Předpokládejme, že výstup je na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Očekávaná míra inflace je 0 %. Pokud za této situace CB zvýší peněžní nabídku, vyvolá to při dané cenové hladině převis agregátní poptávky nad nabídkou a dojde k růstu cenové hladiny. Inflace vzroste nad očekávanou úroveň např. na 5 %. Při vyšších cenách jsou výrobci ochotni nabídnout více. Ale nezaměstnanost je na své přirozené míře. Firmy nabídnou mírně vyšší mzdu a zaměstnanci růst nominální mzdy interpretují jako růst mzdy reálné (očekávají inflaci 0 %). Zaměstnanci tedy nabídnou více práce a nezaměstnanost klesne pod svou přirozenou míru na úroveň U1.
V dlouhém období zaměstnanci přizpůsobí očekávanou inflaci skutečné a krátkodobá Phillipsova křivka se posune nahoru do SPC1. Výstup je opět na potenciálním produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Dlouhodobá Phillipsova křivka je vertikální na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Přirozená míra nezaměstnanosti – je kompatibilní s jakoukoli mírou inflace
- je míra nezaměstnanosti, při níž nedochází k akceleraci ani deceleraci míry inflace = NAIRU (Non-Accelerating Inflation Rate of Unemployment)
Modifikovaná Phillipsova křivka
Modifikovaná PC vyjadřovala inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnaností. Modifikaci provedli Samuelson a Solow.
Vztah mezi inflací (resp. růstem nominálních mezd) a nezaměstnaností byl stabilní až do konce 60. let.
Rozšířená Phillipsova křivka (Friedman)
V 70. letech se objevila slumflace – docházelo k růstu inflace a zároveň růstu nezaměstnanosti, což odporovalo Phillipsově křivce.
Friedman a Phelps přišli s novou interpretací Phillipsovy křivky
• zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností je možná jen v krátkém období (díky peněžní iluzi)
• v dlouhém období subjekty přizpůsobí svá očekávání, vytvoří správná očekávání a PC bude vertikála na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Vztah mezi inflací (resp. růstem nominálních mezd) a nezaměstnaností byl stabilní až do konce 60. let.
Rozšířená Phillipsova křivka (Friedman)
V 70. letech se objevila slumflace – docházelo k růstu inflace a zároveň růstu nezaměstnanosti, což odporovalo Phillipsově křivce.
Friedman a Phelps přišli s novou interpretací Phillipsovy křivky
• zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností je možná jen v krátkém období (díky peněžní iluzi)
• v dlouhém období subjekty přizpůsobí svá očekávání, vytvoří správná očekávání a PC bude vertikála na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Předpokládejme, že výstup je na úrovni potenciálního produktu
Předpokládejme, že výstup je na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Pokud za této situace dojde k růstu agregátní poptávky, vyvolá tato skutečnost při dané cenové hladině převis agregátní poptávky nad nabídkou. Dojde k růstu cenové hladiny. Při vyšších cenách jsou výrobci ochotni nabídnout více. Ale nezaměstnanost je na své přirozené míře. Firmy nabídnou mírně vyšší mzdu a zaměstnanci růst nominální mzdy interpretují jako růst mzdy reálné (očekávají určitou exogenně danou nulovou míru inflace a očekávání nemění). Zaměstnanci tedy nabídnou více práce.
Matematický zápis
gw = -ε(u-u*) , kde
gw …………tempo růstu nominální mzdy
ε ……….…citlivost nezaměstnanosti na změnu nominálních mezd (o kolik % musí růst
nominálním mzdy, aby nezaměstnanost klesla o 1 p.b. pod přirozenou míru)
Posun po PC
PC protíná osu x v přirozené míře nezaměstnanosti
• růst nominálních mezd vyvolá pokles nezaměstnanosti pod přirozenou míru
• pokles nominálních mezd vyvolá růst nezaměstnanosti nad přirozenou míru nezaměstnanosti
Matematický zápis
gw = -ε(u-u*) , kde
gw …………tempo růstu nominální mzdy
ε ……….…citlivost nezaměstnanosti na změnu nominálních mezd (o kolik % musí růst
nominálním mzdy, aby nezaměstnanost klesla o 1 p.b. pod přirozenou míru)
Posun po PC
PC protíná osu x v přirozené míře nezaměstnanosti
• růst nominálních mezd vyvolá pokles nezaměstnanosti pod přirozenou míru
• pokles nominálních mezd vyvolá růst nezaměstnanosti nad přirozenou míru nezaměstnanosti
Makroekonomie II – seminář č. 10 – Phillipsova křivka
Teoretická východiska
Phillipsova křivka (PC) – zachycuje inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti
Původní Phillipsova křivka
Původní Phillipsova křivka byla zkonstruována A. W. Phillipsem v roce 1958. Phillips na základě empirického výzkumu změn nominálních mezd a nezaměstnanosti ve Velké Británii v letech 1861-1957 vyjádřil závěr o vzájemném inverzním vztahu těchto veličin.
Původní Phillipsova křivka vyjadřovala inverzní vztah mezi mírou růstu nominálních mezd a nezaměstnaností.
Tvar původní Phillipsovi křivky lze vysvětlit konstantní exogenně danou mírou očekávané inflace.
Phillipsova křivka (PC) – zachycuje inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti
Původní Phillipsova křivka
Původní Phillipsova křivka byla zkonstruována A. W. Phillipsem v roce 1958. Phillips na základě empirického výzkumu změn nominálních mezd a nezaměstnanosti ve Velké Británii v letech 1861-1957 vyjádřil závěr o vzájemném inverzním vztahu těchto veličin.
Původní Phillipsova křivka vyjadřovala inverzní vztah mezi mírou růstu nominálních mezd a nezaměstnaností.
Tvar původní Phillipsovi křivky lze vysvětlit konstantní exogenně danou mírou očekávané inflace.
Řešení
a)Ŷ1=0 %, y1= 8%, Π1=8%
b)Ŷ2= -0,8 %, Π2=8,8%, Ŷ3= -0,64 %, Π3=7,84 %
c)(Ŷ=0 %), yn= 10%, Π=10% - vláda zvolí potlačovací hospodářskou politiku
d)Ŷ= -1,333 %, yn= 6,667 %, (Π = 8%) - vláda zvolí akomodativní hospodářskou politiku
3. Ekonomika má následující charakteristiky: očekávaná míra inflace je 3 %, nominální produkt roste tempem 3 % a ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu (1400 mld.), očekávání se formují racionálně.
a) Zakreslete výchozí situaci v modelu SP-DG (včetně skutečné míry inflace)
b) Centrální banka provede dopředu ohlášenou monetární expanzi a tempo růstu nominální poptávky se zvýší na 6 %. Zakreslete, jak se změní úroveň produkce a míra inflace.
Řešení
a) výchozí rovnováhy v průsečíku SP a DG na úrovni potenciálu Y=1400, π=3%
b) Posun DG nahoru (DG´) a současný posun SP nahoru (SP´), πe =6%, nová rovnováha v průsečíku DG´a SP´ při π=6% a Y=1400
4. Ekonomika má následující charakteristiky: očekávaná míra inflace je 7 %, nominální produkt roste tempem 7 % a ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu (2200 mld.), očekávání jsou statická.
a) Zakreslete výchozí situaci ekonomiky v modelu SP-DG (včetně skutečné míry inflace)
b) Došlo k výraznému poklesu cen energie a náklady firem se snížily o 2 %. Zakreslete krátkodobé dopady této změny na produkci, skutečnou a očekávanou inflaci.
c) Zvýšené mzdové požadavky odborů způsobily růst nákladů firem o 3 %. Zakreslete dopady na produkci a zaměstnanost (vycházejte ze situace v bodě (a) ).
d) Jakou hospodářskou politiku musí vláda zvolit, jestliže chce po nepříznivém nabídkovém šoku v bodě (c) udržet plnou zaměstnanost? Zakreslete do grafu, vyznačte výslednou úroveň inflace a zaměstnanosti
b)Ŷ2= -0,8 %, Π2=8,8%, Ŷ3= -0,64 %, Π3=7,84 %
c)(Ŷ=0 %), yn= 10%, Π=10% - vláda zvolí potlačovací hospodářskou politiku
d)Ŷ= -1,333 %, yn= 6,667 %, (Π = 8%) - vláda zvolí akomodativní hospodářskou politiku
3. Ekonomika má následující charakteristiky: očekávaná míra inflace je 3 %, nominální produkt roste tempem 3 % a ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu (1400 mld.), očekávání se formují racionálně.
a) Zakreslete výchozí situaci v modelu SP-DG (včetně skutečné míry inflace)
b) Centrální banka provede dopředu ohlášenou monetární expanzi a tempo růstu nominální poptávky se zvýší na 6 %. Zakreslete, jak se změní úroveň produkce a míra inflace.
Řešení
a) výchozí rovnováhy v průsečíku SP a DG na úrovni potenciálu Y=1400, π=3%
b) Posun DG nahoru (DG´) a současný posun SP nahoru (SP´), πe =6%, nová rovnováha v průsečíku DG´a SP´ při π=6% a Y=1400
4. Ekonomika má následující charakteristiky: očekávaná míra inflace je 7 %, nominální produkt roste tempem 7 % a ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu (2200 mld.), očekávání jsou statická.
a) Zakreslete výchozí situaci ekonomiky v modelu SP-DG (včetně skutečné míry inflace)
b) Došlo k výraznému poklesu cen energie a náklady firem se snížily o 2 %. Zakreslete krátkodobé dopady této změny na produkci, skutečnou a očekávanou inflaci.
c) Zvýšené mzdové požadavky odborů způsobily růst nákladů firem o 3 %. Zakreslete dopady na produkci a zaměstnanost (vycházejte ze situace v bodě (a) ).
d) Jakou hospodářskou politiku musí vláda zvolit, jestliže chce po nepříznivém nabídkovém šoku v bodě (c) udržet plnou zaměstnanost? Zakreslete do grafu, vyznačte výslednou úroveň inflace a zaměstnanosti
Řešení
a) výchozí rovnováhy v průsečíku SP a DG na úrovni potenciálu Y=2200, π=7%
b) posun SP doprava dolů o 2 procentní body (SP´), SP´protíná úroveň potenciálního produktu při inflaci 5%, πe =7%, krátkodobá rovnováha v průsečíku DG a SP´, inflace poklesla pod 7%, výkon nad úrovní potenciálu
c) posun SP doleva nahoru o 3 procentní body (SP´), SP´protíná úroveň potenciálního produktu při inflaci 10%, πe =7%, krátkodobá rovnováha v průsečíku DG a SP´, inflace vzrostla nad 7%, výkon pod úrovní potenciálu
d)Vláda volí akomodativní HP. Zvýšení tempa růstu agregátní poptávky na 10%, posun DG nahoru (DG´), výsledná rovnováha v průsečíku SP´,DG´ na úrovni potenciálu, π=10%
b) posun SP doprava dolů o 2 procentní body (SP´), SP´protíná úroveň potenciálního produktu při inflaci 5%, πe =7%, krátkodobá rovnováha v průsečíku DG a SP´, inflace poklesla pod 7%, výkon nad úrovní potenciálu
c) posun SP doleva nahoru o 3 procentní body (SP´), SP´protíná úroveň potenciálního produktu při inflaci 10%, πe =7%, krátkodobá rovnováha v průsečíku DG a SP´, inflace vzrostla nad 7%, výkon pod úrovní potenciálu
d)Vláda volí akomodativní HP. Zvýšení tempa růstu agregátní poptávky na 10%, posun DG nahoru (DG´), výsledná rovnováha v průsečíku SP´,DG´ na úrovni potenciálu, π=10%
Metody léčení inflace
1) Metoda COLD TURKEY – vyznačuje se razantním a poměrně rychlým snižováním inflace, ale za cenu hlubšího ekonomického poklesu během dezinflačního procesu. Spočívá v tom, že tempo růstu AD je sníženo na cílovou hodnotu míry inflace hned od počátku dezinflačního procesu
2) Metoda GRADUALISTICKÁ – vyznačuje se postupným snižováním míry inflace, pokles produkce není tak hluboký ovšem dezinflace trvá delší časový úsek. Spočívá v postupném snižování tempa růstu AD o jeden procentní bod v každém období až k cílové hodnotě míry inflace.
Srovnání gradualistické metody a metody cold turkey při procesu dezinflace vidíme v grafu. Pokud bychom zohlednili ještě časový rozměr, pak přerušovaná křivka by byla o něco delší.
2) Metoda GRADUALISTICKÁ – vyznačuje se postupným snižováním míry inflace, pokles produkce není tak hluboký ovšem dezinflace trvá delší časový úsek. Spočívá v postupném snižování tempa růstu AD o jeden procentní bod v každém období až k cílové hodnotě míry inflace.
Srovnání gradualistické metody a metody cold turkey při procesu dezinflace vidíme v grafu. Pokud bychom zohlednili ještě časový rozměr, pak přerušovaná křivka by byla o něco delší.
Příklady:
1. Ekonomiku lze popsat následovně: ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu, očekávání jsou statická, míra inflace v daném roce je 5 %. Výrobci jsou ochotni při 3 procentním růstu inflace zvýšit výstup o 2 procenta. Vláda se v dalším období rozhodla zvýšit nákupy statků a služeb, takže nominální poptávka vzrostla na 10 % (tento růstu nominálního produktu přetrval i v dalších obdobích).
a) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního před růstem nominální poptávky
b) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního pro další dvě období od růstu nominální poptávky. Zakreslete.
Řešení
a)Ŷ1=0 %, y1= 5%, Π1=5%
b)Ŷ2=2 %, y2= 10%, Π2=8%, Ŷ3=1,6 %, y3= 10%, Π3=10,4%
2. Ekonomiku lze popsat následovně: ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu, očekávání jsou statická, míra inflace v daném roce je 8 %. Výrobci jsou ochotni při 3 procentním růstu inflace zvýšit výstup o 2 procenta. V následujícím období došlo díky výraznému růstu cen ropy k růstu nákladů firem o 2 % (tento nabídkový šok v dalším období odezněl).
a) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního v základním období (před nabídkovým šokem)
b) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního pro další dvě období po nabídkovém šoku
c) Předpokládejme, že vláda bude chtít udržet nezměněnou míru inflace. Jakou hospodářskou politiku použije a jaký vliv bude mít tato hospodářská politika na výstup
d) Předpokládejme, že vláda bude chtít udržet výstup na stejné úrovni jako před nabídkovým šokem. Jakou hospodářskou politiku použije a jaký vliv bude mít tato hospodářská politika na výstup
a) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního před růstem nominální poptávky
b) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního pro další dvě období od růstu nominální poptávky. Zakreslete.
Řešení
a)Ŷ1=0 %, y1= 5%, Π1=5%
b)Ŷ2=2 %, y2= 10%, Π2=8%, Ŷ3=1,6 %, y3= 10%, Π3=10,4%
2. Ekonomiku lze popsat následovně: ekonomika pracuje na úrovni potenciálního produktu, očekávání jsou statická, míra inflace v daném roce je 8 %. Výrobci jsou ochotni při 3 procentním růstu inflace zvýšit výstup o 2 procenta. V následujícím období došlo díky výraznému růstu cen ropy k růstu nákladů firem o 2 % (tento nabídkový šok v dalším období odezněl).
a) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního v základním období (před nabídkovým šokem)
b) Určete výši inflace a procentní odchýlení reálného produktu od potenciálního pro další dvě období po nabídkovém šoku
c) Předpokládejme, že vláda bude chtít udržet nezměněnou míru inflace. Jakou hospodářskou politiku použije a jaký vliv bude mít tato hospodářská politika na výstup
d) Předpokládejme, že vláda bude chtít udržet výstup na stejné úrovni jako před nabídkovým šokem. Jakou hospodářskou politiku použije a jaký vliv bude mít tato hospodářská politika na výstup
Proces přizpůsobení pokračuje
Proces přizpůsobení pokračuje až do doby, kdy očekávaná míra inflace bude 15 %, tedy stejná jako tempo růstu AD a výstup bude na úrovni potenciálního produktu.
Pro zjištění přizpůsobovací cesty výkonu a inflace na základě poptávkového impulsu budeme potřebovat spočítat průsečík křivek SP a DG v každém období následujícím po změně tempa růstu AD.
πt = 1/(1+g) [πet + g(ŷt + Ŷt-1)]
Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
B) Racionální očekávání
Pokud jsou opatření hospodářské politiky anticipovaná (např. růst peněžní nabídky o 5 %) – ekonomické subjekty přizpůsobí svá očekávání. Výrobci požadují vyšší ceny, zaměstnanci vyšší mzdy ........zvýšení tempa růstu AD se promítne jen do růstu inflace.
Pokud jsou opatření hospodářské politiky neanticipovaná – v krátkém období povedou k růstu výstupu na úroveň Y 1 a inflace na úroveň π 1. V dlouhém období subjekty přizpůsobí svá očekávání a dojde jen k růstu míry inflace
Pro zjištění přizpůsobovací cesty výkonu a inflace na základě poptávkového impulsu budeme potřebovat spočítat průsečík křivek SP a DG v každém období následujícím po změně tempa růstu AD.
πt = 1/(1+g) [πet + g(ŷt + Ŷt-1)]
Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
B) Racionální očekávání
Pokud jsou opatření hospodářské politiky anticipovaná (např. růst peněžní nabídky o 5 %) – ekonomické subjekty přizpůsobí svá očekávání. Výrobci požadují vyšší ceny, zaměstnanci vyšší mzdy ........zvýšení tempa růstu AD se promítne jen do růstu inflace.
Pokud jsou opatření hospodářské politiky neanticipovaná – v krátkém období povedou k růstu výstupu na úroveň Y 1 a inflace na úroveň π 1. V dlouhém období subjekty přizpůsobí svá očekávání a dojde jen k růstu míry inflace
Nabídková inflace
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze – výstup na úrovni potenciálního produktu, tempo růstu nominálního produktu je stejné jako očekávaná míra inflace (obojí 10 %).
V této situaci dojde k nepříznivému nabídkovému šoku (např. výrazný růst cen energie), který způsobí 5% růst nákladů firem. Jak se tento nabídkový šok promítne do reálného výstupu a inflace?
Negativní nabídkový šok způsobí posun křivky SP nahoru do SP´. Povede k růstu míry inflace na úroveň π 1 a poklesu produktu pod úroveň potenciálního na Y1.
Na nabídkový šok lze z pohledu hospodářské politiky reagovat třemi způsoby v podobě následujících typů hospodářské politiky
1. neutrální HP – zachovává nezměněné tempo růstu AD – čili DG se neposune a nabídkový šok se rozdělí mezi vzrůst inflace a pokles produkce pod potenciál
2. akomodativní HP (přizpůsobovací) – tvůrci HP se snaží eliminovat vliv nabídkového šoku na produkci, tzn. snaží se navrátit ekonomiku na potenciál – dojde tedy ke zvýšení tempa růstu AD – DG se posune vpravo do DG' a nabídkový šok se celý promítne pouze do růstu inflace
3. potlačovací HP – se snaží eliminovat vzrůst inflace a navrátit ji na úroveň před šokem – dojde k poklesu tempa růstu AD a DG se posune vlevo do DG'' – nabídkový šok se celý přelije do poklesu produkce
V této situaci dojde k nepříznivému nabídkovému šoku (např. výrazný růst cen energie), který způsobí 5% růst nákladů firem. Jak se tento nabídkový šok promítne do reálného výstupu a inflace?
Negativní nabídkový šok způsobí posun křivky SP nahoru do SP´. Povede k růstu míry inflace na úroveň π 1 a poklesu produktu pod úroveň potenciálního na Y1.
Na nabídkový šok lze z pohledu hospodářské politiky reagovat třemi způsoby v podobě následujících typů hospodářské politiky
1. neutrální HP – zachovává nezměněné tempo růstu AD – čili DG se neposune a nabídkový šok se rozdělí mezi vzrůst inflace a pokles produkce pod potenciál
2. akomodativní HP (přizpůsobovací) – tvůrci HP se snaží eliminovat vliv nabídkového šoku na produkci, tzn. snaží se navrátit ekonomiku na potenciál – dojde tedy ke zvýšení tempa růstu AD – DG se posune vpravo do DG' a nabídkový šok se celý promítne pouze do růstu inflace
3. potlačovací HP – se snaží eliminovat vzrůst inflace a navrátit ji na úroveň před šokem – dojde k poklesu tempa růstu AD a DG se posune vlevo do DG'' – nabídkový šok se celý přelije do poklesu produkce
Matematicky řešení rovnováhy nalezneme v průsečíku křivek SP a DG
SP: πt = πet + g.Ŷt + zt
DG: Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
πt = 1/(1+g) [πet + g(ŷt + Ŷt-1)]
Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
Poptávková inflace
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze – výstup na úrovni potenciálního produktu, tempo růstu nominálního produktu je stejné jako očekávaná míra inflace (obojí 10 %).
Centrální banka provede monetární expanzi, která zvýší tempo růstu nominální agregátní poptávky o 5 p.b. Toto opatření povede k růstu nominální poptávky na 15 %. Jak se toto zvýšení promítne do reálného výstupu a inflace?
Růst agregátní poptávky vyvolá posun křivky DG nahoru. Růst nominální AD o 15 % vyvolá na trhu statků, při dané očekávané míře inflace, převis poptávky nad nabídkou. Dojde tedy k růstu cenové hladiny (nad očekávanou úroveň) a tedy vyšší míře inflace. Firmy jsou při vyšší míře inflace než je očekávaná míra ochotny vyrobit více – s růstem inflace nad očekávanou míru poklesla reálná mzda. Naráží ovšem na bariéru plné zaměstnanosti. Nabídnou tedy mírně vyšší nominální mzdy (např. vyšší o 12 %). Zaměstnanci růst nominálních mezd (nad očekávanou 10% úroveň - π e=10 % ) interpretují jako růst mezd reálných a jsou ochotni nabídnout více práce. Reálný produkt tedy roste za úroveň potenciálního produktu, roste také míra inflace.
DG: Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
πt = 1/(1+g) [πet + g(ŷt + Ŷt-1)]
Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
Poptávková inflace
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze – výstup na úrovni potenciálního produktu, tempo růstu nominálního produktu je stejné jako očekávaná míra inflace (obojí 10 %).
Centrální banka provede monetární expanzi, která zvýší tempo růstu nominální agregátní poptávky o 5 p.b. Toto opatření povede k růstu nominální poptávky na 15 %. Jak se toto zvýšení promítne do reálného výstupu a inflace?
Růst agregátní poptávky vyvolá posun křivky DG nahoru. Růst nominální AD o 15 % vyvolá na trhu statků, při dané očekávané míře inflace, převis poptávky nad nabídkou. Dojde tedy k růstu cenové hladiny (nad očekávanou úroveň) a tedy vyšší míře inflace. Firmy jsou při vyšší míře inflace než je očekávaná míra ochotny vyrobit více – s růstem inflace nad očekávanou míru poklesla reálná mzda. Naráží ovšem na bariéru plné zaměstnanosti. Nabídnou tedy mírně vyšší nominální mzdy (např. vyšší o 12 %). Zaměstnanci růst nominálních mezd (nad očekávanou 10% úroveň - π e=10 % ) interpretují jako růst mezd reálných a jsou ochotni nabídnout více práce. Reálný produkt tedy roste za úroveň potenciálního produktu, roste také míra inflace.
V dlouhém období se očekávání přizpůsobí
V dlouhém období se očekávání přizpůsobí (a vyrovnají s tempem růstu nominálního produktu). Ekonomika bude pracovat opět na úrovni potenciálního produktu.
Přizpůsobovací cesta závisí na typu očekávání:
A) Adaptivní očekávání – statická (πet = πt-1)
Zvýšení tempa růstu AD na 15 % vyvolá posun křivky DG doprava do DG´. Vyšší množství produkce jsou firmy ochotny prodat jen za vyšší ceny. Dojde tedy k růstu cenové hladiny (růstu míry inflace). Firmy nabídnou zaměstnancům mírně vyšší nominální mzdy (reálně ovšem nižší než ve výchozím stavu). Zaměstnanci v očekávání cenové inflace 10 % budou ochotni nabídnout více práce – produkt vzroste na Y1 a odchýlí se od potenciálního produktu (např. o 5 % - na ose X v našem obrázku bychom na hodnotě Y1/Y* měli 105) → dojde k růstu míry inflace na π 1 a růstu rovnovážného výstupu za potenciální produkt.
Ekonomické subjekty přizpůsobí svá očekávání nové úrovni inflace a budou očekávat míru inflace π 1. To povede k posunu křivky SP do SP´. Vzhledem k tomu, že tempo růstu AD zůstává stále 15 % při nové úrovni důchodu, posune se i DG do DG´´. Nový výstup je na úrovni Y2 a inflace na úrovni π 2 . Subjekty opět přizpůsobí svá očekávání nové míře inflace…
Přizpůsobovací cesta závisí na typu očekávání:
A) Adaptivní očekávání – statická (πet = πt-1)
Zvýšení tempa růstu AD na 15 % vyvolá posun křivky DG doprava do DG´. Vyšší množství produkce jsou firmy ochotny prodat jen za vyšší ceny. Dojde tedy k růstu cenové hladiny (růstu míry inflace). Firmy nabídnou zaměstnancům mírně vyšší nominální mzdy (reálně ovšem nižší než ve výchozím stavu). Zaměstnanci v očekávání cenové inflace 10 % budou ochotni nabídnout více práce – produkt vzroste na Y1 a odchýlí se od potenciálního produktu (např. o 5 % - na ose X v našem obrázku bychom na hodnotě Y1/Y* měli 105) → dojde k růstu míry inflace na π 1 a růstu rovnovážného výstupu za potenciální produkt.
Ekonomické subjekty přizpůsobí svá očekávání nové úrovni inflace a budou očekávat míru inflace π 1. To povede k posunu křivky SP do SP´. Vzhledem k tomu, že tempo růstu AD zůstává stále 15 % při nové úrovni důchodu, posune se i DG do DG´´. Nový výstup je na úrovni Y2 a inflace na úrovni π 2 . Subjekty opět přizpůsobí svá očekávání nové míře inflace…
Formování očekávané inflace
1. Racionální očekávání – při určování πe berou subjekty v úvahu veškeré relevantní informace z minulosti + vlivy, které mohou veličinu ovlivnit v budoucnu
2. Adaptivní očekávání – vychází ze zkušeností z minulého vývoje dané veličiny
- πet = πet-1 + j.(πt-1 - πet-1) → πet = j.πt-1 + (1-j) πet-1
- pokud j =1 ……… πet = πt-1 ………statická očekávání
Křivka DG – dynamická agregátní poptávka
DG – zachycuje kombinace inflace a míry růstu reálného produktu, které jsou slučitelné s danou mírou růstu nominálního produktu
- ukazuje jak se může růst nominálního produktu rozložit mezi přírůstek inflace a reálného produktu
Předpokládejme, že nominální poptávka roste tempem 10 %.....yn = 10
yn = y + π ……….10% růst nominální poptávky se může projevit 10% růstem cenové hladiny a 0% růstem reálného výstupu, nebo 5% inflací a 5% růstem reálného produkce, nebo například 5 % poklesem reálného výstupu a 15% inflací.
2. Adaptivní očekávání – vychází ze zkušeností z minulého vývoje dané veličiny
- πet = πet-1 + j.(πt-1 - πet-1) → πet = j.πt-1 + (1-j) πet-1
- pokud j =1 ……… πet = πt-1 ………statická očekávání
Křivka DG – dynamická agregátní poptávka
DG – zachycuje kombinace inflace a míry růstu reálného produktu, které jsou slučitelné s danou mírou růstu nominálního produktu
- ukazuje jak se může růst nominálního produktu rozložit mezi přírůstek inflace a reálného produktu
Předpokládejme, že nominální poptávka roste tempem 10 %.....yn = 10
yn = y + π ……….10% růst nominální poptávky se může projevit 10% růstem cenové hladiny a 0% růstem reálného výstupu, nebo 5% inflací a 5% růstem reálného produkce, nebo například 5 % poklesem reálného výstupu a 15% inflací.
Rovnice křivky DG
ŷn = πt +Ŷt - Ŷt-1, kde
Ŷt ……………%ní odchýlení skutečného produktu od potenciálního v současnosti
Ŷt-1..................%ní odchýlení skutečné produkce od potenciálu v předchozím období
ŷn(t).................rozdíl v tempech růstu skutečného produktu a potenciálního produktu........ŷt = yn – y* - pokud předpokládáme, že y* = 0, potom ŷt = yn
Posun křivky DG
Je vyvolán změnou tempa růstu nominálního produktu
• růst tempa růstu nominálního produktu – posun DG nahoru
• pokles tempa růstu nominálního produktu – posun DG dolů
Posun po křivce DG
Změna skutečné míry inflace
Rovnováha v modelu SP-DG
Rovnováha modelu nastává pokud nominální produkt roste stejným tempem jako cenová hladina. V našem případě je tempo růstu cenové hladiny i tempo růstu nominálního produktu 10 %. Reálný produkt je na úrovni potenciálního produktu.
Ŷt ……………%ní odchýlení skutečného produktu od potenciálního v současnosti
Ŷt-1..................%ní odchýlení skutečné produkce od potenciálu v předchozím období
ŷn(t).................rozdíl v tempech růstu skutečného produktu a potenciálního produktu........ŷt = yn – y* - pokud předpokládáme, že y* = 0, potom ŷt = yn
Posun křivky DG
Je vyvolán změnou tempa růstu nominálního produktu
• růst tempa růstu nominálního produktu – posun DG nahoru
• pokles tempa růstu nominálního produktu – posun DG dolů
Posun po křivce DG
Změna skutečné míry inflace
Rovnováha v modelu SP-DG
Rovnováha modelu nastává pokud nominální produkt roste stejným tempem jako cenová hladina. V našem případě je tempo růstu cenové hladiny i tempo růstu nominálního produktu 10 %. Reálný produkt je na úrovni potenciálního produktu.
Setrvačná inflace
Podnět růstu cenové hladiny jsou inflační očekávání.
Pokud ekonomické subjekty očekávají inflaci např. 5 %, výrobci každoročně o 5 % zvyšují ceny, zaměstnanci požadují o 5 % vyšší mzdy....Inflace v ekonomice přetrvává.
Nabídková a poptávková inflace v modelu SP-DG
Křivka SP – dynamická agregátní nabídka
SP – zachycuje kombinace inflace a míry růstu reálné produkce, které jsou kompatibilní s danou mírou očekávané inflace.
Pokud je inflace vyšší než očekávaná míra inflace, výrobci jsou ochotni nabídnout více produkce (a najímat více práce, protože reálné mzdy poklesly). Nezaměstnanost je ovšem na přirozené míře. Proto firmy nabídnou mírně vyšší nominální mzdy (reálně nižší než původní). Zaměstnanci budou vyšší nominální mzdu zaměňovat s růstem mzdy reálné a nabídnou více práce. Firmy zvýší výrobu. A naopak, pokud bude inflace nižší než očekávaná, výrobci budou ochotni nabídnout méně.
Podél křivky SP je očekávaná inflace konstantní
Pokud ekonomické subjekty očekávají inflaci např. 5 %, výrobci každoročně o 5 % zvyšují ceny, zaměstnanci požadují o 5 % vyšší mzdy....Inflace v ekonomice přetrvává.
Nabídková a poptávková inflace v modelu SP-DG
Křivka SP – dynamická agregátní nabídka
SP – zachycuje kombinace inflace a míry růstu reálné produkce, které jsou kompatibilní s danou mírou očekávané inflace.
Pokud je inflace vyšší než očekávaná míra inflace, výrobci jsou ochotni nabídnout více produkce (a najímat více práce, protože reálné mzdy poklesly). Nezaměstnanost je ovšem na přirozené míře. Proto firmy nabídnou mírně vyšší nominální mzdy (reálně nižší než původní). Zaměstnanci budou vyšší nominální mzdu zaměňovat s růstem mzdy reálné a nabídnou více práce. Firmy zvýší výrobu. A naopak, pokud bude inflace nižší než očekávaná, výrobci budou ochotni nabídnout méně.
Podél křivky SP je očekávaná inflace konstantní
Rovnice křivky SP
πt = πet + g.[((Yt /Y*)100) – 100] + zt
πt = πet + g.Ŷt + zt , kde
πt...................míra inflace v současnosti (běžném období)
πet..................míra očekávané inflace v současnosti
g....................citlivost produkce na změny inflace............Δπ/ΔY( %)
Ŷt..................míra odchýlení skutečné produkce od potenciálu v současnosti (v %)
zt...................příspěvek nabídkového šoku
Posun křivky SP
Může být vyvolán nabídkovým šokem nebo změnou očekávané míry inflace ekonomických subjektů
- růst očekávané míry inflace, nepříznivý nabídkový šok – posun křivky SP nahoru
- pokles očekávané míry inflace, příznivý nabídkový šok – posun křivky SP dolů
Posun po křivce SP
Změna skutečné míry inflace
πt = πet + g.Ŷt + zt , kde
πt...................míra inflace v současnosti (běžném období)
πet..................míra očekávané inflace v současnosti
g....................citlivost produkce na změny inflace............Δπ/ΔY( %)
Ŷt..................míra odchýlení skutečné produkce od potenciálu v současnosti (v %)
zt...................příspěvek nabídkového šoku
Posun křivky SP
Může být vyvolán nabídkovým šokem nebo změnou očekávané míry inflace ekonomických subjektů
- růst očekávané míry inflace, nepříznivý nabídkový šok – posun křivky SP nahoru
- pokles očekávané míry inflace, příznivý nabídkový šok – posun křivky SP dolů
Posun po křivce SP
Změna skutečné míry inflace
Druhy inflace
Podle tempa růstu cenové hladiny rozeznáváme inflaci
• mírnou – ceny rostou pomalu, jednociferné roční míry inflace.
• pádivou – ceny rostou tempem dvoj až trojciferných čísel.
• hyperinflaci – mimořádná tempa růstu cenové hladiny v řádech tisíců procent.
Podle vlivu na relativní ceny může být inflace
• vyrovnaná – nemění relativní ceny zboží a služeb, neboli ceny všeho zboží a služeb rostou stejným tempem (málo reálné)
• nevyrovnaná – mění relativní ceny, neboli ceny statků a služeb rostou rozdílným tempem
Podle očekávání
• anticipovaná inflace – inflace je očekávaná, subjekty ji zakalkulují do svých rozhodování
• neanticipovaná inflace – inflace není očekávaná, ekonomické subjekty s ní nepočítají
Podle příčiny vzniku rozeznáváme
• poptávkovou inflaci – zdrojem inflace je nadměrný růst agregátní poptávky (za poptávkovou inflaci se nepovažuje růst cenové hladiny spojený s růstem AD, v situaci, kdy se ekonomika pohybuje pod úrovní potenciálu)
• nabídkovou inflaci – zdroj inflace je na nabídkové straně
• mírnou – ceny rostou pomalu, jednociferné roční míry inflace.
• pádivou – ceny rostou tempem dvoj až trojciferných čísel.
• hyperinflaci – mimořádná tempa růstu cenové hladiny v řádech tisíců procent.
Podle vlivu na relativní ceny může být inflace
• vyrovnaná – nemění relativní ceny zboží a služeb, neboli ceny všeho zboží a služeb rostou stejným tempem (málo reálné)
• nevyrovnaná – mění relativní ceny, neboli ceny statků a služeb rostou rozdílným tempem
Podle očekávání
• anticipovaná inflace – inflace je očekávaná, subjekty ji zakalkulují do svých rozhodování
• neanticipovaná inflace – inflace není očekávaná, ekonomické subjekty s ní nepočítají
Podle příčiny vzniku rozeznáváme
• poptávkovou inflaci – zdrojem inflace je nadměrný růst agregátní poptávky (za poptávkovou inflaci se nepovažuje růst cenové hladiny spojený s růstem AD, v situaci, kdy se ekonomika pohybuje pod úrovní potenciálu)
• nabídkovou inflaci – zdroj inflace je na nabídkové straně
Poznámka: Setrvačná inflace
– jedním ze zdrojů inflace (důvodem, proč inflace přetrvává na určité úrovni) mohou být inflační očekávání. Pokud je inflace očekávaná a ekonomické subjekty ji zahrnou do smluv a neformálních dohod má tato míra inflace tendenci přetrvávat do budoucna.
Nabídková a poptávková inflace v modelu AS-AD
Poptávková inflace
Podnět inflace je na poptávkové straně. Poptávková inflace obecně vyplývá ze snahy vlády udržovat výkon ekonomiky nad potenciálním produktem a nezaměstnanost pod její přirozenou mírou.
Růst poptávky způsobí krátkodobě růst rovnovážného výstupu za úroveň potenciálního produktu a růst cenové hladiny. Dlouhodobě ovšem vede jen k růstu cenové hladiny.
Nabídková inflace
Podnět růstu cenové hladiny je na straně nabídky – nepříznivé nabídkové šoky (např. výrazný růst cen surovin, růst nominálních mezd, který je rychlejší než růst produktivity práce, růst daňového zatížení, růst cen energie, depreciace domácí měny země závislé na dovozu surovin, válečné konflikty…).
Nabídková inflace se projevuje nepříznivými nabídkovými šoky a dochází k poklesu výkonu a zároveň růstu cenové hladiny.
Nabídková a poptávková inflace v modelu AS-AD
Poptávková inflace
Podnět inflace je na poptávkové straně. Poptávková inflace obecně vyplývá ze snahy vlády udržovat výkon ekonomiky nad potenciálním produktem a nezaměstnanost pod její přirozenou mírou.
Růst poptávky způsobí krátkodobě růst rovnovážného výstupu za úroveň potenciálního produktu a růst cenové hladiny. Dlouhodobě ovšem vede jen k růstu cenové hladiny.
Nabídková inflace
Podnět růstu cenové hladiny je na straně nabídky – nepříznivé nabídkové šoky (např. výrazný růst cen surovin, růst nominálních mezd, který je rychlejší než růst produktivity práce, růst daňového zatížení, růst cen energie, depreciace domácí měny země závislé na dovozu surovin, válečné konflikty…).
Nabídková inflace se projevuje nepříznivými nabídkovými šoky a dochází k poklesu výkonu a zároveň růstu cenové hladiny.
Makro II – Seminář č. 9 - Inflace a metody jejího léčení
Teoretická východiska
Inflace
O inflaci hovoříme, pokud v ekonomice dochází k růstu cenové hladiny. Pokud cenová hladina klesá, hovoříme o deflaci. Dezinflace potom značí snižování míry inflace.
Inflace - nepřetržitý růst cenové hladiny
Míra inflace – míra změny cenové hladiny
Pt - Pt - 1
П = x 100, kde
Pt
П ……….míra inflace
Pt -………cenová hladina v období t
Pt – 1 …….cenová hladina v období (t-1)
Inflace
O inflaci hovoříme, pokud v ekonomice dochází k růstu cenové hladiny. Pokud cenová hladina klesá, hovoříme o deflaci. Dezinflace potom značí snižování míry inflace.
Inflace - nepřetržitý růst cenové hladiny
Míra inflace – míra změny cenové hladiny
Pt - Pt - 1
П = x 100, kde
Pt
П ……….míra inflace
Pt -………cenová hladina v období t
Pt – 1 …….cenová hladina v období (t-1)
Výši cyklické nezaměstnanosti můžeme určit pomocí Okunova zákona
Výši cyklické nezaměstnanosti můžeme určit pomocí Okunova zákona. Cyklickou nezaměstnanost vyjádříme jako rozdíl mezi skutečnou nezaměstnanosti a přirozenou mírou nezaměstnanosti.
ucykl = u – u* , kde
u.........skutečná míra nezaměstnanosti
u*........přirozená míra nezaměstnanosti
kdy výši skutečné nezaměstnanosti lze vyjádřit následovně (Okunův zákon)
u = u* - Φ((Y/Y*)100-100) , kde
Y .........výstup ekonomiky
Y* .........potenciální produkt
Φ ..........citlivost změny míry nezaměstnanosti na změnu produktu – neboli o kolik %
poklesne nezaměstnanost pod svou přirozenou míru, když produkt vzroste o 1% nad úroveň potenciálního produktu
Přirozená míra nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti není mírou ve všech zemích stejnou a neměnnou
ucykl = u – u* , kde
u.........skutečná míra nezaměstnanosti
u*........přirozená míra nezaměstnanosti
kdy výši skutečné nezaměstnanosti lze vyjádřit následovně (Okunův zákon)
u = u* - Φ((Y/Y*)100-100) , kde
Y .........výstup ekonomiky
Y* .........potenciální produkt
Φ ..........citlivost změny míry nezaměstnanosti na změnu produktu – neboli o kolik %
poklesne nezaměstnanost pod svou přirozenou míru, když produkt vzroste o 1% nad úroveň potenciálního produktu
Přirozená míra nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti není mírou ve všech zemích stejnou a neměnnou
Její výše je determinována
• demografickou skladbou – např. pokud je mezi pracovní silou velké procento absolventů, bude přirozená míra nezaměstnanosti pravděpodobně vyšší (tito lidé častěji střídají zaměstnání než naleznou to pravé)
• mírou náhrady (podpora v nezaměstnanosti) – s růstem podpory v nezaměstnanosti roste počet lidí, kteří déle hledají práci nebo práce často střídají.
• minimální mzdou - s růstem minimální mzdy roste i přirozená míra nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé nejsou za vysokou minimální mzdu ochotni zaměstnávat nekvalifikovanou práci. Lidé proto déle hledají práci.
• rekvalifikačními programy – mohou přirozenou míru nezaměstnanosti snižovat, tím že snižují strukturální nezaměstnanost...atd.
Výši přirozené míry nezaměstnanosti můžeme určit
u* = [z/(z+n)].100 (%), kde
z..........míra ztráty práce – jaké procento ze všech zaměstnaných ztratí práci za určité období
n..........míra nalezení práce – jaké procento ze všech nezaměstnaných najde práci za určité
období
• pokud se z dlouhodobě snižuje nebo n zvyšuje, pak u* klesá
• pokud se z dlouhodobě zvyšuje nebo n snižuje, pak u* roste
• mírou náhrady (podpora v nezaměstnanosti) – s růstem podpory v nezaměstnanosti roste počet lidí, kteří déle hledají práci nebo práce často střídají.
• minimální mzdou - s růstem minimální mzdy roste i přirozená míra nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé nejsou za vysokou minimální mzdu ochotni zaměstnávat nekvalifikovanou práci. Lidé proto déle hledají práci.
• rekvalifikačními programy – mohou přirozenou míru nezaměstnanosti snižovat, tím že snižují strukturální nezaměstnanost...atd.
Výši přirozené míry nezaměstnanosti můžeme určit
u* = [z/(z+n)].100 (%), kde
z..........míra ztráty práce – jaké procento ze všech zaměstnaných ztratí práci za určité období
n..........míra nalezení práce – jaké procento ze všech nezaměstnaných najde práci za určité
období
• pokud se z dlouhodobě snižuje nebo n zvyšuje, pak u* klesá
• pokud se z dlouhodobě zvyšuje nebo n snižuje, pak u* roste
Přirozená míra nezaměstnanosti a jev hysterese
Výše přirozené míry nezaměstnanosti závisí na historii (minulém vývoji nezaměstnanosti). Po období s vysokou mírou nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti roste.
Argument pro toto tvrzení můžeme najít v modelech s insidery a outsidery. Pracovníci se dělí na tzv. insiders (zaměstnaní) a outsiders (nezaměstnaní). Pokud člověk ztratí práci, mění se z insidera na outsidera. Odbory se však starají pouze o insiders, tzn. požadují pro ně růst mezd, což vede k dalšímu růstu nezaměstnanosti. Outsiders se postupně stávají stále hůře zaměstnatelnými, protože ztrácejí zručnost, pracovní návyky – ztrácí lidský kapitál. Za těchto okolností nezaměstnanost nevyvolává tlak na pokles mezd a zároveň každé zvýšení mezd může vyústit do dalšího nárůstu nezaměstnanosti.
Náklady nezaměstnanosti
a) náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti – čas potřebný k nalezení práce v důsledku nedokonalé informovanosti na straně nabídky a poptávky na trhu práce. Na druhé straně přínosem frikční a strukturální nezaměstnanosti je zlepšení alokace zdrojů v podobě pracovní síly
b) náklady cyklické nezaměstnanosti – pokles výstupu a ztráta efektivity, v důsledku neplného využívání zdrojů. Dále pokles příjmů státního rozpočtu a růst výdajů státního rozpočtu v důsledku zvýšení sociálních dávek
Argument pro toto tvrzení můžeme najít v modelech s insidery a outsidery. Pracovníci se dělí na tzv. insiders (zaměstnaní) a outsiders (nezaměstnaní). Pokud člověk ztratí práci, mění se z insidera na outsidera. Odbory se však starají pouze o insiders, tzn. požadují pro ně růst mezd, což vede k dalšímu růstu nezaměstnanosti. Outsiders se postupně stávají stále hůře zaměstnatelnými, protože ztrácejí zručnost, pracovní návyky – ztrácí lidský kapitál. Za těchto okolností nezaměstnanost nevyvolává tlak na pokles mezd a zároveň každé zvýšení mezd může vyústit do dalšího nárůstu nezaměstnanosti.
Náklady nezaměstnanosti
a) náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti – čas potřebný k nalezení práce v důsledku nedokonalé informovanosti na straně nabídky a poptávky na trhu práce. Na druhé straně přínosem frikční a strukturální nezaměstnanosti je zlepšení alokace zdrojů v podobě pracovní síly
b) náklady cyklické nezaměstnanosti – pokles výstupu a ztráta efektivity, v důsledku neplného využívání zdrojů. Dále pokles příjmů státního rozpočtu a růst výdajů státního rozpočtu v důsledku zvýšení sociálních dávek
Vyjděme opět z rovnovážného bodu na trhu práce
Vyjděme opět z rovnovážného bodu na trhu práce, kdy existuje plná zaměstnanost a ekonomika operuje na úrovni potenciálního produktu. Co se stane, dojde-li k poklesu AD (např. díky pesimistickým očekáváním investorů došlo k poklesu plánovaných investic)? Při dané cenové hladině P* dojde na trhu statků k převisu AS nad AD. To povede ke snížení cenové hladiny na úroveň P*´. Pokles cenové hladiny vyvolá nerovnováhu na trhu práce. Pokles cenové hladiny totiž při fixní nominální mzdě W vyvolal růst mzdy reálné. Při vyšší reálné mzdě (W/P*´) existuje na trhu práce převis nabídky práce nad poptávkou – tento převis má podobu nezaměstnanosti. Nominální mzdové sazby jsou fixní, proto nedochází k jejímu poklesu a vyčištění trhu práce. Nižší úroveň zaměstnanosti vede k nižšímu výstupu (při dané produkční funkci) a ekonomika operuje pod úrovní potenciálního produktu.
Nedostatečná AD (zejména nedostatečné investiční výdaje) a strnulost nominálních mezd je v pojetí keynesiánců příčinou nezaměstnanosti a neplného využívání zdrojů.
Nezaměstnanost a její charakteristiky
Nezaměstnaný – osoba starší 15 let, která
→ je bez práce
→ aktivně práci hledá
→ je připravena k nástupu do práce (ihned nebo nejpozději do 14 dnů)
Nedostatečná AD (zejména nedostatečné investiční výdaje) a strnulost nominálních mezd je v pojetí keynesiánců příčinou nezaměstnanosti a neplného využívání zdrojů.
Nezaměstnanost a její charakteristiky
Nezaměstnaný – osoba starší 15 let, která
→ je bez práce
→ aktivně práci hledá
→ je připravena k nástupu do práce (ihned nebo nejpozději do 14 dnů)
Míra nezaměstnanosti
u = [U/(E+U)].100 (%) , kde
u ………míra nezaměstnanosti
U............nezaměstnaní aktivně hledající práci
E.............ekonomicky aktivní tzn. zaměstnaní
L.............pracovní síla - zaměstnaní + nezaměstnaní hledající práci (L = E+U)
Míra pracovní participace
l = (L/F).100 (%), kde
L.........pracovní síla
F.........osoby určité věkové skupiny (např. 15+)
Druhy nezaměstnanosti
a) frikční – v důsledku fluktuace pracovníků mezi pracovními místy (určitou dobu trvá, než propuštěná osoba najde znovu práci - vzniká v důsledku nedokonalých informací)
b) strukturální – v důsledku nesouladu mezi nabídkou práce a poptávkou po práci na trhu práce (např. nesoulad mezi S a D v rámci určitých profesí či oblastí)
c) cyklická – souvisí s cyklickým vývojem ekonomiky
Frikční a strukturální nezaměstnanost jsou součástí přirozené míry nezaměstnanosti.
u ………míra nezaměstnanosti
U............nezaměstnaní aktivně hledající práci
E.............ekonomicky aktivní tzn. zaměstnaní
L.............pracovní síla - zaměstnaní + nezaměstnaní hledající práci (L = E+U)
Míra pracovní participace
l = (L/F).100 (%), kde
L.........pracovní síla
F.........osoby určité věkové skupiny (např. 15+)
Druhy nezaměstnanosti
a) frikční – v důsledku fluktuace pracovníků mezi pracovními místy (určitou dobu trvá, než propuštěná osoba najde znovu práci - vzniká v důsledku nedokonalých informací)
b) strukturální – v důsledku nesouladu mezi nabídkou práce a poptávkou po práci na trhu práce (např. nesoulad mezi S a D v rámci určitých profesí či oblastí)
c) cyklická – souvisí s cyklickým vývojem ekonomiky
Frikční a strukturální nezaměstnanost jsou součástí přirozené míry nezaměstnanosti.
Co se stane, dojde-li v této situaci k poklesu AD
Co se stane, dojde-li v této situaci k poklesu AD (např. CB sníží peněžní nabídku)? Pokud dojde k poklesu AD, dojde na trhu statků a služeb při stávající cenové hladině P* k převisu AS nad AD – tedy za snížený objem peněz, které jsou nyní v ekonomice a při konstantní rychlosti jejich obratu nemůže být celý výstup realizován. Dojde tedy k poklesu cenové hladiny a vyčištění trhu statků a služeb. Pokles cenové hladiny ovšem vyvolá nerovnováhu na trhu práce, dojde totiž při dané nominální mzdě W k růstu mzdy reálné na W/P*´. Na trhu práce bude převaha nabídky práce nad poptávkou. Dojde k poklesu nominálních mezd a vyčištění trhu práce – křivka Wn se posune doleva. Nová úroveň reálných mezd W´/P*´ odpovídá staré úrovni reálné mzdy W/P*. Trh práce i trh statků a služeb je vyčištěn. Výstup opět na úrovni potenciálního produktu.
Z pohledu reálných veličin se tedy v ekonomice nestalo nic. Reálná mzda, rozměr zaměstnanosti ani reálný výstup ekonomiky se nezměnil, dotčeny byly pouze veličiny nominální. Cenová hladina a nominální mzdy poklesly, stejně tak poklesl nominální výstup ekonomiky.
V klasickém modelu fungování ekonomiky je díky pružnosti nominálních mezd a cen trh práce stejně jako trh statků a služeb neustále vyčištěn a ekonomika pracuje na úrovni potenciální produktu. Nezaměstnanost je na své přirozené míře a nedobrovolná nezaměstnanost neexistuje.
Z pohledu reálných veličin se tedy v ekonomice nestalo nic. Reálná mzda, rozměr zaměstnanosti ani reálný výstup ekonomiky se nezměnil, dotčeny byly pouze veličiny nominální. Cenová hladina a nominální mzdy poklesly, stejně tak poklesl nominální výstup ekonomiky.
V klasickém modelu fungování ekonomiky je díky pružnosti nominálních mezd a cen trh práce stejně jako trh statků a služeb neustále vyčištěn a ekonomika pracuje na úrovni potenciální produktu. Nezaměstnanost je na své přirozené míře a nedobrovolná nezaměstnanost neexistuje.
Keynesiánský trh práce
Předpoklady
1) fixní nominální mzdy
2) málo pružné ceny
Kynesiánský model trhu práce je zachycen v levém dolním grafu. V keynesiánském modelu je trh práce díky nepružnosti nominálních mezd i delší dobu nevyčištěn a v zemi existuje nedobrovolná nezaměstnanost.
Pojďme si nyní souvislosti keynesiánského modelu fungování ekonomiky vysvětlit podrobněji
V pravém dolním grafu je opět zachycena krátkodobá produkční funkce. V levém dolním grafu vidíme trh práce. Poptávka po práci odpovídá meznímu produktu práce a je funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá a naopak). Křivka nabídky práce je rostoucí funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste). V levém horním grafu je zachycena křivka konstantní nominální mzdy Wn. Křivka spojuje veškeré kombinace reálné mzdy a cenové hladiny, které odpovídají konstantní úrovni nominální mzdy v ekonomice. V pravém horním grafu vidíme trh statků a služeb. Nutno poznamenat, že křivka AS je v keynesiánském pojetí rostoucí a to díky fixním nominálním mzdám. Křivka AD je potom odvozena z modelu IS-LM (převodovým mechanismem mezi změnou cenové hladiny a změnou plánovaných výdajů je úroková míra → ↓P → ↑M/P → ↓i → ↑I,Ca → ↑AD).
1) fixní nominální mzdy
2) málo pružné ceny
Kynesiánský model trhu práce je zachycen v levém dolním grafu. V keynesiánském modelu je trh práce díky nepružnosti nominálních mezd i delší dobu nevyčištěn a v zemi existuje nedobrovolná nezaměstnanost.
Pojďme si nyní souvislosti keynesiánského modelu fungování ekonomiky vysvětlit podrobněji
V pravém dolním grafu je opět zachycena krátkodobá produkční funkce. V levém dolním grafu vidíme trh práce. Poptávka po práci odpovídá meznímu produktu práce a je funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá a naopak). Křivka nabídky práce je rostoucí funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste). V levém horním grafu je zachycena křivka konstantní nominální mzdy Wn. Křivka spojuje veškeré kombinace reálné mzdy a cenové hladiny, které odpovídají konstantní úrovni nominální mzdy v ekonomice. V pravém horním grafu vidíme trh statků a služeb. Nutno poznamenat, že křivka AS je v keynesiánském pojetí rostoucí a to díky fixním nominálním mzdám. Křivka AD je potom odvozena z modelu IS-LM (převodovým mechanismem mezi změnou cenové hladiny a změnou plánovaných výdajů je úroková míra → ↓P → ↑M/P → ↓i → ↑I,Ca → ↑AD).
V grafu vidíme rovnováhu trhu práce
V grafu vidíme rovnováhu trhu práce. Reálná mzdová sazba (W/P)* je rovnovážnou mzdovou sazbou, která vyčišťuje trh práce, zaměstnanost je na úrovni plné zaměstnanosti (L*) (nezaměstnanost je na své přirozené míře). Neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost.
Poznámka: Trh práce je v rovnováze při plné zaměstnanosti. Úroveň plné zaměstnanosti odpovídá (při daném tvaru produkční funkce) výstupu na úrovní potenciálního produktu. Daný poznatek tedy implikuje závěr, že pokud je trh práce v rovnováze, operuje ekonomika na úrovni potenciálního produktu.
Klasický model pracovního trhu
Předpoklady
1) pružné nominální mzdy
2) pružné ceny
3) dokonalé informace
Klasický trh práce vidíme v levém dolním grafu. Díky pružnosti nominálních mezd a pružným cenám je trh práce neustále vyčištěn a nezaměstnanost je na přirozené míře nezaměstnanosti.
Poznámka: Trh práce je v rovnováze při plné zaměstnanosti. Úroveň plné zaměstnanosti odpovídá (při daném tvaru produkční funkce) výstupu na úrovní potenciálního produktu. Daný poznatek tedy implikuje závěr, že pokud je trh práce v rovnováze, operuje ekonomika na úrovni potenciálního produktu.
Klasický model pracovního trhu
Předpoklady
1) pružné nominální mzdy
2) pružné ceny
3) dokonalé informace
Klasický trh práce vidíme v levém dolním grafu. Díky pružnosti nominálních mezd a pružným cenám je trh práce neustále vyčištěn a nezaměstnanost je na přirozené míře nezaměstnanosti.
Pojďme si nyní souvislosti klasického modelu fungování ekonomiky vysvětlit podrobněji.
Pojďme si nyní souvislosti klasického modelu fungování ekonomiky vysvětlit podrobněji.
V pravém dolním grafu je zachycena krátkodobá produkční funkce. V krátkém období můžeme zvyšovat výstup jen zapojením dodatečných jednotek práce (technologie i kapitálová zásoba jsou konstantní). V levém dolním grafu je zachycen trh práce. Poptávka po práci odpovídá meznímu produktu práce a je funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá a naopak). Křivka nabídky práce je rostoucí funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste). V levém horním grafu je zachycena křivka konstantní nominální mzdy Wn. Křivka spojuje veškeré kombinace reálné mzdy a cenové hladiny, které odpovídají určité konstantní úrovni nominální mzdy – podél této křivky je nominální mzda neměnná. V pravém horním grafu potom vidíme trh statků a služeb. Křivka agregátní nabídky, je díky pružnosti cen, nominálních mezd a dokonalým informacím vertikální na úrovní potenciálního produktu. Křivka agregátní poptávky je odvozena z kvantitativní teorie peněz a je klesající.
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze. Výstup je na úrovni potenciálního produktu, cenová hladina je P*, nominální mzda v zemi je na úrovni W a reálná mzda vyčišťující trh práce W/P*. Trh práce je vyčištěn, nezaměstnanost je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
V pravém dolním grafu je zachycena krátkodobá produkční funkce. V krátkém období můžeme zvyšovat výstup jen zapojením dodatečných jednotek práce (technologie i kapitálová zásoba jsou konstantní). V levém dolním grafu je zachycen trh práce. Poptávka po práci odpovídá meznímu produktu práce a je funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá a naopak). Křivka nabídky práce je rostoucí funkcí reálné mzdy (s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste). V levém horním grafu je zachycena křivka konstantní nominální mzdy Wn. Křivka spojuje veškeré kombinace reálné mzdy a cenové hladiny, které odpovídají určité konstantní úrovni nominální mzdy – podél této křivky je nominální mzda neměnná. V pravém horním grafu potom vidíme trh statků a služeb. Křivka agregátní nabídky, je díky pružnosti cen, nominálních mezd a dokonalým informacím vertikální na úrovní potenciálního produktu. Křivka agregátní poptávky je odvozena z kvantitativní teorie peněz a je klesající.
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze. Výstup je na úrovni potenciálního produktu, cenová hladina je P*, nominální mzda v zemi je na úrovni W a reálná mzda vyčišťující trh práce W/P*. Trh práce je vyčištěn, nezaměstnanost je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Křivku poptávky po práci
Křivku poptávky po práci jsme odvozovali již v kapitole 5, proto zde jen krátce shrneme závěry odvození.
Východiskem odvození poptávky po práci je analýza chování firem, které stojí na straně poptávky po práci. Firmy usilují o maximalizaci zisku, chtějí dosáhnout maximálního rozdílu celkových příjmů (TR) a celkových nákladů (TC). Budou ochotny najímat dodatečné jednotky práce až do doby, kdy přírůstek celkového příjmu vyvolaný dodatečnou najatou jednotkou práce (příjem z mezního produktu práce - MRPL) bude roven nominální mzdě (W), tedy ceně za dodatečnou jednotku práce.
MRPL = W
Příjem z mezního produktu práce můžeme zapsat jako mezní produkt práce vynásobený cenou statku, který byl pomocí práce vyroben (P)
MPL . P = W
Po úpravě potom dostaneme vztah
MPL = W/P ...............neboli mezní produkt práce bude roven reálné mzdě.
Východiskem odvození poptávky po práci je analýza chování firem, které stojí na straně poptávky po práci. Firmy usilují o maximalizaci zisku, chtějí dosáhnout maximálního rozdílu celkových příjmů (TR) a celkových nákladů (TC). Budou ochotny najímat dodatečné jednotky práce až do doby, kdy přírůstek celkového příjmu vyvolaný dodatečnou najatou jednotkou práce (příjem z mezního produktu práce - MRPL) bude roven nominální mzdě (W), tedy ceně za dodatečnou jednotku práce.
MRPL = W
Příjem z mezního produktu práce můžeme zapsat jako mezní produkt práce vynásobený cenou statku, který byl pomocí práce vyroben (P)
MPL . P = W
Po úpravě potom dostaneme vztah
MPL = W/P ...............neboli mezní produkt práce bude roven reálné mzdě.
Firmy jsou tedy ochotny
Firmy jsou tedy ochotny najmout tolik jednotek práce, až poslední najatá jednotka práce vyvolá nulový přírůstek zisku (přinese na celkovém příjmu právě tolik, kolik firmu stojí).
Agregátní poptávka po práci je funkcí reálné mzdy a odpovídá křivce mezního produktu práce (při daném tvaru produkční funkce). S růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá.
DL = f(W/P…)
-
Rovnováha trhu práce
Trh práce je v rovnováze pokud se při dané úrovni reálných mezd nabídka práce rovná poptávce po práci. Všechny jednotky práce, které jsou nabízeny jsou i poptávány.
DL (W/P)*= SL (W/P)*
Agregátní poptávka po práci je funkcí reálné mzdy a odpovídá křivce mezního produktu práce (při daném tvaru produkční funkce). S růstem reálné mzdy poptávané množství práce klesá.
DL = f(W/P…)
-
Rovnováha trhu práce
Trh práce je v rovnováze pokud se při dané úrovni reálných mezd nabídka práce rovná poptávce po práci. Všechny jednotky práce, které jsou nabízeny jsou i poptávány.
DL (W/P)*= SL (W/P)*
Řekli jsme, že s růstem spotřeby a volného času roste užitek domácností
Řekli jsme, že s růstem spotřeby a volného času roste užitek domácností. Jediným zdrojem spotřeby je ovšem mzda. Domácnosti proto mohou zvyšovat spotřebu jen snižováním hodin volného času. Do levého grafu nyní dokreslíme kombinace volného času a spotřeby, které jsou dostupné při různých úrovních reálné mzdy. Jsou představovány liniemi z0, z1, z2, z3. Linie z0 je linií odpovídající reálné mzdě (W/P)0, s růstem množství nabízené práce rostou pracovní příjmy domácností a roste i dostupná úroveň spotřeby. Linie z1 odpovídá vyšší reálné mzdě (W/P)1, atd.
Množství práce, které budou domácnosti při různých úrovních reálné mzdy ochotny nabídnout je dáno bodem dotyku indiferentní křivky s linií z.
Z levého grafu můžeme vyčíst, že při úrovni reálné mzdy (W/P)0 budou domácnosti ochotny nabídnout množství práce L0. Pokud reálná mzda vzroste na úroveň (W/P)1 dojde k růstu nabízeného množství práce na L1 – domácnosti nahrazují relativně dražší volný čas prací. Úrovni mzdové sazby (W/P)2 odpovídá množství nabízené práce L2 . S růstem reálné mzdy na úroveň (W/P)3 množství nabízené práce klesá (L3) - úroveň spotřeby domácností je již tak vysoká, že domácnosti si dovolí snížit množství nabízené práce a zvýšit množství volného času. Přeneseme-li body do grafu vpravo, jejich spojením dostaneme křivku nabídky práce.
Množství práce, které budou domácnosti při různých úrovních reálné mzdy ochotny nabídnout je dáno bodem dotyku indiferentní křivky s linií z.
Z levého grafu můžeme vyčíst, že při úrovni reálné mzdy (W/P)0 budou domácnosti ochotny nabídnout množství práce L0. Pokud reálná mzda vzroste na úroveň (W/P)1 dojde k růstu nabízeného množství práce na L1 – domácnosti nahrazují relativně dražší volný čas prací. Úrovni mzdové sazby (W/P)2 odpovídá množství nabízené práce L2 . S růstem reálné mzdy na úroveň (W/P)3 množství nabízené práce klesá (L3) - úroveň spotřeby domácností je již tak vysoká, že domácnosti si dovolí snížit množství nabízené práce a zvýšit množství volného času. Přeneseme-li body do grafu vpravo, jejich spojením dostaneme křivku nabídky práce.
Pokud s rostoucí reálnou mzdovou sazbou
Pokud s rostoucí reálnou mzdovou sazbou roste nabízené množství práce, převažuje substituční efekt zvýšené mzdové sazby → křivka nabídky práce má rostoucí tvar. Od určité výše reálné mzdové sazby ovšem převažuje důchodový efekt → nabízené množství práce se s růstem reálné mzdy sníží. Mzdová sazba je totiž již tak vysoká, že domácnostem dovoluje pracovat méně hodin a zároveň jim umožňuje spotřebovávat více – spotřební výdaje rostou při nižším nabízeném množství práce. Křivka agregátní nabídky práce se tak stáčí zpět.
Empirická ověřování tvaru nabídky práce potvrzují spíše převahu substitučního efektu. V dalším výkladu budeme tedy vycházet z rostoucí křivky nabídky práce. Budeme předpokládat, že s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste.
SL = f(W/P…)
+
Poptávka po práci (DL)
Předpoklady odvození
1) práce homogenní (každá jednotka práce identická)
2) krátké období, jediný variabilní faktor práce
3) mezní produkt práce je klesající
Empirická ověřování tvaru nabídky práce potvrzují spíše převahu substitučního efektu. V dalším výkladu budeme tedy vycházet z rostoucí křivky nabídky práce. Budeme předpokládat, že s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste.
SL = f(W/P…)
+
Poptávka po práci (DL)
Předpoklady odvození
1) práce homogenní (každá jednotka práce identická)
2) krátké období, jediný variabilní faktor práce
3) mezní produkt práce je klesající
Zaveďme si nyní užitkovou funkci domácností
Zaveďme si nyní užitkovou funkci domácností, v níž spotřebovávanými statky budou nakoupené zboží a služby (spotřeba C) a hodiny práce (L)
U=(C,L)
+ -
S množstvím nakoupených statků a služeb (spotřebou) užitek domácnosti roste, hodiny práce naopak užitek domácností snižují (jsou špatným statkem). Proč užitek domácností s růstem množství práce klesá? Užitek domácností roste s růstem volného času, a protože celkový čas domácností můžeme rozdělit mezi hodiny práce a volný čas – s růstem hodin práce klesá počet hodin volného času. Užitek domácnosti s růstem odpracovaných hodin klesá.
V levém grafu si zkonstruujeme indiferenční křivky pro užitkovou funkci domácností. Na ose x bude množství nabízené práce (L) a na ose y výše spotřeby domácností (C). Indiferenční křivky zachycují veškeré kombinace práce a spotřeby, které umožní domácnostem dosáhnout stejné výše užitku. Indiferenční křivky jsou rostoucí, protože s růstem spotřeby musí domácnosti zvyšovat i nabízené množství práce, aby zůstal užitek nezměněn. Vyšší indiferenční křivka vždy představuje vyšší úroveň užitku. Sklon indiferenční křivky v kterémkoli bodě je dán mezní mírou substituce mezi spotřebou a prací.
U=(C,L)
+ -
S množstvím nakoupených statků a služeb (spotřebou) užitek domácnosti roste, hodiny práce naopak užitek domácností snižují (jsou špatným statkem). Proč užitek domácností s růstem množství práce klesá? Užitek domácností roste s růstem volného času, a protože celkový čas domácností můžeme rozdělit mezi hodiny práce a volný čas – s růstem hodin práce klesá počet hodin volného času. Užitek domácnosti s růstem odpracovaných hodin klesá.
V levém grafu si zkonstruujeme indiferenční křivky pro užitkovou funkci domácností. Na ose x bude množství nabízené práce (L) a na ose y výše spotřeby domácností (C). Indiferenční křivky zachycují veškeré kombinace práce a spotřeby, které umožní domácnostem dosáhnout stejné výše užitku. Indiferenční křivky jsou rostoucí, protože s růstem spotřeby musí domácnosti zvyšovat i nabízené množství práce, aby zůstal užitek nezměněn. Vyšší indiferenční křivka vždy představuje vyšší úroveň užitku. Sklon indiferenční křivky v kterémkoli bodě je dán mezní mírou substituce mezi spotřebou a prací.
4.Ekonomika pracuje pod úrovní potenciálního produktu
4.Ekonomika pracuje pod úrovní potenciálního produktu. Výdaje vlády činí 510 mld., transferové platby jsou na úrovni 150 mld., autonomní daně jsou ve výši 80 mld., sazba důchodové dně je 0,4. Pokud by ekonomika pracovala na úrovni potenciálního produktu, dosahovala by výkonu 1 500 mld. (mezní sklon ke spotřebě je 0,8, citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30, citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 60, a citlivost poptávky po penězích na důchod je 0,6, autonomní výdaje dosahují výše 800 mld. a nabídka reálných peněžních zůstatků činí 500 mld.).
a) Zjistěte, jaký byl v daném roce stav rozpočtu a vypočítejte jeho cyklickou a strukturální složku. Zakreslete do grafu.
b) V dalším období se vláda rozhodla podpořit výkon ekonomiky. Snížila daňové zatížení v zemi na úroveň 0,375 s cílem podpořit podnikání v zemi. Velikost zamýšlených transferových plateb, vládních výdajů i výnosů z autonomních daní zůstala nezměněna. Určete vliv tohoto opatření na stav státního rozpočtu a určete jeho cyklickou a strukturální složku.
c) Kolik by vláda musela snížit transferové platby, aby dosáhla strukturálně vyrovnaného rozpočtu? (po snížení důchodové daně)
Řešení
a) BS(skutečný) = - 67,82, BS(strukturální)= 20, BS(cyklický) = - 87,82 (Y = 1280,45)
b)BS(skutečný) = - 87,8, BS(strukturální)= -17,5, BS(cyklický) = - 70,3 (Y = 1312,5)
c)Vláda by musela o 17,5 mld. snížit transfery
a) Zjistěte, jaký byl v daném roce stav rozpočtu a vypočítejte jeho cyklickou a strukturální složku. Zakreslete do grafu.
b) V dalším období se vláda rozhodla podpořit výkon ekonomiky. Snížila daňové zatížení v zemi na úroveň 0,375 s cílem podpořit podnikání v zemi. Velikost zamýšlených transferových plateb, vládních výdajů i výnosů z autonomních daní zůstala nezměněna. Určete vliv tohoto opatření na stav státního rozpočtu a určete jeho cyklickou a strukturální složku.
c) Kolik by vláda musela snížit transferové platby, aby dosáhla strukturálně vyrovnaného rozpočtu? (po snížení důchodové daně)
Řešení
a) BS(skutečný) = - 67,82, BS(strukturální)= 20, BS(cyklický) = - 87,82 (Y = 1280,45)
b)BS(skutečný) = - 87,8, BS(strukturální)= -17,5, BS(cyklický) = - 70,3 (Y = 1312,5)
c)Vláda by musela o 17,5 mld. snížit transfery
9 Trh práce a nezaměstnanost
Teoretická východiska
Trh práce
Trh práce je místem, kde dochází ke střetu nabídky práce (SL) s poptávkou po práci (DL). Domácnosti na trh práce vstupují a nabízejí práci, firmy práci poptávají. Nyní podrobněji odvodíme křivku nabídky a poptávky po práci.
Nabídka práce SL
Při odvozování křivky agregátní nabídky práce budeme vycházet z následujících předpokladů
1) jediným příjmem domácností je mzda
2) práce je homogenní (každá jednotka práce je úplně stejná)
3) domácnosti rozdělují svůj čas mezi práci a volný čas
Agregátní nabídku práce odvodíme následujícím způsobem. Předpokládáme, že jediným příjmem domácností je mzda (odměna za pronájem výrobního faktoru práce), která je celá vynaložena na spotřebu. Domácnosti svůj čas rozdělují mezi práci a volný čas.
Trh práce
Trh práce je místem, kde dochází ke střetu nabídky práce (SL) s poptávkou po práci (DL). Domácnosti na trh práce vstupují a nabízejí práci, firmy práci poptávají. Nyní podrobněji odvodíme křivku nabídky a poptávky po práci.
Nabídka práce SL
Při odvozování křivky agregátní nabídky práce budeme vycházet z následujících předpokladů
1) jediným příjmem domácností je mzda
2) práce je homogenní (každá jednotka práce je úplně stejná)
3) domácnosti rozdělují svůj čas mezi práci a volný čas
Agregátní nabídku práce odvodíme následujícím způsobem. Předpokládáme, že jediným příjmem domácností je mzda (odměna za pronájem výrobního faktoru práce), která je celá vynaložena na spotřebu. Domácnosti svůj čas rozdělují mezi práci a volný čas.
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 1400 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 60.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 800 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,5.
a)Určete rovnovážný výstup ekonomiky a rovnovážnou úrokovou míru.
b) Určete velikost multiplikátoru fiskální politiky.
c) Vláda se rozhodla stimulovat výkon ekonomiky. Vládní autority váhají, zda zvýšit transferové platby domácnostem či zvýšit výdaje na nákup statků a služeb. Vláda na tuto politiku uvolnila 100 mld. Která z daných dvou variant bude účinnější a proč? Vypočítejte efekt obou případů na rovnovážný výstup.
d) Vypočítejte velikost vytěsňovacího efektu v případě růstu vládních výdajů o 100 mld..
Řešení
a) Y = 2460, i = 8,6
b) = 1
c) Účinnější bude růst vládních výdajů, který znamená prvotní výdaj ve výši 100. Růst transferových plateb se promítne do spotřeby podle mezního sklonu ke spotřebě. Část transferů domácnosti uspoří.
Růst vládních výdajů vyvolá růst důchodu ve výši 100 mld zatímco růst transferů se promítne do důchodu růstem o 80 mld.
a) Růst vládních výdajů vytěsní soukromé výdaje ve výši 150 mld.
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 1400 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 60.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 800 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,5.
a)Určete rovnovážný výstup ekonomiky a rovnovážnou úrokovou míru.
b) Určete velikost multiplikátoru fiskální politiky.
c) Vláda se rozhodla stimulovat výkon ekonomiky. Vládní autority váhají, zda zvýšit transferové platby domácnostem či zvýšit výdaje na nákup statků a služeb. Vláda na tuto politiku uvolnila 100 mld. Která z daných dvou variant bude účinnější a proč? Vypočítejte efekt obou případů na rovnovážný výstup.
d) Vypočítejte velikost vytěsňovacího efektu v případě růstu vládních výdajů o 100 mld..
Řešení
a) Y = 2460, i = 8,6
b) = 1
c) Účinnější bude růst vládních výdajů, který znamená prvotní výdaj ve výši 100. Růst transferových plateb se promítne do spotřeby podle mezního sklonu ke spotřebě. Část transferů domácnosti uspoří.
Růst vládních výdajů vyvolá růst důchodu ve výši 100 mld zatímco růst transferů se promítne do důchodu růstem o 80 mld.
a) Růst vládních výdajů vytěsní soukromé výdaje ve výši 150 mld.
3. Ekonomika pracuje 15 procent pod úrovní potenciálního produktu
3. Ekonomika pracuje 15 procent pod úrovní potenciálního produktu. Výdaje vlády činí 340 mld., transferové platby jsou na úrovni 110 mld., autonomní daně jsou ve výši 50 mld., sazba důchodové dně je 0,4. Pokud by ekonomika pracovala na úrovni potenciálního produktu, dosahovala by výkonu 1200 mld..
a) Zjistěte jaký byl v daném roce stav rozpočtu a vypočítejte jeho cyklickou a strukturální složku. Zakreslete do grafu.
b) Vláda se rozhodla stimulovat výkon ekonomiky zvýšením vládních výdajů o 40 mld.
Multiplikátor fiskální politiky je 1,8. Vypočítejte nyní stav státního rozpočtu a jeho strukturální a cyklickou složku.
Řešení
a) BS(skutečný) BS = (TA + t.Y) – (TR + G) = + 8,
BS(strukturální) BS* = (TA+t.Y*) – (G+TR))= +80,
BS(cyklický) BScykl = BS – BS* = - 72 (pro Y = 1020)
b) ∆Y = γ ∆G →∆Y =72 →Y =1092
BS(skutečný) = - 3,2, BS(strukturální)= +40, BS(cyklický) = - 43,2
a) Zjistěte jaký byl v daném roce stav rozpočtu a vypočítejte jeho cyklickou a strukturální složku. Zakreslete do grafu.
b) Vláda se rozhodla stimulovat výkon ekonomiky zvýšením vládních výdajů o 40 mld.
Multiplikátor fiskální politiky je 1,8. Vypočítejte nyní stav státního rozpočtu a jeho strukturální a cyklickou složku.
Řešení
a) BS(skutečný) BS = (TA + t.Y) – (TR + G) = + 8,
BS(strukturální) BS* = (TA+t.Y*) – (G+TR))= +80,
BS(cyklický) BScykl = BS – BS* = - 72 (pro Y = 1020)
b) ∆Y = γ ∆G →∆Y =72 →Y =1092
BS(skutečný) = - 3,2, BS(strukturální)= +40, BS(cyklický) = - 43,2
3. V ekonomice s potenciálním produktem
3. V ekonomice s potenciálním produktem 1200mld. existují pružné mzdy a ceny a dokonalé informace. Zkreslete křivku agregátní nabídky a rovnováhu v modelu AS-AD.
a) Zaznačte, jaký vliv na výstup a cenovou hladinu bude mít technologický pokrok.
b) Centrální banka stáhne část oběživa.Zakreslete, jak se tato změna projeví na úrovni výstupu a cenové hladiny.
Řešení
a) Původní rovnováha je v průsečíku AD a vertikální křivky AS na úrovni potenciálního produktu. Technologický pokrok posouvá křivku AS doprava (AS´), roste produkce a klesá cenová hladina.
b) Posun křivky AD doleva (AD´), nová rovnováha nastane na potenciálním produktu při nižší cenové hladině
a) Zaznačte, jaký vliv na výstup a cenovou hladinu bude mít technologický pokrok.
b) Centrální banka stáhne část oběživa.Zakreslete, jak se tato změna projeví na úrovni výstupu a cenové hladiny.
Řešení
a) Původní rovnováha je v průsečíku AD a vertikální křivky AS na úrovni potenciálního produktu. Technologický pokrok posouvá křivku AS doprava (AS´), roste produkce a klesá cenová hladina.
b) Posun křivky AD doleva (AD´), nová rovnováha nastane na potenciálním produktu při nižší cenové hladině
4. Ekonomika s pružnými mzdami a cenami
4. Ekonomika s pružnými mzdami a cenami pracuje na potenciálním produktu (2200mld.). Firmy i zaměstnanci jsou schopni vytvářet racionální očekávání.
a) Zakreslete výchozí dlouhodobou rovnováhu v modelu AS-AD.
b) Centrální banka neočekávaně stáhne část peněžní zásoby. Zakreslete, jak se toto opatření projeví v krátkém a v dlouhém období.
c) Vláda provede dopředu avizovanou daňovou reformu spočívající ve snížení sazby daně z příjmu. Zaznačte graficky dopady na produkci a cenovou hladinu v krátkém období.
Řešení
a) Rovnováha je v průsečíku AD, rostoucí SAS a vertikální LAS na úrovni potenciálu
b) Posun AD doleva (AD´), krátkodobá rovnováha v průsečíku AD´a SAS při výkonu pod potenciálem a nižší cenové hladině, v dlouhém období dojde k posunu SAS doprava dolů (SAS´) a ustanoví se dlouhodobá rovnováha v průsečíku AD´, SAS´a LAS na úrovni potenciálu při nižší cenové hladině
c) AD se stává plošší(AD´), SAS se posune doleva (SAS´) do průsečíku AD´a LAS – okamžité přizpůsobení díky racionálním očekáváním a dopředu ohlášené změně daní, krátkodobá rovnováha v průniku AD´, SAS´a LAS na úrovni potenciálu při vyšší cenové hladině
a) Zakreslete výchozí dlouhodobou rovnováhu v modelu AS-AD.
b) Centrální banka neočekávaně stáhne část peněžní zásoby. Zakreslete, jak se toto opatření projeví v krátkém a v dlouhém období.
c) Vláda provede dopředu avizovanou daňovou reformu spočívající ve snížení sazby daně z příjmu. Zaznačte graficky dopady na produkci a cenovou hladinu v krátkém období.
Řešení
a) Rovnováha je v průsečíku AD, rostoucí SAS a vertikální LAS na úrovni potenciálu
b) Posun AD doleva (AD´), krátkodobá rovnováha v průsečíku AD´a SAS při výkonu pod potenciálem a nižší cenové hladině, v dlouhém období dojde k posunu SAS doprava dolů (SAS´) a ustanoví se dlouhodobá rovnováha v průsečíku AD´, SAS´a LAS na úrovni potenciálu při nižší cenové hladině
c) AD se stává plošší(AD´), SAS se posune doleva (SAS´) do průsečíku AD´a LAS – okamžité přizpůsobení díky racionálním očekáváním a dopředu ohlášené změně daní, krátkodobá rovnováha v průniku AD´, SAS´a LAS na úrovni potenciálu při vyšší cenové hladině
6. Fiskální politika, státní rozpočet
1. Ekonomiku s výstupem pod potenciálním produktem charakterizují následující údaje:
Ā= 1700, c= 0,8, t = 0,25, b=50, L = 0,25Y – 62,5i, M/P = 500
a) Určete rovnovážný produkt a rovnovážnou úrokovou míru
b) Vypočítejte o kolik se zvýší rovnovážný důchod, vzrostou-li vládní výdaje o 100?
c) Jaký bude rozměr vytěsňovacího efektu? Zakreslete do grafu.
Řešení:
a)
rovnice IS: Y = α(Ā – bi) α=2,5 → Y = 2,5(1700 – 50i)
rovnice LM: i = (1/h)(kY – (M/P)) → i = (1/62,5)(0,25Y – 500)
Y = 3500 i =6%
b)
∆Y = γ ∆A + β∆(M/P)
γ = α/(1 + αbk/h) = 1,67 → ΔY = γ.ΔG = 1,67.100 = 167 (skutečný přírůstek důchodu)
c) hypotetický přírůstek důchodu, pokud by úroková míra zůstala na úrovni 6%
ΔYh = α.ΔG = 2,5.100 = 250
vytěsňovací efekt – COE (Crowding-Out Effect) = ΔYh – ΔY = 250 – 167 = 83
Ā= 1700, c= 0,8, t = 0,25, b=50, L = 0,25Y – 62,5i, M/P = 500
a) Určete rovnovážný produkt a rovnovážnou úrokovou míru
b) Vypočítejte o kolik se zvýší rovnovážný důchod, vzrostou-li vládní výdaje o 100?
c) Jaký bude rozměr vytěsňovacího efektu? Zakreslete do grafu.
Řešení:
a)
rovnice IS: Y = α(Ā – bi) α=2,5 → Y = 2,5(1700 – 50i)
rovnice LM: i = (1/h)(kY – (M/P)) → i = (1/62,5)(0,25Y – 500)
Y = 3500 i =6%
b)
∆Y = γ ∆A + β∆(M/P)
γ = α/(1 + αbk/h) = 1,67 → ΔY = γ.ΔG = 1,67.100 = 167 (skutečný přírůstek důchodu)
c) hypotetický přírůstek důchodu, pokud by úroková míra zůstala na úrovni 6%
ΔYh = α.ΔG = 2,5.100 = 250
vytěsňovací efekt – COE (Crowding-Out Effect) = ΔYh – ΔY = 250 – 167 = 83
5 Klasická a monetaristická AS
1. Uzavřenou ekonomiku s pružnými mzdami a cenami a dokonalými informacemi lze popsat následujícími charakteristikami: nominální peněžní zásoba činí 500 mld., rychlost obratu peněz je konstantní ve výši 2,05. Maximální dlouhodobě udržitelný výkon takto popsané ekonomiky je 1 000 mld.
a) Zapište křivku agregátní poptávky, zapište křivku klasické agregátní nabídky.
b) Určete rovnovážný výstup a rovnovážnou cenovou hladinu ekonomiky. Zakreslete.
c) V dalším období centrální banka zvýšila nominální zásobu peněz na 600. Určete vliv tohoto opatření na rovnovážný výstup a cenovou hladinu.
Řešení
a) klasická AD: Y = 1025/P klasická AS: Y = 1000 (potenciální produkt)
b) P = 1,025 , Y = 1000
c) M*V=P*Y → 600*2,05=P* 1000 → P = 1,23 – opatření vyvolá růst cenové hladiny
a) Zapište křivku agregátní poptávky, zapište křivku klasické agregátní nabídky.
b) Určete rovnovážný výstup a rovnovážnou cenovou hladinu ekonomiky. Zakreslete.
c) V dalším období centrální banka zvýšila nominální zásobu peněz na 600. Určete vliv tohoto opatření na rovnovážný výstup a cenovou hladinu.
Řešení
a) klasická AD: Y = 1025/P klasická AS: Y = 1000 (potenciální produkt)
b) P = 1,025 , Y = 1000
c) M*V=P*Y → 600*2,05=P* 1000 → P = 1,23 – opatření vyvolá růst cenové hladiny
2. Uzavřenou ekonomiku s pružnými mzdami a cenami
2. Uzavřenou ekonomiku s pružnými mzdami a cenami a dokonalými informacemi na straně firem lze popsat následujícími charakteristikami: nominální peněžní zásoba činí 400 mld., rychlost obratu peněz je konstantní ve výši 2,5. Maximální dlouhodobě udržitelný výkon takto popsané ekonomiky je 1040 mld. Citlivost produkce na neočekávanou změnu cenové hladiny činí 200. Očekávaná cenová hladina je 1,2.
a) Zapište křivku agregátní poptávky, zapište křivku krátkodobé a dlouhodobé agregátní nabídky.
b) Určete rovnovážný výstup a rovnovážnou cenovou hladinu ekonomiky.
Řešení
a)klasická AD: Y = 1 000/P
monetaristická nabídka SAS: Y = Y* + δ(P – Pe) → Y = 1 040 + 200(P – 1,2) LAS: Y = Y* → Y = 1040
b) P = 1,00, Y = 1000
a) Zapište křivku agregátní poptávky, zapište křivku krátkodobé a dlouhodobé agregátní nabídky.
b) Určete rovnovážný výstup a rovnovážnou cenovou hladinu ekonomiky.
Řešení
a)klasická AD: Y = 1 000/P
monetaristická nabídka SAS: Y = Y* + δ(P – Pe) → Y = 1 040 + 200(P – 1,2) LAS: Y = Y* → Y = 1040
b) P = 1,00, Y = 1000
3. Ekonomika se nachází 10% pod potenciálním produktem
3. Ekonomika se nachází 10% pod potenciálním produktem (2000mld.). Na trhu práce existují nepružné nominální mzdy a na trhu zboží nepružné ceny.
a) Zakreslete výchozí rovnováhu v modelu AS-AD.
b) Vláda se snaží stimulovat výkon ekonomiky snížením daňového zatížení, poklesne sazba daně z příjmu, daň z nemovitosti a z převodu nemovitosti. Zakreslete dopad vládního opatření na výkon a cenovou hladinu.
c) Zakreslete situaci v modelu ISLM a srovnejte dopad fiskální expanze na produkt.
Řešení:
a)Rovnováha v průsečíku AD a horizontální AS při úrovni produkce 1800 mld.
b) AD se stává plošší a zároveň se posouvá doprava, výkon roste, cenová hladina zůstává fixní
c) IS se v důsledku fiskální expanze stává plošší a posouvá se doprava, roste výkon a úroková míra
a) Zakreslete výchozí rovnováhu v modelu AS-AD.
b) Vláda se snaží stimulovat výkon ekonomiky snížením daňového zatížení, poklesne sazba daně z příjmu, daň z nemovitosti a z převodu nemovitosti. Zakreslete dopad vládního opatření na výkon a cenovou hladinu.
c) Zakreslete situaci v modelu ISLM a srovnejte dopad fiskální expanze na produkt.
Řešení:
a)Rovnováha v průsečíku AD a horizontální AS při úrovni produkce 1800 mld.
b) AD se stává plošší a zároveň se posouvá doprava, výkon roste, cenová hladina zůstává fixní
c) IS se v důsledku fiskální expanze stává plošší a posouvá se doprava, roste výkon a úroková míra
4.Výstup ekonomky je na úrovni potenciálního produktu
4.Výstup ekonomky je na úrovni potenciálního produktu (1600mld.) Ceny jsou relativně pružné a mzdy jsou v krátkém období fixované v důsledku mzdových vyjednávání. Zakreslete v modelu AS-AD:
a) Vláda je přesvědčena o nutnosti snížit nezaměstnanost, a proto navýší objem výdajů na zboží a služby. Zakreslete do grafu dopady na produkci a cenovou hladinu.
b) Po vypršení mzdových dohod chtějí pracovníci kompenzovat dopad změny cenové hladiny na reálné mzdy. Zakreslete graficky, jak se změní situace z bodu a)
c) Zakreslete, při jaké úrovni produkce a cen nebudou lidé požadovat další změny mzdových sazeb.
Řešení:
a) Výchozí rovnováha je v průsečíku AD a rostoucí křivky AS na úrovni potenciálního produktu. Fiskální expanze posouvá křivku AD doprava (AD´), produkce roste nad úroveň potenciálu a současně roste cenová hladina
b) Roste nominální mzdová sazba, AS se posouvá doleva (AS´), krátkodobá rovnováha ekonomiky nastává v průsečíku nové AD´a AS´, produkt poklesl a cenová hladina vzrostla
c) Bod dlouhodobé rovnováhy, AS se bude posouvat doleva až do průsečíku s AD´na úrovni potenciálního produktu. Dlouhodobá rovnováha nastává při výkonu 1600mld. a cenové hladině vyšší než v bodě b)
a) Vláda je přesvědčena o nutnosti snížit nezaměstnanost, a proto navýší objem výdajů na zboží a služby. Zakreslete do grafu dopady na produkci a cenovou hladinu.
b) Po vypršení mzdových dohod chtějí pracovníci kompenzovat dopad změny cenové hladiny na reálné mzdy. Zakreslete graficky, jak se změní situace z bodu a)
c) Zakreslete, při jaké úrovni produkce a cen nebudou lidé požadovat další změny mzdových sazeb.
Řešení:
a) Výchozí rovnováha je v průsečíku AD a rostoucí křivky AS na úrovni potenciálního produktu. Fiskální expanze posouvá křivku AD doprava (AD´), produkce roste nad úroveň potenciálu a současně roste cenová hladina
b) Roste nominální mzdová sazba, AS se posouvá doleva (AS´), krátkodobá rovnováha ekonomiky nastává v průsečíku nové AD´a AS´, produkt poklesl a cenová hladina vzrostla
c) Bod dlouhodobé rovnováhy, AS se bude posouvat doleva až do průsečíku s AD´na úrovni potenciálního produktu. Dlouhodobá rovnováha nastává při výkonu 1600mld. a cenové hladině vyšší než v bodě b)
4.Uzavřená ekonomika dosahuje výstupu pod úrovní
4.Uzavřená ekonomika dosahuje výstupu pod úrovní potenciálního produktu. Nominální mzdy jsou strnulé a ceny pružné. Zakreslete křivku agregátní poptávky a vyznačte vliv následujících případů na AD:
a) Růst optimismu investorů
b) Díky vyšší rizikovosti dluhopisů došlo k poklesu víry v toto finanční aktivum.
c) Nejistota ohledně budoucích parlamentních voleb zvýšila spořivost domácností.
d) Cenová hladina v zemi vzrostla z 1,00 na 1,05
e) Centrální banka ve snaze stimulovat reálný výstup ekonomiky zvýšila nabídku peněz
f) Díky velmi nízké úrokové míře jsou ekonomické subjekty ochotny držet jakékoli nabízené množství peněz
g) Silný pesimismus investorů a spotřebitelů vedl k úplně necitlivost jejich výdajů na změnu úrokové míry
Řešení
a) posun AD doprava
b) posun AD doleva
c) AD strmější
d) posun podél AD nahoru
e) posun AD doprava
f) AD je vertikální
g) AD je vertikální
a) Růst optimismu investorů
b) Díky vyšší rizikovosti dluhopisů došlo k poklesu víry v toto finanční aktivum.
c) Nejistota ohledně budoucích parlamentních voleb zvýšila spořivost domácností.
d) Cenová hladina v zemi vzrostla z 1,00 na 1,05
e) Centrální banka ve snaze stimulovat reálný výstup ekonomiky zvýšila nabídku peněz
f) Díky velmi nízké úrokové míře jsou ekonomické subjekty ochotny držet jakékoli nabízené množství peněz
g) Silný pesimismus investorů a spotřebitelů vedl k úplně necitlivost jejich výdajů na změnu úrokové míry
Řešení
a) posun AD doprava
b) posun AD doleva
c) AD strmější
d) posun podél AD nahoru
e) posun AD doprava
f) AD je vertikální
g) AD je vertikální
4.Keynesiánská AS
1. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků je charakterizován následujícími údaji: autonomní výdaje 520, mezní skon ke spotřebě je 0,8, sazba důchodové daně činí 0,375, citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz je charakterizován následujícími údaji: centrální banka drží nabídku peněžních zůstatků na úrovni 400, citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,5. Cenová hladina v zemi je 0,8. Výrobci jsou při této cenové hladině ochotni nabídnout jakýkoli objem výstupu.
a) Zapište a zakreslete křivku agregátní poptávky.
b) Zapište křivku agregátní nabídky a zakreslete.
c) Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky.
d) Vypočítejte jak se změní rovnovážný výstup ekonomiky v případě, že plánované investice vzrostou o 20
Řešení
a) Y = 650 + 300/P
b) P = 0,8
c) Y = 1025
d) ∆Y = + 25, P= 0,8 – křivka AD se posune doprava
Trh statků je charakterizován následujícími údaji: autonomní výdaje 520, mezní skon ke spotřebě je 0,8, sazba důchodové daně činí 0,375, citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz je charakterizován následujícími údaji: centrální banka drží nabídku peněžních zůstatků na úrovni 400, citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,5. Cenová hladina v zemi je 0,8. Výrobci jsou při této cenové hladině ochotni nabídnout jakýkoli objem výstupu.
a) Zapište a zakreslete křivku agregátní poptávky.
b) Zapište křivku agregátní nabídky a zakreslete.
c) Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky.
d) Vypočítejte jak se změní rovnovážný výstup ekonomiky v případě, že plánované investice vzrostou o 20
Řešení
a) Y = 650 + 300/P
b) P = 0,8
c) Y = 1025
d) ∆Y = + 25, P= 0,8 – křivka AD se posune doprava
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků je charakterizován následujícími údaji: autonomní výdaje 800, mezní skon ke spotřebě je 0,8, sazba důchodové daně činí 0,375, citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz je charakterizován následujícími údaji: centrální banka drží nabídku peněžních zůstatků na úrovni 500, citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,5.
Nabídka firem s růstem cenové hladiny roste a křivka agregátní nabídky má tvar P = (1/1000)Y.
a) Zapište křivky agregátní poptávky a agregátní nabídky
b)Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky a rovnovážnou cenovou hladinu
Řešení
a) AD: Y=1000 +375/P AS: P = Y/1000
b) Y=1290,6 P= 1,2906
Trh statků je charakterizován následujícími údaji: autonomní výdaje 800, mezní skon ke spotřebě je 0,8, sazba důchodové daně činí 0,375, citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz je charakterizován následujícími údaji: centrální banka drží nabídku peněžních zůstatků na úrovni 500, citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 50 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,5.
Nabídka firem s růstem cenové hladiny roste a křivka agregátní nabídky má tvar P = (1/1000)Y.
a) Zapište křivky agregátní poptávky a agregátní nabídky
b)Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky a rovnovážnou cenovou hladinu
Řešení
a) AD: Y=1000 +375/P AS: P = Y/1000
b) Y=1290,6 P= 1,2906
3. Agregátní poptávka
1. Ekonomika je popsána těmito údaji: c = 0,8, Ā = 1000, t = 0,25, b = 50, h = 80, k = 0,5, M/P0 = 600, P0 = 1,0, P1 = 1,2
a) Odvoďte křivku AD a určete rovnovážné úrokové míry při obou cenových hladinách
Řešení:
a) Y0 při cenové hladině P0
Y0 = γ.Ā + β.M/P0 α = 2,5 γ = α/(1+αbk/h) = 1,4 β = γ.b/h = 0,875
Y0 = 1,4.1000 + 0,875.600 = 1925
i0 při cenové hladině P0
i = (1/h).(k.Y – (M/P))
i0 = (1/80)(0,5.1925 – 600) = 4,53 %
Y1 při cenové hladině P1
Y1 = γ.Ā + β.M/P1 → Y1 = 1,4.1000 + 0,875.500 = 1837,5
i1 při cenové hladině P1
i1 = (1/80)(0,5.1837,5 – 500) = 5,23%
2. Uzavřenou ekonomiku s pružnými mzdami a cenami a dokonalými informacemi lze popsat následujícími charakteristikami: nominální peněžní zásoba činí 500 mld., rychlost obratu peněz je konstantní ve výši 4. Maximální dlouhodobě udržitelný výkon takto popsané ekonomiky je 2000 mld.
Zapište a zakreslete křivku agregátní poptávky, zakreslete
Řešení
a) klasická AD: Y*P=M*V → Y = 2000/P
a) Odvoďte křivku AD a určete rovnovážné úrokové míry při obou cenových hladinách
Řešení:
a) Y0 při cenové hladině P0
Y0 = γ.Ā + β.M/P0 α = 2,5 γ = α/(1+αbk/h) = 1,4 β = γ.b/h = 0,875
Y0 = 1,4.1000 + 0,875.600 = 1925
i0 při cenové hladině P0
i = (1/h).(k.Y – (M/P))
i0 = (1/80)(0,5.1925 – 600) = 4,53 %
Y1 při cenové hladině P1
Y1 = γ.Ā + β.M/P1 → Y1 = 1,4.1000 + 0,875.500 = 1837,5
i1 při cenové hladině P1
i1 = (1/80)(0,5.1837,5 – 500) = 5,23%
2. Uzavřenou ekonomiku s pružnými mzdami a cenami a dokonalými informacemi lze popsat následujícími charakteristikami: nominální peněžní zásoba činí 500 mld., rychlost obratu peněz je konstantní ve výši 4. Maximální dlouhodobě udržitelný výkon takto popsané ekonomiky je 2000 mld.
Zapište a zakreslete křivku agregátní poptávky, zakreslete
Řešení
a) klasická AD: Y*P=M*V → Y = 2000/P
3. Uzavřená ekonomika s výstupem
3. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků: autonomní spotřeba 160 mld., plánované autonomní investice ve výši 320 mld., vládní poptávka statků je na úrovni 280 mld., transferové platby směřující k domácnostem činí 140 mld., autonomní daně 100 mld., sazba důchodové daně je 0,25. Domácnosti 80% disponibilního důchodu vydají na spotřebu. Citlivost investic na úrokovou míru činí 30 a citlivost spotřeby domácností na úrokovou míru je 10.
Trh peněz: centrální banka drží peněžní nabídku (nominální) na úrovni 700 mld., citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 40 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,6. Cenová hladina činí 1,00.
a)Zapište rovnici křivky IS a rovnici křivky LM
b)Určete rovnovážný produkt a rovnovážnou úrokovou míru.
c)Odvoďte křivku AD. Zapište její rovnici.
Řešení
a) Y = 2000 – 100*i i = 0,015*Y – 17,5
b) Y = 1500, i = 5 %
c) Y = 800 + 700/P
Trh statků: autonomní spotřeba 160 mld., plánované autonomní investice ve výši 320 mld., vládní poptávka statků je na úrovni 280 mld., transferové platby směřující k domácnostem činí 140 mld., autonomní daně 100 mld., sazba důchodové daně je 0,25. Domácnosti 80% disponibilního důchodu vydají na spotřebu. Citlivost investic na úrokovou míru činí 30 a citlivost spotřeby domácností na úrokovou míru je 10.
Trh peněz: centrální banka drží peněžní nabídku (nominální) na úrovni 700 mld., citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na úrokovou míru činí 40 a citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchodu je 0,6. Cenová hladina činí 1,00.
a)Zapište rovnici křivky IS a rovnici křivky LM
b)Určete rovnovážný produkt a rovnovážnou úrokovou míru.
c)Odvoďte křivku AD. Zapište její rovnici.
Řešení
a) Y = 2000 – 100*i i = 0,015*Y – 17,5
b) Y = 1500, i = 5 %
c) Y = 800 + 700/P
2. Určení rovnovážné produkce v modelu IS-LM
1. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 1820 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 50.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 500 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 62,5 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,25.
a) Určete výši rovnovážné produkce v ekonomice a rovnovážnou úrokovou míru.
b)Předpokládejme, že i = 4% a výstup ekonomiky dosahuje výše Y = 3000. Určete, zda je v této situaci rovnováha na obou trzích
Řešení:
a) rovnice IS → Y = α(Ā – bi) → Y = 2,5(1820 – 50i)
rovnice LM → i = (1/h)(kY – M/P) → i = (1/62,5)(0,25Y – 500)
Y = 3700, i = 6,8 %
b)i = 4 %, Y = 3000
trh peněz: M/P = 500, L = 0,25Y – 62,5i = 0,25.3000 – 62,5.4 = 750 – 250 = 500 → L = M/P
trh peněz je v rovnováze
trh statků a služeb:
AD = 3420, Y = 3000 →AD > Y → na trhu statků a služeb je převis poptávky nad nabídkou
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 1820 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 50.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 500 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 62,5 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,25.
a) Určete výši rovnovážné produkce v ekonomice a rovnovážnou úrokovou míru.
b)Předpokládejme, že i = 4% a výstup ekonomiky dosahuje výše Y = 3000. Určete, zda je v této situaci rovnováha na obou trzích
Řešení:
a) rovnice IS → Y = α(Ā – bi) → Y = 2,5(1820 – 50i)
rovnice LM → i = (1/h)(kY – M/P) → i = (1/62,5)(0,25Y – 500)
Y = 3700, i = 6,8 %
b)i = 4 %, Y = 3000
trh peněz: M/P = 500, L = 0,25Y – 62,5i = 0,25.3000 – 62,5.4 = 750 – 250 = 500 → L = M/P
trh peněz je v rovnováze
trh statků a služeb:
AD = 3420, Y = 3000 →AD > Y → na trhu statků a služeb je převis poptávky nad nabídkou
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami:
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 550 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 500 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 60 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,8.
a)Určete výši rovnovážné produkce v ekonomice a rovnovážnou úrokovou míru. Zakreslete.
Řešení:
a) Y = 1000, i = 5 %,
3.Uzavřená ekonomika se pohybuje pod úrovní potenciálního produktu. Rovnovážného výstupu dosahuje ekonomika při úrokové míře 6% a reálné produkci 2000 mld. Zakreslete:
a) Rovnováhu v modelu IS-LM – označte rovnovážný výstup a rovnovážnou úrokovou míru
b) Úroveň produkce a úrokové míry, při níž na trhu zboží poptávka převyšuje nabídku, a na trhu peněz je nabídka vyšší než poptávka
c) Úroveň produkce a úrokové míry, při které je trh peněz v rovnováze a na trhu zboží existuje převis nabídky nad poptávkou
Řešení
a) rovnováha v průsečíku IS,LM, i=6%, Y=2000mld.
b) bod leží nalevo od IS (pod IS) a nalevo od LM (nad)
c) bod leží na křivce LM a napravo od IS (nad)
Trh statků: autonomní výdaje jsou ve výši 550 mld., sazba důchodové daně 0,25, mezní sklon ke spotřebě je 0,8 a citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru je 30.
Trh peněz: nabídka reálných peněžních zůstatků je 500 mld., citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru činí 60 a citlivost poptávky po penězích na důchod 0,8.
a)Určete výši rovnovážné produkce v ekonomice a rovnovážnou úrokovou míru. Zakreslete.
Řešení:
a) Y = 1000, i = 5 %,
3.Uzavřená ekonomika se pohybuje pod úrovní potenciálního produktu. Rovnovážného výstupu dosahuje ekonomika při úrokové míře 6% a reálné produkci 2000 mld. Zakreslete:
a) Rovnováhu v modelu IS-LM – označte rovnovážný výstup a rovnovážnou úrokovou míru
b) Úroveň produkce a úrokové míry, při níž na trhu zboží poptávka převyšuje nabídku, a na trhu peněz je nabídka vyšší než poptávka
c) Úroveň produkce a úrokové míry, při které je trh peněz v rovnováze a na trhu zboží existuje převis nabídky nad poptávkou
Řešení
a) rovnováha v průsečíku IS,LM, i=6%, Y=2000mld.
b) bod leží nalevo od IS (pod IS) a nalevo od LM (nad)
c) bod leží na křivce LM a napravo od IS (nad)
4.Uzavřená ekonomika dosahuje rovnovážného výstupu
4.Uzavřená ekonomika dosahuje rovnovážného výstupu pod úrovní potenciálního produktu. Zakreslete, co se stane s křivkami IS, LM, úrokovou mírou a rovnovážným výstupem v následujících případech:
a) Parlamentní volby a nástup nové vlády způsobily, že investoři se začínají dívat do budoucnosti s větším optimismem.
b) Firmy začnou citlivěji reagovat na výši úrokové míry při zvažování svých investic.
c) Nová vláda sníží sociální dávky a podpory.
d) V důsledku pružnějšího platebního styku se poptávka po penězích stane citlivější na úrokovou míru.
e) Centrální banka stáhne část oběživa
f) Díky změně životního stylu a masové návštěvě nákupních center došlo v zemi k růstu mezního sklonu ke spotřebě
Řešení
a) posun IS doprava, vyšší výstup, vyšší úroková míra
b) IS plošší, pootočení kolem průsečíku s osou x doleva, nižší výstup, vyšší úroková míra
c) posun IS doleva, nižší výkon, nižší úroková míra
d) LM plošší, pootočení kolem průsečíku s osou x doprava, vyšší výkon, nižší úroková míra
e) posun LM doleva, nižší výkon, vyšší úroková míra
f) IS plošší, potočení kolem průsečíku s osou y doprava, vyšší výkon, vyšší úroková míra
a) Parlamentní volby a nástup nové vlády způsobily, že investoři se začínají dívat do budoucnosti s větším optimismem.
b) Firmy začnou citlivěji reagovat na výši úrokové míry při zvažování svých investic.
c) Nová vláda sníží sociální dávky a podpory.
d) V důsledku pružnějšího platebního styku se poptávka po penězích stane citlivější na úrokovou míru.
e) Centrální banka stáhne část oběživa
f) Díky změně životního stylu a masové návštěvě nákupních center došlo v zemi k růstu mezního sklonu ke spotřebě
Řešení
a) posun IS doprava, vyšší výstup, vyšší úroková míra
b) IS plošší, pootočení kolem průsečíku s osou x doleva, nižší výstup, vyšší úroková míra
c) posun IS doleva, nižší výkon, nižší úroková míra
d) LM plošší, pootočení kolem průsečíku s osou x doprava, vyšší výkon, nižší úroková míra
e) posun LM doleva, nižší výkon, vyšší úroková míra
f) IS plošší, potočení kolem průsečíku s osou y doprava, vyšší výkon, vyšší úroková míra
4.Výstup třísektorové ekonomiky
4.Výstup třísektorové ekonomiky je 10 % pod úrovní potenciálního produktu. Potenciální produkt ekonomiky je 1000 mld.
a) Předpokládejme, že vláda se rozhodla snížit výši daně z nemovitostí a převodu nemovitostí a také snížit daň důchodovou. Zakreslete vliv tohoto opatření v modelu multiplikátoru a vyznačte jeho vliv na rovnovážný produkt.
b) Předpokládejme, že vláda snížila transferové platby a současně o stejný objem zvýšila vládní nákupy statků a služeb. V modelu multiplikátoru zakreslete vliv tohoto opatření na rovnovážný produkt (vycházejte z původního zadání).
Řešení
a) výchozí situace – AD se protíná s osou 45 o při úrovni produkce Y=900mld., změna daní – posun AD nahoru, zároveň se stává AD strmější, vzrostla rovnovážná produkce
b) posun AD dolů o cΔTR, posun AD nahoru o ΔG , výsledek - posun AD nahoru, růst rovnovážné produkce
5.Ekonomika má pouze dva sektory, sektor domácností a sektor firem. Hrubý domácí produkt ekonomiky byl v loňském roce 500 mld., při tomto výstupu byla veškerá vyrobená produkce, která byla určena k prodeji také poptávána. Potenciální produkt ekonomiky je 580 mld. Vyznačte v modelu multiplikátoru:
a) rovnovážnou úroveň produkce a výši potenciálního produktu
b) výkon ekonomiky, při němž se rovná objem úspor a investic
c) výkon ekonomiky, při němž dochází k neplánovaným investicím do zásob
Řešení
a) rovnováha – AD se protíná s osou 45o při úrovni produkce Y=500mld., potenciální produkt 580 mld.
b) Y=500mld; c) Y >500mld
a) Předpokládejme, že vláda se rozhodla snížit výši daně z nemovitostí a převodu nemovitostí a také snížit daň důchodovou. Zakreslete vliv tohoto opatření v modelu multiplikátoru a vyznačte jeho vliv na rovnovážný produkt.
b) Předpokládejme, že vláda snížila transferové platby a současně o stejný objem zvýšila vládní nákupy statků a služeb. V modelu multiplikátoru zakreslete vliv tohoto opatření na rovnovážný produkt (vycházejte z původního zadání).
Řešení
a) výchozí situace – AD se protíná s osou 45 o při úrovni produkce Y=900mld., změna daní – posun AD nahoru, zároveň se stává AD strmější, vzrostla rovnovážná produkce
b) posun AD dolů o cΔTR, posun AD nahoru o ΔG , výsledek - posun AD nahoru, růst rovnovážné produkce
5.Ekonomika má pouze dva sektory, sektor domácností a sektor firem. Hrubý domácí produkt ekonomiky byl v loňském roce 500 mld., při tomto výstupu byla veškerá vyrobená produkce, která byla určena k prodeji také poptávána. Potenciální produkt ekonomiky je 580 mld. Vyznačte v modelu multiplikátoru:
a) rovnovážnou úroveň produkce a výši potenciálního produktu
b) výkon ekonomiky, při němž se rovná objem úspor a investic
c) výkon ekonomiky, při němž dochází k neplánovaným investicím do zásob
Řešení
a) rovnováha – AD se protíná s osou 45o při úrovni produkce Y=500mld., potenciální produkt 580 mld.
b) Y=500mld; c) Y >500mld
2. Uzavřená ekonomika
2. Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami: plánované investice jsou na úrovni 250 mld., autonomní spotřeba je 80 mld., transferové platby 50 mld., výše autonomních daní 60 mld., vládní nákupy statků a služeb ve výši 180 mld., sazba důchodové daně 0,25. Mezní sklon ke spotřebě je 0,8.
a) Určete hodnotu multiplikátoru a výši rovnovážného důchodu v ekonomice.
b) Vláda se rozhodla zvýšit transferové platby o 15 mld. Vypočítejte vliv tohoto kroku na rovnovážný důchod.
c) Předpokládejme, že vláda zvýšila sazbu důchodové daně na 0,5. Vypočítejte úroveň rovnovážného důchodu (vycházejte z původního zadání).
Řešení
a) α=2,5 → Y = 1255 mld.
b) Y= 30 mld
c) Y = 836,667 mld.
3.Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami: plánované investice jsou na úrovni 320 mld., autonomní spotřeba je 140 mld., transferové platby 160 mld., výše autonomních daní 140 mld., vládní nákupy statků a služeb ve výši 200 mld., sazba důchodové daně 0,4. Mezní sklon ke spotřebě je 0,6.
a) Zapište rovnici agregátní poptávky a vypočítejte velikost multiplikátoru
b) Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky.
c) Potenciální produkt ekonomiky činí 1 300 mld. O kolik by vláda musela zvýšit nákup statků a služeb, aby tohoto produktu dosáhla?
Řešení
a) AD = 672 + 0,36*Y , = 1,5625
b) Y = 1050 mld.
c) ΔY =1300-1050=250, ΔY = αG. ΔG → ΔG= ΔY / αG = 250/1,5625=160 → vláda musí zvýšit G o 160 mld.
a) Určete hodnotu multiplikátoru a výši rovnovážného důchodu v ekonomice.
b) Vláda se rozhodla zvýšit transferové platby o 15 mld. Vypočítejte vliv tohoto kroku na rovnovážný důchod.
c) Předpokládejme, že vláda zvýšila sazbu důchodové daně na 0,5. Vypočítejte úroveň rovnovážného důchodu (vycházejte z původního zadání).
Řešení
a) α=2,5 → Y = 1255 mld.
b) Y= 30 mld
c) Y = 836,667 mld.
3.Uzavřená ekonomika s výstupem pod úrovní potenciálního produktu je popsána následujícími charakteristikami: plánované investice jsou na úrovni 320 mld., autonomní spotřeba je 140 mld., transferové platby 160 mld., výše autonomních daní 140 mld., vládní nákupy statků a služeb ve výši 200 mld., sazba důchodové daně 0,4. Mezní sklon ke spotřebě je 0,6.
a) Zapište rovnici agregátní poptávky a vypočítejte velikost multiplikátoru
b) Vypočítejte rovnovážný výstup ekonomiky.
c) Potenciální produkt ekonomiky činí 1 300 mld. O kolik by vláda musela zvýšit nákup statků a služeb, aby tohoto produktu dosáhla?
Řešení
a) AD = 672 + 0,36*Y , = 1,5625
b) Y = 1050 mld.
c) ΔY =1300-1050=250, ΔY = αG. ΔG → ΔG= ΔY / αG = 250/1,5625=160 → vláda musí zvýšit G o 160 mld.
1. Určení rovnovážné produkce – model multiplikátoru
1. Třísektorová ekonomika je charakterizována následujícími údaji:
Autonomní spotřeba=50 mld.,Investice=555 mld.,Mezní sklon ke spotřebě=0,6
Vládní výdaje=300 mld., Transfery obyvatelstvu=155 mld.,Důchodová daň=40 % → 0,4
Autonomní daně=50 mld.
a) Vypočtěte výši rovnovážné produkce a vyznačte v modelu multiplikátoru.
b) Určete velikost disponibilního důchodu a celkové spotřeby.
c) Předpokládejme, že se vláda rozhodla stimulovat výkon ekonomiky růstem vládních výdajů o 10 % . Jaký bude přírůstek rovnovážné produkce.
Řešení:
a) AD = Ca + c(Y+TR-TA-tY) + I +G → AD = Y → Y = Ca + c(Y+TR-TA-tY) + I +G
nebo Y = α . A , A = Ca+cTR-cTA+ I+G Y = 1512,5 mld
b) YD = Y – tY – TA + TR →YD = 1012,5 mld.
C = Ca + 0,6YD →C = 657,5 mld
c) ΔY = αG. ΔG → αG =1/((1-c(1-t)) = 1/0,64 = 1,5625
ΔY = 1,5625.30 → ΔY = 46,875 mld.
Y1 = Y + ΔY = 1512,5 + 46,875 = 1559,375 mld
Autonomní spotřeba=50 mld.,Investice=555 mld.,Mezní sklon ke spotřebě=0,6
Vládní výdaje=300 mld., Transfery obyvatelstvu=155 mld.,Důchodová daň=40 % → 0,4
Autonomní daně=50 mld.
a) Vypočtěte výši rovnovážné produkce a vyznačte v modelu multiplikátoru.
b) Určete velikost disponibilního důchodu a celkové spotřeby.
c) Předpokládejme, že se vláda rozhodla stimulovat výkon ekonomiky růstem vládních výdajů o 10 % . Jaký bude přírůstek rovnovážné produkce.
Řešení:
a) AD = Ca + c(Y+TR-TA-tY) + I +G → AD = Y → Y = Ca + c(Y+TR-TA-tY) + I +G
nebo Y = α . A , A = Ca+cTR-cTA+ I+G Y = 1512,5 mld
b) YD = Y – tY – TA + TR →YD = 1012,5 mld.
C = Ca + 0,6YD →C = 657,5 mld
c) ΔY = αG. ΔG → αG =1/((1-c(1-t)) = 1/0,64 = 1,5625
ΔY = 1,5625.30 → ΔY = 46,875 mld.
Y1 = Y + ΔY = 1512,5 + 46,875 = 1559,375 mld
PŘEROZDĚLOVACÍ POLITIKA
Zhodnocení
Rozdělení důchodu a spotřeby v tržní ekonomice odráží výchozí vybavení zděděným nadáním a bohatstvím a současně velký počet rozmanitých faktorů, jako jsou diskriminace, úsilí, zdraví a štěstí. Konečná podoba přerozdělovací politiky pak má v konečném důsledku většinou podobu společenského konsenzu, který je odvislý od konkrétní politické a ekonomické situaci dané země. Zásadním problémem přerozdělovací politiky jsou neefektivity spojené s jejím prováděním, kdy vysoká míra přerozdělování v ekonomice může omezovat ochotu obyvatel pracovat a podnikat a potlačuje pobídky k práci. Systém vyplácení sociálních dávek trpí neefektivitou a nízkou účinností. Zajímavým návrhem v souvislosti s přerozdělováním je nahrazení nepřehledného a překrývajícího se systému sociálních dávek principem záporné příjmové daně, kdy by nízkopříjmové domácnosti by ze svých příjmů platili negativní daň. Takovýto systém by zjednodušil a zprůhlednil celý systém podpory nízkopříjmových domácností a byl by systémovým opatřením protože by mohl fungovat v rámci systému výběru daní a odpadly by instituce zabývající se výplatou sociálních dávek.
Rozdělení důchodu a spotřeby v tržní ekonomice odráží výchozí vybavení zděděným nadáním a bohatstvím a současně velký počet rozmanitých faktorů, jako jsou diskriminace, úsilí, zdraví a štěstí. Konečná podoba přerozdělovací politiky pak má v konečném důsledku většinou podobu společenského konsenzu, který je odvislý od konkrétní politické a ekonomické situaci dané země. Zásadním problémem přerozdělovací politiky jsou neefektivity spojené s jejím prováděním, kdy vysoká míra přerozdělování v ekonomice může omezovat ochotu obyvatel pracovat a podnikat a potlačuje pobídky k práci. Systém vyplácení sociálních dávek trpí neefektivitou a nízkou účinností. Zajímavým návrhem v souvislosti s přerozdělováním je nahrazení nepřehledného a překrývajícího se systému sociálních dávek principem záporné příjmové daně, kdy by nízkopříjmové domácnosti by ze svých příjmů platili negativní daň. Takovýto systém by zjednodušil a zprůhlednil celý systém podpory nízkopříjmových domácností a byl by systémovým opatřením protože by mohl fungovat v rámci systému výběru daní a odpadly by instituce zabývající se výplatou sociálních dávek.
Sociální politika v ČR
V ČR je povinné zdravotní pojištění odděleno od pojištění sociálního, odděleno je i jeho financování organizované prostřednictvím zdravotních pojišťoven (VZP a další např. oborové zdravotní pojišťovny). V rámci tohoto povinného zdravotního pojištění jsou kryty náklady na potřebnou zdravotní péči, jejíž rozsah je stanoven zákonem o všeobecném zdravotním pojištění.
Pojistné na zdravotní pojištění platí pojištěnci (zaměstnanci, OSVČ, ostatní osoby z titulu občanství ČR nebo trvalého pobytu v ČR), dále pojistné platí zaměstnavatelé za osoby, které zaměstnávají, a za některé další stanovené osoby platí pojistné stát (jsou to např. nezaopatřené děti, důchodci, osoby na mateřské dovolené, uchazeči o zaměstnání, osoby konající službu v ozbrojených silách, osoby ve vazbě, ženy v domácnosti pečující o dítě do věku 7 let nebo o dvě a více dětí do 13 let, osoby pečující o těžce zdravotně postiženou osobu, a další).
Sazby: Sociální pojištění: 34% (8% zaměstnanec; 26% zaměstnavatel)
Zdravotní pojištění: 13,5% (9% zaměstnavatel; 4,5% zaměstnavatel)
Skladba sociálního pojištění:
(26% : 4,4% : 3,6% na důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti )
Pojistné na zdravotní pojištění platí pojištěnci (zaměstnanci, OSVČ, ostatní osoby z titulu občanství ČR nebo trvalého pobytu v ČR), dále pojistné platí zaměstnavatelé za osoby, které zaměstnávají, a za některé další stanovené osoby platí pojistné stát (jsou to např. nezaopatřené děti, důchodci, osoby na mateřské dovolené, uchazeči o zaměstnání, osoby konající službu v ozbrojených silách, osoby ve vazbě, ženy v domácnosti pečující o dítě do věku 7 let nebo o dvě a více dětí do 13 let, osoby pečující o těžce zdravotně postiženou osobu, a další).
Sazby: Sociální pojištění: 34% (8% zaměstnanec; 26% zaměstnavatel)
Zdravotní pojištění: 13,5% (9% zaměstnavatel; 4,5% zaměstnavatel)
Skladba sociálního pojištění:
(26% : 4,4% : 3,6% na důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti )
Problémy přerozdělovací politiky
Problémy přerozdělovací politiky
Významný problém spojený s přerozdělovacími programy určenými na boj proti chudobě je skutečnost, že často tyto programy mohou u jejich příjemců vytvořit psychologii závislosti, kdy nízkopříjmové domácnosti si zvyknou na skutečnost, že jejich životní úroveň je zvyšována sociálními dávkami a ztrácejí motivaci snažit se zlepšit své postavení, vzdělávat se a aktivně hledat práci. Vzniká tak kultura závislosti na sociálním systému státu, která může v některých sociálních vrstvách představovat převládající životní styl. Může nastat i situace, kdy samotný systém sociálních dávek je příčinou zahálky sociálně slabých vrstev obyvatelstva.
Přerozdělovací politika také mění pobídky v ekonomickém systému. Silná přerozdělovací politika vede k potlačení ochoty nízkopříjmových domácností hledat si práci a podporuje takové chování, které vytvoří nárok na vyplácení dávek. Podstatné je, že téměř každý přerozdělovací program má své nezamýšlené vedlejší účinky.
Významný problém spojený s přerozdělovacími programy určenými na boj proti chudobě je skutečnost, že často tyto programy mohou u jejich příjemců vytvořit psychologii závislosti, kdy nízkopříjmové domácnosti si zvyknou na skutečnost, že jejich životní úroveň je zvyšována sociálními dávkami a ztrácejí motivaci snažit se zlepšit své postavení, vzdělávat se a aktivně hledat práci. Vzniká tak kultura závislosti na sociálním systému státu, která může v některých sociálních vrstvách představovat převládající životní styl. Může nastat i situace, kdy samotný systém sociálních dávek je příčinou zahálky sociálně slabých vrstev obyvatelstva.
Přerozdělovací politika také mění pobídky v ekonomickém systému. Silná přerozdělovací politika vede k potlačení ochoty nízkopříjmových domácností hledat si práci a podporuje takové chování, které vytvoří nárok na vyplácení dávek. Podstatné je, že téměř každý přerozdělovací program má své nezamýšlené vedlejší účinky.
Sociální politika v ČR
Sociální politika v ČR
V České republice do sociálního pojištění patří:
• sociální důchodové pojištění ( kryje riziko dlouhodobé pracovní neschopnosti – v důsledku stáří nebo invalidity)
• sociální nemocenské pojištění ( kryje riziko krátkodobé pracovní neschopnosti)
• pojištění nezaměstnanosti (kryje riziko nezaměstnanosti)
Sociální pojištění je financováno prostřednictvím státního rozpočtu. Pojistné vybrané od pojištěných (zaměstnanců, OSVČ) a příspěvky zaměstnavatelů jsou příjmem státního rozpočtu, ze kterého jsou pak vypláceny dávky sociálního pojištění.
Z důchodového pojištění je jako dávka vyplácen důchod starobní, částečný invalidní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí. Z nemocenského pojištění je jako dávka vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Z pojištění nezaměstnanosti se vyplácejí dávky v případě vzniku nezaměstnanosti osoby.
V České republice do sociálního pojištění patří:
• sociální důchodové pojištění ( kryje riziko dlouhodobé pracovní neschopnosti – v důsledku stáří nebo invalidity)
• sociální nemocenské pojištění ( kryje riziko krátkodobé pracovní neschopnosti)
• pojištění nezaměstnanosti (kryje riziko nezaměstnanosti)
Sociální pojištění je financováno prostřednictvím státního rozpočtu. Pojistné vybrané od pojištěných (zaměstnanců, OSVČ) a příspěvky zaměstnavatelů jsou příjmem státního rozpočtu, ze kterého jsou pak vypláceny dávky sociálního pojištění.
Z důchodového pojištění je jako dávka vyplácen důchod starobní, částečný invalidní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí. Z nemocenského pojištění je jako dávka vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Z pojištění nezaměstnanosti se vyplácejí dávky v případě vzniku nezaměstnanosti osoby.
stát blahobytu
Zastánci státu blahobytu argumentují, že v moderních ekonomikách je nutné státní moci k prosazení a ochraňování celospolečenských zájmů. Argumentují, že současné společnosti a ekonomiky mají daleko do ekonomik klasického kapitalismu devatenáctého století.
Kritici státu blahobytu varovali, že v souladu s varováním liberálů hrozí v případě takovéhoto masivního prorůstání státu do ekonomiky riziko ztráty svobody a příklonu k autoritářským nedemokratickým režimům. Vývoj v zemích jako jsou Švédsko či Norsko vyvrátil tuto domněnku, protože v těchto zemích jsou ukázkovými zeměmi parlamentních demokraciích a jsou tam taky vysoce respektována lidská a politická práva i s vysokými podíly veřejných výdajů na HDP. Stát blahobytu tak stojí v současnosti před významným dilematem. Na jedné straně neúměrně vzrůstá daňové zatížení jeho obyvatel, kteří již odmítají neustálé zvyšování již tak vysokých daní, na straně druhé se nechtějí vzdát výhod a předností, které tento systém nabízí.
Kritici státu blahobytu varovali, že v souladu s varováním liberálů hrozí v případě takovéhoto masivního prorůstání státu do ekonomiky riziko ztráty svobody a příklonu k autoritářským nedemokratickým režimům. Vývoj v zemích jako jsou Švédsko či Norsko vyvrátil tuto domněnku, protože v těchto zemích jsou ukázkovými zeměmi parlamentních demokraciích a jsou tam taky vysoce respektována lidská a politická práva i s vysokými podíly veřejných výdajů na HDP. Stát blahobytu tak stojí v současnosti před významným dilematem. Na jedné straně neúměrně vzrůstá daňové zatížení jeho obyvatel, kteří již odmítají neustálé zvyšování již tak vysokých daní, na straně druhé se nechtějí vzdát výhod a předností, které tento systém nabízí.
Principy státu blahobytu:
Principy státu blahobytu:
zajištění plné zaměstnanosti (rekvalifikace, podpory, aktivní politika na trhu práce)
sociální rovnost (solidární mzdová politika)
veřejné služby (široký veřejný sektor poskytující bohaté zdravotní a sociální služby)
sociální jistoty
vysoký stupeń přerozdělování
Nejčistším příkladem státu blahobytu představuje Švédsko. Švédsko je relativně malá země, která se pokusila spojit tržní systém s rozsáhlými státními přerozdělovacími procesy. Největší rozvoj dosáhla tato doktrína po druhé světové válce. Postupem času vystoupaly veřejné výdaje ve Švédsku na 60% HDP. Charakteristické pro tuto zemi jsou vysoká kvalita života, vysoká odborová organizovanost a vysoké daňové sazby.
Výsledky aplikace státu blahobytu v švédských podmínkách není snadné jednoznačně interpretovat. Na jedné straně vysoce propracovaný a kvalitní veřejný sektor způsobují, že Švédsko celosvětově vyniká ve vzdělanosti a v zdravotním stavu obyvatelstva. Na druhé straně vysoká míra zdanění se projevuje v poklesu pracovní iniciativy a výkonnosti švédské ekonomiky a v posledních letech k poklesu sklonu k úsporám a k odlivu kapitálu a mozků do zahraničí.
zajištění plné zaměstnanosti (rekvalifikace, podpory, aktivní politika na trhu práce)
sociální rovnost (solidární mzdová politika)
veřejné služby (široký veřejný sektor poskytující bohaté zdravotní a sociální služby)
sociální jistoty
vysoký stupeń přerozdělování
Nejčistším příkladem státu blahobytu představuje Švédsko. Švédsko je relativně malá země, která se pokusila spojit tržní systém s rozsáhlými státními přerozdělovacími procesy. Největší rozvoj dosáhla tato doktrína po druhé světové válce. Postupem času vystoupaly veřejné výdaje ve Švédsku na 60% HDP. Charakteristické pro tuto zemi jsou vysoká kvalita života, vysoká odborová organizovanost a vysoké daňové sazby.
Výsledky aplikace státu blahobytu v švédských podmínkách není snadné jednoznačně interpretovat. Na jedné straně vysoce propracovaný a kvalitní veřejný sektor způsobují, že Švédsko celosvětově vyniká ve vzdělanosti a v zdravotním stavu obyvatelstva. Na druhé straně vysoká míra zdanění se projevuje v poklesu pracovní iniciativy a výkonnosti švédské ekonomiky a v posledních letech k poklesu sklonu k úsporám a k odlivu kapitálu a mozků do zahraničí.
stát blahobytu
Základní vývoj ve státech blahobytu v šedesátých a sedmdesátých letech byl charakterizován následujícími skutečnostmi (Duben, R. 1994)
veřejné výdaje rostly rychleji než národní důchod a tím v těchto zemích rychle rostl i veřejný sektor
výdaje na sociální sféru představovaly rozhodující část veřejných výdajů a rostly mnohem rychleji než celkové veřejné výdaje, takže růst veřejných výdajů ve vztahu k národnímu důchodu je téměř jednoznačně vysvětlován růstem výdajů na sociální sféru
veřejné příjmy držely více méně krok s veřejnými výdaji až do začátku nebo spíše do poloviny sedmdesátých let.
chronické deficity státního rozpočtu (rozsáhlé, strukturální, vedoucí do veřejného zadlužení, přesun břemena na příští generace, ztráta akceschopnosti státního rozpočtu, ztráta možnosti provádět aktivní politiku)
Pro stát blahobytu je charakteristické, že vláda má velmi silnou moc k prosazení svých cílů. Jedná se tedy o kombinaci silné vlády v demokratickém systému. Toto posílení státu bylo motivováno snahou dosáhnout sociálních cílů. Filozofie budování státu blahobytu je odlišná od liberálních koncepcí, které pro optimální dosahování veřejných zájmů považují svobodnou volbu jednotlivců.
veřejné výdaje rostly rychleji než národní důchod a tím v těchto zemích rychle rostl i veřejný sektor
výdaje na sociální sféru představovaly rozhodující část veřejných výdajů a rostly mnohem rychleji než celkové veřejné výdaje, takže růst veřejných výdajů ve vztahu k národnímu důchodu je téměř jednoznačně vysvětlován růstem výdajů na sociální sféru
veřejné příjmy držely více méně krok s veřejnými výdaji až do začátku nebo spíše do poloviny sedmdesátých let.
chronické deficity státního rozpočtu (rozsáhlé, strukturální, vedoucí do veřejného zadlužení, přesun břemena na příští generace, ztráta akceschopnosti státního rozpočtu, ztráta možnosti provádět aktivní politiku)
Pro stát blahobytu je charakteristické, že vláda má velmi silnou moc k prosazení svých cílů. Jedná se tedy o kombinaci silné vlády v demokratickém systému. Toto posílení státu bylo motivováno snahou dosáhnout sociálních cílů. Filozofie budování státu blahobytu je odlišná od liberálních koncepcí, které pro optimální dosahování veřejných zájmů považují svobodnou volbu jednotlivců.
Nástroje přerozdělovací politiky
Zákonná minimální mzda - někdy se jako nástroj přerozdělovací politiky obhajuje využití minimální mzdy. Zastánci tohoto nástroje na ni pohlížejí jako na nástroj, který vládu nic nestojí. Ovšem mezi ekonomy není jednoznačná shoda na minimální mzdu jako nástroj zvýšení mezd pracovníků s nízkými příjmy.
Transfery v naturáliích – transfery poskytované chudým ve formě statků namísto v penězích. Příznivci transferů v naturáliích obhajují jejich použití tím, že zajistí aby chudí využili státní pomoc na žádoucí statky a nikoliv například na alkohol či cigasretry. Odpůrci naturálních dávek argumentují tím, že jsou ponižující a že chudé domácnosti tuší nejlépe co nejvíce potřebují
Jedno ze základních dilemat. Přerozdělování hotovostních peněz versus přerozdělování naturálií.
Problematika skrytého přerozdělování …dotace, kvóty, městská doprava; I bydlení je formou přerozdělovací pomoci
Sociální pojištění se od podpory trochu liší a to především tím, že jednotlivé plnění účastníků tak trochu záleží na tom, co do systému zaplatili ve formě pojistného, i když taky ne úplně, protože tam existuje taky celkem slušná míra přerozdělování
Negativní daň z příjmu: zastánci tvrdí, že byl administrativně méně náročný a daleko více pružný a ponižující než systém současný.
Transfery v naturáliích – transfery poskytované chudým ve formě statků namísto v penězích. Příznivci transferů v naturáliích obhajují jejich použití tím, že zajistí aby chudí využili státní pomoc na žádoucí statky a nikoliv například na alkohol či cigasretry. Odpůrci naturálních dávek argumentují tím, že jsou ponižující a že chudé domácnosti tuší nejlépe co nejvíce potřebují
Jedno ze základních dilemat. Přerozdělování hotovostních peněz versus přerozdělování naturálií.
Problematika skrytého přerozdělování …dotace, kvóty, městská doprava; I bydlení je formou přerozdělovací pomoci
Sociální pojištění se od podpory trochu liší a to především tím, že jednotlivé plnění účastníků tak trochu záleží na tom, co do systému zaplatili ve formě pojistného, i když taky ne úplně, protože tam existuje taky celkem slušná míra přerozdělování
Negativní daň z příjmu: zastánci tvrdí, že byl administrativně méně náročný a daleko více pružný a ponižující než systém současný.
. Stát blahobytu
Přerozdělovací politika se stala základním prvkem státu blahobytu. Počátky koncepce státu blahobytu je možné identifikovat v sjednoceném Německu pod vládou kancléře Otto von Bismarcka, který v letech 1880-1881 zavedl systém povinného pojištění zaměstnanců proti nemoci a úrazů jakož i omezený systém důchodového pojištění pro staré a práce neschopné. Tento krok představoval první pokus rozšířit systém sociální péče na širší vrstvy než pouze na ty úplně nejchudší.
V Británii byly před přijetím sociálních zákonů v třicátých letech přijat Zákon o důchodech (Old Age Pensions Act, 1908) a Zákon o národním pojištění (National Insurance Act; 1911). Další inspirací bylo Švédsko, které v roce 1915 zavedlo všeobecné důchodové pojištění. Důchody se vyplácely všem osobám starším šedesáti sedmi let.
Tento systém byl postupně kopírován a rozšiřován i v dalších zemích zejména po první světové válce a představoval odklon sociální péče od tradičních soukromých institucí (rodina, sousedi, charita a církve) a přenos odpovědnosti na bedra státu. Širší aplikace principů státu blahobytu spadá především do období po druhé světové válce, systém je charakteristický sociálními jistotami a vysokým stupněm přerozdělování. Nejvíce se koncepci státu blahobytu blíží Švédsko, prvky tohoto systému je však možno identifikovat v řadě dalších zemí.
Přerozdělovací politika se stala základním prvkem státu blahobytu. Počátky koncepce státu blahobytu je možné identifikovat v sjednoceném Německu pod vládou kancléře Otto von Bismarcka, který v letech 1880-1881 zavedl systém povinného pojištění zaměstnanců proti nemoci a úrazů jakož i omezený systém důchodového pojištění pro staré a práce neschopné. Tento krok představoval první pokus rozšířit systém sociální péče na širší vrstvy než pouze na ty úplně nejchudší.
V Británii byly před přijetím sociálních zákonů v třicátých letech přijat Zákon o důchodech (Old Age Pensions Act, 1908) a Zákon o národním pojištění (National Insurance Act; 1911). Další inspirací bylo Švédsko, které v roce 1915 zavedlo všeobecné důchodové pojištění. Důchody se vyplácely všem osobám starším šedesáti sedmi let.
Tento systém byl postupně kopírován a rozšiřován i v dalších zemích zejména po první světové válce a představoval odklon sociální péče od tradičních soukromých institucí (rodina, sousedi, charita a církve) a přenos odpovědnosti na bedra státu. Širší aplikace principů státu blahobytu spadá především do období po druhé světové válce, systém je charakteristický sociálními jistotami a vysokým stupněm přerozdělování. Nejvíce se koncepci státu blahobytu blíží Švédsko, prvky tohoto systému je však možno identifikovat v řadě dalších zemí.
Přístupy k přerozdělování
Přístupy k přerozdělování
Základní otázkou přerozdělovací politiky pak představuje míra ovlivnění původního rozdělení příjmů ze strany státu. V historii přerozdělovací politiky se k tomuto problému vyvinulo několik přístupů. Řada občanů a politiků je toho názoru, že zvyšování příjmových rozdílů mezi chudými a bohatými je škodlivé, protože vede k růstu sociálního a společenského napětí a potenciálnímu neklidu, bouřím a revolucím. V praktické hospodářské politice nám výslednou sílu a podobu přerozdělovacích procesů ovlivní především to, jaká je aktuální politická situace a v rámci ní konsensus ohledně míry přerozdělovacích procesů. Významnou úlohu hrají v tomto procesu historické, kulturní, náboženské a sociální specifika jednotlivých zemí a jejich náhled na zodpovědnost jedince za vlastní osud.
Z logiky fungování tržního mechanismu vyplývá základní dilema přerozdělovací politiky. Jestliže vláda zvyšuje míru přerozdělovacích procesů a snaží se tak snižovat rozdíly v příjmech domácností, mění chování tržních subjektů, deformuje tržní pobídky a snižuje efektivitu alokace zdrojů v ekonomice. Jestliže bychom nazvali politiku snižování rozdílů v důchodech cílem sociální spravedlnosti, vláda se ocitne při provádění přerozdělovací politiky v konfliktu mezi cíli hospodářské efektivnosti a sociální spravedlnosti. Problém představuje, jakým způsobem měřit rovnost. V praxi se za opatření vedoucí k rovnosti považuje opatření, které snižuje míru nerovnosti ve společnosti, případně přesouvá zdroje od chudých k bohatým.
Základní otázkou přerozdělovací politiky pak představuje míra ovlivnění původního rozdělení příjmů ze strany státu. V historii přerozdělovací politiky se k tomuto problému vyvinulo několik přístupů. Řada občanů a politiků je toho názoru, že zvyšování příjmových rozdílů mezi chudými a bohatými je škodlivé, protože vede k růstu sociálního a společenského napětí a potenciálnímu neklidu, bouřím a revolucím. V praktické hospodářské politice nám výslednou sílu a podobu přerozdělovacích procesů ovlivní především to, jaká je aktuální politická situace a v rámci ní konsensus ohledně míry přerozdělovacích procesů. Významnou úlohu hrají v tomto procesu historické, kulturní, náboženské a sociální specifika jednotlivých zemí a jejich náhled na zodpovědnost jedince za vlastní osud.
Z logiky fungování tržního mechanismu vyplývá základní dilema přerozdělovací politiky. Jestliže vláda zvyšuje míru přerozdělovacích procesů a snaží se tak snižovat rozdíly v příjmech domácností, mění chování tržních subjektů, deformuje tržní pobídky a snižuje efektivitu alokace zdrojů v ekonomice. Jestliže bychom nazvali politiku snižování rozdílů v důchodech cílem sociální spravedlnosti, vláda se ocitne při provádění přerozdělovací politiky v konfliktu mezi cíli hospodářské efektivnosti a sociální spravedlnosti. Problém představuje, jakým způsobem měřit rovnost. V praxi se za opatření vedoucí k rovnosti považuje opatření, které snižuje míru nerovnosti ve společnosti, případně přesouvá zdroje od chudých k bohatým.
Nástroje přerozdělovací politiky
Nástroje přerozdělovací politiky
Přerozdělovací procesy se v hospodářství uskutečňuje pomocí celé řady institucí a nástrojů. Pomíjíme to, že stát může pomocí celé řady nástrojů ovlivnit i původní rozdělení důchodů ve společnosti. Nejdůležitějším nástrojem přerozdělovací politiky je státní rozpočet, který k jejímu aktivnímu provádění využívá jak příjmovou tak výdajovou stránku. Nejvýznamnějšími nástroji jsou následující:
Sociální zabezpečení – je široký pojem, který v sobě zahrnuje celou řadu sociálních programů. Nejdůležitějšími jsou systémy kvazipojištění jako jsou: pojištění nezaměstnanosti, pojištění nemocenské, důchodové pojištění. Jde v zásadě o přesun příjmu od pracujících, zdravých a produktivních k nezaměstnaným nemocným a důchodcům.
Progresivní zdanění příjmů – progresivní zdanění příjmů má za důsledek vyšší mezní daňové sazby pro vysokopříjmové domácnosti a při předpokladu plateb sociálních dávek ze státního rozpočtu podporuje nízkopříjmové domácnosti.
Přerozdělovací procesy se v hospodářství uskutečňuje pomocí celé řady institucí a nástrojů. Pomíjíme to, že stát může pomocí celé řady nástrojů ovlivnit i původní rozdělení důchodů ve společnosti. Nejdůležitějším nástrojem přerozdělovací politiky je státní rozpočet, který k jejímu aktivnímu provádění využívá jak příjmovou tak výdajovou stránku. Nejvýznamnějšími nástroji jsou následující:
Sociální zabezpečení – je široký pojem, který v sobě zahrnuje celou řadu sociálních programů. Nejdůležitějšími jsou systémy kvazipojištění jako jsou: pojištění nezaměstnanosti, pojištění nemocenské, důchodové pojištění. Jde v zásadě o přesun příjmu od pracujících, zdravých a produktivních k nezaměstnaným nemocným a důchodcům.
Progresivní zdanění příjmů – progresivní zdanění příjmů má za důsledek vyšší mezní daňové sazby pro vysokopříjmové domácnosti a při předpokladu plateb sociálních dávek ze státního rozpočtu podporuje nízkopříjmové domácnosti.
Měření nerovností
Měření nerovností
Základní otázky:
• Jaká míra nerovnosti existuje v naší společnosti?
• Kolik lidí žije v chudobě?
• Jaké problémy vznikají při měření nerovnosti?
• Jak často lidé přecházejí z jedné příjmové skupiny do druhé?
Při zkoumání přerozdělovacích procesů je potřebné od sebe odlišit důchod a bohatství. Důchod představuje příjem získaný během určitého období. Skládá z mezd, dividend, úroků, pronájmů sociálních dávek a podobných transferových příjmů od vlády či jiných subjektů.
Nástroj k měření celkové úrovně nerovností v ekonomice představuje Lorenzova křivka. Tato křivka popisuje rozdělení důchodů mezi jednotlivými domácnostmi. Na vodorovné ose jsou domácnosti a na horizontální ose jejich podíl na celkovém důchodu ve společnosti. Přímka pod úhlem 45 stupňů představuje dokonale rovnostářské rozdělení důchodů, kdy každá domácnost dosahuje stejného příjmu. S posunem křivky doprava se zvyšuje důchodová nerovnost v dané ekonomice.
Základní otázky:
• Jaká míra nerovnosti existuje v naší společnosti?
• Kolik lidí žije v chudobě?
• Jaké problémy vznikají při měření nerovnosti?
• Jak často lidé přecházejí z jedné příjmové skupiny do druhé?
Při zkoumání přerozdělovacích procesů je potřebné od sebe odlišit důchod a bohatství. Důchod představuje příjem získaný během určitého období. Skládá z mezd, dividend, úroků, pronájmů sociálních dávek a podobných transferových příjmů od vlády či jiných subjektů.
Nástroj k měření celkové úrovně nerovností v ekonomice představuje Lorenzova křivka. Tato křivka popisuje rozdělení důchodů mezi jednotlivými domácnostmi. Na vodorovné ose jsou domácnosti a na horizontální ose jejich podíl na celkovém důchodu ve společnosti. Přímka pod úhlem 45 stupňů představuje dokonale rovnostářské rozdělení důchodů, kdy každá domácnost dosahuje stejného příjmu. S posunem křivky doprava se zvyšuje důchodová nerovnost v dané ekonomice.
Měření nerovností
Bohatství tvoří hodnota čistých aktiv, tedy majetek snížený o hodnotu dluhů. Stejně tak bychom mohli zakreslit Lorenzovu křivku pro rozdělení bohatství pro jednotlivé domácnosti v ekonomice. Při srovnání rozdělení bohatství (majetku) v jednotlivých zemí platí, že rozdíly v bohatství jsou daleko vyšší než rozdíly v důchodech. Alternativním nástrojem zachycení důchodové nerovnosti jsou statistiky rozdělující domácností do jednotlivých kvantilů, popisujících rozložení důchodů ve společnosti.
Giniho koeficient = je mírou nerovnosti odvozenou od Lorenzovy křivky. Udává vztah mezi velikostí plochy mezi skutečnou a nivelizovanou Lorenzovou křivkou na jedné straně a celkovou plochou pod nivelizovanou Lorenzovou křivkou na straně druhé. Proto může nabývat hodnot od nuly ( v případě absolutní nivelizace příjmů) do jedné (v případě, že veškeré příjmy získá jedna domácnost). Tedy platí, že růst Giniho koeficientu indikuje růst důchodové nerovnosti. Je třeba si uvědomit, že pro každou hodnotu Giniho koeficientu uvnitř intervalu existuje nekonečné množství možnosti průběhu Lorenzovy křivky.
Giniho koeficient = je mírou nerovnosti odvozenou od Lorenzovy křivky. Udává vztah mezi velikostí plochy mezi skutečnou a nivelizovanou Lorenzovou křivkou na jedné straně a celkovou plochou pod nivelizovanou Lorenzovou křivkou na straně druhé. Proto může nabývat hodnot od nuly ( v případě absolutní nivelizace příjmů) do jedné (v případě, že veškeré příjmy získá jedna domácnost). Tedy platí, že růst Giniho koeficientu indikuje růst důchodové nerovnosti. Je třeba si uvědomit, že pro každou hodnotu Giniho koeficientu uvnitř intervalu existuje nekonečné množství možnosti průběhu Lorenzovy křivky.
Chudoba
Chudoba
Otázka, zda existuje nějaká optimální míra nerovnosti, o kterou by měl stát pomocí přerozdělovacích mechanismů usilovat.
Hlavním cílem přerozdělovací politiky ve většině zemí je boj proti chudobě. Pro hospodářskou politiku většiny vyspělých zemí je nepřijatelná situace, kdy by část společnosti měla žít v totální bídě. Proto se v nich definuje tzv. hranice chudoby, která představuje úroveň příjmu podle počtu členů domácností a jestliže jí domácnost nedosáhne je klasifikována jako žijící v chudobě a má obvykle nárok na nějakou sociální dávku. V zásadě neexistuje definice chudoby a obvykle je chudá domácnost definována jako taková, která nedosahuje oficiálně stanovené hranice životního minima. Míra chudoby v ekonomice, pak představuje podíl domácností žijících pod hranicí chudoby na celkovém počtu domácností. Vymezení pojmu chudoby je problematické a nejednoznačné. Je nutno odlišit situace, kdy někdo spadá do kategorie chudý podle oficiální statistiky a situaci, kdy se někdo cítí chudý subjektivně. Může existovat několik definic chudoby, asi nejrozšířenější je definice chudoby jako nízké životní úrovně, která způsobuje určitou deprivaci ve způsobu života.
Otázka, zda existuje nějaká optimální míra nerovnosti, o kterou by měl stát pomocí přerozdělovacích mechanismů usilovat.
Hlavním cílem přerozdělovací politiky ve většině zemí je boj proti chudobě. Pro hospodářskou politiku většiny vyspělých zemí je nepřijatelná situace, kdy by část společnosti měla žít v totální bídě. Proto se v nich definuje tzv. hranice chudoby, která představuje úroveň příjmu podle počtu členů domácností a jestliže jí domácnost nedosáhne je klasifikována jako žijící v chudobě a má obvykle nárok na nějakou sociální dávku. V zásadě neexistuje definice chudoby a obvykle je chudá domácnost definována jako taková, která nedosahuje oficiálně stanovené hranice životního minima. Míra chudoby v ekonomice, pak představuje podíl domácností žijících pod hranicí chudoby na celkovém počtu domácností. Vymezení pojmu chudoby je problematické a nejednoznačné. Je nutno odlišit situace, kdy někdo spadá do kategorie chudý podle oficiální statistiky a situaci, kdy se někdo cítí chudý subjektivně. Může existovat několik definic chudoby, asi nejrozšířenější je definice chudoby jako nízké životní úrovně, která způsobuje určitou deprivaci ve způsobu života.
Nerovnosti v důchodech
Nerovnosti v důchodech
Hlavní podíl na důchodech z výrobních faktorů představují mzdy.
Determinace mezd:
• Kompenzující rozdíly ve mzdách = rozdíl ve výši mezd vyplývající z vyrovnávání nepeněžních charakteristik různých profesí
• Rozdílná hodnota lidského kapitálu = (lidský kapitál představuje akumulaci investic do pracovní síly) je určovaná především rostoucí hodnotou kvalifikace; vzdělání se vyplácí
• Talent, úsilí, náhoda; jaký je poměr?
• Alternativní pohled na vzdělání – signalizace schopností; jaký je poměr získaných schopností a signalizace?
• Ekonomie superhvězdy = fenomén vítěz bere vše.
• Diskriminace = diskriminace vzniká tehdy, pokud trh nabízí různé příležitosti podobným jedincům, kteří se liší pouze rasou, pohlavím věkem nebo jinými osobními vlastnostmi; diskriminace ze strany zaměstnavatelů a zákazníků
• Srovnatelná hodnota = doktrína, podle níž by povolání považovaná za srovnatelná měla být placena stejně.
Příčiny nerovností
Rozdíly ve mzdách Rozdíly v bohatství
• rozdíly v dovednostech – nestejná kvalifikace pracovní síly
• nerovné příležitosti
• nezpůsobilost a diskriminace
• nezaměstnanost a stáří
• nerovnost v pracovním důchodě
• intenzita práce
• rozdíly v ohodnocení povolání
• rozdíly ve vzdělání. • nerovnosti v důchodech
• dědictví
• rozdílný sklon k úsporám
• rozdílná přejímání rizika
Hlavní podíl na důchodech z výrobních faktorů představují mzdy.
Determinace mezd:
• Kompenzující rozdíly ve mzdách = rozdíl ve výši mezd vyplývající z vyrovnávání nepeněžních charakteristik různých profesí
• Rozdílná hodnota lidského kapitálu = (lidský kapitál představuje akumulaci investic do pracovní síly) je určovaná především rostoucí hodnotou kvalifikace; vzdělání se vyplácí
• Talent, úsilí, náhoda; jaký je poměr?
• Alternativní pohled na vzdělání – signalizace schopností; jaký je poměr získaných schopností a signalizace?
• Ekonomie superhvězdy = fenomén vítěz bere vše.
• Diskriminace = diskriminace vzniká tehdy, pokud trh nabízí různé příležitosti podobným jedincům, kteří se liší pouze rasou, pohlavím věkem nebo jinými osobními vlastnostmi; diskriminace ze strany zaměstnavatelů a zákazníků
• Srovnatelná hodnota = doktrína, podle níž by povolání považovaná za srovnatelná měla být placena stejně.
Příčiny nerovností
Rozdíly ve mzdách Rozdíly v bohatství
• rozdíly v dovednostech – nestejná kvalifikace pracovní síly
• nerovné příležitosti
• nezpůsobilost a diskriminace
• nezaměstnanost a stáří
• nerovnost v pracovním důchodě
• intenzita práce
• rozdíly v ohodnocení povolání
• rozdíly ve vzdělání. • nerovnosti v důchodech
• dědictví
• rozdílný sklon k úsporám
• rozdílná přejímání rizika
Rozdělení důchodu ve společnosti
Rozdělení důchodu ve společnosti
V tržních ekonomikách dochází k nerovnoměrnému rozložení důchodů mezi jednotlivci. Tyto rozdíly v důchodech mezi jednotlivci mají příčinu v rozdílném bohatství domácností (rozdíly ve vlastnictví půdy a kapitálu) a v rozdílu ve mzdách (rozdílná hodnota lidského kapitálu). Rozdíly ve vybavení jednotlivců fyzickým a lidským kapitálem tak způsobují jejich důchodovou nerovnost. Původní rozdělení důchodů ve společnosti je tak kombinací vlivů, které jednotlivec nemůže ovlivnit (dědictví, rodinný původ,) a faktorů, které ovlivnit může (vlastní úsilí, snaha o sebevzdělávání).
Bohatství chápeme jako zásobu statků – aktiv, které má jednotlivec, jeho rodina, firma k dispozici. Důchod si můžeme představit jako přítok do zásoby bohatství.
Přerozdělovací (redistribuční) politika se pak snaží změnit toto původní rozdělení důchodů. Její existence v rámci hospodářské politiky je ospravedlňována argumenty, že výchozí rozdělení důchodů může vést k sociálním tvrdostem. Integrální součástí přerozdělovací politiky je podpora příjmů chudých domácností.
V tržních ekonomikách dochází k nerovnoměrnému rozložení důchodů mezi jednotlivci. Tyto rozdíly v důchodech mezi jednotlivci mají příčinu v rozdílném bohatství domácností (rozdíly ve vlastnictví půdy a kapitálu) a v rozdílu ve mzdách (rozdílná hodnota lidského kapitálu). Rozdíly ve vybavení jednotlivců fyzickým a lidským kapitálem tak způsobují jejich důchodovou nerovnost. Původní rozdělení důchodů ve společnosti je tak kombinací vlivů, které jednotlivec nemůže ovlivnit (dědictví, rodinný původ,) a faktorů, které ovlivnit může (vlastní úsilí, snaha o sebevzdělávání).
Bohatství chápeme jako zásobu statků – aktiv, které má jednotlivec, jeho rodina, firma k dispozici. Důchod si můžeme představit jako přítok do zásoby bohatství.
Přerozdělovací (redistribuční) politika se pak snaží změnit toto původní rozdělení důchodů. Její existence v rámci hospodářské politiky je ospravedlňována argumenty, že výchozí rozdělení důchodů může vést k sociálním tvrdostem. Integrální součástí přerozdělovací politiky je podpora příjmů chudých domácností.
Charakteristika rozložení příjmů v ČR
Charakteristika rozložení příjmů v ČR
Běžné příjmy 1775
Náhrady zaměstnancům 974
Mzdy a platy 734
-ve vládním sektoru 129
-v ostatních sektorech 605
Sociální příspěvky zaměstnavatelů 240
Příjmy ze samozaměstnání 336
Důchody z vlastnictví 96
Sociální dávky 293
Ostatní běžné přijaté transfery 76
Běžné výdaje 558
Sociální příspěvky 361
Běžné daně z důchodu a jmění 108
Ostatní transfery 89
Disponibilní důchod 1217
Spotřeba 1141
Úspory 76
Běžné příjmy 1775
Náhrady zaměstnancům 974
Mzdy a platy 734
-ve vládním sektoru 129
-v ostatních sektorech 605
Sociální příspěvky zaměstnavatelů 240
Příjmy ze samozaměstnání 336
Důchody z vlastnictví 96
Sociální dávky 293
Ostatní běžné přijaté transfery 76
Běžné výdaje 558
Sociální příspěvky 361
Běžné daně z důchodu a jmění 108
Ostatní transfery 89
Disponibilní důchod 1217
Spotřeba 1141
Úspory 76
Problémy strukturální politiky
Dalším problémem je efektivita takto prováděných strukturálních politik. Velmi často jsou konečné důsledky provedených strukturálních politik velmi odlišné od toho, co jimi bylo zamýšleno. I v případě, že vytýčeného cíle bylo dosaženo, je nutno se ptát za jakou cenu. Strukturální politiky na podporu domácího průmyslu jsou často vedeny snahou o zachování pracovních míst, ovšem velmi často je takové dotování pracovních míst drahé a náklady na udržení jednoho pracovního místa šplhají do závratných výšek.
V praktické hospodářské politice má strukturální politika často převážně podobu politiky podpory poražených. Problémem takto vymezené strukturální politiky je skutečnost, že pomáhá, a tím de facto podporuje odvětví, která ztrácí konkurenční výhodu, která by měla uvolnit výrobní zdroje perspektivnějším odvětvím. Místo toho vláda z daní vybraných od úspěšných podniků podporuje výrobu a zaměstnanost v těchto odvětvích. Tím přerozdělují zdroje z úspěšných odvětví do odvětví neúspěšných.
V praktické hospodářské politice má strukturální politika často převážně podobu politiky podpory poražených. Problémem takto vymezené strukturální politiky je skutečnost, že pomáhá, a tím de facto podporuje odvětví, která ztrácí konkurenční výhodu, která by měla uvolnit výrobní zdroje perspektivnějším odvětvím. Místo toho vláda z daní vybraných od úspěšných podniků podporuje výrobu a zaměstnanost v těchto odvětvích. Tím přerozdělují zdroje z úspěšných odvětví do odvětví neúspěšných.
Problémy strukturální politiky
Nelze opomenout skutečnost, že poskytovatelé a příjemci strukturální pomoci se nacházejí v rozdílné situaci. Státní autority jsou oproti podnikům a zaměstnancům v nevýhodě, protože o skutečném postavení odvětví a firmy nemají zdaleka tak dobré informace jako oni. Často tak mohou být ve vleku dezinformací ze stran vlastníků a zaměstnanců, kteří líčí situaci v černých barvách, aby získali nárok na státní pomoc. Tato informační asymetrie vede ze strany příjemců k vyhledávání renty ve státních financích.
Shrnutí
Schopnost přizpůsobit se změněným podmínkou je základním předpokladem úspěšného fungování podniků a odvětví v tržní ekonomice. Strukturální změny představují změny ve struktuře produkce a zaměstnanosti. Strukturální politika se pak snaží tyto změny nějakým způsobem ovlivnit. Ve strukturální politice se vydělily dva přístupy. Liberální odmítá přímé zásahy státu do odvětvové struktury národního hospodářství a omezuje se pouze na vytváření rámcových podmínek pro fungování podniků. Intervencionistický směr obhajuje používání přímých zásahů do odvětvové struktury a nabývá dvou forem, podpory poražených a vybírání vítězů. K hlavním problémům intervencionistické strukturální politiky patří deformace tržních pobídek a růst přerozdělovacích procesů v hospodářství.
Shrnutí
Schopnost přizpůsobit se změněným podmínkou je základním předpokladem úspěšného fungování podniků a odvětví v tržní ekonomice. Strukturální změny představují změny ve struktuře produkce a zaměstnanosti. Strukturální politika se pak snaží tyto změny nějakým způsobem ovlivnit. Ve strukturální politice se vydělily dva přístupy. Liberální odmítá přímé zásahy státu do odvětvové struktury národního hospodářství a omezuje se pouze na vytváření rámcových podmínek pro fungování podniků. Intervencionistický směr obhajuje používání přímých zásahů do odvětvové struktury a nabývá dvou forem, podpory poražených a vybírání vítězů. K hlavním problémům intervencionistické strukturální politiky patří deformace tržních pobídek a růst přerozdělovacích procesů v hospodářství.
Nástroje strukturální politiky
Nástroje strukturální politiky
Státní administrativa používá při provádění praktické strukturální politiky celou škálu plošných i selektivních nástrojů. K nejdůležitějším patří následující:
dotace
daňové zvýhodnění
snadnější přístup k úvěrům
regulace cen
speciální fondy
licence
vývozní a dovozní kvóty
státní zakázky
ochranná či preferenční cla
mimotarifní překážky
vyrovnávací platby
prémie
Státní administrativa používá při provádění praktické strukturální politiky celou škálu plošných i selektivních nástrojů. K nejdůležitějším patří následující:
dotace
daňové zvýhodnění
snadnější přístup k úvěrům
regulace cen
speciální fondy
licence
vývozní a dovozní kvóty
státní zakázky
ochranná či preferenční cla
mimotarifní překážky
vyrovnávací platby
prémie
Problémy strukturální politiky
Problémy strukturální politiky
Již v předchozích odstavcích bylo zdůrazněno, že pojetí a provádění strukturální politiky je kontroverzním tématem jak v teoretických diskusích, tak v praktické hospodářské politice. K nejvýznamnějším problémům ambiciózně pojaté strukturální politiky patří následující:
Aktivní pojetí strukturální politiky má často za následek aktivizaci nejrůznějších zájmových skupin. Jestliže se autority snaží řešit každou strukturální změnu pomocí státního zásahu, pak optimální strategií pro podniky a zaměstnance postižené strukturální změnou je přesvědčit stát o nutnosti intervence právě v tomto odvětví. Jelikož státní finance jsou omezené, strukturální politika se tak může velmi lehce změnit v boj jednotlivých zájmových skupin o místo na slunci. V takové ekonomice pak není nejpodstatnější schopnost přizpůsobit se změněným podmínkám, ale schopnost účinného nátlaku na nositele hospodářské politiky. Takové prostředí a atmosféra vede v dlouhodobé perspektivě k prorůstání zájmových skupin do politiky, k růstu korupce a podvázání dlouhodobého ekonomického růstu.
Již v předchozích odstavcích bylo zdůrazněno, že pojetí a provádění strukturální politiky je kontroverzním tématem jak v teoretických diskusích, tak v praktické hospodářské politice. K nejvýznamnějším problémům ambiciózně pojaté strukturální politiky patří následující:
Aktivní pojetí strukturální politiky má často za následek aktivizaci nejrůznějších zájmových skupin. Jestliže se autority snaží řešit každou strukturální změnu pomocí státního zásahu, pak optimální strategií pro podniky a zaměstnance postižené strukturální změnou je přesvědčit stát o nutnosti intervence právě v tomto odvětví. Jelikož státní finance jsou omezené, strukturální politika se tak může velmi lehce změnit v boj jednotlivých zájmových skupin o místo na slunci. V takové ekonomice pak není nejpodstatnější schopnost přizpůsobit se změněným podmínkám, ale schopnost účinného nátlaku na nositele hospodářské politiky. Takové prostředí a atmosféra vede v dlouhodobé perspektivě k prorůstání zájmových skupin do politiky, k růstu korupce a podvázání dlouhodobého ekonomického růstu.
Vybírání vítězů
Vybírání vítězů
Při této strukturální strategii se vláda naopak obrací k odvětvím rozvíjejícím a snaží se jejich rozvoj podpořit či akcelerovat. Smyslem takovéto politiky je identifikovat odvětví a obory s vysokou potenciální růstovou dynamikou a jejich cílenou podporou zvýšit budoucí konkurenceschopnost a růst země. Vládní politika se snaží překonat bariéry růstu těchto odvětví. Nejčastějším nástrojem v této oblasti je podpora výzkumné a inovační činnosti, kdy se vláda snaží vytipovat určité perspektivní obory a urychlit tempo jejich růstu.
Kardinální problém v této strategii představuje výběr perspektivních oborů. Pro úspěch takovéto politiky je klíčová úloha prognóz budoucího sektorového vývoje. Konkrétně se priority této politiky odrážejí v tzv. vědní a výzkumné politice státu. Ve vyspělých zemích se tato politika snaží stimulovat především vyspělá odvětví na špičce světové vědy a výzkumu, protože pouze tato odvětví s vysokou přidanou hodnotou umožňují těmto zemím udržet si své přední postavení ve světové ekonomice.
Při této strukturální strategii se vláda naopak obrací k odvětvím rozvíjejícím a snaží se jejich rozvoj podpořit či akcelerovat. Smyslem takovéto politiky je identifikovat odvětví a obory s vysokou potenciální růstovou dynamikou a jejich cílenou podporou zvýšit budoucí konkurenceschopnost a růst země. Vládní politika se snaží překonat bariéry růstu těchto odvětví. Nejčastějším nástrojem v této oblasti je podpora výzkumné a inovační činnosti, kdy se vláda snaží vytipovat určité perspektivní obory a urychlit tempo jejich růstu.
Kardinální problém v této strategii představuje výběr perspektivních oborů. Pro úspěch takovéto politiky je klíčová úloha prognóz budoucího sektorového vývoje. Konkrétně se priority této politiky odrážejí v tzv. vědní a výzkumné politice státu. Ve vyspělých zemích se tato politika snaží stimulovat především vyspělá odvětví na špičce světové vědy a výzkumu, protože pouze tato odvětví s vysokou přidanou hodnotou umožňují těmto zemím udržet si své přední postavení ve světové ekonomice.
Vybírání vítězů
Hlavní argument proto, proč by stát vůbec měl do těchto procesů vstupovat, spočívá ve skutečnosti, že přenechat vědní a výzkumnou činnost soukromému sektoru je nejisté. Tyto investice jsou rizikové s dlouhodobou návratností, a při ponechání pouze trhu by nemusely být produkovány v dostatečné výši. Vysoká přidaná hodnota a vysoká míra inovací v těchto odvětvích dává naději na jejich šíření a multiplikování v celém hospodářství. Některé programy (kosmický, jaderný) by se bez státní podpory pravděpodobně vůbec neuskutečnily díky bariérám investiční činnosti na straně soukromých investorů.
Nové strategie
Selhání a nedostatky výše uvedených strategií vedly k rostoucí skepsi k takto selektivně motivovaným způsobům strukturální politiky a obrátily pozornost k více systémovým postupům strukturálním politiky. Tyto systémové postupy se snaží zvyšovat konkurenceschopnost nikoliv plošnými selektivními zásahy, nýbrž důslednou orientací na posilování adaptace výrobních faktorů, na zvyšování jejich mobility a na podporu hospodářské soutěže ve vnitřních i vnějších vztazích. V této podobě se takto pojatá politika vymyká z pouze strukturální politiky a stává se součástí široce pojaté prorůstové politiky orientované na zlepšení fungování hospodářského řádu.
Nové strategie
Selhání a nedostatky výše uvedených strategií vedly k rostoucí skepsi k takto selektivně motivovaným způsobům strukturální politiky a obrátily pozornost k více systémovým postupům strukturálním politiky. Tyto systémové postupy se snaží zvyšovat konkurenceschopnost nikoliv plošnými selektivními zásahy, nýbrž důslednou orientací na posilování adaptace výrobních faktorů, na zvyšování jejich mobility a na podporu hospodářské soutěže ve vnitřních i vnějších vztazích. V této podobě se takto pojatá politika vymyká z pouze strukturální politiky a stává se součástí široce pojaté prorůstové politiky orientované na zlepšení fungování hospodářského řádu.
Typy strukturální politiky
Typy strukturální politiky
Podpora poražených
Předmětem zájmu státu jsou v tomto případě útlumová odvětví, jež jsou postiženy strukturální krizí a hrozí v nich značné uvolňování pracovních sil. Odvětví, které se ocitlo v problémech s sebou nese riziko rostoucí nezaměstnanost a hospodářského útlumu celých oblastí. S rostoucí nezaměstnaností se zvyšuje sociální napětí, které může vyústit až v politickou destabilizaci. Právě obavy z takového vývoje jsou často hlavní motivací pro provádění tohoto typu strukturální politiky, kdy se vláda pomocí celé řady nástrojů snaží zmírnit důsledky strukturální poklesu.
Obhajoba takového typu politiky je založena na podpoře adaptace takto postiženého odvětví, kdy státní finanční pomoc má těmto odvětvím pomoci s adaptací na nové podmínky, případně tuto adaptaci rozložit do delšího časového období. Základní vnitřní rozpor této strategie spočívá ve skutečnosti, že deklarovaným cílem je napomoci procesu strukturálních změn a rozložit i do delšího časového období, ale de facto tato politika proces strukturálních změn brzdí.
Podpora poražených
Předmětem zájmu státu jsou v tomto případě útlumová odvětví, jež jsou postiženy strukturální krizí a hrozí v nich značné uvolňování pracovních sil. Odvětví, které se ocitlo v problémech s sebou nese riziko rostoucí nezaměstnanost a hospodářského útlumu celých oblastí. S rostoucí nezaměstnaností se zvyšuje sociální napětí, které může vyústit až v politickou destabilizaci. Právě obavy z takového vývoje jsou často hlavní motivací pro provádění tohoto typu strukturální politiky, kdy se vláda pomocí celé řady nástrojů snaží zmírnit důsledky strukturální poklesu.
Obhajoba takového typu politiky je založena na podpoře adaptace takto postiženého odvětví, kdy státní finanční pomoc má těmto odvětvím pomoci s adaptací na nové podmínky, případně tuto adaptaci rozložit do delšího časového období. Základní vnitřní rozpor této strategie spočívá ve skutečnosti, že deklarovaným cílem je napomoci procesu strukturálních změn a rozložit i do delšího časového období, ale de facto tato politika proces strukturálních změn brzdí.
Typy strukturální politiky
Podpora poražených podniků a odvětví může být záměrným cílem hospodářské politiky anebo k ní vláda může přistoupit pod tlakem zaměstnanců, odborářů či vlastníků firem z postiženého odvětví, kteří se snaží dopad strukturálního poklesu na svůj blahobyt buď minimalizovat, oddálit či zcela potlačit. Naději na úspěch má tato strategie hlavně tehdy, když toto odvětví či zaměstnanci v něm představují nezanedbatelný voličský potenciál. Jakmile jednou vláda ustoupí takto zorganizovanému tlaku v jednom odvětví, dá se očekávat, že velmi rychle zesílí i tlaky v jiných odvětvích, které budou povzbuzeny úspěchy svých kolegů. Proto je pro úspěšnou strukturální politiku vlády potřebná konzistence v jejich opatřeních, aby nevyvolávala mylná očekávání. Ve strukturální politice, včetně politiky podpory poražených by měla existovat jasná pravidla hry, komu se pomůže a za jakých okolností, aby se tak ze strukturální politiky nestával nástroj kupování voličských hlasů. V opačném případě vede takováto strukturální politika k podpoře vzájemného konkurenčního boje zájmových skupin o výhody a dotace.
Strukturální politika podpory poražených
Strukturální politika podpory poražených je náročná na zdroje ze státního rozpočtu, proto se většinou omezuje na několik zásadních odvětví či regionů v ekonomice. Typickým případem bylo zaostávání tradičních průmyslových odvětví ve vyspělých zemích. Tyto odvětví začala upadat, protože jejich produkci byly ve srovnatelné kvalitě schopny produkovat nově industrializované země. Jednalo se o odvětví jako byly například loďařství, těžba uhlí, hutnictví a ocelářství. Tato odvětví jsou také velmi často koncentrována do určitých oblastí, což strukturální krizi dává významný regionální rozměr. Daný region není schopen absorbovat přebytečnou nabídku výrobních faktorů, protože tato nabídka je příliš velká a taky silně specializovaná. Důsledkem je pokles ekonomické aktivity a růst nezaměstnanosti v této oblasti. Nezaměstnanost se postupně stává strukturální a s poklesem příjmu domácností dochází k problémům i v dalších podnicích oblasti.
PODNÉTY STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN
Specifickým faktorem způsobujícím strukturální změny jsou aktivity státu, který opatřeními hospodářské politiky vyvolává změny ve struktuře ekonomiky, ať již chtěné či nechtěné.
Co z toho plyne? Změny domácí i zahraniční poptávky nutí všechna odvětví, obory i podniky k neustálému přizpůsobování. To klade velké nároky na mobilitu výrobních faktorů a schopnost jejich rychlé adaptace. Pokud výrobní faktory z nejrůznějších důvodů nejsou s to přizpůsobit se výrobním podmínkám, hrozí nebezpečí jejich umrtvení, snížení rentability, suboptimálního využití. Má-li hospodářská politika zabránit strukturálním krizím vznikajícím z impulzů na straně poptávky či nabídky, musí pečovat o udržení takového ekonomického prostředí, v němž adaptace hospodářské struktury bude probíhat bez velkých frikcí.
Co z toho plyne? Změny domácí i zahraniční poptávky nutí všechna odvětví, obory i podniky k neustálému přizpůsobování. To klade velké nároky na mobilitu výrobních faktorů a schopnost jejich rychlé adaptace. Pokud výrobní faktory z nejrůznějších důvodů nejsou s to přizpůsobit se výrobním podmínkám, hrozí nebezpečí jejich umrtvení, snížení rentability, suboptimálního využití. Má-li hospodářská politika zabránit strukturálním krizím vznikajícím z impulzů na straně poptávky či nabídky, musí pečovat o udržení takového ekonomického prostředí, v němž adaptace hospodářské struktury bude probíhat bez velkých frikcí.
Má stát provádět strukturální politiku?
Má stát provádět strukturální politiku?
Zásadní dilema pak představuje otázka, zda má stát jako nositel hospodářské politiky do procesu strukturálních změn vůbec zasahovat. Řešení tohoto problému pak odvisí od pohledu na efektivnost fungování tržního mechanismu. V případě liberálního přístupu je proces strukturální změny typickým úkolem pro tržní mechanismus a zasahování vlády do tohoto procesu je vnímáno jako nepatřičné a škodlivé. V intervencionistickém pohledu naopak převažují strnulosti a nedokonalosti na trzích a zásah vlády se tak stává žádoucím.
Pro zastánce obou přístupů však v praktické hospodářské politice existují výrazná omezení. Pro liberály je to tlak zájmových skupin z postižených odvětví, které se snaží prosadit své požadavky do hospodářské politiky, pro intervencionisty zase představuje problém míra přerozdělovacích procesů v ekonomice, která je limitem jejich snahy o aktivní strukturální politiku. Výsledná podoba praktické strukturální politiky v tržních ekonomikách tak má podobu určitého kompromisu mezi tlakem zájmových skupin, deklarovanou orientací hospodářské politiky a možnostmi státních financí. Z těchto důvodů se strukturální politika většinou koncentruje na obory s významnou váhou v ekonomice a se silným vlivem odborů jako jsou například těžký průmysl, těžba surovin či zemědělství.
Zásadní dilema pak představuje otázka, zda má stát jako nositel hospodářské politiky do procesu strukturálních změn vůbec zasahovat. Řešení tohoto problému pak odvisí od pohledu na efektivnost fungování tržního mechanismu. V případě liberálního přístupu je proces strukturální změny typickým úkolem pro tržní mechanismus a zasahování vlády do tohoto procesu je vnímáno jako nepatřičné a škodlivé. V intervencionistickém pohledu naopak převažují strnulosti a nedokonalosti na trzích a zásah vlády se tak stává žádoucím.
Pro zastánce obou přístupů však v praktické hospodářské politice existují výrazná omezení. Pro liberály je to tlak zájmových skupin z postižených odvětví, které se snaží prosadit své požadavky do hospodářské politiky, pro intervencionisty zase představuje problém míra přerozdělovacích procesů v ekonomice, která je limitem jejich snahy o aktivní strukturální politiku. Výsledná podoba praktické strukturální politiky v tržních ekonomikách tak má podobu určitého kompromisu mezi tlakem zájmových skupin, deklarovanou orientací hospodářské politiky a možnostmi státních financí. Z těchto důvodů se strukturální politika většinou koncentruje na obory s významnou váhou v ekonomice a se silným vlivem odborů jako jsou například těžký průmysl, těžba surovin či zemědělství.
Má stát provádět strukturální politiku?
Praktická strukturální politika pak také v jednotlivých zemí odpovídá celkovému zaměření hospodářské politiky v oblasti státních zásahů do ekonomiky. V řadě zemí je tato otázka determinována tím, že velké průmyslové podniky či dokonce celá odvětví jsou přímo ve státním vlastnictví. Vláda tak aktivní strukturální politikou řeší problémy svého podniku, nebo naopak může přejít vlastnictví takového podniku do státních rukou právě v důsledku strukturální krize, kdy stát takový podnik přebírá do veřejného vlastnictví, aby jej zachránil.
V situaci, kdy se stát rozhodne strukturální politiku aktivně provádět, vyvstává otázka, jakou podobu by taková politika měla mít. Jde o otázku, zda by se měla omezit na obecnou podporu pomocí plošně působících nástrojů anebo zda její praktická podoba má spočívat ve využívání selektivních nástrojů podpory konkrétních firem a odvětví.
V praktické strukturální politice pak rezultují z těchto rozdílů dva možné přístupy ke strukturální politice. Jeden aktivní, intervencionistický, nalézající oporu v keynesiánské ekonomické doktríně, který se snaží pomocí selektivních opatření zasahovat do vývoje ekonomiky a ovlivňovat její vývoj podle svých představ. Takováto intervencionistická strukturální politika může mít podobu řešení problémů útlumových odvětví (podpora poražených) anebo předcházení těchto problémů (vybírání vítězů). Liberální přístup vychází z premisy, že přímé zásahy státu do struktury hospodářství jsou škodlivé a obhajuje politiku budování a udržování hospodářského řádu, který nejlépe zabezpečí hladkou adaptaci výrobních faktorů a zvýší tak konkurenceschopnost producentů.
V situaci, kdy se stát rozhodne strukturální politiku aktivně provádět, vyvstává otázka, jakou podobu by taková politika měla mít. Jde o otázku, zda by se měla omezit na obecnou podporu pomocí plošně působících nástrojů anebo zda její praktická podoba má spočívat ve využívání selektivních nástrojů podpory konkrétních firem a odvětví.
V praktické strukturální politice pak rezultují z těchto rozdílů dva možné přístupy ke strukturální politice. Jeden aktivní, intervencionistický, nalézající oporu v keynesiánské ekonomické doktríně, který se snaží pomocí selektivních opatření zasahovat do vývoje ekonomiky a ovlivňovat její vývoj podle svých představ. Takováto intervencionistická strukturální politika může mít podobu řešení problémů útlumových odvětví (podpora poražených) anebo předcházení těchto problémů (vybírání vítězů). Liberální přístup vychází z premisy, že přímé zásahy státu do struktury hospodářství jsou škodlivé a obhajuje politiku budování a udržování hospodářského řádu, který nejlépe zabezpečí hladkou adaptaci výrobních faktorů a zvýší tak konkurenceschopnost producentů.
STRUKTURÁLNÍ KRIZE A POLITIKA
STRUKTURÁLNÍ KRIZE A POLITIKA
Potřeba strukturální změny je tak důsledkem minulého ekonomického růstu a její úspěšný průběh je podmínkou pro růst budoucí. Neustálý přesun výrobních faktorů od útlumových firem a odvětví směrem k rostoucím firmám a odvětvím je předpokladem pro efektivní alokaci zdrojů v ekonomice.
Proces strukturálních změn, který je z hlediska makroekonomiky vysoce žádoucí a potřebný, je na mikroúrovni spojen s náklady zklamaných očekávání pracovníků, manažerů a vlastníků kapitálu, kteří byli angažování v útlumovém odvětví. Pro tyto skupiny přestavuje strukturální změna náklady způsobené přímými finančními ztrátami, nezaměstnaností nebo nemožností uplatnit svou kvalifikaci. Strukturální změny, které tak z hlediska celé ekonomiky přinášejí přínos, tak pro skupiny zasažené strukturálním poklesem přestavují čistou ztrátu.
V případě, že takovýto strukturální pokles je velmi silný, případně, že dané odvětví má vysoký podíl na produkci či zaměstnanosti regionu dochází pak ke strukturální krizi. Příkladem odvětví postižených strukturální krizí jsou například těžký průmysl či železnice ve většině vyspělých zemí, což jsou odvětví, která kdysi byly tahouny hospodářského růstu a nyní jsou předimenzovanými odvětvími vyžadujícími státní pomoc a ochranu.
Potřeba strukturální změny je tak důsledkem minulého ekonomického růstu a její úspěšný průběh je podmínkou pro růst budoucí. Neustálý přesun výrobních faktorů od útlumových firem a odvětví směrem k rostoucím firmám a odvětvím je předpokladem pro efektivní alokaci zdrojů v ekonomice.
Proces strukturálních změn, který je z hlediska makroekonomiky vysoce žádoucí a potřebný, je na mikroúrovni spojen s náklady zklamaných očekávání pracovníků, manažerů a vlastníků kapitálu, kteří byli angažování v útlumovém odvětví. Pro tyto skupiny přestavuje strukturální změna náklady způsobené přímými finančními ztrátami, nezaměstnaností nebo nemožností uplatnit svou kvalifikaci. Strukturální změny, které tak z hlediska celé ekonomiky přinášejí přínos, tak pro skupiny zasažené strukturálním poklesem přestavují čistou ztrátu.
V případě, že takovýto strukturální pokles je velmi silný, případně, že dané odvětví má vysoký podíl na produkci či zaměstnanosti regionu dochází pak ke strukturální krizi. Příkladem odvětví postižených strukturální krizí jsou například těžký průmysl či železnice ve většině vyspělých zemí, což jsou odvětví, která kdysi byly tahouny hospodářského růstu a nyní jsou předimenzovanými odvětvími vyžadujícími státní pomoc a ochranu.
STRUKTURÁLNÍ KRIZE A POLITIKA
Znaky krize: vysoká váha na produkci a zaměstnanosti země či regionu, čelí dlouhodobému a nevratnému poklesu poptávky; přeorientace je obtížná či nemožná, zamrzlá kvalifikace pracovníků, pomalá adaptace a nízká mobilita VF vedou ke strukturální krizi., které jsou tak spojeny s náklady.
Žák, Němcová : životní cyklus odvětví; regionální koncentrace dobrých (Sillicon Valley) i špatných odvětví; Ostravsko
Krize = odvětví + region
Základem strukturální krize je porucha adaptace – odvětví či oblast nejsou schopné se přizpůsobit změněným podmínkám dostatečně pružně a rychle. Mobilitě zdrojů – například uvolnění vázaného kapitálu, či pracovních sil, stojí v cestě nejrůznější překážky. Specifickým případem bariéry adaptace je kvalifikace pracovních sil, která je přizpůsobena stávající struktuře.
Strukturální politika je potom souhrn všech politik a nástrojů, kterými se stát snaží průběh strukturálních změn ovlivňovat.
S. Politika = si klade za úkol vytvářet takové ekonomické podmínky, při nichž náklady spojené s nezbytnými strukturálními přesuny (věcné, ale zejména sociální) budou co nejmenší.
Žák, Němcová : životní cyklus odvětví; regionální koncentrace dobrých (Sillicon Valley) i špatných odvětví; Ostravsko
Krize = odvětví + region
Základem strukturální krize je porucha adaptace – odvětví či oblast nejsou schopné se přizpůsobit změněným podmínkám dostatečně pružně a rychle. Mobilitě zdrojů – například uvolnění vázaného kapitálu, či pracovních sil, stojí v cestě nejrůznější překážky. Specifickým případem bariéry adaptace je kvalifikace pracovních sil, která je přizpůsobena stávající struktuře.
Strukturální politika je potom souhrn všech politik a nástrojů, kterými se stát snaží průběh strukturálních změn ovlivňovat.
S. Politika = si klade za úkol vytvářet takové ekonomické podmínky, při nichž náklady spojené s nezbytnými strukturálními přesuny (věcné, ale zejména sociální) budou co nejmenší.
PODNÉTY STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN
PODNÉTY STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN
Podněty ke strukturálním změnám mohou přicházet buď z vnitřního prostředí ekonomiky nebo ze zahraničí. Vnitřní faktory mohou pocházet ze strany poptávky, jako jsou změny spotřebních preferencí, změny relativních cen, růst disponibilního důchodu domácností či změna demografického složení obyvatelstva.
Nebo mohou vycházet ze strany nabídky, kdy klíčovým faktorem způsobujícím strukturální změny jsou inovace, které vytvářejí nebo likvidují konkurenční výhody jednotlivých firem a odvětví a vyžadují tak nové přizpůsobení výrobních faktorů. Tento typ strukturálních změn je rozhodující pro růstovou dynamiku moderních vyspělých ekonomik.
V prostředí otevřených ekonomik a postupující globalizace získávají na významu vnější faktory jako jsou pohyby směnného kurzu či změny cen surovin na světových trzích. Tyto podněty mohou být šokové, kdy dojde k nějaké prudké změně relevantních veličin nebo se jedná o součást určitého dlouhodobého trendu, kdy změna je postupná a zasazená do dlouhodobějšího trendu. Významným celosvětovým vnějším aspektem strukturálních změn byly v poslední třetině dvacátého století změny cen ropy, které silně ovlivnily konkurenční postavení různých oborů, odvětví a firem a také změnily konkurenční postavení jednotlivých zemí ve světové ekonomice.
Podněty ke strukturálním změnám mohou přicházet buď z vnitřního prostředí ekonomiky nebo ze zahraničí. Vnitřní faktory mohou pocházet ze strany poptávky, jako jsou změny spotřebních preferencí, změny relativních cen, růst disponibilního důchodu domácností či změna demografického složení obyvatelstva.
Nebo mohou vycházet ze strany nabídky, kdy klíčovým faktorem způsobujícím strukturální změny jsou inovace, které vytvářejí nebo likvidují konkurenční výhody jednotlivých firem a odvětví a vyžadují tak nové přizpůsobení výrobních faktorů. Tento typ strukturálních změn je rozhodující pro růstovou dynamiku moderních vyspělých ekonomik.
V prostředí otevřených ekonomik a postupující globalizace získávají na významu vnější faktory jako jsou pohyby směnného kurzu či změny cen surovin na světových trzích. Tyto podněty mohou být šokové, kdy dojde k nějaké prudké změně relevantních veličin nebo se jedná o součást určitého dlouhodobého trendu, kdy změna je postupná a zasazená do dlouhodobějšího trendu. Významným celosvětovým vnějším aspektem strukturálních změn byly v poslední třetině dvacátého století změny cen ropy, které silně ovlivnily konkurenční postavení různých oborů, odvětví a firem a také změnily konkurenční postavení jednotlivých zemí ve světové ekonomice.
STRUKTURA EKONOMIKY A STRUKTURÁLNÍ ZMĚNA
STRUKTURA EKONOMIKY A STRUKTURÁLNÍ ZMĚNA
Pojem struktury se v ekonomické teorii používá k charakteristice vnitřního členění určité ekonomické veličiny. Pozornost se potom upíná nikoliv k objemu této veličiny. ale k její vnitřní skladbě, jež podléhá změnám v čase. Strukturu a její změny sledujeme především u makroekonomických veličin jako jsou struktura HDP, poptávky a zaměstnanosti.
V kontextu hospodářské politiky označuje pojem struktura ekonomiky podíl jednotlivých odvětví na celkové tvorbě výstupu. Rozčlenění celku na jednotlivé části může probíhat podle mnoha ukazatelů. .
Mezi základní kategorie podle nichž lze hospodářství členit patří dělení podle:
• předmětu činnosti (klasifikace OKEČ)
• velikosti podniků (malé, střední, velké)
• regionů
• sektorů (primární, sekundární, terciální)
Právě poslední faktor bývá nejčastěji využíván. Měření podílu jednotlivých sektorů může být provedeno několika způsoby. Nejčastější je rozdělení podle sektorové hypotézy na sektor
primární (………)
sekundární(…….)
terciální (………)
kvartální (………)
Proces strukturální změny je možné dokumentovat na historickém vývoji většiny vyspělých zemí od převažujícího zemědělství k průmyslu a následně ke službám.
Pojem struktury se v ekonomické teorii používá k charakteristice vnitřního členění určité ekonomické veličiny. Pozornost se potom upíná nikoliv k objemu této veličiny. ale k její vnitřní skladbě, jež podléhá změnám v čase. Strukturu a její změny sledujeme především u makroekonomických veličin jako jsou struktura HDP, poptávky a zaměstnanosti.
V kontextu hospodářské politiky označuje pojem struktura ekonomiky podíl jednotlivých odvětví na celkové tvorbě výstupu. Rozčlenění celku na jednotlivé části může probíhat podle mnoha ukazatelů. .
Mezi základní kategorie podle nichž lze hospodářství členit patří dělení podle:
• předmětu činnosti (klasifikace OKEČ)
• velikosti podniků (malé, střední, velké)
• regionů
• sektorů (primární, sekundární, terciální)
Právě poslední faktor bývá nejčastěji využíván. Měření podílu jednotlivých sektorů může být provedeno několika způsoby. Nejčastější je rozdělení podle sektorové hypotézy na sektor
primární (………)
sekundární(…….)
terciální (………)
kvartální (………)
Proces strukturální změny je možné dokumentovat na historickém vývoji většiny vyspělých zemí od převažujícího zemědělství k průmyslu a následně ke službám.
STRUKTURA EKONOMIKY A STRUKTURÁLNÍ ZMĚNA
Ekonomický růst je neoddělitelně spojen s procesem strukturálních změn ve skladbě hospodářství. Jestliže ekonomika roste, neznamená to, že roste produkce a zaměstnanost ve všech odvětvích. Pro růst je naopak charakteristická nerovnoměrnost, kdy rostou pouze některá odvětví, jiná stagnují a některá ztrácejí konkurenční výhodu a postupně zanikají.
Koncept rostoucích, úpadkových a stagnujících odvětví.
Tento proces je spojen s pohybem výrobních faktorů, které se přesouvají z upadajících odvětví do odvětví rozvíjejících. Pružnost trhů výrobních faktorů je přitom klíčovým prvkem ovlivňujícím dynamiku těchto změn, protože určuje, jak rychle se nabídková strana ekonomiky přizpůsobí novým podmínkám. Strukturální změny tak v hospodářství vyvolávají neustálé změny ve skladbě produkce a zaměstnanosti.
Mobilita výrobních faktorů a jejich adaptabilita, odstraňování překážek, které jim brání, jsou předpokladem toho, že strukturální přesuny budou probíhat bez zdržení a velkých ztrát.
Strukturální změna = změna ve skladbě HDP – změna ve skladbě produkce a zaměstnanosti.
Nové požadavky na kvalifikaci a změny teritoria výroby.
Koncept rostoucích, úpadkových a stagnujících odvětví.
Tento proces je spojen s pohybem výrobních faktorů, které se přesouvají z upadajících odvětví do odvětví rozvíjejících. Pružnost trhů výrobních faktorů je přitom klíčovým prvkem ovlivňujícím dynamiku těchto změn, protože určuje, jak rychle se nabídková strana ekonomiky přizpůsobí novým podmínkám. Strukturální změny tak v hospodářství vyvolávají neustálé změny ve skladbě produkce a zaměstnanosti.
Mobilita výrobních faktorů a jejich adaptabilita, odstraňování překážek, které jim brání, jsou předpokladem toho, že strukturální přesuny budou probíhat bez zdržení a velkých ztrát.
Strukturální změna = změna ve skladbě HDP – změna ve skladbě produkce a zaměstnanosti.
Nové požadavky na kvalifikaci a změny teritoria výroby.
DEMOGRAFICKÉ ASPEKTY PENZIJNÍ REFORMY
Závěr
Česká společnost prošla v posledních letech prudkou demografickou změnou. Je zřejmé, že tento vývoj zásadně ovlivní možnosti a meze hospodářské politiky v brzké i vzdálené budoucnosti. Nicméně demografické změny jsou někdy využívány jako zástěrka pro skrytí skutečných příčin některých trendů. V oblasti penzijního pojištění, pak prvotním viníkem současných a pravděpodobně i budoucích deficitů není stárnutí populace či rostoucí počet seniorů, ale pokles zaměstnanosti a předčasné odchody do důchodu. Důchodový systém se tak nedostává do problému deficitů v důsledku objektivních demografických trendů, ale proto, že roste počet zákonných důchodců a nezaměstnaných. Podíl obyvatel v produktivním věku se v období 1991 - 2001 zvýšil o 320 tisíc osob . Zhruba ve stejném období (1990-2000) poklesl počet zaměstnanosti z 5.351 tis. osob na 4.590 tis. osob , což znamená pokles o 760 tisíc osob.
Česká společnost prošla v posledních letech prudkou demografickou změnou. Je zřejmé, že tento vývoj zásadně ovlivní možnosti a meze hospodářské politiky v brzké i vzdálené budoucnosti. Nicméně demografické změny jsou někdy využívány jako zástěrka pro skrytí skutečných příčin některých trendů. V oblasti penzijního pojištění, pak prvotním viníkem současných a pravděpodobně i budoucích deficitů není stárnutí populace či rostoucí počet seniorů, ale pokles zaměstnanosti a předčasné odchody do důchodu. Důchodový systém se tak nedostává do problému deficitů v důsledku objektivních demografických trendů, ale proto, že roste počet zákonných důchodců a nezaměstnaných. Podíl obyvatel v produktivním věku se v období 1991 - 2001 zvýšil o 320 tisíc osob . Zhruba ve stejném období (1990-2000) poklesl počet zaměstnanosti z 5.351 tis. osob na 4.590 tis. osob , což znamená pokles o 760 tisíc osob.
Co z toho vyplývá pro penzijní reformu
Co z toho vyplývá pro penzijní reformu
Domnívám se, že hlavní příčina současných problémů českého důchodového systému spočívá v nízkém věku odchodu do důchodu, a zde je také nutné hledat cesty řešení celé situace. Jak již bylo uvedeno prodloužila se střední délka života o 4 roky u mužů a o 3 roky u žen, zatímco věk odchodu do důchodu se posunul méně. Jestliže je průměrný občan déle živý a zdravý, není důvod, proč by nemohl déle pracovat. Jestliže je práce deklarována jako hlavní životní náplň člověka, proč ji seniory zbavovat a dokonce je za ni v současném systému penalizovat. Dosavadní posuny hranice věku odchodu do důchodu byly nedostačující a doprovázeny takovým změkčováním podmínek pro odchod do předčasného důchodu, že se do značné míry míjejí účinkem.
Jedním z aktuálních úkolů hospodářské politiky je předefinovat pojem důchodce/seniora. Jak přesvědčivě argumentuje Rabušic (2002), demografické stárnutí je možné vnímat nikoliv jako hrozbu nýbrž jako výzvu pro sociální politiku. Je charakteristické, že věková kategorie poproduktivních začíná v mezinárodních statistikách ve věku 65 let, zatímco v našich ve věku 60 let. Většinu našich nových důchodců představují předčasní důchodci a míra pracovní participace ve věkové kategorii 55-64 patří mezi vyspělými zeměmi k nejnižším na světě. Problémem současného deficitu důchodového pojištění není stárnutí populace, tedy jakýsi objektivně nepříznivý demografický jev, ale skutečnost, že na prodlužující se délku a kvalitu života v ČR nereaguje politická odvaha razantněji prodloužit věk odchodu do důchodu. Další z nepřesností v diskusích o penzijním důchodovém pojištění je argument, že deficity na účtech důchodového pojištění způsobuje právě demografické stárnutí. Systém je v deficitu od roku 1997, a to především z důvodu eroze plátce důchodového pojištění v důsledku nárůstu nezaměstnanosti během hospodářské recese.
Domnívám se, že hlavní příčina současných problémů českého důchodového systému spočívá v nízkém věku odchodu do důchodu, a zde je také nutné hledat cesty řešení celé situace. Jak již bylo uvedeno prodloužila se střední délka života o 4 roky u mužů a o 3 roky u žen, zatímco věk odchodu do důchodu se posunul méně. Jestliže je průměrný občan déle živý a zdravý, není důvod, proč by nemohl déle pracovat. Jestliže je práce deklarována jako hlavní životní náplň člověka, proč ji seniory zbavovat a dokonce je za ni v současném systému penalizovat. Dosavadní posuny hranice věku odchodu do důchodu byly nedostačující a doprovázeny takovým změkčováním podmínek pro odchod do předčasného důchodu, že se do značné míry míjejí účinkem.
Jedním z aktuálních úkolů hospodářské politiky je předefinovat pojem důchodce/seniora. Jak přesvědčivě argumentuje Rabušic (2002), demografické stárnutí je možné vnímat nikoliv jako hrozbu nýbrž jako výzvu pro sociální politiku. Je charakteristické, že věková kategorie poproduktivních začíná v mezinárodních statistikách ve věku 65 let, zatímco v našich ve věku 60 let. Většinu našich nových důchodců představují předčasní důchodci a míra pracovní participace ve věkové kategorii 55-64 patří mezi vyspělými zeměmi k nejnižším na světě. Problémem současného deficitu důchodového pojištění není stárnutí populace, tedy jakýsi objektivně nepříznivý demografický jev, ale skutečnost, že na prodlužující se délku a kvalitu života v ČR nereaguje politická odvaha razantněji prodloužit věk odchodu do důchodu. Další z nepřesností v diskusích o penzijním důchodovém pojištění je argument, že deficity na účtech důchodového pojištění způsobuje právě demografické stárnutí. Systém je v deficitu od roku 1997, a to především z důvodu eroze plátce důchodového pojištění v důsledku nárůstu nezaměstnanosti během hospodářské recese.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)