Představy o vývoji člověka: starověk- naivní představy
- do 19. st.- teorie o stvoření člověka Bohem- převládala
1871- Darwinovo učení: vývoj člověka ze zvířecích předků- antropogeneze
pozůstatky: Jáva(část lebky, stehenní kost- pozůstatek člověka Pithecantropus erectus), Německo
Místo člověka v přírodě
- patří mezi savce
řád: Primáti; podřád: Poloopice(outloň, lemur…), Opice
Opice: nadčeled:1. ploskonosé
2. úzkonosé
3. hominoidea
hominoidea: čeleď: giboni, lidoopi, lidé
lidé- druh: Homo sapiens sapiens
Shodné znaky mezi člověkem a lidoopi
- 1 pár mléčných žláz, podobná stavba mozku
- stejná stavba těla, stejný počet kostí, zubů a svalů
- redukce kostrče, apendix( červovitý přívěsek slepého střeva), podobné nemoci
Lidské znaky
- vzpřímení postavy(zakřivení páteře)
- jiný tvar ruky, změna chodidel(palec není protistojný)
- pohyblivý ramenní kloub, vytvoření klenby nožní a patního hrbolu, hrudník plošší
Změny na lebce: větší mozekÞ větší mozkovna, klenuté kolmé čelo, zmenšení nadočnicových oblouků,
zkrácení nosní dutiny,rozevření ústního oblouku,špičáky méně mohutné,týlní oblouk posunut na spodinu lebeční
Historický vývoj organismů( evoluce organismů)
- vývoj rostlin, vývoj živočichů
Vývoj rostlin
Rostliny- eukaryotické organismy
Počátek: vývojově navazují na prokaryotické organismy(bakterie a sinice) sinice- prokaryotické rostliny, vývoj začal v prekambriu, žily ve vodě, produkovaly kyslík, daly vznik eukaryotním org., nejvíce příbuzné rostlinám
(chlorofyl a), schopné provádět fotosyntézu
říše Houby- tradičně se přiřazuje k rostlinám společné znaky s rostlinami- buň. stěna( z chitinu), často vakuoly, způsob růstu a rozmnožování
společné znaky s živočichy- chitin- živočišná látka, zásobní látky(glykogen, kapénky tuku), heterotrofové
Lišejníky-podvojné organismy; symbióza-autotrofní složky(sinice, řasy),heterotrofní složky(houby vřeckovýtr.)
- často v podmínkách nevhodných pro jiné organismy
Rostliny
Nižší rostliny- tělo- stélka; řasy- rozvoj v prekambriu, velký r. v prvohorách
3 základní větve: červená(a+d), hnědá(a+c), zelená(a+b)
zelené řasy- nejvýhodnější kombinace pro existenciÞ pronikly do rozmanitých živ. prostředí a velmi se tvarově
rozrůznily; největší význam: zelené řasy s pletivnými stélkami- daly vznik vyšším rostlinám
Vyšší rostliny- vývojově složitější a dokonalejší
tělo rozlišeno na rostlinné orgány- kořen, stonek, list; hlavně suchozemské rostliny,přechod na souš jim umožnil
vznik ozonosféry:řasy®O2® el. výboje® O3 –ozón(ozonosféra- 20 km nad povrchem, chrání před UVpaprsky)
přechod na souš- mezi staršími a mladšími prvohorami; Ryniofyty- první suchozemské rostl.- fosilní ®
mechorosty®kapraďorosty(/kapradiny, přesličky, plavuně/= cévnaté rostl.)®semenné rost.(nahosem,krytosem.)
- přizpůsobení k suchozem. Životu- musely se vytvořit krycí pletiva(pokožka, průduchy)
- vodivá pletiva(cévní svazky- vedou vodu s živinami- asymiláty), tělo se člení na orgány(kořen, stonek)
přeměna stonku®listy, mění se rozmnožování(řasy- nepohlavní, suchozem. rostliny- hlavně pohlavní)
metageneze= rodozměna – střídá se sporofyt(nepohlavní generace)a gametofyt(pohlavní generace)
sporofyt(S)- výtrusnicový list(nosič výtrusnice)®výtrusnice(sporangia)®výtrusy(spóry)
gametofyt(G)- pohlavní orgány , pohlavní buňky(gamety)
Mechorosty- převažuje G>S, omezený vzrůst(spíše nižší), slepá větev
Kapraďorosty-převažuje S>G,rozčlenění-kapradiny,přesličky,plavuně; vrcholu dosáhly v prvohorách(v karbonu)
stromovitý vzrůst( až 30 metrů)
- změny klimatu, odumřelá těla kapraďorostů padala do vodních nádržíÞvznik kamenného uhlí
- koncem karbonu- změna na teplé a suché podnebí, chybí vodní prostředí pro rozmnožováníÞvyhynutí
- dnes byliny
perm- teplé a suché podnebíÞzměna ve fauně i flóře(nástup semenných rostlin- vytváří semena, předchůdci-
- kapraďosemenné rostliny , S>G(gametofyt zredukován, odehrává se uvnitř sporofytu)
Druhohory- nahosemenné rostliny(nahá vajíčka na plodolistech, po oplození- nahá semena)
vyčlenily se hlavní skupiny nahosem. rostlin- cykasy(v tropech, subtropech), jinany, jehličnany, kordaity(fosilní)
- název podle paleontologa Cordy
Krytosemenné rostliny(asi před 130 mil let- druhohory), v křídě ovládly povrch země
Semeník- v něm vajíčka(přeměňuje se v plod- v něm semena), součást pestíku(blizna, čnělka, semeník)
S>G(sině zredukován), endosperm je triploidní, cévní svazky s cévami a sítkovicemi(tvoří lýko),vytváří plody
Převládají do současnosti(velká adaptace, schopny žít a přizpůsobit se různým podmínkám), éra krytos.-třetihory
(éra krytosem.,hmyzu, a savců),stromovitý vzrůst(listnatéÞ hnědouhelné pánve)
trávy, byliny(opylované hmyzem) Opylování: různé způsoby, rozšiřování semen- pronikání do tunder a velehor
Vývoj primátů
- odštěpení v křídě od hmyzožravců- před 75 mil let(1. předchůdci člověka)
- od třetihor řada primátů
vývoj lidoopů: začíná před 35 mil lety- Egyptophytecus
20 mil let- Dhriophytecus- společný předchůdce lidoopů a lidí
2 směry vývoje- k lidoopům
- k dnešním lidem
Vývoj člověka
proces hominizace- postupný vývoj tělesných znaků, kterými se přibližuje k rodu Homo
proces sapientace- rozvoj rozumových schopností, v období čtvrtohor(antropozoikum)®
® směřují k rodu Homo sapiens
1.předchůdce: živočišný- Ramapithecus( nálezy z oblasti Pákistánu)
Australopithecus( před 2 mil let)- malí( výška: 1 m, 30 kg)
- větší(170 cm, 60 kg)
- malá kapacita mozku, nadočnicové oblouky, ruka k uchopení předmětů,vegetariáni,život ve stepích, lesostepích
větve: Australopithecus africanus, robustus, boisei ( nálezy v oblasti východní Afriky, Keňa…)
Homo habilis(člověk zručný)- před 2- 1,4 mil let
výška- 140 cm, 40- 50 kg
objem mozkovny- 650 cm3, život v savanách, řídkých lesích, první primitivní nástroje, nálezy: Etiopie, Tanzanie
Homo erectus( člověk vzpřímený)před 1- 350 tisíc let
výška: 170 cm, 70 kg, chodil po dvou, tělo narovnané, menší nadočnicové oblouky, tvoří se brada
sběrači, lovci, využití ohně, Pithecantropus, člověk heidelbergský
Homo sapiens( člověk rozumný) 300- 200 tisíc let
poměrně velká mozkovna(1200-1300 cm), mohutná postava, zruční, život v době ledové
člověk neandrtálský( nebyl předchůdce Homo sapiens sapiens- mohli se setkat)
u nás: Moravský kras, Pálava
Homo sapiens palestinensis
Homo sapiens sapiens
před 100 tisíc- 40 tisíc let
mozkovna stejně velká jako dnes, vyráběli předměty, lovení zvěře, primitivní obydlí, vyřezávání,jeskynní malby,
artikulovaná řeč, pohřebiště( obřady), typy kultur( např. podle keramiky)
artefakty- archeologické nálezy( důkazy o životě člověka)
antropologie- věda, která se zabývá vývojem člověka
Etnická antropologie
- osídlení řídké, velké vzdálenosti
- každé lidské plemeno má vlastnosti, které mají úzkou souvislost s prostředím, kde žijí
Rasismus- vědecky nepodložený
- popírá teorii rovnocennosti všech plemen
3 plemena- bílé( europoidní)- Evropa, Amerika, Austrálie, jižní Afrika
-jemné vlnité vlasy, světlé oči, drobný vzrůst, převažuje krevní skupina A
žluté( mongoloidní)- Asie, Grónsko, sever Ameriky
- rovné hrubé vlasy, ploché čelo, vystouplé lícní kosti, šikmé oči( vnitřní víčko), krevní skupina B
černé( negroidní)- Afrika
- mohutnější postava, tmavé oči, kudrnaté černé vlasy, široký nos, výrazné rty, ochlupení redukováno,
krevní skupina 0
Pohybová soustava- svalstvo
musculus- sval( 600 svalů- párové)
musculatura- svalstvo- vývojově vzniklo z mezodermu
- dráždivé- reagují vodivostí, stáhnutí( kontrakce), napětí( tonus)
- viditelná činnost svalu- pohyb a napětí
dělení: kosterní svalstvo( žíhané), útrobní svalstvo( hladké), srdeční svalovina
Kosterní svaly
- žíhané, příčně pruhované( pracovní výkony, vzpřímená poloha)
u mužů- 36% celkové tělesné hmotnosti u žen- 32% celkové tělesné hmotnosti
- kosterní sval- pevný, pružný, dráždivý, vodivý
- schopnost smršťovat se- kontrakce( projeví se pohybem)
- v klidu- svalový tonus
stavba svalu
- svalová buňka( uspořádání typické pro eukaryotickou buňku)
svalová vlákna- vznik splynutím řady svalových buněk za sebou( vícejaderné)
- obsahují myofibrily(svalová vlákénka)- složené ze sarkomerů
sarkomer- střídající se vlákna aktinu a myosinu( bílkoviny)
svalová vlákna- sdružují se® vytváří snopečky® sdružují se v snopce® tvoří sval
- mezi jednotlivými útvary je vazivo
stah- zasouvání aktinu a myozinu mezi sebe- aktomyosin
Činnost svalů
- stah izotonický- nemění se tonus, prodloužení svalů
- nastává kontrakce( pohyb svalů)
- stah izometrický- zvyšuje se svalové napětí, délka svalů se nemění
- statická činnost( různé výdrže)
- jiné stavy svalů: tetanie svalu- křeče
ochrnutí svalu- zástava činnosti,
atrofie svalu- úbytek svalu, přeměna ve vazivovou tkáň
hypertrofie svalu- zmnožení vazivové tkáně ve svalech
svalová únava- po dlouhé a namáhavé práci, příčina je vyčerpání zdrojů energie(ATP) a
nahromadění zplodin metabolismu( kys. mléčná)
Přehled svalů
skupiny svalů- natahovače, ohybače
- přitahovač, odtahovač
- kruhovitě uspořádané- svěrače
svaly krku a obličeje- zdvihač hlavy
kruhové svaly obličeje- kruhový sval oční, kruhový sval ústní
svaly mimické( mimika obličeje- výraz- posunují kůží)
sval čelní, svaly pohybující ústními koutky, rty, nosními křídly
svaly spánkové, svaly žvýkací
svaly trupu: zepředu- velký prsní sval, mezižeberní svaly dýchací( vnější, vnitřní); pilovitý sval hrudní( boční)
břicho- šlachový provazec, přímý břišní sval, šikmý břišní sval, příčný břišní sval
„břišní lis“- vyprazdňování( vytlačování stolice, močového měchýře, u porodu)
svalstvo zad-sval trapézový(kápovitý);široký sval zádový,svaly hýžďové,dlouhé svaly zádové
meziobratlové svaly
svalstvo končetin
horní končetina-sval deltový,dvojhlavý sval pažní( musculus biceps), trojhlavý sval pažní( triceps)
předloktí- přední- dlouhé ohýbače ruky a prstů; zadní- dlouhé natahovače ruky a prstů
ruka- krátké ohýbače a přitahovače prstů, mezikostní a červovité svaly
dolní končetina-čtyřhlavý sv. stehenní,sv. krejčovský,trojhlavý sv. lýtkový,přední holenní sval,Achillova šlacha
chodidlo- krátké svaly, ohybače, přitahovače, červovité svaly
Nemoci svalstva
svalový revmatismus- prudký( akutní)- velké bolesti, horečky ´ chronický
záněty šlach a pouzder
musculatura- svalstvo- vývojově vzniklo z mezodermu
- dráždivé- reagují vodivostí, stáhnutí( kontrakce), napětí( tonus)
- viditelná činnost svalu- pohyb a napětí
dělení: kosterní svalstvo( žíhané), útrobní svalstvo( hladké), srdeční svalovina
Kosterní svaly
- žíhané, příčně pruhované( pracovní výkony, vzpřímená poloha)
u mužů- 36% celkové tělesné hmotnosti u žen- 32% celkové tělesné hmotnosti
- kosterní sval- pevný, pružný, dráždivý, vodivý
- schopnost smršťovat se- kontrakce( projeví se pohybem)
- v klidu- svalový tonus
stavba svalu
- svalová buňka( uspořádání typické pro eukaryotickou buňku)
svalová vlákna- vznik splynutím řady svalových buněk za sebou( vícejaderné)
- obsahují myofibrily(svalová vlákénka)- složené ze sarkomerů
sarkomer- střídající se vlákna aktinu a myosinu( bílkoviny)
svalová vlákna- sdružují se® vytváří snopečky® sdružují se v snopce® tvoří sval
- mezi jednotlivými útvary je vazivo
stah- zasouvání aktinu a myozinu mezi sebe- aktomyosin
Činnost svalů
- stah izotonický- nemění se tonus, prodloužení svalů
- nastává kontrakce( pohyb svalů)
- stah izometrický- zvyšuje se svalové napětí, délka svalů se nemění
- statická činnost( různé výdrže)
- jiné stavy svalů: tetanie svalu- křeče
ochrnutí svalu- zástava činnosti,
atrofie svalu- úbytek svalu, přeměna ve vazivovou tkáň
hypertrofie svalu- zmnožení vazivové tkáně ve svalech
svalová únava- po dlouhé a namáhavé práci, příčina je vyčerpání zdrojů energie(ATP) a
nahromadění zplodin metabolismu( kys. mléčná)
Přehled svalů
skupiny svalů- natahovače, ohybače
- přitahovač, odtahovač
- kruhovitě uspořádané- svěrače
svaly krku a obličeje- zdvihač hlavy
kruhové svaly obličeje- kruhový sval oční, kruhový sval ústní
svaly mimické( mimika obličeje- výraz- posunují kůží)
sval čelní, svaly pohybující ústními koutky, rty, nosními křídly
svaly spánkové, svaly žvýkací
svaly trupu: zepředu- velký prsní sval, mezižeberní svaly dýchací( vnější, vnitřní); pilovitý sval hrudní( boční)
břicho- šlachový provazec, přímý břišní sval, šikmý břišní sval, příčný břišní sval
„břišní lis“- vyprazdňování( vytlačování stolice, močového měchýře, u porodu)
svalstvo zad-sval trapézový(kápovitý);široký sval zádový,svaly hýžďové,dlouhé svaly zádové
meziobratlové svaly
svalstvo končetin
horní končetina-sval deltový,dvojhlavý sval pažní( musculus biceps), trojhlavý sval pažní( triceps)
předloktí- přední- dlouhé ohýbače ruky a prstů; zadní- dlouhé natahovače ruky a prstů
ruka- krátké ohýbače a přitahovače prstů, mezikostní a červovité svaly
dolní končetina-čtyřhlavý sv. stehenní,sv. krejčovský,trojhlavý sv. lýtkový,přední holenní sval,Achillova šlacha
chodidlo- krátké svaly, ohybače, přitahovače, červovité svaly
Nemoci svalstva
svalový revmatismus- prudký( akutní)- velké bolesti, horečky ´ chronický
záněty šlach a pouzder
Evoluce živočichů
- na počátku jsou bičíkovci, kteří se orientovali na heterotrofní výživu
- živočišné kmeny se začaly vyvíjet už ve starohorách,na začátku prvohor byly už hlavní živ. kmeny zformovány
Dělení- hlavní kmeny: houby, žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci, ostnokožci, strunatci
1.podříše Jednobuněční(Monocytozoa)
prvoci: tělo tvoří jedna buňka, vykonává všechny funkce
2. podříše Mnohobuněční(Polycytozoa)
původ v koloniích(volné seskupení)jednobuněčných(vznikaly a vyvíjeli se tkáně a orgány)
1.kmen Houby(Porifera)
2.Žahavci(Cnidaria)
- nejjednodušší, ustrnutí ve stadiu gastruly, paprsčitá(radiální) souměrnost těla
[ostatní kmeny- oboustranně souměrné= bilaterální]
Bilateralia
- přibývá třetí zárodečný list- mezoderm, lze rozlišit příď a záď
2 základní skupiny: prvoústí- anální otvor vznikl protržením stěny
druhoústí- ústní otvor vznikl druhotně
prvoústí: kmen 1. ploštěnci
2. hlísti
3. měkkýši pozůstatky ojedinělé, měkká těla, max. dírky v horninách
4. kroužkovci
5. členovci
- největší význam- kroužkovci- segmentované tělo
členovci-nejbližší příbuzní krouž., řada vývojových linií(např. trojlaločnatci[Trilobitomorpha]známí z prvohor)
hmyz- nejvýznamnější skupina členovců® mladší prvohory- známy otisky obří vážky(Megameusa) rozpětí
křídel až 75 cm, éra hmyzu- třetihory
měkkýši- hodně rozšíření, ztráta segmentace těla i bilaterální souměrnosti
- vývoj od starších prvohor v mořích(i hlavonožci např. Ortoceras)
druhoústí- hypotetický živočich s vakovitým tělem
z něho se zformovaly 2 hlavní směry(ostnokožci, křídložabří ® strunatci)
ostnokožci
- vrchol vývoje- Kalcichordali- měli strunu hřbetní, zpevněná CaCO3 (není progresivní materiál)
-progresivní Ca3(PO4)2 - zde chybí
strunatci
- vyznačují se chordou dorsalis- struna hřbetní
- vývoj ve vodním prostředí, vznik rybovitých strunatců( mezi starohorami až prvohorami)
- původní znaky: chrupavčitá kostra, vnější pancíř, život ve vodě, dýchání žábry
4 hlavní větve: bezčelistní(z nich kruhoústí i paryby), pancířnaté ryby, paryby, ryby
třída: Obojživelníci
- první suchozemští živočichové, přechod na souš mezi silurem a devonem
praobojživelníci- krytolebci( ztrácí žábry, mají plíce, krk) 2 skupiny- bezocasé(žáby), ocasatí(čolci, mloci)
třída: Plazi
- specializace na život na souši(hlavně rozmnožování- vejce, zárodky na souši,2 plodové obaly- amnion a serózu,
pokožka suchá, chráněná šupinami, dýchání plicní, 2 páry kráčivých končetin)
éra plazů: druhohory 2 formy- thekodonti, theriodonti
thekodonti(lehce stavění, suchozemští)®dali vznik® krokodýli, veleještěři
veleještěři- odštěpily se od krytolebců(predátoři, všežravci)- přechod z vody na souš, mnohotvárná skupina, rozmach v druhohorách[největší- seizmosaurus(40-50 metrů) nejtěžší-ultrasaurus(130 tun), hadrosaurus, brontosaurus, diplodocus, brachiosaurus, tyranosaurus]- dinosauři
ptakoještěři(létací blány, prsty na předních končetinách, dlouhé drápy, ocasní páteř, zuby v čelistech)mrtvá větev
archeopterix(plachtil, ale aktivně nelétal)
vymírání veleještěrů- přelom druhohor a třetihor
- vyhynulo více než 50% druhů(v historii Země proběhlo asi 5 vymírání- toto nejrozsáhlejší)
důvody:teorie nedostatku potravy,teorie dopadu velkého asteroidu(objev kráterů-poloostrov Yucatan,u Mexika)
theriodonti®dali vznik®řada savců(z nich člověk)
theriodonti- od permu, savci- od triasu
savci- vejcorodí- zbytky v Austrálii(v triasu odtrhnutí pevniny- vytvoření kontinentu)
- živorodí(od jury)- vačnatci, placentálové
Důkazy vývoje:zkameněliny(fosilie)-malá část organismů-musí být ve vodním prostředí-v sedimentech
- ve spraších
- celé schránky, kosterní pozůstatky, otisky rostlin
- v jantaru(hmyz), v krasových jeskyních(kosterní pozůstatky), v sopečných oblastech
- vědy: genetika(srovnávání DNA a RNA),embryologie,morfologie(srovnávání stavby těla),molekulární biologie
kybernetika- modelování na počítači
Vliv člověka na vývoj organismů
- podstatnější, nové kultivary(vyšlechtěné rostliny, zvířata)
- kácení lesů, sázení stromů jinde
[ tepelné elektrárny, silnice, dálnice- přetnutí přirozené migrační cesty, říční toky(nová koryta), šíření rostlin a zvířat do míst, kde dříve nebyli, znečištění vod, vzduchu, kácení deštných pralesů, hubení škůdců=zároveň hubení ostatních organismů]Þ změna ekosystému
- živočišné kmeny se začaly vyvíjet už ve starohorách,na začátku prvohor byly už hlavní živ. kmeny zformovány
Dělení- hlavní kmeny: houby, žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci, ostnokožci, strunatci
1.podříše Jednobuněční(Monocytozoa)
prvoci: tělo tvoří jedna buňka, vykonává všechny funkce
2. podříše Mnohobuněční(Polycytozoa)
původ v koloniích(volné seskupení)jednobuněčných(vznikaly a vyvíjeli se tkáně a orgány)
1.kmen Houby(Porifera)
2.Žahavci(Cnidaria)
- nejjednodušší, ustrnutí ve stadiu gastruly, paprsčitá(radiální) souměrnost těla
[ostatní kmeny- oboustranně souměrné= bilaterální]
Bilateralia
- přibývá třetí zárodečný list- mezoderm, lze rozlišit příď a záď
2 základní skupiny: prvoústí- anální otvor vznikl protržením stěny
druhoústí- ústní otvor vznikl druhotně
prvoústí: kmen 1. ploštěnci
2. hlísti
3. měkkýši pozůstatky ojedinělé, měkká těla, max. dírky v horninách
4. kroužkovci
5. členovci
- největší význam- kroužkovci- segmentované tělo
členovci-nejbližší příbuzní krouž., řada vývojových linií(např. trojlaločnatci[Trilobitomorpha]známí z prvohor)
hmyz- nejvýznamnější skupina členovců® mladší prvohory- známy otisky obří vážky(Megameusa) rozpětí
křídel až 75 cm, éra hmyzu- třetihory
měkkýši- hodně rozšíření, ztráta segmentace těla i bilaterální souměrnosti
- vývoj od starších prvohor v mořích(i hlavonožci např. Ortoceras)
druhoústí- hypotetický živočich s vakovitým tělem
z něho se zformovaly 2 hlavní směry(ostnokožci, křídložabří ® strunatci)
ostnokožci
- vrchol vývoje- Kalcichordali- měli strunu hřbetní, zpevněná CaCO3 (není progresivní materiál)
-progresivní Ca3(PO4)2 - zde chybí
strunatci
- vyznačují se chordou dorsalis- struna hřbetní
- vývoj ve vodním prostředí, vznik rybovitých strunatců( mezi starohorami až prvohorami)
- původní znaky: chrupavčitá kostra, vnější pancíř, život ve vodě, dýchání žábry
4 hlavní větve: bezčelistní(z nich kruhoústí i paryby), pancířnaté ryby, paryby, ryby
třída: Obojživelníci
- první suchozemští živočichové, přechod na souš mezi silurem a devonem
praobojživelníci- krytolebci( ztrácí žábry, mají plíce, krk) 2 skupiny- bezocasé(žáby), ocasatí(čolci, mloci)
třída: Plazi
- specializace na život na souši(hlavně rozmnožování- vejce, zárodky na souši,2 plodové obaly- amnion a serózu,
pokožka suchá, chráněná šupinami, dýchání plicní, 2 páry kráčivých končetin)
éra plazů: druhohory 2 formy- thekodonti, theriodonti
thekodonti(lehce stavění, suchozemští)®dali vznik® krokodýli, veleještěři
veleještěři- odštěpily se od krytolebců(predátoři, všežravci)- přechod z vody na souš, mnohotvárná skupina, rozmach v druhohorách[největší- seizmosaurus(40-50 metrů) nejtěžší-ultrasaurus(130 tun), hadrosaurus, brontosaurus, diplodocus, brachiosaurus, tyranosaurus]- dinosauři
ptakoještěři(létací blány, prsty na předních končetinách, dlouhé drápy, ocasní páteř, zuby v čelistech)mrtvá větev
archeopterix(plachtil, ale aktivně nelétal)
vymírání veleještěrů- přelom druhohor a třetihor
- vyhynulo více než 50% druhů(v historii Země proběhlo asi 5 vymírání- toto nejrozsáhlejší)
důvody:teorie nedostatku potravy,teorie dopadu velkého asteroidu(objev kráterů-poloostrov Yucatan,u Mexika)
theriodonti®dali vznik®řada savců(z nich člověk)
theriodonti- od permu, savci- od triasu
savci- vejcorodí- zbytky v Austrálii(v triasu odtrhnutí pevniny- vytvoření kontinentu)
- živorodí(od jury)- vačnatci, placentálové
Důkazy vývoje:zkameněliny(fosilie)-malá část organismů-musí být ve vodním prostředí-v sedimentech
- ve spraších
- celé schránky, kosterní pozůstatky, otisky rostlin
- v jantaru(hmyz), v krasových jeskyních(kosterní pozůstatky), v sopečných oblastech
- vědy: genetika(srovnávání DNA a RNA),embryologie,morfologie(srovnávání stavby těla),molekulární biologie
kybernetika- modelování na počítači
Vliv člověka na vývoj organismů
- podstatnější, nové kultivary(vyšlechtěné rostliny, zvířata)
- kácení lesů, sázení stromů jinde
[ tepelné elektrárny, silnice, dálnice- přetnutí přirozené migrační cesty, říční toky(nová koryta), šíření rostlin a zvířat do míst, kde dříve nebyli, znečištění vod, vzduchu, kácení deštných pralesů, hubení škůdců=zároveň hubení ostatních organismů]Þ změna ekosystému
Sluch,čich
Ucho(auris, otos)- orgán sluchu
- umožňuje rozlišování zvuků
- rozděleno do 3 oddílů
1.Vnější ucho- boltec, vnější zvukovod( chlupy,vyústění mazových žláz)
0, 1 mm silná bubínek( membrana tympani)-vazivová blána, rozhraní mezi vnějším a vnitřním uchem
2. Střední ucho- dutina v kosti spánkové, vyplněná vzduchem; obsahuje 3 kloubně spojené sluchové kůstky:
- kladívko( malleus)- nasedá na bubínek; kovadlinka( incus)
- třmínek( stapes)- nasedá na oválné okénko vnitřního ucha vše vystláno tenkou sliznicí
- spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí
3. Vnitřní ucho- kostěný labyrint ve skalní kosti- uvnitř něho se vznáší blanitý labyrint
- kostěný labyrint- vyplněný perilymfou; blanitý labyrint- vyplněný endolymfou
- kostěný labyrint- 3 polokruhovité kanálky, předsíň, hlemýžď
- předsíň:vedou do ní 2 okénka-oválné-do něj vsazen třmínek;-kulaté-uzavřené vaz. blánou
- blanitý labyrint-vlastní smyslový orgán-tvořen 2 váčky: vejčitý- se 3 polokruhovými chodbami
kulatý- napojuje se na něj hlemýžď
- hlemýžď( cochlea)- blanitá, vazivová, slepě končící trubička
- obsahuje vlastní sluchový ústroj- Cortiho orgán
- obsahuje osinkové buňky-b. s tuhými výběžky-k nim se větví sluch. nerv
Vnímání zvuku
Zvuk-kmitání těles-přenášení vlněním prostředí v uchu
- přenášení: boltec®vnější zvukovod®bubínek® sluchové kůstky® perilymfa® endolymfa® Cortiho orgán®
ohýbání nerv. vlásků® nervový vzruch® vedení vzruchu sluch. nervem® spánkový lalok koncového mozku
- rychlost šíření: 343 m / s
Výška tónu
- vysoké tóny- vysoká frekvence- malá vlnová délka- rozkmitají bazální membránu blízko třmínku
- nízké tóny- nízká frekvence- velká vlnová délka- rozkmitají bazální membránu daleko od třmínku
- vnímání člověka- 16- 20 000 Hz/ 1 s ; nejcitlivější 2-5kHz ( s věkem se snižuje citlivost pro vysoké tóny)
ultrazvuk- f> 20 kHz( delfíni, netopýři) infrazvuk- f< 16 Hz
intenzita zvuku- vyjádřena v decibelech( hlasitost) šepot- 20dB; hlasitý hovor- 70dB; vrtačka- 120dB
rozlišení zvuků: pravidelné kmity- vnímáno jako příjemné tóny
nepravidelné kmity- vnímáno jako nepříjemný hluk, šum
Poruchy sluchu- nedoslýchavost- ucpání zvukovodu, poškození bubínku, zánět středního ucha, poškození
Cortiho orgánu( nebezpečí hluku), poškození sluchového nervu a sluchového centra
- hluchota- těžké poškození Cortiho orgánu nebo nervových drah a center(možnost implantace)
Ústrojí rovnovážné( statokinetické)
- pro udržení rovnováhy a vzpřímeného postoje
- součást vnitřního ucha, fce: statické čidlo- vnímání polohy ; kinetické čidlo- vnímání pohybu
Statické čidlo
- receptory uložené v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu( utriculus a sacculus)
- malá políčka se smyslovými buňkami zakončenými vlásky( statokonie) zanořenými do vrstvičky hlenové hmoty, ve které jsou krystalky CaCO ( otolity)
- na otolity má vliv gravitace- vychýlení® dráždí vláskové buňky® v mozkovém centru- vnímání polohy
vnímání nefunguje ve stavu beztíže
Kinetické čidlo
- receptory uloženy v ampulách na začátku 3 polokruhovitých chodbami ampula- vyvýšenina s vláskovýni b.
- pohyb hlavy způsobí vzájemný pohyb endolymfy a stěny chodeb® rozhoupání hlenové hmoty( kupuly)® dráždění vláskových buněk( ohyb vlásků)® mozkové centrum- vnímání pohybu
- registrace pouze zrychleného pohybu( rovnoměrný pohyb- endolymfa a stěna chodeb ve vzájemném klidu)
- nadměrné podráždění- závrať, kinetózy( dopravní prostředky, mořská nemoc…)
vnímání polohy a pohybu je komlexní- informace z oka, kloubů, svalů, šlach, hmatových čidel
Chuťové ústrojí( smysl- chuť)
- chemoreceptor- vnímá chem. látky rozpuštěné ve vodě a slinách
- tvořeno chuťovými pohárky-uloženy v papilách na jazyku,sliznici dutiny ústní(měkké patro,horní část hltanu)
- chuťové receptory- chuťové buňky pohárků
- rozlišení 4 základních chuťových pocitů: hořko, sladko, slano, kyselo( nerovnoměrně rozmístěny)
- vzruchy vedeny do centra v temenním laloku mozkové kůry
- výslední chuť- kombinace podráždění jednotlivých chuťových buněk
Čichové ústrojí( smysl- čich)
- chemoreceptor- vnímá těkavé látky ze vzduchu
- čichová oblast-v horní části nosní přepážka a stropu nosní dutiny-složená z čichových buněk( receptory)
- čichové buňky- tyčinkovitý tvar, vláskové výběžky- procházejí otvory v čichové kosti do lebeční dutiny
- centrum- v blízkosti spánkového laloku mozkové kůry
- citlivost čich. buněk na některé látky je velmi vysoká
Receptory kůže
- kožní čidla- rozmístěna nepravidelně v kůži- reagují na dotek, tlak, změny teploty, bolest
Mechanoreceptory
- vnímají dotek, tlak- Vater- Paciniho tělíska( čidla tlaku, tahu) ; Meissnerova tělíska- receptory dotyku
- tělíska ve škáře, ve vazivu( jazyk, bříška prstů…)- na základě jejich podráždění vzniká v mozku hmatový vjem
Termoreceptory
- tepelná a chladová tělíska v kůži( a uvnitř těla)- zjišťují rozdíl mezi teplotou těla a prostředí
- Krauseho tělíska- receptory chladu ; - Ruffiniho tělíska- receptory tepla
- důležité pro termoregulaci
Receptory bolesti
- volná nervová zakončení v kůži( a ve vnitřních orgánech); průměr: 100 na 1 cm2
- reagují na všechny silné podněty( mechanické, tepelné, elektrické, chemické)- adaptace na bolest téměř chybí
- důležité- upozorňuje na škodlivé vlivy, umožňuje včasnou reakci
Proprioreceptory
- vnitřní čidla- ve svalech, šlachách, kloubech
- registrují napětí šlach, stah a ochabnutí svalů, zatížení kloubů
- umožňuje rozlišování zvuků
- rozděleno do 3 oddílů
1.Vnější ucho- boltec, vnější zvukovod( chlupy,vyústění mazových žláz)
0, 1 mm silná bubínek( membrana tympani)-vazivová blána, rozhraní mezi vnějším a vnitřním uchem
2. Střední ucho- dutina v kosti spánkové, vyplněná vzduchem; obsahuje 3 kloubně spojené sluchové kůstky:
- kladívko( malleus)- nasedá na bubínek; kovadlinka( incus)
- třmínek( stapes)- nasedá na oválné okénko vnitřního ucha vše vystláno tenkou sliznicí
- spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí
3. Vnitřní ucho- kostěný labyrint ve skalní kosti- uvnitř něho se vznáší blanitý labyrint
- kostěný labyrint- vyplněný perilymfou; blanitý labyrint- vyplněný endolymfou
- kostěný labyrint- 3 polokruhovité kanálky, předsíň, hlemýžď
- předsíň:vedou do ní 2 okénka-oválné-do něj vsazen třmínek;-kulaté-uzavřené vaz. blánou
- blanitý labyrint-vlastní smyslový orgán-tvořen 2 váčky: vejčitý- se 3 polokruhovými chodbami
kulatý- napojuje se na něj hlemýžď
- hlemýžď( cochlea)- blanitá, vazivová, slepě končící trubička
- obsahuje vlastní sluchový ústroj- Cortiho orgán
- obsahuje osinkové buňky-b. s tuhými výběžky-k nim se větví sluch. nerv
Vnímání zvuku
Zvuk-kmitání těles-přenášení vlněním prostředí v uchu
- přenášení: boltec®vnější zvukovod®bubínek® sluchové kůstky® perilymfa® endolymfa® Cortiho orgán®
ohýbání nerv. vlásků® nervový vzruch® vedení vzruchu sluch. nervem® spánkový lalok koncového mozku
- rychlost šíření: 343 m / s
Výška tónu
- vysoké tóny- vysoká frekvence- malá vlnová délka- rozkmitají bazální membránu blízko třmínku
- nízké tóny- nízká frekvence- velká vlnová délka- rozkmitají bazální membránu daleko od třmínku
- vnímání člověka- 16- 20 000 Hz/ 1 s ; nejcitlivější 2-5kHz ( s věkem se snižuje citlivost pro vysoké tóny)
ultrazvuk- f> 20 kHz( delfíni, netopýři) infrazvuk- f< 16 Hz
intenzita zvuku- vyjádřena v decibelech( hlasitost) šepot- 20dB; hlasitý hovor- 70dB; vrtačka- 120dB
rozlišení zvuků: pravidelné kmity- vnímáno jako příjemné tóny
nepravidelné kmity- vnímáno jako nepříjemný hluk, šum
Poruchy sluchu- nedoslýchavost- ucpání zvukovodu, poškození bubínku, zánět středního ucha, poškození
Cortiho orgánu( nebezpečí hluku), poškození sluchového nervu a sluchového centra
- hluchota- těžké poškození Cortiho orgánu nebo nervových drah a center(možnost implantace)
Ústrojí rovnovážné( statokinetické)
- pro udržení rovnováhy a vzpřímeného postoje
- součást vnitřního ucha, fce: statické čidlo- vnímání polohy ; kinetické čidlo- vnímání pohybu
Statické čidlo
- receptory uložené v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu( utriculus a sacculus)
- malá políčka se smyslovými buňkami zakončenými vlásky( statokonie) zanořenými do vrstvičky hlenové hmoty, ve které jsou krystalky CaCO ( otolity)
- na otolity má vliv gravitace- vychýlení® dráždí vláskové buňky® v mozkovém centru- vnímání polohy
vnímání nefunguje ve stavu beztíže
Kinetické čidlo
- receptory uloženy v ampulách na začátku 3 polokruhovitých chodbami ampula- vyvýšenina s vláskovýni b.
- pohyb hlavy způsobí vzájemný pohyb endolymfy a stěny chodeb® rozhoupání hlenové hmoty( kupuly)® dráždění vláskových buněk( ohyb vlásků)® mozkové centrum- vnímání pohybu
- registrace pouze zrychleného pohybu( rovnoměrný pohyb- endolymfa a stěna chodeb ve vzájemném klidu)
- nadměrné podráždění- závrať, kinetózy( dopravní prostředky, mořská nemoc…)
vnímání polohy a pohybu je komlexní- informace z oka, kloubů, svalů, šlach, hmatových čidel
Chuťové ústrojí( smysl- chuť)
- chemoreceptor- vnímá chem. látky rozpuštěné ve vodě a slinách
- tvořeno chuťovými pohárky-uloženy v papilách na jazyku,sliznici dutiny ústní(měkké patro,horní část hltanu)
- chuťové receptory- chuťové buňky pohárků
- rozlišení 4 základních chuťových pocitů: hořko, sladko, slano, kyselo( nerovnoměrně rozmístěny)
- vzruchy vedeny do centra v temenním laloku mozkové kůry
- výslední chuť- kombinace podráždění jednotlivých chuťových buněk
Čichové ústrojí( smysl- čich)
- chemoreceptor- vnímá těkavé látky ze vzduchu
- čichová oblast-v horní části nosní přepážka a stropu nosní dutiny-složená z čichových buněk( receptory)
- čichové buňky- tyčinkovitý tvar, vláskové výběžky- procházejí otvory v čichové kosti do lebeční dutiny
- centrum- v blízkosti spánkového laloku mozkové kůry
- citlivost čich. buněk na některé látky je velmi vysoká
Receptory kůže
- kožní čidla- rozmístěna nepravidelně v kůži- reagují na dotek, tlak, změny teploty, bolest
Mechanoreceptory
- vnímají dotek, tlak- Vater- Paciniho tělíska( čidla tlaku, tahu) ; Meissnerova tělíska- receptory dotyku
- tělíska ve škáře, ve vazivu( jazyk, bříška prstů…)- na základě jejich podráždění vzniká v mozku hmatový vjem
Termoreceptory
- tepelná a chladová tělíska v kůži( a uvnitř těla)- zjišťují rozdíl mezi teplotou těla a prostředí
- Krauseho tělíska- receptory chladu ; - Ruffiniho tělíska- receptory tepla
- důležité pro termoregulaci
Receptory bolesti
- volná nervová zakončení v kůži( a ve vnitřních orgánech); průměr: 100 na 1 cm2
- reagují na všechny silné podněty( mechanické, tepelné, elektrické, chemické)- adaptace na bolest téměř chybí
- důležité- upozorňuje na škodlivé vlivy, umožňuje včasnou reakci
Proprioreceptory
- vnitřní čidla- ve svalech, šlachách, kloubech
- registrují napětí šlach, stah a ochabnutí svalů, zatížení kloubů
Opěrná a pohybová soustava živočichů a člověka-kostra
Složení, růst, spojení kostí, stavba kostry člověka, stavba a činnost svalové tkáně, přehled svalů člověka, formy pohybu v živočišné říši.
Opěrná soustava člověka
Kostra- skelet
- vnitřní kostra, pevná soustava( počet kostí 220)
- v embryonálním vývoji vzniká z mezodermu( mezenchym)
- tvoří ji: kosti, vazivo, chrupavky
složení kosti: kostní tkáň- nejtvrdší pojivo- tvořeno kostními buňkami( osteocyty) a mezibuněčnou hmotou
osteocyty- dlouhé plazmatické výběžky
růst kosti: osifikace- kostnatění( latinsky kost- os)
- kost vzniká kostnatěním chrupavky- vnikají do ní cévy a buňky, které přemění chrupavku v kost
- cévy přivádí výživu
postupná osifikace- v dlouhých kostech se uprostřed a na obou koncích vytváří osifikační jádra- mezi nimi zůstávají růstové chrupavky- zajišťují růst kosti do délky( osifikují se: u žen od18 do 20 let; u mužů 20-22let)
- většina kostí lebky vzniká osifikací vaziva-vazivové lupínky(fontanely-temenní,týlní)-nezkostnatělé při naroz.
tvar kostí: dlouhé( stehenní, ramenní, loketní, vřetenní) ´ krátké( články prstů)
ploché( na lebce, lopatka) ; nepravidelné( obratel, pánevní kost)
spojení kostí: pevné- srůst( např. pánev- vzniká srůstem kyčelní, sedací a stydké kosti)
švy- na lebce( švy jedné kosti zapadají do švů druhé kosti, vazivo postupně kostnatí, švy srůstají)
vklínění- zuby vklíněné do zubních jamek( alveolů)
málo pohyblivé spojení( obratle- pohybují se pomocí meziobratlových plotének)
pohyblivé spojení- kloubní: kloub- pohyblivé spojení 2 nebo více kostí; v kloubu je podtlak
- ke zmenšení tření v kloubu- kloubní chrupavka, kloubní maz
- spojené kloubními vazy
Stavba kosti
- na povrchu- okostice( periost)- vazivová tkáň, zajišťuje růst kosti do šířky( kostitvorné buňky)
- vnikají z ní cévy a nervy do kostní tkáně( větví se do Haversových kanálků)
- hmota hutná- kompaktní
- hmota houbovitá(spongiózní)-řídká,uspořádaná do trámečků( architektura kosti)- odpovídá tlaku a tahu, který
je na kost vyvíjen; změní- li se tlak a tah na kost- dochází k přestavbě trámečků ( kloubní hlavice…)
- kostní dutina- vyplněna kostní dření( medulla) = morek - krvetvorba, tvorba červených, bílých krvinek
- kanálky pro cévy a nervy
Kostra- přehled kostí( počet 220)
- kostra hlavy( lebka), kostra trupu, kostra končetin
- kostra hlavy + kostra trupu = osová kostra
Kostra trupu
- tvořena páteří a hrudníkem
- páteř( columna vertebralis)-z obratlů(32- 34): 7 krčních, 12 hrudních 5 bederních, 5 křížových, 3- 5 kostrčních
- dvakrát esovitě prohnutá( bipedie- chůze po dvou)- lordosa a kyfosa
stavba obratle: tělo, oblouk( nese výběžky), kanál páteřní( v něm uložena mícha)
výběžky- trnový, kloubní, příčné- slouží ke kloubnímu spojení obratlů
meziobratlové ploténky
7 krčních obratlů- charakteristický znak savců
1.nosič(atlas)-nemá tělo obratle,dobře patrné kloubní plošky pro spojení trupu s lebkou(umož. kývavý pohyb hl.)
2. čepovec( epistropheus, axis)- umožňuje otáčivý pohyb hlavy
12 hrudních obratlů- napojují se na ně žebra
5 bederních obratlů- nejsilnější
5 křížových obratlů- srůstají, tvoří křížovou kost( os sacrum)
3- 5 kostrčních obratlů- kostrč- zakrnělý orgán( rudiment- pozůstatek ocasní páteře)
Hrudník( thorax)- 12 hrudních obratlů, na ně se napojuje 12 párů žeber
- hrudní kost( prsní- sternum)- plochá, krvetvorný orgán
Žebra( costae)- 7 párů- žebra pravá- chrupavkou se připojují přímo k hrudní kosti
- 8.- 10. pár- žebra nepravá- napojují se na chrupavku předchozího páru žeber
- 11.- 12. pár- žebra volná- nejsou připojena( ani k hrudní kosti ani k chrupavce)
Kostra končetin
- horní a dolní končetiny( typická stavba pětiprsté končetiny suchozemského obratlovce)
- vždy připojeny pletenci k trupu; tvořena: pletenec + volná končetina
Horní končetina: pletenec lopatkový- lopatka + klíční kost
ramenní kloub- největší pohyblivost
kost pažní( ramenní)- humerus
loketní kloub
2 kosti předloktí- loketní kost( vede k malíku); vřetenní kost( vede k palci)
ruka- zápěstí- 8 kůstek; záprstí- 5 kůstek; články prstů( palec 2, ostatní 3); palec v opozici
Dolní končetina: pletenec pánevní- pánevní kost( vznik srůstem kosti kyčelní, sedací, stydké)
pánev- mísovitý tvar- opora pro útroby( močový měchýř, pohlavní orgány…)
- muži- užší; ženy- širší
volná končetina- stehenní kost- nejdelší a nejmohutnější kost v celém těle
- kloubní hlavice součást kyčelního kloubu
- plošky pro kloub kolenní
kolenní kloub- nejnamáhanější, nejsložitější
- čéška( patella)
- 2 menisky( meniscus)- vazivově chrupavčité ploténky, vyrovnávají nerovnosti
v kolenním kloubu
2 kosti bércové- kost holenní, kost lýtková
chodidlo- zánártí- 7 kůstek( kůstky klínovité 3, kost loďkovitá, hlezenní, patní,krychlová) nárt- 5 kostí nártních
články prstů
Kostra hlavy- lebka( ocanium)
- část mozková- mozkovna( schránka pro mozek) velikost: mozkovna : oblič. část
- část obličejová- strmá linie(smysly- zrak, sluch, chuť, čich…; zuby) 3 : 2
Mozkovna: čelní kost; 2 kosti temenní; týlní kost- týlní otvor( mícha přechází v prodlouženou míchu)
2 kosti spánkové,klínová kost,čichová kost(četné otvůrky-jimi vstupuje nerv z mozku), kost radličná
Obličejová část: dolní čelist- bradový výběžek, alveoly( jamky pro zuby), výběžek pro kloubní spojení k lebce
úpon spánkového svalu
horní čelist-alveoly pro zuby;2 patrové kosti + výběžky horních čelistí®strop dutiny ústní(tzv.
tvrdé patro); 2 kosti lícní( připojené ke kosti spánkové výběžkem); 2 kosti slzné;
2 kosti nosní, nosní skořepy( uvnitř dutiny nosní, rozdělení na 3 průchody)
sluchové kůstky- tvoří střední ucho( kladívko, kovadlinka, třmínek)
jazylka-tvar U-na ní zavěšen hrtan,zavěšena na vazech z bodcového výběžku spánkové kosti
Švy: šev věncový( korunový)- odděluje kost čelní od kosti temenní
šev šípový
šev lambdový- odděluje 2 kosti temenní od kosti týlní
šev šupinový
Druhotné pohlavní znaky: ženy- širší pánev, méně nápadná místa úponu svalů, menší nadočnicové oblouky
výběžek na bradě menší
Nemoci kostry- vady páteře, poruchy kloubních chrupavek( menisky, ischias, houser); záněty kloubů
- řídnutí kostí( osteoporóza); artróza-degenerativní onemocnění kostí(i výrůstků)
- dna(podagra)-v kloubech se usazují soli kys. močové; podélně a příčně plochá noha
- vymknutí( distorze); vykloubení( luxace); zlomeniny( fraktury)
Opěrná soustava člověka
Kostra- skelet
- vnitřní kostra, pevná soustava( počet kostí 220)
- v embryonálním vývoji vzniká z mezodermu( mezenchym)
- tvoří ji: kosti, vazivo, chrupavky
složení kosti: kostní tkáň- nejtvrdší pojivo- tvořeno kostními buňkami( osteocyty) a mezibuněčnou hmotou
osteocyty- dlouhé plazmatické výběžky
růst kosti: osifikace- kostnatění( latinsky kost- os)
- kost vzniká kostnatěním chrupavky- vnikají do ní cévy a buňky, které přemění chrupavku v kost
- cévy přivádí výživu
postupná osifikace- v dlouhých kostech se uprostřed a na obou koncích vytváří osifikační jádra- mezi nimi zůstávají růstové chrupavky- zajišťují růst kosti do délky( osifikují se: u žen od18 do 20 let; u mužů 20-22let)
- většina kostí lebky vzniká osifikací vaziva-vazivové lupínky(fontanely-temenní,týlní)-nezkostnatělé při naroz.
tvar kostí: dlouhé( stehenní, ramenní, loketní, vřetenní) ´ krátké( články prstů)
ploché( na lebce, lopatka) ; nepravidelné( obratel, pánevní kost)
spojení kostí: pevné- srůst( např. pánev- vzniká srůstem kyčelní, sedací a stydké kosti)
švy- na lebce( švy jedné kosti zapadají do švů druhé kosti, vazivo postupně kostnatí, švy srůstají)
vklínění- zuby vklíněné do zubních jamek( alveolů)
málo pohyblivé spojení( obratle- pohybují se pomocí meziobratlových plotének)
pohyblivé spojení- kloubní: kloub- pohyblivé spojení 2 nebo více kostí; v kloubu je podtlak
- ke zmenšení tření v kloubu- kloubní chrupavka, kloubní maz
- spojené kloubními vazy
Stavba kosti
- na povrchu- okostice( periost)- vazivová tkáň, zajišťuje růst kosti do šířky( kostitvorné buňky)
- vnikají z ní cévy a nervy do kostní tkáně( větví se do Haversových kanálků)
- hmota hutná- kompaktní
- hmota houbovitá(spongiózní)-řídká,uspořádaná do trámečků( architektura kosti)- odpovídá tlaku a tahu, který
je na kost vyvíjen; změní- li se tlak a tah na kost- dochází k přestavbě trámečků ( kloubní hlavice…)
- kostní dutina- vyplněna kostní dření( medulla) = morek - krvetvorba, tvorba červených, bílých krvinek
- kanálky pro cévy a nervy
Kostra- přehled kostí( počet 220)
- kostra hlavy( lebka), kostra trupu, kostra končetin
- kostra hlavy + kostra trupu = osová kostra
Kostra trupu
- tvořena páteří a hrudníkem
- páteř( columna vertebralis)-z obratlů(32- 34): 7 krčních, 12 hrudních 5 bederních, 5 křížových, 3- 5 kostrčních
- dvakrát esovitě prohnutá( bipedie- chůze po dvou)- lordosa a kyfosa
stavba obratle: tělo, oblouk( nese výběžky), kanál páteřní( v něm uložena mícha)
výběžky- trnový, kloubní, příčné- slouží ke kloubnímu spojení obratlů
meziobratlové ploténky
7 krčních obratlů- charakteristický znak savců
1.nosič(atlas)-nemá tělo obratle,dobře patrné kloubní plošky pro spojení trupu s lebkou(umož. kývavý pohyb hl.)
2. čepovec( epistropheus, axis)- umožňuje otáčivý pohyb hlavy
12 hrudních obratlů- napojují se na ně žebra
5 bederních obratlů- nejsilnější
5 křížových obratlů- srůstají, tvoří křížovou kost( os sacrum)
3- 5 kostrčních obratlů- kostrč- zakrnělý orgán( rudiment- pozůstatek ocasní páteře)
Hrudník( thorax)- 12 hrudních obratlů, na ně se napojuje 12 párů žeber
- hrudní kost( prsní- sternum)- plochá, krvetvorný orgán
Žebra( costae)- 7 párů- žebra pravá- chrupavkou se připojují přímo k hrudní kosti
- 8.- 10. pár- žebra nepravá- napojují se na chrupavku předchozího páru žeber
- 11.- 12. pár- žebra volná- nejsou připojena( ani k hrudní kosti ani k chrupavce)
Kostra končetin
- horní a dolní končetiny( typická stavba pětiprsté končetiny suchozemského obratlovce)
- vždy připojeny pletenci k trupu; tvořena: pletenec + volná končetina
Horní končetina: pletenec lopatkový- lopatka + klíční kost
ramenní kloub- největší pohyblivost
kost pažní( ramenní)- humerus
loketní kloub
2 kosti předloktí- loketní kost( vede k malíku); vřetenní kost( vede k palci)
ruka- zápěstí- 8 kůstek; záprstí- 5 kůstek; články prstů( palec 2, ostatní 3); palec v opozici
Dolní končetina: pletenec pánevní- pánevní kost( vznik srůstem kosti kyčelní, sedací, stydké)
pánev- mísovitý tvar- opora pro útroby( močový měchýř, pohlavní orgány…)
- muži- užší; ženy- širší
volná končetina- stehenní kost- nejdelší a nejmohutnější kost v celém těle
- kloubní hlavice součást kyčelního kloubu
- plošky pro kloub kolenní
kolenní kloub- nejnamáhanější, nejsložitější
- čéška( patella)
- 2 menisky( meniscus)- vazivově chrupavčité ploténky, vyrovnávají nerovnosti
v kolenním kloubu
2 kosti bércové- kost holenní, kost lýtková
chodidlo- zánártí- 7 kůstek( kůstky klínovité 3, kost loďkovitá, hlezenní, patní,krychlová) nárt- 5 kostí nártních
články prstů
Kostra hlavy- lebka( ocanium)
- část mozková- mozkovna( schránka pro mozek) velikost: mozkovna : oblič. část
- část obličejová- strmá linie(smysly- zrak, sluch, chuť, čich…; zuby) 3 : 2
Mozkovna: čelní kost; 2 kosti temenní; týlní kost- týlní otvor( mícha přechází v prodlouženou míchu)
2 kosti spánkové,klínová kost,čichová kost(četné otvůrky-jimi vstupuje nerv z mozku), kost radličná
Obličejová část: dolní čelist- bradový výběžek, alveoly( jamky pro zuby), výběžek pro kloubní spojení k lebce
úpon spánkového svalu
horní čelist-alveoly pro zuby;2 patrové kosti + výběžky horních čelistí®strop dutiny ústní(tzv.
tvrdé patro); 2 kosti lícní( připojené ke kosti spánkové výběžkem); 2 kosti slzné;
2 kosti nosní, nosní skořepy( uvnitř dutiny nosní, rozdělení na 3 průchody)
sluchové kůstky- tvoří střední ucho( kladívko, kovadlinka, třmínek)
jazylka-tvar U-na ní zavěšen hrtan,zavěšena na vazech z bodcového výběžku spánkové kosti
Švy: šev věncový( korunový)- odděluje kost čelní od kosti temenní
šev šípový
šev lambdový- odděluje 2 kosti temenní od kosti týlní
šev šupinový
Druhotné pohlavní znaky: ženy- širší pánev, méně nápadná místa úponu svalů, menší nadočnicové oblouky
výběžek na bradě menší
Nemoci kostry- vady páteře, poruchy kloubních chrupavek( menisky, ischias, houser); záněty kloubů
- řídnutí kostí( osteoporóza); artróza-degenerativní onemocnění kostí(i výrůstků)
- dna(podagra)-v kloubech se usazují soli kys. močové; podélně a příčně plochá noha
- vymknutí( distorze); vykloubení( luxace); zlomeniny( fraktury)
Smyslová soustava živočichů a člověka-zrak
Význam smyslové soustavy pro organismus, receptory zraku- fylogeneze zrakového ústrojí, receptory sluchu, chuti, čichu, receptory kůže, proprioreceptory, nejčastější onemocnění smyslových orgánů a jejich prevence.
Smyslová soustava
- poskytuje CNS informace o vnějším prostředí
- čidlo- receptor- přijímá podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí a kóduje je ve vzruchu
- exteroreceptory- podněty z vnějšího prostředí
- interoreceptory- podněty z vnitřního prostředí
- smyslové orgány- tvořeny receptorem a pomocnými zařízeními
-čidlo- smyslový analyzátor- tvořen 3 částmi: receptor, dostředivá dráha a centrum v mozku
- reakce na podnět určité intenzity- nadprahový podnět
- reakce pouze na určitý druh podnětu- adekvátní podnět(´receptory bolesti-reakce na každý nadměrný podnět)
Zrak
- u člověka nejdůležitější smysl( zaregistruje asi ¾ vjemů)
- vidění- stereoskopické- umožňuje vnímat trojrozměrný prostor a odhad vzdálenosti
- barevné
Oko( oculus, oftalmos)- orgán zraku
- citlivé na elektromagnetické vlnění délky 400- 700 nm
-vznik: v embryonálním vývoji jako váčkovitá vychlípenina mezimozku( ektoderm-
základ čočky- v místě dotyku * )
- oko je uloženo v očnici( orbitě)- dutina, vycpaná tukovou tkání
- tvar koule- stěna oční koule- skládá se ze 3 vrstev
1. vnější vrstva- bělima( sclera)- tuhá, vazivová vrstva( 0,3- 1mm- tloušťka), ve stáří žloutne
- upínají se na ni okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv
- vpředu přechází v rohovku(cornea)-víc vyklenutá,čirá(bez cév)hodně nerv. zak.
2. střední vrstva- cévnatka( chorioidea)- vystýlá zadní 2/3 oční koule
- červenohnědá barva; četné cévy, buňky s hnědým pigmentem
- vpředu cévnatka přechází v duhovku a řasnaté těleso
duhovka( iris)- její hladké svaly rozšiřují a zužují otvor v duhovce- zornice(zřítelnice, pupilla, panenka)
- funkce clony- regulují vstup světla do oka ( automaticky- zornicový efekt)
- obsahuje pigment- množství a umístění má vliv na barvu oka( ne kvalita)
řasnaté těleso( corpus ciliare)- má četné výběžky- na nich je tenkými vlákny zavěšena čočka
- hladká svalová vlákna- akomodační sval- stahy mění zakřivení čočky
- komorová voda(oční mok)-tvoří se z krve protékající kapilárami řasnatého tělesa
3. vnitřní vrstva- sítnice( retina)- nervového původu
- složena z 10 vrstev buněk( pigmentové, tyčinky-130miliónů, čípky- 7 miliónů,
bipolární buňky, propojovací neurony…)
-vrstva světločivných buněk (tyčinky, čípky- vlastní receptory)- obsahují světločivná barviva- hlavně zrakový purpur( rhodopsin)- z vit A a bílk. části
tyčinky- protáhlý tvar, černobílé vidění, citlivější na světlo, méně ostré vidění(za šera)
čípky- širší tvar, 3 typy- liší se citlivostí v různé oblasti světelného spektra, barevné vidění
- místo nejostřejšího vidění- žlutá skvrna- jen čípky
slepá skvrna- místo, kde ze sítnice vystupuje zrakový nerv
Lomná prostředí oka- prochází a láme se světelný paprsek
Čočka( lens)- asi 4 mm silná, tenkými vlákny zavěšena k řasnatému tělesu( akomodace)
- tužší pouzdro, uvnitř rosolovitá hmota, dvojvypuklá( bikonvexní)- spojka
Sklivec( corpus vitreum)- řídká rosolovitá hmota mezi čočkou a sítnicí
- další lomná prostředí- rohovka,. komorová voda- vyplňuje přední komoru oční( mezi duhovkou a rohovkou)
a zadní komoru oční( mezi duhovkou a čočkou)
Vidění
- oko tvoří optickou soustavu: rohovka, komorová voda, čočka, sklivec
- vstoupení světelných paprsků do oka® na rozhraní prostředí se láme® na sítnici- ostrý, zmenšený, obrácený obraz® čočka upraví obraz tak, že dopadá na místo nejostřejšího vidění® podráždění tyčinek a čípků® vzruch veden ve zrakovém nervu do korové oblasti týlního laloku koncového mozku- zpracování informace® obraz odpovídající skutečnosti
optická mohutnost 60 D- lomné prostředí oka- pohled do dálky
- oko je normálně zaostřeno do dálkyÞ na vzdálenost 5 m až nekonečno
- k zaostření na bližší předměty- nutnost akomodace- ochabnutí vlákének řasnatého tělesa- čočka se vyklene
- s věkem schopnost akomodace klesá( čočka méně pružná)
Pomocná ústrojí oka
- okohybné svaly- 6 svalů pohybujících oční koulí- pracují- li stejně- v pořádku; - pracují- li nestejně- šilhání
- slzná žláza( glandula lacrimalis)- nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku
- slzy( lacrimae)-fce: baktericidní, zvlhčení oční koule, odstranění nečistot
- odváděny kanálkem do dutiny nosní
- víčka( palpebrae)- ochrana oka před nečistotami a oslněním, roztírají slzy
- na okraji mazové žlázy( Meibomovy)- zabraňují přetékání slz
- spojivka( conjuctiva)- tenká vazivová řasa, přechází z víček na oční kouli
- řasy( ciliae), obočí( supercilium)
Poruchy zraku - úrazy oka
- krátkozrakost- paprsky se protínají před sítnici- odstraní rozptylka
- dalekozrakost- paprsky se protínají za sítnicí- odstraní spojka
- astigmatismus- nerovnoměrné zakřivení rohovky) aj. lomných ploch- upraví válcovité( cylindrické) čočky
- zelený zákal-důsledek dlouhodobého zvýšení vnitroočního tlaku(až oslepnutí);šedý zákal- zakalení čočky
Poruchy vnímání světla
- šeroslepost- porucha funkce tyčinek( např. z nedostatku vit A)
- barvoslepost- poruchy rozlišit některé barvy( nejčastěji- červená ´ zelená- daltonismus)
- slepota-poškození sítnice, zrak. nervu, mozkového centra, rohovky, čočky
Poruchy pomocných ústrojí: šilhání( strabismus); ječné zrno( zánět Meibomových žláz); zánět spojivek
Smyslová soustava
- poskytuje CNS informace o vnějším prostředí
- čidlo- receptor- přijímá podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí a kóduje je ve vzruchu
- exteroreceptory- podněty z vnějšího prostředí
- interoreceptory- podněty z vnitřního prostředí
- smyslové orgány- tvořeny receptorem a pomocnými zařízeními
-čidlo- smyslový analyzátor- tvořen 3 částmi: receptor, dostředivá dráha a centrum v mozku
- reakce na podnět určité intenzity- nadprahový podnět
- reakce pouze na určitý druh podnětu- adekvátní podnět(´receptory bolesti-reakce na každý nadměrný podnět)
Zrak
- u člověka nejdůležitější smysl( zaregistruje asi ¾ vjemů)
- vidění- stereoskopické- umožňuje vnímat trojrozměrný prostor a odhad vzdálenosti
- barevné
Oko( oculus, oftalmos)- orgán zraku
- citlivé na elektromagnetické vlnění délky 400- 700 nm
-vznik: v embryonálním vývoji jako váčkovitá vychlípenina mezimozku( ektoderm-
základ čočky- v místě dotyku * )
- oko je uloženo v očnici( orbitě)- dutina, vycpaná tukovou tkání
- tvar koule- stěna oční koule- skládá se ze 3 vrstev
1. vnější vrstva- bělima( sclera)- tuhá, vazivová vrstva( 0,3- 1mm- tloušťka), ve stáří žloutne
- upínají se na ni okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv
- vpředu přechází v rohovku(cornea)-víc vyklenutá,čirá(bez cév)hodně nerv. zak.
2. střední vrstva- cévnatka( chorioidea)- vystýlá zadní 2/3 oční koule
- červenohnědá barva; četné cévy, buňky s hnědým pigmentem
- vpředu cévnatka přechází v duhovku a řasnaté těleso
duhovka( iris)- její hladké svaly rozšiřují a zužují otvor v duhovce- zornice(zřítelnice, pupilla, panenka)
- funkce clony- regulují vstup světla do oka ( automaticky- zornicový efekt)
- obsahuje pigment- množství a umístění má vliv na barvu oka( ne kvalita)
řasnaté těleso( corpus ciliare)- má četné výběžky- na nich je tenkými vlákny zavěšena čočka
- hladká svalová vlákna- akomodační sval- stahy mění zakřivení čočky
- komorová voda(oční mok)-tvoří se z krve protékající kapilárami řasnatého tělesa
3. vnitřní vrstva- sítnice( retina)- nervového původu
- složena z 10 vrstev buněk( pigmentové, tyčinky-130miliónů, čípky- 7 miliónů,
bipolární buňky, propojovací neurony…)
-vrstva světločivných buněk (tyčinky, čípky- vlastní receptory)- obsahují světločivná barviva- hlavně zrakový purpur( rhodopsin)- z vit A a bílk. části
tyčinky- protáhlý tvar, černobílé vidění, citlivější na světlo, méně ostré vidění(za šera)
čípky- širší tvar, 3 typy- liší se citlivostí v různé oblasti světelného spektra, barevné vidění
- místo nejostřejšího vidění- žlutá skvrna- jen čípky
slepá skvrna- místo, kde ze sítnice vystupuje zrakový nerv
Lomná prostředí oka- prochází a láme se světelný paprsek
Čočka( lens)- asi 4 mm silná, tenkými vlákny zavěšena k řasnatému tělesu( akomodace)
- tužší pouzdro, uvnitř rosolovitá hmota, dvojvypuklá( bikonvexní)- spojka
Sklivec( corpus vitreum)- řídká rosolovitá hmota mezi čočkou a sítnicí
- další lomná prostředí- rohovka,. komorová voda- vyplňuje přední komoru oční( mezi duhovkou a rohovkou)
a zadní komoru oční( mezi duhovkou a čočkou)
Vidění
- oko tvoří optickou soustavu: rohovka, komorová voda, čočka, sklivec
- vstoupení světelných paprsků do oka® na rozhraní prostředí se láme® na sítnici- ostrý, zmenšený, obrácený obraz® čočka upraví obraz tak, že dopadá na místo nejostřejšího vidění® podráždění tyčinek a čípků® vzruch veden ve zrakovém nervu do korové oblasti týlního laloku koncového mozku- zpracování informace® obraz odpovídající skutečnosti
optická mohutnost 60 D- lomné prostředí oka- pohled do dálky
- oko je normálně zaostřeno do dálkyÞ na vzdálenost 5 m až nekonečno
- k zaostření na bližší předměty- nutnost akomodace- ochabnutí vlákének řasnatého tělesa- čočka se vyklene
- s věkem schopnost akomodace klesá( čočka méně pružná)
Pomocná ústrojí oka
- okohybné svaly- 6 svalů pohybujících oční koulí- pracují- li stejně- v pořádku; - pracují- li nestejně- šilhání
- slzná žláza( glandula lacrimalis)- nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku
- slzy( lacrimae)-fce: baktericidní, zvlhčení oční koule, odstranění nečistot
- odváděny kanálkem do dutiny nosní
- víčka( palpebrae)- ochrana oka před nečistotami a oslněním, roztírají slzy
- na okraji mazové žlázy( Meibomovy)- zabraňují přetékání slz
- spojivka( conjuctiva)- tenká vazivová řasa, přechází z víček na oční kouli
- řasy( ciliae), obočí( supercilium)
Poruchy zraku - úrazy oka
- krátkozrakost- paprsky se protínají před sítnici- odstraní rozptylka
- dalekozrakost- paprsky se protínají za sítnicí- odstraní spojka
- astigmatismus- nerovnoměrné zakřivení rohovky) aj. lomných ploch- upraví válcovité( cylindrické) čočky
- zelený zákal-důsledek dlouhodobého zvýšení vnitroočního tlaku(až oslepnutí);šedý zákal- zakalení čočky
Poruchy vnímání světla
- šeroslepost- porucha funkce tyčinek( např. z nedostatku vit A)
- barvoslepost- poruchy rozlišit některé barvy( nejčastěji- červená ´ zelená- daltonismus)
- slepota-poškození sítnice, zrak. nervu, mozkového centra, rohovky, čočky
Poruchy pomocných ústrojí: šilhání( strabismus); ječné zrno( zánět Meibomových žláz); zánět spojivek
Látkové řízení činnosti organismu
- hormonální- humorální( humor- šťáva)- ve žlázách s vnitřní sekrecí
- řízení působky- chem. sloučeniny, které mají regulační a řídící fci ; mezi působky patří i hormony
- hormony- pouze regulační fce
- rozdělení: fenolické( thyroxin)
steroidní( steroidy, kortikoidy)
peptidické, bílkovinné( inzulin)- tvořené aminokyselinami
- dělení: žlázové hormony ´ tkáňové hormony
Žlázové hormony
- produkovány žlázami s vnitřní sekrecí- endokrinní žlázy- bez vývodu- vyměšují sekrety přímo do krve
- podvěsek mozkový( hypofýza)- nadřazená fce
- hypotalamo- hypofyzární soustava
- šišinka- melatonin- tlumí činnost pohlavních žláz- ovlivňován světlem
- štítná žláza, 4 příštitná tělíska, brzlík, slinivka břišní, Langerhansovy ostrůvky, nadledviny
- gonády, placenta
Tkáňové hormony
- vytvářené buňkami- tkáněmi- hlavní fce jiná než vytvářet hormony
- žaludek- hormony sliznice trávicího ústrojí- gastrointestinální hormony- řídí činnost vyměšování tráv. šťáv
- látky vyměšované na nervových zakončeních( synapsích)- noradrenalin, serotonin, acetylcholin- látky
vytvářené v mozku
Hypotalamo- hypofyzární soustava
Adenohypofýza- přední lalok( vytváří 6 hormonů)
- somatotropní- somatotropin- růstový hormon- podporuje tvorbu bílkovin a růst kostí
- poruchy sekrece: hypofunkce- nízký vzrůst( trpaslictví- nanismus)
hyperfunkce- gigantismus( velký vzrůst); akromegalie- růst okrajových částí těla
Tropní hormony- glandotropní
- řídí činnost jiných žláz s vnitřní sekrecí
- thyreotropní hormon- thyreotropin- řídí činnost štítné žlázy
- adrenokortikotropní hormon- kortikothropin- řídí činnost nadledvin
- folikulostimulační hormon- folitropin- řídí činnost pohlavních žláz u obou pohlaví( podporuje zrání gamet)
- luteinizační hormon- lutropin- podporuje tvorbu pohlavních hormonů u muže, u ženy vznik žlutého tělíska
folitropin + lutropin- gonádotropní hormony
- luteotropní hormon- prolaktin- podporuje tvorba progesteronu, laktace)
Neurohypofýza- zadní lalok hypofýzy
- vytváří hormony-vznikají v neurosekrečních buňkách hypotalamu-nerv. cestami se dostávají do
neurohypofýzy - skladují se tam a dostávají do krve
- adiuretin- antidiuretický hormon( ADH, vazopresin)- peptidický hormon- tvořen 9 AK
- zajišťuje antidiurézu( vylučování vody močí)- podporuje zpětné střebávání vody v nefronu
- nedostatek hormonu- žíznivka( silná žízeň), nadměrný příjem tekutin( až 20 litrů)
- nedostatek vody- vyměšování většího množství adiuretinu
- ocytocin( oxytocin)- stimuluje stahy dělohy při porodu, podporuje stahy svalů vývodů mléčných žláz
Štítná žláza( glandula thyreoidea)- uložena při chrupavce štítné v hrtanu, silně prokrvena
- hormon- thyroxin( prohormon) a trijodthyronin- fenolické hormony
- obsahují AK tyrozin + 3 nebo 4 atomy jódu
- regulují biologické oxidace( spalování živin- cílové buňky- jsou všechny)
- hyperfunkce- zvýšená biol. oxidace- Basedowova nemoc- hubnutí, zvětšené, vyboulené oční bulvy, štítná žláza- struma( vole- vytváří se při nedostatku jódu)
- hypofunkce( útlum biol. oxidací)- u dětí- celkové zpoždění vývoje- kretenismus( i u dospělých)
- kalcitonin( thyreokalcitonin)- snižuje hladinu Ca a fosforečnanů v krvi( útlum uvolňování z kostí)
4 příštítná tělíska- čočkovité útvary na zadní stěně štítné žlázy
- produkují parathormon- peptidický hormon
- zvyšuje hladinu Ca v krvi( uvolňování z kostí, zpětné vstřebávání v ledvinách) Ca ovlivňuje i D- hormon
- snižuje hladinu fosforečnanů v krvi( zvyšuje jejich vylučování močí)
- hyperfunkce- odvápnění kostí
- hypofunkce- snížené množství Ca v krvi®křeče v nervech a svalech®křeče dýchacích svalů(tetanie)- až smrt
Brzlík( thymus)- největší v dětství, v dospívání mizí ; důležitý pro imunitu( dozrávají v něm T- lymfocyty)
Nadledviny( glandula suprarenalis)- uložené na horním okraji ledvin
- 2 části: kůra a dřeň
- kůra( cortex)- vznik z mezodermu- řízena kortikotropinem z hypofýzy
- produkuje steroidní hormony- kortikoidy
- glukokortikoidy-nejdůl. kortizol-řízení přeměny všech živin,důl. při zátěžích,protizánětlivý a protialergický
- mineralokortikoidy- nejdůl. aldosteron- řídí hospodaření s minerálními látkami(zpětné vstřebávání Na+,
vylučování K+ v ledvinových kanálcích )
- androgeny- steroidní, vylučovány v malém množství
- poruchy z nedostatku kortikoidů- Addisonova choroba- únava, nízký krevní tlak, pokles váhy…
- poruchy z nadbytku kortikoidů- Cushingova choroba- otoky, obezita, vysoký krevní tlak, hyperglykemie…
- dřeň( medulla)- vznik z ektodermu
- sympatoadrenální soustava( tvořena částí sympatiku a dření nadledvin)
- tvoří 2 fenolické hormony( deriváty AK- tyrozinu)
- adrenalin- stresový hormon( k překonání stresu)- zrychlení činnosti KO, zrychlený dech, rozšíření cév
- noradrenalin- zúžení cév, nárůst krevního tlaku
- oba zvyšují odbourávání tuků a glykogenů® zvyšují hladinu glukózy v krviÞ ochrana org. při zátěži
- oba hormony působí zlomky sekund
Slinivka břišní( pankreas)
- peptidické hormony se tvoří v Langerhansových ostrůvcích( asi 2% objemu)- shluky buněk dvou typů
- a- buňky-produkují glukagon-zvyšuje hladinu gluk. v krvi(antagonista)-urychluje rozklad glykogenu v játrech
- b- buňky- produkují inzulín- složen z 51 aminokyselin, součástí je zinek
- podporuje tvorbu bílkovin
- snižuje hladinu glukózy v krvi-umožní,aby glukóza vstoupila do buněk a byla tam
oxidována ; nedostatek inzulínu- cukrovka( diabetes mellitus)- hyperglykémie
po překročení ledvinového prahu- vylučování močí( zvýšené močení, žízeň)
- diabetes I. typu- nedostatečná tvorba inzulínu- poruchy imunity( začíná už v dětství)
předávkování inzulínem® až hypoglykémie( únava, závratě)
- diabetes II. typu-inzulínu je tvořen dostatek´ buňky jej nedokážou využít(často následek přejídání a obezity)
- regulace: zvýšení hladiny krevního cukru® zvýšená produkce inzulínu®
® pokles produkce glukagonu
Pohlavní žlázy
- mužské- varlata ´ ženské- vaječníky
- orgány se smíšenou fcí- produkují pohlavní buňky( gamety) a vyměšují hormony
Varlata( testes)
- produkují hormon testosteron- rozvoj muž. pohl. orgánů, sekundárních pohl. znaků
- podporuje tvorbu bílkovin a nárůst svalové hmoty( anabolický účinek)
Vaječníky( ovaria)
- produkují 2 typy steroidních hormonů
- buňky stěny Graafova folikulu produkují estrogeny- estradiol( estron)- ovlivňuje tvorbu sekun. pohl. znaků
menstruační cyklus- proliferační fázi
- žluté tělísko( vzniká po uvolnění vajíčka z Graafova folikulu)- produkuje gestageny- progesteron
- působí na děložní sliznici, v případě těhotenství
brání zrání dalších folikulů, působí na mléčné žl.
- tlumí stahy dělohy
Placenta- plodové lůžko
- vytváří během těhotenství- choriongonádotropin- udržuje funkci žlutého tělíska( produkce progesteronu-
udržení zbujení sliznice dělohy)
- řízení působky- chem. sloučeniny, které mají regulační a řídící fci ; mezi působky patří i hormony
- hormony- pouze regulační fce
- rozdělení: fenolické( thyroxin)
steroidní( steroidy, kortikoidy)
peptidické, bílkovinné( inzulin)- tvořené aminokyselinami
- dělení: žlázové hormony ´ tkáňové hormony
Žlázové hormony
- produkovány žlázami s vnitřní sekrecí- endokrinní žlázy- bez vývodu- vyměšují sekrety přímo do krve
- podvěsek mozkový( hypofýza)- nadřazená fce
- hypotalamo- hypofyzární soustava
- šišinka- melatonin- tlumí činnost pohlavních žláz- ovlivňován světlem
- štítná žláza, 4 příštitná tělíska, brzlík, slinivka břišní, Langerhansovy ostrůvky, nadledviny
- gonády, placenta
Tkáňové hormony
- vytvářené buňkami- tkáněmi- hlavní fce jiná než vytvářet hormony
- žaludek- hormony sliznice trávicího ústrojí- gastrointestinální hormony- řídí činnost vyměšování tráv. šťáv
- látky vyměšované na nervových zakončeních( synapsích)- noradrenalin, serotonin, acetylcholin- látky
vytvářené v mozku
Hypotalamo- hypofyzární soustava
Adenohypofýza- přední lalok( vytváří 6 hormonů)
- somatotropní- somatotropin- růstový hormon- podporuje tvorbu bílkovin a růst kostí
- poruchy sekrece: hypofunkce- nízký vzrůst( trpaslictví- nanismus)
hyperfunkce- gigantismus( velký vzrůst); akromegalie- růst okrajových částí těla
Tropní hormony- glandotropní
- řídí činnost jiných žláz s vnitřní sekrecí
- thyreotropní hormon- thyreotropin- řídí činnost štítné žlázy
- adrenokortikotropní hormon- kortikothropin- řídí činnost nadledvin
- folikulostimulační hormon- folitropin- řídí činnost pohlavních žláz u obou pohlaví( podporuje zrání gamet)
- luteinizační hormon- lutropin- podporuje tvorbu pohlavních hormonů u muže, u ženy vznik žlutého tělíska
folitropin + lutropin- gonádotropní hormony
- luteotropní hormon- prolaktin- podporuje tvorba progesteronu, laktace)
Neurohypofýza- zadní lalok hypofýzy
- vytváří hormony-vznikají v neurosekrečních buňkách hypotalamu-nerv. cestami se dostávají do
neurohypofýzy - skladují se tam a dostávají do krve
- adiuretin- antidiuretický hormon( ADH, vazopresin)- peptidický hormon- tvořen 9 AK
- zajišťuje antidiurézu( vylučování vody močí)- podporuje zpětné střebávání vody v nefronu
- nedostatek hormonu- žíznivka( silná žízeň), nadměrný příjem tekutin( až 20 litrů)
- nedostatek vody- vyměšování většího množství adiuretinu
- ocytocin( oxytocin)- stimuluje stahy dělohy při porodu, podporuje stahy svalů vývodů mléčných žláz
Štítná žláza( glandula thyreoidea)- uložena při chrupavce štítné v hrtanu, silně prokrvena
- hormon- thyroxin( prohormon) a trijodthyronin- fenolické hormony
- obsahují AK tyrozin + 3 nebo 4 atomy jódu
- regulují biologické oxidace( spalování živin- cílové buňky- jsou všechny)
- hyperfunkce- zvýšená biol. oxidace- Basedowova nemoc- hubnutí, zvětšené, vyboulené oční bulvy, štítná žláza- struma( vole- vytváří se při nedostatku jódu)
- hypofunkce( útlum biol. oxidací)- u dětí- celkové zpoždění vývoje- kretenismus( i u dospělých)
- kalcitonin( thyreokalcitonin)- snižuje hladinu Ca a fosforečnanů v krvi( útlum uvolňování z kostí)
4 příštítná tělíska- čočkovité útvary na zadní stěně štítné žlázy
- produkují parathormon- peptidický hormon
- zvyšuje hladinu Ca v krvi( uvolňování z kostí, zpětné vstřebávání v ledvinách) Ca ovlivňuje i D- hormon
- snižuje hladinu fosforečnanů v krvi( zvyšuje jejich vylučování močí)
- hyperfunkce- odvápnění kostí
- hypofunkce- snížené množství Ca v krvi®křeče v nervech a svalech®křeče dýchacích svalů(tetanie)- až smrt
Brzlík( thymus)- největší v dětství, v dospívání mizí ; důležitý pro imunitu( dozrávají v něm T- lymfocyty)
Nadledviny( glandula suprarenalis)- uložené na horním okraji ledvin
- 2 části: kůra a dřeň
- kůra( cortex)- vznik z mezodermu- řízena kortikotropinem z hypofýzy
- produkuje steroidní hormony- kortikoidy
- glukokortikoidy-nejdůl. kortizol-řízení přeměny všech živin,důl. při zátěžích,protizánětlivý a protialergický
- mineralokortikoidy- nejdůl. aldosteron- řídí hospodaření s minerálními látkami(zpětné vstřebávání Na+,
vylučování K+ v ledvinových kanálcích )
- androgeny- steroidní, vylučovány v malém množství
- poruchy z nedostatku kortikoidů- Addisonova choroba- únava, nízký krevní tlak, pokles váhy…
- poruchy z nadbytku kortikoidů- Cushingova choroba- otoky, obezita, vysoký krevní tlak, hyperglykemie…
- dřeň( medulla)- vznik z ektodermu
- sympatoadrenální soustava( tvořena částí sympatiku a dření nadledvin)
- tvoří 2 fenolické hormony( deriváty AK- tyrozinu)
- adrenalin- stresový hormon( k překonání stresu)- zrychlení činnosti KO, zrychlený dech, rozšíření cév
- noradrenalin- zúžení cév, nárůst krevního tlaku
- oba zvyšují odbourávání tuků a glykogenů® zvyšují hladinu glukózy v krviÞ ochrana org. při zátěži
- oba hormony působí zlomky sekund
Slinivka břišní( pankreas)
- peptidické hormony se tvoří v Langerhansových ostrůvcích( asi 2% objemu)- shluky buněk dvou typů
- a- buňky-produkují glukagon-zvyšuje hladinu gluk. v krvi(antagonista)-urychluje rozklad glykogenu v játrech
- b- buňky- produkují inzulín- složen z 51 aminokyselin, součástí je zinek
- podporuje tvorbu bílkovin
- snižuje hladinu glukózy v krvi-umožní,aby glukóza vstoupila do buněk a byla tam
oxidována ; nedostatek inzulínu- cukrovka( diabetes mellitus)- hyperglykémie
po překročení ledvinového prahu- vylučování močí( zvýšené močení, žízeň)
- diabetes I. typu- nedostatečná tvorba inzulínu- poruchy imunity( začíná už v dětství)
předávkování inzulínem® až hypoglykémie( únava, závratě)
- diabetes II. typu-inzulínu je tvořen dostatek´ buňky jej nedokážou využít(často následek přejídání a obezity)
- regulace: zvýšení hladiny krevního cukru® zvýšená produkce inzulínu®
® pokles produkce glukagonu
Pohlavní žlázy
- mužské- varlata ´ ženské- vaječníky
- orgány se smíšenou fcí- produkují pohlavní buňky( gamety) a vyměšují hormony
Varlata( testes)
- produkují hormon testosteron- rozvoj muž. pohl. orgánů, sekundárních pohl. znaků
- podporuje tvorbu bílkovin a nárůst svalové hmoty( anabolický účinek)
Vaječníky( ovaria)
- produkují 2 typy steroidních hormonů
- buňky stěny Graafova folikulu produkují estrogeny- estradiol( estron)- ovlivňuje tvorbu sekun. pohl. znaků
menstruační cyklus- proliferační fázi
- žluté tělísko( vzniká po uvolnění vajíčka z Graafova folikulu)- produkuje gestageny- progesteron
- působí na děložní sliznici, v případě těhotenství
brání zrání dalších folikulů, působí na mléčné žl.
- tlumí stahy dělohy
Placenta- plodové lůžko
- vytváří během těhotenství- choriongonádotropin- udržuje funkci žlutého tělíska( produkce progesteronu-
udržení zbujení sliznice dělohy)
Obvodové nervstvo( periferní)
- nervová vlákna senzitivní( směrem do CNS) a motorická a autonomní( směrem k výkonným orgánům)
- mozkomíšní nervy- řízení kosterního svalstva( mozková kůra)- uvědomujeme si je
- řízení hladkého svalstva( útrobních orgánů, cév, žláz- hypotalamus)- neuvědomujeme si je
- nervy míšní- 31 párů( zadní a přední kořeny nervů)
- nervy mozkové- 12 párů( číslované římskými číslicemi)
- řízení činnosti kosterního svalstva- mozková kůra a limbický systém- dominantní postavení-úmyslné pohyby
- řízení činnosti vnitřních orgánů- zajišťuje autonomní( vegetativní) nervstvo- centrum v hypothalamu
- 2 systémy: sympatikus- vychází z hrudní a bederní míchy( mediátor hlavně noradrenalin)
- účinek většinou stimulující
parasympatikus- vychází z mozkového kmene a křížové míchy( mediátor- acetylcholin)
- účinek většinou tlumivý( ne vždy)
- např. srdce:sympatikus-povzbuzuje;parasympatikus- tlumí ;;žaludek:sympatikus-tlumí stahy; parasym.- zesiluje
Vyšší nervová činnost
- vnějším projevem NS je chování, založeno na principu nepodmíněných a podmíněných reflexů
- nepodmíněný reflex- vrozený, probíhá automaticky( po stálém reflexním oblouku)
- centrum v míše a prodloužené míše,nelze ovlivnit vůlí (např. zornicový,patelární, sací )
- charakteristický pro každý živočišný druh
- podmíněný reflex- získaný učením během života, centrum v šedé kůře mozkové
- způsobeny určitým podnětem( např. připomíná určitou věc)- mohou to být i původně 2
oddělitelné podněty- potrava + zvuk ; I.P. Pavlov- pokusy se psy( vývod- umělá píšťala)
- po neopakování vyhasíná( posilování reflexu- občas dodat potravu) Nobelova cena
- instinkty( pudy)- např. sebezáchovy, rozmnožovací
- emoce- strach, hněv, radost, smutek…
- vrozený základ- modifikovány v různé míře zkušenostmi, výchovou, zvyklostmi…
- projevy somatické i vegetativní
- dynamický stereotyp- soubor reflexů převážně podmíněných- naučených stálým opakováním činnosti
- učení- učení spočívá ve vytváření nových spojů( paměťových stop)
- paměť- podstata paměti není zatím zcela objasněna( fce celého mozku)
- okamžitá paměť- trvá několik sekund
- krátkodobá paměť- několik hodin
- dlouhodobá paměť- trvá roky nebo celý život
- řeč-nejdokonalejší prostředek dorozumívání,typický jen pro člověka(artikul. řeč),vznik asi před sto tisíci lety
- slova- abstraktní podněty( čtené, slyšené, psané, mluvené…)
I. signální soustava- soustava podmíněných spojů- podnětem je konkrétní změna prostředí( zvuk, sluch…)
- typická pro vyšší živočichy a člověka(podklad konkrétního myšlení)
II. signální soustava- vyvolaná abstraktními podněty- slova( signál signálu)
- je základem abstraktního myšlení…
Typologie osobnosti podle VNČ
- sangvinik( živý) ; flegmatik( klidný) ; cholerik( prudký) ; melancholik( slabý) ( mnoho kombinací )
- podle převahy signální soustavy: umělecký typ( převládá I. signální), vědecký( převládá II. signální)
Nervové choroby
- otřes mozku, mdloby, bezvědomí, ochrnutí, neuralgie, ischias( houser- skřípnutí nervu)
- bolesti hlavy, migréna, epilepsie( padoucnice), zánět mozkových blan( meningitis), zánět mozku( encefalitis)
Degenerativní choroby NS
- Alzheimerova choroba
- roztroušená mozkomíšní skleróza
- Parkinsonova choroba( třes, tuhost)
- poruchy řeči- koktavost, dyslexie, dysgrafie…
Duševní choroby
- neurózy( fobie, deprese…)
- psychózy- schizofrenie, paranoia, maniodepresívní psychóza
Poruchy vyvolané duševními příčinami
- žaludeční neuróza, nespavost, nechutenství, mentální anorexie( bez poškození orgánů)
- žaludeční vředy, hypertenze, astma( s poškozením orgánů)
- mozkomíšní nervy- řízení kosterního svalstva( mozková kůra)- uvědomujeme si je
- řízení hladkého svalstva( útrobních orgánů, cév, žláz- hypotalamus)- neuvědomujeme si je
- nervy míšní- 31 párů( zadní a přední kořeny nervů)
- nervy mozkové- 12 párů( číslované římskými číslicemi)
- řízení činnosti kosterního svalstva- mozková kůra a limbický systém- dominantní postavení-úmyslné pohyby
- řízení činnosti vnitřních orgánů- zajišťuje autonomní( vegetativní) nervstvo- centrum v hypothalamu
- 2 systémy: sympatikus- vychází z hrudní a bederní míchy( mediátor hlavně noradrenalin)
- účinek většinou stimulující
parasympatikus- vychází z mozkového kmene a křížové míchy( mediátor- acetylcholin)
- účinek většinou tlumivý( ne vždy)
- např. srdce:sympatikus-povzbuzuje;parasympatikus- tlumí ;;žaludek:sympatikus-tlumí stahy; parasym.- zesiluje
Vyšší nervová činnost
- vnějším projevem NS je chování, založeno na principu nepodmíněných a podmíněných reflexů
- nepodmíněný reflex- vrozený, probíhá automaticky( po stálém reflexním oblouku)
- centrum v míše a prodloužené míše,nelze ovlivnit vůlí (např. zornicový,patelární, sací )
- charakteristický pro každý živočišný druh
- podmíněný reflex- získaný učením během života, centrum v šedé kůře mozkové
- způsobeny určitým podnětem( např. připomíná určitou věc)- mohou to být i původně 2
oddělitelné podněty- potrava + zvuk ; I.P. Pavlov- pokusy se psy( vývod- umělá píšťala)
- po neopakování vyhasíná( posilování reflexu- občas dodat potravu) Nobelova cena
- instinkty( pudy)- např. sebezáchovy, rozmnožovací
- emoce- strach, hněv, radost, smutek…
- vrozený základ- modifikovány v různé míře zkušenostmi, výchovou, zvyklostmi…
- projevy somatické i vegetativní
- dynamický stereotyp- soubor reflexů převážně podmíněných- naučených stálým opakováním činnosti
- učení- učení spočívá ve vytváření nových spojů( paměťových stop)
- paměť- podstata paměti není zatím zcela objasněna( fce celého mozku)
- okamžitá paměť- trvá několik sekund
- krátkodobá paměť- několik hodin
- dlouhodobá paměť- trvá roky nebo celý život
- řeč-nejdokonalejší prostředek dorozumívání,typický jen pro člověka(artikul. řeč),vznik asi před sto tisíci lety
- slova- abstraktní podněty( čtené, slyšené, psané, mluvené…)
I. signální soustava- soustava podmíněných spojů- podnětem je konkrétní změna prostředí( zvuk, sluch…)
- typická pro vyšší živočichy a člověka(podklad konkrétního myšlení)
II. signální soustava- vyvolaná abstraktními podněty- slova( signál signálu)
- je základem abstraktního myšlení…
Typologie osobnosti podle VNČ
- sangvinik( živý) ; flegmatik( klidný) ; cholerik( prudký) ; melancholik( slabý) ( mnoho kombinací )
- podle převahy signální soustavy: umělecký typ( převládá I. signální), vědecký( převládá II. signální)
Nervové choroby
- otřes mozku, mdloby, bezvědomí, ochrnutí, neuralgie, ischias( houser- skřípnutí nervu)
- bolesti hlavy, migréna, epilepsie( padoucnice), zánět mozkových blan( meningitis), zánět mozku( encefalitis)
Degenerativní choroby NS
- Alzheimerova choroba
- roztroušená mozkomíšní skleróza
- Parkinsonova choroba( třes, tuhost)
- poruchy řeči- koktavost, dyslexie, dysgrafie…
Duševní choroby
- neurózy( fobie, deprese…)
- psychózy- schizofrenie, paranoia, maniodepresívní psychóza
Poruchy vyvolané duševními příčinami
- žaludeční neuróza, nespavost, nechutenství, mentální anorexie( bez poškození orgánů)
- žaludeční vředy, hypertenze, astma( s poškozením orgánů)
Řízení organismu nervovou soustavou a žlázami s vnitřní sekrecí
Neuron, nervový vzruch, reflex, fylogeneze nervové soustavy, uspořádání nervové soustavy člověka( CNS a obvodové nervy), vyšší nervová činnost- reflex podmíněný a nepodmíněný, I. a II. signální soustava, látkové řízení organismů, hormony bezobratlých a obratlovců( člověka).
NS člověka- trubicovitá, ektodermálního původu
- význam: regulace NS a žláz s vnitřní sekrecí
- zajišťuje řízení organismu- koordinace® zajištění homeostázy
- přizpůsobení vnějším změnám prostředí
- je základem vyšší nervové činnosti
Fylogeneze nervové soustavy
3 typy: difúzní- rozptýlená( u žahavců)
uzlinová- gangliová- u většiny bezobratlích( ploštěnci,kroužkovci,členovci)-žebříčkovitá, provazcovitá
trubicovitá- zakládá se na hřbetní straně těla( z ektodermu)- u obratlovců
Nervové řízení
- je základní, nadřazené i řízení látkovému a imunitě
- umožňují specializované buňky- neurony
Funkce NS: senzorická- příjem informací z vnějšího i vnitřního prostředí( čidla- receptory)
asociační- zpracování informací, porovnání s pamětí( CNS- mozek)
výkonná- vydává řídící informace- pokyny výkonným orgánům( svaly, žlázy)
Stavba NS: centrální nervstvo( CNS)- mozek + páteřní mícha
obvodové( periferní) nervstvo- nervy mozkové, míšní
Neuron( nervová buňka)- základní stavební a funkční jednotka nervstva( celkem asi 25 mld)
- vysoce specializovaná buňka, po narození není schopna se dělit a rozmnožovat
´ přeťatý neurit má schopnost se regenerovat ( nejvíce jich má dítě)
stavba: tělo- z něho vybíhá mnoho výběžků- dendritů, které se větví- přijímají vzruch, dostředivé vedení
- vybíhá z něho nápadně dlouhý výběžek-neurit, -rozvětvený až na konci, odstředivé vedení
osní vlákno( axon)- obalený myelinovou pochvou- není souvislá, přerušována Ranvierovými zářezy( zrychlují
šíření vzruchu, význam při výživě neuronu )
- zevní pochvu tvoří Swannovy buňky( s myelinovou pochvou brání šíření vzruchu mezi
sousedními vlákny)
Gliové buňky( neuroglie)- mezi nervovými buňkami- podpůrná a vyživovací funkce
- několik typů- nabalováním na axon vytváří myelinovou pochvu
- 10krát větší počet než počet neuronů
Nervový vzruch( impulz)
- jediný projev činnosti nervstva- vlna elektronegativity
- informace je kódována frekvencí a počtem vzruchů; rychlost šíření 1 až 120m /s( v myelinizovaných vláknech)
Princip šíření
- souvisí s přesunem sodných a draselných kationtů
- biomembrána neuronu je polopropustná
- polarizace membrány- dána nerovnoměrným rozmístěním draselných a sodných kationtů
- nitrobuněčné K+ propouští 50- 100krát rychleji než mimobuněčné Na+ ® uvnitř buňky převaha aniontů Cl-
- biomembrána odděluje 2 prostředí s rozdílným elektrickým nábojem
- převaha aniontů Cl- uvnitř vytváří tzv. klidový potenciál
- je- li neuron podrážděn®biomembrána dočasně propustná pro Na+®přesun do nitra- depolarizace)®
® změna na akční potenciál® šíří se po neuronu jako vlna elektrické negativity( vzruch)
- kladné náboje z buňky ihned vystupují , nejdřív ve formě K+® později vyměněny mechanismem aktivního transportu- tzv. sodíko-draslíkovou pumpou za Na+ ( repolarizace)® návrat do klidového potenciálu
- děje spojeny se značnou spotřebou energie( ATP)
Synapse- spojení nervových buněk( zápoje)
- pro převod vzruchu z jedné buňky na druhou ; na koncích neuronů
- neurony se napojují koncem neuritu na tělo nebo výběžky dalších neuronů( celkem asi 10 synapsí)
- vzruch dospěje na zakončení neuritu®nachází se zde chemický mediátor
(neurotransmitér- noradrenalin, acetylcholin, serotonin)
- zvláštní smrštitelná vlákna začnou přisouvat váčky obsahující mediátor k membráně- až s ní splynou- prasknou®mediátor se vyleje do synaptické šrtěrbiny®mění propustnost postsynaptické membrány pro Na+ – dojde k depolarizaci
- vzruch veden jen jedním směrem- neurotransmitér je jen v zakončeních neuritů
Typy synapsí- budivé( umožňují přenos vzruchu)
´ tlumivé( blokují přenos vzruchu, vyvolají opačný děj- hyperpolarizaci)
Reflex- základní funkční jednotka nervového řízení; odpověď organismu na podráždění
- probíhá po reflexním oblouku
5 částí:receptor- přijímač- příjem podráždění ; smyslová buňka- přemění podnět na nervový vzruch
dostředivá dráha(aferentní)- vede informaci do centra
centrum- mozek, mícha- analýzy informace ; CNS- pracuje ekonomicky
odstředivá dráha(eferentní)- vede informaci k výkonným orgánům
efektor( výkonný orgán)- odpověď na podráždění
NS člověka- trubicovitá, ektodermálního původu
- význam: regulace NS a žláz s vnitřní sekrecí
- zajišťuje řízení organismu- koordinace® zajištění homeostázy
- přizpůsobení vnějším změnám prostředí
- je základem vyšší nervové činnosti
Fylogeneze nervové soustavy
3 typy: difúzní- rozptýlená( u žahavců)
uzlinová- gangliová- u většiny bezobratlích( ploštěnci,kroužkovci,členovci)-žebříčkovitá, provazcovitá
trubicovitá- zakládá se na hřbetní straně těla( z ektodermu)- u obratlovců
Nervové řízení
- je základní, nadřazené i řízení látkovému a imunitě
- umožňují specializované buňky- neurony
Funkce NS: senzorická- příjem informací z vnějšího i vnitřního prostředí( čidla- receptory)
asociační- zpracování informací, porovnání s pamětí( CNS- mozek)
výkonná- vydává řídící informace- pokyny výkonným orgánům( svaly, žlázy)
Stavba NS: centrální nervstvo( CNS)- mozek + páteřní mícha
obvodové( periferní) nervstvo- nervy mozkové, míšní
Neuron( nervová buňka)- základní stavební a funkční jednotka nervstva( celkem asi 25 mld)
- vysoce specializovaná buňka, po narození není schopna se dělit a rozmnožovat
´ přeťatý neurit má schopnost se regenerovat ( nejvíce jich má dítě)
stavba: tělo- z něho vybíhá mnoho výběžků- dendritů, které se větví- přijímají vzruch, dostředivé vedení
- vybíhá z něho nápadně dlouhý výběžek-neurit, -rozvětvený až na konci, odstředivé vedení
osní vlákno( axon)- obalený myelinovou pochvou- není souvislá, přerušována Ranvierovými zářezy( zrychlují
šíření vzruchu, význam při výživě neuronu )
- zevní pochvu tvoří Swannovy buňky( s myelinovou pochvou brání šíření vzruchu mezi
sousedními vlákny)
Gliové buňky( neuroglie)- mezi nervovými buňkami- podpůrná a vyživovací funkce
- několik typů- nabalováním na axon vytváří myelinovou pochvu
- 10krát větší počet než počet neuronů
Nervový vzruch( impulz)
- jediný projev činnosti nervstva- vlna elektronegativity
- informace je kódována frekvencí a počtem vzruchů; rychlost šíření 1 až 120m /s( v myelinizovaných vláknech)
Princip šíření
- souvisí s přesunem sodných a draselných kationtů
- biomembrána neuronu je polopropustná
- polarizace membrány- dána nerovnoměrným rozmístěním draselných a sodných kationtů
- nitrobuněčné K+ propouští 50- 100krát rychleji než mimobuněčné Na+ ® uvnitř buňky převaha aniontů Cl-
- biomembrána odděluje 2 prostředí s rozdílným elektrickým nábojem
- převaha aniontů Cl- uvnitř vytváří tzv. klidový potenciál
- je- li neuron podrážděn®biomembrána dočasně propustná pro Na+®přesun do nitra- depolarizace)®
® změna na akční potenciál® šíří se po neuronu jako vlna elektrické negativity( vzruch)
- kladné náboje z buňky ihned vystupují , nejdřív ve formě K+® později vyměněny mechanismem aktivního transportu- tzv. sodíko-draslíkovou pumpou za Na+ ( repolarizace)® návrat do klidového potenciálu
- děje spojeny se značnou spotřebou energie( ATP)
Synapse- spojení nervových buněk( zápoje)
- pro převod vzruchu z jedné buňky na druhou ; na koncích neuronů
- neurony se napojují koncem neuritu na tělo nebo výběžky dalších neuronů( celkem asi 10 synapsí)
- vzruch dospěje na zakončení neuritu®nachází se zde chemický mediátor
(neurotransmitér- noradrenalin, acetylcholin, serotonin)
- zvláštní smrštitelná vlákna začnou přisouvat váčky obsahující mediátor k membráně- až s ní splynou- prasknou®mediátor se vyleje do synaptické šrtěrbiny®mění propustnost postsynaptické membrány pro Na+ – dojde k depolarizaci
- vzruch veden jen jedním směrem- neurotransmitér je jen v zakončeních neuritů
Typy synapsí- budivé( umožňují přenos vzruchu)
´ tlumivé( blokují přenos vzruchu, vyvolají opačný děj- hyperpolarizaci)
Reflex- základní funkční jednotka nervového řízení; odpověď organismu na podráždění
- probíhá po reflexním oblouku
5 částí:receptor- přijímač- příjem podráždění ; smyslová buňka- přemění podnět na nervový vzruch
dostředivá dráha(aferentní)- vede informaci do centra
centrum- mozek, mícha- analýzy informace ; CNS- pracuje ekonomicky
odstředivá dráha(eferentní)- vede informaci k výkonným orgánům
efektor( výkonný orgán)- odpověď na podráždění
Nervová soustava člověka
NS člověka je rozlišena na : centrální nervová soustava- mozek a páteřní mícha
obvodové nervy
Struktura CNS
- mozek( ektodermálního původu)- uložen v lebeční dutině( mozkovna)
- mícha- uložena v páteřním kanálu
Obaly CNS( pleny)- chrání a vyživují
- tvrdá plena( dura mater)- vystýlá dutinu lební, okolo míchy tvoří míšní vak
- pavučnice( arachnoidea)- měkká plena, bezcévná
- omozečnice( pia mater)- měkká plena, propletená cévami, na míše tvoří cévnatou plenu míšní
- prostor mezi omozečnicí a pavučnicí vyplněn mozkomíšním mokem(chrání před otřesy a nárazy)
objem-120ml( v kanále, 4 mozkových komorách )
- šedá hmota- tvořena převážně těly neuronů a krátkými výběžky
- v mozku na povrchu ´ v míše- uvnitř
- bílá hmota- tvořena hlavně neurity( dlouhá vlákna neuronů)- sdružují se v nervové dráhy
- v mozku uvnitř ´ v míše- na povrchu
Páteřní mícha( medulla spinalis)- vývojově nejstarší část CNS
- provazec, sahá od otvoru týlního po 2. obratel bederní
- průchodiště drah vzestupných- do mozku a drah sestupných- z mozku
- centrum jednoduchých reflexů(obranné,čéškový,močení,erekce,kálení )
Průřez míchou: míšní kanálek ; šedá hmota- vybíhá v rohy- zadní- přijímají zadní kořeny nervu- příjem a
zpracování informace
- přední- vychází přední kořeny nervu
- z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů
Mozek( cerebrum, encephalon)
- proměnlivá hmotnost, při narození 400g, počet neuronů se nezvyšuje ( muži- 1450g, ženy- 1350 g)
- v embryonálním vývoji : kyjovité zduření ® 3 váčky v přední části nervové trubice( přední, střední, zadní )
- diferenciace na 6 oddílů: prodloužená mícha,Varolův most,malý mozek( mozeček),střední mozek,mezimozek,
koncový( velký) mozek
- složení : šedá kůra mozková, bílá hmota, bazální ganglia
Prodloužená mícha(medulla oblongata)-navazuje na páteřní míchu, 2cm dlouhá
- vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů
- průchodiště drah senzitivních i motorických
- řídí základní životní fce( dýchání, činnost srdce, cév, TS…)
- ústředí řady reflexů: sání, polykání, zvracení, slinění, kašel, kýchání,
rohovkový reflex
Varolův most( pons varoli)- spojovací dráhy; nad prodl. míchou, spojuje koncový mozek s mozečkem a míchou
- tvořen souborem vzestupných a sestupných nervových vláken
- zadní část- IV. mozková komora
Mozeček( cerebellum)- složený ze 2 polokoulí( hemisfér)- spojeny červem mozečkovým( vermis cerebelli)
- povrch: šedá hmota- kůra mozečková- v ní se nachází tzv. Purkyňovy buňky- patří
k největším a nejsložitějším buňkám v lidském těle
- každá z buněk se propojuje se statisíci ostatních( největší počet spojení v mozku)
- bílá hmota-vyplňuje nitro,poskládána v závity;na řezu-strom života-stromečkovitá kresba
- řídí rovnováhu těla- zpracovává informace ze statokinetického ústrojí vnitřního ucha
- vzpřímený postoj a pohybovou koordinaci( přesné a plynulé pohyby)
- porušení činnosti mozečku- např. vrávorání v opilosti
Střední mozek( mesencephalon)- nejmenší oddíl mozku,spojuje V. most a mezimozek,překryt konc. mozkem
- středem probíhá kanálek Sylviův- spojuje III. a IV. mozkovou komoru
- centrum jednoduchých zrakových a sluchových reflexů
- ve čtverohrbolí-strop středního mozku-centrum pro orientační pohyby( otáčení
hlavy za světlem a zvukem)
- jádra středního mozku:červené a černé jádro-podílení na udržování pohybu a
rovnováhy ( při poruchách: třes, ztuhlost svalů, nekoordinovanost pohybů…)
Mozkový kmen( tvořen -prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek)
- v něm retikulární( síťovitá) formace- soubor neuronů, který prostupuje až do mezimozku,
působí na mozkovou kůru, přijímá zprávy ze všech čidel
- tlumí či zesiluje reflexy, důležité pro aktivaci mozkové kůry( např. probouzení ze spánku,
udržení bdělosti a pozornosti
Mezimozek( diencephalon)- uložen mezi hemisférami koncového mozku, v něm III. komora mozková
- boční stěny mezimozku- silné, vejčité útvary- thalamus- hrbol( tvoří strop)
- vespodu:hypotalamus-podhrbolí-z něj dolů vybíhá hypofýza-podvěsek mozkový
- nahoru vybíhá epifýza- šišinka
Thalamus- brána ke koncovému mozku, průchodiště nervových drah ke koncovému mozku
Hypothalamus- „útrobní mozek“- řídí a koordinuje útrobní( vegetativní) funkce ; prolínání regulace nervové a hormonální (řídí žlázy s vnitřní sekrecí prostřednictvím hypofýzy)- hypotalamo- hypofyzární systém
- hypothalamus řídí hospodaření s vodou a solemi, dýchání, činnost cév, sexuální funkce
- nadřazené centrum příjmu potravy, termoregulace
Koncový mozek( telencephalon) - složen ze 2 polokoulí- spojené kalózním tělesem( svazek vláken bílé hmoty)
- zbrázděn závity( gyri)- způsobují, že povrch je značně velký
Šedá kůra mozková- na povrchu koncového mozku, vývojově nejmladší
- rozdělena v laloky: čelní( frontální)- kožní čití
temenní( aprientální)
korové oblasti { týlní( okcipitální)- centrum zraku
spánkový( temporální)- sluchové čití
Funkce: senzorická( citlivá)- sbírají informace ze smyslů( zde vzniká příslušný vjem)
motorická( hybná)- řídí úmyslné, uvědomělé pohyby
- motorické dráhy-hlavní: pyramidové- začátek v čelním laloku-úprava a vyladění v podkorových
centrech, křížení v oblasti prodloužené míchy, končí v míše- přepojeny na motorické neurony- vedoucí
ke svalům
- další motorické dráhy: mimopyramidové- začátek v různých oblastech kůry
- podílí se na řízení nejzákladnějších, nejhrubších pohybů
asociační- porovnává a vyhodnocuje informace, základ vyšší nervové činnosti(nepodmíň. reflexy, řeč)
Limbický systém- zahrnuje vývojově starší oblasti velkého mozku, ale i části mezimozku
- nadřazená regulační oblast vegetativních funkcí( hlad, žízeň, sexualita…)® instinktivního a
emocionálního chování
- podílí se na vytváření paměťových stop
Bazální ganglia- spodina mozku(okrsky šedé hmoty uložené ve velkém mozku,mezimozku ´ patří k nim i jádra
středního mozku), vyšší podkorová ústředí pro pohyb( zjemnění, vyvážení)
obvodové nervy
Struktura CNS
- mozek( ektodermálního původu)- uložen v lebeční dutině( mozkovna)
- mícha- uložena v páteřním kanálu
Obaly CNS( pleny)- chrání a vyživují
- tvrdá plena( dura mater)- vystýlá dutinu lební, okolo míchy tvoří míšní vak
- pavučnice( arachnoidea)- měkká plena, bezcévná
- omozečnice( pia mater)- měkká plena, propletená cévami, na míše tvoří cévnatou plenu míšní
- prostor mezi omozečnicí a pavučnicí vyplněn mozkomíšním mokem(chrání před otřesy a nárazy)
objem-120ml( v kanále, 4 mozkových komorách )
- šedá hmota- tvořena převážně těly neuronů a krátkými výběžky
- v mozku na povrchu ´ v míše- uvnitř
- bílá hmota- tvořena hlavně neurity( dlouhá vlákna neuronů)- sdružují se v nervové dráhy
- v mozku uvnitř ´ v míše- na povrchu
Páteřní mícha( medulla spinalis)- vývojově nejstarší část CNS
- provazec, sahá od otvoru týlního po 2. obratel bederní
- průchodiště drah vzestupných- do mozku a drah sestupných- z mozku
- centrum jednoduchých reflexů(obranné,čéškový,močení,erekce,kálení )
Průřez míchou: míšní kanálek ; šedá hmota- vybíhá v rohy- zadní- přijímají zadní kořeny nervu- příjem a
zpracování informace
- přední- vychází přední kořeny nervu
- z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů
Mozek( cerebrum, encephalon)
- proměnlivá hmotnost, při narození 400g, počet neuronů se nezvyšuje ( muži- 1450g, ženy- 1350 g)
- v embryonálním vývoji : kyjovité zduření ® 3 váčky v přední části nervové trubice( přední, střední, zadní )
- diferenciace na 6 oddílů: prodloužená mícha,Varolův most,malý mozek( mozeček),střední mozek,mezimozek,
koncový( velký) mozek
- složení : šedá kůra mozková, bílá hmota, bazální ganglia
Prodloužená mícha(medulla oblongata)-navazuje na páteřní míchu, 2cm dlouhá
- vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů
- průchodiště drah senzitivních i motorických
- řídí základní životní fce( dýchání, činnost srdce, cév, TS…)
- ústředí řady reflexů: sání, polykání, zvracení, slinění, kašel, kýchání,
rohovkový reflex
Varolův most( pons varoli)- spojovací dráhy; nad prodl. míchou, spojuje koncový mozek s mozečkem a míchou
- tvořen souborem vzestupných a sestupných nervových vláken
- zadní část- IV. mozková komora
Mozeček( cerebellum)- složený ze 2 polokoulí( hemisfér)- spojeny červem mozečkovým( vermis cerebelli)
- povrch: šedá hmota- kůra mozečková- v ní se nachází tzv. Purkyňovy buňky- patří
k největším a nejsložitějším buňkám v lidském těle
- každá z buněk se propojuje se statisíci ostatních( největší počet spojení v mozku)
- bílá hmota-vyplňuje nitro,poskládána v závity;na řezu-strom života-stromečkovitá kresba
- řídí rovnováhu těla- zpracovává informace ze statokinetického ústrojí vnitřního ucha
- vzpřímený postoj a pohybovou koordinaci( přesné a plynulé pohyby)
- porušení činnosti mozečku- např. vrávorání v opilosti
Střední mozek( mesencephalon)- nejmenší oddíl mozku,spojuje V. most a mezimozek,překryt konc. mozkem
- středem probíhá kanálek Sylviův- spojuje III. a IV. mozkovou komoru
- centrum jednoduchých zrakových a sluchových reflexů
- ve čtverohrbolí-strop středního mozku-centrum pro orientační pohyby( otáčení
hlavy za světlem a zvukem)
- jádra středního mozku:červené a černé jádro-podílení na udržování pohybu a
rovnováhy ( při poruchách: třes, ztuhlost svalů, nekoordinovanost pohybů…)
Mozkový kmen( tvořen -prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek)
- v něm retikulární( síťovitá) formace- soubor neuronů, který prostupuje až do mezimozku,
působí na mozkovou kůru, přijímá zprávy ze všech čidel
- tlumí či zesiluje reflexy, důležité pro aktivaci mozkové kůry( např. probouzení ze spánku,
udržení bdělosti a pozornosti
Mezimozek( diencephalon)- uložen mezi hemisférami koncového mozku, v něm III. komora mozková
- boční stěny mezimozku- silné, vejčité útvary- thalamus- hrbol( tvoří strop)
- vespodu:hypotalamus-podhrbolí-z něj dolů vybíhá hypofýza-podvěsek mozkový
- nahoru vybíhá epifýza- šišinka
Thalamus- brána ke koncovému mozku, průchodiště nervových drah ke koncovému mozku
Hypothalamus- „útrobní mozek“- řídí a koordinuje útrobní( vegetativní) funkce ; prolínání regulace nervové a hormonální (řídí žlázy s vnitřní sekrecí prostřednictvím hypofýzy)- hypotalamo- hypofyzární systém
- hypothalamus řídí hospodaření s vodou a solemi, dýchání, činnost cév, sexuální funkce
- nadřazené centrum příjmu potravy, termoregulace
Koncový mozek( telencephalon) - složen ze 2 polokoulí- spojené kalózním tělesem( svazek vláken bílé hmoty)
- zbrázděn závity( gyri)- způsobují, že povrch je značně velký
Šedá kůra mozková- na povrchu koncového mozku, vývojově nejmladší
- rozdělena v laloky: čelní( frontální)- kožní čití
temenní( aprientální)
korové oblasti { týlní( okcipitální)- centrum zraku
spánkový( temporální)- sluchové čití
Funkce: senzorická( citlivá)- sbírají informace ze smyslů( zde vzniká příslušný vjem)
motorická( hybná)- řídí úmyslné, uvědomělé pohyby
- motorické dráhy-hlavní: pyramidové- začátek v čelním laloku-úprava a vyladění v podkorových
centrech, křížení v oblasti prodloužené míchy, končí v míše- přepojeny na motorické neurony- vedoucí
ke svalům
- další motorické dráhy: mimopyramidové- začátek v různých oblastech kůry
- podílí se na řízení nejzákladnějších, nejhrubších pohybů
asociační- porovnává a vyhodnocuje informace, základ vyšší nervové činnosti(nepodmíň. reflexy, řeč)
Limbický systém- zahrnuje vývojově starší oblasti velkého mozku, ale i části mezimozku
- nadřazená regulační oblast vegetativních funkcí( hlad, žízeň, sexualita…)® instinktivního a
emocionálního chování
- podílí se na vytváření paměťových stop
Bazální ganglia- spodina mozku(okrsky šedé hmoty uložené ve velkém mozku,mezimozku ´ patří k nim i jádra
středního mozku), vyšší podkorová ústředí pro pohyb( zjemnění, vyvážení)
Srdce( cor, cardia),Krevní oběh
- dutý sval uložený v dutině hrudní ve vazivovém vaku- osrdečníku( perikard), srdeční hrot směřuje vlevo
stavba: podélně – pravá a levá část
příčně- 4 části( savce) 2 síně( předsíně) a 2 komory( pravá a levá)
Chlopně
- mezi síněmi a komorami
dělení: cípaté chlopně: vpravo( mezi pravou síní a komorou)- trojcípá;
vlevo( mezi levou síní a komorou)- dvojcípá
- cípaté chlopně přecházejí ve šlašinky,které se upínají na brdéčkové svaly ve stěnách komor
- zabraňují zpětnému toku krve
poloměsíčité chlopně- kapsovité
- nachází se mezi komorami a cévami, které z nich vycházejí( aorta, plicní tepny)
srdeční stěna- 3 vrstvy: vazivová blána( epikard)
Myokard- svalovina srdeční- vlastnosti příčně pruhovaného svalstva
- skládá se z jednojaderných, schodovitě propojených úseků tupě ukončených
šikmými spojkami (v levé komoře- silná svalovina- vypuzuje krev do
nitroblána srdeční( endokard)- vaz. blána velkého KO)
Koronární krevní oběh( věnčitý)
- síť vlásečnic, prostupují srdeční sval, zajišťují jeho výživu, okysličují, odvádí odpady
- vzniká větvením cév( vlásečnic) z aorty
Činnost srdce
- automatická a rytmická, nepřetržitě po celý život, končí smrtí(zástava srdeční činnosti)
- smrštění- systola- krev je vypuzována ze síně do komor nebo z komor do cév
- ochabnutí- diastola
3 fáze srdeční činnosti: 1. fáze- systola síní, diastola komor
2. fáze- diastola síní, systola komor
3. fáze- diastola síní, diastola komor
Řízení srdeční činnosti
- srdce má svou vlastní soustavu, která řídí jeho činnost® převodní soustava srdeční( PSS)
- shluky zvláštní svaloviny mezi myokardem( uzel síňokomorový, uzel síňový, Hissův svazek, raménka, Purkyňova vlákna)
- nervová soustava- činnost srdce obměňuje; nervová vlákna( inervují vnitřní orgány)- vegetativní vlákna
- v blízkosti PSS
Krevní cévy: tepny, žíly, vlásečnice
Tepny( arterie)- vedou krev ze srdce, rozvodné potrubí
- pevná a pružná stěna- tvořena vazivem- elastická vaz. vlákna, svalovými vlákny- hladká
- velké, střední, malé
Žíly( venae)- stěny stejné jak u tepen, ale tenké
- v žilách dolních končetin- kapsovité chlopně( umožňují stejnosměrný proud krve)
- pohybu krve napomáhá: kontrakce kosterních svalů, podtlak v dutině hrudní při vdechu, gravitace
Vlásečnice( kapiláry)- tvoří hustou síť v těle, délka do 1mm, průměr 4- 20mm( v kůži v 1mm2 – 40 kapilár)
- stěna tvořena jednou vrstvou buněk, polopropustná, výměna látek mezi krví a buňkami®
® tkáňový mok ( srdce, mozek, oko, štítná žláza- hustá kap. síť)
Velký krevní oběh( tělní)- proudí okysličená krev
- začíná v levé komoře® srdečnice( aorta)- stáčí se nalevo(levý oblouk)® větví se na 2 krkavice( vedou krev do hlavy); pažní tepny- podklíčkové( vedou krev do horních končetin); tepny dolních končetin( kyčelní)
- končí v pravé síni- horní dutou žílou( přivádí krev z hlavy a horních končetin)
- dolní dutou žílou( přivádí krev z dolních končetin)
- součástí velkého krevního oběhu jsou i dílčí oběhy- vrátnicový, ledvinový, srdeční( koronární)
Vrátnicový KO- začíná v dutině břišní, odvádí krev ze střev žilou- vrátnicí do jater( zpracování živin)®jaterní žílou se odvádí do dolní duté žíly
Ledvinový KO- v ledvinách se krev filtruje, zbavuje metabolitů, vytváří se moč
Malý krevní oběh( plicní)- mezi srdcem a plícemi
- začíná v pravé komoře® vede odkysličenou krev plicnicí do plic® okysličenou krev sbírají do 4 plicních žil
- končí v levé síni
- krev proudí po tlakovém spádu, rychlost proudění se směrem od srdce zpomaluje: aorta 40- 50cm/s
- prokrvení orgánů- mění se podle potřeb organismu kapiláry 1mm/s
Řízení KO- nadřazené centrum v mezimozku( mozková kůra nejvíce nadřazená)
- reflexně( nervovou soustavou)- po reflexním oblouku( centrum v prodloužené míše)
- látkově( hormony- hlavní produkované ledvinami: adrenalin, noradrenalin, působky)
Tepový objem- objem, který se dostává ze srdce při jednom srdečním stahu( systolou)- v klidu 60- 70ml
Minutový srdeční objem- 5 l krve( při práci, námaze až 30- 40l)
Krevní tlak- tlakový spád krve
- tlak krve na stěny cév( vzniká vypuzením krve ze srdce a odporem stěny cévy)
- v tepnách kolísá, v žílách stálý, ve vlásečnicích nízký
systola- systolický tlak- nejvyšší diastola- diastolický tlak- nizký (120/80)-měří se tonometrem
- 110-140torr - 70-90torr
Tkáňový mok- vzniká z krevní plazmy, přenáší vše potřebné do tkání, z tkání odvádí metabolity
-vzniká v tepenné části vlásečnice(TK je vyšší než osmotický tlak bílkovin krevní plazmy)-filtrace
- v žilné části kapiláry je TK nižší( osmot. tlak bílkovin zůstává stejný)® návrat tkáňového moku
do krve( resorbce)
Míza( lymfa)
- část tkáňového moku se odvádí mízními vlásečnicemi jako tvz. míza, denně se vytváří asi 3 litry
- obsahuje i velké molekuly látek, které by se nemohly vstřebat jako součást tkáňového moku do krve
- bezbarvá tekutina- složení: tkáňový mok, velké molekuly, lymfocyty( obsahuje i tuky)
Mízní oběh- z mízních vlásečnic vznikají mízovody- vlévají se do žilné krve
- součástí jsou mízní uzliny- fungují jako filtry, zachycují škodliviny, při infekcích zduřují
Choroby krve
anémie( chudokrevnost), hemofilie(chorobná krvácivost), leukémie(nadprodukce něk. typů leukocytů)
otoky( edémy)- hromadění tkáňového moku
Choroby oběh. soustavy- kornatění tepen( arterioskleróza)- ukládání látek do stěn, angina pektoris,
Infarkt- ucpání cévy, srdeční- myokardu, mozkový; ischemická srdeční choroba; hypertenzní choroba
žilné městky- varixy( křečové žíly)® záněty, až bércové vředy
Tekutiny v těle živočichů: HYDROLYMFA( u žahavců, ostnokožců)- složení podobné jako vodní prostředí
- volné buňky, ionty, bez bílkovin
živočichové s otevřenou CS: HEMOLYMFA- krvomíza( u většiny bezobratlích)
složení- OL, AL, bílkoviny, volné buňky( podobné leukocytům), barvivo( Fe, Cu-
hemocyanin) hemoglobin- kroužkovci,obratlovci
živočichové s uzavřenou CS: krev a lymfa( kroužkovci i hlavonožci)
- krev koluje v cévách; lymfa- výplň dutin
Fylogeneze cévní soustavy
Prvoci- CS chybí ; Houby- CS chybí
Žahavci- hydrolymfa- CS chybí
Ploštěnci: tělní dutina SCHIZOCOEL s lymfou
Hlísti: tělní dutina PSEUDOCOEL - vyplněna lymfou
Měkkýši: CS otevřená- krvomíza
- tepenné srdce( přechází přes něj kyslíkatá krev)
Kroužkovci: CS uzavřená- tvoří ji hřbetní céva a břišní céva, srdce chybíČlenovci: CS otevřená- hmyz- jen trubicovité srdce, cévy chybí ( u korýšů jinak
stavba: podélně – pravá a levá část
příčně- 4 části( savce) 2 síně( předsíně) a 2 komory( pravá a levá)
Chlopně
- mezi síněmi a komorami
dělení: cípaté chlopně: vpravo( mezi pravou síní a komorou)- trojcípá;
vlevo( mezi levou síní a komorou)- dvojcípá
- cípaté chlopně přecházejí ve šlašinky,které se upínají na brdéčkové svaly ve stěnách komor
- zabraňují zpětnému toku krve
poloměsíčité chlopně- kapsovité
- nachází se mezi komorami a cévami, které z nich vycházejí( aorta, plicní tepny)
srdeční stěna- 3 vrstvy: vazivová blána( epikard)
Myokard- svalovina srdeční- vlastnosti příčně pruhovaného svalstva
- skládá se z jednojaderných, schodovitě propojených úseků tupě ukončených
šikmými spojkami (v levé komoře- silná svalovina- vypuzuje krev do
nitroblána srdeční( endokard)- vaz. blána velkého KO)
Koronární krevní oběh( věnčitý)
- síť vlásečnic, prostupují srdeční sval, zajišťují jeho výživu, okysličují, odvádí odpady
- vzniká větvením cév( vlásečnic) z aorty
Činnost srdce
- automatická a rytmická, nepřetržitě po celý život, končí smrtí(zástava srdeční činnosti)
- smrštění- systola- krev je vypuzována ze síně do komor nebo z komor do cév
- ochabnutí- diastola
3 fáze srdeční činnosti: 1. fáze- systola síní, diastola komor
2. fáze- diastola síní, systola komor
3. fáze- diastola síní, diastola komor
Řízení srdeční činnosti
- srdce má svou vlastní soustavu, která řídí jeho činnost® převodní soustava srdeční( PSS)
- shluky zvláštní svaloviny mezi myokardem( uzel síňokomorový, uzel síňový, Hissův svazek, raménka, Purkyňova vlákna)
- nervová soustava- činnost srdce obměňuje; nervová vlákna( inervují vnitřní orgány)- vegetativní vlákna
- v blízkosti PSS
Krevní cévy: tepny, žíly, vlásečnice
Tepny( arterie)- vedou krev ze srdce, rozvodné potrubí
- pevná a pružná stěna- tvořena vazivem- elastická vaz. vlákna, svalovými vlákny- hladká
- velké, střední, malé
Žíly( venae)- stěny stejné jak u tepen, ale tenké
- v žilách dolních končetin- kapsovité chlopně( umožňují stejnosměrný proud krve)
- pohybu krve napomáhá: kontrakce kosterních svalů, podtlak v dutině hrudní při vdechu, gravitace
Vlásečnice( kapiláry)- tvoří hustou síť v těle, délka do 1mm, průměr 4- 20mm( v kůži v 1mm2 – 40 kapilár)
- stěna tvořena jednou vrstvou buněk, polopropustná, výměna látek mezi krví a buňkami®
® tkáňový mok ( srdce, mozek, oko, štítná žláza- hustá kap. síť)
Velký krevní oběh( tělní)- proudí okysličená krev
- začíná v levé komoře® srdečnice( aorta)- stáčí se nalevo(levý oblouk)® větví se na 2 krkavice( vedou krev do hlavy); pažní tepny- podklíčkové( vedou krev do horních končetin); tepny dolních končetin( kyčelní)
- končí v pravé síni- horní dutou žílou( přivádí krev z hlavy a horních končetin)
- dolní dutou žílou( přivádí krev z dolních končetin)
- součástí velkého krevního oběhu jsou i dílčí oběhy- vrátnicový, ledvinový, srdeční( koronární)
Vrátnicový KO- začíná v dutině břišní, odvádí krev ze střev žilou- vrátnicí do jater( zpracování živin)®jaterní žílou se odvádí do dolní duté žíly
Ledvinový KO- v ledvinách se krev filtruje, zbavuje metabolitů, vytváří se moč
Malý krevní oběh( plicní)- mezi srdcem a plícemi
- začíná v pravé komoře® vede odkysličenou krev plicnicí do plic® okysličenou krev sbírají do 4 plicních žil
- končí v levé síni
- krev proudí po tlakovém spádu, rychlost proudění se směrem od srdce zpomaluje: aorta 40- 50cm/s
- prokrvení orgánů- mění se podle potřeb organismu kapiláry 1mm/s
Řízení KO- nadřazené centrum v mezimozku( mozková kůra nejvíce nadřazená)
- reflexně( nervovou soustavou)- po reflexním oblouku( centrum v prodloužené míše)
- látkově( hormony- hlavní produkované ledvinami: adrenalin, noradrenalin, působky)
Tepový objem- objem, který se dostává ze srdce při jednom srdečním stahu( systolou)- v klidu 60- 70ml
Minutový srdeční objem- 5 l krve( při práci, námaze až 30- 40l)
Krevní tlak- tlakový spád krve
- tlak krve na stěny cév( vzniká vypuzením krve ze srdce a odporem stěny cévy)
- v tepnách kolísá, v žílách stálý, ve vlásečnicích nízký
systola- systolický tlak- nejvyšší diastola- diastolický tlak- nizký (120/80)-měří se tonometrem
- 110-140torr - 70-90torr
Tkáňový mok- vzniká z krevní plazmy, přenáší vše potřebné do tkání, z tkání odvádí metabolity
-vzniká v tepenné části vlásečnice(TK je vyšší než osmotický tlak bílkovin krevní plazmy)-filtrace
- v žilné části kapiláry je TK nižší( osmot. tlak bílkovin zůstává stejný)® návrat tkáňového moku
do krve( resorbce)
Míza( lymfa)
- část tkáňového moku se odvádí mízními vlásečnicemi jako tvz. míza, denně se vytváří asi 3 litry
- obsahuje i velké molekuly látek, které by se nemohly vstřebat jako součást tkáňového moku do krve
- bezbarvá tekutina- složení: tkáňový mok, velké molekuly, lymfocyty( obsahuje i tuky)
Mízní oběh- z mízních vlásečnic vznikají mízovody- vlévají se do žilné krve
- součástí jsou mízní uzliny- fungují jako filtry, zachycují škodliviny, při infekcích zduřují
Choroby krve
anémie( chudokrevnost), hemofilie(chorobná krvácivost), leukémie(nadprodukce něk. typů leukocytů)
otoky( edémy)- hromadění tkáňového moku
Choroby oběh. soustavy- kornatění tepen( arterioskleróza)- ukládání látek do stěn, angina pektoris,
Infarkt- ucpání cévy, srdeční- myokardu, mozkový; ischemická srdeční choroba; hypertenzní choroba
žilné městky- varixy( křečové žíly)® záněty, až bércové vředy
Tekutiny v těle živočichů: HYDROLYMFA( u žahavců, ostnokožců)- složení podobné jako vodní prostředí
- volné buňky, ionty, bez bílkovin
živočichové s otevřenou CS: HEMOLYMFA- krvomíza( u většiny bezobratlích)
složení- OL, AL, bílkoviny, volné buňky( podobné leukocytům), barvivo( Fe, Cu-
hemocyanin) hemoglobin- kroužkovci,obratlovci
živočichové s uzavřenou CS: krev a lymfa( kroužkovci i hlavonožci)
- krev koluje v cévách; lymfa- výplň dutin
Fylogeneze cévní soustavy
Prvoci- CS chybí ; Houby- CS chybí
Žahavci- hydrolymfa- CS chybí
Ploštěnci: tělní dutina SCHIZOCOEL s lymfou
Hlísti: tělní dutina PSEUDOCOEL - vyplněna lymfou
Měkkýši: CS otevřená- krvomíza
- tepenné srdce( přechází přes něj kyslíkatá krev)
Kroužkovci: CS uzavřená- tvoří ji hřbetní céva a břišní céva, srdce chybíČlenovci: CS otevřená- hmyz- jen trubicovité srdce, cévy chybí ( u korýšů jinak
Krev-krevní skupiny
Bílé krvinky( leukocyty)
- rozmanité buňky, význam pro imunitu, obranná funkce
- policejní aparát lidského těla- schopnost ničit nepatřičné částice, cizorodé látky, vytváří protilátky
- antigen- samostatná bílkovina, která vyvolává imunitní reakci
- v 1 mm3 je 4000- 10 000 leukocytů( obě pohlaví stejně), počet vzrůstá při infekci
životnost- různá( několik hodin, dní, měsíců, někdy roky, celý život)
- průměrně zlikviduje 30 bakterií
- pravé jaderné buňky, podstatně větší než erytrocyty( 7- 25mm)
- vznik z kmenových buněk kostní dřeně
dělení: granulocyty- členěné jádro
- neutrofilní- barvitelné neutrálními barvivy( 70%)- pohlcují cizorodé částice
- bazofilní- barvit. zásaditými barvivy( 1%)- produkují protisrážlivou látku- heparin
- eosilní- barvit. kyselými barvivy(1-3%)- pohlcují cizorodé částice
Agranulocyty( nečleněné jádro, bez granulí)
- monocyty- největší( tvoří retikuloendotelovou soustavu) 2-8%
-po výstupu z krve do tkání se mění na makrofágy-fagocytóza(schopny pohlcovat cizorodé částice)
- lymfocyty- z kmenových buněk kostní dřeně
- schopnost pohybu- amébovitý( přelévání cytoplazmy) 2mm/hod
- schopnost diapedézy- prostupování stěnami vlásečnic
( baktérie- zdroj chemotaxe pro leukocyty)
2 typy lymfocytů: lymfocyty T- dozrávají v brzlíku
- vykonávají buněčnou imunitu
( proti transplantovaným tkáním, nádorovým buňkám, buňkám napadených viry)
lymfocyty B- humorální imunita
- na povrchu receptory pro vazbu antigenu; vazbou s antigenem se dělí a přeměňují na plazmatické
buňky, vytváří protilátky( imunoglobuliny)
- první setkání s antigenem-primární imunitní reakce- pomalá
- druhé setkání- sekundární reakce- velmi rychlá a účinná( protože jsou v těle přítomny buňky
s pamětí na předchozí setkání; využití- aktivní imunizace- očkování)
Imunita
- specifická- zprostředkovaná imunitním systémem
- nespecifická- přirozená odolnost proti původcům infekcí, cizorodých částic,nádorových buněk…
- podmíněna geneticky
- podílí se na ní:lidská kůže,sliny(lysozym-baktericidně působící)HCl v žaludku,fagocytující látky
- interferony- bílkovinné látky, které produkují buňky napadené viry( vážou se na receptory zdravých buněk® buňky se stávají virurezistentní)
- zvýšení tělesné teploty pomocí pyrogenů( uvolňované něk. leukocyty)®zvýšení t působí
nepříznivě na metabolismus patogenních částic
krevní destičky( trombocyty)
- úlomky buněk kostní dřeně, nepravidelný tvar
- v 1mm3 se nachází 250 000 – 300 000 trombocytů , v krvi žijí jen 2- 4 dny
- význam při srážení krve
Zástava krvácení- hemostáza- životně důležitá
1. zúžení cév v místě zranění
2. nahromadění trombocytů v místě zranění
3. srážení krve( koagulace)
Srážení krve
- při poranění cévy se trombocyty na vzduchu( i poranění tkání) rozpadají a uvolňují enzym trombokinázu®
® za přítomnosti Ca2+ přeměňuje protrombin( z krevní plazmy)®trombin®jeho účinkem se mění fibrinogen
( rozpustná bílkovina v plazmě)® fibrin( nerozpustný)
- fibrin vytvoří síť vláken, která zachytí krvinky® vytvoří se krevní zátka( krevní koláč-sraženina)® vytlačuje krevní sérum( plazma bez fibrinogenu)
- po ukončení srážení se aktivují protisrážlivé faktory- heparin, antitrombin, protein C
Krevní skupiny
1900- objeveny 3 skupiny
1907- Jan Jánský objevil 4. skupinu
smísí- li se krev jednoho člověka s krví jiného, může dojít ke shlukování( aglutinace)® ucpání cév
- podstatou je imunitní reakce antigenu s protilátkou
- na erytrocytech- látky shlukovatelné- antigeny: aglutinogeny ( aglutinogen A; B)
- v krevní plazmě-protilátky: aglutininy ( aglutinin anti- A; anti-B)
O- univerzální dárce AB- univerzální příjemce
Rh- faktor
- látka povahy aglutinogenu; prokázána u Makaka rhesus
Rh+- pozitivní( 85% populace) Rh-- negativní( 15% populace)
anti- Rh- nejsou vrozené- vytváří se za určitých okolností ( při transfúzi; v těhotenství)
tranfúze- krevní převod- při úrazech, operacích, otravy, krevní choroby; autotransfúze
- krev se uskladňuje v krevních konzervách
- přidává se protisrážlivé činidlo, glukóza( uchovává se 21 dní, při teplotě +2- 4°C)
- od zdravých osob
- požadavky: souhlasné krevní skupiny, bezinfekčnost
- krev plní své funkce pokud koluje v těle
- u člověka je uzavřená oběhová soustava
- malý a velký krevní oběh( objev KO- poč. 17. st- William Harwey)
- krev koluje v cévách a srdci; uspořádání oběh. soustavy- krev teče po tlakovém spádu
- rozmanité buňky, význam pro imunitu, obranná funkce
- policejní aparát lidského těla- schopnost ničit nepatřičné částice, cizorodé látky, vytváří protilátky
- antigen- samostatná bílkovina, která vyvolává imunitní reakci
- v 1 mm3 je 4000- 10 000 leukocytů( obě pohlaví stejně), počet vzrůstá při infekci
životnost- různá( několik hodin, dní, měsíců, někdy roky, celý život)
- průměrně zlikviduje 30 bakterií
- pravé jaderné buňky, podstatně větší než erytrocyty( 7- 25mm)
- vznik z kmenových buněk kostní dřeně
dělení: granulocyty- členěné jádro
- neutrofilní- barvitelné neutrálními barvivy( 70%)- pohlcují cizorodé částice
- bazofilní- barvit. zásaditými barvivy( 1%)- produkují protisrážlivou látku- heparin
- eosilní- barvit. kyselými barvivy(1-3%)- pohlcují cizorodé částice
Agranulocyty( nečleněné jádro, bez granulí)
- monocyty- největší( tvoří retikuloendotelovou soustavu) 2-8%
-po výstupu z krve do tkání se mění na makrofágy-fagocytóza(schopny pohlcovat cizorodé částice)
- lymfocyty- z kmenových buněk kostní dřeně
- schopnost pohybu- amébovitý( přelévání cytoplazmy) 2mm/hod
- schopnost diapedézy- prostupování stěnami vlásečnic
( baktérie- zdroj chemotaxe pro leukocyty)
2 typy lymfocytů: lymfocyty T- dozrávají v brzlíku
- vykonávají buněčnou imunitu
( proti transplantovaným tkáním, nádorovým buňkám, buňkám napadených viry)
lymfocyty B- humorální imunita
- na povrchu receptory pro vazbu antigenu; vazbou s antigenem se dělí a přeměňují na plazmatické
buňky, vytváří protilátky( imunoglobuliny)
- první setkání s antigenem-primární imunitní reakce- pomalá
- druhé setkání- sekundární reakce- velmi rychlá a účinná( protože jsou v těle přítomny buňky
s pamětí na předchozí setkání; využití- aktivní imunizace- očkování)
Imunita
- specifická- zprostředkovaná imunitním systémem
- nespecifická- přirozená odolnost proti původcům infekcí, cizorodých částic,nádorových buněk…
- podmíněna geneticky
- podílí se na ní:lidská kůže,sliny(lysozym-baktericidně působící)HCl v žaludku,fagocytující látky
- interferony- bílkovinné látky, které produkují buňky napadené viry( vážou se na receptory zdravých buněk® buňky se stávají virurezistentní)
- zvýšení tělesné teploty pomocí pyrogenů( uvolňované něk. leukocyty)®zvýšení t působí
nepříznivě na metabolismus patogenních částic
krevní destičky( trombocyty)
- úlomky buněk kostní dřeně, nepravidelný tvar
- v 1mm3 se nachází 250 000 – 300 000 trombocytů , v krvi žijí jen 2- 4 dny
- význam při srážení krve
Zástava krvácení- hemostáza- životně důležitá
1. zúžení cév v místě zranění
2. nahromadění trombocytů v místě zranění
3. srážení krve( koagulace)
Srážení krve
- při poranění cévy se trombocyty na vzduchu( i poranění tkání) rozpadají a uvolňují enzym trombokinázu®
® za přítomnosti Ca2+ přeměňuje protrombin( z krevní plazmy)®trombin®jeho účinkem se mění fibrinogen
( rozpustná bílkovina v plazmě)® fibrin( nerozpustný)
- fibrin vytvoří síť vláken, která zachytí krvinky® vytvoří se krevní zátka( krevní koláč-sraženina)® vytlačuje krevní sérum( plazma bez fibrinogenu)
- po ukončení srážení se aktivují protisrážlivé faktory- heparin, antitrombin, protein C
Krevní skupiny
1900- objeveny 3 skupiny
1907- Jan Jánský objevil 4. skupinu
smísí- li se krev jednoho člověka s krví jiného, může dojít ke shlukování( aglutinace)® ucpání cév
- podstatou je imunitní reakce antigenu s protilátkou
- na erytrocytech- látky shlukovatelné- antigeny: aglutinogeny ( aglutinogen A; B)
- v krevní plazmě-protilátky: aglutininy ( aglutinin anti- A; anti-B)
O- univerzální dárce AB- univerzální příjemce
Rh- faktor
- látka povahy aglutinogenu; prokázána u Makaka rhesus
Rh+- pozitivní( 85% populace) Rh-- negativní( 15% populace)
anti- Rh- nejsou vrozené- vytváří se za určitých okolností ( při transfúzi; v těhotenství)
tranfúze- krevní převod- při úrazech, operacích, otravy, krevní choroby; autotransfúze
- krev se uskladňuje v krevních konzervách
- přidává se protisrážlivé činidlo, glukóza( uchovává se 21 dní, při teplotě +2- 4°C)
- od zdravých osob
- požadavky: souhlasné krevní skupiny, bezinfekčnost
- krev plní své funkce pokud koluje v těle
- u člověka je uzavřená oběhová soustava
- malý a velký krevní oběh( objev KO- poč. 17. st- William Harwey)
- krev koluje v cévách a srdci; uspořádání oběh. soustavy- krev teče po tlakovém spádu
Cévní soustava živočichů a člověka
Krev, složení a funkce krve, fylogeneze cévní soustavy živočichů, stavba a činnost orgánů cévní soustavy člověka- srdce, cévy, krevní oběh, míza a mízní oběh
Tělní tekutiny
- tvoří vnitřní prostředí organismu
- zajišťují stálost vnitřního prostředí( homeostázu)
- základní složka- voda( dospělý člověk 50-60%, novorozenec až 80%) + AL, OL
Rozdělení: nitrobuněčné- intracelulární tělní tekutiny( uvnitř buněk)- tvoří 40% tělesné hmotnosti
mimobuněčné- extracelulární tělní tekutiny- tvoří 21% tělesné hmotnosti
cévní tekutiny( proudí cévami)- krev, míza
mimocévní tekutiny- tkáňový mok, mozkomíšní mok, tekutina vnitřního ucha, komorová voda v oku
Krev( haema)
- tekutý orgán( tkáň), uzavřené soustavě cév
Funkce: přenos dýchacích plynů( O2, CO2)
rozvod potřebných látek po celém těle- živiny, vitaminy, hormony
odvádí metabolity( odpady z metabolismu) ® transportní funkce
obranná
termoregulace
Množství a vlastnosti krve
objem- 5- 6 litrů( více při aktivních činnostech)
- stálé tvoření a zanikání( denně asi 50ml, 3 ´ do roka se vymění )
- organismus snese bez potíží ztrátu 0, 5 litru krve( víc- problémy, nebezpečné)
osmotický tlak krve- určen hlavně ionty, asi 0, 7 MPa( odpovídá fyziologickému roztoku 0, 9% NaCl)
Složení krve
- neprůhledná, lepkavá( vazká), červená tekutina
2 hlavní složky- krevní plazma( tekutá)
- krevní tělíska( červené, bílé krvinky, krevní destičky)
hematokrit- poměr krevní plazmy a tělísek
- dá se určit jen u nesrážlivé krve( nesrážlivou ji dělá heparin, citronan sodný)
Krevní plazma
- nažloutlá tekutina, objem asi 3 litry, hodnota pH= 7, 4 ;stálé složení, *
složení: 91% vody; 9% rozpuštěné látky( 8% OL, 1% AL)
voda- důležité rozpouštědlo, určuje objem krve
OL: bílkoviny- albuminy- transport; globuliny- obranná fce; fibrinogen, protronbin- pro srážení krve
sacharidy- glukóza( glykémie- stálá hladina 1g na 1 l krve)
tuky, vitaminy, hormony, metabolity( močovina…)
AL: ionty- určují osmotické vlastnosti krve a pH ; spec. biologická fce ( kationty, anionty)
Např. Fe2+ –krvetvorba Ca2+- nervosvalová dráždivost I- - tvorba hormonů štítné žlázy
*dynamická rovnováha mezi krví a tkáněmi
- neustálá výměna vody,iontů a menších molekul OL mezi krví, tkáňovým mokem a buňkami
tkáňový mok- vzniká z krve, filtrací skrze stěny vlásečnic
- stejné množství jako krev. plazma( ´ neobsahuje velké molekuly hlavně bílkovin)
Krevní tělíska: červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky
Červené krvinky( ery, erytrocyty)
- okrouhlé buňky, uprostřed promáčklé, bezjaderné, velmi malé( 7,4*2,1mm);
- v 1mm3 : žena- 4,8 mil; muž 5-5,8 mil součet povrchů všech erytrocytů- 3820 m2
funkce: přenos O2 z plic do tkání
obsahují červené krevní barvivo- hemoglobin Hb( muž: 1 l krve- 160g; žena: 1 l krve- 140g)
hem( nebílkovina) + globin( bílkovina)
Hb + O2 ® HbO2 -oxyhemoglobin v plicích HbO2 ® Hb + O2 v tkáních
Hb + CO® HbCO karbonylhemoglobin- otrava ze svítiplynu, v kouřovodech, krevní jed
oxidace Fe v hemoglobinu ® CN-, NO3- ® methemoglobin( modrání kojenců)
Tvorba červených krvinek
- v kostní dřeni,vznik z nezralých jaderných buněk
- potřeba Fe: využívána z rozpadlých erytrocytů, zbytek z potravy
vitamin B12 , kyselina listová
erythropoetin- tvořen v ledvinách( důležitý při nedostatku kyslíku)
Zánik červených krvinek
- žijí 120 dní, zanikají v játrech a slezině
- hemoglobin se přeměňuje na bilirubin( žlučové barvivo)- vylučován do žluči
- železo se váže na bílkovinu® vzniká feritin
mezi tvorbou a zánikem musí být rovnováha
Hemolýza ery
- rozrušení povrchu krvinky a vystoupení hemoglobinu® vzniká hypotonické prostředí
- fyzikální vlivy: mrznutí, vibrace chemické vlivy: hadí jedy( krevní, nervové), hmyzí jedy
sedimentace- usazování
- rychlost usazování červených krvinek( žena: 3- 8 mm/hod; muž: 2- 5 mm/hod)
- mění se při chorobách, závislá na složení krevní plazmy, mění se při infekcích, nemoci, těhotenství, menstruaci
- počet erytrocytů vzrůstá, je- li v prostředí nedostatek kyslíku( ve vysokých horách, novorozenec)
Tělní tekutiny
- tvoří vnitřní prostředí organismu
- zajišťují stálost vnitřního prostředí( homeostázu)
- základní složka- voda( dospělý člověk 50-60%, novorozenec až 80%) + AL, OL
Rozdělení: nitrobuněčné- intracelulární tělní tekutiny( uvnitř buněk)- tvoří 40% tělesné hmotnosti
mimobuněčné- extracelulární tělní tekutiny- tvoří 21% tělesné hmotnosti
cévní tekutiny( proudí cévami)- krev, míza
mimocévní tekutiny- tkáňový mok, mozkomíšní mok, tekutina vnitřního ucha, komorová voda v oku
Krev( haema)
- tekutý orgán( tkáň), uzavřené soustavě cév
Funkce: přenos dýchacích plynů( O2, CO2)
rozvod potřebných látek po celém těle- živiny, vitaminy, hormony
odvádí metabolity( odpady z metabolismu) ® transportní funkce
obranná
termoregulace
Množství a vlastnosti krve
objem- 5- 6 litrů( více při aktivních činnostech)
- stálé tvoření a zanikání( denně asi 50ml, 3 ´ do roka se vymění )
- organismus snese bez potíží ztrátu 0, 5 litru krve( víc- problémy, nebezpečné)
osmotický tlak krve- určen hlavně ionty, asi 0, 7 MPa( odpovídá fyziologickému roztoku 0, 9% NaCl)
Složení krve
- neprůhledná, lepkavá( vazká), červená tekutina
2 hlavní složky- krevní plazma( tekutá)
- krevní tělíska( červené, bílé krvinky, krevní destičky)
hematokrit- poměr krevní plazmy a tělísek
- dá se určit jen u nesrážlivé krve( nesrážlivou ji dělá heparin, citronan sodný)
Krevní plazma
- nažloutlá tekutina, objem asi 3 litry, hodnota pH= 7, 4 ;stálé složení, *
složení: 91% vody; 9% rozpuštěné látky( 8% OL, 1% AL)
voda- důležité rozpouštědlo, určuje objem krve
OL: bílkoviny- albuminy- transport; globuliny- obranná fce; fibrinogen, protronbin- pro srážení krve
sacharidy- glukóza( glykémie- stálá hladina 1g na 1 l krve)
tuky, vitaminy, hormony, metabolity( močovina…)
AL: ionty- určují osmotické vlastnosti krve a pH ; spec. biologická fce ( kationty, anionty)
Např. Fe2+ –krvetvorba Ca2+- nervosvalová dráždivost I- - tvorba hormonů štítné žlázy
*dynamická rovnováha mezi krví a tkáněmi
- neustálá výměna vody,iontů a menších molekul OL mezi krví, tkáňovým mokem a buňkami
tkáňový mok- vzniká z krve, filtrací skrze stěny vlásečnic
- stejné množství jako krev. plazma( ´ neobsahuje velké molekuly hlavně bílkovin)
Krevní tělíska: červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky
Červené krvinky( ery, erytrocyty)
- okrouhlé buňky, uprostřed promáčklé, bezjaderné, velmi malé( 7,4*2,1mm);
- v 1mm3 : žena- 4,8 mil; muž 5-5,8 mil součet povrchů všech erytrocytů- 3820 m2
funkce: přenos O2 z plic do tkání
obsahují červené krevní barvivo- hemoglobin Hb( muž: 1 l krve- 160g; žena: 1 l krve- 140g)
hem( nebílkovina) + globin( bílkovina)
Hb + O2 ® HbO2 -oxyhemoglobin v plicích HbO2 ® Hb + O2 v tkáních
Hb + CO® HbCO karbonylhemoglobin- otrava ze svítiplynu, v kouřovodech, krevní jed
oxidace Fe v hemoglobinu ® CN-, NO3- ® methemoglobin( modrání kojenců)
Tvorba červených krvinek
- v kostní dřeni,vznik z nezralých jaderných buněk
- potřeba Fe: využívána z rozpadlých erytrocytů, zbytek z potravy
vitamin B12 , kyselina listová
erythropoetin- tvořen v ledvinách( důležitý při nedostatku kyslíku)
Zánik červených krvinek
- žijí 120 dní, zanikají v játrech a slezině
- hemoglobin se přeměňuje na bilirubin( žlučové barvivo)- vylučován do žluči
- železo se váže na bílkovinu® vzniká feritin
mezi tvorbou a zánikem musí být rovnováha
Hemolýza ery
- rozrušení povrchu krvinky a vystoupení hemoglobinu® vzniká hypotonické prostředí
- fyzikální vlivy: mrznutí, vibrace chemické vlivy: hadí jedy( krevní, nervové), hmyzí jedy
sedimentace- usazování
- rychlost usazování červených krvinek( žena: 3- 8 mm/hod; muž: 2- 5 mm/hod)
- mění se při chorobách, závislá na složení krevní plazmy, mění se při infekcích, nemoci, těhotenství, menstruaci
- počet erytrocytů vzrůstá, je- li v prostředí nedostatek kyslíku( ve vysokých horách, novorozenec)
Vylučovací soustava
- exkrece- vylučování odpadních látek( škodlivé, nadbytečné látky)
- význam pro udržování homeostázy; - výdej tepla
Způsoby vylučování- ledvinami( moč- močovina, voda, min. látky…)
- kůží( pot- NaCl, voda; maz)
- TS- odpadní látky- stolice; játra( žluč)
- DS- vydechovaný vzduch( CO , H O)
- původ a vývoj z mezodermu- se soustavou rozmnožovací® urogenitální systém
- vylučování ledvinami- odstraňování odpad. látek z krve( filtrují krev)
Ledviny( renes, nephros)
- párový orgán, uložený po obou stranách bederní páteře v tukovém polštáři; levá ledvina- výš
- tvar fazolovitý; hmotnost- 150 g ; velikost- 12 ´ 6 ´ 3 cm
- nad nimi jsou nadledviny( žlázy s vnitřní sekrecí)
stavba: povrch- vazivový obal
- kůra( cortex)- světlejší, 5- 8 mm
- dřeň( medulla)- tmavší, žíhaná- vybíhá v papily® papily ústí do ledvinových kalichů® kalichy se sbíhají
v ledvinovou pánvičku( pelvis renalis)
- vnitřní okraj ledviny tvoří zářez-branku ledvinovou-v ní vstupují a vystupují cévy a nervy,vystupuje močovod
Nefron- základní stavební a funkční jednotka ledvin
- dlouhý asi 4 cm, počet v jedné ledvině- 1 milion
- složený z Malpigického tělíska a systému kanálků
Malpigické tělísko- Bowmanův váček(capsula Bowmani)- stěny tvoří jednovrstevný epitel, glomerulus- cévní
klubíčko
Systém kanálků- vinuté kanálky I. řádu- úzké, uložené v kůře ;
- rovné kanálky- vnikají do dřeně
- Henleova klička- otáčí se zpět do kůry
- vinuté kanálky II. řádu
- sběrací kanálky- vyústění na papilách do kalichů
Tvorba moči- flitrace krve 1. filtrace( ultrafiltrace)- v Malpigiho tělísku 2. resorbce- v systému kanálků
1. filtrace- krev se filtruje skrze stěny vlásečnic glomerulu pod filtračním tlakem
- stěny vlásečnic jsou jednovrstevné- některé látky zadrží, jiné projdou® stékasjí po stěnách
Bowmanova váčku® jdou do vývodního kanálku® primitivní moč(primární) 160- 170 litrů za den
složení primitivní moči: asi jako krevní plazma( voda, ionty Na+ , K+ , menší molekuly- glukóza, hydrofilní
vitaminy, močovina, aj…
2. resorbce- vstřebávání skrze stěny kanálků do vlásečnic( voda, glukóza, vit, ionty…)
- mění se složení i objem primitivní moči® definitivní moč( sekundární)
složení definitivní moči: slabě nažloutlá tekutina, charakteristického zápachu, pH- slabě kyselé, hustota- trochu
větší než voda, denně vytvoří 1, 6- 1, 7 litru
močovina- až 30 g denně( obsahuje NaCl, kys. močová…)
Odvodné cesty močové
- moč se tvoří nepřetržitě a shromažďuje se v ledvinové pánvičce
- pravidelně odváděna močovody( ureter)- párové® do močového měchýře( vesica urinaria)- objem 700ml( při -naplnění 400ml-rytmické stahy hladkých svalů® pocit nucení na močení)
- močení- mikce- reflexní děj, centrum v křížové míše- působení vnitřního svěrače( hladké svalstvo) a vnějšího svěrače- břišního lisu( příčně pruhované svalstvo)
- moč se dostává ven močovou trubicí( urethra)- u žen- dlouhá 3- 5 cm
- u mužů- dlouhá 15- 20 cm
Řízení činnosti ledvin
- nervové- centrum v mezimozku( v hypotalamu)- nerv. vlákna končí u svalů ve stěnách cév- regulace prokrvení ledvin- a tím filtraci do nefronů
- hormonální: antidiuretin( ADH)- vydávaný z hypofýzy
- podněcuje zpětné vstřebávání vody z primitivní moči v ledvinách
aldosteron- produkovaný z kůry nadledvin- podporuje zpětné vstřebávání Na+ a vylučování K+
renin- produkovaný ledvinami, ovlivňuje průsvit přívodní cévy, a tím i přívod krve do glomerulů
- při zastavení činnosti ledvin nastává smrt během 3- 5 dnů
Choroby VS
- močové kameny( šťavelan vápenatý- 80% močových kamenů, méně močany, fosfáty)- způsobeno nadbytečnou konzumací mléka, vit D a hyperfunkce příštitných tělísek- prevence- dostatečný příjem tekutin
- záněty močových cest- bakteriální infekce, podpořeno prochladnutím organismu krevnička močová
- selhání ledvin- důsledek zánětů, otravy, nádorové onemocnění…( akutní ´ chronické)
dialýza- umělá ledvina- nahrazuje činnost ledvin úplně nebo dočasně
- význam pro udržování homeostázy; - výdej tepla
Způsoby vylučování- ledvinami( moč- močovina, voda, min. látky…)
- kůží( pot- NaCl, voda; maz)
- TS- odpadní látky- stolice; játra( žluč)
- DS- vydechovaný vzduch( CO , H O)
- původ a vývoj z mezodermu- se soustavou rozmnožovací® urogenitální systém
- vylučování ledvinami- odstraňování odpad. látek z krve( filtrují krev)
Ledviny( renes, nephros)
- párový orgán, uložený po obou stranách bederní páteře v tukovém polštáři; levá ledvina- výš
- tvar fazolovitý; hmotnost- 150 g ; velikost- 12 ´ 6 ´ 3 cm
- nad nimi jsou nadledviny( žlázy s vnitřní sekrecí)
stavba: povrch- vazivový obal
- kůra( cortex)- světlejší, 5- 8 mm
- dřeň( medulla)- tmavší, žíhaná- vybíhá v papily® papily ústí do ledvinových kalichů® kalichy se sbíhají
v ledvinovou pánvičku( pelvis renalis)
- vnitřní okraj ledviny tvoří zářez-branku ledvinovou-v ní vstupují a vystupují cévy a nervy,vystupuje močovod
Nefron- základní stavební a funkční jednotka ledvin
- dlouhý asi 4 cm, počet v jedné ledvině- 1 milion
- složený z Malpigického tělíska a systému kanálků
Malpigické tělísko- Bowmanův váček(capsula Bowmani)- stěny tvoří jednovrstevný epitel, glomerulus- cévní
klubíčko
Systém kanálků- vinuté kanálky I. řádu- úzké, uložené v kůře ;
- rovné kanálky- vnikají do dřeně
- Henleova klička- otáčí se zpět do kůry
- vinuté kanálky II. řádu
- sběrací kanálky- vyústění na papilách do kalichů
Tvorba moči- flitrace krve 1. filtrace( ultrafiltrace)- v Malpigiho tělísku 2. resorbce- v systému kanálků
1. filtrace- krev se filtruje skrze stěny vlásečnic glomerulu pod filtračním tlakem
- stěny vlásečnic jsou jednovrstevné- některé látky zadrží, jiné projdou® stékasjí po stěnách
Bowmanova váčku® jdou do vývodního kanálku® primitivní moč(primární) 160- 170 litrů za den
složení primitivní moči: asi jako krevní plazma( voda, ionty Na+ , K+ , menší molekuly- glukóza, hydrofilní
vitaminy, močovina, aj…
2. resorbce- vstřebávání skrze stěny kanálků do vlásečnic( voda, glukóza, vit, ionty…)
- mění se složení i objem primitivní moči® definitivní moč( sekundární)
složení definitivní moči: slabě nažloutlá tekutina, charakteristického zápachu, pH- slabě kyselé, hustota- trochu
větší než voda, denně vytvoří 1, 6- 1, 7 litru
močovina- až 30 g denně( obsahuje NaCl, kys. močová…)
Odvodné cesty močové
- moč se tvoří nepřetržitě a shromažďuje se v ledvinové pánvičce
- pravidelně odváděna močovody( ureter)- párové® do močového měchýře( vesica urinaria)- objem 700ml( při -naplnění 400ml-rytmické stahy hladkých svalů® pocit nucení na močení)
- močení- mikce- reflexní děj, centrum v křížové míše- působení vnitřního svěrače( hladké svalstvo) a vnějšího svěrače- břišního lisu( příčně pruhované svalstvo)
- moč se dostává ven močovou trubicí( urethra)- u žen- dlouhá 3- 5 cm
- u mužů- dlouhá 15- 20 cm
Řízení činnosti ledvin
- nervové- centrum v mezimozku( v hypotalamu)- nerv. vlákna končí u svalů ve stěnách cév- regulace prokrvení ledvin- a tím filtraci do nefronů
- hormonální: antidiuretin( ADH)- vydávaný z hypofýzy
- podněcuje zpětné vstřebávání vody z primitivní moči v ledvinách
aldosteron- produkovaný z kůry nadledvin- podporuje zpětné vstřebávání Na+ a vylučování K+
renin- produkovaný ledvinami, ovlivňuje průsvit přívodní cévy, a tím i přívod krve do glomerulů
- při zastavení činnosti ledvin nastává smrt během 3- 5 dnů
Choroby VS
- močové kameny( šťavelan vápenatý- 80% močových kamenů, méně močany, fosfáty)- způsobeno nadbytečnou konzumací mléka, vit D a hyperfunkce příštitných tělísek- prevence- dostatečný příjem tekutin
- záněty močových cest- bakteriální infekce, podpořeno prochladnutím organismu krevnička močová
- selhání ledvin- důsledek zánětů, otravy, nádorové onemocnění…( akutní ´ chronické)
dialýza- umělá ledvina- nahrazuje činnost ledvin úplně nebo dočasně
Kůže( cutis, derma)
Kůže( cutis, derma)
- na povrchu těla, v otvorech jako sliznice
- odděluje vnitřní prostředí organismu od zevního prostředí
- plocha kůže: 1, 5- 1, 7 m2
- funkce kůže:
ochranná( kryje povrch těla)
vylučovací( pot, maz)
zásobní( ukládání podkožního tuku pod kůži)
termoregulační
tvorba vit D z provitaminu- ergosterol
smyslová (čidla v kůži- mechanické, tepelné, bolestivé počitky)
resorpční( zdravá kůže- poměrně malá, popálená- velké)
Stavba kůže: pokožka a škára
podkožní tukové vazivo
Pokožka( epidermis)
- svrchní vrstva kůže
- mnohovrstevný dlaždicovitý epitel( buňky hustě vedle sebe)
- velká schopnost regenerace
2 vrstvy: dolní - zárodečná, buňky se stále dělí( vytlačují starší k povrchu)
- obsahuje pigment - melanin( ochrana před UV zářením)
horní - zrohovatělá, špatně vyživovaná, postupně se odlupuje( odumírá)
Škára( corium) - vazivová vrstva (pevná a pružná)
- proti pokožce vybíhá výběžky(papily)- dobře patrné na dlaních a chodidlech- lišty- tvoří
papilární linii- nachází se v ní cévy a nervy( asi 40 kapilár na mm2 ) základ pro daktyloskopii
- uložení čidel:
čidla bolesti - volná nervová zakončení
čidla dotyku - hmatová( Meissnerova) tělíska
čidla chladu - Krauseova tělíska Þ komplexní kožní vjem
čidla tepla - Ruffiniho tělíska
Podkožní vazivo( tela subcutanea)
- uložené pod škárou, v různých místech různě bohaté na tuk
- nachází se v něm čidla tlaku a tahu- Vater- Paciniho tělíska
- řídké podkož. vazivo umožňuje značnou pohyblivost kůže(např.na krku,čele)
Přídatné kožní orgány - kožní deriváty
Vlasy a chlupy - vyrůstají z vlasové cibulky ukotvené ve vlasové pochvě ve škáře
- vznik: vchlipování zrohovatělé pokožky( keratinizace)
- cibulka - živá, koncová část vlasu- neživá; na průřezu vlasu- několik vrstev
- barva závisí na množství pigmentu a mazu( obsah vzduchu- lom světla- šedivění)
- k vlasové pochvě se upíná hladký sval - vzpřimovač vlasu, chlupu
Typy ochlupení: vlasy( capili) - 200- 300 na cm2 , tvar a barva- plemenné rozdíly
obočí( supercilia) , řasy( cilia) , vous ( barba)
další chlupy: ve zvukovodu, nose, podpaží, ve stydké krajině
Ochlupení: primární( laguno)- 4. až 8. měsíc embryonálního vývoje
sekundární - vlasy, chlupy po těle
terciární - diferenciace v pubertě
Nehet( unguis)
- vyrůstá z nehtového lůžka, zrohovatělá destička, kryta kožním záhybem
Kožní žlázy
Potní žlázy( glandulae sudoriferae) - tubulózní, vyúsťují na povrch potními póry
- nejvíce jich je v podpaží, na čele, dlaních, ploskách noh
- tvoří pot( sudor) - obsah: 98, 5%- 99% vody, 0, 6 % NaCl, rozpuštěné OL
(močovinu, NK, aminokyseliny…)-tvorba z tkáňového moku;denně 0,5l-10 l
- termoregulační, vylučovací fce
Mazové žlázy( glandulae sebaceae)
- alveolární, vyměšují maz( sebum) do pochev vlasů a chlupů
- chybí na dlani a plosce nohy
- fce: ochrana kůže před vysycháním, vlasy a kůže- vláčné( vlasy- nelámavé)
Apokrinní žlázy( sexuální, pachové)
- produkce specificky zapáchajících výměšků, činné až v pubertě
(v podpaždí, okolí konečníku, v kůži pohlavních orgánů)
Mléčná žláza(glandulae mammariae)
- největší kožní žláza v těle,smíšená(alveolární i tubulózní),založena u
obou pohlaví(u žen-vlivem hormonů se v pubertě zvětšuje)růst prsů-mammae
- složená z 15- 20paprsčitě uspořádaných žlázových laloků( obklopené
větším množstvím tukového vaziva)® mlékovody® sbíhají se a vyúsťují
® na prsní bradavce;tvorba mléka-laktace(vlivem hormonů na konci těhot.)
Choroby kůže
- mechanické poškození( otlaky, puchýře
- plísňová onemocnění( porucha vnitřních orgánů)
- paraziti- klíště, vši, blechy, svrab( zákožka svrabová)
- trudovina- akné( ucpávání mazových žláz- bakteriální infekce- Propionobacterium acnes)
- alergické projevy, kopřivka, ekzémy
- bradavice- virový původ
- rakovina kůže- často z pigmentových buněk- melanom, vliv UV záření
Termoregulace
- člověk- teplokrevný
- stálá tělní teplota( endotermie),během dne mírně kolísá-dáno biorytmy: nejnižší- od 00- 06 ráno
mezi 36- 37 °C nejvyšší-při denní aktivitě(okolo 18.h )
- stálá tělní teplota- důsledek rovnováhy mezi tvorbou a výdejem tepla
Tvorba( produkce) tepla - chemický děj
- vedlejší produkt metabolismu( hlavně svaly a játra)
- zvýšené nároky- třesová a netřesová tvorba tepla
Výdej tepla - fyzikální děj- sálání( vyzařování tepla do prostředí)- až 60% všech tepelných ztrát
- odpařování potu( pocení) a vody při dýchání( asi 25% celkových tepelných ztrát)
- proudění tepla- v závislosti na rychlosti výměny vzduchu těsně při povrchu kůže
( vítr výměnu urychluje- až 15% celkových tepelných ztrát)
- vedení tepla-převod tepla z povrchu těla do okolního prostředí(asi 3% tepel. ztrát)
Řízení stálé tělní teploty
- zabezpečuje termoregulaci
- centrum ( termostat) v hypotalamu
- čidla v kůži a cévách- zjišťují teplotu
- nervové řízení- zajišťuje rychlé reakce- regulace průsvitu kožních cév, pocení, třes kosterního svalstva
- hormonální řízení- hormony štítné žlázy( thyroxin)- dlouhodobé adaptace na chlad
- hormony dřeně nadledvin( kortisol)- rychlejší reakce na ochlazení
- otužování- trénink termoregulačních mechanismů
Poruchy termoregulace
- podchlazení( hypotermie)- pokles teploty vnitřních orgánů( pod 26°C- selhání srdce)
- silné lokální podchlazení- omrzliny
- přehřátí( hypertermie)- úžeh- v horkém prostředí, znemožněno pocení; nad 42°C- nevratné poruchy mozku
- sluneční úžeh= úpal
- „obranná hypertermie“- vliv působením některých látek(např. bakteriální jedy), zvýšená tvorba protilátek
- nad 38°C- horečka
- na povrchu těla, v otvorech jako sliznice
- odděluje vnitřní prostředí organismu od zevního prostředí
- plocha kůže: 1, 5- 1, 7 m2
- funkce kůže:
ochranná( kryje povrch těla)
vylučovací( pot, maz)
zásobní( ukládání podkožního tuku pod kůži)
termoregulační
tvorba vit D z provitaminu- ergosterol
smyslová (čidla v kůži- mechanické, tepelné, bolestivé počitky)
resorpční( zdravá kůže- poměrně malá, popálená- velké)
Stavba kůže: pokožka a škára
podkožní tukové vazivo
Pokožka( epidermis)
- svrchní vrstva kůže
- mnohovrstevný dlaždicovitý epitel( buňky hustě vedle sebe)
- velká schopnost regenerace
2 vrstvy: dolní - zárodečná, buňky se stále dělí( vytlačují starší k povrchu)
- obsahuje pigment - melanin( ochrana před UV zářením)
horní - zrohovatělá, špatně vyživovaná, postupně se odlupuje( odumírá)
Škára( corium) - vazivová vrstva (pevná a pružná)
- proti pokožce vybíhá výběžky(papily)- dobře patrné na dlaních a chodidlech- lišty- tvoří
papilární linii- nachází se v ní cévy a nervy( asi 40 kapilár na mm2 ) základ pro daktyloskopii
- uložení čidel:
čidla bolesti - volná nervová zakončení
čidla dotyku - hmatová( Meissnerova) tělíska
čidla chladu - Krauseova tělíska Þ komplexní kožní vjem
čidla tepla - Ruffiniho tělíska
Podkožní vazivo( tela subcutanea)
- uložené pod škárou, v různých místech různě bohaté na tuk
- nachází se v něm čidla tlaku a tahu- Vater- Paciniho tělíska
- řídké podkož. vazivo umožňuje značnou pohyblivost kůže(např.na krku,čele)
Přídatné kožní orgány - kožní deriváty
Vlasy a chlupy - vyrůstají z vlasové cibulky ukotvené ve vlasové pochvě ve škáře
- vznik: vchlipování zrohovatělé pokožky( keratinizace)
- cibulka - živá, koncová část vlasu- neživá; na průřezu vlasu- několik vrstev
- barva závisí na množství pigmentu a mazu( obsah vzduchu- lom světla- šedivění)
- k vlasové pochvě se upíná hladký sval - vzpřimovač vlasu, chlupu
Typy ochlupení: vlasy( capili) - 200- 300 na cm2 , tvar a barva- plemenné rozdíly
obočí( supercilia) , řasy( cilia) , vous ( barba)
další chlupy: ve zvukovodu, nose, podpaží, ve stydké krajině
Ochlupení: primární( laguno)- 4. až 8. měsíc embryonálního vývoje
sekundární - vlasy, chlupy po těle
terciární - diferenciace v pubertě
Nehet( unguis)
- vyrůstá z nehtového lůžka, zrohovatělá destička, kryta kožním záhybem
Kožní žlázy
Potní žlázy( glandulae sudoriferae) - tubulózní, vyúsťují na povrch potními póry
- nejvíce jich je v podpaží, na čele, dlaních, ploskách noh
- tvoří pot( sudor) - obsah: 98, 5%- 99% vody, 0, 6 % NaCl, rozpuštěné OL
(močovinu, NK, aminokyseliny…)-tvorba z tkáňového moku;denně 0,5l-10 l
- termoregulační, vylučovací fce
Mazové žlázy( glandulae sebaceae)
- alveolární, vyměšují maz( sebum) do pochev vlasů a chlupů
- chybí na dlani a plosce nohy
- fce: ochrana kůže před vysycháním, vlasy a kůže- vláčné( vlasy- nelámavé)
Apokrinní žlázy( sexuální, pachové)
- produkce specificky zapáchajících výměšků, činné až v pubertě
(v podpaždí, okolí konečníku, v kůži pohlavních orgánů)
Mléčná žláza(glandulae mammariae)
- největší kožní žláza v těle,smíšená(alveolární i tubulózní),založena u
obou pohlaví(u žen-vlivem hormonů se v pubertě zvětšuje)růst prsů-mammae
- složená z 15- 20paprsčitě uspořádaných žlázových laloků( obklopené
větším množstvím tukového vaziva)® mlékovody® sbíhají se a vyúsťují
® na prsní bradavce;tvorba mléka-laktace(vlivem hormonů na konci těhot.)
Choroby kůže
- mechanické poškození( otlaky, puchýře
- plísňová onemocnění( porucha vnitřních orgánů)
- paraziti- klíště, vši, blechy, svrab( zákožka svrabová)
- trudovina- akné( ucpávání mazových žláz- bakteriální infekce- Propionobacterium acnes)
- alergické projevy, kopřivka, ekzémy
- bradavice- virový původ
- rakovina kůže- často z pigmentových buněk- melanom, vliv UV záření
Termoregulace
- člověk- teplokrevný
- stálá tělní teplota( endotermie),během dne mírně kolísá-dáno biorytmy: nejnižší- od 00- 06 ráno
mezi 36- 37 °C nejvyšší-při denní aktivitě(okolo 18.h )
- stálá tělní teplota- důsledek rovnováhy mezi tvorbou a výdejem tepla
Tvorba( produkce) tepla - chemický děj
- vedlejší produkt metabolismu( hlavně svaly a játra)
- zvýšené nároky- třesová a netřesová tvorba tepla
Výdej tepla - fyzikální děj- sálání( vyzařování tepla do prostředí)- až 60% všech tepelných ztrát
- odpařování potu( pocení) a vody při dýchání( asi 25% celkových tepelných ztrát)
- proudění tepla- v závislosti na rychlosti výměny vzduchu těsně při povrchu kůže
( vítr výměnu urychluje- až 15% celkových tepelných ztrát)
- vedení tepla-převod tepla z povrchu těla do okolního prostředí(asi 3% tepel. ztrát)
Řízení stálé tělní teploty
- zabezpečuje termoregulaci
- centrum ( termostat) v hypotalamu
- čidla v kůži a cévách- zjišťují teplotu
- nervové řízení- zajišťuje rychlé reakce- regulace průsvitu kožních cév, pocení, třes kosterního svalstva
- hormonální řízení- hormony štítné žlázy( thyroxin)- dlouhodobé adaptace na chlad
- hormony dřeně nadledvin( kortisol)- rychlejší reakce na ochlazení
- otužování- trénink termoregulačních mechanismů
Poruchy termoregulace
- podchlazení( hypotermie)- pokles teploty vnitřních orgánů( pod 26°C- selhání srdce)
- silné lokální podchlazení- omrzliny
- přehřátí( hypertermie)- úžeh- v horkém prostředí, znemožněno pocení; nad 42°C- nevratné poruchy mozku
- sluneční úžeh= úpal
- „obranná hypertermie“- vliv působením některých látek(např. bakteriální jedy), zvýšená tvorba protilátek
- nad 38°C- horečka
Dýchání a vylučování živočichů a člověka
Význam dýchání,dýchací soustavy živočichů-vývoj,stavba a funkce,stavba a funkce dýchací soustavy člověka, mechanismus dýchání,ventilace plic,řízení dýchání,fylogeneze vylučovací soustavy,stavba a činnost vylučovací soustavy člověka,tvorba a složení moči,kůže lidského těla a její význam pro zdraví, tělesná teplota- tvorba a výdej tepla.
Dýchací soustava- zajišťuje dýchání- přeměna dýchacích plynů- přísun O2 , odvádění CO2
Kyslík(O2 )- vázaný na hemoglobin; v červených krvinkách- ery- oxidace živin( spalování)- uvolňování energie
CO2 ( jako HCO3 )- nemá přenašeče
Dýchání- vnější ´ vnitřní ; vnější- výměna dýchacích plynů mezi vzduchem a krví- v plicích
vnitřní- výměna dých. plynů mezi krví a buňkami( v tkáních)
Složení dýchací soustavy
- dýchací cesty( přivádějí dých. plyny do těla)- horní a dolní
- plíce- zajišťují dýchání- základ jako vychlípenina hltanu- entodermální původ
Dýchací cesty
Horní- dutina nosní, nosohltan Dolní- hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky
Dutina nosní( cavum nasi )
Nos- začíná nosními otvory® nosními průduchy( choanami- nozdrami) ústí do nosohltanu
- 2 nosní průduchy- odděleny přepážkou( tvořena chrupavkou a částmi kosti radličné a čichové)
- v každém nosním průduchu- jsou 3 nosní skořepy- dělí nosní průduch na průchody( vodorovně- horní,
střední, dolní) vnější nos- čistě lidský znak
Sliznice nosní- tvořena řasinkovým epitelem, vystýlá i další části dých. cest
- pohyb řasinek odstraňuje nečistoty ven z dých. trubice
- často se zduřuje( při infekcích), sekrece hlenu, krvácení
- v horní části- tzv. čichová sliznice- čichové buňky- orgán čichu
- na okraji dutiny nosní- četné chloupky- zachycují nečistoty
- zvlhčována slzami a hlenem, otepluje vzduch
Vedlejší dutiny nosní- v kostech- čelní, čichové, klínové, horní čelisti( přesun nákaz z nosní dutiny)
Nosohltan- stýkají se zde cesty dýchací a trávicí
Hrtan( larynx)-vyztužen chrupavkami-např.štítná chrupavka;příklopka hrtanová(epiglottis)-uzavírá vstup do
dýchacích cest; chrupavka prstencová; hlasivkové chrupavky
Hlasové ústrojí- napnuté hlasové vazy( hlasivky)- mezi nimi otvor- hlasová štěrbina
- hlasivky jsou napínány a rozechvívány vzduchem- vydechovaným
- hlas je zesilován a měněn v rezonančních dutinách( hrtan, dutina ústní, nosní)
- základní vlastnosti hlasu jsou dány hlasivkami- jejich tloušťkou, napětím…
- artikulovaná řeč- typická pro člověka( samohlásky, souhlásky)- činnost jazyka, zubů
- chraptění- zánět hlasivek( překrvení)
Průdušnice( trachea)- trubice dlouhá až 16 cm( průměr 2 cm), vyztužena chrupavkami( 16- 20)
- vystlaná řasinkovým epitelem( kmitání- posunuje hlen s nečistotami )
Průdušky( bronchi)- vznikají větvením průdušnice, vystlané řasinkovým epitelem
- stopka plicní( hilus)- místo, kde vstupují průdušky, cévy a nervy do plic
Průdušinky( bronchioli)- v plicích tvoří průduškový strom; koncová průdušinka- vstupuje do plicního váčku
- u jemných průdušinek chybí chrupavka-průsvit regulují hladké svaly-nekoordinovaně
se stahují- záducha- astma
Plíce( pulmo)- uloženy v dutině hrudní; pravá plíce- 3 laloky; levá plíce- 2 laloky
- stopka plicní- místo vstupu průdušek, nervů a cév
- průdušinky ústí do plicních váčků(alveolus)-jsou složeny z plicních sklípků(alveoli pulmonales)
plicní váčky - vyplněné vzduchem, tenkostěnné, obalené sítí vlásečnic, dýchání se uskutečňuje skrze stěny
vlásečnic a jednovrstevné stěny alveolů; rozloha dýchací plochy: 80- 130 m2
poplicnice( pleura pulmonalis)- tenká vazivová blána na povrchu plic
pohrudnice( pleura parietalis)- jí je vystlána hrudní dutina ( možné záněty)
pohrudniční štěrbina- mezi pohrudnicí a poplicnicí vyplněná tekutinou, podtlak(klouzání plic při dýchání)
pneumotorax- proděravění stěny hrudníku a vyrovnání tlaku ve štěrbině na atmosferický tlak® plíce splasknou
( nenásledují hrudní stěnu při vdechu)
Dýchání- respirace
- je zajištěno dých. svaly- hlavní dých. svaly- bránice, mezižeberní svaly( vnější, vnitřní)
- pomocné dých. svaly( zdvihač hlavy, na krku, trupu)
2 fáze dýchání: vnější dýchání- výměna plynů mezi vnějším prostředím a plícemi
difúze- na základě parciálních tlaků CO2 : tlak v kapiláře < tlak v alveolu
O2 : tlak v kapiláře > větší než v alveolu®
dochází k okysličování krve
vnitřní dýchání- výměna dých. plynů mezi krví a tkáněmi přes stěny kapiláry
CO2 : tlak v krvi < tlak v tkáních
O2 : tlak v krvi > tlak v tkáních
Mechanika dýchání
- mění se objem hrudníku® mění se objem plic® mění se tlak vzduchu v plicích
1. vdech( inspirium)- aktivní děj
- objem hrudníku se zvětší® plíce následují hrudní stěnu- rozpínají se(vyrovnávají podtlak)® nasávání vzduchu
2. výdech( exspirium)- pasivní děj
- objem hrudníku se zmenší® zvýšení tlaku na plíce® vzduch z plic vypuzen
Ventilace plic- výměna vzduchu v plicích dána: dechovým objemem- 0,5 litru( při výkonu 2- 3 litry)
dechovou frekvencí- 14- 18 dechů/ min( při výkonu 30- 50)
Minutový dechový objem: 7- 9 litrů/ min( při výkonu až 150 litrů/ min)
Vitální kapacita plic:4 l (3- 5 litrů)- složky: dechový(respirační) objem- 500 ml
vdechový( inspirační)rezervní objem- asi 2, 5 l
výdechový( expirační) rezervní objem- asi 1 litr
VK- objem vzduchu vypuzený z plic usilovným výdechem po usilovném vdechu
- závisí na stáří, pohlaví, trénovanosti…
Celková kapacita plic: Vitální objem + zbytkový objem( reziduální-1, 5 l- není z plic nikdy vypuzen)= 6 litrů
Řízení dýchání
- dýchací ústředí v prodloužené míše- řízeno po reflexním oblouku
1. čidlo: dých. svaly, plíce- reagují na napětí( presoreceptory); cévy- chemoreceptory( O2 , CO2 )
2. dostředivá dráha- nervy
3. centrum- prodloužená mícha nadřazená centra dýchání: v mezimozku, mozkové kůře- při sání, zpěvu
4. odstředivá dráha- nervy řeči, foukání…
5. efektor- dýchací svaly
Obranné dýchací reflexy- kýchání- podráždění sliznice nosní
- kašel- podráždění sliznice hrtanu, průdušnice a průdušek
Þ prudký hlučný výdech- vede k odstranění dráždivých látek z dýchacích cest
na dýchání se podílí i jiné tělní soustavy: oběhová, nervová, svalstvo
Choroby DS
- rýma: alergická( senná)- pyl, plísně, prach…; infekční- způsobená virem - u obou zvýšená tvorba hlenu
- chřipka: virus- šíření kapénkovou infekcí (mikroskopické kapénky hlenu s virovými částicemi)
- katary dých. cest( virové, bakteriální)
- angína: záněty hltanu a mandlí( streptokoky, stafylokoky)
- zápal plic, průdušek( bakteriální infekce)
- rakovina plic: karcinogenní látky( např. z cigaretového kouře)
- astma( záducha)- křeče svalstva průdušinek
- zaprášení plic- silikóza( SiO2 ); antrakóza( uhelný prach); azbest, cement…
- TBC plic: Mycobacterium tuberculosis( Kochův bacil)
Dýchací soustava- zajišťuje dýchání- přeměna dýchacích plynů- přísun O2 , odvádění CO2
Kyslík(O2 )- vázaný na hemoglobin; v červených krvinkách- ery- oxidace živin( spalování)- uvolňování energie
CO2 ( jako HCO3 )- nemá přenašeče
Dýchání- vnější ´ vnitřní ; vnější- výměna dýchacích plynů mezi vzduchem a krví- v plicích
vnitřní- výměna dých. plynů mezi krví a buňkami( v tkáních)
Složení dýchací soustavy
- dýchací cesty( přivádějí dých. plyny do těla)- horní a dolní
- plíce- zajišťují dýchání- základ jako vychlípenina hltanu- entodermální původ
Dýchací cesty
Horní- dutina nosní, nosohltan Dolní- hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky
Dutina nosní( cavum nasi )
Nos- začíná nosními otvory® nosními průduchy( choanami- nozdrami) ústí do nosohltanu
- 2 nosní průduchy- odděleny přepážkou( tvořena chrupavkou a částmi kosti radličné a čichové)
- v každém nosním průduchu- jsou 3 nosní skořepy- dělí nosní průduch na průchody( vodorovně- horní,
střední, dolní) vnější nos- čistě lidský znak
Sliznice nosní- tvořena řasinkovým epitelem, vystýlá i další části dých. cest
- pohyb řasinek odstraňuje nečistoty ven z dých. trubice
- často se zduřuje( při infekcích), sekrece hlenu, krvácení
- v horní části- tzv. čichová sliznice- čichové buňky- orgán čichu
- na okraji dutiny nosní- četné chloupky- zachycují nečistoty
- zvlhčována slzami a hlenem, otepluje vzduch
Vedlejší dutiny nosní- v kostech- čelní, čichové, klínové, horní čelisti( přesun nákaz z nosní dutiny)
Nosohltan- stýkají se zde cesty dýchací a trávicí
Hrtan( larynx)-vyztužen chrupavkami-např.štítná chrupavka;příklopka hrtanová(epiglottis)-uzavírá vstup do
dýchacích cest; chrupavka prstencová; hlasivkové chrupavky
Hlasové ústrojí- napnuté hlasové vazy( hlasivky)- mezi nimi otvor- hlasová štěrbina
- hlasivky jsou napínány a rozechvívány vzduchem- vydechovaným
- hlas je zesilován a měněn v rezonančních dutinách( hrtan, dutina ústní, nosní)
- základní vlastnosti hlasu jsou dány hlasivkami- jejich tloušťkou, napětím…
- artikulovaná řeč- typická pro člověka( samohlásky, souhlásky)- činnost jazyka, zubů
- chraptění- zánět hlasivek( překrvení)
Průdušnice( trachea)- trubice dlouhá až 16 cm( průměr 2 cm), vyztužena chrupavkami( 16- 20)
- vystlaná řasinkovým epitelem( kmitání- posunuje hlen s nečistotami )
Průdušky( bronchi)- vznikají větvením průdušnice, vystlané řasinkovým epitelem
- stopka plicní( hilus)- místo, kde vstupují průdušky, cévy a nervy do plic
Průdušinky( bronchioli)- v plicích tvoří průduškový strom; koncová průdušinka- vstupuje do plicního váčku
- u jemných průdušinek chybí chrupavka-průsvit regulují hladké svaly-nekoordinovaně
se stahují- záducha- astma
Plíce( pulmo)- uloženy v dutině hrudní; pravá plíce- 3 laloky; levá plíce- 2 laloky
- stopka plicní- místo vstupu průdušek, nervů a cév
- průdušinky ústí do plicních váčků(alveolus)-jsou složeny z plicních sklípků(alveoli pulmonales)
plicní váčky - vyplněné vzduchem, tenkostěnné, obalené sítí vlásečnic, dýchání se uskutečňuje skrze stěny
vlásečnic a jednovrstevné stěny alveolů; rozloha dýchací plochy: 80- 130 m2
poplicnice( pleura pulmonalis)- tenká vazivová blána na povrchu plic
pohrudnice( pleura parietalis)- jí je vystlána hrudní dutina ( možné záněty)
pohrudniční štěrbina- mezi pohrudnicí a poplicnicí vyplněná tekutinou, podtlak(klouzání plic při dýchání)
pneumotorax- proděravění stěny hrudníku a vyrovnání tlaku ve štěrbině na atmosferický tlak® plíce splasknou
( nenásledují hrudní stěnu při vdechu)
Dýchání- respirace
- je zajištěno dých. svaly- hlavní dých. svaly- bránice, mezižeberní svaly( vnější, vnitřní)
- pomocné dých. svaly( zdvihač hlavy, na krku, trupu)
2 fáze dýchání: vnější dýchání- výměna plynů mezi vnějším prostředím a plícemi
difúze- na základě parciálních tlaků CO2 : tlak v kapiláře < tlak v alveolu
O2 : tlak v kapiláře > větší než v alveolu®
dochází k okysličování krve
vnitřní dýchání- výměna dých. plynů mezi krví a tkáněmi přes stěny kapiláry
CO2 : tlak v krvi < tlak v tkáních
O2 : tlak v krvi > tlak v tkáních
Mechanika dýchání
- mění se objem hrudníku® mění se objem plic® mění se tlak vzduchu v plicích
1. vdech( inspirium)- aktivní děj
- objem hrudníku se zvětší® plíce následují hrudní stěnu- rozpínají se(vyrovnávají podtlak)® nasávání vzduchu
2. výdech( exspirium)- pasivní děj
- objem hrudníku se zmenší® zvýšení tlaku na plíce® vzduch z plic vypuzen
Ventilace plic- výměna vzduchu v plicích dána: dechovým objemem- 0,5 litru( při výkonu 2- 3 litry)
dechovou frekvencí- 14- 18 dechů/ min( při výkonu 30- 50)
Minutový dechový objem: 7- 9 litrů/ min( při výkonu až 150 litrů/ min)
Vitální kapacita plic:4 l (3- 5 litrů)- složky: dechový(respirační) objem- 500 ml
vdechový( inspirační)rezervní objem- asi 2, 5 l
výdechový( expirační) rezervní objem- asi 1 litr
VK- objem vzduchu vypuzený z plic usilovným výdechem po usilovném vdechu
- závisí na stáří, pohlaví, trénovanosti…
Celková kapacita plic: Vitální objem + zbytkový objem( reziduální-1, 5 l- není z plic nikdy vypuzen)= 6 litrů
Řízení dýchání
- dýchací ústředí v prodloužené míše- řízeno po reflexním oblouku
1. čidlo: dých. svaly, plíce- reagují na napětí( presoreceptory); cévy- chemoreceptory( O2 , CO2 )
2. dostředivá dráha- nervy
3. centrum- prodloužená mícha nadřazená centra dýchání: v mezimozku, mozkové kůře- při sání, zpěvu
4. odstředivá dráha- nervy řeči, foukání…
5. efektor- dýchací svaly
Obranné dýchací reflexy- kýchání- podráždění sliznice nosní
- kašel- podráždění sliznice hrtanu, průdušnice a průdušek
Þ prudký hlučný výdech- vede k odstranění dráždivých látek z dýchacích cest
na dýchání se podílí i jiné tělní soustavy: oběhová, nervová, svalstvo
Choroby DS
- rýma: alergická( senná)- pyl, plísně, prach…; infekční- způsobená virem - u obou zvýšená tvorba hlenu
- chřipka: virus- šíření kapénkovou infekcí (mikroskopické kapénky hlenu s virovými částicemi)
- katary dých. cest( virové, bakteriální)
- angína: záněty hltanu a mandlí( streptokoky, stafylokoky)
- zápal plic, průdušek( bakteriální infekce)
- rakovina plic: karcinogenní látky( např. z cigaretového kouře)
- astma( záducha)- křeče svalstva průdušinek
- zaprášení plic- silikóza( SiO2 ); antrakóza( uhelný prach); azbest, cement…
- TBC plic: Mycobacterium tuberculosis( Kochův bacil)
Vitaminy
- zdroje: ovoce, zelenina, živočišné tkáně, rybí tuk, maso, vejce, mléko
-důležité při růstu, nemoci…
Hydrofilní vitaminy
Vitaminy skupiny B (v mase ,mléce,vnitřnostech,vejcích,obilovinách;nedostatek-onemocnění kůže a nervstva)
B1 – thiamin, aneurin ; denní potřeba: 1- 2 mg
- únava, záněty nervů, nechutenství ; obiloviny, tmavý chléb, kvasnice, pivo, játra, luštěniny
B2 – laktoflavin, riboflavin- důležitý pro správnou činnost kůže a sliznic ; kvasnice, mléko, maso
B3 – niacin vit PP- protipelagrický ; záněty kůže, průjmy, demence
B5 – kys. pantotenová
B6 – pyridoxin ; poruchy nervstva, činnost kůže
B12 – kobalamin ; anémie- chudokrevnost ; vnitřnosti, maso, mléko
Vitamin C- celaskon, kyselina L- askorbová ; denní potřeba 50- 70 mg
- pro tvorbu a udržení vaziva, pojiv, kostní tkáně, chrupavky
- nedostatek: snížená odolnost proti infekcím;naprostý nedostatek-skorbut-kurděje(vnitřní krvácení)
- zdroje: zelenina a ovoce( především čerstvé)
Vitamin H- biotin
- zdroje: zelenina, vejce, játra
- nedostatek: spavost
Kyselina listová( folová)- zdroje: listová zelenina, játra ; důležitá pro krvetvorbu
Lipofilní vitaminy
Vitamin A- retinol, axeroftol
- vzniká z provitaminu b- karotenu( v mrkvi, paprice, rajčatech, meruňkách, špenátu…)
- zdroje: rybí tuk, játra, mléko, barevná zelenina
- nedostatek: šeroslepost, vysychání rohovky, větší riziko zhoubného bujení, poruchy růstu
- hypervitaminóza: poškození ledvin
Vitamin D- kalciferol
- vzniká z ergosterolu( v houbách, kvasnicích), v kůži® UV záření® vit D
- antirachitický vitamin- při nedostatku- rachitis- křivice( křivení dlouhých kostí)
- zdroje: rybí tuk, vnitřnosti, kakao, máslo, vejce
Vitamin E- takoferol
- ochrana před znečištěným prostředím
- nedostatek: poškození buněk a jejich stárnutí
- zdroje: oleje( sójový), máslo, špenát, salát
Vitamin K- fytochinon
- antihemorhagický- protikrvácivý- důležitý pro srážení krve( tvorba protrombinu v játrech)
- nedostatek: poruchy srážení krve
- zdroje: zelené rostliny, mikroorganismy v těle
Minerální látky- nezbytné jako součást enzymů, kostry, buň. i mimobuň. tekutin…
- Na, K, Ca, Mg, Fe, P, Cl, I, F…
Voda- rozpouštědlo, termoregulace, transport látek…
- denní potřeba: 2- 3 litry v klidu( při pocení více)
Vláknina- zahrnuje různé polysacharidy( celulóza, hemicelulózy, pektiny, chitin z hub), bílkoviny( kolagen)
- nestravitelná ´ nutná pro peristaltiku střev
- váže na sebe něk. těžké kovy, cholesterol…
- denní potřeba: asi 30 g
- zdroje: zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky, houby, maso
-důležité při růstu, nemoci…
Hydrofilní vitaminy
Vitaminy skupiny B (v mase ,mléce,vnitřnostech,vejcích,obilovinách;nedostatek-onemocnění kůže a nervstva)
B1 – thiamin, aneurin ; denní potřeba: 1- 2 mg
- únava, záněty nervů, nechutenství ; obiloviny, tmavý chléb, kvasnice, pivo, játra, luštěniny
B2 – laktoflavin, riboflavin- důležitý pro správnou činnost kůže a sliznic ; kvasnice, mléko, maso
B3 – niacin vit PP- protipelagrický ; záněty kůže, průjmy, demence
B5 – kys. pantotenová
B6 – pyridoxin ; poruchy nervstva, činnost kůže
B12 – kobalamin ; anémie- chudokrevnost ; vnitřnosti, maso, mléko
Vitamin C- celaskon, kyselina L- askorbová ; denní potřeba 50- 70 mg
- pro tvorbu a udržení vaziva, pojiv, kostní tkáně, chrupavky
- nedostatek: snížená odolnost proti infekcím;naprostý nedostatek-skorbut-kurděje(vnitřní krvácení)
- zdroje: zelenina a ovoce( především čerstvé)
Vitamin H- biotin
- zdroje: zelenina, vejce, játra
- nedostatek: spavost
Kyselina listová( folová)- zdroje: listová zelenina, játra ; důležitá pro krvetvorbu
Lipofilní vitaminy
Vitamin A- retinol, axeroftol
- vzniká z provitaminu b- karotenu( v mrkvi, paprice, rajčatech, meruňkách, špenátu…)
- zdroje: rybí tuk, játra, mléko, barevná zelenina
- nedostatek: šeroslepost, vysychání rohovky, větší riziko zhoubného bujení, poruchy růstu
- hypervitaminóza: poškození ledvin
Vitamin D- kalciferol
- vzniká z ergosterolu( v houbách, kvasnicích), v kůži® UV záření® vit D
- antirachitický vitamin- při nedostatku- rachitis- křivice( křivení dlouhých kostí)
- zdroje: rybí tuk, vnitřnosti, kakao, máslo, vejce
Vitamin E- takoferol
- ochrana před znečištěným prostředím
- nedostatek: poškození buněk a jejich stárnutí
- zdroje: oleje( sójový), máslo, špenát, salát
Vitamin K- fytochinon
- antihemorhagický- protikrvácivý- důležitý pro srážení krve( tvorba protrombinu v játrech)
- nedostatek: poruchy srážení krve
- zdroje: zelené rostliny, mikroorganismy v těle
Minerální látky- nezbytné jako součást enzymů, kostry, buň. i mimobuň. tekutin…
- Na, K, Ca, Mg, Fe, P, Cl, I, F…
Voda- rozpouštědlo, termoregulace, transport látek…
- denní potřeba: 2- 3 litry v klidu( při pocení více)
Vláknina- zahrnuje různé polysacharidy( celulóza, hemicelulózy, pektiny, chitin z hub), bílkoviny( kolagen)
- nestravitelná ´ nutná pro peristaltiku střev
- váže na sebe něk. těžké kovy, cholesterol…
- denní potřeba: asi 30 g
- zdroje: zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky, houby, maso
Trávení
Dutina ústní
- ohraničena- rty(labia oris)- kruhový svěrač;fce při řeči, mimika; kožní, přechodná a slizniční část
- tváře( buccae)- pod kůží svaly( žvýkací, trubačský…), na čelisti jako dáseň( gingiva)
- tvrdé patro( palatum durum)- kostěný podklad + sliznice( u zubů přechází v dáseň)
- měkké patro( palatum molle)- 2 řasy, uprostřed čípek
- patrové mandle(tonsilae palatinae)
Jazyk(lingua)- svalový orgán(příčně pruhované svalstvo)
- polykání, žvýkání, sání( plno čidel- dráždění)
- hmatová, teplotní citlivost, chuť- bradavky s chuťovými pohárky( sladko, slano, kyselo, hořko)
Zuby(dentes)- důležité při žvýkání, estetický vzhled, řeč
- uloženy v alveolech( zubní jamky) v čelisti, upevněné vazivem- ozubicí(periodontium)
- v dětství- 20 zubů; v dospělosti- 32 zubů
dělení: řezáky( d. incisivi)
špičáky( d. caninus)
třenové( d. premolares)
stoličky( d. molares)
3 páry slinných žláz: párové žlázy- příušní, podjazyková, podčelistní ( drobné ve sliznici dutiny ústní)
- vyměšují sliny- voda(99%), trávicí šťáva, AL(0,3%), OL(0,7%)
ptyalin(amyláza)- enzym- štěpí škroby(polysacharidy)® dextriny( až na maltózu- dráždí chuťové buňky) mucin- hlen- umožňuje sklouzávání potravy do žaludku
- denně asi 1, 5 litru slin- čisticí a desinfekční účinky( lysozym- i v slzách)
- rozžvýkaná hmotnost 5 g a 5 ml tekutiny se dopravuje do hltanu
Hltan( pharynx)- 3 části: 1. nosohltan- ústí sem choany a Eustachova trubice, v horní části mandle
2. ústní část( střední)- křížení dýchací a polykací cesty
3. hrtanová část(dolní)- vchod do hrtanu, hrtanová příklopka(epiglottis)
Jícen( oesophagus)- svalová trubice(asi 32 cm)
- v 1/3 příčně pruhované svalstvo, zbytek- hladké
- peristaltické pohyby
Žaludek( gaster, stomachus, ventriculus)
- nejobjemnější část trávicí trubice; objem 1- 2 litry, uložen v levé klenbě brániční
-ve stěnách silné svalstvo- uloženo podélně, okružně, zešikma;sliznice-kryta jednojaderným válcovým epitelem
- části: česlo, klenba, tělo, vrátník
- funkce: shromáždění, zadržení většího množství potravy, promísení se žaludeční šťávou ®®®
®® vzniká trávenina(chymus)® trávení( mech. a chemické)® vstřebávání
žaludeční šťáva-silně kyselá(pH 2,0-1,0)produkovaná trubicovitými žlázkami vystupující ze slizničního vaziva
- voda, HCl, pepsin, mucin
funkce:trávení bílkovin na peptidy,vstřebávání vody,solí,alkoholu, dávkování tráveniny do střeva
HCl- vytváří kyselé prostředí( pH 1,0)
- umožňuje trávení masa a bobtnání vaziva, chrání vitaminy( B ,B ,C)
- ničí choroboplodné zárodky
- umožňuje přeměnu neúčinného pepsinogenu( inaktivní) na pepsin( aktivní)
Pepsin- štěpí bílkoviny na polypeptidy
Mucin- obsažen v zásaditém hlenu, chrání žaludeční sliznici před účinkem vlastní žaludeční šťávy
Chymosin- přítomný u kojenců- sráží mléko
Řízení: nervové- podráždění čidel ve stěně žaludku a úst; zahajuje vyměšování šťáv
látkové- hormon gastrin ze stěny žaludku( udržuje vyměšování šťáv)
Plnění a pohyby žaludku
- tekutiny protékají, hustší potrava se vrství
- za 10- 15 min po skončení jídla začnou peristaltické stahy(rychlost 3krát za min)
- za 3- 4 hodiny- trávenina( chymus) vypuštěna do 1. oddílu tenkého střeva
zvracení(vomitus)- obranný reflex vyvolaný různými podněty( přeplnění, dráždění hrdla, otrava alkoholem, nikotinem, psych. vlivy…); předchází mu nevolnost( nausea) v bezvědomí může vést k zadušení
Tenké střevo(intestinum tenue)
- dlouhé 4- 7m; funkce: trávení a vstřebávání
- poskládáno do kliček, zavěšeno na okruží( mezenterium)- vazivová řasa( v ní cévy a nervy)
části: dvanáctník(duodendum)- sem ústí vývod jater(žlučovod) a slinivky břišní
lačník( jejunum)-3/5 kliček; kyčelník( ileum)- 2/5 kliček
pohyby: peristaltické( celkové), místní( kývavé- úsek tenkého střeva se úží, obsah je promícháván)
Sliznice tenkého střeva: 40- 300m2 ; vnitřní stěna střeva- řasy, klky, mikroklky
Trávení- střevní šťáva, pankreatická šťáva
Střevní šťáva( břišní slina)
- vytvářena ve dvanáctníku a okrajích lačníku; 1- 3 litry denně
obsah: enzymy- erepsin( směs peptidáz)- štěpí bílkoviny až na aminokyseliny
lipázy- štěpí tuky
sacharáza, laktáza, maltáza- štěpí cukry
hlen mucin, voda
Šťáva slinivky břišní- pankreatická šťáva
- tvořena ve slinivce břišní( pankreas)- vývod ve dvanáctníku; denně 0,5- 1 litr
- obsah: enzymy-trypsin-ke trávení bílkovin(trypsinogen aktivovaný enterokinázou ze střevní stěny na trypsin)
chymotrypsin- obdobně
amylázy- štěpí sacharidy
lipázy- štěpí tuky
produkce způsobena hormony zanešenými do slinivky- sekretin,pankreozymin
Dvanáctník( podkovitý tvar)- dochází k dokončení trávení
Lačník a kyčelník- vstřebávání( resorbce)- nejdelší zadržení tráveniny, dochází k pohybům tenkého střeva
( vstřebávání- přechod jednoduchých živin do krve a mízy)
Trávení jednoduchých živin
Polysacharidy- štěpeny ptyalinem na dextriny, ve dvanáctníku štěpeny amylázou, sacharázou, laktázou, maltázou ® monosacharidy® glukóza do krve
Tuky-štěpeny lipázami(žluč)na glycerol a mastné kyseliny® do mízy,po vstřebání se spojí, vytvoří neutrální tuk
Bílkoviny- trávení začíná v žaludku- enzym pepsin je štěpí na peptidy® ve dvanáctníku štěpeny trypsinem, erepsinem® na aminokyseliny® vstřebávají se
-míza ústí do krve®krev bohatá na živiny přichází z trávicí trubice
jde vrátnicovým oběhem do jater ke zpracování
Mechanismus vstřebávání- 2 způsoby
Difúze- pasivně po koncentračním spádu( ionty, voda, menší bílkoviny)
Aktivní transport- nutno dodat energii a přenašeče, 20 krát rychlejší než difúze( glukóza, aminokyseliny)
Tlusté střevo( intestinum crassum)
- dlouhé 1,5 m
- dokončuje trávení a vstřebávání, nemá klky, pouze výdutě
- netvoří žádné tráv. šťávy, pouze hlen
části: slepé střevo, tračník, konečník, řitní otvor
Slepé střevo( caecum)
- dlouhé 15cm, vespodu červovitý přívešek( appendix vermicularis)- lymfatická tkáň
(jen u člověka a lidoopů- rudiment), snadno se zaněcuje; zánět- appendicitis
Tračník- vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička
- kvasné procesy- kvašení- vliv mikroorganismů( bakterie Escherichia coli ;Bacterium coli)- celulóza
- hnilobné procesy- hnití bílkovin
- vznik plynů: CH4 , CO2 , H2 S, skatol, indol, vitaminy- B12 , K( důležité pro srážení krve)
- plyny napínají stěnu střeva® posun obsahu ve střevě
- vstřebávání solí, vitaminů, glukózy, vody( zahušťování)® změna ve výkaly
- posunutí do konečníku
Konečník( rectum)15-20cm, tenkostěnný, hladký
- nashromáždění stolice( defekační reflex- pocit nucení na stolici)
- vyprázdnění( defekace)- 150- 300g/ den- stolice: nestrávené zbytky,voda,žlučová barviva,bakterie,tráv. šťávy..
zácpa( obstipace)- vyvolána vměstnáním obsahu v konečníku
průjem( diarrhoea)- zrychlený průchod obsahu trávicí trubicí( nevhodná kombinace potravy)
- možnost vstřebávání léků ve formě čípků
Průchod potravy trávicí trubicí
Žaludek- 1-4 hod
Tenké střevo- 2- 5 hod
Tlusté střevo- 8- 12 hod
Konečník- 18- 20 hod i déle
Slinivka břišní( pankreas)
- protáhlá žláza( 14- 18cm) s vnější i vnitřní sekrecí
- vnější sekrece- vývod ve dvanáctníku- pankreatická šťáva
- vnitřní sekrece- shluky drobných buněk- Langerhansovy ostrůvky- vyměšují do krve insulin a glokagon
Játra( hepar)
- největší žláza v těle( 1,5 kg), uložena v pravé klenbě brániční
- orgán nezbytný pro život
stavba: 2 větší a 2 menší laloky; vespodu branka jaterní( porta hepatis)
-brankou jaterní vstupují: vrátnicová žíla( vena portae), jaterní tepna( arteria hepatica), nervy
vystupují: jaterní žíly( venae hepaticae) a žlučovod( ductus hepaticus)
Jaterní lalůček- tvar hranolu 1´ 1´ 2mm- základní stavební a funkční jednotka jater
- složen z jaterních buněk- paprsčitě uspořádané, seřazené v trámečky( tvoří 2 řady buněk)
- začátek žlučovodu, vlásečnic, vrátnicové žíly
- jaterní tepna přivádí kyslík
- krev z jater odvádí jaterní žíla do dolní duté žíly; jaterní žíla- začíná centrálními sběrnými
žilkami v jaterním lalůčku
Funkce- tvorba žluči- vylučována jaterními buňkami( 1litr denně)
- zahušťuje se a shromažďuje ve žlučníku( vesica fellea), vypouštěna do dvanáctníku
složení: soli žluč. kyselin( cholové…), žlučová barviva( bilirubin), voda
- důležitá pro trávení tuků- emulgace- usnadnění trávení lipázami, podíl na vstřebávání vit A,E, D, K ; odvod toxických látek( žlučová barviva- produkty rozkladu hemoglobinu)
- centrum metabolismu- štěpení a syntéza látek( chem. laboratoř lidského těla)
- detoxifikační funkce- zbavení jedovatosti látek z vnějšího i vnitřního prostředí
- ukládání zásob- nadbytečná glukóza ve formě glykogenu, ferritin, vit(ADEK), min. látky
- termoregulační funkce- nejteplejší orgán( po požití bílkovinné stravy až 40°C)- tvoří velké množství tepla
Nemoci trávicí soustavy
- zubní kaz( karies), paradontóza- zánětlivé onemocnění alveolů, opary( herpes)- virové, příušnice- zánět
slinných žláz
- vředová choroba žaludku a dvanáctníku- natrávení sliznice( někdy vliv bakterie Heliobacter, jindy špatné
složení potravy); parazité( tasemnice, škrkavky, hlísti), bakteriální onemocnění( salmonela, tyfus, cholera)
- infekční zánět jater(virová hepatitida)-„žloutenka“ typu A, B..(poškození jaterních buněk-žluč. barvivo v krvi)
- chronické poškození jater- cirrhóza- „tvrdnutí jater“( alkohol,…)
- žlučníková kolika- prudké stahy svěračů u vývodu žlučníku( často způsobena žlučovými kameny( cholesterol)
- rakovina žaludku a tlustého střeva
- ohraničena- rty(labia oris)- kruhový svěrač;fce při řeči, mimika; kožní, přechodná a slizniční část
- tváře( buccae)- pod kůží svaly( žvýkací, trubačský…), na čelisti jako dáseň( gingiva)
- tvrdé patro( palatum durum)- kostěný podklad + sliznice( u zubů přechází v dáseň)
- měkké patro( palatum molle)- 2 řasy, uprostřed čípek
- patrové mandle(tonsilae palatinae)
Jazyk(lingua)- svalový orgán(příčně pruhované svalstvo)
- polykání, žvýkání, sání( plno čidel- dráždění)
- hmatová, teplotní citlivost, chuť- bradavky s chuťovými pohárky( sladko, slano, kyselo, hořko)
Zuby(dentes)- důležité při žvýkání, estetický vzhled, řeč
- uloženy v alveolech( zubní jamky) v čelisti, upevněné vazivem- ozubicí(periodontium)
- v dětství- 20 zubů; v dospělosti- 32 zubů
dělení: řezáky( d. incisivi)
špičáky( d. caninus)
třenové( d. premolares)
stoličky( d. molares)
3 páry slinných žláz: párové žlázy- příušní, podjazyková, podčelistní ( drobné ve sliznici dutiny ústní)
- vyměšují sliny- voda(99%), trávicí šťáva, AL(0,3%), OL(0,7%)
ptyalin(amyláza)- enzym- štěpí škroby(polysacharidy)® dextriny( až na maltózu- dráždí chuťové buňky) mucin- hlen- umožňuje sklouzávání potravy do žaludku
- denně asi 1, 5 litru slin- čisticí a desinfekční účinky( lysozym- i v slzách)
- rozžvýkaná hmotnost 5 g a 5 ml tekutiny se dopravuje do hltanu
Hltan( pharynx)- 3 části: 1. nosohltan- ústí sem choany a Eustachova trubice, v horní části mandle
2. ústní část( střední)- křížení dýchací a polykací cesty
3. hrtanová část(dolní)- vchod do hrtanu, hrtanová příklopka(epiglottis)
Jícen( oesophagus)- svalová trubice(asi 32 cm)
- v 1/3 příčně pruhované svalstvo, zbytek- hladké
- peristaltické pohyby
Žaludek( gaster, stomachus, ventriculus)
- nejobjemnější část trávicí trubice; objem 1- 2 litry, uložen v levé klenbě brániční
-ve stěnách silné svalstvo- uloženo podélně, okružně, zešikma;sliznice-kryta jednojaderným válcovým epitelem
- části: česlo, klenba, tělo, vrátník
- funkce: shromáždění, zadržení většího množství potravy, promísení se žaludeční šťávou ®®®
®® vzniká trávenina(chymus)® trávení( mech. a chemické)® vstřebávání
žaludeční šťáva-silně kyselá(pH 2,0-1,0)produkovaná trubicovitými žlázkami vystupující ze slizničního vaziva
- voda, HCl, pepsin, mucin
funkce:trávení bílkovin na peptidy,vstřebávání vody,solí,alkoholu, dávkování tráveniny do střeva
HCl- vytváří kyselé prostředí( pH 1,0)
- umožňuje trávení masa a bobtnání vaziva, chrání vitaminy( B ,B ,C)
- ničí choroboplodné zárodky
- umožňuje přeměnu neúčinného pepsinogenu( inaktivní) na pepsin( aktivní)
Pepsin- štěpí bílkoviny na polypeptidy
Mucin- obsažen v zásaditém hlenu, chrání žaludeční sliznici před účinkem vlastní žaludeční šťávy
Chymosin- přítomný u kojenců- sráží mléko
Řízení: nervové- podráždění čidel ve stěně žaludku a úst; zahajuje vyměšování šťáv
látkové- hormon gastrin ze stěny žaludku( udržuje vyměšování šťáv)
Plnění a pohyby žaludku
- tekutiny protékají, hustší potrava se vrství
- za 10- 15 min po skončení jídla začnou peristaltické stahy(rychlost 3krát za min)
- za 3- 4 hodiny- trávenina( chymus) vypuštěna do 1. oddílu tenkého střeva
zvracení(vomitus)- obranný reflex vyvolaný různými podněty( přeplnění, dráždění hrdla, otrava alkoholem, nikotinem, psych. vlivy…); předchází mu nevolnost( nausea) v bezvědomí může vést k zadušení
Tenké střevo(intestinum tenue)
- dlouhé 4- 7m; funkce: trávení a vstřebávání
- poskládáno do kliček, zavěšeno na okruží( mezenterium)- vazivová řasa( v ní cévy a nervy)
části: dvanáctník(duodendum)- sem ústí vývod jater(žlučovod) a slinivky břišní
lačník( jejunum)-3/5 kliček; kyčelník( ileum)- 2/5 kliček
pohyby: peristaltické( celkové), místní( kývavé- úsek tenkého střeva se úží, obsah je promícháván)
Sliznice tenkého střeva: 40- 300m2 ; vnitřní stěna střeva- řasy, klky, mikroklky
Trávení- střevní šťáva, pankreatická šťáva
Střevní šťáva( břišní slina)
- vytvářena ve dvanáctníku a okrajích lačníku; 1- 3 litry denně
obsah: enzymy- erepsin( směs peptidáz)- štěpí bílkoviny až na aminokyseliny
lipázy- štěpí tuky
sacharáza, laktáza, maltáza- štěpí cukry
hlen mucin, voda
Šťáva slinivky břišní- pankreatická šťáva
- tvořena ve slinivce břišní( pankreas)- vývod ve dvanáctníku; denně 0,5- 1 litr
- obsah: enzymy-trypsin-ke trávení bílkovin(trypsinogen aktivovaný enterokinázou ze střevní stěny na trypsin)
chymotrypsin- obdobně
amylázy- štěpí sacharidy
lipázy- štěpí tuky
produkce způsobena hormony zanešenými do slinivky- sekretin,pankreozymin
Dvanáctník( podkovitý tvar)- dochází k dokončení trávení
Lačník a kyčelník- vstřebávání( resorbce)- nejdelší zadržení tráveniny, dochází k pohybům tenkého střeva
( vstřebávání- přechod jednoduchých živin do krve a mízy)
Trávení jednoduchých živin
Polysacharidy- štěpeny ptyalinem na dextriny, ve dvanáctníku štěpeny amylázou, sacharázou, laktázou, maltázou ® monosacharidy® glukóza do krve
Tuky-štěpeny lipázami(žluč)na glycerol a mastné kyseliny® do mízy,po vstřebání se spojí, vytvoří neutrální tuk
Bílkoviny- trávení začíná v žaludku- enzym pepsin je štěpí na peptidy® ve dvanáctníku štěpeny trypsinem, erepsinem® na aminokyseliny® vstřebávají se
-míza ústí do krve®krev bohatá na živiny přichází z trávicí trubice
jde vrátnicovým oběhem do jater ke zpracování
Mechanismus vstřebávání- 2 způsoby
Difúze- pasivně po koncentračním spádu( ionty, voda, menší bílkoviny)
Aktivní transport- nutno dodat energii a přenašeče, 20 krát rychlejší než difúze( glukóza, aminokyseliny)
Tlusté střevo( intestinum crassum)
- dlouhé 1,5 m
- dokončuje trávení a vstřebávání, nemá klky, pouze výdutě
- netvoří žádné tráv. šťávy, pouze hlen
části: slepé střevo, tračník, konečník, řitní otvor
Slepé střevo( caecum)
- dlouhé 15cm, vespodu červovitý přívešek( appendix vermicularis)- lymfatická tkáň
(jen u člověka a lidoopů- rudiment), snadno se zaněcuje; zánět- appendicitis
Tračník- vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička
- kvasné procesy- kvašení- vliv mikroorganismů( bakterie Escherichia coli ;Bacterium coli)- celulóza
- hnilobné procesy- hnití bílkovin
- vznik plynů: CH4 , CO2 , H2 S, skatol, indol, vitaminy- B12 , K( důležité pro srážení krve)
- plyny napínají stěnu střeva® posun obsahu ve střevě
- vstřebávání solí, vitaminů, glukózy, vody( zahušťování)® změna ve výkaly
- posunutí do konečníku
Konečník( rectum)15-20cm, tenkostěnný, hladký
- nashromáždění stolice( defekační reflex- pocit nucení na stolici)
- vyprázdnění( defekace)- 150- 300g/ den- stolice: nestrávené zbytky,voda,žlučová barviva,bakterie,tráv. šťávy..
zácpa( obstipace)- vyvolána vměstnáním obsahu v konečníku
průjem( diarrhoea)- zrychlený průchod obsahu trávicí trubicí( nevhodná kombinace potravy)
- možnost vstřebávání léků ve formě čípků
Průchod potravy trávicí trubicí
Žaludek- 1-4 hod
Tenké střevo- 2- 5 hod
Tlusté střevo- 8- 12 hod
Konečník- 18- 20 hod i déle
Slinivka břišní( pankreas)
- protáhlá žláza( 14- 18cm) s vnější i vnitřní sekrecí
- vnější sekrece- vývod ve dvanáctníku- pankreatická šťáva
- vnitřní sekrece- shluky drobných buněk- Langerhansovy ostrůvky- vyměšují do krve insulin a glokagon
Játra( hepar)
- největší žláza v těle( 1,5 kg), uložena v pravé klenbě brániční
- orgán nezbytný pro život
stavba: 2 větší a 2 menší laloky; vespodu branka jaterní( porta hepatis)
-brankou jaterní vstupují: vrátnicová žíla( vena portae), jaterní tepna( arteria hepatica), nervy
vystupují: jaterní žíly( venae hepaticae) a žlučovod( ductus hepaticus)
Jaterní lalůček- tvar hranolu 1´ 1´ 2mm- základní stavební a funkční jednotka jater
- složen z jaterních buněk- paprsčitě uspořádané, seřazené v trámečky( tvoří 2 řady buněk)
- začátek žlučovodu, vlásečnic, vrátnicové žíly
- jaterní tepna přivádí kyslík
- krev z jater odvádí jaterní žíla do dolní duté žíly; jaterní žíla- začíná centrálními sběrnými
žilkami v jaterním lalůčku
Funkce- tvorba žluči- vylučována jaterními buňkami( 1litr denně)
- zahušťuje se a shromažďuje ve žlučníku( vesica fellea), vypouštěna do dvanáctníku
složení: soli žluč. kyselin( cholové…), žlučová barviva( bilirubin), voda
- důležitá pro trávení tuků- emulgace- usnadnění trávení lipázami, podíl na vstřebávání vit A,E, D, K ; odvod toxických látek( žlučová barviva- produkty rozkladu hemoglobinu)
- centrum metabolismu- štěpení a syntéza látek( chem. laboratoř lidského těla)
- detoxifikační funkce- zbavení jedovatosti látek z vnějšího i vnitřního prostředí
- ukládání zásob- nadbytečná glukóza ve formě glykogenu, ferritin, vit(ADEK), min. látky
- termoregulační funkce- nejteplejší orgán( po požití bílkovinné stravy až 40°C)- tvoří velké množství tepla
Nemoci trávicí soustavy
- zubní kaz( karies), paradontóza- zánětlivé onemocnění alveolů, opary( herpes)- virové, příušnice- zánět
slinných žláz
- vředová choroba žaludku a dvanáctníku- natrávení sliznice( někdy vliv bakterie Heliobacter, jindy špatné
složení potravy); parazité( tasemnice, škrkavky, hlísti), bakteriální onemocnění( salmonela, tyfus, cholera)
- infekční zánět jater(virová hepatitida)-„žloutenka“ typu A, B..(poškození jaterních buněk-žluč. barvivo v krvi)
- chronické poškození jater- cirrhóza- „tvrdnutí jater“( alkohol,…)
- žlučníková kolika- prudké stahy svěračů u vývodu žlučníku( často způsobena žlučovými kameny( cholesterol)
- rakovina žaludku a tlustého střeva
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)