Daň z příjmů PO(DPPO

Daň z příjmů PO(DPPO
- lineární zdanění 31%
- PO jsou osoby, které nejsou FO např. obchodní společnosti, státní podniky, nadace, fondy

Právnické osoby:
1. podnikatelské (ziskové) – hlavním cílem je zisk, dani z příjmu podléhají veškeré příjmy z činnosti a z nakládáním majetku
2. neziskové – vznikly za jiným účelem než zisku – dani podléhají příjmy z činností, ve kterých dosahují zisku např. z pronájmu

Osvobození od daně:
- jedná se o tzv. dočasné osvobození (na dobu 5 let) u subjektů, které mají příjmy z provozu malých vodních elektráren a některých dalších ekologických zařízení

Základ daně:
- podkladem je účetní hospodářský výsledek před zdaněním:
- u jednoduchého úč.: výdaje – příjmy = HV
- u podvojného úč.: výnosy – náklady = HV


Schéma daně z příjmu právnické osoby
účetní hospodářský výsledek před zdaněním
- příjmy, které nejosu předmětem daně
- osvobozené příjmy
- příjmy nezahrnované do základu daně
- příjmy, u nichž je daň vybírána zvláštní sazbou
+ účetní náklady, které nejsou daň. uznatelné
základ daně
- odčitatelné položky, tj. daň ztráta za předešlá zdaň. období
základ daně snížené o odčitatelné položky
- dary na veřejně prospěšné účely
základ daně snížené o dary (na tisíce dolů)
x sazba daně 31%
daň z příjmu PO
- slevy na dani
celková daňová povinnost po slevě

Vztah D.S. a soustavy sociálního a zdravotního pojištění

Vztah D.S. a soustavy sociálního a zdravotního pojištění:
- se zavedením nové D.S. se zavedl i nový systém ZP a SP. Obojí pojištění zvyšuje daňové zatížení.
- Pojistné na sociální zabezpečení je zatím příjmem státního rozpočtu (spravuje ho česká správa sociálního zabezpečení), pojistné zdravotní pojištění je evidované na zvláštním účtě VZP, odkud se peníze rozdělují podle daných pravidel mezi ostatní zdravotní pojišťovny (pojišťovna ministerstva vnitra, vojenská pojišťovna….)
- Od základu daně si můžeme odečíst tzv. nezdanitelné minimum, odečet na dítě, na manžela/ku, pokud pobírá příliš nízký plat, majitelé průkazu ZTP a ZTP-P, atd…. Podle sazby vypočítáme výši zálohy na daň.
- Sociální pojištění zahrnuje:nemocenské pojištění, důchodové zabezpečení, podpory v nezaměstnanosti, dávky sociálního pojištění.

Daň z příjmů FO a (DPFO)

Daň z příjmů FO a (DPFO)
- přímá daň,
poplatník: osoba, která má trvalé bydliště v ČR, a daň platí i ze příjmů ze zahraničí
předmět daně:
- příjmy ze závislé činnosti (příjmy z pracovně právních vztahů) a funkční požitky (platby členů vlády, poslanců)
- příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (příjmy tlumočníků)
- příjmy z kapitálového majetku (výnosy z CP – dividendy, úroky..)
- příjmy z pronájmu (bytu, strojů, nebyt.prostor)
- ostatní příjmy (z prodeje majetku, který máme v osob.vlastnictví)

Příjmy, které jsou osvobozeny od daně:
- příjmy z NP a důchody
- podpory v nezaměstnanosti
- dávky státní sociální podpory
- odměny dárcům daně
- stipendia
- úroky z vkladů ze staveb.spoření
- příjmy z CP nabytých v rámci kupónové privatizace

Základ daně z příjmů FO:
- celkový základ daně z příjmu FO (roční) se upravuje o položky snižující DZ:
- nezdanitelné částky základu daně, tj: nezdanitelné minimum, na vyživované dítě, odpočet na manželku/la, pobírá-li poplatník částečný či plný invalidní důchod, vlastní-li průkaz ZTP-P apod.
- odčitatelné položky: dary na veřejně prospěšné účely, úroky z hypotečního úvěru, z půjčky ze stavebního spoření, platba příspěvku na životní pojištění, penzijní připojištění apod…
- upravený DZ zaokrouhlujeme na celé 100Kč dolů x sazba daně = daň z příjmu
- daň z příjmu – slevy na dani

Výpočet měsíčních záloh na daň u hl. zaměstnavatele:
měs. hrubá mzda – soc. poj 8% - zdra. poj 4,5% - nezdanitelné částky (nezdanitelné minimum, vyživované dítě, částečně nebo plně invalidní…) = upravený základ daně zaokrouhleno na sta nahoru

Daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků
- tyto příjmy se zdaňují vždy u zdroje – plátcem je zaměstnavatel, zpravidla formou tzv. měsíční zálohy na daň z příjmu z měsíční mzdy zaměstnance
- po uplynutí běžného roku dochází k tzv. ročnímu zúčtování záloh – přeplatek je zaměstnanci vrácen

Daň dědická, darovací a z převedou nemovitostí

Daň dědická, darovací a z převedou nemovitostí
- jednorázové daně, pro účely všech těchto daní se rozlišují 3 skupiny osob:
1) příbuzní v řadě přímé (potomci, předkové a manželé)
2) příbuzní v řadě pobočné – příbuzní + osoby, které žili po dobu alespoň 1 roku ve společné domác.
3) ostatní FO a PO

- od roku 1999 od daně dědické je osvobozeno: nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v 1. skupině
- daň dědická i darovací mají progresivní sazby, ale daň dědická má oproti darovací dani poloviční sazbu daně
- daň z pře. nemovitostí - je lineární a činí 5% ze základu daně
- i tyto daně obsahují tzv. osvobození od daně např. pokud zděděný majetek věnujeme na humanitární účely…

Daň dědická
– zůstavitel (osoba, po jejíž smrti se dědí) a dědic (osoba oprávněná dědit)

Formy dědění:
1) ze závěti – PO, FO
2) ze zákona - FO

Poplatník daně – dědic
Předmět daně – nemovitost, ale i majetek movitý (CP, pohledávky, peněžní prostředky…)

Základ daně: - základem daně je cena majetku snížena o:
- prokázané dluhy zůstavitele
- cenu majetku osvobozeného od daně dědické
- přiměřené náklady na pohřeb
- odměnu pro notáře

Daň darovací, Daň z převodu nemovitostí

Daň darovací
- nabyvatel (subjekt, který bezúplatně nabývá majetek) a dárce (subjekt, který ho bezúplatně přenechává

poplatník:
- PO, která má sídlo na území ČR,
- FO která má trvalé bydliště v ČR ,
- cizinec, který má trvalé bydliště v ČR nebo dlouhodobý pobyt

- poplatníkem daně může být nabyvatel (v případě, že se jedná o darování v ČR nebo do ČR) a dárce (při darování do ciziny)

- předmět daně: nemovitost, movitý majetek, peníze, pohledávky

základ daně: cena nabytého majetku – prokázané dluhy, cena majetku, který je osvobozen od darovací daně, clo ….

Daň z převodu nemovitostí
- jedná se o úplatný převod vlastnictví k nemovitosti z jedné osoby na druhou
- převodce (prodávající), nabyvatel (kupující)

poplatník daně: převodce = nabyvatel se stává ručitelem
nabyvatel = např. získá nemovitost na základě exekuce
převodce i nabyvatel – např. výměna nemovitostí, daň se platí z nemovitosti, kde je cena vyšší
oprávnění z věcného břemene – jde o omezení vlastnického práva ve prospěch někoho jiného


základ daně: cena úřední, cena tržní (sjednaná)
1) základem daně je cena úřední, pokud je tržní cena menší než cena úřední, tak zůstává základem úřední
2) pokud sjednaná cena je větší než úřední, základem je cena tržní (častější)

Daň ze staveb

Daň ze staveb
- předmětem daně jsou stavby na území ČR, na které bylo vydané kolaudační rozhodnutí (kolaudace – písemné rozhodnutí, že je stavba užívání schopná)
- poplatník daně je vlastník stavby

osvobození od daně:
- stavby ve vlastnictví obce, církví, města, státu
- stavby diplomatů, nemocnice
- stavby sloužící školám, galeriím, knihovnám

dočasná osvobození
- novostavba na dobu 15 let (rodinné domy, které po dokončení slouží k trvalému bydlení vlastníka nebo osob blízkých)

základ daně: vychází se ze zastavěné plochy (v m²) x sazba za m² x koeficient
- sazba závisí na druhu stavby, u obytných domů se bere každé nadzemní podlaží
- koeficient závisí na velikosti obce

Daňové přiznání u daně z nemovitosti:
- daň platíme 1x ročně, nové daňové přiznání vyhotovujeme pouze tehdy, když nemovitost zaznamená změnu (přístavba, přikoupení části pozemku)
- jsou tu dvě možnosti : - daňové přiznání na celou změněnou nemovitost
- daňové přiznání pouze na ten rozdíl
- v případě, že se změní sazba za m2 , daňové přiznání nevyhotovujeme, FÚ provede sám přepočet
- daňové přiznání do 31.1. běžného roku
- daň do 1000,-Kč – platba jednorázová
- daň 1000,-Kč a vyšší – lze využít splátkového kalendáře
- daň menší než 30,- daňové přiznání vyhotovujeme, ale daň neplatíme

Daň silniční

Daň silniční
- celá se dostává do státního rozpočtu
- přímá, majetková

Předmět daně: motorová vozidla opatřená SPZ a používaná k podnikatelské činnosti

Poplatník i plátce daně: držitel vozidla (zapsán v technickém průkazu)

Základ daně: u osobních aut rozhodující objem válců v cm3, u nákladních aut hmotnost vozidla v tunách plus počet náprav

Osvobození od daně: jednostopá a tříkolá vozidla, vozidla používaná pro MHD, záchranná vozidla, …

Sazby daně: - jsou stanoveny pevnými částkami a jsou roční, můžeme využít splátkový kalendář (záloha 4x za rok)

Využití daně: - měla by se použít na výstavbu nových silnic, opravy a rekonstrukce silnic

Další poplatníci silniční daně
- osoba, která užívá vozidlo evidované v zahr. na území ČR, daň se platí při překročení hranice, při zpětném překročení doplatek, případný přeplatek není vrácen
- zaměstnavatel, který vyplácí zaměstnanci cestovní náhrady za použití vl. osobního auta, jestliže zároveň majitel auta už tuto povinnost nemá

Srovnání DPH a spotřební daně

Srovnání DPH a spotřební daně
- DPH má univerzální charakter – postihuje většinu výrobků X spotřební daň má selektivní charakter – týká se úzkého okruhu výrobků
- u DPH je základem daně cena v Kč X u spotřební daně je základem množství


Zdaňovací období:
- 1 měsíc – plátce musí nejpozději do 25. dne po skončení tohoto období daň zaplatit

Vznik daňové povinnosti: - nejčastěji vzniká dnem vyskladnění

daňová povinnost při výrobě a dovozu cigaret:
- vzniká dnem ve kterém byly odebrány tzv. tabákové nálepky
při vývozu cigaret:
- vznikne vyskladněním

Daň z nemovitostí, Daň z pozemků

Daň z nemovitostí
- daň přímá
- nemovitost = pevně spojeno se zemí, nepřemistitelné – budovy, pozemky
- celá daň se dostává do obecních rozpočtů, neprochází státním rozpočtem

Daň z pozemků
- vztahuje se na pozemky, které jsou na území ČR a jsou v evidenci katastru nemovitostí (např. orná půda, chmelnice, vinice, rybníky, lesní porosty (kde se těží dřevo, stavební pozemky….)
- poplatník daně - zpravidla vlastník pozemku

osvobození od daně:
- pozemky zastavěné stavbami
- lesní pozemky, které plní zvláštní funkci (ochranné lesy)
- vodní plochy (vyjma ploch, kde se chovají ryby)
- pozemky ve vlastnictví obce, státu
- pozemky kde jsou hřbitovy

základ daně: výměra pozemku v m² x sazba za 1m²
- sazba daně závisí na druhu pozemku a u stavebních poz. záleží na velikosti obce nebo města (je dána počtem obyvatel)

Spotřební daně

Spotřební daně
- týkají se vybraného okruhu výrobků (selektivní charakter)
- nepřímé daně

Předmět spotřební daně:
- alkoholické nápoje
- cigarety a tabákové výrobky
- pohonné hmoty

Důvody vzniku:
a) fiskální = posiluje se státní rozpočet
b) ekologický a zdravotní = stát nepřímo ovlivňuje spotřebu

Osvobození od daně:
- týká se čistého lihu na výrobu jiných věcí, než alkohol =) léky, kosmetika

Plátci DPH

Plátci DPH:
Registrace – povinná (dle výše dosahovaného obratu) – když za 3 předcházející měsíce obrat přesáhne 750 000 Kč. Žádost o registraci nutno předložit do 20. dne kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byl překročen stanovený obrat
- dobrovolná
Sazby daně:
- 22% - základní sazba, u většiny zboží
- 5% - snížená sazba, u služeb
osvobození od daně: radiové a televizní vysílání, poštovní služby, služby sociální péče, vývoz zboží a služeb
Zdaňovací období:
- měsíční
- čtvrtletní
- zdaňovacím obdobím je měsíc, když obrat plátce za předchozí kalendářní rok dosáhl 10 milionů
- pokud nedosáhl 10 mil., tak zdańovacím obdobím je čtvrtletí

Předmět daně
a) dodání zboží
b) převod nemovitostí
c) poskytování služeb – plátcem daně je podnikatel, který je plátce DPH a správcem daně je finanční úřad
d) dovoz zboží – plátcem daně je dovozce a správcem daně celní úřad
e) příležitostná autobusová doprava v ČR provozovaná zahraničními provozovateli – plátcem daně je provozovatel a správcem daně je celní úřad

DPH při dovozu, DPH při vývozu

DPH při dovozu:
- vybírají celní orgány spolu se clem
- dovážející podnik má právo na odpočet DPH, tak jako u tuzemských dodávek
- základem pro výpočet DPH je celní hodnota zboží (prodejní cena + ostatní náklady např. doprava, pojištění atd.)

DPH při vývozu:
- vývoz uskutečněný plátcem DPH je osvobozen od povinnosti uplatnit DPH na výstupu
- v důsledku toho vzniká nadměrný odpočet
Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku provozovaná zahr. provozovatelem:
- základem daně je počet přepravovaných osob (bez 1 řidiče a 1 průvodce) a počet ujetých kilometrů v ČR
- 0,10,- na 1 osobu a na 1 km
- daň se platí zálohově při příjezdu na naše území, konečné vyrovnání při návratu autobusu

Struktura D.S.

Struktura D.S.
1) přímé daně – dotýkají se přímo majetku nebo příjmů poplatníka
a) daň z příjmu: 1. daně z příjmu fyzické osoby
2. daně z příjmu právnické osoby

b) majetkové daně: 1. daň z nemovitosti - daň ze staveb
- daň z pozemku
2. daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
3. daň silniční

2) nepřímé daně – platíme je nepřímo v ceně výrobku nebo služby, kterou si kupujeme
a) daň z přidané hodnoty (DPH)
b) spotřební daně

zdaňovací období = časový interval, za který se daň platí
plátce daně = FO i PO, která je povinna daň vypočítat, vybrat a odvést do státního rozpočtu
poplatník daně = FO i PO, která nese daňové břemeno, poplatníkovi daň snižuje prostředky, které má k dispozici, daň platí zaměstnavatel

DPH

DPH daň z přidané hodnoty
- nepřímá daň
- představuje jednu z největších položek z příjmů státního rozpočtu
- říká se jí tak, protože z hlediska plátce zatíží pouze tu část hodnoty, kterou k výrobku (službě) sám přidal k původní hodnotě vstupu

Odpočet daně – smí ho udělat:
a) pouze plátce daně
b) nakoupené vstupy musíme použít pro účely podnikání
c) návrh na odpočet musíme doložit příslušným daňovým dokladem
d) nárok na odpočet musíme uplatnit v tom zdaňovacím období, ve kterém jsme daň zaúčtovali
Podstata odpočtu:
- jde o snížení vlastní daňové povinnosti vůči státu o daň, kterou mu vyfakturoval jeho dodavatel, který mu prodával určité zboží
Nadměrný odpočet:
- v případě, že výše daně na vstupu je větší než výše daně na výstupu – vzniká rozdíl – záporné saldo = nadměrný odpočet
- v případě vzniku tohoto odpočtu má plátce nárok na jeho úhradu, ale až v dalším daňovém přiznání

vznik nadměrného odpočtu:
1) pokud ve zdaňovacím období více nakupujeme než prodáváme
2) pokud nakupujeme vstupy se sazbou 22% a výstupy prodáváme se sazbou 5%

Daňová soustava

Daňová soustava

- platí od r. 1993,
- od té doby dochází každý rok k novelizaci daňových zákonů – úpravy a změny

Důvody vzniku:
1) politická změna v r. 89 – tržní ekonomika má jinou daňovou soustavu než centrálně řízená ekonomika
2) vznik nových podnikatelských subjektů (např. obchodní spol., soukromé podnikání…)
3) budoucí začlenění do integrace evropských států (EU)

Cíle daňové soustavy:
1) snižování přímých daní na úkor nepřímých
2) boj proti daňovým únikům
3) sbližování daňového práva ČR s daňovým právem EU
4) výše daní musí být v souladu s možnostmi poplatníků daní (průměrně hospodařící daňový subjekt musí být schopen bez problémů daň zaplatit)
5) dobrá vymahatelnost od daňových dlužníků

Funkce daňové soustavy:
a) fiskální (rozpočtová) – daně naplňují státní rozpočet, umožňují tak financovat státní hospodářství
b) regulační – týká se spotřebních daní – stát pomocí této daně reguluje spotřebu z důvodu zdravotních, ekologických
c) stimulační – např. u daně z nemovitosti – poplatníka daně stimuluje k tomu, že pokud nemovitost nepotřebuje, nepoužívá, aby tu nemovitost prodal nebo pronajal
d) sociální – stát do daňové soustavy zabudovává nástroje, které do určité míry řeší sociální otázky ( osvobození od daně, slevy na dani, odčitatelné položky u příjmových daní)

Dotace a finanční výpomoci

Dotace a finanční výpomoci
- Vyžadují předložení příslušného programu na technické zhodnocení a na pořízení majetku.

Vládní rozpočtová rezerva
- Slouží ke krytí předložených výdajů 0,3% rezervní rozpočtové výdaje

Státní účet
- Obsahuje údaje o hospodaření za uplynulý rozpočtový rok. Postup jeho sestavení vychází z návrhu ministerstva financí. Předkládá se vládě, která po jeho projednání do 31.4 požádá parlament o jeho schválení.

Státní pokladna
- Má své peněžní prostředky vedeny pro ministerstvo financí u ČNB na soukromém účtu, běžného hospodaření státní pokladny.
- Odděleně jsou sledovány peněžní prostředky na příjmových a výdajových účtech státního rozpočtu a na účtech státních fondů.

Místní rozpočty
- Sestavuje ho každá obec samostatně (město) pro kalendářní rok v této struktuře
1) Vlastní příjmy
a) odvody a daně podniků a část daně z příjmů, daň z nemovitostí a správní a místní poplatky a příjmy z prodeje a pronájmu majetku.
b) Jsou to dotace, přijaté úvěry a půjčky, příjmy z fondu národního majetku výnosy z komunálních obligací.
2) Výdaje
a) investiční nebo neinvestiční, příspěvky na provoz příspěvkových organizací. Dotace podniků

Snížení a zvýšení daň

Snížení a zvýšení daň
a) Snížení daní pro obyvatelstvo
- Znamená vyšší koupěschopnost, což vede k vyšší poptávce, vyšší poptávka vede ke zdražení a vyšším cenám, což vede k zvýšení výroby a růst HDP
b) Snížení daní pro podniky
- Znamená, že mají více volných prostředků na investice, menší zdanění vede k větší výrobě a k větším ziskům.

Zvýšení daní
- Zvýšení daní je motivováno snahou dosáhnout vyššího výběru daní a pak řešit deficit státního rozpočtu. Bylo ovšem zjištěno, že se zvyšující se mírou daní rostou daňové příjmy stále pomaleji.
- Pokud by vzrostla daň z 30% na 60% tak příjmy neporostou dvakrát, protože vyšší daně působí negativně na podniky a ty využívají šedou ekonomiku a dochází k výrazným daňovým únikům

Zvýšení výdajů
- Jestliže se zvyšují výdaje na nákupy výrobků a služeb. Zejména tím, že stát zadává více zakázek. Přímo se zvýší poptávka. Prostředky, které podniky získají prodejem svých výrobků mohou je použít na investice a tím se zvyšuje HDP.
- Zároveň se také mohou zvýšit příjmy zaměstnanců těchto podniků a tím se zvyšuje koupěschopnost = poptávka růst HDP.
- Výdaje státu mohou být směřovány do některých odvětví. Snížení výdajů státu je vymezeno především deficitem státního rozpočtu a růstem veřejného dluhu.

Příjmy, Výdaje

Příjmy
- největší položku tvoří daně ( hlavně nepřímé daně)
- dále pojistné na sociální zabezpečení
- ostatní příjmy (clo, přijaté úroky, soudní poplatky, příjmy rozpočtových organizací)

Výdaje
- největší položku tvoří mandatorní (zákonné) výdaje – důchody, dávky státní sociální podpory)
- dále tzv. veřejná spotřeba státu (udržování silnic, výdaje pro školství, zdravotnictví, bezpečnost státu)
- dotace podnikům (na výrobu tepla, do zemědělství, na těžby)
- dotace místním rozpočtům
- vládní úvěry
- ostatní výdaje (transfery do zahraničí apod.)
- v posledních letech je u nás SR sestavován deficitně a deficitně končí
- vzniklý deficit lze uhradit:
a) emisí státních dluhopisů
b) půjčkou od ČNB (=vnitřní zadlužení státu)
c) zahraniční půjčkou (=vnější zadlužení státu)

Tvorba státního rozpočtu

Tvorba státního rozpočtu
a) Tvorba střednědobého výhledu
- Sestavuje to ho ministerstvo financí na dva roky, který následují pro roce na nějž je předpokládán státní rozpočet

b) Státní rozpočet
- Postup zahrnuje: min financí v součinnosti územními samosprávními celky a státními fondy. Předkládají své požadavky na státní rozpočet a na poskytovatele státních záruk. Ministerstvo financi pak předkládá vládě a vláda to předkládá parlamentu. V případě neschválení státního rozpočtu nastává TZV rozpočtové provizorium. Kdy se vychází z objemu příjmů a výdajů z minulého roku. Přičemž u mandatorních výdajů je možné překročit pokud existuje zákonná operace jejich překročení

Státní rozpočet

Státní rozpočet
a) Stabilizační funkce
- Vhodným způsobem a pomocí vhodných nástrojů řídit hospodářskou politiku státu
b) Distribuční funkce
- Jde o usměrňování procesu rozdělení důchodů ve společnosti
c) Alokační funkce
- Je nezbytná, aby tzv. veřejné statky zajistil stát

Státní rozpočet
- je součástí tzv. veřejných financí – tvoří hlavní část, o jeho tvorbě, rozdělování a užití rozhoduje vláda, která ho sestavuje a předkládá ke schválení Parlamentu
- účet státního rozpočtu spravuje ČNB, skládá ze 2 částí:
1) příjmová strana
2) výdajová strana
- P = V vyrovnaný rozpočet
P - V přebytkový rozpočet
P - V shodkový rozpočet
- sestavuje se na 1 kalendářní rok a po jeho skončení se sestavuje státní závěrečný účet ( v něm se kontrolují skutečné státní příjmy i výdaje s plánovanými)
- na návrhu SR by se mělo pracovat v září, aby byl do konce roku schválen
- pokud se nepodaří schválit rozpočet do konce roku – používá se tzv. rozpočtové provizorium do doby, než je rozpočet schválen
- přesto, že se jedná o SR, dotýká se každého občana:
a) negativně (daněmi)
b) pozitivně (transfery, které občan ze SR čerpá – důchody, dávky SSP…)

Nástroje hospodářské politiky

Nástroje hospodářské politiky
- pomocí nich se realizují cíle
1) monetární (měnová) politika – reguluje množství peněz v oběhu,
a) určení diskontní sazby (v %, vyhlašuje jí ČNB)
- tuto sazbu ČNB používá vůči dalším obchodním bankám
- za tuto sazbu si půjčují obchodní banky od ČNB peníze,
- při zvýšení diskontní sazby (zdražení úvěru) si obchodní banky půjčují méně peněz a naopak
- ČNB nepřímo ovlivňuje inflaci
b) politika minimálních rezerv – obch.banky si u ČNB povinně ukládají část svých aktiv na úročený účet
- ovlivňuje množství peněz v oběhu
c) operace na volném trhu – ČNB nakupuje nebo prodává státní CP, tím odčerpává peníze z oběhu

2) fiskální (rozpočtová) politika:
- sleduje státní rozpočet ze 2 stran:
příjmy – daně
výdaje – mandatorní (zákonné) výdaje = důchody, dávky státní soc. podpory – tyto výdaje musí stát zaplatit, i kdyby se měl zadlužit
3) důchodová politika
a) mzdová
b) cenová
4) sociální politika

- Patří sem pojistné a poskytování nemocenských dávek, podpora v nezaměstnanosti,pomoc v těžkých životních situacích
- Tímto systémem rozumíme poskytování finančních částek, dávek sociálního zabezpečení. Část těchto dávek se poskytuje všem a část v závislosti na příjmech rodiny.

Typy hospodářské politiky, Instituce zřizované podnikateli

Typy hospodářské politiky
a) Konzervativní typ
- Požaduje volnu ruku pro trh a hlavním cílem je cenová stabilita, k tomu využívá měnovou politiku.
b) Kejnesijanský typ
- Vychází z toho, že stát má ovlivňovat dění v ekonomice, jako hlavní cíl si stanoví přiměřenou nezaměstnanost. Využívá státní rozpočet
c) Neokejnesiánský typ
- Slučuje oba přístupy s cílem je cenová stabilita a plná zaměstnanost

Instituce zřizované podnikateli
a) Hospodářská komora
- sdružuje podnikatele
- Členství je dobrovolné a podílí se na tvorbě ekonomické legislativy.
- Poskytuje poradenství, organizuješ obchodní setkán a ověřuje dokumenty.
- Rozhodčí soud, který řeší spory v obchodním styku.
- Konfederace zaměstnavatelský a podnikatelských svazů, která sdružuje srazy podnikatelů v různých odvětví.
b) Rada hospodářské a sociální dohody
- Podnikatelská sdružení mohou využít svého vliv, aby působila na vládu při opatření na podporu jejich podnikání i mimo oficiální jednání.
- Lobování běžným případem působí na poslance při vzájemných setkáních. Podniky vysílají své zástupce na veletrhy, které často otevírají vládní představitelé.
c) Evropská unie
- Evropská unie nás ovlivňuje: právními normami, který mají přednost před právem členských zemí. Závazná je různá. Například jsou závazné pro všechny státy
- Směrnice jsou také závazné, ale každý stát je zařazuje do svého řádu tím nejoptimálnějším způsobem
- Rozhodnutí EU jsou rovněž závazná, ale ne pro všechny členy (týkají se ochrany hospodářských soutěží)

Druhy výrobních procesů

Druhy výrobních procesů:
A) podle účasti pracovní síly:
1) pracovní – člověk přetváří pomocí nástrojů materiál na výrobek, člověk nejvíce zastoupen
2) automatický – člověk je méně zastoupen, většinu práce za něj vykonává výrobní linka
3) přírodní – kvašení vína, kynutí těsta, člověk pouze tvoří podmínky

B) podle ekonomického určení výrobku
1) základní výroba
- hlavní činnost podniku -) vyrábí se výrobky určené k odbytu, představuje v tom odbyt – největší část
- vedlejší výroba – výroba náhradních díl§
- doplňková výroba – doplňuje výrobu hlavní, zpracovává odpad,
- přidružená výroba – vůbec nesouvisí s hlavní výrobou, v odvětví, kde je nutné využít výrobní kapacitu podnik
3) pomocná výroba – výroba energie pro vlastní použití, údržba DHM
4) obslužné procesy – vlastní doprava výrobků, skladování

Typy výroby
Dělíme dle počtu vyráběných druhů, podle častosti výroby a …
1) kusová: zakázková, od jednoho druhu 1 kus a nebo malý počet kusů, výroba je nepravidelná, uplatňuje se vysoká kvalifikace, výrobní zařízení, např. turbíny, lanovky
2) sériová: vyrábí se menší počet druhů, ale více kusů, opakuje se, auta, levnější
3) hromadná: malý počet druhů, ale počet velký kusů, malá opakovatelnost, pracovníci s menší kvalifikací, stroje jednoúčelové, automatické linky, roubky, ložiska, žárovky

Hospodářská politika

Hospodářská politika
- souhrn cílů, činností a nástrojů pomocí kterých stát provozuje své zájmy v ekonomice
- hospodářská politika je proměnná a závisí na:
1. politickém dění
2. politickém systému (podle voleb)

Vztah politiky a ekonomiky
- ekonomika vznikla dříve než politika (od té doby, co existuje člověk), člověk musel uspokojit své základní potřeby
- v okamžiku, kdy vzniká politika má před ekonomikou prvenství
- pokud chceme provést změny v ekonomice nutně tomu předchází změna v politice (r. 1989)

Cíle hospodářské politiky
- Úkoly, které se mají v daném období v ekonomice plnit, cíle jsou shrnuty do tzv. magického čtyřúhelníku:
• plynulý ekonomický růst HDP (o alespoň 3% za rok)
• plná zaměstnanost  nezaměstnanost do 7%
• stabilita měny = tzv. mírná inflace, která je do 10% (inflace = rostou ceny na trhu, za mzdu si koupíme méně věcí)
• saldo obchodní bilance , žádoucí je, aby V byly větší než D – kladné saldo
- problém spočívá v tom, že se obtížně zajišťuje úspěšný vývoj ve všech čtyřech směrech najednou
- zlepšení v jendé oblasti se často realizuje za cenu zhoršení v jiné oblasti

Dělba práce, specializace, kooperace

Dělba práce, specializace, kooperace
a) dělba práce - rozdělení jednotlivých pracovních procesů mezi jednotlivce – případně skupiny lidí, umožňuje
b) specializace - někdo se specializuje na něco, zaměření jednotlivců a skupin lidí na určitý dru práce, umožňuje:
c) kooperace - spolupráce, vzájemná spolupráce jednotlivců a skupin lidí

Produktivita práce
Dělba práce, specializace a kooperace umožňují produktivitu práce
= EFEKTIVNOST - účinnost lidské síly
PP = Q (vyjádření v naturálních hodnotách, počtu kusů, litrů, v peněžních jednotkách…) : T ( počet pracovníků, odpracovaný čas…)

Produktivita práce udává stupeň účinnosti práce vynakládané na vytvoření výkonů. Její úroveň můžeme vyjádřit dvěma způsobu – přímým, nepřímým.
A ) přímý způsob představuje podíl celkového objemu výkonu a jednotky času.
B ) nepřímý způsob vyjadřuje pracnost, udává množství času připadající na jednotku
Výkonu
Zdroje růstu PP jsou: technický rozvoj, dokonalejší organizace, vyšší kvalifikace lidí

Příprava výroby

Přípravu výroby sledujeme ze tří stránek:

1) TECHNICKÁ STRÁNKA
a) určuje se postup výroby, sledujeme zajištění výroby stroji -) výsledkem je tzv. technická dokumentace
b) konstrukční část – určují se stavy, rozměry, funkce výrobku i z čeho se výrobek vyrábí, touto prací se zabývají konstruktéři, návrháři, projektanti

2) EKONOMICKÁ STRÁNKA
- cílem je, aby výroba byla co nejefektivnější sestavuje se předběžná kalkulace ( stanové se N, cena výrobku, předpokládaný zisk, také THN – nový výrobek)

3) ORGANIZAČNÍ STRÁNKA
- cílem je, aby výroba byla plynulá, bezporuchová, určuje se , která pracoviště, jací pracovníci budou vyrábět

Výrobní proces
Proces, kde dochází k působení výrobních faktorů -) výsledkem – výrobek nebo služba.

Členění podle časového hlediska:
a) předvýrobní: dochází k přípravě výroby, řeší se otázka zásobování (dostatek materiálu), stejné vybavení
b) výroba: materiál se přemění na finální výrobek
c) odbytová (prvovýrobní): balení výrobků, skladování expedice, vyřizování reklamace,

Výrobní činitelé

Výrobní činitelé
Práce: cílevědomá činnost pro získání statků a služeb
Pracovní síla: schopnost pracovat, souhrn fyzických a duševních sil člověka, činnost řídící a činnost výkonná

Oběžný majetek: zásoby (materiál), peníze, pohledávky
Kapitálový majetek: hmotný kapitálový majetek, nehmotný kapitálový majetek a finanční investice

- fyzická (manuální, tělesná), je taková při níž převládá činnost svalů
duševní (psychická) je taková při níž převládá činnost mozku

- jednoduchá, nevyžaduje zvláštní předběžnou přípravu
složitá (kvalifikovaná), vyžaduje předběžnou přípravu, např. vzdělávání, praxe…

- mechanická (rutiní), představuje opakování stále stejného pracovního postupu
tvůrčí, je tvořivá ,vznikají nové nápady, řešení..

- produktivní, je taková , při které vznikají hmotné statky nebo věcné služby
neproduktivní, je taková jejímž výsledkem nemateriální (nehmotné) služby

Statky

Statky
Jsou produkty práce nebo přírody, které uspokojují lidské potřeby.

DRUHY:
a) podle způsobu jejich dosažení:
1) ekonomické (hospodářské): vznikají hospodářskou činností, jsou ve vztahu k potřebám omezené, potraviny, ošacení, domy, auta…
2) volné: nevznikají hospodářskou činnosti, nejsou ve vztahu k potřebám omezené, jsou součástí přírody, vzduch, čistá voda, léčivé byliny

b) podle jejich podstaty:
1) hmotné (materiální): každá věc, která lze uspokojit lidské potřeby, mléko, aktovka…
2) nehmotné (nemateriální): každý duševní výtvor člověka, jeho znalosti a dovednosti a vlastnosti, kterými lze uspokojit lidské potřeby, obsah učebnice, znalost čtení…

c) podle účelu použití:
1) kapitálové: slouží k další hospodářské činnosti (k výrobní spotřebě), člení se na kapitálový majetek a oběžný majetek
2) spotřební: slouží bezprostředně ke konečné spotřebě, člení se na předměty dlouhodobé spotřeby (osobní auto) a krátkodobé spotřeby (potraviny)

d) statky podle pohyblivosti:
1) nemovité: budovy a stavby spojené se zemí pevným základem
2) movité: všechny statky, které lze přemístit z místa na místa

Služby, Spotřeba

Služby
Jsou cílevědomé cizí činnosti, které uspokojují lidské potřeby svým vlastním průběhem.

a) hlediska jejich zaměření rozlišujeme:
1) hmotné (věcné): jsou cizí činnosti, které obnovují nebo zlepšují hmotné statky, opravy všeho druhu, dodávka energie
2) nehmotné (osobní): jsou cizí činnosti, které působí přímo na naši osobu, péče o zevnějšek a hygienu, zdravotní a lázeňská péče…

b) podle toho, jak jsou placené hrazené:
1) plně placené: např. opravárenské, nejsou dopláceny státem
2) částečně placené: zdravotnictví, školství, léky

Spotřeba
Je užití statků (výrobků) k uspokojení lidských potřeb, podle toho k čemu se výrobků užívá.

Rozeznáváme dva druhy spotřeb:
1) Spotřeba konečná: užití výrobků obyvatelstvem, osobní a společenské,
2) Spotřeba výrobní: to je spotřeba kapitálových statků – tedy užití statků k další hospodářské činnosti, tato spotřeba není uspokojováním potřeb lidí, ale součástí hospodářské činnosti, při které statky a služby teprve vznikají
3) Společenská spotřeba: spotřeba služeb poskytovaných státem

Hospodářský proces

Hospodářský proces a jeho efektivnost
- Potřeby lidí jsou velmi různorodé a prakticky neomezené, zatímco zdroje společnosti jsou omezené. Při výrobě, dopravě, směně všech statků a služeb je proto nezbytné maximální využívat všech zdrojů, to je: hospodařit.
- Hospodaření je účelné vynakládání prostředků, které má společnost k dispozici.
- Při každé činnosti je třeba zajistit její účinnost, efektivnost.

Efekt obecně znamená užitečný výsledek činnosti pro jehož dosažení museli být vynaloženy.

Potřeby
- Člověk žije v určitém přírodním a společenském prostředí. Jeho živá bytost má určité požadavky (potřeby), jíst, spát oblékat se….Tyto požadavky nejsou-li uspokojeny v něm vyvolávají nedostatky, které si člověk uvědomuje a snaží se je odstranit. Vrozené nebo získané požadavky lidského organismu, které si lidé uvědomují jako pocity nedostatku a mají snahu je odstranit (požadavky uspokojit) jsou lidské potřeby.

POTŘEBY: jsou vnitřní požadavky lidí vyplývající z vědomí nedostatku, které se lidé
snaží uspokojit a tím vědomí nedostatku odstraňovat,

Proces uspokojování potřeb nemůže být nikdy ukončen, uspokojení potřeb je vždy dočasné,

Lidské potřeby jsou velmi rozmanité a při jejich poznávání je obvykle členíme do skupin:
a) hmotné (materiální): vyjadřují naše požadavky mít a užívat věci, např. potraviny, oblečení…
b) nehmotné (nemateriální, duševní): vyjadřují naše požadavky mít a užívat znalosti, dovednosti a žádoucí vlastnosti, např. vzdělání, hry, přátelství…
Dále máme potřeby individuální a společenské, zbytné a nezbytné, současné a budoucí, biologické a kulturní…

Poptávka, Tržní subjekty

Poptávka
= je to množství zboží (práce nebo CP), které jsou kupující ochotni při určité ceně koupit.
1) individuální (poptávka jednoho spotřebitele)
2) dílčí (poptávka po jednom druhu výrobku, nebo služby)
3) agregátní (poptávka všech spotřebitelů po všem zboží)

Poptávku ovlivňují hlavně: cena, módnost, cena ropy =) prodejnost, atd…
Platí, že čím nižší je cena, tím vyšší je poptávka po zboží.
Rozhodující je tzv.efektivní koupě schopná poptávka
2 proměnné: Q, p
Poptávka je vyjádřena zákonem klesající poptávky (vyjadřuje chování kupujícího)

Tržní subjekty
1) domácnosti – chtějí uspokojit nějakou potřebu
2) firmy (podniky) – vystupují jako prodávající, ale i jako kupující (nakupují výrobní faktory)
3) stát – úkolem je ovlivnit trh, odstranit některé jeho negativní dopady
- vystupuje jako prodávající (prodává výrobky a služby ze státních podniků) a kupující (všechno možný)

Konkurence

Konkurence
1. dokonalá – ideální teoretický stav, v praxi neexistuje, předpokládá rovné podmínky všech účastníků na trhu,

2. nedokonalá – nerovné podmínky účastníků na trhu, běžné
a) monopol – výsadní právo jednoho subjektu vůči druhému, diktuje ceny
b) oligopol – na trhu je několik výrobců, mají ekonomickou sílu na trhu a ostatním výrobcům brání ve vstupu na trh
- nedokonalou konkurencí dochází k omezování hospodářské soutěže a v tento moment vstupuje na trh stát – státní zásahy do ekonomiky

Protimonopolní opatření státu
1) privatizace podniků
2) vstup zahr. kapitálu na trh (joint-ventures..)
3) přijetí o dodržování protimonopolních zákonů
- zákon o hospodářské soutěži
- zákon o nekalé soutěži

Zboží, Nabídka

Zboží:
= produkt lidské práce, který slouží k uspokojení nějaký potřeby
- ke spotřebiteli se dostává prostřednictvím směny
- zboží má určité vlastnosti:
a) má hodnotu
b) musí mít užitnou hodnotu
c) musí mít směnou hodnot

Nabídka
= je to množství zboží (práce nebo CP), které jsou prodávající ochotni při určité ceně prodat, nebo vyrobit.
1) individuální (1 výrobce)
2) dílčí (nabídka jen jednoho druhu výrobku nebo služby od různých firem)
3) agregátní (nabídka všeho zboží od všech výrobců)

Nabídku ovlivňuje hlavně cena, cena tzv. substitutů (alternativních výrobků), změna výrobní podmínek (týká se to zemědělských produktů např. rostlinná výroba)
Platí, že čím větší cena, tím menší množství prodáme zboží a více nám zbyde.
Nabídka má 2 proměnné veličiny: Q = objem produkce
p = cena
Nabídku vyjadřujeme křivkou, která vyjadřuje zákon rostoucí nabídky (čím je vyšší cena, tím je větší nabídka). Zákon a křivka charakterizuje chování prodejců.

Vývoj ekonomického systému

Vývoj ekonomického systému
a) Zvykový systém: založen na zvycích, tradicích. Typický pro první počátky civilizace. Prvotní formování společnosti.
b) Příkazový systém: založen na příkazech – jedná se o řízené hospodářství
c) Tržní systém: založen na využívání trhu bez zásahu státu
d) Smíšený tržní systém: současná doba – založen na principech tržního hospodářství, zásahy státu

Trh
= střetává se zde nabídka a poptávka
Zájmy dvou stran (kupující x prodávající) jsou protichůdné:
- kupující se snaží koupit co nejvýhodněji
- prodávající se snaží prodat za co nejvyšší možnou cenu
Střetem nabídky a poptávky vzniká tzv. tržní cena.

- trh vznikl na základě rozvoje dělby práce
- trh = oblast ekonomiky, kde dochází k výměně činností jednotlivých ekonomických subjektů prostřednictvím směny

Druhy trhu

a) podle velikosti
- místní (trh s krajovou specialitou – Pardubice perník)
- národní (trh v rámci státu)
- světový (vznikl v důsledku mez. dělby práce a specializace)

b) podle druhu zboží na trhu
- dílčí (trh jednoho výrobku – boty)
- agregátní (trh veškerého zboží – reálný trh v reálném světě)

c) podle předmětu nabídky
- trh zboží (trh s automobily, s potravinami, s pozemky, se službami)
- trh práce (nákup a prodej práce, kterou vykonají lidé jako pracovní síly)
- trh financí (nákup a prodej cizích měn, nákup a prodej CP)

d) podle míry zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce
- otevřeny – ekonomika státu má dveře otevřené do zahraničí, velká část produkce se směňuje se zahraničím
- uzavřený – podíl směny se zahr. je nízký – domácí trh začíná být neefektivní, výroba je náročná

e) podle počtu dodavatelů na trhu
- konkurenční – na trhu existuje konkurence domácí i zahraniční – typický pro tržní ekonomiky
- monopolizovaný – na trhu získává výsadní postavení jeden dodavatel nebo několik málo dodavatelů, kteří se dohadují o cenách, o rozdělení odbytu atd.

f) podle velikosti nabídky a poptávky
- trh nasycený (trh spotřebitele), N>P typické pro tržní ekonomiku
- trh nenasycený (trh dodavatele), N < P, spotřebitel je omezen ve výběru – snižuje nároky na kvalitu

Pro tržní ekonomiku je typický trh nasycený, otevřený a konkurenční.

Kontrola

Kontrola
Cíl: zjistit odchylky mezi plánem a jeho realizací, provést případnou nápravu
Druhy:
a) podle místa
– přímá = inspekce, inventura
– nepřímá

b) z časového hlediska
– předběžná (návrhy v jednotlivých variantách)
– průběžná (během celého výrobního procesu)
– výsledná (sledujeme výsledky hospodaření, Náklady a výnosy)

c) podle rozsahu
– dílčí (pouze na 1 závod třeba kapacita)
– komplexní (roční rozbor hospodaření firmy)

d) podle způsobu vyjádření
– slovní (hodnocení pracovníka)
– hmotná (kolik jsme vyrobili výrobků v naturálních jednotkách)
– výdělečná (stav peněz v pokladně) úvěr v peněžních jednotkách)

e) podle doby trvání
- nepřetržitá (sledování tech. postupů při výrobě)
- nepravidelná (předávací inventura)

Styly řízení

Styly řízení
- sledujeme, jak se pracovníci zapojují do procesu řízení a rozhodování

1) Částečně demokratický styl
- vedoucí pracovník umožní tzv. diskusi, během níž vyslechne názory pracovníků. Po určité době diskusi ukončí a vybírá dle svého názoru optimální variantu
- výhody: tento způsob vede k největší spokojenosti pracovníků
- nevýhody: časová náročnost

2) Autokratický styl (autokrat = vedoucí pracovník)
- podstatou – vedoucí pracovník vše nařizuje do detailu, podřízení prac. vykonávají úkol dle pokynů
- krátkodobá spokojenost, dlouhodobá nespokojenost se způsobem vedení
- typické u armády, použití při méně důležitých a významných rozhodnutích

3) Volný (pasivní) styl (liberál = vedoucí pracovník)
- vedoucí pracovník vytváří pouze podmínky pro jejich práci , potom je nechá samostatně pracovat a spolupracuje s nimi jen když je o to výslovně požádán
- použití: módní návrhářství, výzkumná práce


VI. Znaky manažera
- musí mít teoretické vědomosti 30%
- 70% praxe, dobrý manažer

• měl by být odborníkem v oboru, který řídí
• měl by mít intuici =) schopnost předvídat
• měl by být spravedlivý
• měl by být precizní, pracovitý, spolehlivý
• měl by umět jednat s lidmi

Obsah řídící činnosti

Obsah řídící činnosti
1) Plánování – proces, při kterém m. určuje cíle a prostředky a činnosti k dosažení cíle
a) plány z hlediska času
- krátkodobé
- střednědobé (1-5 let)
- dlouhodobé

b) plány z hl. způsobu vyjádření konečného cíle
- hodnotové
- naturální (kolik kusů, párů, litrů)

2) Organizování – účelné uspořádání struktury podniku, cílem růst produktivity práce, snižování nákl.

3) Vedení pracovníků = motivace
a) hmotná stimulace – přímá (prémie, odměny, podíly na zisku)
nepřímá (důchodové připojištění, příspěvek na stravování)
b) nehmotná – volná pracovní doba, udělení prestižní ceny

V praxi dobré používat obě dvě odměny, náhled na pracovníka (jaká odměna zapůsobí)
Vedoucí pracovník by měl sledovat práci zaměstnanců (ústní/písemné napomenutí, finanční ohodnocení, výpověď). Neměl by vnášet sympatie ani antipatie
Cílem: abychom podpořili kvalitní práci

Typické znaky dnešního managementu

Typické znaky dnešního managementu
a) rychlé uvádění vědeckých poznatků do praxe
b) preference ekologických přístupů při všech činnostech podniku
c) uplatňování marketingové koncepce totálního výrobku v praxi
d) využívání výpočetní techniky při všech podnikových činnostech
e) maximální důraz na bezpečnost a hygienu práce
f) okamžité řešení vzniklých problémů
g) zvyšování kvalifikace pracovníků …

III. Úrovně řízení
a) základní management
- jsou přímými nadřízenými zaměstnanců
- např.: mistři na dílnách, vedoucí pracovní čety
- manažeři na této úrovni informují manažery střední úrovně o problémech, které nemůžou sami vyřešit

b) střední management
- vedoucí závodů, supermarketů

c) vrcholový management
- zabývá se hl. koncepční otázkou rozvoje podniku, tzn. další výrobní program, investiční otázky
- ředitelé podniků, jejich náměstci
- nejlépe platebně ohodnoceni (převažuje smluvní plat)

Vývoj manažerské profese:
1 etapa) vlastník – byl řídícím i výkonným pracovníkem, i vlastníkem = 1 osoba – všechny funkce
2 etapa) vlastník / zaměstnanci – ponechal si řídící a vlastnící funkce, výkonná práce = zaměstnanci
3 etapa) vlastník / manažer / zaměstnanci – část řídící práce, případně celou, přenáší na manažera

Efektivnost a spravedlnost

Efektivnost a spravedlnost

Alokace může být:
ekonomicky efektivní - když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného
spravedlivá - když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství
Přerozdělení důchodu společnosti ve snaze dosáhnout spravedlivější situaci může oslabit motivy k práci a snížit tak efektivnost. Tzn. že konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje. že se optimální situace stává nedosažitelnou.
Optimální situaci z pohledu efektivnosti a spravedlnosti vyjadřuje společenský blahobyt - je určován faktory určující uspokojení společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob, kterým jsou rozdělovány, ale i zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění, ...).

Management

. Management
Proces řízení, umět řídit podnikovou činnost tak, abychom dosáhly vytčeného cíle s co nejnižšími náklady.

Pokud nebudeme používat řídící proces tak:
1) vytčeného cíle nedosáhneme
2) cíle dosáhneme, ale s neúměrně vysokými náklady

II. Vývoj
- dá se sledovat ve třech etapách, v každé etapě vývoje vznikaly poznatky, které jsou použitelné a používají se v dalších etapách

(1) Etapa: poč. 20 století 30.léta
- hlavními představiteli: Taylor, Weber, T. Baťa

základní myšlenky Tomáše Bati:
a) vytváření hospodářských středisek uvnitř podniku
b) perfektní podnikové a vnitropodnikové účetnictví a rozpočetnictví
c) osobní konta pracovníků jako rezerva k úhradě zaviněných škod
d) preference pořádku a kázně na pracovišti
e) samostatné vzdělávání pracovníků, výchova vlastních manažerů
f) sociální program

(2) Etapa: 30 – 70.léta 20.století
- vytvořila se 3 manažerská centra
a) americké (USA)
b) asijské (JAP)
c) evropské (EU) – podobné jako americké

rozdíly
AMERICKÝ MANAGEMENT ASIJSKÝ MANAGEMENT
- individuální odpovědnost - kolektivní odpovědnost
- ztotožnění s profesí - ztotožnění s firmou
- nezávislost na firmě - doživotní zaměstnání u firmy
- povýšení dle výkonu pracovníka - povýšení dle odpracovaných let
- kontrola managery - kontrola spolupracovníky

Nelze určit, který přístup je lepší, neboť obě ekonomiky jsou velice úspěšné. Rozdíly pramení z rozdílné kultury, mentality atd….

(3) Etapa: 80.léta – současnost
- využívá myšlenky a postupy z předchozích etap
- globalizace typická pro současný svět se projevuje i tzv. globalizací managementu
- = 3 typy se dostávají do společné míry

Celková efektivnost

Celková efektivnost (efektivnost produkt-mixu)
Splnění podmínek efektivnosti výroby i směny není postačující podmínkou celkové efektivnosti, současně musí být vyráběna žádaná kombinace produktu - tzv. produkt-mix
MRS pro kterákoli dvě zboží se shoduje s MRPT pro tato zboží: MRS=MRPT čili míra poměru dvou zboží, které jsou nahraditelná ve spotřebě, se musí shodovat s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě.
Jestliže známe složení produktu X a Y v ekonomice, můžeme graf PPF doplnit o box-diagram směny, v němž pravý horní roh boxu je bodem křivky PPF (bod R).
Předpoklady celkové rovnováhy: (podmínky 2x2x2modelu)
MRTSX=MRTSY
MRSA=MRSE
MRS=MRPT



Dosažení celkové rovnováhy

1.1.1.1. cenový systém a efektivnost výroby:
tzn. že s růstem ceny X ve vztahu k Y se bude práce přesouvat do výroby X

1.1.1.2. cenový systém a efektivnost ve směně:
linie příjmu spotřebitele a indiferenční křivka se musí dotýkat, sklon linie příjmu odráží relativní ceny obou zboží a sklon indiferenční křivky udává mezní míru substituce.

1.1.1.3. cenový systém a celková rovnováha:
Firmy vyrovnávají relativní ceny s poměrem mezních produktů a spotřebitelé vyrovnávají relativní ceny s relativním mezním užitkem obou produktů

1.1. Efektivnost ve výrobě

1.1. Efektivnost ve výrobě

Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit více jednoho zboží, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného.

1.1.1. Předpoklady efektivnosti ve výrobě
Mezní míra technické substituce (MRTS) je míra, v níž je možné nahrazovat jeden výrobní faktor jiným za neměnnosti produkce zboží. Proto MRTS kapitálu za práci musí být pro oba vyráběné produkty stejná: MRTSX=MRTSY.
Box-diagram výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Graficky pomocí map izokvant.
Smluvní křivka výroby je množinou bodů, které představují efektivní alokaci zdrojů, zatímco všechny body ležící mimo ni jsou naopak neefektivní.
Sklon izokvanty vyjadřuje MRTS kapitálu za práci a potvrzuje tak, že podmínkou efektivnosti výroby je MRTSX=MRTSY, čili mezní míra technické substituce kapitálu za práci musí být pro oba výrobky stejná.
Hranice výrobních možností (PPF) je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Mezní míra transformace produktu (MRPT) je míra, v níž jedno zboží může být přeměněno ve druhé ( jak velké množství jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu druhého zboží ) je to pohyb po PPF

Alternativní nálady - pro výrobu většího množství jednoho zboží je nutno omezit výrobu zboží jiného. Platí zákon rostoucích alternativních nákladů - čím více je vyráběno určitého zboží, tím více musíme omezit výrobu druhého zboží a tím vyšší jsou jeho alternativní náklady.

1.2. Efektivnost směny

1.2. Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli přilepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.

1.2.1. Předpoklady efektivnosti ve směně
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
Mezní míra substituce MRS mezi všemi dvojicemi zboží musí být pro všechny spotřebitele stejná MRSA=MRSE .
Box diagram směny - vyjádřen indiferenčními mapami obou spotřebitelů, tj. na základě jejich preferencí.
Znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou produktů mezi dva spotřebitele.
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Spojuje všechny body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E.
Sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce jednoho zboží za jiné pro efektní směnu se musí MRSA=MRSE . Není-li tato podmínka splněna je možné oba výrobky přerozdělit tak, že alespoň jednomu polepšíme, aniž bychom druhému uškodili.

TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY

Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku - neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost - A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).

Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.

Čím je vysvětlitelné, že rostoucí zdanění je od určité úrovně provázeno snížením daňového výnosu?

Tuto souvislost vyjadřuje tzv. Lafferova křivka (nástroj směru Ekonomie strany nabídky). Tato křivka ilustruje všeobecně poznanou pravdu, že maximální příjmy státního rozpočtu – daňový výnos (tr) a míra zdanění (rt) spolu nesouvisí přímo úměrně. Maximalizovat příjem není možné růstem zdanění bez omezení. Od určité výše míry zdanění se křivka daňových výnosů (Lafferova křivka) zalamuje a státní příjem z daní klesá. Znamená to, že tentýž výnos je možno dosáhnout při různých mírách zdanění, ale není lhostejné, která ze sazeb bude zdaněna. V ekonomice po bodu zalomení dochází k útlumu ekonomických aktivit a ekonomika se pohybuje v tzv. zakázané zóně (zde je možným důsledkem vznik podzemní – šedé a černé ekonomiky).


3. Mechanismus hospodářské koordinace

Co označujeme jako mechanismus koordinace?

Koordinace systému se definuje jako uvedení jednotlivých částí do souladu (mechanismus koordinace). Je to systém, který řídí fungování hospodářství tak, aby z disponibilních zdrojů byly vytvářeny předpoklady pro uspokojování potřeb, a to nejen současných, ale také budoucích.

Vysvětlete, proč je nutné, aby v hospodářství působil mechanismus koordinace.

Faktory jako vzácnost zdrojů, omezený výstup, rostoucí potřeby, dělba práce a doprovázející ji kooperace způsobují, že není lhostejno, jakým způsobem jsou využívány omezené zdroje v ekonomice. Omezené zdroje musí být použity tam, kde je jich nejvíce potřeba. Proto musí existovat nějaký mechanismus, který bude řídit alokaci zdrojů vzhledem k potřebám. Mechanismus ovládající hospodářství (hospodářský mechanismus) musí dát zřetelnou odpověď na otázky co, jak a pro koho vyrábět. To je posláním a obsahem hospodářského mechanismu.

Jaké principy mohou být základem národohospodářské koordinace?

Existují tři základní principy, přičemž v každém systému koordinace lze nalézt alespoň jeden z nich. Jsou to: tradice, příkaz a cenový (tržní) systém. Princip tradice spočívá v předávání zkušeností další generaci, která je uchovává a předává dalším generacím. Tradice byla určujícím principem po rozhodující časové období vývoje společnosti a hospodářství. Významný vliv má i dnes, např. v ekonomikách méně vyspělých zemí. Příkaz je princip, pomocí něhož je základní otázka řešena do jisté míry v každém systému. Nejrozsáhlejšího uplatnění nalezl v centrálně plánovaných ekonomikách 20. století. Rozdílné mohou být způsoby, kterými se princip příkazu realizuje, v demokratické společnosti se zpravidla jeho použití opírá o stanovisko většiny. V totalitních systémech může vyjadřovat stanoviska a zájmy úzce omezeného okruhu osob. Cenový (tržní) systém má nezastupitelnou hlavní roli v moderních vyspělých ekonomikách, základem cenové koordinace je trh a tržní mechanismus.

Vysvětlete, jak spolu souvisí tržní mechanismus a hospodářský mechanismus.

Tržní mechanismus je jeden ze základních způsobů koordinace hospodářství. Základní funkcí jak hospodářského mechanismu, tak trhu, je usměrňovat alokaci zdrojů vzhledem k potřebám společnosti. Společnost neustále řeší problém, jak zabezpečit z omezených zdrojů požadovanou a rostoucí úroveň spotřeby, proto je žádoucí, aby hospodářský mechanismus plnil i další funkci: aby nutil výrobce k efektivnímu chování, tedy hledání způsobů, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu. Hospodářský mechanismus (popř. tržní mechanismus) musí odpovídat na otázku co, jak a pro koho vyrábět. Takovou odpověď poskytuje trh prostřednictvím kupujících, kteří tím, co kupují, vyjadřují, co chtějí a co nechtějí. Jejich chování na trhu je zároveň pokynem pro výrobce, co mají nebo nemají vyrábět. Rozhodování je založeno na svobodné volbě suverénního subjektu trhu. Základem tržního hospodářství je trh a jeho niterním obsahem je tržní mechanismus.

Na kterých odlišných předpokladech a východiscích jsou založeny tržní a příkazové koordinace?

Národohospodářský systém koordinace založený na příkazu předpokládá a ve skutečnosti také má podobu centrálně plánované ekonomiky. Centrálně koordinovaná ekonomika se opírá o vertikální strukturu koordinace, zatímco tržní systém je založen na koordinaci, jejímž základem jsou horizontální vazby. Dalším rozdílem je existence soukromého vlastnictví, ta je v příkazové ekonomice omezována až likvidována, u tržního systému je však nezbytným předpokladem pro jeho fungování. Třetím rozdílem je optimalizace. Tržní hospodářství se optimalizuje cestou zpětných kroků, centrálně plánovaná ekonomika vychází z optimalizace předem. Základem příkazové koordinace je centrální plán, u cenového systému je základem trh.

2. Ekonomie a její předmět

Vysvětlete, čím se odlišuje makroekonomie od mikroekonomie a co je spojuje.

Makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku, makroekonomickými otázkami jsou např. měření hrubého domácího produktu, zaměstnanost, inflace, peníze, hospodářská politika státu aj. Mikroekonomie se soustřeďuje na analýzu jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy, jednotlivec). K otázkám, které se řeší v mikroekonomii, patří např. čím je motivován spotřebitel na trhu výrobků a služeb, jak se utváří cena na trhu určitého výrobku, jak se rozhoduje firma, chce-li maximalizovat svůj zisk, jak funguje trh dokonalé konkurence atd. K pochopení ekonomické vědy je zapotřebí studovat obě roviny zkoumání a jejich poznatky propojovat. Platí vzájemná závislost makroekonomie s mikroekonomií.

Pokuste se vyjádřit, čím se odlišují důsledky toho, zda souvislost je vyjádřitelná křivkou rostoucí nad tečou nebo pod tečnou.

Pokud zjišťujeme, zda se křivka nachází nad nebo pod tečnou, zaměřujeme se na zjištění konkávního či konvexního tvaru dané křivky. Pokud je křivka konvexní, nachází se nad tečnou ke křivce v daném bodě. Pokud je křivka konkávní, nachází se naopak pod tečnou ke křivce v daném bodě. Konkávní (popř. konvexní) tvar křivky má v ekonomii význam. Např. veličina celkový užitek je graficky zobrazena rostoucí křivkou z počátku souřadnic (může být i klesající od určitého množství statku), která má konkávní tvar. To znamená, že přírůstky této veličiny se s růstem nezávislé proměnné (množství statku) snižují, což vyjadřuje zákon klesajícího mezního užitku. Naopak konvexní tvar mají např. celkové náklady, a to od bodu, kdy se začínají prosazovat klesající výnosy a mezní náklady mají růstovou tendenci.

Vysvětlete, proč je rozlišováno mezi intenzitou a produktivitou práce.

Intenzita práce vyjadřuje, jaké množství práce je vynaloženo za určitou časovou jednotku, s růstem intenzity práce se zvyšuje pracovní výkon a tím i množství vyrobené produkce. Produktivita vyjadřuje účinnost vynaložené práce, tedy množství produkce. S rostoucí intenzitou práce se zvyšuje množství vyrobené produkce, zatímco produktivita práce roste, pokud je výrobce schopen zvýšit množství produkce při stejném množství práce.

Vysvětlete, proč klade ekonomie důraz na problém vzácnosti zdrojů.

Je to proto, že ekonomie zkoumá, jak lidé rozhodují o využití vzácných zdrojů s alternativním využitím za účelem výroby různých statků a služeb a jak jsou potom tyto statky a služby rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti. Pojem vzácnost je v ekonomii důležitý a patří k základním ekonomickým kategoriím. Znamená, že disponibilní zdroje sloužící k výrobě statků nejsou v takovém dostatečném množství, aby uspokojily všechny ekonomické potřeby ve společnosti.

Proč ekonomie nevyužívá metody experimentu?

Při experimentu je nutno pracovat s neměnnými jevy (proměnný může být jen zkoumaný jev), což v případě ekonomie nelze zajistit a proto metody experimentu nevyužívá.



Vysvětlete význam předpokladu ceteris paribus.

Ceteris paribus neboli „za jinak stejných okolností“. V ekonomii je třeba dodržovat zásadu usuzování o ekonomických procesech při neměnných ostatních podmínkách, ale současně dbát důsledně na to, že poznatek má plně vypovídací schopnost jen za těchto podmínek.

Jakou souvislost vyjadřuje zákon klesajících výnosů?

Zákon klesajících výnosů spočívá v tom, že pokud se zvyšuje množství jednoho VF a množství ostatních VF zůstává neměnné, zpomaluje se tempo růstu celkového produktu. Celkový produkt je sice větší, ale jeho přírůstky – množství produkce připadající na jednotku použitého VF – se snižují. Tento zákon se prosazuje v krátkém období a vztahuje se výlučně k případům zvyšování množství jednoho výrobního faktoru. Je zřejmé, že takto chápaná souvislost vychází z předpokladu, že kvalita dodatečných jednotek VF se nemění. Je-li kvalita dodatečných jednotek VF shodná, zůstává ještě problém poměru mezi používanými VF.

Vysvětlete, čeho se týká rozdíl mezi zákonem klesajících výnosů a klesajícími výnosy z rozsahu.

Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období, zatímco výnosy z rozsahu se prosazují v delším časovém horizontu. Další rozdíl spočívá v tom, že v prvním případě hovoříme o zvyšování pouze jednoho VF, zatímco druhý případ je spojen se zvyšováním množství všech VF. Zákon klesajících výnosů vyjadřuje, že se zpomaluje tempo růstu celkového produktu, zvyšujeme-li používané množství některého z VF, zatímco množství ostatních VF se nemění. Při klesajících výnosech z rozsahu růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodatečných všech VF. Jestliže vzroste množství vstupů např. o 1/5, dojde k nárůstu celkové produkce, ale produkt vzroste o méně než 1/5.

Proč se prosazuje tendence k prohlubování dělby práce?

Dělba práce a její prohlubování jsou projevem společenského charakteru výroby. Znamená specializaci účastníků výroby na jednotlivé druhy pracovních činností nebo i pracovní operace. Jedná se o soustavný a neustále se prohlubující proces a tím se i prohlubuje vzájemná závislost výrobců. Kooperace výrobců je objektivně vynucena dělbou práce. Dělba práce je podnětem směny a zároveň platí, že rozvoj směny působí jako mocný stimul pro další prohlubování dělby práce.
Uveďte předpoklady, při kterých je definována hranice výrobních možností a vysvětlete, čím může být způsoben její posun.

Předpokladem pro definování hranice výrobních možností je přesné stanovení množství a kvality výrobních faktorů a způsobu jejich použití. Pokud je toto stanoveno, pak existuje nějaká hranice výstupů, kterou není možné za stanovených podmínek překonat. Hranice se posunuje s rozvojem výrobních faktorů a výrobních technologií. Posunuje se tedy ekonomickým pokrokem (v grafu se hranice výrobních možností posune směrem doprava), a to i když se množství výrobních faktorů nemění.

Charakterizujte vztah mezi dělbou práce a směnou.

Dělba práce a směna se navzájem ovlivňují. Dělba práce působí jako podnět k rozvoji směny a naopak, směna podněcuje prohlubování dělby práce. Člověk, který je výrobcem, je zároveň i spotřebitelem a musí se tedy účastnit směny, jejímž prostřednictvím získává statky či služby pro svou spotřebu, ale také kapitál pro uskutečnění výroby.

Jak a podle čeho dělíme výrobní faktory?

Výrobní faktory (VF) můžeme rozlišit na prvotní a druhotné. Druhotný VF (kapitál) se od prvotních VF (práce a půda) liší tím, že VF kapitál je produktem předchozí výroby. Kapitálové statky nejsou používány v konečné spotřebě, ale vstupují do výrobní spotřeby.

Mikroekonomie

1. Základní pojmy a souvislosti ekonomie

Jak spolu souvisí potřeby lidí a ekonomika?

U potřeb začíná ekonomie jako věda. Kdyby nebylo potřeb, nebylo by hospodářských aktivit lidí. Slovo potřeba patří k základním ekonomickým pojmům. Podstatou hospodářské činnosti je vytváření ekonomických statků, které slouží k uspokojování potřeb. Potřeby (pocity, že se něčeho nedostává, chtění něčeho...) můžeme rozlišit na potřeby ekonomické a neekonomické, přičemž ekonomie se zabývá pouze potřebami ekonomickými, tj. potřebami, které jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb. Tyto potřeby se neustále rozšiřují, jsou neomezené a jsou nejsilnějším podnětem rozvoje hospodářské činnosti, které vtiskují smysluplnost i cílovou orientaci.

Co jsou to ekonomické statky a jak je dělíme?

Ekonomické statky slouží k uspokojování ekonomických potřeb. Jsou to produkty hospodářské činnosti. Rozlišujeme statky volné a statky vzácné. Volné statky jsou statky volně dostupné z přírody, s vývojem společnosti jejich význam začal klesat, jejich množství však může být omezováno a jejich kvalita se může zhoršovat (což se v současnosti děje). Statky můžeme rovněž rozlišit na statky soukromé, v tomto případě je jejich výrobce schopen omezit využití statků na ty spotřebitele, kteří jsou ochotni za něj zaplatit, a na statky veřejné, které se vyznačují nerivalitou ve spotřebě a nevyloučitelností ze spotřeby.

Charakterizujte rozdíl mezi produktivitou a intenzitou práce.

Intenzita práce je množství práce vynaložené za určitou časovou jednotku. Hovoříme tedy o množství práce samotné, o množství výrobního faktoru. Množství práce ovlivňuje počet práceschopných osob ochotných pracovat, délka pracovní doby a intenzita práce. Oproti tomu produktivita práce vyjadřuje účinnost vynaložené práce. Hovoříme tedy o výsledku práce, o množství produkce. Produktivita práce roste, jestliže se stejným množstvím práce je výrobce schopen vyprodukovat větší množství produkce. Růst produktivity práce se opírá o zdokonalování strojů, výrobních zařízení, technologií nebo zlepšení organizace výroby. Produktivita práce je přímosměrně ovlivněna kvalitou pracovní síly.