pro refinancování bank prostřednictvím repooperací
- CB nakupuje CP jako sekundární rezervy banky nebo provádí reverzní repooperace, kdy prodává CP
- Po 2 týdnech dochází ke zpětnému odkupu
- V současnosti činí 2 %
Lombardní sazba
- CB poskytuje úvěr bankám, které jsou v těžkých finančních problémech
- V současnosti je 3 %
Mezibankovní sazba
- naše mezibankovní sazba se označuje jako PRIBOR nebo PRIBIT
- banky mezi sebou nakupují a prodávají peněžní prostředky
- není vyšší než lombardní – pohybuje se mezi 2 – 3 %
Pozor na chyták: ve smlouvách se může zaměnit: 6% p.a. - na 6% p.m. a pak se platí několika násobně vyšší úroky
english tags: refinance home
- Je používaná pro refinancování bank prostřednictvím repooperací
- CB nakupuje CP jako sekundární rezervy banky nebo provádí reverzní repooperace, kdy prodává CP
- Po 2 týdnech dochází ke zpětnému odkupu
- V současnosti činí 2 %
Lombardní sazba
- CB poskytuje úvěr bankám, které jsou v těžkých finančních problémech
- V současnosti je 3 %
Mezibankovní sazba
- naše mezibankovní sazba se označuje jako PRIBOR nebo PRIBIT
- banky mezi sebou nakupují a prodávají peněžní prostředky
- není vyšší než lombardní – pohybuje se mezi 2 – 3 %
Pozor na chyták: ve smlouvách se může zaměnit: 6% p.a. - na 6% p.m. a pak se platí několika násobně vyšší úroky
english tags: refinance home
Krize v LAT.AM.
80.léta:
Počátkem 80.let se světová ekonomika nacházela v recesi, což prohloubilo problém dluhu rozvojových zemí. Dalšími faktory byly:
výrazné zhodnocení dolaru: země Latinské Ameriky měly dolarové dluhy, a tak došlo k zvýšení reálné hodnoty jejich dluhů
snížení cen primární produkce: to vedlo ke zhoršení směnných relací zemí
→ země nebyly schopny dostát svým dřívějším dluhovým závazkům.
90.léta:
Do zemí se začaly vracet soukromé investice, především z USA. Důvody:
nízké úrokové sazby v USA
snahy zemí stabilizovat inflaci
snížení role vlády v ekonomice
snížení daňových úniků
zmenšení obchodních bariér
deregulace trhů pracovní síly a produkce
zvýšení efektivity finančních trhů
Počátkem 80.let se světová ekonomika nacházela v recesi, což prohloubilo problém dluhu rozvojových zemí. Dalšími faktory byly:
výrazné zhodnocení dolaru: země Latinské Ameriky měly dolarové dluhy, a tak došlo k zvýšení reálné hodnoty jejich dluhů
snížení cen primární produkce: to vedlo ke zhoršení směnných relací zemí
→ země nebyly schopny dostát svým dřívějším dluhovým závazkům.
90.léta:
Do zemí se začaly vracet soukromé investice, především z USA. Důvody:
nízké úrokové sazby v USA
snahy zemí stabilizovat inflaci
snížení role vlády v ekonomice
snížení daňových úniků
zmenšení obchodních bariér
deregulace trhů pracovní síly a produkce
zvýšení efektivity finančních trhů
Krize v LAT.AM.
83. Krize v LAT.AM.
Latinská Amerika má obrovské přírodní bohatství, přesto zůstává na úrovni chudoby. V 50., 60.letech došlo vlivem celosvětové prosperity k ekonomickému růstu. Země přesouvaly výrobní faktory z neefektivních zemědělských aktivit do průmyslové výroby. Ropné šoky počátkem 70.let, zpomalení produktivity průmyslových zemí a konec Bretton-Woodského systému fixních kurzů vedl k nižšímu ekonomickému výkonu. Vlády pak začaly zvyšovat své výdaje na zajištění sociální rovnosti, což musely financovat ze zahraničních půjček a navýšením seigniorage emisí peněz. To vedlo k roztočení inflační spirály a prudkému nárůstu vnějšího dluhu.
70.léta:
Argentina, Chile a Uruguay zavedly novou strategii ke zmírnění inflace založenou na měnovém kurzu = tzv. tablita. Tablita je druh režimu crawling peg (=zaměřen buď na kontrolu inflace, nebo prevenci reálného zhodnocení). Naproti tomu má v rámci tablity dojít ke snížení inflace poklesem míry znehodnocení měny vůči dolaru, čehož se dosáhne snížením míry růstu cen mezinárodně obchodovaného zboží. Tato strategie však nefungovala a vedla ke masivnímu reálnému zhodnocení měny a deficitům běžného účtu. Důsledky fixování měnového kurzu a velkého vládního deficitu se projevily ve vyčerpání zahraničních rezerv zemí a ve spekulativním útoku na jejich měny.
Latinská Amerika má obrovské přírodní bohatství, přesto zůstává na úrovni chudoby. V 50., 60.letech došlo vlivem celosvětové prosperity k ekonomickému růstu. Země přesouvaly výrobní faktory z neefektivních zemědělských aktivit do průmyslové výroby. Ropné šoky počátkem 70.let, zpomalení produktivity průmyslových zemí a konec Bretton-Woodského systému fixních kurzů vedl k nižšímu ekonomickému výkonu. Vlády pak začaly zvyšovat své výdaje na zajištění sociální rovnosti, což musely financovat ze zahraničních půjček a navýšením seigniorage emisí peněz. To vedlo k roztočení inflační spirály a prudkému nárůstu vnějšího dluhu.
70.léta:
Argentina, Chile a Uruguay zavedly novou strategii ke zmírnění inflace založenou na měnovém kurzu = tzv. tablita. Tablita je druh režimu crawling peg (=zaměřen buď na kontrolu inflace, nebo prevenci reálného zhodnocení). Naproti tomu má v rámci tablity dojít ke snížení inflace poklesem míry znehodnocení měny vůči dolaru, čehož se dosáhne snížením míry růstu cen mezinárodně obchodovaného zboží. Tato strategie však nefungovala a vedla ke masivnímu reálnému zhodnocení měny a deficitům běžného účtu. Důsledky fixování měnového kurzu a velkého vládního deficitu se projevily ve vyčerpání zahraničních rezerv zemí a ve spekulativním útoku na jejich měny.
Strukturální znaky rozvojových zemí
81. Strukturální znaky rozvojových zemí
Na rozdíl od 60.let se rozvojové země nyní odlišují v přístupech k obchodní politice, makroekonomické politice atd. Společné znaky rozvojových zemí zahrnují:
1) tradice přímé vládní kontroly hospodářství (vysoký podíl vládních nákupů na hrubém národním produktu, obchodní restrikce, státní vlastnictví…):
nyní se rozvojové země v roli vlády liší, neboť došlo k různě rozsáhlým omezením vlivu vlády.
2) zkušenosti s vysokou mírou inflace:
v mnoha rozvojových zemích nebyly vlády schopny platit své velké výdaje pomocí daňových příjmů, a tak to řešily emisí peněz. Vysoká úroveň seigniorage vedla k hyperinflaci.
3) V zemích, kde byly liberalizovány domácí finanční trhy se projevila slabost finančních institucí:
často půjčovaly peníze na špatné a velmi riskantní projekty, roli hrály osobní známosti. Bankovní dohled nebyl efektivní.
4) Měnové kurzy byly fixovány, neboť se vlády obávaly velké volatility v systému floatingu:
většina rozvojových zemí se zejména snažila kontrolovat kapitálové toky omezováním zahraničních měnových transakcí.
5) Vysoký podíl přírodních zdrojů nebo zemědělské produkce v exportech
6) Vysoký stupeň korupce (existuje silný vztah mezi ročním HDP na hlavu a inverzním indexem korupce (1:největší – 10: žádná korupce).
Na rozdíl od 60.let se rozvojové země nyní odlišují v přístupech k obchodní politice, makroekonomické politice atd. Společné znaky rozvojových zemí zahrnují:
1) tradice přímé vládní kontroly hospodářství (vysoký podíl vládních nákupů na hrubém národním produktu, obchodní restrikce, státní vlastnictví…):
nyní se rozvojové země v roli vlády liší, neboť došlo k různě rozsáhlým omezením vlivu vlády.
2) zkušenosti s vysokou mírou inflace:
v mnoha rozvojových zemích nebyly vlády schopny platit své velké výdaje pomocí daňových příjmů, a tak to řešily emisí peněz. Vysoká úroveň seigniorage vedla k hyperinflaci.
3) V zemích, kde byly liberalizovány domácí finanční trhy se projevila slabost finančních institucí:
často půjčovaly peníze na špatné a velmi riskantní projekty, roli hrály osobní známosti. Bankovní dohled nebyl efektivní.
4) Měnové kurzy byly fixovány, neboť se vlády obávaly velké volatility v systému floatingu:
většina rozvojových zemí se zejména snažila kontrolovat kapitálové toky omezováním zahraničních měnových transakcí.
5) Vysoký podíl přírodních zdrojů nebo zemědělské produkce v exportech
6) Vysoký stupeň korupce (existuje silný vztah mezi ročním HDP na hlavu a inverzním indexem korupce (1:největší – 10: žádná korupce).
Půjčky a dluhy rozvojových zemí
82. Půjčky a dluhy rozvojových zemí
Rozvojové země se v rámci financování domácích investic převážně spoléhají na kapitálové toky ze zahraničí. Rozvojové země s nízkými příjmy vytvářejí tak nízké úspory, že si musí půjčovat v zahraničí, aby mohly využít všechny ziskové investiční příležitosti. Z této transakce získávají obě strany: rozvojová země překoná omezení národních úspor a věřitel dosáhne vyšší produktivity úspor než v domácí zemi.
Po WW2 čerpaly rozvojové země úspory bohatších zemí a vytvořily si tak značný dluh (v roce 1996: 2,1 bilionů $). Objevil se problém nesplácení dluhu, tj. selhání dlužníka ve splácení podle smluvního harmonogramu (bez souhlasu věřitele). V takovém případě se přínos pro věřitele nerealizuje.
Půjčky rozvojovým zemím jsou rizikovější než mezi vyspělými zeměmi z těchto důvodů:
sociální a politická nestabilita
slabost finančních institucí rozvojových zemí
Rozvojové země se v rámci financování domácích investic převážně spoléhají na kapitálové toky ze zahraničí. Rozvojové země s nízkými příjmy vytvářejí tak nízké úspory, že si musí půjčovat v zahraničí, aby mohly využít všechny ziskové investiční příležitosti. Z této transakce získávají obě strany: rozvojová země překoná omezení národních úspor a věřitel dosáhne vyšší produktivity úspor než v domácí zemi.
Po WW2 čerpaly rozvojové země úspory bohatších zemí a vytvořily si tak značný dluh (v roce 1996: 2,1 bilionů $). Objevil se problém nesplácení dluhu, tj. selhání dlužníka ve splácení podle smluvního harmonogramu (bez souhlasu věřitele). V takovém případě se přínos pro věřitele nerealizuje.
Půjčky rozvojovým zemím jsou rizikovější než mezi vyspělými zeměmi z těchto důvodů:
sociální a politická nestabilita
slabost finančních institucí rozvojových zemí
Mezera bohatí – chudí
79. Mezera bohatí – chudí
Chudoba je hlavním problémem rozvojových zemí. Ve srovnání s vyspělými zeměmi mají rozvojové země nedostatek kapitálu a kvalifikované pracovní síly, což přispívá k nízké ekonomické úrovni těchto zemí a neumožňuje jim realizovat úspory z rozsahu. K tomu se přidává politická nestabilita, špatná ochrana vlastnických práv atd., což snižuje ekonomickou efektivnost a odrazuje zahraniční investory.
Země světa mohou být rozděleny do 4 skupin podle výše příjmu na hlavu:
1) nízké příjmy na hlavu (Indie, Pákistán, subsaharská Afrika) – 410 $ na hlavu
2) nižší průměr (Čína, malé země Latinské Ameriky a Karibiku, zbytek Afriky, bývalý Sovětský blok) – 1200 $ na hlavu
3) vyšší průměr (velké země Latinské Ameriky, Saudská Arábie, Malajsie, Turecko, JAR, Polsko, Maďarsko, ČR, SR) – 4900 $ na hlavu
4) vysoké příjmy na hlavu (vyspělé země + Izrael, Kuvajt, Singapur) – 25 730 $ na hlavu
Průměrné HNP na hlavu je v nejbohatších zemích 63x vyšší než je průměr nejchudších rozvojových zemí. I skupina „vyššího průměru“ dosahuje jen 1/5 HNP vyspělých zemí.
Chudoba je hlavním problémem rozvojových zemí. Ve srovnání s vyspělými zeměmi mají rozvojové země nedostatek kapitálu a kvalifikované pracovní síly, což přispívá k nízké ekonomické úrovni těchto zemí a neumožňuje jim realizovat úspory z rozsahu. K tomu se přidává politická nestabilita, špatná ochrana vlastnických práv atd., což snižuje ekonomickou efektivnost a odrazuje zahraniční investory.
Země světa mohou být rozděleny do 4 skupin podle výše příjmu na hlavu:
1) nízké příjmy na hlavu (Indie, Pákistán, subsaharská Afrika) – 410 $ na hlavu
2) nižší průměr (Čína, malé země Latinské Ameriky a Karibiku, zbytek Afriky, bývalý Sovětský blok) – 1200 $ na hlavu
3) vyšší průměr (velké země Latinské Ameriky, Saudská Arábie, Malajsie, Turecko, JAR, Polsko, Maďarsko, ČR, SR) – 4900 $ na hlavu
4) vysoké příjmy na hlavu (vyspělé země + Izrael, Kuvajt, Singapur) – 25 730 $ na hlavu
Průměrné HNP na hlavu je v nejbohatších zemích 63x vyšší než je průměr nejchudších rozvojových zemí. I skupina „vyššího průměru“ dosahuje jen 1/5 HNP vyspělých zemí.
Vývoj mezery
80. Vývoj mezery
Rozdíly v životní úrovni mezi průmyslovými zeměmi v poválečném období téměř zmizely. Podle teorie je cesta ke konvergenci příjmů jednoduchá: pokud existuje volný obchod (i volný pohyb kapitálu, poznatků…), není důvod, proč by přetrvávaly příjmové rozdíly mezi zeměmi. Maximální míra růstu pro vyspělé země činí cca 2%, chudší země mohou růst rychleji, a tak dohnat vyspělé. Avšak i země, které dosahují ročního růstu 3% zdvojnásobí svůj reálný příjem až za generaci.
Ve skutečnosti však nedošlo ke konvergenci příjmů na hlavu v celosvětovém měřítku. Přetrvávají rozdíly v dlouhodobých mírách růstu mezi různými regiony. Země Afriky a Latinské Ameriky s nízkými příjmy na hlavu mají tempo růstu pod úrovní vyspělých zemí. Naproti tomu země východní Asie rostou rychleji než vyspělé (pro ně teorie konvergence platí). Rozdílná tempa růstu rozvojových zemí jsou dána ekonomickými a politickými podmínkami a strukturálními znaky.
Rozdíly v životní úrovni mezi průmyslovými zeměmi v poválečném období téměř zmizely. Podle teorie je cesta ke konvergenci příjmů jednoduchá: pokud existuje volný obchod (i volný pohyb kapitálu, poznatků…), není důvod, proč by přetrvávaly příjmové rozdíly mezi zeměmi. Maximální míra růstu pro vyspělé země činí cca 2%, chudší země mohou růst rychleji, a tak dohnat vyspělé. Avšak i země, které dosahují ročního růstu 3% zdvojnásobí svůj reálný příjem až za generaci.
Ve skutečnosti však nedošlo ke konvergenci příjmů na hlavu v celosvětovém měřítku. Přetrvávají rozdíly v dlouhodobých mírách růstu mezi různými regiony. Země Afriky a Latinské Ameriky s nízkými příjmy na hlavu mají tempo růstu pod úrovní vyspělých zemí. Naproti tomu země východní Asie rostou rychleji než vyspělé (pro ně teorie konvergence platí). Rozdílná tempa růstu rozvojových zemí jsou dána ekonomickými a politickými podmínkami a strukturálními znaky.
Problémy ekonomického dualismu
76. Problémy ekonomického dualismu
Nerovnoměrný vývoj v rámci země vede k tomu, že existují odvětví na různé úrovni = ekonomický dualismus (např. zemědělství x IT).
Příznaky dualismu:
1) hodnota výstupu na pracovníka je u moderního odvětví několikanásobně vyšší než ve zbytku ekonomiky. S tím souvisí rozdíl ve mzdách.
2) vyšší hodnota výstupu je u moderních odvětví způsobena větší kapitálovou intenzitou výroby
3) trvalý problém s nezaměstnaností (v mnoha rozvojových zemích)
Dualismus může být způsoben tržním selháním, slouží jako argument k obhajobě protekcionismu.
77. Strategie orientace na exporty
Jde o industrializaci prostřednictvím zaměření se na exporty do vyspělých zemí. V zemích východní Asie došlo díky tomu k „zázraku“, neboť dosáhly výrazného ekonomického růstu (i 10%). Názory na příčiny „zázraku“ se liší:
volný obchod, neangažovaná vládní politika
úspěch sofistikovaných vládních intervencí
ani volný obchod, ani průmyslová politika neměly vliv
Nerovnoměrný vývoj v rámci země vede k tomu, že existují odvětví na různé úrovni = ekonomický dualismus (např. zemědělství x IT).
Příznaky dualismu:
1) hodnota výstupu na pracovníka je u moderního odvětví několikanásobně vyšší než ve zbytku ekonomiky. S tím souvisí rozdíl ve mzdách.
2) vyšší hodnota výstupu je u moderních odvětví způsobena větší kapitálovou intenzitou výroby
3) trvalý problém s nezaměstnaností (v mnoha rozvojových zemích)
Dualismus může být způsoben tržním selháním, slouží jako argument k obhajobě protekcionismu.
77. Strategie orientace na exporty
Jde o industrializaci prostřednictvím zaměření se na exporty do vyspělých zemí. V zemích východní Asie došlo díky tomu k „zázraku“, neboť dosáhly výrazného ekonomického růstu (i 10%). Názory na příčiny „zázraku“ se liší:
volný obchod, neangažovaná vládní politika
úspěch sofistikovaných vládních intervencí
ani volný obchod, ani průmyslová politika neměly vliv
Faktory růstu v zemích V.AS.
78. Faktory růstu v zemích V.AS.
Asijští tygři (= Hongkong, Taiwan, Jižní Korea, Singapur) dosahovali v 60.- 90.letech roční růst 8-9% (x USA, západní Evropa: 2-3%).
Faktory růstu:
1) velmi otevřené ekonomiky, téměř volný obchod (existuje pozitivní korelace mezi růstem exportu a ekonomickým růstem)
2) možný vliv sofistikovaných průmyslových politik (nízko úročené úvěry, podpora vědy a výzkumu). Tento vliv bývá zpochybňován kvůli těmto problémům:
země měly různé politiky od direktivní po laissez-faire, přitom růst byl u všech
země měly různou strukturu průmyslu: velké firmy (Jižní Korea) X malé rodinné firmy (Taiwan)
malý vliv politik na odvětví (podle WTO)
docházelo i k selhání průmyslových politik v době „zázraku“ (např. Jižní Korea)
3) vysoká míra úspor
4) důraz na veřejné vzdělání
Asijští tygři (= Hongkong, Taiwan, Jižní Korea, Singapur) dosahovali v 60.- 90.letech roční růst 8-9% (x USA, západní Evropa: 2-3%).
Faktory růstu:
1) velmi otevřené ekonomiky, téměř volný obchod (existuje pozitivní korelace mezi růstem exportu a ekonomickým růstem)
2) možný vliv sofistikovaných průmyslových politik (nízko úročené úvěry, podpora vědy a výzkumu). Tento vliv bývá zpochybňován kvůli těmto problémům:
země měly různé politiky od direktivní po laissez-faire, přitom růst byl u všech
země měly různou strukturu průmyslu: velké firmy (Jižní Korea) X malé rodinné firmy (Taiwan)
malý vliv politik na odvětví (podle WTO)
docházelo i k selhání průmyslových politik v době „zázraku“ (např. Jižní Korea)
3) vysoká míra úspor
4) důraz na veřejné vzdělání
Problémy argumentů pro ochranu nedospělých odvětví:
74. Problémy argumentů pro ochranu nedospělých odvětví:
1) není vždy rozumné zaměřit se na odvětví, kde se očekává komparativní výhoda v budoucnosti, neboť se může situace změnit a objeví se něco nového
2) ochrana odvětví je účelná pouze v případě, že vede ke zvýšení konkurenceschopnosti odvětví
3) argument, že vybudovat odvětví je nákladné z hlediska financí i času, není dostatečný pro vládní intervence, pokud nedochází k tržním selháním. Pokud se u odvětví dají očekávat vysoké zisky, chopili by se toho soukromí investoři.
Argumenty ve prospěch ochrany nedospělých odvětví:
nedokonalá konkurence na kapitálových trzích
problém přivlastňování si nových poznatků firem, které za to nejsou kompenzovány
1) není vždy rozumné zaměřit se na odvětví, kde se očekává komparativní výhoda v budoucnosti, neboť se může situace změnit a objeví se něco nového
2) ochrana odvětví je účelná pouze v případě, že vede ke zvýšení konkurenceschopnosti odvětví
3) argument, že vybudovat odvětví je nákladné z hlediska financí i času, není dostatečný pro vládní intervence, pokud nedochází k tržním selháním. Pokud se u odvětví dají očekávat vysoké zisky, chopili by se toho soukromí investoři.
Argumenty ve prospěch ochrany nedospělých odvětví:
nedokonalá konkurence na kapitálových trzích
problém přivlastňování si nových poznatků firem, které za to nejsou kompenzovány
Důsledky nahrazování importů
75. Důsledky nahrazování importů
V některých případech vedl rozvoj domácí výroby prostřednictvím nahrazování importů ke stagnaci příjmu na hlavu (např. v Indii, Argentině). V jiných zemích (např. Mexiko) sice došlo k ekonomickému růstu, příjmový rozdíl mezi nimi a vyspělými zeměmi se však nevyrovnal. Mezi možné příčiny patří:
platnost argumentu nedospělých odvětví není univerzální
obchodní politika nemohla vyřešit vnitřní problémy rozvojových zemí, tj. nedostatek kvalifikované pracovní síly, manažerských schopností…
domácí trhy rozvojových zemí nejsou dostatečně velké, aby umožňovaly efektivní rozsah výroby
zabránění vstupu potřebných subdodávek, nových technologií a zlepšení
Důsledkem této strategie bylo zvětšení příjmové nerovnosti a nárůst nezaměstnanosti. V 80.letech se proto rozvojové země od strategie nahrazování importů odklonily.
V některých případech vedl rozvoj domácí výroby prostřednictvím nahrazování importů ke stagnaci příjmu na hlavu (např. v Indii, Argentině). V jiných zemích (např. Mexiko) sice došlo k ekonomickému růstu, příjmový rozdíl mezi nimi a vyspělými zeměmi se však nevyrovnal. Mezi možné příčiny patří:
platnost argumentu nedospělých odvětví není univerzální
obchodní politika nemohla vyřešit vnitřní problémy rozvojových zemí, tj. nedostatek kvalifikované pracovní síly, manažerských schopností…
domácí trhy rozvojových zemí nejsou dostatečně velké, aby umožňovaly efektivní rozsah výroby
zabránění vstupu potřebných subdodávek, nových technologií a zlepšení
Důsledkem této strategie bylo zvětšení příjmové nerovnosti a nárůst nezaměstnanosti. V 80.letech se proto rozvojové země od strategie nahrazování importů odklonily.
Obchodní politika rozvojových zemí – úvod
72. Obchodní politika rozvojových zemí – úvod
Hlavní ekonomický rozdíl mezi zeměmi spočívá v úrovni jejich příjmu na hlavu. Na pomyslné špici jsou země západní Evropy, USA, Japonsko atd., jejichž příjmy na hlavu v mnoha případech převyšují 20 000 $. Naproti tomu žije většina obyvatel světa (cca 4/5) v chudých zemích. Příjmové rozdíly však existují také mezi rozvojovými zeměmi (vysoké příjmy: Singapur X nízké: Bangladéš). Hlavní zaměření ekonomické politiky rozvojových zemí je pak snaha zmenšit příjmové rozdíly mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi.
Některým původně chudým zemím se zdařil po válce rychlý ekonomický vzestup. V mnoha rozvojových zemích však do 70.let dominovala strategie nahrazování importů, která je založena na představě, že klíčovým faktorem ekonomického růstu země je silný výrobní sektor, a proto je nutná jeho ochrana před zahraniční konkurencí.
Mnoho rozvojových zemí má navíc velké rozdíly v příjmech jednotlivých regionů či odvětví = problém ekonomického dualismu.
Hlavní ekonomický rozdíl mezi zeměmi spočívá v úrovni jejich příjmu na hlavu. Na pomyslné špici jsou země západní Evropy, USA, Japonsko atd., jejichž příjmy na hlavu v mnoha případech převyšují 20 000 $. Naproti tomu žije většina obyvatel světa (cca 4/5) v chudých zemích. Příjmové rozdíly však existují také mezi rozvojovými zeměmi (vysoké příjmy: Singapur X nízké: Bangladéš). Hlavní zaměření ekonomické politiky rozvojových zemí je pak snaha zmenšit příjmové rozdíly mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi.
Některým původně chudým zemím se zdařil po válce rychlý ekonomický vzestup. V mnoha rozvojových zemích však do 70.let dominovala strategie nahrazování importů, která je založena na představě, že klíčovým faktorem ekonomického růstu země je silný výrobní sektor, a proto je nutná jeho ochrana před zahraniční konkurencí.
Mnoho rozvojových zemí má navíc velké rozdíly v příjmech jednotlivých regionů či odvětví = problém ekonomického dualismu.
Strategie nahrazování importů
73. Strategie nahrazování importů
Po WW2 do 70.let se řada rozvojových zemí snažila urychlit svůj rozvoj omezením importů, aby ochránily domácí výrobce. Tato populární strategie byla teoreticky založena na argumentech nedospělého odvětví. Podle nich má rozvojová země potenciální komparativní výhodu ve výrobě, ale rozvíjející se průmyslová odvětví nemohou účinně konkurovat zavedeným výrobcům z rozvinutých zemí. Vlády proto musí poskytnout rozvíjejícím se odvětvím dočasnou pomoc, dokud nezesílí natolik, aby byla schopna čelit zahraniční konkurenci.
Ve většině rozvojových zemí byla v rámci strategie nahrazování importů uvalena cla a dovozní kvóty. Země se nesnažily podporovat vlastní exporty, neboť byli jejich představitelé skeptičtí ohledně možnosti exportovat do rozvinutých zemí (podle nich byla světová ekonomika zablokována proti vstupu nových zemí).
Např. Brazílie: „zákon podobných“: dovoz podobného zboží, které je doma produkováno znamená pro importéra znemožnění přístupu k daňovým výhodám, vládním zakázkám atd.
Indie: všechny importy vyžadují licence
Čím menší má země ekonomickou sílu, tím větší podíl tvoří exporty a importy na jejím HDP.
Po WW2 do 70.let se řada rozvojových zemí snažila urychlit svůj rozvoj omezením importů, aby ochránily domácí výrobce. Tato populární strategie byla teoreticky založena na argumentech nedospělého odvětví. Podle nich má rozvojová země potenciální komparativní výhodu ve výrobě, ale rozvíjející se průmyslová odvětví nemohou účinně konkurovat zavedeným výrobcům z rozvinutých zemí. Vlády proto musí poskytnout rozvíjejícím se odvětvím dočasnou pomoc, dokud nezesílí natolik, aby byla schopna čelit zahraniční konkurenci.
Ve většině rozvojových zemí byla v rámci strategie nahrazování importů uvalena cla a dovozní kvóty. Země se nesnažily podporovat vlastní exporty, neboť byli jejich představitelé skeptičtí ohledně možnosti exportovat do rozvinutých zemí (podle nich byla světová ekonomika zablokována proti vstupu nových zemí).
Např. Brazílie: „zákon podobných“: dovoz podobného zboží, které je doma produkováno znamená pro importéra znemožnění přístupu k daňovým výhodám, vládním zakázkám atd.
Indie: všechny importy vyžadují licence
Čím menší má země ekonomickou sílu, tím větší podíl tvoří exporty a importy na jejím HDP.
Jiné nástroje
70. Jiné nástroje
Mezi další nástroje, které jsou užívány vládou k ovlivňování zahraničního obchodu patří:
1. vývozní úvěrové subvence – jde o obdobu vývozní subvence. Má formu půjčky od specializovaných bank
např. v USA: Export-Import Bank, v ČR: Česká exportní banka
2. národní obstarávání vládních nákupů – nákupy od domácích firem, i když je jejich cena vyšší, např. evropský telekomunikační trh
3. byrokratické bariéry – zdravotní, bezpečnostní nebo celní požadavky. Nyní často využívány
např. francouzské nařízení, aby všechna japonská videa byla proclena v malé celnici v okresním městě Poitiers
71. Účinky nástrojů obchodní politiky – tab. str. 206
CLO VÝVOZNÍ SUBVENCE DOVOZNÍ KVÓTA DOBROVOLNÁ EXPORTNÍ OMEZENÍ
přebytek výrobce ↑ ↑ ↑ ↑
přebytek spotřebitele ↓ ↓ ↓ ↓
příjem státu ↑ ↓ (vzestup vládních výdajů) − (příjmy pro držitele licence) − (příjmy pro cizince)
celkové národní bohatství ? (v případě malé země pokles) ↓ ? (v případě malé země pokles) ↓
Všechny čtyři druhy nástrojů představují příjem pro výrobce a poškození pro spotřebitele. Dopad na národní bohatství je nejednoznačný.
Mezi další nástroje, které jsou užívány vládou k ovlivňování zahraničního obchodu patří:
1. vývozní úvěrové subvence – jde o obdobu vývozní subvence. Má formu půjčky od specializovaných bank
např. v USA: Export-Import Bank, v ČR: Česká exportní banka
2. národní obstarávání vládních nákupů – nákupy od domácích firem, i když je jejich cena vyšší, např. evropský telekomunikační trh
3. byrokratické bariéry – zdravotní, bezpečnostní nebo celní požadavky. Nyní často využívány
např. francouzské nařízení, aby všechna japonská videa byla proclena v malé celnici v okresním městě Poitiers
71. Účinky nástrojů obchodní politiky – tab. str. 206
CLO VÝVOZNÍ SUBVENCE DOVOZNÍ KVÓTA DOBROVOLNÁ EXPORTNÍ OMEZENÍ
přebytek výrobce ↑ ↑ ↑ ↑
přebytek spotřebitele ↓ ↓ ↓ ↓
příjem státu ↑ ↓ (vzestup vládních výdajů) − (příjmy pro držitele licence) − (příjmy pro cizince)
celkové národní bohatství ? (v případě malé země pokles) ↓ ? (v případě malé země pokles) ↓
Všechny čtyři druhy nástrojů představují příjem pro výrobce a poškození pro spotřebitele. Dopad na národní bohatství je nejednoznačný.
Japonská auta
68. Japonská auta:
V 60. a 70.letech byl americký trh s automobily automaticky chráněn před zahraniční konkurencí odlišnými preferencemi spotřebitelů. V USA byla preferována velká auta s velkou spotřebou. Koncem 70.let však došlo k prudkému nárůstu ceny ropy, a tak se začal projevovat zájem také o menší auta. Japonští výrobci aut zaplnili mezeru při uspokojování poptávky této části amerických spotřebitelů. To však vyvolalo v USA silné politické tlaky na ochranu amerického automobilového průmyslu. USA proto následně požádalo Japonsko o dobrovolné omezení exportu.
Důsledky tohoto dobrovolného exportního omezení byly složité z těchto důvodů:
nešlo o dokonalé substituty
automobilový průmysl není dokonale konkurenční odvětví
japonští výrobci reagovali zvýšením kvality a prodejem i větších aut
V 60. a 70.letech byl americký trh s automobily automaticky chráněn před zahraniční konkurencí odlišnými preferencemi spotřebitelů. V USA byla preferována velká auta s velkou spotřebou. Koncem 70.let však došlo k prudkému nárůstu ceny ropy, a tak se začal projevovat zájem také o menší auta. Japonští výrobci aut zaplnili mezeru při uspokojování poptávky této části amerických spotřebitelů. To však vyvolalo v USA silné politické tlaky na ochranu amerického automobilového průmyslu. USA proto následně požádalo Japonsko o dobrovolné omezení exportu.
Důsledky tohoto dobrovolného exportního omezení byly složité z těchto důvodů:
nešlo o dokonalé substituty
automobilový průmysl není dokonale konkurenční odvětví
japonští výrobci reagovali zvýšením kvality a prodejem i větších aut
Požadavky na složení výrobku
69. Požadavky na složení výrobku
Požadavky na složení výrobku = předpis požadující, aby některé specifické části finálního produktu byly vyrobeny domácími firmami (minimální podíl domácích komponent)
Tyto požadavky mohou být stanoveny dvěma způsoby:
1. ve fyzických jednotkách
2. v hodnotovém vyjádření
Pro výrobce oněch specifických částí představuje tento nástroj obchodní politiky stejnou ochranu jako dovozní kvóta. Pro firmu, která musí tyto části kupovat doma je efekt odlišný: požadavky na složení výrobku nepředstavují přímé omezení importu. Dovoz těchto částí může dokonce vzrůst, ale pouze za předpokladu, že firmy koupí také více částí od domácích výrobců. Skutečná cena těchto částí je pak průměrem ceny dovezených a doma vyrobených dílů.
Požadavky na složení výrobku nevytváří příjem pro vládu, ani rentu vznikající z existence kvóty. Rozdíl mezi cenou importů a domácích částí je zprůměrován do ceny finálního produktu a přenesen na spotřebitele.
Celosvětová výroba znesnadnila stanovování „národnosti“ zboží.
Např. v Jižní Dakotě musí být zboží označeno 3 vlajkami:
země sídla vlastníka firmy
země výroby
země původu dílů, které jsou součástí výrobku
Požadavky na složení výrobku = předpis požadující, aby některé specifické části finálního produktu byly vyrobeny domácími firmami (minimální podíl domácích komponent)
Tyto požadavky mohou být stanoveny dvěma způsoby:
1. ve fyzických jednotkách
2. v hodnotovém vyjádření
Pro výrobce oněch specifických částí představuje tento nástroj obchodní politiky stejnou ochranu jako dovozní kvóta. Pro firmu, která musí tyto části kupovat doma je efekt odlišný: požadavky na složení výrobku nepředstavují přímé omezení importu. Dovoz těchto částí může dokonce vzrůst, ale pouze za předpokladu, že firmy koupí také více částí od domácích výrobců. Skutečná cena těchto částí je pak průměrem ceny dovezených a doma vyrobených dílů.
Požadavky na složení výrobku nevytváří příjem pro vládu, ani rentu vznikající z existence kvóty. Rozdíl mezi cenou importů a domácích částí je zprůměrován do ceny finálního produktu a přenesen na spotřebitele.
Celosvětová výroba znesnadnila stanovování „národnosti“ zboží.
Např. v Jižní Dakotě musí být zboží označeno 3 vlajkami:
země sídla vlastníka firmy
země výroby
země původu dílů, které jsou součástí výrobku
Zemědělství EU
66. Zemědělství EU
Zemědělská politika EU (CAP = Common Agriculture Policy) vznikla za účelem zabezpečit evropským zemědělcům vysoké ceny. V případě poklesu ceny pod stanovenou úroveň EU odkupovala zemědělské přebytky a zároveň byl evropský zemědělský trh chráněn před velkým přílivem konkurence clem, které vyrovnávalo rozdíl mezi evropskou a světovou cenou.
Od 70.let byly subvencované ceny tak vysoké, že zatímco za volného obchodu by byla EU dovážela většinu zemědělské produkce, takto produkovala víc než spotřebitelé chtěli, a tak musela EU odkupovat obrovské objemy zemědělské produkce.
Subvencované ceny v EU jsou vyšší nejen než světové, ale i než ceny, které by se na evropském zemědělském trhu ustavily bez importů. Subvencované evropské ceny tlačí dolů světové ceny, čímž rostou požadavky na vyšší subvence, aby se pokryl zvětšující se rozdíl mezi světovou a evropskou cenou. Celkově tak náklady pro evropské spotřebitele a daňové plátce převyšují přínosy pro výrobce.
Zemědělská politika EU (CAP = Common Agriculture Policy) vznikla za účelem zabezpečit evropským zemědělcům vysoké ceny. V případě poklesu ceny pod stanovenou úroveň EU odkupovala zemědělské přebytky a zároveň byl evropský zemědělský trh chráněn před velkým přílivem konkurence clem, které vyrovnávalo rozdíl mezi evropskou a světovou cenou.
Od 70.let byly subvencované ceny tak vysoké, že zatímco za volného obchodu by byla EU dovážela většinu zemědělské produkce, takto produkovala víc než spotřebitelé chtěli, a tak musela EU odkupovat obrovské objemy zemědělské produkce.
Subvencované ceny v EU jsou vyšší nejen než světové, ale i než ceny, které by se na evropském zemědělském trhu ustavily bez importů. Subvencované evropské ceny tlačí dolů světové ceny, čímž rostou požadavky na vyšší subvence, aby se pokryl zvětšující se rozdíl mezi světovou a evropskou cenou. Celkově tak náklady pro evropské spotřebitele a daňové plátce převyšují přínosy pro výrobce.
Dobrovolná exportní omezení – úvod
67. Dobrovolná exportní omezení – úvod
Jde o variantu dovozní kvóty, kterou na sebe však uvaluje sama exportující země. Většinou bývají uvalena na žádost importující země. Z ekonomického pohledu jde o dovozní kvótu, kde je právo udělovat licence převedeno na zahraniční vládu. Pro importující zemi je to však nákladné, dokonce nákladnější než clo, které by importy omezilo o stejnou úroveň. Příčinou je fakt, že příjem, který by vláda získala při uvalení cla, připadne v tomto případě zahraničním firmám.
Stejně jako cla a kvóty vyžadují i dobrovolná exportní omezení definování kategorií výrobků, kterých se omezení týká. Vývozci pak využívají mezer, aby daná omezení obešli: např. USA: kvóta na lyžařské bundy → dovoz lyžařských vest, ke kterým se až v USA přišijí rukávy na zip.
Jde o variantu dovozní kvóty, kterou na sebe však uvaluje sama exportující země. Většinou bývají uvalena na žádost importující země. Z ekonomického pohledu jde o dovozní kvótu, kde je právo udělovat licence převedeno na zahraniční vládu. Pro importující zemi je to však nákladné, dokonce nákladnější než clo, které by importy omezilo o stejnou úroveň. Příčinou je fakt, že příjem, který by vláda získala při uvalení cla, připadne v tomto případě zahraničním firmám.
Stejně jako cla a kvóty vyžadují i dobrovolná exportní omezení definování kategorií výrobků, kterých se omezení týká. Vývozci pak využívají mezer, aby daná omezení obešli: např. USA: kvóta na lyžařské bundy → dovoz lyžařských vest, ke kterým se až v USA přišijí rukávy na zip.
Vývozní subvence – úvod
Účinky:
Spotřebitelé v exportující zemi ztrácí (o plochu „a+b“)
Výrobci v exportující zemi získávají (o plochu „a+b+c“)
Vláda v exportující zemi ztrácí (o plochu „b+c+d+e+f+g“) – ztráta vlády vyplývá z placení subvencí, je tedy rovna: objem exportu*částka subvence
Efekt subvence na národní bohatství:
Čistý efekt subvencí = spotřebitelova ztráta – přínos pro výrobce + vládní ztráta
b+d+e+f+g = a+b - a+b+c + b+c+d+e+f+g
Vývozní subvence navíc zhoršují směnné relace, neboť se snižují zahraniční exportní ceny (z PW na PS*). To vede k dodatečné ztrátě „e+f+g“, která je rovna (PW-PS*). Z toho důvodu jednoznačně náklady subvencí převyšují přínosy.
Spotřebitelé v exportující zemi ztrácí (o plochu „a+b“)
Výrobci v exportující zemi získávají (o plochu „a+b+c“)
Vláda v exportující zemi ztrácí (o plochu „b+c+d+e+f+g“) – ztráta vlády vyplývá z placení subvencí, je tedy rovna: objem exportu*částka subvence
Efekt subvence na národní bohatství:
Čistý efekt subvencí = spotřebitelova ztráta – přínos pro výrobce + vládní ztráta
b+d+e+f+g = a+b - a+b+c + b+c+d+e+f+g
Vývozní subvence navíc zhoršují směnné relace, neboť se snižují zahraniční exportní ceny (z PW na PS*). To vede k dodatečné ztrátě „e+f+g“, která je rovna (PW-PS*). Z toho důvodu jednoznačně náklady subvencí převyšují přínosy.
Vývozní subvence – úvod
Proč chtějí země subvencovat exporty, když tím poskytují zahraničním spotřebitelům importy za nízké ceny? Důvody:
1. redistribuce příjmu v exportující zemi:
když jediná země subvencuje: subvencovaní výrobci získávají, proto za subvence lobují
když subvencují všechny země: klesá světová cena. Země ale nemůže přestat subvencovat, když ostatní země pokračují, protože by pak na světovém trhu nic neprodala
2. udržení vysokých cen – zejména u zemědělské produkce
3. růst podílu na světovém trhu a následné zvýšení ceny (tzv. strategická obchodní politika)
1. redistribuce příjmu v exportující zemi:
když jediná země subvencuje: subvencovaní výrobci získávají, proto za subvence lobují
když subvencují všechny země: klesá světová cena. Země ale nemůže přestat subvencovat, když ostatní země pokračují, protože by pak na světovém trhu nic neprodala
2. udržení vysokých cen – zejména u zemědělské produkce
3. růst podílu na světovém trhu a následné zvýšení ceny (tzv. strategická obchodní politika)
Srovnání clo x dovozní kvóta, Vývozní subvence – úvod
Firmy při prosazování protekcionismu často preferují kvóty. Důvody:
1. kvóta představuje jistý ochranářský efekt v podobě stropu importů (i při změně tržní situace)
2. firmy mohou dosáhnout monopolního postavení na domácím trhu – díky kvótě mohou zvýšit cenu své produkce (domácí spotřebitelé se nemohou přeorientovat na zahraniční zboží (X u cla by mohli – pouze by museli zaplatit clo)
65. Vývozní subvence – úvod
Vývozní subvence = vládní finanční pomoc firmě či jednotlivci, kteří vyvážejí své zboží do zahraničí
Subvence se podobně jako cla dělí na:
Specifická (pevná částka za jednotku objemu)
Ad valorem (% podíl z exportní hodnoty zboží)
Vývozci budou zboží vyvážet až do úrovně, kdy domácí cena převyšuje zahraniční právě o výši subvence. Účinky uvalení subvence jsou právě opačné než u cla: Cena v exportující zemi vzroste z PW na PS, ale protože dojde současně k poklesu ceny v importující zemi z úrovně PW na PS*, je cenový vzestup v exportující zemi menší než subvence.
1. kvóta představuje jistý ochranářský efekt v podobě stropu importů (i při změně tržní situace)
2. firmy mohou dosáhnout monopolního postavení na domácím trhu – díky kvótě mohou zvýšit cenu své produkce (domácí spotřebitelé se nemohou přeorientovat na zahraniční zboží (X u cla by mohli – pouze by museli zaplatit clo)
65. Vývozní subvence – úvod
Vývozní subvence = vládní finanční pomoc firmě či jednotlivci, kteří vyvážejí své zboží do zahraničí
Subvence se podobně jako cla dělí na:
Specifická (pevná částka za jednotku objemu)
Ad valorem (% podíl z exportní hodnoty zboží)
Vývozci budou zboží vyvážet až do úrovně, kdy domácí cena převyšuje zahraniční právě o výši subvence. Účinky uvalení subvence jsou právě opačné než u cla: Cena v exportující zemi vzroste z PW na PS, ale protože dojde současně k poklesu ceny v importující zemi z úrovně PW na PS*, je cenový vzestup v exportující zemi menší než subvence.
Cukr, Srovnání clo x dovozní kvóta
63. Cukr
Garance ceny cukru americkou vládou vedla k růstu americké ceny cukru nad světovou úroveň. Na rozdíl od EU však americká nabídka nepřevyšuje poptávku, a tak je USA schopno držet domácí cenu na stanovené úrovni. Právo prodávat cukr mají v USA zahraniční vlády, které je delegují svým národním firmám. Příjem, který vznikne z existence kvóty, je pohlcen zahraničními firmami.
Kvóta na dovoz cukru představuje typický případ protekcionismu, kdy velké přínosy připadnou malé skupině výrobců, zatímco náklady jsou rozloženy mezi velké množství spotřebitelů, a tak je jejich výše na hlavu zanedbatelná a neexistuje impuls ke změně obchodní politiky USA.
64. Srovnání clo x dovozní kvóta
Kvóta nepředstavuje pro vládu zdroj příjmu. Pokud je k omezení importu použita dovozní kvóta místo cla, získají částku, která by při uvalení cla připadla vládě, držitelé importních licencí.
Při porovnání nákladů a přínosů dovozní kvóty je rozhodující, kdo získá rentu vyplývající z rozdílu mezi světovou a vysokou domácí cenou. Pokud má právo prodávat na domácím trhu vláda exportující země, dojde k odlivu této renty do zahraničí. Následkem toho jsou pak náklady dovozní kvóty vyšší než v případě cla.
Garance ceny cukru americkou vládou vedla k růstu americké ceny cukru nad světovou úroveň. Na rozdíl od EU však americká nabídka nepřevyšuje poptávku, a tak je USA schopno držet domácí cenu na stanovené úrovni. Právo prodávat cukr mají v USA zahraniční vlády, které je delegují svým národním firmám. Příjem, který vznikne z existence kvóty, je pohlcen zahraničními firmami.
Kvóta na dovoz cukru představuje typický případ protekcionismu, kdy velké přínosy připadnou malé skupině výrobců, zatímco náklady jsou rozloženy mezi velké množství spotřebitelů, a tak je jejich výše na hlavu zanedbatelná a neexistuje impuls ke změně obchodní politiky USA.
64. Srovnání clo x dovozní kvóta
Kvóta nepředstavuje pro vládu zdroj příjmu. Pokud je k omezení importu použita dovozní kvóta místo cla, získají částku, která by při uvalení cla připadla vládě, držitelé importních licencí.
Při porovnání nákladů a přínosů dovozní kvóty je rozhodující, kdo získá rentu vyplývající z rozdílu mezi světovou a vysokou domácí cenou. Pokud má právo prodávat na domácím trhu vláda exportující země, dojde k odlivu této renty do zahraničí. Následkem toho jsou pak náklady dovozní kvóty vyšší než v případě cla.
Měření nákladů a přínosů cla
60. Měření nákladů a přínosů cla
Clo zvyšuje domácí cenu (z PW na PT), ale snižuje zahraniční exportní cenu (z PW na PT*). Domácí produkce vzroste z úrovně S1 na S2, spotřeba však klesne z D1 na D2.
Přínosy:
Domácí výrobce (plocha „a“): vyšší cena znamená, že mají výrobci vyšší přebytek výrobce. Před uvalením cla odpovídal přebytek výrobce ploše nad nabídkovou křivkou pod úrovní PW. Díky clu cena vzrostla, což vedlo ke zvětšení této plochy.
Domácí spotřebitel: vyšší cena sníží jeho přebytek o plochu „a+b+c+d“
Domácí vláda (plocha „c+e“): získá příjem z uvalení cla, který je roven t*QT,
kde t…………..clo, t = PT – PT*
QT…………….objem importu, QT = D2 – S2
Čistý efekt na národní bohatství vyplývá z čistých nákladů cla:
Čistý efekt cla = spotřebitelova ztráta – přínos pro výrobce – vládní příjem
b+d-e = a+b+c+d - a - c+e
Trojúhelníky „b“ a „d“ představují ztrátu efektivnosti, která je způsobena tím, že clo narušuje podněty pro spotřebu a výrobu. Obdélník „e“ představuje přínos ze zlepšení směnných relací, ke kterému došlo díky snížení zahraničních exportních cen. V případě malé země k takovému zlepšení nedojde, a tak dojde ke snížení jejího národního bohatství.
Clo zvyšuje domácí cenu (z PW na PT), ale snižuje zahraniční exportní cenu (z PW na PT*). Domácí produkce vzroste z úrovně S1 na S2, spotřeba však klesne z D1 na D2.
Přínosy:
Domácí výrobce (plocha „a“): vyšší cena znamená, že mají výrobci vyšší přebytek výrobce. Před uvalením cla odpovídal přebytek výrobce ploše nad nabídkovou křivkou pod úrovní PW. Díky clu cena vzrostla, což vedlo ke zvětšení této plochy.
Domácí spotřebitel: vyšší cena sníží jeho přebytek o plochu „a+b+c+d“
Domácí vláda (plocha „c+e“): získá příjem z uvalení cla, který je roven t*QT,
kde t…………..clo, t = PT – PT*
QT…………….objem importu, QT = D2 – S2
Čistý efekt na národní bohatství vyplývá z čistých nákladů cla:
Čistý efekt cla = spotřebitelova ztráta – přínos pro výrobce – vládní příjem
b+d-e = a+b+c+d - a - c+e
Trojúhelníky „b“ a „d“ představují ztrátu efektivnosti, která je způsobena tím, že clo narušuje podněty pro spotřebu a výrobu. Obdélník „e“ představuje přínos ze zlepšení směnných relací, ke kterému došlo díky snížení zahraničních exportních cen. V případě malé země k takovému zlepšení nedojde, a tak dojde ke snížení jejího národního bohatství.
Dovozní kvóty – úvod
61. Dovozní kvóty – úvod
Dovozní kvóta = přímé omezení množství zboží, které může být do země dovezeno
během určitého období
Omezení importu bývá praktikováno prostřednictvím vydávání licencí vybraným firmám. Dovozní kvóta zvyšuje domácí cenu zboží, neboť kvůli omezení importů dojde k převisu poptávky nad nabídkou. Domácí ceny se zvýší o stejnou částku jako clo, které by snížilo importy na stejnou úroveň.
Důvody pro uvalení kvóty:
ochrana domácích výrobců před zahraniční konkurencí
pokles importů (když chce země řešit deficit PB)
Vyspělé země užívají kvóty především u zemědělské produkce X rozvojové země u průmyslové produkce (aby stimulovaly rozvoj vlastního průmyslu).
Dovozní kvóta = přímé omezení množství zboží, které může být do země dovezeno
během určitého období
Omezení importu bývá praktikováno prostřednictvím vydávání licencí vybraným firmám. Dovozní kvóta zvyšuje domácí cenu zboží, neboť kvůli omezení importů dojde k převisu poptávky nad nabídkou. Domácí ceny se zvýší o stejnou částku jako clo, které by snížilo importy na stejnou úroveň.
Důvody pro uvalení kvóty:
ochrana domácích výrobců před zahraniční konkurencí
pokles importů (když chce země řešit deficit PB)
Vyspělé země užívají kvóty především u zemědělské produkce X rozvojové země u průmyslové produkce (aby stimulovaly rozvoj vlastního průmyslu).
Náklady a přínosy cla
59. Náklady a přínosy cla
Clo zvyšuje cenu daného zboží v importující zemi a snižuje jeho cenu v exportující zemi. Následkem těchto cenových změn dochází k těmto efektům:
ztrácejí:
- spotřebitelé v zemi, do které se zboží dováží
- výrobci v exportující zemi
získávají:
- spotřebitelé v exportující zemi
- výrobci v importující zemi, kteří jsou clem chráněni
- vláda země, která clo uvalila
K měření nákladů a přínosů cla se využívá koncept spotřebitelského, resp. výrobcova přebytku:
Přebytek spotřebitele – měří částku, kterou spotřebitel získá při nákupu na základě rozdílu mezi cenou, kterou za zboží skutečně zaplatil a cenou, kterou byl ochoten zaplatit. Geometricky jde o plochu pod poptávkovou křivkou ohraničenou zespodu úrovní ceny.
Přebytek výrobce – analogicky. Geometricky jde o plochu nad nabídkovou křivkou shora ohraničenou úrovní ceny.
V ČR byl celní sazebník tisícistránková publikace. Český trh tak byl chráněn proti komoditám, které nikdo neprodukuje (např. sazenice ananasů: 10%, tropické ovoce a ořechy konzervované cukrem: 70%…). Jednotlivé položky byly definovány neurčitě (např. výrobky nošené obvykle v kapse nebo kabelce: 26-40%) nebo naopak naprosto konkrétní (např. ptačí žloutky sušené, nezpůsobilé k lidskému požívání: 20%).
Clo zvyšuje cenu daného zboží v importující zemi a snižuje jeho cenu v exportující zemi. Následkem těchto cenových změn dochází k těmto efektům:
ztrácejí:
- spotřebitelé v zemi, do které se zboží dováží
- výrobci v exportující zemi
získávají:
- spotřebitelé v exportující zemi
- výrobci v importující zemi, kteří jsou clem chráněni
- vláda země, která clo uvalila
K měření nákladů a přínosů cla se využívá koncept spotřebitelského, resp. výrobcova přebytku:
Přebytek spotřebitele – měří částku, kterou spotřebitel získá při nákupu na základě rozdílu mezi cenou, kterou za zboží skutečně zaplatil a cenou, kterou byl ochoten zaplatit. Geometricky jde o plochu pod poptávkovou křivkou ohraničenou zespodu úrovní ceny.
Přebytek výrobce – analogicky. Geometricky jde o plochu nad nabídkovou křivkou shora ohraničenou úrovní ceny.
V ČR byl celní sazebník tisícistránková publikace. Český trh tak byl chráněn proti komoditám, které nikdo neprodukuje (např. sazenice ananasů: 10%, tropické ovoce a ořechy konzervované cukrem: 70%…). Jednotlivé položky byly definovány neurčitě (např. výrobky nošené obvykle v kapse nebo kabelce: 26-40%) nebo naopak naprosto konkrétní (např. ptačí žloutky sušené, nezpůsobilé k lidskému požívání: 20%).
Účinky uvalení cla
55. Účinky uvalení cla
Z pohledu importéra představuje clo něco jako dopravní náklady: pokud nebude rozdíl v cenách daného zboží na různých trzích alespoň ve výši cla, nebude mít importér zájem zboží dovážet.
Popis grafu: Pokud by clo nebylo uvaleno, bude ceny na úrovni PW (jak na domácím, tak na zahraničním trhu). Po uvalení cla nebudou chtít importéři dovážet, což povede k převisu poptávky na domácím trhu a převisu nabídky na zahraničním trhu. To následně zvýší domácí cenu na úroveň PT a sníží zahraniční cenu na úroveň PT*=PT – t.
Objem obchodu se sníží z úrovně QW, která by se realizovala za volného obchodu, na úroveň QT. Za vyšší domácí cenu nakoupí spotřebitelé méně zboží (přesun z bodu 1 do bodu 2). Zvýšení domácí ceny je však nižší než je výše cla, neboť část cla se odrazí ve snížení zahraniční exportní ceny, a tak není clo plně uvaleno na domácí spotřebitele.
Z pohledu importéra představuje clo něco jako dopravní náklady: pokud nebude rozdíl v cenách daného zboží na různých trzích alespoň ve výši cla, nebude mít importér zájem zboží dovážet.
Popis grafu: Pokud by clo nebylo uvaleno, bude ceny na úrovni PW (jak na domácím, tak na zahraničním trhu). Po uvalení cla nebudou chtít importéři dovážet, což povede k převisu poptávky na domácím trhu a převisu nabídky na zahraničním trhu. To následně zvýší domácí cenu na úroveň PT a sníží zahraniční cenu na úroveň PT*=PT – t.
Objem obchodu se sníží z úrovně QW, která by se realizovala za volného obchodu, na úroveň QT. Za vyšší domácí cenu nakoupí spotřebitelé méně zboží (přesun z bodu 1 do bodu 2). Zvýšení domácí ceny je však nižší než je výše cla, neboť část cla se odrazí ve snížení zahraniční exportní ceny, a tak není clo plně uvaleno na domácí spotřebitele.
Clo v malé zemi
57. Clo v malé zemi
V případě malých zemí je vliv cla na světovou (=zahraniční exportní) cenu velmi malý. Tyto země mají totiž nízký podíl na světovém trhu zboží, a tak má snížení objemu jejich importů pouze nepatrný vliv na světovou cenu. V případě malé země způsobí uvalení cla zvýšení ceny dováženého zboží o celou částku cla, tj. z úrovně PW na PW + t. Domácí výroba se pak zvýší (z S1 na S2), zatímco spotřeba daného zboží klesne (z D1 na D2).
58. Měření úrovně protekcionismu
Clo zvyšuje cenu dováženého zboží, což zabezpečuje domácím výrobcům ochranu před nízkou cenou zahraniční konkurence. Při analýze obchodní politiky je důležité zjistit, jak velkou ochranu clo domácím výrobcům skutečně poskytuje. Úroveň protekcionismu lze měřit pomocí procentního podílu z ceny, za kterou by se zboží realizovalo při existenci volného obchodu.
Existují 2 problémy spojené s měřením úrovně protekcionismu:
Metzlerův paradox: pokud je prognóza malé země chybně zpracována, může dojít k tomu, že clo povede spíše ke snížení zahraniční exportní ceny než ke zvýšení domácí ceny
Clo může mít různé účinky při různé úrovni výroby
V případě malých zemí je vliv cla na světovou (=zahraniční exportní) cenu velmi malý. Tyto země mají totiž nízký podíl na světovém trhu zboží, a tak má snížení objemu jejich importů pouze nepatrný vliv na světovou cenu. V případě malé země způsobí uvalení cla zvýšení ceny dováženého zboží o celou částku cla, tj. z úrovně PW na PW + t. Domácí výroba se pak zvýší (z S1 na S2), zatímco spotřeba daného zboží klesne (z D1 na D2).
58. Měření úrovně protekcionismu
Clo zvyšuje cenu dováženého zboží, což zabezpečuje domácím výrobcům ochranu před nízkou cenou zahraniční konkurence. Při analýze obchodní politiky je důležité zjistit, jak velkou ochranu clo domácím výrobcům skutečně poskytuje. Úroveň protekcionismu lze měřit pomocí procentního podílu z ceny, za kterou by se zboží realizovalo při existenci volného obchodu.
Existují 2 problémy spojené s měřením úrovně protekcionismu:
Metzlerův paradox: pokud je prognóza malé země chybně zpracována, může dojít k tomu, že clo povede spíše ke snížení zahraniční exportní ceny než ke zvýšení domácí ceny
Clo může mít různé účinky při různé úrovni výroby
Druhy nástrojů
53. Druhy nástrojů
Nástroje jsou součástí obchodní politiky země; zaměřeny na mezinárodní obchod.
Druhy:
Cla
Subvence
Omezení v rozsahu importu či ceně – importní kvóty
54. Cla – úvod
Clo = daň uvalená na importované zboží
Dělení:
Specifická (pevná suma za jednotku)
Ad valorem (%)
Jde o nejjednodušší a nejstarší nástroj obchodní politiky (př. Corn Laws – VB, poč.19.stol., průmysl NĚM, USA – konec 19.stol.).
Cílem uvalení cla je zvýšit cenu importovaného zboží, a tak chránit domácí odvětví. Kromě toho byla cla významným zdrojem příjmu do státního rozpočtu (např. USA 1830-1860: 70-90% X Tunisko r.1990: 75%). V současné době se země odklánějí od užívání cla ve prospěch jiných nástrojů.
Nástroje jsou součástí obchodní politiky země; zaměřeny na mezinárodní obchod.
Druhy:
Cla
Subvence
Omezení v rozsahu importu či ceně – importní kvóty
54. Cla – úvod
Clo = daň uvalená na importované zboží
Dělení:
Specifická (pevná suma za jednotku)
Ad valorem (%)
Jde o nejjednodušší a nejstarší nástroj obchodní politiky (př. Corn Laws – VB, poč.19.stol., průmysl NĚM, USA – konec 19.stol.).
Cílem uvalení cla je zvýšit cenu importovaného zboží, a tak chránit domácí odvětví. Kromě toho byla cla významným zdrojem příjmu do státního rozpočtu (např. USA 1830-1860: 70-90% X Tunisko r.1990: 75%). V současné době se země odklánějí od užívání cla ve prospěch jiných nástrojů.
Globalizace a pracovní síla
51. Globalizace a pracovní síla
Od 90.let sílí ve vyspělých zemích antiglobalizační hnutí, která za hlavní problém považují mzdy a pracovní podmínky pracovníků v exportních odvětvích rozvojových zemí. Podle teorie komparativní výhody však mají z realizace obchodu přínos všechny zúčastněné strany, protože kromě nárůstu národního bohatství dojde také k redistribuci příjmů ve prospěch pracovníků.
Před rokem 1995 byla kritika mezinárodního obchodu zaměřena na jeho dopady na obyvatele vyspělých zemí, což souviselo s obavou ze zahraniční konkurence. Hlavní otázkou byl vliv importů ze zemí s levnou pracovní sílou na mzdy málo kvalifikovaných pracovníků ve vyspělých zemích. Od roku 1995 v souvislosti s masovým rozšířením antiglobalizačních hnutí se hlavní kritika zaměřila na dopady mezinárodního obchodu na rozvojové země. Kritici poukazují, že jsou nízké mzdy v rozvojových zemích důsledkem volného obchodu. To souvisí s nepochopením podstaty komparativní výhody.
52. Reálná mzda a pracovní podmínky
Přestože mají pracovníci v rozvojových zemích nízké mzdy, jsou na tom lépe, než by byli bez globalizace. Vyspělé země se obávají zavedení standardů na výši mezd a pracovní podmínky z důvodu, že by to mohlo zneužíváno jako protekcionistický nástroj.
Navrhované řešení: monitorování mezd a pracovních podmínek a zpřístupnění výsledků spotřebitelům, kteří se pak mohou rozhodnout, koho budou svou spotřebou podporovat.
Od 90.let sílí ve vyspělých zemích antiglobalizační hnutí, která za hlavní problém považují mzdy a pracovní podmínky pracovníků v exportních odvětvích rozvojových zemí. Podle teorie komparativní výhody však mají z realizace obchodu přínos všechny zúčastněné strany, protože kromě nárůstu národního bohatství dojde také k redistribuci příjmů ve prospěch pracovníků.
Před rokem 1995 byla kritika mezinárodního obchodu zaměřena na jeho dopady na obyvatele vyspělých zemí, což souviselo s obavou ze zahraniční konkurence. Hlavní otázkou byl vliv importů ze zemí s levnou pracovní sílou na mzdy málo kvalifikovaných pracovníků ve vyspělých zemích. Od roku 1995 v souvislosti s masovým rozšířením antiglobalizačních hnutí se hlavní kritika zaměřila na dopady mezinárodního obchodu na rozvojové země. Kritici poukazují, že jsou nízké mzdy v rozvojových zemích důsledkem volného obchodu. To souvisí s nepochopením podstaty komparativní výhody.
52. Reálná mzda a pracovní podmínky
Přestože mají pracovníci v rozvojových zemích nízké mzdy, jsou na tom lépe, než by byli bez globalizace. Vyspělé země se obávají zavedení standardů na výši mezd a pracovní podmínky z důvodu, že by to mohlo zneužíváno jako protekcionistický nástroj.
Navrhované řešení: monitorování mezd a pracovních podmínek a zpřístupnění výsledků spotřebitelům, kteří se pak mohou rozhodnout, koho budou svou spotřebou podporovat.
Technologie a externality
49. Technologie a externality
Pokud učiní firmy v odvětví nový poznatek, který mohou využít i jiná odvětví, aniž by za to musela zaplatit, odvětví pak v důsledku produkuje dodatečný výstup, který se neodrazí ve stimulech pro firmy z tohoto odvětví. V takovémto případě existuje dobrý důvod pro subvencování daného odvětví.
Externality = přínosy, které připadnou jiným firmám než těm, které je vyprodukovaly
V high-tech odvětvích je vytváření poznatků hlavním aspektem podnikání. Firmy věnují velkou část zdrojů do zlepšování technologií. Patentová ochrana však poskytuje pouze slabou ochranu proti imitování nápadů.
S tímto argumentem ve prospěch protekcionismu souvisejí 2 problémy:
schopnost vládní politiky zaměřit se na správné odvětví
obtížná kvantifikovatelnost přínosů z vytvořené inovace
Pokud učiní firmy v odvětví nový poznatek, který mohou využít i jiná odvětví, aniž by za to musela zaplatit, odvětví pak v důsledku produkuje dodatečný výstup, který se neodrazí ve stimulech pro firmy z tohoto odvětví. V takovémto případě existuje dobrý důvod pro subvencování daného odvětví.
Externality = přínosy, které připadnou jiným firmám než těm, které je vyprodukovaly
V high-tech odvětvích je vytváření poznatků hlavním aspektem podnikání. Firmy věnují velkou část zdrojů do zlepšování technologií. Patentová ochrana však poskytuje pouze slabou ochranu proti imitování nápadů.
S tímto argumentem ve prospěch protekcionismu souvisejí 2 problémy:
schopnost vládní politiky zaměřit se na správné odvětví
obtížná kvantifikovatelnost přínosů z vytvořené inovace
Nedokonalá konkurence
50. Nedokonalá konkurence
Obhajoba vládních intervencí je také založena na neexistenci dokonale konkurenčního trhu v některých odvětvích. Vláda může stanovením pravidel ovlivnit, komu připadne dodatečný přínos, zda domácí či zahraniční firmě, a tak měnit národní bohatství země. To řeší Brander-Spencerova analýza.
S tímto argumentem ve prospěch protekcionismu souvisejí 2 problémy:
nedostatečné informace
riziko zahraniční odvetné akce
Strategické obchodní politiky jsou „ožebračováním souseda“, neboť dochází ke zvyšování národního bohatství na úkor jiné země.
Obhajoba vládních intervencí je také založena na neexistenci dokonale konkurenčního trhu v některých odvětvích. Vláda může stanovením pravidel ovlivnit, komu připadne dodatečný přínos, zda domácí či zahraniční firmě, a tak měnit národní bohatství země. To řeší Brander-Spencerova analýza.
S tímto argumentem ve prospěch protekcionismu souvisejí 2 problémy:
nedostatečné informace
riziko zahraniční odvetné akce
Strategické obchodní politiky jsou „ožebračováním souseda“, neboť dochází ke zvyšování národního bohatství na úkor jiné země.
Výjimky z pravidla nediskriminace
46. Výjimky z pravidla nediskriminace
Mezinárodní obchodní smlouvy musí mít nediskriminační charakter. To znamená, že pokud sníží země cla na dovozy z určité země, platí toto snížení i pro importy z ostatních zemí. Existují však případy, kdy země vyjednávají tzv. preferenční obchodní smlouvy. Preferenční systém znamená, že cla uvalená na produkci zúčastněných zemí jsou nižší než u zemí nezúčastněných. GATT obecně takové smlouvy zakazuje s výjimkou situace, kdy mají země nulová cla. Nulové celní sazby mohou mít v případě vytvoření zóny volného obchodu nebo celní unie.
Dopady integrace:
1. Připojení k zóně volného obchodu vede k nahrazování drahé domácí výroby dovozy z jiných zúčastněných zemí. Dochází k tvorbě obchodu, země získává.
2. Pokud však připojení k zóně volného obchodu vede k nahrazení levných dovozů z nezúčastněných zemí dražší produkcí některé ze zúčastněných zemí, dochází k odklonu obchodu a země ztrácí.
Mezinárodní obchodní smlouvy musí mít nediskriminační charakter. To znamená, že pokud sníží země cla na dovozy z určité země, platí toto snížení i pro importy z ostatních zemí. Existují však případy, kdy země vyjednávají tzv. preferenční obchodní smlouvy. Preferenční systém znamená, že cla uvalená na produkci zúčastněných zemí jsou nižší než u zemí nezúčastněných. GATT obecně takové smlouvy zakazuje s výjimkou situace, kdy mají země nulová cla. Nulové celní sazby mohou mít v případě vytvoření zóny volného obchodu nebo celní unie.
Dopady integrace:
1. Připojení k zóně volného obchodu vede k nahrazování drahé domácí výroby dovozy z jiných zúčastněných zemí. Dochází k tvorbě obchodu, země získává.
2. Pokud však připojení k zóně volného obchodu vede k nahrazení levných dovozů z nezúčastněných zemí dražší produkcí některé ze zúčastněných zemí, dochází k odklonu obchodu a země ztrácí.
Spory o obchodní politiku
47. Spory o obchodní politiku
V 80.letech se objevily nové argumenty obhajující vládní intervence do obchodu zaměřené na problém high-tech odvětví, a tak vznikaly nové teorie strategické obchodní politiky.
V 90.letech sílily debaty o vlivu nárůstu mezinárodního obchodu na pracovníky v rozvojových zemích. S tím souvisí řešení otázky, zda by měly být do obchodních dohod včleněny standardy pro mzdové sazby a pracovní podmínky.
48. Argumenty pro aktivní obchodní politiku
Aktivistická vládní politika musí být podložena ospravedlněním intervencí. Podmínkou je, aby daná politika vyřešila tržní selhání.
Ve vyspělých zemích byly identifikovány 2 druhy tržních selhání:
1) neschopnost firem v high-tech odvětvích zmocnit se příjmů z rozvoje poznatků, které se rozšíří i do jiných odvětví
2) existence monopolního zisku ve vysoce koncentrovaných oligopolních odvětvích
V 80.letech se objevily nové argumenty obhajující vládní intervence do obchodu zaměřené na problém high-tech odvětví, a tak vznikaly nové teorie strategické obchodní politiky.
V 90.letech sílily debaty o vlivu nárůstu mezinárodního obchodu na pracovníky v rozvojových zemích. S tím souvisí řešení otázky, zda by měly být do obchodních dohod včleněny standardy pro mzdové sazby a pracovní podmínky.
48. Argumenty pro aktivní obchodní politiku
Aktivistická vládní politika musí být podložena ospravedlněním intervencí. Podmínkou je, aby daná politika vyřešila tržní selhání.
Ve vyspělých zemích byly identifikovány 2 druhy tržních selhání:
1) neschopnost firem v high-tech odvětvích zmocnit se příjmů z rozvoje poznatků, které se rozšíří i do jiných odvětví
2) existence monopolního zisku ve vysoce koncentrovaných oligopolních odvětvích
GATT, WTO
43. GATT
= nástroj pro podporu mezinárodního volného obchodu prostřednictvím jednacích kol
Po WW2 probíhala mnohostranná obchodní jednání za účelem vzniku Mezinárodní obchodní organizace (ITO = International Trade Organization). Vyjednávání provázely problémy, proto skupina 23 zemí vytvořila roku 1947 dočasná obchodní pravidla v podobě smlouvy GATT = General Agreement on Tariffs and Trade. Organizace ITO však nikdy nevznikla, a tak trvala dočasnost GATTu 48 let.
GATT byla smlouva, ne organizace (státy vystupovaly jako „smluvní strany“, ne členové).
44. WTO
Roku 1995 se konečně realizovala myšlenka na vznik obchodní organizace a bylo založeno WTO = World Trade Organization. Pravidla GATTu byla aktualizována a stala se součástí pravidel WTO. Základním principem WTO je proces „vázání“. Pokud je určitá celní sazba vázána, pak země, která clo uvaluje, souhlasí s tím, že je v budoucnu nezvýší. V případě vyspělých zemích je vázána většina cel, u rozvojových zemí asi ¾. Výjimkou je situace, kdy ostatní země souhlasí s navýšení cla na svoji produkci, to však bývá obvykle kompenzováno snížením jiných cel.
Kromě cel je snaha omezovat také necelní bariéry obchodu. Subvence jsou s výjimkou zemědělství zakázány. Zavádění nových dovozních kvót také není možné a navíc jsou země tlačeny k tomu, aby odstranily či převedly staré kvóty na cla.
Vyjednávání o snižování cel a liberalizaci obchodu probíhá v kolech.
= nástroj pro podporu mezinárodního volného obchodu prostřednictvím jednacích kol
Po WW2 probíhala mnohostranná obchodní jednání za účelem vzniku Mezinárodní obchodní organizace (ITO = International Trade Organization). Vyjednávání provázely problémy, proto skupina 23 zemí vytvořila roku 1947 dočasná obchodní pravidla v podobě smlouvy GATT = General Agreement on Tariffs and Trade. Organizace ITO však nikdy nevznikla, a tak trvala dočasnost GATTu 48 let.
GATT byla smlouva, ne organizace (státy vystupovaly jako „smluvní strany“, ne členové).
44. WTO
Roku 1995 se konečně realizovala myšlenka na vznik obchodní organizace a bylo založeno WTO = World Trade Organization. Pravidla GATTu byla aktualizována a stala se součástí pravidel WTO. Základním principem WTO je proces „vázání“. Pokud je určitá celní sazba vázána, pak země, která clo uvaluje, souhlasí s tím, že je v budoucnu nezvýší. V případě vyspělých zemích je vázána většina cel, u rozvojových zemí asi ¾. Výjimkou je situace, kdy ostatní země souhlasí s navýšení cla na svoji produkci, to však bývá obvykle kompenzováno snížením jiných cel.
Kromě cel je snaha omezovat také necelní bariéry obchodu. Subvence jsou s výjimkou zemědělství zakázány. Zavádění nových dovozních kvót také není možné a navíc jsou země tlačeny k tomu, aby odstranily či převedly staré kvóty na cla.
Vyjednávání o snižování cel a liberalizaci obchodu probíhá v kolech.
Uruguayské kolo (1986-1994)
45. Uruguayské kolo (1986-1994)
Výsledný dokument po ukončení jednání obsahuje s dodatky celkem 22 000 stran. Smlouva byla podepsána v dubnu 1994 v Marrákeši (Maroko). Do konce roku ji pak ratifikovaly hlavní země. Za hlavní přínosy Uruguayského kola je považováno:
Obchodní liberalizace:
Došlo k dohodě o dalším snižování cel, což znamenalo pokles průměrné celní sazby z 6,3% na 3,9%. Důležitější však byl souhlas s liberalizací dosud silně chráněných odvětví: zemědělství a textilní průmysl. Kromě toho byla zpracována pravidla pro vládní nákupy.
Vznik WTO:
Rozdíly GATT X WTO:
provizorní smlouva plně funkční organizace
jen zboží + služby (GATS = General Agreement on Trade in Services)
+ duševní vlastnictví (TRIPS = Trade-Related Aspects of Intellectual Property)
zdlouhavé, neúčinné řešení sporů formální, účinné řešení sporů
Ekonomické přínosy Uruguayského kola byly odhadnuty jako dodatečný 1% roční nárůst reálného světového příjmu. Náklady liberalizace postihly koncentrované, dobře organizované skupiny, zatímco většina přínosů připadla veřejnosti (koncentrovaná ztráta malé skupiny X málo viditelné přínosy široké veřejnosti).
Výsledný dokument po ukončení jednání obsahuje s dodatky celkem 22 000 stran. Smlouva byla podepsána v dubnu 1994 v Marrákeši (Maroko). Do konce roku ji pak ratifikovaly hlavní země. Za hlavní přínosy Uruguayského kola je považováno:
Obchodní liberalizace:
Došlo k dohodě o dalším snižování cel, což znamenalo pokles průměrné celní sazby z 6,3% na 3,9%. Důležitější však byl souhlas s liberalizací dosud silně chráněných odvětví: zemědělství a textilní průmysl. Kromě toho byla zpracována pravidla pro vládní nákupy.
Vznik WTO:
Rozdíly GATT X WTO:
provizorní smlouva plně funkční organizace
jen zboží + služby (GATS = General Agreement on Trade in Services)
+ duševní vlastnictví (TRIPS = Trade-Related Aspects of Intellectual Property)
zdlouhavé, neúčinné řešení sporů formální, účinné řešení sporů
Ekonomické přínosy Uruguayského kola byly odhadnuty jako dodatečný 1% roční nárůst reálného světového příjmu. Náklady liberalizace postihly koncentrované, dobře organizované skupiny, zatímco většina přínosů připadla veřejnosti (koncentrovaná ztráta malé skupiny X málo viditelné přínosy široké veřejnosti).
Mezinárodní vyjednávání
41. Mezinárodní vyjednávání
Od 30.let 20. století docházelo ve vyspělých zemích ke snižování obchodních bariér s cílem rozšířit mezinárodní integraci. K rychlé liberalizaci obchodu došlo díky mezinárodním vyjednávání po WW2.
Výhody vyjednávání oproti jednostranné politice snižování cel jsou:
vzájemné smlouvy napomáhají prosazování volného obchodu
eliminace obchodních válek
schopnost narušit jednotlivé národní zájmové skupiny, které jdou v mezinárodním měřítku
42. Vězňovo dilema
Vězňovo dilema vychází z teorie her a napomáhá pochopení nutnosti koordinovat obchodní politiky zemí prostřednictví mezinárodních smluv.
Příklad vychází z předpokladů:
2 země, 2 možné politiky (volný obchod x protekcionismus)
vlády schopny kvantifikovat spokojenost s výsledky zvolené politiky
rozhodování vlád je nezávislé
Důsledky zvolené politiky:
USA JAP svobodný obchod protekcionismus
svobodný obchod 10 10 -10 20
protekcionismus 20 -10 -5 -5
Od 30.let 20. století docházelo ve vyspělých zemích ke snižování obchodních bariér s cílem rozšířit mezinárodní integraci. K rychlé liberalizaci obchodu došlo díky mezinárodním vyjednávání po WW2.
Výhody vyjednávání oproti jednostranné politice snižování cel jsou:
vzájemné smlouvy napomáhají prosazování volného obchodu
eliminace obchodních válek
schopnost narušit jednotlivé národní zájmové skupiny, které jdou v mezinárodním měřítku
42. Vězňovo dilema
Vězňovo dilema vychází z teorie her a napomáhá pochopení nutnosti koordinovat obchodní politiky zemí prostřednictví mezinárodních smluv.
Příklad vychází z předpokladů:
2 země, 2 možné politiky (volný obchod x protekcionismus)
vlády schopny kvantifikovat spokojenost s výsledky zvolené politiky
rozhodování vlád je nezávislé
Důsledky zvolené politiky:
USA JAP svobodný obchod protekcionismus
svobodný obchod 10 10 -10 20
protekcionismus 20 -10 -5 -5
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)