Má stát provádět strukturální politiku?
Zásadní dilema pak představuje otázka, zda má stát jako nositel hospodářské politiky do procesu strukturálních změn vůbec zasahovat. Řešení tohoto problému pak odvisí od pohledu na efektivnost fungování tržního mechanismu. V případě liberálního přístupu je proces strukturální změny typickým úkolem pro tržní mechanismus a zasahování vlády do tohoto procesu je vnímáno jako nepatřičné a škodlivé. V intervencionistickém pohledu naopak převažují strnulosti a nedokonalosti na trzích a zásah vlády se tak stává žádoucím.
Pro zastánce obou přístupů však v praktické hospodářské politice existují výrazná omezení. Pro liberály je to tlak zájmových skupin z postižených odvětví, které se snaží prosadit své požadavky do hospodářské politiky, pro intervencionisty zase představuje problém míra přerozdělovacích procesů v ekonomice, která je limitem jejich snahy o aktivní strukturální politiku. Výsledná podoba praktické strukturální politiky v tržních ekonomikách tak má podobu určitého kompromisu mezi tlakem zájmových skupin, deklarovanou orientací hospodářské politiky a možnostmi státních financí. Z těchto důvodů se strukturální politika většinou koncentruje na obory s významnou váhou v ekonomice a se silným vlivem odborů jako jsou například těžký průmysl, těžba surovin či zemědělství.
Žádné komentáře:
Okomentovat