Použil statistické testování spolehlivosti 30 poměrových finančních ukazatelů. Postupně vyčlenit 4 ukazatele: rentabilita vlastního kapitálu (ROE), zadluženost (CZ/CA), běžná likvidita (OA/KZ), podíl pracovního kapitálu z celkových aktiv (p.k./CA). Vybrané ukazatele mají tendenci ke zhoršení hodnoty i 5 let před propuknutím vážných problémů. Postupem času přiřadil Beaver i 5tý ukazatel, kterému začal připisovat největší důležitost cash flow/cizí zdroje. Důvodem bývá platební neschopnost nebo předlužení podniku. Nevýhodou je, že stejné podniky podle různých ukazatelů mohou být střídavě zařazovány mezi problémové a bezproblémové podniky. Tento nedostatek řeší vícerozměrné modely
2. vícerozměrné – konstruovány na bázi několika vybraných poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazeny určité váhy. Výsledek je sumarizován do jednoho čísla, podle jehož výše je odhadována budoucí finanční situace. Nejznámější je Altmanův model – využil násobné diskriminační analýzy a sestavil rovnici důvěryhodnosti, tzv. Altmanův Z-score model (podobně jako Beaver srovnával prosperující a bankrotující podniky)
5.ukazatel účetní hodnoty akcie –
5.ukazatel účetní hodnoty akcie – má daleko menší vypovídací schopnost o skutečné ceně tržní akcie, přesto je určitou orientací o minimální tržní ceně akcie
účetní hodnota akcie = vlastní jmění – prioritní akcie / počet emitovaných kmenových akcií
Predikce finanční tísně
Je poslední z nejrozšířenějších metod užívaných ve finanční analýze podniku. Jedná se o předvídání budoucích finančních problémů podniku, označované jako systémy včasného varování.
Nejpoužívanější modely je možno rozdělit do dvou základních skupin:
Bonitní modely, které vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy, na jejichž základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. K této skupině patří:
1. Kralickův quicktest – založen na rychlém posouzení základních oblastí finanční analýzy, tzv. finanční stability a výnosové situace podniku pomocí 4 ukazatelů (++,+-.-+,--).
Pro vyjádření finanční stability jsou používány ukazatele míra samofinancování (VJ/CA) a cash flow v % z výnosů (CF provozní / výnosy provozní), kde cash flow = zisk po zdanění + odpisy
Pro posouzení výnosové situace potom rentabilita celkového kapitálu (ZUD/CA) a doba splácení v letech [(dluhy celkem – peněžní prostředky) / roční cash flow]. Ukazatel doba splácení, označovaný tež jako doba umořování ukazuje, jak silně je podnik závislý ne svých věřitelích.
účetní hodnota akcie = vlastní jmění – prioritní akcie / počet emitovaných kmenových akcií
Predikce finanční tísně
Je poslední z nejrozšířenějších metod užívaných ve finanční analýze podniku. Jedná se o předvídání budoucích finančních problémů podniku, označované jako systémy včasného varování.
Nejpoužívanější modely je možno rozdělit do dvou základních skupin:
Bonitní modely, které vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy, na jejichž základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. K této skupině patří:
1. Kralickův quicktest – založen na rychlém posouzení základních oblastí finanční analýzy, tzv. finanční stability a výnosové situace podniku pomocí 4 ukazatelů (++,+-.-+,--).
Pro vyjádření finanční stability jsou používány ukazatele míra samofinancování (VJ/CA) a cash flow v % z výnosů (CF provozní / výnosy provozní), kde cash flow = zisk po zdanění + odpisy
Pro posouzení výnosové situace potom rentabilita celkového kapitálu (ZUD/CA) a doba splácení v letech [(dluhy celkem – peněžní prostředky) / roční cash flow]. Ukazatel doba splácení, označovaný tež jako doba umořování ukazuje, jak silně je podnik závislý ne svých věřitelích.
Celkové hodnocení je průměrnou známkou ...
Celkové hodnocení je průměrnou známkou ze všech uvedených ukazatelů, získanou prostým aritmetickým průměrem. Velmi dobrý podnik by měl získat známku vyšší než 3)
2. Tamariho model – využívá bodové hodnocení úrovně jednotlivých ukazatelů a bonitu podniku stanovuje na základě celkového součtu bodů. Tento model hodnotí i postavení podniku v rámci příslušného oboru podnikání. Při celkovém počtu bodů větším než 60je malá pravděpodobnost bankrotu.Při nižším než 30 je naopak velmi vysoká.
3. Argentiho model – opírá se pouze z čísti o kvantifikovatelné údaje. Celkový počet bodů přidělených podniku je odvozen od subjektivního hodnocení.Celkový možný počet bodů je 100, přičemž odděleně je hodnocena oblast managementu a účetnictví, ve které je možno získat 43 bodů, oblast chyb ve finančním hospodaření je 45 a oblast související s trhem je 12. Body vyjadřují negativní hodnocení, neboť jsou vyjádřením nedostatků. Pokud má podnik méně než 25 bodů nehrozí mu nebezpečí úpadku.
Bankrotní modely – vycházejí z toho, že finanční problémy je možno rozeznat podle určitých příznaků před tím, než se skutečné problémy plně projeví. Modely jsou dvojího druhu:
1. jednorozměrné – snaží se najít jednoduchou charakteristiku, která by dokázala rozlišit podniky, které se v určité době dostanou do finančních problémů a podniky ostatními. Věnoval se jim především Beaver.
2. Tamariho model – využívá bodové hodnocení úrovně jednotlivých ukazatelů a bonitu podniku stanovuje na základě celkového součtu bodů. Tento model hodnotí i postavení podniku v rámci příslušného oboru podnikání. Při celkovém počtu bodů větším než 60je malá pravděpodobnost bankrotu.Při nižším než 30 je naopak velmi vysoká.
3. Argentiho model – opírá se pouze z čísti o kvantifikovatelné údaje. Celkový počet bodů přidělených podniku je odvozen od subjektivního hodnocení.Celkový možný počet bodů je 100, přičemž odděleně je hodnocena oblast managementu a účetnictví, ve které je možno získat 43 bodů, oblast chyb ve finančním hospodaření je 45 a oblast související s trhem je 12. Body vyjadřují negativní hodnocení, neboť jsou vyjádřením nedostatků. Pokud má podnik méně než 25 bodů nehrozí mu nebezpečí úpadku.
Bankrotní modely – vycházejí z toho, že finanční problémy je možno rozeznat podle určitých příznaků před tím, než se skutečné problémy plně projeví. Modely jsou dvojího druhu:
1. jednorozměrné – snaží se najít jednoduchou charakteristiku, která by dokázala rozlišit podniky, které se v určité době dostanou do finančních problémů a podniky ostatními. Věnoval se jim především Beaver.
= multiplikátor jmění nebo-li finanční páka
CZ/OA - zadluženost OA, OA/krátk.závazky - běžná likvidita, KZ / Dlouh.cizí zdroje - ukazatel struktury cizích fin. zdrojů, DCZ/VJ - dlouhodobá zadluženost podniku
Ziskový účinek finanční páky = zisk před zdaněním/zisk před zdaněním a úroky . CA / VJ = ROE / ROA
rentabilita vlastního kapitálu / rentabilita celkového kapitálu (RVJ / RCK)
Ukazatele tržní hodnoty firmy
Vycházejí z údajů na kapitálovém trhu, tedy z údajů charakteru mimoúčetního, tržního. Vypovídají o návratnosti vloženého kapitálu. Z poměrových ukazatelů, které jsou užívány ve finanční analýze je možno uvést:
1. ukazatel poměr tržní ceny akcie k zisku je nejznámější a je považován za indikátor celkového tržního ohodnocení firmy. Hodnotu tohoto ukazatele však můžeme posuzovat rozdílně z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Z krátkodobého - vývoj tržní ceny reaguje na vývoj zisku až s určitým odstupem času, z dlouhodobého na výši ukazatele se odráží dividendová politika - čím méně vyplatí na dividendách, tím více investuje a zvyšuje tak budoucí tržní hodnotu akcie.
P /E = tržní cena akcie / zisk na 1 akcii
Ziskový účinek finanční páky = zisk před zdaněním/zisk před zdaněním a úroky . CA / VJ = ROE / ROA
rentabilita vlastního kapitálu / rentabilita celkového kapitálu (RVJ / RCK)
Ukazatele tržní hodnoty firmy
Vycházejí z údajů na kapitálovém trhu, tedy z údajů charakteru mimoúčetního, tržního. Vypovídají o návratnosti vloženého kapitálu. Z poměrových ukazatelů, které jsou užívány ve finanční analýze je možno uvést:
1. ukazatel poměr tržní ceny akcie k zisku je nejznámější a je považován za indikátor celkového tržního ohodnocení firmy. Hodnotu tohoto ukazatele však můžeme posuzovat rozdílně z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Z krátkodobého - vývoj tržní ceny reaguje na vývoj zisku až s určitým odstupem času, z dlouhodobého na výši ukazatele se odráží dividendová politika - čím méně vyplatí na dividendách, tím více investuje a zvyšuje tak budoucí tržní hodnotu akcie.
P /E = tržní cena akcie / zisk na 1 akcii
2. ukazatel zisk na jednu akcii -
2. ukazatel zisk na jednu akcii - považován za klíčový údaj o finanční situaci podniku. Význam potvrzují především investoři, kteří při svém rozhodování berou v úvahu výši vytvořeného zisku
EPS = zisk po zdanění / počet emitovaných akcií
3. ukazatel cash flow na jednu akcii je obdobný, ale založeným na peněžním toku podniku. Umožňuje sledovat výnosnost podniku pomocí cash flow, vylučuje možnost ovlivnění výše dosaženého zisku rozdílnými účetními postupy. Skýtá tak možnost srovnání nejen mezipodnikového, ale i mezinárodního.
cash flow na jednu akcii = provozní cash flow / počet emitovaných kmenových akcií
4. ukazatel je dividendový výplatní poměr je odrazem dividendové politiky, nižší hodnota může ukazovat, že podnik investuje do svého rozvoje, což vede k růstu tržní hodnoty akcie v budoucnu
dividendový výplatní poměr = dividenda na 1 akcii / zisk po zdanění
EPS = zisk po zdanění / počet emitovaných akcií
3. ukazatel cash flow na jednu akcii je obdobný, ale založeným na peněžním toku podniku. Umožňuje sledovat výnosnost podniku pomocí cash flow, vylučuje možnost ovlivnění výše dosaženého zisku rozdílnými účetními postupy. Skýtá tak možnost srovnání nejen mezipodnikového, ale i mezinárodního.
cash flow na jednu akcii = provozní cash flow / počet emitovaných kmenových akcií
4. ukazatel je dividendový výplatní poměr je odrazem dividendové politiky, nižší hodnota může ukazovat, že podnik investuje do svého rozvoje, což vede k růstu tržní hodnoty akcie v budoucnu
dividendový výplatní poměr = dividenda na 1 akcii / zisk po zdanění
K vyjádření relativní úrovně nákladů se ...
K vyjádření relativní úrovně nákladů se využívá ukazatel nákladovosti, měřený vztahem celkových nákladů k dosaženým tržbám podniku.
Ukazatel ziskovosti tržeb se využívá k měření rentability odbytu, pomocí ukazatele nákladovosti se vyjadřuje rentabilita nákladů. Celkové náklady obsahují nákupní ceny prodaného zboží, vlastní náklady, správní a odbytové náklady. Dosažené tržby obsahují čisté tržby (hrubé tržby snížené o vrácení dodávky, poskytnutý rabat),
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE - vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého vlastníky podniku)
ROE = zisk po zdanění / vlastní jmění
Rozklad rentability vlastního kapitálu je výsledkem působení 3 faktorù - čisté ziskovosti tržeb (Z/T), obratu celkových aktiv (CA/T) a poměru celkových aktiv k vlastnímu jmění(CA/VJ):
Z / VJ = Z / T : CA / T . CA / VJ
Z / T = Z /ZD . ZD / ZUD . ZUD / T
Z /ZD - daňová redukce zisku, ZD/ZUD - úroková redukce zisku, ZUD/T ziskovost tržeb
CA / T = SA / T + OA / T (doba obratu SA a OA)
SA / T = HIM / T + NIM / T + FI / T
OA /T = zásoby / T + pohledávky / T + krátkodobý fin.majetek / T
CA / VJ = CZ / OA . OA / KZ . KZ / DCZ . DCZ / VJ + 1
Ukazatel ziskovosti tržeb se využívá k měření rentability odbytu, pomocí ukazatele nákladovosti se vyjadřuje rentabilita nákladů. Celkové náklady obsahují nákupní ceny prodaného zboží, vlastní náklady, správní a odbytové náklady. Dosažené tržby obsahují čisté tržby (hrubé tržby snížené o vrácení dodávky, poskytnutý rabat),
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE - vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého vlastníky podniku)
ROE = zisk po zdanění / vlastní jmění
Rozklad rentability vlastního kapitálu je výsledkem působení 3 faktorù - čisté ziskovosti tržeb (Z/T), obratu celkových aktiv (CA/T) a poměru celkových aktiv k vlastnímu jmění(CA/VJ):
Z / VJ = Z / T : CA / T . CA / VJ
Z / T = Z /ZD . ZD / ZUD . ZUD / T
Z /ZD - daňová redukce zisku, ZD/ZUD - úroková redukce zisku, ZUD/T ziskovost tržeb
CA / T = SA / T + OA / T (doba obratu SA a OA)
SA / T = HIM / T + NIM / T + FI / T
OA /T = zásoby / T + pohledávky / T + krátkodobý fin.majetek / T
CA / VJ = CZ / OA . OA / KZ . KZ / DCZ . DCZ / VJ + 1
3. ukazatel rentabilita dlouhodobě investovaného ...
3. ukazatel rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu – umožňuje posoudit výnosnost dlouhodobě investovaného kapitálu.Proto by v čitateli měl být zahrnuty pouze úroky placené z dlouhodobých dluhů. Je užíván zejména pro mezipodnikové srovnání. Jmenovatel obsahuje dlouhodobé finanční prostředky, které má podnik k dispozici, suma investovaných peněz, jak akcionářů, tak věřitelů. Ukazatel je nezávislý na charakteru zdrojů financování. Čistý zisk je převeden na ZUD.
ROCE = [Z + U (1 – d)] / (DZ + VJ)
ROCE - rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu, DZ – dlouhodobé závazky, včetně bankovních úvěrů, VJ – vlastní jmění)
Další ukazatelé
Finanční rentabilita vloženého kapitálu = cash flow / celkový vložený kapitál
Finanční rentabilita vlastního kapitálu = cash flow / vlastní jmění
Cash flow je pro tyto účely vypočteno jako:
Cash flow = zisk po zdanění + odpisy + změna dlouhodobých rezerv
ROCE = [Z + U (1 – d)] / (DZ + VJ)
ROCE - rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu, DZ – dlouhodobé závazky, včetně bankovních úvěrů, VJ – vlastní jmění)
Další ukazatelé
Finanční rentabilita vloženého kapitálu = cash flow / celkový vložený kapitál
Finanční rentabilita vlastního kapitálu = cash flow / vlastní jmění
Cash flow je pro tyto účely vypočteno jako:
Cash flow = zisk po zdanění + odpisy + změna dlouhodobých rezerv
Faktory ovlivňující vývoj rentability:
vývoj sazeb dané z příjmů
vývoj úrokových sazeb z úvěrů
vývoj zadluženosti podniku
vývoj objemu tržeb
vývoj cen výrobků a služeb
vývoj nákladů podniku
vývoj a struktura podnikového majetku apod.
Pyramidový rozklad rentability. Du Pont diagram - Rozklad ukazatelů na dílčí ukazatele, příčinné.
Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA - vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání)
ROA = zisk po zdanění + úrok z použitých úvěrů (1- sazba z daní z příjmů) /CA
ROA = Z + U (1 – d) / CA
RCVK = ZUD/T . T/CA nebo RCVK = [Z + U(1-d)]/T . T/CA
Rozklad je dán analýzou rentability celkového vloženého kapitálu, která je vyjádřena jako funkce 2 základních faktorů – ziskovosti tržeb (ZUD/T) a obratu celkových aktiv (T/CA)
ZUD / CA = ZUD / T . T / CA nebo ZUD / CA = ZUD / T : CA / T (doba obratu)
vývoj úrokových sazeb z úvěrů
vývoj zadluženosti podniku
vývoj objemu tržeb
vývoj cen výrobků a služeb
vývoj nákladů podniku
vývoj a struktura podnikového majetku apod.
Pyramidový rozklad rentability. Du Pont diagram - Rozklad ukazatelů na dílčí ukazatele, příčinné.
Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA - vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání)
ROA = zisk po zdanění + úrok z použitých úvěrů (1- sazba z daní z příjmů) /CA
ROA = Z + U (1 – d) / CA
RCVK = ZUD/T . T/CA nebo RCVK = [Z + U(1-d)]/T . T/CA
Rozklad je dán analýzou rentability celkového vloženého kapitálu, která je vyjádřena jako funkce 2 základních faktorů – ziskovosti tržeb (ZUD/T) a obratu celkových aktiv (T/CA)
ZUD / CA = ZUD / T . T / CA nebo ZUD / CA = ZUD / T : CA / T (doba obratu)
ZUD / T = 1 – N/T (nákladovost tržeb)
ZUD / T = 1 – N/T (nákladovost tržeb)
CA / T = SA / T + OA / T (doba obratu SA a OA)
SA / T = HIM / T + NIM / T + FI / T (obrat HIM, NIM, FI)
OA /T = zásoby / T + pohledávky / T + krátkodobý fin.majetek / T
Ukazatel zisku v poměru k tržbám vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, kolik dokáže podnik vyprodukovat na 1 Kč tržeb. (ziskové rozpětí)
Ukazatel tržeb v poměru k celkovým aktivům vyjadřuje schopnost podniku zajišťovat investice do aktiv při dané úrovni tržeb, jak rychle dokáže otáčet vložený kapitál, jaký je obrat celkových aktiv.
Rentability dosahuje různými kombinacemi ziskovosti tržeb a obratovosti kapitálu. Vysoká ziskovost tržeb je výsledkem dobré kontroly nákladů, hospodárnosti. Vysoký obrat celkových aktiv je projevem efektivního využívání kapitálu (majetku), se kterým podnik hospodaří.
Obecně platí, že čím vyšší ziskovost tržeb, tím lépe. Ovlivňují ji dva faktory: celkový objem tržeb a rychlost obratu zásob.
CA / T = SA / T + OA / T (doba obratu SA a OA)
SA / T = HIM / T + NIM / T + FI / T (obrat HIM, NIM, FI)
OA /T = zásoby / T + pohledávky / T + krátkodobý fin.majetek / T
Ukazatel zisku v poměru k tržbám vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, kolik dokáže podnik vyprodukovat na 1 Kč tržeb. (ziskové rozpětí)
Ukazatel tržeb v poměru k celkovým aktivům vyjadřuje schopnost podniku zajišťovat investice do aktiv při dané úrovni tržeb, jak rychle dokáže otáčet vložený kapitál, jaký je obrat celkových aktiv.
Rentability dosahuje různými kombinacemi ziskovosti tržeb a obratovosti kapitálu. Vysoká ziskovost tržeb je výsledkem dobré kontroly nákladů, hospodárnosti. Vysoký obrat celkových aktiv je projevem efektivního využívání kapitálu (majetku), se kterým podnik hospodaří.
Obecně platí, že čím vyšší ziskovost tržeb, tím lépe. Ovlivňují ji dva faktory: celkový objem tržeb a rychlost obratu zásob.
Doba obratu pohledávek vyjadřuje dobu, ...
Doba obratu pohledávek vyjadřuje dobu, po kterou musí podnik v průměru čekat než obdrží platby od svých odběratelů
doba obratu pohledávek = 365 / obrat pohledávek nebo také
doba obratu pohledávek = průměrný stav pohledávek / průměrné denní tržby,kdy průměrné denní tržby jsou tržby/365.
Podnik by ale měl kontrolovat i svou platební morálku, kterou je doba obratu závazků. Sleduje dobu, která v průměru uplyne mezi nákupem zásob a externích výkonů a jejich úhradou
Ukazatele rentability (ukazatelé výnosnosti)
Rentabilita je výnosnost vloženého kapitálu, je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je formou vyjádření míry zisku z podnikání, slouží jako hlavní kritérium pro alokaci kapitálu. Obecně je vyjadřována jako poměr zisku k částce vloženého kapitálu.
Patří do kategorie mezivýkazových poměrových ukazatelů, neboť využívají údajů jak z Rozvahy (částka vloženého kapitálu), tak z Výkazu zisku a ztrát (výše zisku a jeho forma). Používají se pro hodnocení a komplexní posouzení celkové efektivnosti a výdělkové schopnosti podniku, intenzitu využívání, reprodukce a zhodnocení kapitálu vloženého do podniku.
doba obratu pohledávek = 365 / obrat pohledávek nebo také
doba obratu pohledávek = průměrný stav pohledávek / průměrné denní tržby,kdy průměrné denní tržby jsou tržby/365.
Podnik by ale měl kontrolovat i svou platební morálku, kterou je doba obratu závazků. Sleduje dobu, která v průměru uplyne mezi nákupem zásob a externích výkonů a jejich úhradou
Ukazatele rentability (ukazatelé výnosnosti)
Rentabilita je výnosnost vloženého kapitálu, je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je formou vyjádření míry zisku z podnikání, slouží jako hlavní kritérium pro alokaci kapitálu. Obecně je vyjadřována jako poměr zisku k částce vloženého kapitálu.
Patří do kategorie mezivýkazových poměrových ukazatelů, neboť využívají údajů jak z Rozvahy (částka vloženého kapitálu), tak z Výkazu zisku a ztrát (výše zisku a jeho forma). Používají se pro hodnocení a komplexní posouzení celkové efektivnosti a výdělkové schopnosti podniku, intenzitu využívání, reprodukce a zhodnocení kapitálu vloženého do podniku.
1. ukazatel rentabilita celkového vloženého kapitálu ...
1. ukazatel rentabilita celkového vloženého kapitálu (RCVK) vyjadřuje celkovou efektivnost podniku, jeho výdělkovou schopnost. Bere v úvahu celkový vložený kapitál (vlastní a cizí) bez ohledu na to, z jakých zdrojů byl financován. Celkovým vloženým kapitálem rozumíme celková aktiva. V případě zisku se do čitatele dosazuje většinou částka zisku před zdaněním a úroky placenými z cizího kapitálu.
ROI = ZUD / CA = [Z + U (1 - d)] / CA
(ROI – rentabilita celkového vloženého kapitálu, ZUD - zisk před úroky a daněmi, U - úrok, Z - zisk po zdanění, d - daňová sazba–daň z příjmů(ze zisku), CA - celková aktiva)
2. ukazatel rentabilita vlastního kapitálu (RVK) - vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého akcionáři. Je definován jako poměr čistého zisku a vlastního jmění.
ROE = Z / VJ
(ROE- rentabilita vlastního kapitálu, Z – zisk po zdanění, VJ – vlastní jmění)
Investoři zjistí, jak je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Pokud je hodnota ukazatele stejná či nižší jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem (obligací, poukázek), potom je podnik odsouzen k zániku, investor požaduje za rizikovější investice vyšší míru zhodnocení. Rentabilita vlastního kapitálu by měla být vyšší než míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu na finančním trhu.
ROI = ZUD / CA = [Z + U (1 - d)] / CA
(ROI – rentabilita celkového vloženého kapitálu, ZUD - zisk před úroky a daněmi, U - úrok, Z - zisk po zdanění, d - daňová sazba–daň z příjmů(ze zisku), CA - celková aktiva)
2. ukazatel rentabilita vlastního kapitálu (RVK) - vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého akcionáři. Je definován jako poměr čistého zisku a vlastního jmění.
ROE = Z / VJ
(ROE- rentabilita vlastního kapitálu, Z – zisk po zdanění, VJ – vlastní jmění)
Investoři zjistí, jak je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Pokud je hodnota ukazatele stejná či nižší jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem (obligací, poukázek), potom je podnik odsouzen k zániku, investor požaduje za rizikovější investice vyšší míru zhodnocení. Rentabilita vlastního kapitálu by měla být vyšší než míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu na finančním trhu.
Některé podniky sledují obrat oběžných
Některé podniky sledují obrat oběžných aktiv = tržby / oběžná aktiva
Aktiva však zahrnují naprosto různorodý majetek, proto je lepší sledovat obratovost podle skupin oběžného majetku. Nejsledovanějším je obrat zásob, který udává kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po opětovný nákup zásob.
obrat zásob = tržby / zásoby
Je-li nízká obratovost a ukazatel likvidity nepoměrně vysoký může to znamenat, že podnik má zastaralé zásoby, jejichž reálná cena je nižší než cena ve výkazech. Nedostatkem je, že tržby odrážejí tržní hodnotu, proto se doporučuje uvádět ne tržby, ale náklady na prodané zboží.
Vedle obratu zásob bývá sledována i doba obratu zásob, která udává jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Ukazuje tedy intenzitu využití zásob. Obecně platí, čím větší obratovost zásob a čím kratší doba obratu, tím lépe.
doba obratu zásob = 365 / obrat zásob
u pohledávek je to podobné, rychlost obratu udává počet obrátek, tedy transformace pohledávek v hotové peníze
rychlost obratu pohledávek = tržby / průměrný stav pohledávek
Aktiva však zahrnují naprosto různorodý majetek, proto je lepší sledovat obratovost podle skupin oběžného majetku. Nejsledovanějším je obrat zásob, který udává kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po opětovný nákup zásob.
obrat zásob = tržby / zásoby
Je-li nízká obratovost a ukazatel likvidity nepoměrně vysoký může to znamenat, že podnik má zastaralé zásoby, jejichž reálná cena je nižší než cena ve výkazech. Nedostatkem je, že tržby odrážejí tržní hodnotu, proto se doporučuje uvádět ne tržby, ale náklady na prodané zboží.
Vedle obratu zásob bývá sledována i doba obratu zásob, která udává jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Ukazuje tedy intenzitu využití zásob. Obecně platí, čím větší obratovost zásob a čím kratší doba obratu, tím lépe.
doba obratu zásob = 365 / obrat zásob
u pohledávek je to podobné, rychlost obratu udává počet obrátek, tedy transformace pohledávek v hotové peníze
rychlost obratu pohledávek = tržby / průměrný stav pohledávek
3. Nejlikvidnější aktiva jsou peněžní prostředky ...
3. Nejlikvidnější aktiva jsou peněžní prostředky a obchodovatelné CP, proto je dalším ukazatelem hotovostní likvidita. Může být označena i jako peněžní likvidita, likvidita 1. stupně nebo hotovostní poměr.
hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / krátkodobé závazky
Zahrnuje se sem hotovost, peníze na účtech , termínové vklady se splatností do 3 měsíců a krátkodobý finanční majetek. Nedostatkem je, že nebere v úvahu strukturu krátkodobých závazků z pohledu jejich skutečné splatnosti. Proto se doporučuje zahrnout do konstrukce ukazatele pouze okamžitě splatné závazky. Může být pak označen jako okamžitá likvidita
Hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / okamžitě splatné závazky
Je použitelný pouze u interní analýzy, neboť externí uživatelé mají k dispozici pouze veřejně publikovatelné údaje.
4. Všechny dosud uvedené ukazatele hodnotí likviditu staticky, tj. k určitému datu. Následující ukazatel tento nedostatek překonává tím, že je odvozen z cash flow, což je toková veličina. Cash flow likvidita je označována i jako cash flow solventnost a vyjadřuje schopnost produkovat peněžní prostředky k úhradě krátkodobých závazků
cash flow likvidita = cash flow / krátkodobé závazky
hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / krátkodobé závazky
Zahrnuje se sem hotovost, peníze na účtech , termínové vklady se splatností do 3 měsíců a krátkodobý finanční majetek. Nedostatkem je, že nebere v úvahu strukturu krátkodobých závazků z pohledu jejich skutečné splatnosti. Proto se doporučuje zahrnout do konstrukce ukazatele pouze okamžitě splatné závazky. Může být pak označen jako okamžitá likvidita
Hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / okamžitě splatné závazky
Je použitelný pouze u interní analýzy, neboť externí uživatelé mají k dispozici pouze veřejně publikovatelné údaje.
4. Všechny dosud uvedené ukazatele hodnotí likviditu staticky, tj. k určitému datu. Následující ukazatel tento nedostatek překonává tím, že je odvozen z cash flow, což je toková veličina. Cash flow likvidita je označována i jako cash flow solventnost a vyjadřuje schopnost produkovat peněžní prostředky k úhradě krátkodobých závazků
cash flow likvidita = cash flow / krátkodobé závazky
5. Tento ukazatel slouží k hodnocení schopnosti ...
5. Tento ukazatel slouží k hodnocení schopnosti hradit veškeré dluhy. Ukazatel oddlužení vypovídá o poměru mezi financováním cizím kapitálem a schopností podniku vyrovnávat vzniklé závazky z vlastní finanční síly.
Ukazatel oddlužení = cash flow / cizí kapitál
K ukazatelů, platební schopnosti bývá řazen i pracovní kapitál, který je v podstatě hrubou mírou potenciální hotovosti podniku, je rovněž měřítkem likvidity
Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity, označované též jako ukazatele obratovosti nebo vázanosti kapitálu, měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Má-li jich více než je účelné vznikají zbytečné náklady a tím i nízký zisk. Má-li jich méně přichází o tržby, které by jinak mohl získat. Patří k mezivýkazovým ukazatelům, neboť vycházejí z Rozvahy a z Výkazu zisku a ztrát. Mají podobu buď rychlosti obratu, tedy poměrového ukazatele, který vyjadřuje, kolikrát se příslušná složka podnikového majetku přemění ve sledovaném období v peněžní prostředky nebo doby obratu, vyjadřující jak dlouho přeměna trvá.
Ukazatel oddlužení = cash flow / cizí kapitál
K ukazatelů, platební schopnosti bývá řazen i pracovní kapitál, který je v podstatě hrubou mírou potenciální hotovosti podniku, je rovněž měřítkem likvidity
Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity, označované též jako ukazatele obratovosti nebo vázanosti kapitálu, měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Má-li jich více než je účelné vznikají zbytečné náklady a tím i nízký zisk. Má-li jich méně přichází o tržby, které by jinak mohl získat. Patří k mezivýkazovým ukazatelům, neboť vycházejí z Rozvahy a z Výkazu zisku a ztrát. Mají podobu buď rychlosti obratu, tedy poměrového ukazatele, který vyjadřuje, kolikrát se příslušná složka podnikového majetku přemění ve sledovaném období v peněžní prostředky nebo doby obratu, vyjadřující jak dlouho přeměna trvá.
1. Nejkomplexnějším ukazatelem je obrat ...
1. Nejkomplexnějším ukazatelem je obrat celkových aktiv. Obrat celkových aktiv označovaný též jako produktivnost vloženého kapitálu měří efektivnost využití veškerých aktiv bez ohledu na jejich zdroje krytí.
obrat celkových aktiv = tržby / aktiva celkem
Nevýhodou je že tržby jsou veličinou tokovou, zatímco stav aktiv se může během roku měnit Pro objektivnější výpočet by bylo vhodnější vyjádřit aktiva průměrným stavem vypočteným ze stavu na začátku a konci sledovaného období
2. Ukazatel pro posouzení stálých aktiv se nazývá obrat hmotného investičního majetku nazývaný i jako relativní vázanosti hmotného investičního majetku je ukazatelem efektivnosti a intenzity využívání budov, strojů, zařízení, proto bývá označován i jako produktivnost fixních aktiv. Nižší hodnota než průměr signalizuje nízké využití a tudíž je nutné omezit podnikové investice.
Obrat hmotného investičního majetku = tržby / HIM v zůstatkových cenách
Mezi nedostatky patří, že inflace způsobuje, že cena mnoha aktiv pořízených v minulosti je silně podhodnocena, tudíž že starší firma dosahuje vyššího obratu HIM než firma nová
obrat celkových aktiv = tržby / aktiva celkem
Nevýhodou je že tržby jsou veličinou tokovou, zatímco stav aktiv se může během roku měnit Pro objektivnější výpočet by bylo vhodnější vyjádřit aktiva průměrným stavem vypočteným ze stavu na začátku a konci sledovaného období
2. Ukazatel pro posouzení stálých aktiv se nazývá obrat hmotného investičního majetku nazývaný i jako relativní vázanosti hmotného investičního majetku je ukazatelem efektivnosti a intenzity využívání budov, strojů, zařízení, proto bývá označován i jako produktivnost fixních aktiv. Nižší hodnota než průměr signalizuje nízké využití a tudíž je nutné omezit podnikové investice.
Obrat hmotného investičního majetku = tržby / HIM v zůstatkových cenách
Mezi nedostatky patří, že inflace způsobuje, že cena mnoha aktiv pořízených v minulosti je silně podhodnocena, tudíž že starší firma dosahuje vyššího obratu HIM než firma nová
Likvidita – momentální schopnost ...
Likvidita – momentální schopnost podniku uhradit své splatné závazky. Je měřítkem okamžité plat. Schopnosti
Likvidnost –schopnost transformace majetku do peněžní podoby. Čím větší tuto schopnost má, tím je likvidnější
Ze složení majetku je jasné, že k úhradě se používají krátkodobá aktiva jako pokladní hotovost, hotové výrobky, zásoby materiálu, peníze na účtech u banky, splatné pohledávky u odběratelů apod., i když se v konečném důsledku provozní činnosti na peníze přemění veškerý majetek, tzn. dlouhodobý.
Solventnost je zajištěna trvalou finanční stabilitou a jeho dlouhodobou schopností vytvářet zisk. Nemá-li se podnik stát insolventním, musí udržovat určitou výši disponibilních oběžných aktiv ke krytí svých závazků.
1. prvním ukazatelem je běžná likvidita, označovaná jako celková likvidita, ukazatel solventnosti nebo poměrový ukazatel pracovního kapitálu, případně i likvidita 3. stupně. Vyjadřuje kolik Kč oběžného majetku je kryta 1 Kč krátkodobých závazků, tj. kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele. V podstatě ověřuje zda podnik dodržuje „zlaté pravidlo financování“
běžná likvidita = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky
Likvidnost –schopnost transformace majetku do peněžní podoby. Čím větší tuto schopnost má, tím je likvidnější
Ze složení majetku je jasné, že k úhradě se používají krátkodobá aktiva jako pokladní hotovost, hotové výrobky, zásoby materiálu, peníze na účtech u banky, splatné pohledávky u odběratelů apod., i když se v konečném důsledku provozní činnosti na peníze přemění veškerý majetek, tzn. dlouhodobý.
Solventnost je zajištěna trvalou finanční stabilitou a jeho dlouhodobou schopností vytvářet zisk. Nemá-li se podnik stát insolventním, musí udržovat určitou výši disponibilních oběžných aktiv ke krytí svých závazků.
1. prvním ukazatelem je běžná likvidita, označovaná jako celková likvidita, ukazatel solventnosti nebo poměrový ukazatel pracovního kapitálu, případně i likvidita 3. stupně. Vyjadřuje kolik Kč oběžného majetku je kryta 1 Kč krátkodobých závazků, tj. kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele. V podstatě ověřuje zda podnik dodržuje „zlaté pravidlo financování“
běžná likvidita = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky
Ukazatel běžné likvidity má ale ...
Ukazatel běžné likvidity má ale určité nedostatky. Nepřihlíží například ke struktuře oběžných aktiv z pohledu jejich likvidnosti, nepřihlíží ke struktuře krátkodobých závazků z hlediska jejich splatnosti, výše ukazatele je ovlivnitelná odložením některých nákupů a konečně že nevyjadřuje zpravidla vývoj platební schopnosti během roku. I přesto je ale významným indikátorem platební schopnosti.. Čím je jeho hodnota vyšší tím pravděpodobnější je zachování platební schopnosti podniku
2. Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům se používá i další ukazatel, kterým je pohotová likvidita. Bývá označována i jako běžná likvidita, pokud je běžná označená jako celková, nebo rychlá likvidita, rychlý poměr, likvidita 2. stupně nebo dokonce test kyselosti. Poměřuje pouze pohotová oběžná aktiva (zahrnující pouze peněžní prostředky, CP a pohledávky) s krátkodobými závazky
pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky
Z pohledu věřitelů je výhodnější vyšší hodnota tohoto ukazatele, z pohledu vlastníků již méně.
2. Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům se používá i další ukazatel, kterým je pohotová likvidita. Bývá označována i jako běžná likvidita, pokud je běžná označená jako celková, nebo rychlá likvidita, rychlý poměr, likvidita 2. stupně nebo dokonce test kyselosti. Poměřuje pouze pohotová oběžná aktiva (zahrnující pouze peněžní prostředky, CP a pohledávky) s krátkodobými závazky
pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky
Z pohledu věřitelů je výhodnější vyšší hodnota tohoto ukazatele, z pohledu vlastníků již méně.
3. Dalším ukazatelem je dluh ...
3. Dalším ukazatelem je dluh na vlastní jmění. Má obdobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míry financování. Roste s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku.
dluh na vlastní jmění = celkové závazky / vlastní jmění
Jeho převrácená hodnota se nazývá míra finanční samostatnosti
4. Zadluženost podniku je taky v úzkém vztahu s platební schopností, přestože jsou oba stavy hodnoceny nezávisle. Čím více dluhů tím je nutné v budoucnu věnovat větší pozornost tvorbě prostředků na jejich splácení.
Proto se k hodnocení zadluženosti používá i další ukazatel:
ukazatel = cash-flow z provozní činnosti / celkové závazky
Při využití leasingové formy financování, by se měl objem leasingových závazků přičíst k ostatním závazkům, neboť i leasingové splátky představují v podstatě stejný dluh jako splátky úvěru, avšak z hlediska účetně-metodického nejsou v rozvaze zachyceny. Pro finančně zdravou firmu by měl být větší než 20 %
dluh na vlastní jmění = celkové závazky / vlastní jmění
Jeho převrácená hodnota se nazývá míra finanční samostatnosti
4. Zadluženost podniku je taky v úzkém vztahu s platební schopností, přestože jsou oba stavy hodnoceny nezávisle. Čím více dluhů tím je nutné v budoucnu věnovat větší pozornost tvorbě prostředků na jejich splácení.
Proto se k hodnocení zadluženosti používá i další ukazatel:
ukazatel = cash-flow z provozní činnosti / celkové závazky
Při využití leasingové formy financování, by se měl objem leasingových závazků přičíst k ostatním závazkům, neboť i leasingové splátky představují v podstatě stejný dluh jako splátky úvěru, avšak z hlediska účetně-metodického nejsou v rozvaze zachyceny. Pro finančně zdravou firmu by měl být větší než 20 %
5. Další ukazatelé slouží k hodnocení ...
5. Další ukazatelé slouží k hodnocení přiměřenosti zadluženosti podniku z pohledu jejího dopadu na zisk. Jedním z nejpoužívanějších je úrokové krytí, který vyjadřuje kolikrát vytvořený zisk před odpočtem úroků a daní, převyšuje úrokové platby. Úroky představují samozřejmě úroky zahrnované do nákladů, tedy úroky za použití cizího kapitálu. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím pro podnik lépe (bezproblémový – hodnota okolo 8, problémový okolo 3)
úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky
6. Podobným ukazatelem, který do závazků podniku opět zahrnuje i leasingové splátky je ukazatel krytí fixních poplatků. V současné době je používanější než předchozí.
krytí fixních poplatků = (zisk před zdaněním a úroky + leas. splátek) / úroky + leas. splátek
Ukazatele platební schopnosti
Platební schopnost je chápána jako schopnost podniku uhradit své závazky. Její ohrožení může podnik dovést až k bankrotu. Zpravidla se setkáváme se třemi pojmy, a to solventnost, likvidita a likvidnost
Solventnost – obecná schopnost podniku získávat prostředky na úhradu svých závazků. Je to tedy platební schopnost obecně a není vázána pouze k určitým závazkům. Lze ji chápat jako relativní přebytek hodnoty aktiv nad hodnotu závazků.
úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky
6. Podobným ukazatelem, který do závazků podniku opět zahrnuje i leasingové splátky je ukazatel krytí fixních poplatků. V současné době je používanější než předchozí.
krytí fixních poplatků = (zisk před zdaněním a úroky + leas. splátek) / úroky + leas. splátek
Ukazatele platební schopnosti
Platební schopnost je chápána jako schopnost podniku uhradit své závazky. Její ohrožení může podnik dovést až k bankrotu. Zpravidla se setkáváme se třemi pojmy, a to solventnost, likvidita a likvidnost
Solventnost – obecná schopnost podniku získávat prostředky na úhradu svých závazků. Je to tedy platební schopnost obecně a není vázána pouze k určitým závazkům. Lze ji chápat jako relativní přebytek hodnoty aktiv nad hodnotu závazků.
Optimální finanční struktura je taková ...
Optimální finanční struktura je taková při níž jsou náklady na její tvorbu minimální a finanční struktura přispívá k minimalizaci tržní hodnoty firmy.
Poměr vlastního a cizího kapitálu je nejen v různých zemích, ale i v podnicích různých oborů činnosti různý. Tradičně se uplatňuje zásada, že vlastní kapitál má být vyšší vzhledem k tomu, že cizí kapitál je nutno splatit. Nízký poměr vlastní kapitálu k cizímu se považuje za určitou slabost podniku a ohrožení stability. Pokud je cizího kapitálu více, riziko nesou především věřitelé, což může vést k obtížím při získávání úvěru, popř. k jeho získávání za horší podmínek (větší úrok = pak by se to již nevyplatilo).
Průměr podílu cizího kapitálu na finanční struktuře v zemích OECD činí 35 %.
1. Základním ukazatelem zadluženosti bývá zpravidla poměr celkových závazků (krátkodobých i dlouhodobých) k celkovým aktivům. Nazývá se též ukazatel věřitelského rizika. (pozn. do celkových závazků nutno započíst i krátkodobé a dlouhodobé úvěry – v rozvaze jsou od ostatních závazků vedeny odděleně)
zadluženost = celkové závazky / aktiva celkem . 100
Poměr vlastního a cizího kapitálu je nejen v různých zemích, ale i v podnicích různých oborů činnosti různý. Tradičně se uplatňuje zásada, že vlastní kapitál má být vyšší vzhledem k tomu, že cizí kapitál je nutno splatit. Nízký poměr vlastní kapitálu k cizímu se považuje za určitou slabost podniku a ohrožení stability. Pokud je cizího kapitálu více, riziko nesou především věřitelé, což může vést k obtížím při získávání úvěru, popř. k jeho získávání za horší podmínek (větší úrok = pak by se to již nevyplatilo).
Průměr podílu cizího kapitálu na finanční struktuře v zemích OECD činí 35 %.
1. Základním ukazatelem zadluženosti bývá zpravidla poměr celkových závazků (krátkodobých i dlouhodobých) k celkovým aktivům. Nazývá se též ukazatel věřitelského rizika. (pozn. do celkových závazků nutno započíst i krátkodobé a dlouhodobé úvěry – v rozvaze jsou od ostatních závazků vedeny odděleně)
zadluženost = celkové závazky / aktiva celkem . 100
Platí, že čím je vyšší hodnota tohoto ukazatele, ...
Platí, že čím je vyšší hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je i zadluženost celkového majetku a tím vyšší i finanční riziko, že dluh nebude splacen. Ukazatel má velký význam zejména pro dlouhodobé věřitele. Použití cizích zdrojů může ale také přispívat ke zvyšování celkové výnosnosti kapitálu podniku (např. jeho vysoká hodnota ukazatele je příznivá pro kmenové akcionáře je-li procento rentability, výnosnosti z celkového kapitálu větší, než je procento úroků z cizího kapitálu)
Analytickými ukazateli je pak dlouhodobá zadluženost (podíl dlouhodobých závazků a celkových aktiv) a krátkodobá zadluženost (podíl krátkodobých závazků a celkových aktiv).
2. Doplňkovým ukazatelem je míra samofinancování, jež vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. Používá se pro hodnocení hospodářské a finanční stability podniku a bývá spolu s ukazateli platební schopnosti považován za nejvýznamnější ukazatel celkové finanční situace podniku (součet hodnot ukazatelů zadluženosti a míry samofinancování musí být roven 100%)
Míra samofinancování = vlastní jmění / celková aktiva
Analytickými ukazateli je pak dlouhodobá zadluženost (podíl dlouhodobých závazků a celkových aktiv) a krátkodobá zadluženost (podíl krátkodobých závazků a celkových aktiv).
2. Doplňkovým ukazatelem je míra samofinancování, jež vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. Používá se pro hodnocení hospodářské a finanční stability podniku a bývá spolu s ukazateli platební schopnosti považován za nejvýznamnější ukazatel celkové finanční situace podniku (součet hodnot ukazatelů zadluženosti a míry samofinancování musí být roven 100%)
Míra samofinancování = vlastní jmění / celková aktiva
Převrácená hodnota míry samofinancování ...
Převrácená hodnota míry samofinancování se nazývá finanční páka. Má velký význam při hodnocení výnosnosti podniku prostřednictvím pyramidových soustav ukazatelů. Prostřednictvím tohoto ukazatele se odráží vliv změn zadluženosti podniku ve změnách rentability vloženého kapitálu.
Finanční páka = aktiva celkem / vlastní jmění
Vysoký podíl vlastního kapitálu však může vyjadřovat překapitalizování podniku, což znamená, že firma z důvodu přílišné opatrnosti nedostatečně využívá cizích zdrojů. Opakem je podkapitalizování (dlouhodobé závazky plus vlastní jmění dělené stálými aktivy), kdy je firma příliš zadlužena a výše vlastního jmění je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti. Poměr podkapitalizování by měl být větší nebo roven 1 tj. zlaté bilanční pravidlo.
Dalším pravidlem je zlaté pravidlo financování, které říká, že kapitál by neměl být v majetku vázán déle než je doba splatnosti kapitálu. Jeho uplatnění je však možné pouze ve fázi plánování
Finanční páka = aktiva celkem / vlastní jmění
Vysoký podíl vlastního kapitálu však může vyjadřovat překapitalizování podniku, což znamená, že firma z důvodu přílišné opatrnosti nedostatečně využívá cizích zdrojů. Opakem je podkapitalizování (dlouhodobé závazky plus vlastní jmění dělené stálými aktivy), kdy je firma příliš zadlužena a výše vlastního jmění je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti. Poměr podkapitalizování by měl být větší nebo roven 1 tj. zlaté bilanční pravidlo.
Dalším pravidlem je zlaté pravidlo financování, které říká, že kapitál by neměl být v majetku vázán déle než je doba splatnosti kapitálu. Jeho uplatnění je však možné pouze ve fázi plánování
Obecně je udáváno, že finanční pozice podniku se posuzuje dle:
- analýzy finanční stability podniku, která se posuzuje jak z pohledu dlouhodobého (kdy se zkoumá struktura kapitálu pomocí ukazatelů zadluženosti) i z krátkodobého (kdy je analyzována platební schopnost pomocí ukazatelů likvidity)
- analýzy výnosnosti podniku, která vypovídá o efektivnosti využívání majetku a je posuzována dle ukazatelů rentability a aktivity
- analýzu kapitálového potenciálu podniku, jež vypovídá o tržní hodnotě firmy a je odvozována z údajů o kapitálovém trhu
Pro posouzení jednotlivých oblastí se tedy využívají následující ukazatele, kteří jsou rozdělení do 5 skupin:
- Ukazatele zadluženosti měří rozsah, v jakém je firma financována cizími finančními zdroji
- Ukazatele platební schopnosti měří schopnost podniku včas hradit své závazky
- Ukazatele aktivity měří efektivnost, s jakou podnik řídí svůj majetek
- Ukazatele rentability měří celkovou účinnost řízení podniku
- Ukazatele tržní hodnoty firmy jsou odrazem tržního, tedy reálného ocenění podniku. Ukazují jak vysoce firmu hodnotí investoři
- analýzy výnosnosti podniku, která vypovídá o efektivnosti využívání majetku a je posuzována dle ukazatelů rentability a aktivity
- analýzu kapitálového potenciálu podniku, jež vypovídá o tržní hodnotě firmy a je odvozována z údajů o kapitálovém trhu
Pro posouzení jednotlivých oblastí se tedy využívají následující ukazatele, kteří jsou rozdělení do 5 skupin:
- Ukazatele zadluženosti měří rozsah, v jakém je firma financována cizími finančními zdroji
- Ukazatele platební schopnosti měří schopnost podniku včas hradit své závazky
- Ukazatele aktivity měří efektivnost, s jakou podnik řídí svůj majetek
- Ukazatele rentability měří celkovou účinnost řízení podniku
- Ukazatele tržní hodnoty firmy jsou odrazem tržního, tedy reálného ocenění podniku. Ukazují jak vysoce firmu hodnotí investoři
Soustavy ukazatelů pro analýzu finanční situace podniku
Ukazatele zadluženosti
Označují se též jako ukazatele řízení dluhu a měří rozsah, v jakém je firma financována cizími zdroji. Hodnotí v podstatě finanční strukturu podniku, jež představuje podíl vlastních a cizích zdrojů na financování činnosti podniku. Neplést si to s kapitálovou strukturou, která představuje pouze kapitál, z něhož je financován dlouhodobý majetek a trvalá část oběžných aktiv.
Analýza zadluženosti nejdříve porovnává vybrané rozvahové položky a zjišťuje v jakém rozsahu jsou aktiva podniku financována cizími zdroji. Poměr vlastního a cizího kapitálu je dán druhem odvětví a podnik se tímto podílem zabývá již ve formulaci dluhové politiky. Může použít jednu ze dvou, nejčastěji uváděných, metod optimalizace finanční struktury
- pravidlo vertikální struktury, které uvádí, že podíl by měl být 1:1, neboť vlastníci by měli přispívat alespoň stejně jako věřitelé
- zásada, že podíl vlastního kapitálu by měl být pokud možno vyšší než podíl dluhového financování, neboť cizí kapitál je nutno splatit
Označují se též jako ukazatele řízení dluhu a měří rozsah, v jakém je firma financována cizími zdroji. Hodnotí v podstatě finanční strukturu podniku, jež představuje podíl vlastních a cizích zdrojů na financování činnosti podniku. Neplést si to s kapitálovou strukturou, která představuje pouze kapitál, z něhož je financován dlouhodobý majetek a trvalá část oběžných aktiv.
Analýza zadluženosti nejdříve porovnává vybrané rozvahové položky a zjišťuje v jakém rozsahu jsou aktiva podniku financována cizími zdroji. Poměr vlastního a cizího kapitálu je dán druhem odvětví a podnik se tímto podílem zabývá již ve formulaci dluhové politiky. Může použít jednu ze dvou, nejčastěji uváděných, metod optimalizace finanční struktury
- pravidlo vertikální struktury, které uvádí, že podíl by měl být 1:1, neboť vlastníci by měli přispívat alespoň stejně jako věřitelé
- zásada, že podíl vlastního kapitálu by měl být pokud možno vyšší než podíl dluhového financování, neboť cizí kapitál je nutno splatit
Oba přístupy vycházejí v podstatě z přístupu k riziku.
Oba přístupy vycházejí v podstatě z přístupu k riziku. Nejdůležitějším faktorem však je cena používaných zdrojů. Je dána úrokovou mírou placenou za použití cizích finančních zdrojů nebo výnosem, který je placen vlastníkům podniku např. ve formě dividend či podílů na zisku
Hlavní motiv k využívání cizích zdrojů vyplývá z jejich relativně nižší ceny ve srovnání se zdroji cizími. Cenu cizích zdrojů výrazně modifikuje daňové zákonodárství, které umožňuje zahrnout placený úrok do nákladů.Tím úroková míra placená za použití cizích zdrojů je nižší právě o docílenou daňovou úsporu
iS – skutečná úroková míra
is=in . ( 1-d ) in – nominální úroková míra
d – sazba daní z příjmů
Použití cizích finančních zdrojů spolu s vlastními zdroji tak umožňuje snížit průměrnou cenu celkových použitých zdrojů, tzn. celkové průměrné náklady na použitý kapitál, které jsou zjišťovány jako vážený aritmetický průměr na pořízení jednotlivých složek kapitálu, kde vahami jsou podíly těchto složek
D – celkové dluhy podniku v Kč
rc (v %) = D / V . rD + E / V . rE E - celkové vlastní jmění podniku v Kč
V – celkový kapitál podniku v Kč rD – úroková míra dluhu v %
rE – výnosnost vlastního kapitálu
Hlavní motiv k využívání cizích zdrojů vyplývá z jejich relativně nižší ceny ve srovnání se zdroji cizími. Cenu cizích zdrojů výrazně modifikuje daňové zákonodárství, které umožňuje zahrnout placený úrok do nákladů.Tím úroková míra placená za použití cizích zdrojů je nižší právě o docílenou daňovou úsporu
iS – skutečná úroková míra
is=in . ( 1-d ) in – nominální úroková míra
d – sazba daní z příjmů
Použití cizích finančních zdrojů spolu s vlastními zdroji tak umožňuje snížit průměrnou cenu celkových použitých zdrojů, tzn. celkové průměrné náklady na použitý kapitál, které jsou zjišťovány jako vážený aritmetický průměr na pořízení jednotlivých složek kapitálu, kde vahami jsou podíly těchto složek
D – celkové dluhy podniku v Kč
rc (v %) = D / V . rD + E / V . rE E - celkové vlastní jmění podniku v Kč
V – celkový kapitál podniku v Kč rD – úroková míra dluhu v %
rE – výnosnost vlastního kapitálu
Majitelé firmy –
Majitelé firmy – ti si finanční analýzou ověřují, zda prostředky, které investovali, jsou náležitě zhodnocovány a využívány
Manažeři – využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro dlouhodobé i operativní rozhodování o podniku, zajímají se nejen o vývoj podniku, který řídí, ale i o vývoj finanční situace obchodních partnerů i konkurenčních podniků
Zaměstnanci – mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku, bývají motivováni hospodářskými výsledky, zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy mzdové a sociální
Základní metodické nástroje finanční analýzy
Základním metodickým nástrojem finanční analýzy jsou finanční poměrové ukazatele. Vznikají jako poměr dvou absolutních ukazatelů, tedy vztah jednoho čísla k druhému a umožňují tím srovnávat aktuální informace k jejím historickým datům nebo datům jiných podniků. Poměrové ukazatele se běžně vypočítávají vydělením jedné položky jinou položkou uvedenou ve výkazech, mezi nimiž existují co do obsahu určité souvislosti Konstrukce a výběr ukazatelů je podřízen hlavně tomu, co chceme změřit. Hlavní důraz z hlediska finančního manažera i ostatních uživatelů musí být kladen na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů, vzájemné vazby a závislosti a způsob jejich interpretace a hodnocení. Vypovídací schopnost je odvislá od užitých metod finanční analýzy.
Manažeři – využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro dlouhodobé i operativní rozhodování o podniku, zajímají se nejen o vývoj podniku, který řídí, ale i o vývoj finanční situace obchodních partnerů i konkurenčních podniků
Zaměstnanci – mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku, bývají motivováni hospodářskými výsledky, zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy mzdové a sociální
Základní metodické nástroje finanční analýzy
Základním metodickým nástrojem finanční analýzy jsou finanční poměrové ukazatele. Vznikají jako poměr dvou absolutních ukazatelů, tedy vztah jednoho čísla k druhému a umožňují tím srovnávat aktuální informace k jejím historickým datům nebo datům jiných podniků. Poměrové ukazatele se běžně vypočítávají vydělením jedné položky jinou položkou uvedenou ve výkazech, mezi nimiž existují co do obsahu určité souvislosti Konstrukce a výběr ukazatelů je podřízen hlavně tomu, co chceme změřit. Hlavní důraz z hlediska finančního manažera i ostatních uživatelů musí být kladen na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů, vzájemné vazby a závislosti a způsob jejich interpretace a hodnocení. Vypovídací schopnost je odvislá od užitých metod finanční analýzy.
Ukazatele užívané ve finanční analýze zahrnují:
- ukazatele absolutní (stavové) – jsou vyjádřením objemu položek účetních výkazů, tzn. přinášejí informaci o rozsahu podnikových aktiv a pasiv, nákladů a výnosů, přičemž měrnou jednotkou jsou peníze
- ukazatele rozdílové (fondy finančních prostředků) – vyjadřují rozdíl dvou ukazatelů absolutních. Typickým příkladem je zisk nebo čistý pracovní kapitál
- ukazatele poměrové – vyjadřují poměr dvou ukazatelů absolutních. Umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních charakteristikách podniku, umožňují provádět časová srovnání, srovnávací analýzy apod., proto jsou ukazateli nejpoužívanějšími
- ukazatele pružnosti (ukazatelé elasticity) – jsou poměrem relativních přírůstků, kdy v čitateli je relativní přírůstek závislé veličiny a ve jmenovateli relativní přírůstek nezávislé veličiny. Ukazují o kolik se změní závislá veličina, když nezávislá se změní o 1%
Základní oblasti finanční analýzy:
Praktickým používáním se vyčlenila určitá skupina ukazatelů, které umožňují vytvořit si základní představu o finanční situaci daného podniku. Ukazatele se obvykle sdružují do skupin, přičemž se každá z nich váže k některému aspektu finančního stavu podniku tak, aby bylo možné posoudit globální finanční pozici, odhalit případné poruchy a ukázat naopak na silné stránky podniku.
- ukazatele rozdílové (fondy finančních prostředků) – vyjadřují rozdíl dvou ukazatelů absolutních. Typickým příkladem je zisk nebo čistý pracovní kapitál
- ukazatele poměrové – vyjadřují poměr dvou ukazatelů absolutních. Umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních charakteristikách podniku, umožňují provádět časová srovnání, srovnávací analýzy apod., proto jsou ukazateli nejpoužívanějšími
- ukazatele pružnosti (ukazatelé elasticity) – jsou poměrem relativních přírůstků, kdy v čitateli je relativní přírůstek závislé veličiny a ve jmenovateli relativní přírůstek nezávislé veličiny. Ukazují o kolik se změní závislá veličina, když nezávislá se změní o 1%
Základní oblasti finanční analýzy:
Praktickým používáním se vyčlenila určitá skupina ukazatelů, které umožňují vytvořit si základní představu o finanční situaci daného podniku. Ukazatele se obvykle sdružují do skupin, přičemž se každá z nich váže k některému aspektu finančního stavu podniku tak, aby bylo možné posoudit globální finanční pozici, odhalit případné poruchy a ukázat naopak na silné stránky podniku.
Úkolem finanční analýzy je globální posouzení ...
Úkolem finanční analýzy je globální posouzení finanční pozice podniku. Je sice pohledem do minulosti, ale zároveň i základem pro záměry do budoucna. Tyto záměry jsou pak rozpracovány ve finančních plánech. Z hlediska řídícího cyklu je finanční analýza spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím a finančním plánováním, které zobrazuje budoucí předpokládaný vývoj.
Hlavní úkoly finanční analýzy lze shrnout do následujících oblastí:
- verifikace dosažených výsledků, kvantifikace příčin
- hledání rezerv v provozní i investiční činnosti
- východisko pro sestavení kvalitních krátko i dlouhodobých plánů, které jsou podkladem pro rozhodování v budoucnu
- nástroj kontroly
Průběžná znalost finanční situace firmy umožňuje managerům se správně rozhodovat při získávání finančních zdrojů, při stanovení optimální finanční struktury, při alokaci volných peněžních zdrojů, při poskytování obchodního úvěru, při volbě dividendové politiky apod. Pravidelné provádění finančních analýz je nezbytné z hlediska možnosti upozornit s předstihem na problémy v hospodaření firmy. Avšak finanční analýza je pouze prostředkem k poznání stavu podniku, není ale prostředkem ke změně tohoto stavu.
Hlavní úkoly finanční analýzy lze shrnout do následujících oblastí:
- verifikace dosažených výsledků, kvantifikace příčin
- hledání rezerv v provozní i investiční činnosti
- východisko pro sestavení kvalitních krátko i dlouhodobých plánů, které jsou podkladem pro rozhodování v budoucnu
- nástroj kontroly
Průběžná znalost finanční situace firmy umožňuje managerům se správně rozhodovat při získávání finančních zdrojů, při stanovení optimální finanční struktury, při alokaci volných peněžních zdrojů, při poskytování obchodního úvěru, při volbě dividendové politiky apod. Pravidelné provádění finančních analýz je nezbytné z hlediska možnosti upozornit s předstihem na problémy v hospodaření firmy. Avšak finanční analýza je pouze prostředkem k poznání stavu podniku, není ale prostředkem ke změně tohoto stavu.
Uživatelé finanční analýzy
Výsledky finanční analýzy neslouží pouze podnikovému managementu. Z pohledu uživatelů těchto výsledků lze finanční analýzu rozdělit do 2 oblastí:
- externí finanční analýza, která vychází ze zveřejňovaných a jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací. Externí finanční analýzy slouží především
Informace, které se týkají finančního stavu podniku, jsou předmětem mnoha subjektů, mezi které patří především:
Obchodní partneři – kteří zahrnují jak dodavatele, tak odběratele. Dodavatelé si na základě znalostí finanční situace vybírají nejvhodnější odběratele. Prostřednictvím analýzy si ověřují možnost a reálnost plnění uzavřených smluv. Zajímají se především o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv, krátkodobých závazků i o průběh peněžních toků. Odběratelé, tzn. zákazníci mají zájem především na dlouhodobé stabilitě podniku, aby v případě bankrotu neměli problémy se zajištěním vlastní výroby
Banky a jiní věřitelé – věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek, sledují tedy solventnost, likviditu, hodnotí výnosnost podniku v delším časovém horizontu
- externí finanční analýza, která vychází ze zveřejňovaných a jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací. Externí finanční analýzy slouží především
Informace, které se týkají finančního stavu podniku, jsou předmětem mnoha subjektů, mezi které patří především:
Obchodní partneři – kteří zahrnují jak dodavatele, tak odběratele. Dodavatelé si na základě znalostí finanční situace vybírají nejvhodnější odběratele. Prostřednictvím analýzy si ověřují možnost a reálnost plnění uzavřených smluv. Zajímají se především o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv, krátkodobých závazků i o průběh peněžních toků. Odběratelé, tzn. zákazníci mají zájem především na dlouhodobé stabilitě podniku, aby v případě bankrotu neměli problémy se zajištěním vlastní výroby
Banky a jiní věřitelé – věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek, sledují tedy solventnost, likviditu, hodnotí výnosnost podniku v delším časovém horizontu
Držitelé dluhopisů se zajímají zejména o ...
Držitelé dluhopisů se zajímají zejména o jeho finanční stabilitu a platební schopnost s cílem zjistit, zda jim bude jejich cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši
Investoři – primárními uživateli jsou akcionáři poskytující kapitál, kteří se zajímají především o stabilitu podniku a jeho další rozvoj, o míru rizika a o míru zhodnocení vloženého kapitálu
Burzovní makléři – kteří informace o finanční situaci podniku obchodovaných na burze potřebují průběžně pro rozhodování o obchodech s CP
Konkurenční firmy – získané informace využívají pro srovnání s vlastními výsledky, pro odhalení silných a slabých stránek a tím upevnění svého postavení na trhu
Státní orgány – pro kontrolu plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování finanční výpomoci vyžadují informace pro formulování hospodářské politiky státu
Další zájemci např. analytici, auditoři, účetní a daňoví poradci, makléři, univerzity, novináři, kteří prostřednictvím analýzy odhalují nedostatky ve finančním hospodaření podniku a navrhují nápravná opatření
- interní finanční analýza, kdy jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku
Investoři – primárními uživateli jsou akcionáři poskytující kapitál, kteří se zajímají především o stabilitu podniku a jeho další rozvoj, o míru rizika a o míru zhodnocení vloženého kapitálu
Burzovní makléři – kteří informace o finanční situaci podniku obchodovaných na burze potřebují průběžně pro rozhodování o obchodech s CP
Konkurenční firmy – získané informace využívají pro srovnání s vlastními výsledky, pro odhalení silných a slabých stránek a tím upevnění svého postavení na trhu
Státní orgány – pro kontrolu plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování finanční výpomoci vyžadují informace pro formulování hospodářské politiky státu
Další zájemci např. analytici, auditoři, účetní a daňoví poradci, makléři, univerzity, novináři, kteří prostřednictvím analýzy odhalují nedostatky ve finančním hospodaření podniku a navrhují nápravná opatření
- interní finanční analýza, kdy jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku
9. Finanční analýza v podniku, úloha a místo ve finančním řízení.
9. Finanční analýza v podniku, úloha a místo ve finančním řízení. Základní metodické nástroje finanční analýzy. Soustavy ukazatelů pro analýzu finanční situace podniku, predikce finanční tísně.
Finanční analýza v podniku, úloha a místo ve finančním řízení
Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást soustavy podnikového řízení. Obecně je jejím cílem diagnóza finančního hospodaření firmy. Smyslem a podstatou je studium souvislostí mezi úlohami finančního rozhodování na straně jedné a potřebou analýz ´pro naplňování takových úloh na straně druhé.
Finanční řízení se opírá o výsledky finančních analýz, neboť teprve podrobné ověření dosažených výsledků, kvantifikace příčin a jejich systematické hodnocení ve vzájemných souvislostech může odhalit reálné postavení podniku a může sloužit pro konkrétní rozhodování. Postup, jakým lze uvedeného dosáhnout je možno rozdělit na
- zobrazení minulého vývoje finanční situace a finančního hospodaření podniku
- určení příčin pozitivních či negativních vývojových trendů
- návrh opatření pro další vývoj a rámcové zhodnocení jejich předností a rizik
Finanční analýza v podniku, úloha a místo ve finančním řízení
Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást soustavy podnikového řízení. Obecně je jejím cílem diagnóza finančního hospodaření firmy. Smyslem a podstatou je studium souvislostí mezi úlohami finančního rozhodování na straně jedné a potřebou analýz ´pro naplňování takových úloh na straně druhé.
Finanční řízení se opírá o výsledky finančních analýz, neboť teprve podrobné ověření dosažených výsledků, kvantifikace příčin a jejich systematické hodnocení ve vzájemných souvislostech může odhalit reálné postavení podniku a může sloužit pro konkrétní rozhodování. Postup, jakým lze uvedeného dosáhnout je možno rozdělit na
- zobrazení minulého vývoje finanční situace a finančního hospodaření podniku
- určení příčin pozitivních či negativních vývojových trendů
- návrh opatření pro další vývoj a rámcové zhodnocení jejich předností a rizik
Celkové riziko se vztahuje jednak k výrobní činnosti –
Celkové riziko se vztahuje jednak k výrobní činnosti – provozní riziko, ke způsobu financování činnosti – finanční riziko a riziko tržní související se změnami cen, měnových kurzů, riziko inovační – vyplývající ze zavádění nových výrobků a technologií a riziko investiční – související s alokací peněz do hmotného a finančního majetku.
Celkovým rizikem se rozumí nejistota očekávaných budoucích zisků podniku. Je odvislé od oboru činnosti, velikosti firmy, jejího postavení na trhu a řady dalších činitelů. Souvisí úzce jak se vstupy, tak s jejími výstupy a s výrobními technologiemi.
Úvěrová politika podniku – souvisí s rozhodováním o způsobu úhrady odběrateli podniku za dodané výrobky a služby, zda vyžadovat platbu za hotové či umožnit odklad platby se stanovené lhůtě tzv. obchodní úvěr.
V podstatě úvěrová politika spočívá ve výběru zákazníků. stanovení platebních podmínek, stanovení úvěrových limitů, důsledná kontrola pohledávek po lhůtě splatnosti, systematické získávání informací o odběratelích, jejich důvěryhodnost a analýza, plánování a kontrola úvěrových vztahů a pohledávek
Poskytování obchodního úvěru nad finanční možnosti podniku může značně ohrozit jeho finanční situaci
Celkovým rizikem se rozumí nejistota očekávaných budoucích zisků podniku. Je odvislé od oboru činnosti, velikosti firmy, jejího postavení na trhu a řady dalších činitelů. Souvisí úzce jak se vstupy, tak s jejími výstupy a s výrobními technologiemi.
Úvěrová politika podniku – souvisí s rozhodováním o způsobu úhrady odběrateli podniku za dodané výrobky a služby, zda vyžadovat platbu za hotové či umožnit odklad platby se stanovené lhůtě tzv. obchodní úvěr.
V podstatě úvěrová politika spočívá ve výběru zákazníků. stanovení platebních podmínek, stanovení úvěrových limitů, důsledná kontrola pohledávek po lhůtě splatnosti, systematické získávání informací o odběratelích, jejich důvěryhodnost a analýza, plánování a kontrola úvěrových vztahů a pohledávek
Poskytování obchodního úvěru nad finanční možnosti podniku může značně ohrozit jeho finanční situaci
Dividendová politika podniku
Dividendová politika podniku – souvisí s rozhodováním o způsobu užití zisku po zdanění neboť dividenda představuje podíl na zisku. Pravidla rozdělování jsou odlišně upravena pro různé formy podnikání. Dividendová politika ovlivňuje hodnotu firmy, jejíž růst je považován za jeden z hlavních cílů podnikání. Různé teorie zabývající se touto politikou lze v zásadě rozdělit do 3 skupin:
1. skupina vychází z toho, že zvyšování dividend přispívá k růstu hodnoty firmy.
2. skupina (Miller, Modigliadim) tvrdí, že za určitých předpokladů nemůže dividendová politika tržní hodnotu firmy ovlivnit. V současné ekonomické teorii patří k nejuznávanějším. Např. chce-li a.s.zvýšit výplatu dividend a nechce současně změnit své investiční záměry, musí zvýšené peněžní prostředky na výplatu získat pouze (pokud nechce změnit dluhovou politiku ani ovlivnit výši zadluženosti) vydáním nových akcií. Pokud se nezmění aktiva ani tržní hodnota firmy nově vydané akcie sníží hodnotu akcií původních, přičemž rozdíl bude původním akcionářům vyplacen ve formě zvýšených dividend. Akcionáři tedy financují zvýšení dividend odprodáním části svého vlastnictví firmy. Následně klesne cena akcií právě tolik,aby kompenzovala dodatečné dividendy. Zvýšení tak přenáší vlastnictví od původních k novým akcionářům. Vyměnili nejisté budoucí zisky za jistý příjem.
3. skupina říká, že růst dividend vede k poklesu tržní hodnoty firmy
1. skupina vychází z toho, že zvyšování dividend přispívá k růstu hodnoty firmy.
2. skupina (Miller, Modigliadim) tvrdí, že za určitých předpokladů nemůže dividendová politika tržní hodnotu firmy ovlivnit. V současné ekonomické teorii patří k nejuznávanějším. Např. chce-li a.s.zvýšit výplatu dividend a nechce současně změnit své investiční záměry, musí zvýšené peněžní prostředky na výplatu získat pouze (pokud nechce změnit dluhovou politiku ani ovlivnit výši zadluženosti) vydáním nových akcií. Pokud se nezmění aktiva ani tržní hodnota firmy nově vydané akcie sníží hodnotu akcií původních, přičemž rozdíl bude původním akcionářům vyplacen ve formě zvýšených dividend. Akcionáři tedy financují zvýšení dividend odprodáním části svého vlastnictví firmy. Následně klesne cena akcií právě tolik,aby kompenzovala dodatečné dividendy. Zvýšení tak přenáší vlastnictví od původních k novým akcionářům. Vyměnili nejisté budoucí zisky za jistý příjem.
3. skupina říká, že růst dividend vede k poklesu tržní hodnoty firmy
Tvorba zákonných rezerv – ...
Tvorba zákonných rezerv – je součástí daňově uznatelných nákladů a snižuje tedy základ pro výpočet daně z příjmů. Zahrnuje především rezervy na opravy HIM, rezervy na opravy HIM zařazené minimálně v druhé odpisové skupině, tzn. s dobou odpisování 8 a více let. Výše rezervy je odvislá od povahy majetku a tvorba rezervy musí být podložena písemně zpracovaným plánem opravy včetně rozpočtu nákladů na opravu. Opravy není možno opakovat každý rok a jejich důsledkem nesmí být technické zhodnocení.
Pokud je do tvorby rezervy promítnuta i časová hodnota peněz, pak je úspora mnohem výraznější. I kdyby oprava nebyla provedena, bylo by docíleno daňové úspory vlivem poklesu daňové sazby.
Dluhová politika podniku – souvisí s rozhodnutím podniku, jak velkou relativní zadluženost zvolí. Problémem je různý pohled na zadluženost z hlediska vlastníků podniku, managerů a věřitelů. Podnik financuje sviji činnost prostřednictvím vlastních a cizích zdrojů, přičemž platí, že vlastní zdroje jsou nejdražším způsobem financování. Vlastník je vystaven především 2 rizikům. Za prvé se v případě hospodaření podniku se ztrátou nezhodnotí jeho vložený podíl a za druhé, že v případě bankrotu jsou uspokojováni především věřitelé.
Pokud je do tvorby rezervy promítnuta i časová hodnota peněz, pak je úspora mnohem výraznější. I kdyby oprava nebyla provedena, bylo by docíleno daňové úspory vlivem poklesu daňové sazby.
Dluhová politika podniku – souvisí s rozhodnutím podniku, jak velkou relativní zadluženost zvolí. Problémem je různý pohled na zadluženost z hlediska vlastníků podniku, managerů a věřitelů. Podnik financuje sviji činnost prostřednictvím vlastních a cizích zdrojů, přičemž platí, že vlastní zdroje jsou nejdražším způsobem financování. Vlastník je vystaven především 2 rizikům. Za prvé se v případě hospodaření podniku se ztrátou nezhodnotí jeho vložený podíl a za druhé, že v případě bankrotu jsou uspokojováni především věřitelé.
Cizí zdroje jsou pro podnik méně nákladné ...
Cizí zdroje jsou pro podnik méně nákladné zejména pro to, že úroky placené za použití cizích finančních zdrojů jsou zahrnované do daňově uznatelných nákladů
I pře uvedenou výhodu cizích zdrojů není možné zvyšovat zadluženost podniku nadměrně, neboť se podnik může vystavit riziku, že nebude schopen zvýšené závazky uhradit. Na zvýšené riziko by mohli reagovat i věřitelé zvýšenými úrokovými sazbami za poskytnutí svých prostředků nebo by prostředky nemuseli poskytnout vůbec.
Likvidní politika podniku – souvisí s rozhodováním podniku o zajištění trvalé platební schopnosti a s rozhodnutím o míře rizika, která je pro trvalé zajištění platební schopnosti podniku přijatelná jak pro vlastníky podniku, tak pro jeho management a věřitele. Úzce souvisí s dluhovou politikou. Platební schopnost vyjadřují ukazatele dlouhodobé a krátkodobé likvidity.
Dlouhodobá likvidita je předmětem zájmu věřitelů, kteří svěřují své prostředky podniku na dobu delší než 1rok
Krátkodobá likvidita má zajistit, aby se podnik nedostal do platební neschopnosti v krátkém časovém období. aby byl schopen uhradit své závazky splatné do 1 roku.
Likvidní politika v oblasti rizika zahrnuje identifikaci rizika, především příčiny vzniku,měření stupně rizika, kvantifikaci vlivu rizika a ochranu proti riziku
Management bude volit takovou strukturu finančních zdrojů, která bude maximalizovat výnosy podniku a minimalizovat rizika s vyššími výnosy spojená.
I pře uvedenou výhodu cizích zdrojů není možné zvyšovat zadluženost podniku nadměrně, neboť se podnik může vystavit riziku, že nebude schopen zvýšené závazky uhradit. Na zvýšené riziko by mohli reagovat i věřitelé zvýšenými úrokovými sazbami za poskytnutí svých prostředků nebo by prostředky nemuseli poskytnout vůbec.
Likvidní politika podniku – souvisí s rozhodováním podniku o zajištění trvalé platební schopnosti a s rozhodnutím o míře rizika, která je pro trvalé zajištění platební schopnosti podniku přijatelná jak pro vlastníky podniku, tak pro jeho management a věřitele. Úzce souvisí s dluhovou politikou. Platební schopnost vyjadřují ukazatele dlouhodobé a krátkodobé likvidity.
Dlouhodobá likvidita je předmětem zájmu věřitelů, kteří svěřují své prostředky podniku na dobu delší než 1rok
Krátkodobá likvidita má zajistit, aby se podnik nedostal do platební neschopnosti v krátkém časovém období. aby byl schopen uhradit své závazky splatné do 1 roku.
Likvidní politika v oblasti rizika zahrnuje identifikaci rizika, především příčiny vzniku,měření stupně rizika, kvantifikaci vlivu rizika a ochranu proti riziku
Management bude volit takovou strukturu finančních zdrojů, která bude maximalizovat výnosy podniku a minimalizovat rizika s vyššími výnosy spojená.
Ekonomická teorie však stále častěji ...
Ekonomická teorie však stále častěji pracuje se ziskem ekonomickým (zde se berou v úvahu i náklady tzv. obětovaných příležitostí. Pro vyčíslení se tak použití výrobních faktorů neoceňuje pouze účetními náklady, ale i výnosy, kterých se podnik, tím, že určitý faktor použije ve vlastním podniku, vzdává.
Pro formulování finanční politiky v oblasti politiky daňové by měl podnik prosazovat snahu o maximalizaci zisku ne bilančního, ale ekonomického.
Dalším problémem je zda maximalizovat zisk před zdaněním či po zdanění. Ve všech státech podléhá zisk zdanění, proto se podnik snaží o maximalizaci svého zisku po zdanění, neboť jen ten lze použít k uspokojování svých podnikových zájmů. Odváděná část je pro podnik nezajímavá, neboť její další použití nemůže ovlivnit.
tržních ekonomikách jsou zákony upraveny tak, aby tvořily jednotné, závazné podmínky pro všechny podnikatelské subjekty. Tím je zaručeno, že podnik může s určitým daňovým zatížením uvažovat jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého pohledu. Daň se tak stává podstatným parametrem finančního rozhodování podniku.
Největší způsoby optimalizace daňového zatížení se nabízejí u daně z příjmů. Zákon umožňuje :
- volbu způsobu odepisování
- volbu způsobu oceňování
- tvorbu zákonných rezerv
Pro formulování finanční politiky v oblasti politiky daňové by měl podnik prosazovat snahu o maximalizaci zisku ne bilančního, ale ekonomického.
Dalším problémem je zda maximalizovat zisk před zdaněním či po zdanění. Ve všech státech podléhá zisk zdanění, proto se podnik snaží o maximalizaci svého zisku po zdanění, neboť jen ten lze použít k uspokojování svých podnikových zájmů. Odváděná část je pro podnik nezajímavá, neboť její další použití nemůže ovlivnit.
tržních ekonomikách jsou zákony upraveny tak, aby tvořily jednotné, závazné podmínky pro všechny podnikatelské subjekty. Tím je zaručeno, že podnik může s určitým daňovým zatížením uvažovat jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého pohledu. Daň se tak stává podstatným parametrem finančního rozhodování podniku.
Největší způsoby optimalizace daňového zatížení se nabízejí u daně z příjmů. Zákon umožňuje :
- volbu způsobu odepisování
- volbu způsobu oceňování
- tvorbu zákonných rezerv
volba způsobu odepisování –
volba způsobu odepisování – má rozdílný vliv na daňové zatížení v různých časových obdobích. Zrychlené je vhodné zejména pro začínající podnikatele.
rovnoměrné – vychází z předpokladu, že hodnota prostředku je rovnoměrně a postupně předáván do hodnoty nového výrobku.
Or = CP . a / 100
Or – roční odpis v Kč
CP – pořizovací cena prostředku
a – roční odpisová sazba v %, která je stanovena odlišně pro první a další roky odepisování
zrychlené – vychází z předpokladu, že k relativně největšímu znehodnocení dochází v počátečním způsobu odepisování. Odpisy jsou tedy v prvních letech vyšší a v čase postupně klesají. Odpisovým skupinám jsou přiřazovány koeficienty, opět rozdílné pro první a další roky odepisování.
Orl = CP / kl
Orl – odpis prvního roku v Kč
CP – pořizovací cena prostředku v Kč
kl – koeficient prvního roku
rovnoměrné – vychází z předpokladu, že hodnota prostředku je rovnoměrně a postupně předáván do hodnoty nového výrobku.
Or = CP . a / 100
Or – roční odpis v Kč
CP – pořizovací cena prostředku
a – roční odpisová sazba v %, která je stanovena odlišně pro první a další roky odepisování
zrychlené – vychází z předpokladu, že k relativně největšímu znehodnocení dochází v počátečním způsobu odepisování. Odpisy jsou tedy v prvních letech vyšší a v čase postupně klesají. Odpisovým skupinám jsou přiřazovány koeficienty, opět rozdílné pro první a další roky odepisování.
Orl = CP / kl
Orl – odpis prvního roku v Kč
CP – pořizovací cena prostředku v Kč
kl – koeficient prvního roku
Při koncipování finanční politika podniku ...
Při koncipování finanční politika podniku ve vztahu k daňové strategii je třeba zohlednit časovou hodnotu peněz, při které je celková daňová úspora vyšší u zrychleného než u rovnoměrného odepisování
volba způsobu oceňování zásob – vyplývá z různých způsobů oceňování zásob v momentě jejich výdaje do spotřeby,tedy ocenění zásob zahrnuté do nákladů.Tato možnost přichází do úvahu pouze v podvojném účetnictví
metoda průměrných skladovacích cen – stanoví cenu pomocí váženého aritmetického průměru cen různých dodávek, kde vahami je fyzické množství příslušného prostředku.
průměrná cena (X1 ks . Y1 Kč + X2 . Y2 Kč + …….) : X ks
náklady průměrná cena krát počet ks Y
metoda FIFO – oceňuje příslušnou zásobu cenami dodávek, které přicházely do skladu jako první a postupně je nahrazuje cenami dodávek novějších
náklady X1 ks . Y1 Kč + X2 . Y2 Kč…..
V ekonomických podmínkách vyznačujících se spíše růstem cen vstupů než jejich stagnací se jeví jako výhodnější z hlediska daňových úspor metoda průměrných skladovacích cen. Metoda FIFO vede k nižším nákladům a tudíž k nadhodnocení zisku ve srovnání s metodou průměrných skladovacích cen – to má za následek i zvýšené daňové břemeno
volba způsobu oceňování zásob – vyplývá z různých způsobů oceňování zásob v momentě jejich výdaje do spotřeby,tedy ocenění zásob zahrnuté do nákladů.Tato možnost přichází do úvahu pouze v podvojném účetnictví
metoda průměrných skladovacích cen – stanoví cenu pomocí váženého aritmetického průměru cen různých dodávek, kde vahami je fyzické množství příslušného prostředku.
průměrná cena (X1 ks . Y1 Kč + X2 . Y2 Kč + …….) : X ks
náklady průměrná cena krát počet ks Y
metoda FIFO – oceňuje příslušnou zásobu cenami dodávek, které přicházely do skladu jako první a postupně je nahrazuje cenami dodávek novějších
náklady X1 ks . Y1 Kč + X2 . Y2 Kč…..
V ekonomických podmínkách vyznačujících se spíše růstem cen vstupů než jejich stagnací se jeví jako výhodnější z hlediska daňových úspor metoda průměrných skladovacích cen. Metoda FIFO vede k nižším nákladům a tudíž k nadhodnocení zisku ve srovnání s metodou průměrných skladovacích cen – to má za následek i zvýšené daňové břemeno
konkrétní způsoby eliminace rizika jsou:
- volba právní formy podnikání – omezit riziko jen na část majetku podnikatele
- prosté omezování rizika – stanovení hranic rizika, které podnik není ochoten překročit (hranice přípustné zadluženosti, hranice možného poklesu cen)
- rozložení rizika – na co možná největší základnu a tím jeho snížení (diversifikace z hlediska dodavatelů, odběratelů, finančních investic, flexibilita podnikání, pojištění, tvorba rezerv)
Ve skutečnosti však omezení rizika není zadarmo, proto nejde o eliminaci rizika, nýbrž jeho snížení na určitou ekonomicky únosnou mez
Finanční politika podniku
je dílčí součástí celkové podnikové politiky. Klade směr činnosti finančního řízení s přihlédnutím ke stanoveným cílům finančního hospodaření. Finanční politika je směřována do jednotlivých dílčích oblastí. Tvoří ji politika daňová, dluhová, likvidní, úvěrová, dividendová.
daňová politika podniku – vychází ze snahy podniku maximalizovat svůj zisk. Otázkou je však zda zisk bilanční či ekonomický. V minulosti byl rozhodující zisk bilanční (ten, který je zjišťován jako rozdíl mezi výnosy a náklady a který se stává základem pro výpočet daně z příjmu. Zohledňuje pouze náklady, které ve svém konečném důsledku nabývají formy peněžních výdajů hrazených ekonomickým subjektům za práci, mzdy, materiál).
- prosté omezování rizika – stanovení hranic rizika, které podnik není ochoten překročit (hranice přípustné zadluženosti, hranice možného poklesu cen)
- rozložení rizika – na co možná největší základnu a tím jeho snížení (diversifikace z hlediska dodavatelů, odběratelů, finančních investic, flexibilita podnikání, pojištění, tvorba rezerv)
Ve skutečnosti však omezení rizika není zadarmo, proto nejde o eliminaci rizika, nýbrž jeho snížení na určitou ekonomicky únosnou mez
Finanční politika podniku
je dílčí součástí celkové podnikové politiky. Klade směr činnosti finančního řízení s přihlédnutím ke stanoveným cílům finančního hospodaření. Finanční politika je směřována do jednotlivých dílčích oblastí. Tvoří ji politika daňová, dluhová, likvidní, úvěrová, dividendová.
daňová politika podniku – vychází ze snahy podniku maximalizovat svůj zisk. Otázkou je však zda zisk bilanční či ekonomický. V minulosti byl rozhodující zisk bilanční (ten, který je zjišťován jako rozdíl mezi výnosy a náklady a který se stává základem pro výpočet daně z příjmu. Zohledňuje pouze náklady, které ve svém konečném důsledku nabývají formy peněžních výdajů hrazených ekonomickým subjektům za práci, mzdy, materiál).
Platí: Požadovaná výnosnost =
Platí: Požadovaná výnosnost = bezriziková výnosnost + riziková prémie
průměrná výnosnost – je stanovena pomocí váženého aritmetického průměru, kde vahami je stupeň pravděpodobnosti jejich výskytu
objektivní měření pravděpodobnosti – pravděpodobnost očekávané výnosnosti je odvozena z minulých údajů
subjektivní měření pravděpodobnosti – je založena na odborném odhadu specialistů s ohledem na možné odchylky působení různých faktorů
Pravděpodobnost – je procentickým vyjádřením možnosti dosažení očekávaného výnosu
Intenzita rizika – je kvantifikována jako velikost směrodatné odchylky daného rozložení pravděpodobnosti, přičemž varianta s vyšší odchylkou je považována za rizikovější.
Směrodatná odchylka je vyjádřena jako σ = √ Σ (Pj - P)2 . pj / Σ pj
σ – směrodatná odchylka výnosnosti hodnocené alternativy řešení
Pj – očekávaná výnosnost jednotlivých variant
P – průměrná výnosnost hodnocených variant řešení
pj – pravděpodobnost dosažení jednotlivých výnosností
j – jednotlivé varianty řešení
N – počet hodnocených alternativ řešení
průměrná výnosnost – je stanovena pomocí váženého aritmetického průměru, kde vahami je stupeň pravděpodobnosti jejich výskytu
objektivní měření pravděpodobnosti – pravděpodobnost očekávané výnosnosti je odvozena z minulých údajů
subjektivní měření pravděpodobnosti – je založena na odborném odhadu specialistů s ohledem na možné odchylky působení různých faktorů
Pravděpodobnost – je procentickým vyjádřením možnosti dosažení očekávaného výnosu
Intenzita rizika – je kvantifikována jako velikost směrodatné odchylky daného rozložení pravděpodobnosti, přičemž varianta s vyšší odchylkou je považována za rizikovější.
Směrodatná odchylka je vyjádřena jako σ = √ Σ (Pj - P)2 . pj / Σ pj
σ – směrodatná odchylka výnosnosti hodnocené alternativy řešení
Pj – očekávaná výnosnost jednotlivých variant
P – průměrná výnosnost hodnocených variant řešení
pj – pravděpodobnost dosažení jednotlivých výnosností
j – jednotlivé varianty řešení
N – počet hodnocených alternativ řešení
protože Σ pj je vždy rovna 1, ..
protože Σ pj je vždy rovna 1, součet pravděpodobností všech variant je 1, proto lze zapsat:
σ = √ Σ (Pj - P)2 . pj
pomocí směrodatné odchylky mohou být varianty porovnávané tehdy, mají-li přibližně stejné očekávané průměrné hodnoty výnosnosti. Pro komparaci rizikovosti alternativ s podstatně odlišnou výnosností je využíván variační koeficient V, který představuje poměr mezi směrodatnou odchylkou a průměrnou výnosností V = σ / P
Kvantifikace a zohlednění rizika má ve finančním rozhodování velký význam, zejména při dlouhodobých finančních rozhodování. Riziko je tak možno vhodnými způsoby eliminovat a vybrat variantu řešení vedoucí k minimalizaci rizika.
Ochrana proti riziku může být realizována dvěma způsoby.
ofenzivní přístup k riziku – odstranění příčin rizika a tím dosažení jeho eliminace
defenzivní přístup k riziku – snížení nepříznivých důsledků rizika na přijatelnou míru. V praxi převládá.
σ = √ Σ (Pj - P)2 . pj
pomocí směrodatné odchylky mohou být varianty porovnávané tehdy, mají-li přibližně stejné očekávané průměrné hodnoty výnosnosti. Pro komparaci rizikovosti alternativ s podstatně odlišnou výnosností je využíván variační koeficient V, který představuje poměr mezi směrodatnou odchylkou a průměrnou výnosností V = σ / P
Kvantifikace a zohlednění rizika má ve finančním rozhodování velký význam, zejména při dlouhodobých finančních rozhodování. Riziko je tak možno vhodnými způsoby eliminovat a vybrat variantu řešení vedoucí k minimalizaci rizika.
Ochrana proti riziku může být realizována dvěma způsoby.
ofenzivní přístup k riziku – odstranění příčin rizika a tím dosažení jeho eliminace
defenzivní přístup k riziku – snížení nepříznivých důsledků rizika na přijatelnou míru. V praxi převládá.
Podnikatelské riziko ve finančním rozhodování.
Podmínkou správného rozhodování je nejen rozhodování dle výnosnosti jednotlivých variant, ale také kvantifikace rizikovosti jednotlivých variant.
Nejistota je širší pojem, představuje neurčitost, náhodnost podmínek, působení nebo výsledek určitých jevů či procesů. Je to nemožnost spolehlivého stanovení faktorů. které budou výsledky podniku ovlivňovat v budoucnu
Riziko je užší pojem, představuje nejistotu budoucí úspěšnosti. Je to nejistota, u které můžeme pomocí zejména statistických metod, kvantifikovat pravděpodobnost vzniku odchylných alternativ.
Výnosnost, jež je považována za hlavní kritérium pro výběr optimální varianty řešení lze rozlišit na:
očekávaná výnosnost – je výnosností, kterou finanční manager předpokládá, že bude dosaženo příslušnou alternativou řešení
požadovaná výnosnost – je výnosností, která zohledňuje i riziko spojené s příslušnou alternativou řešení. Optimální varianta je ta, kde očekávaná výnosnost je vyšší či stejná jako požadovaná.
V tržní ekonomice je vždy požadována vyšší míra výnosnosti u alternativ s vyšším rizikem a nižší pak u málo rizikových alternativ
požadovanou výnosnost můžeme z hlediska rizikovosti rozdělit na dvě složky bezrizikovou výnosnost a rizikovou prémii, která odráží stupeň vnímání rizika.
Nejistota je širší pojem, představuje neurčitost, náhodnost podmínek, působení nebo výsledek určitých jevů či procesů. Je to nemožnost spolehlivého stanovení faktorů. které budou výsledky podniku ovlivňovat v budoucnu
Riziko je užší pojem, představuje nejistotu budoucí úspěšnosti. Je to nejistota, u které můžeme pomocí zejména statistických metod, kvantifikovat pravděpodobnost vzniku odchylných alternativ.
Výnosnost, jež je považována za hlavní kritérium pro výběr optimální varianty řešení lze rozlišit na:
očekávaná výnosnost – je výnosností, kterou finanční manager předpokládá, že bude dosaženo příslušnou alternativou řešení
požadovaná výnosnost – je výnosností, která zohledňuje i riziko spojené s příslušnou alternativou řešení. Optimální varianta je ta, kde očekávaná výnosnost je vyšší či stejná jako požadovaná.
V tržní ekonomice je vždy požadována vyšší míra výnosnosti u alternativ s vyšším rizikem a nižší pak u málo rizikových alternativ
požadovanou výnosnost můžeme z hlediska rizikovosti rozdělit na dvě složky bezrizikovou výnosnost a rizikovou prémii, která odráží stupeň vnímání rizika.
BH = I . (1+i)n
BH = I . (1+i)n
BH – budoucí hodnota investované částky
I – investovaná částka
i – dosahovaná míra výnosu, přičemž (1+i)n je označován jako úročitel
n – počet úrokovacích období
I = BH . 1 / (1+i)n
1/(1+i)n je označován jako odúročitel
Dalším ovlivňujícím faktorem je míra inflace, která představuje znehodnocování měny v důsledku růstu cen. Její intenzita se obvykle měří pomocí tzv. cenových indexů, založených na MO cenách spotřebního koše vybraných položek zboží a služeb, tzn. míra inflace je dána procentem růstu spotřebitelských cen. Míra inflace za daný rok představuje relativní nárůst cenového indexu za tento rok.
ii = (IR – IR-1) / IR-1
ii – míra inflace za rok R
IR – cenový index na konci roku R
BH – budoucí hodnota investované částky
I – investovaná částka
i – dosahovaná míra výnosu, přičemž (1+i)n je označován jako úročitel
n – počet úrokovacích období
I = BH . 1 / (1+i)n
1/(1+i)n je označován jako odúročitel
Dalším ovlivňujícím faktorem je míra inflace, která představuje znehodnocování měny v důsledku růstu cen. Její intenzita se obvykle měří pomocí tzv. cenových indexů, založených na MO cenách spotřebního koše vybraných položek zboží a služeb, tzn. míra inflace je dána procentem růstu spotřebitelských cen. Míra inflace za daný rok představuje relativní nárůst cenového indexu za tento rok.
ii = (IR – IR-1) / IR-1
ii – míra inflace za rok R
IR – cenový index na konci roku R
Je samozřejmé, že míra inflace ovlivňuje ...
Je samozřejmé, že míra inflace ovlivňuje i dosahovanou míru výnosu, užívanou při zohledňování faktoru času, což bývá mnohdy ve finančních rozhodováních opomíjeno a bývá užívána pouze nominální úroková míra
Ve finančních rozhodováních je však třeba brát v úvahu ne nominální, ale reálnou úrokovou míru, což je nominální upravená o inflaci.
ir = ((1 + in)/(1 + ii)) - 1
ir – reálná úroková míra
in – nominální úroková míra
ii – míra inflace
Dalším faktorem je míra zdanění úrokového výnosu, neboť při zachování platební schopnosti a zajištění potřebných disponibilních peněžních prostředků je pro podnik rozhodující čistý výnos. Míra zdanění tak ovlivňuje nominální i reálnou úrokovou míru.
Nominální je vypočtena jako ind = in . (1 – d)
ind – nominální úroková míra zohledňující míru zdanění
d – míra zdanění úrokového výnosu
reálná úroková míra je vypočtena jako ird = ir . (1 – d)
ird – reálná úroková míra zohledňující míru zdanění
Ve finančních rozhodováních je však třeba brát v úvahu ne nominální, ale reálnou úrokovou míru, což je nominální upravená o inflaci.
ir = ((1 + in)/(1 + ii)) - 1
ir – reálná úroková míra
in – nominální úroková míra
ii – míra inflace
Dalším faktorem je míra zdanění úrokového výnosu, neboť při zachování platební schopnosti a zajištění potřebných disponibilních peněžních prostředků je pro podnik rozhodující čistý výnos. Míra zdanění tak ovlivňuje nominální i reálnou úrokovou míru.
Nominální je vypočtena jako ind = in . (1 – d)
ind – nominální úroková míra zohledňující míru zdanění
d – míra zdanění úrokového výnosu
reálná úroková míra je vypočtena jako ird = ir . (1 – d)
ird – reálná úroková míra zohledňující míru zdanění
6. Posouzení nepřímých důsledků jednotlivých ...
6. Posouzení nepřímých důsledků jednotlivých alternativ řešení – izolované posouzení může vycházet příznivě, přesto někdy vyvolá nepřímé druhotné problémy. Ve finanční oblasti patří k nepřímým důsledkům především náklady vynaložené v minulosti na záměry, které pro novu příležitost opouštíme, označované též jako utopené náklady
7. Zvážení rizika jednotlivých variant řešení – každá varianta navrhovaného řešení s sebou nese riziko neočekávaného převýšení výdajů nad příjmy a úbytku peněžních prostředků. Riziko tak spočívá především v nebezpečí vniku platební neschopnosti podniku, předlužení podniku či poklesu jeho tržní ceny.
8. Výběr optimální varianty – vychází z pečlivé analýzy situace na podkladě všech dostupných informací a je výsledkem konečného rozhodnutí finančního managera, jeho znalostí, zkušeností i potřebné intuice. Finanční manager na sebe přebírá zodpovědnost za správné ocenění šancí a rizik a zpravidla dokáže odhadnout předem pořadí jednotlivých variant a teprve následně si své domněnky ověřuje analytickým posouzením.
Časová hodnota peněz ve finančním rozhodování.
Finanční rozhodování je rozhodováním o podnikových financí, patří tedy i k hlavním faktorům ovlivňujícím časovou hodnotu peněz. Peněžní prostředky, které podnik získá v budoucnu nejsou ekvivalentní těm, kterými disponuje v současnosti.
7. Zvážení rizika jednotlivých variant řešení – každá varianta navrhovaného řešení s sebou nese riziko neočekávaného převýšení výdajů nad příjmy a úbytku peněžních prostředků. Riziko tak spočívá především v nebezpečí vniku platební neschopnosti podniku, předlužení podniku či poklesu jeho tržní ceny.
8. Výběr optimální varianty – vychází z pečlivé analýzy situace na podkladě všech dostupných informací a je výsledkem konečného rozhodnutí finančního managera, jeho znalostí, zkušeností i potřebné intuice. Finanční manager na sebe přebírá zodpovědnost za správné ocenění šancí a rizik a zpravidla dokáže odhadnout předem pořadí jednotlivých variant a teprve následně si své domněnky ověřuje analytickým posouzením.
Časová hodnota peněz ve finančním rozhodování.
Finanční rozhodování je rozhodováním o podnikových financí, patří tedy i k hlavním faktorům ovlivňujícím časovou hodnotu peněz. Peněžní prostředky, které podnik získá v budoucnu nejsou ekvivalentní těm, kterými disponuje v současnosti.
Platí, že peníze, které máme v současnosti, jsou ...
Platí, že peníze, které máme v současnosti, jsou hodnotnější než ty, které budeme mít v budoucnosti. Důvody jsou dva – současné peníze je možné investovat tak, aby přinesly v budoucnu určitý výnos a jednak peníze znehodnocuje proces inflace. V úvahu je třeba vzít i to, že z každého výnosu je nutné odvádět určité daně, přičemž daňové sazby se mohou měnit. Za hlavní faktory ovlivňující časovou hodnotu peněz se považuje – doba vázání peněz, míra výnosu, míra inflace a míra zdanění výnosu.
Výnos z investovaných peněžních prostředků má v závislosti na způsobu financování, různou formu a výši. Může nabývat formy dividendy (akcie), úroku (uložení peněz na BÚ) příp. zisku (investice do majetku podniku)
Výše výnosu je odvislá od doby vázání a dosahované míry výnosu, která je vyjadřovaná určitým procentem z investované částky. Doba vázání a míra výnosu jsou rozhodujícími faktory určení časové hodnoty peněz. Tento vliv je určován pomocí složeného úrokování.
Úrok je odměna investora za dočasné poskytnutí peněžních prostředků pro potřeby jiných subjektů.
Jednoduché úročení – úrok je stále vypočítáván z hodnoty počáteční investice, nelze tedy vydělávat peníze z úroků - roste lineárně
Složené úročení – každá úroková platba je znovu investována tak, že úrok zvyšuje počáteční investici – roste exponenciálně. Základní vzorec je:
Výnos z investovaných peněžních prostředků má v závislosti na způsobu financování, různou formu a výši. Může nabývat formy dividendy (akcie), úroku (uložení peněz na BÚ) příp. zisku (investice do majetku podniku)
Výše výnosu je odvislá od doby vázání a dosahované míry výnosu, která je vyjadřovaná určitým procentem z investované částky. Doba vázání a míra výnosu jsou rozhodujícími faktory určení časové hodnoty peněz. Tento vliv je určován pomocí složeného úrokování.
Úrok je odměna investora za dočasné poskytnutí peněžních prostředků pro potřeby jiných subjektů.
Jednoduché úročení – úrok je stále vypočítáván z hodnoty počáteční investice, nelze tedy vydělávat peníze z úroků - roste lineárně
Složené úročení – každá úroková platba je znovu investována tak, že úrok zvyšuje počáteční investici – roste exponenciálně. Základní vzorec je:
Typy finančního rozhodování
Finanční rozhodování vychází ze dvou hlavních zásad:
1. zásada zhodnocení, tj. rozhodnou tak, aby efektem byla větší hodnota finančních zdrojů než byla vložena na začátku
2. zásada hospodárnosti, tj.napomáhá realizaci zásady první
Vlastní rozhodování je složitý proces, který sestává z jednotlivých dílčích kroků, od zjištění a formulace problémů až po jeho rozbor a návrh alternativ řešení, výběr optimální varianty s formulaci konečného rozhodnutí.
Základní kroky tvoří:
1. Vznik, odhalování a formulace problému – formulace musí mít finanční dimenzi, i když věcná příčina problému leží mimo oblast financování. Tzn. rozhodování se zabývá nejen problémy, které vznikají přímo ve finanční sféře ale i těmi, které se sice projevují v podnikových financích, ale jejich původ výhradně nespadá do oblasti financování.
1. zásada zhodnocení, tj. rozhodnou tak, aby efektem byla větší hodnota finančních zdrojů než byla vložena na začátku
2. zásada hospodárnosti, tj.napomáhá realizaci zásady první
Vlastní rozhodování je složitý proces, který sestává z jednotlivých dílčích kroků, od zjištění a formulace problémů až po jeho rozbor a návrh alternativ řešení, výběr optimální varianty s formulaci konečného rozhodnutí.
Základní kroky tvoří:
1. Vznik, odhalování a formulace problému – formulace musí mít finanční dimenzi, i když věcná příčina problému leží mimo oblast financování. Tzn. rozhodování se zabývá nejen problémy, které vznikají přímo ve finanční sféře ale i těmi, které se sice projevují v podnikových financích, ale jejich původ výhradně nespadá do oblasti financování.
2. Rozbor informací a podkladů –
2. Rozbor informací a podkladů – základním zdrojem jsou účetní výkazy, jež je možné považovat za model charakterizující podnik a jeho činnost v peněžním vyjádření. Nejsou sice přesným a dokonalým vyjádřením, ale mají vysokou vypovídající schopnost. Podrobnější informace lze vzhledat ve finančním účetnictví, případně i z mimopodnikových zdrojů. Rozbor směřuje k formulaci alternativ
3. Stanovení alternativ řešení problému – patří ke klíčovým krokům rozhodování a bývá označováno za nejkritičtější fázi v celém procesu, ale je klíčem k řešení situace
4. Stanovení kritérií pro výběr optimální varianty – tzn. stanovení hledisek, jimiž se posuzuje vhodnost alternativ pro dosažení stanovených cílů. Kritéria rozhodování se vztahují k finančním aspektům řešeného problému, především k vývoji hospodářského výsledku, stavu disponibilních prostředků ap.
5. Hodnocení alternativ řešení podle stanovených kritérií – je prvním krokem v procesu vlastního řešení. Hodnocení alternativ dle zvolených kritérií je vhodné uspořádat do tzv. rozhodovací matice, kde v řádcích jsou jednotlivé varianty řešení (bankovní úvěr, propuštění zaměstnanců. Výrobková inovace, zintenzivnění propagace) a ve sloupcích různá kritéria (výnosy, náklady, příjmy, výdaje)
3. Stanovení alternativ řešení problému – patří ke klíčovým krokům rozhodování a bývá označováno za nejkritičtější fázi v celém procesu, ale je klíčem k řešení situace
4. Stanovení kritérií pro výběr optimální varianty – tzn. stanovení hledisek, jimiž se posuzuje vhodnost alternativ pro dosažení stanovených cílů. Kritéria rozhodování se vztahují k finančním aspektům řešeného problému, především k vývoji hospodářského výsledku, stavu disponibilních prostředků ap.
5. Hodnocení alternativ řešení podle stanovených kritérií – je prvním krokem v procesu vlastního řešení. Hodnocení alternativ dle zvolených kritérií je vhodné uspořádat do tzv. rozhodovací matice, kde v řádcích jsou jednotlivé varianty řešení (bankovní úvěr, propuštění zaměstnanců. Výrobková inovace, zintenzivnění propagace) a ve sloupcích různá kritéria (výnosy, náklady, příjmy, výdaje)
8. Finanční rozhodování, typy finančního rozhodování.
8. Finanční rozhodování, typy finančního rozhodování. Časová hodnota peněz ve finančním rozhodování. Podnikatelské riziko ve finančním rozhodování. Finanční politika podniku
Finanční rozhodování
Rozhodování je podstatou finančního řízení.. Předpokládá dobrou znalost řízeného jevu, jeho souvislosti s jinými závislými i nezávislými veličinami, zhodnocení dostupných informací , zvážení rizika a nejistot. Všechna však musí vycházet z přesně definovaných podnikových cílů.
Hlavní cíl podniku směřuje k schopnosti podniku udržet se na trhu, stabilizovat své postavení, dosáhnout prosperity a tím postupně zvyšovat hodnotu své firmy.
Finanční rozhodování představuje výběr optimální varianty získaných peněz, podnikového kapitálu a jejich využití z hlediska základních finančních cílů podniku a přihlédnutím k omezujícím podmínkám. V tržní ekonomice není jen pouhá realizace přijatých rozhodnutí, ale rozhodování s vědomým zodpovědnosti za konečný výsledek.
Finanční rozhodování
Rozhodování je podstatou finančního řízení.. Předpokládá dobrou znalost řízeného jevu, jeho souvislosti s jinými závislými i nezávislými veličinami, zhodnocení dostupných informací , zvážení rizika a nejistot. Všechna však musí vycházet z přesně definovaných podnikových cílů.
Hlavní cíl podniku směřuje k schopnosti podniku udržet se na trhu, stabilizovat své postavení, dosáhnout prosperity a tím postupně zvyšovat hodnotu své firmy.
Finanční rozhodování představuje výběr optimální varianty získaných peněz, podnikového kapitálu a jejich využití z hlediska základních finančních cílů podniku a přihlédnutím k omezujícím podmínkám. V tržní ekonomice není jen pouhá realizace přijatých rozhodnutí, ale rozhodování s vědomým zodpovědnosti za konečný výsledek.
Pokud nemají firmy dostatek vlastních ...
Pokud nemají firmy dostatek vlastních zdrojů na realizaci svých investičních záměrů, vstupují na trh kapitálu, kde se obchoduje s volnými disponibilními prostředky.
Nabídka kapitálu = úspory, jsou rostoucí funkcí úrokové míry a určeny časovými preferencemi
Poptávka kapitálu = investice, jsou klesající funkcí úrokové míry a jsou určeny příjmem z mezního produktu kapitálu.
Cena kapitálu = úroková míra
poměřuje výnosy z kapitálu za určité období ( 1 rok ) na jednotku kapitálu v %
pohyby úrokové míry vedou trh kapitálu do rovnováhy
ú.m. je jedinou formou výnosu z kapitálu v hypotetickém hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly
v reálném hospodářství nabývají výnosy z kapitálu také formy nájemného a zisku
Nabídka kapitálu = úspory, jsou rostoucí funkcí úrokové míry a určeny časovými preferencemi
Poptávka kapitálu = investice, jsou klesající funkcí úrokové míry a jsou určeny příjmem z mezního produktu kapitálu.
Cena kapitálu = úroková míra
poměřuje výnosy z kapitálu za určité období ( 1 rok ) na jednotku kapitálu v %
pohyby úrokové míry vedou trh kapitálu do rovnováhy
ú.m. je jedinou formou výnosu z kapitálu v hypotetickém hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly
v reálném hospodářství nabývají výnosy z kapitálu také formy nájemného a zisku
poznámka:
Oligopol je charakteristický existencí několika firem v odvětví. Tyto firmy jsou natolik silné, že mohou stanovit vyšší cenu než mezní náklady ( P>MC ).
Protože existuje - i když menší - možnost vstupu nových firem do odvětví, projevuje se vyšší tlak na efektivnost, protože je však cena resp. průměrné příjmy vyšší než průměrné náklady (AR>AC ) => oligopol realizuje vyšší než normální zisk.
Monopolní konkurence
v odvětví je velké množství firem
každá vyrábí natolik diferenciovaný produkt, že má v jeho rámci monopolní postavení, a proto sama určuje jeho cenu
V krátkém období se firma tohoto typu chová při hledání rovnováhy jako monopol - na základě rozdílu mezi AR a AC dosahuje monopolní zisk. Protože však příchod do odvětví není omezen, vstupují nové firmy. Individuální poptávka po produkci každé firmy klesá, křivka individuální poptávky se posunuje dolů a firma stačí cenou pokrýt pouze své náklady.
V dlouhém období tedy AR = AC, takže zaniká monopolní zisk.
Monopolní síla firmy je relativně malá <— velká elasticita D a relativně malý sklon křivky D:
- klesá P => výrazný nárůst Q (- příliv spotřebitelů od firem, které cenu nesnížily)
- stoupá P => výrazné snížení Q (- odliv spotřebitelů k firmám, které cenu nezvýšily)
Rozhodování firmy v monopolní konkurenci = volí P i Q tzn. že je „ price maker“.
Protože existuje - i když menší - možnost vstupu nových firem do odvětví, projevuje se vyšší tlak na efektivnost, protože je však cena resp. průměrné příjmy vyšší než průměrné náklady (AR>AC ) => oligopol realizuje vyšší než normální zisk.
Monopolní konkurence
v odvětví je velké množství firem
každá vyrábí natolik diferenciovaný produkt, že má v jeho rámci monopolní postavení, a proto sama určuje jeho cenu
V krátkém období se firma tohoto typu chová při hledání rovnováhy jako monopol - na základě rozdílu mezi AR a AC dosahuje monopolní zisk. Protože však příchod do odvětví není omezen, vstupují nové firmy. Individuální poptávka po produkci každé firmy klesá, křivka individuální poptávky se posunuje dolů a firma stačí cenou pokrýt pouze své náklady.
V dlouhém období tedy AR = AC, takže zaniká monopolní zisk.
Monopolní síla firmy je relativně malá <— velká elasticita D a relativně malý sklon křivky D:
- klesá P => výrazný nárůst Q (- příliv spotřebitelů od firem, které cenu nesnížily)
- stoupá P => výrazné snížení Q (- odliv spotřebitelů k firmám, které cenu nezvýšily)
Rozhodování firmy v monopolní konkurenci = volí P i Q tzn. že je „ price maker“.
Cenová politika podniku
vychází z toho co je v předešlých otázkách, ale je zbytečné to znovu opisovat a tak pouze něco doplním:
Cena ( Price - P )
je to směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu.
Rovnovážná cena
je cena za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky.
Tržní cena
vzniká na trhu při aktuálním vztahu D a S.
Růst ceny vstupu vede v dlouhém období ke změně minima LAC a může vést ke změně optimálního výstupu firmy. Jaký bude výstup firmy v podmínkách rostoucích cen nelze jednoznačně určit. Důvodem je skutečnost, že lze jen stěží předpokládat, že cena L i K poroste proporcionálně.
V dlouhém období proto bude docházet ke změně poměru obou vstupů ve výrobě —> relativně levnější vstup bude nahrazovat vstup relativně dražší.
Cena ( Price - P )
je to směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu.
Rovnovážná cena
je cena za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky.
Tržní cena
vzniká na trhu při aktuálním vztahu D a S.
Růst ceny vstupu vede v dlouhém období ke změně minima LAC a může vést ke změně optimálního výstupu firmy. Jaký bude výstup firmy v podmínkách rostoucích cen nelze jednoznačně určit. Důvodem je skutečnost, že lze jen stěží předpokládat, že cena L i K poroste proporcionálně.
V dlouhém období proto bude docházet ke změně poměru obou vstupů ve výrobě —> relativně levnější vstup bude nahrazovat vstup relativně dražší.
Rozdíl mezi cenou PM, kterou monopol stanoví, ...
Rozdíl mezi cenou PM, kterou monopol stanoví, a průměrnými náklady představuje zisk na jednotku výroby. Celkový monopolní zisk vypočítáme vynásobením zisku na jednotku produkce a objemu produkce.
Monopson
je takový trh, kde existuje pouze 1 kupující práce v dané lokalitě nebo práce určité kvalifikace.
Na takovém trhu je mzdová sazba nižší než v dokonalé konkurenci, nižší je také rozsah práce najímané monopsonem.
Oligopol
homogenní nebo diferencovaný produkt ( homogenní a diferencovaný oligopol)
několik výrobců v odvětví, činnost každého z nich ovlivňuje chování ostatních firem
existují překážky vstupu do odvětví (úspory z rozsahu, náklady na diferenciaci produktu, právní restrikce)
Monopson
je takový trh, kde existuje pouze 1 kupující práce v dané lokalitě nebo práce určité kvalifikace.
Na takovém trhu je mzdová sazba nižší než v dokonalé konkurenci, nižší je také rozsah práce najímané monopsonem.
Oligopol
homogenní nebo diferencovaný produkt ( homogenní a diferencovaný oligopol)
několik výrobců v odvětví, činnost každého z nich ovlivňuje chování ostatních firem
existují překážky vstupu do odvětví (úspory z rozsahu, náklady na diferenciaci produktu, právní restrikce)
Cournotův model ( model duopolu )
předpoklady: - 2 firmy v odvětví, vyrábějící homogenní zboží = tzv. duopol
- mezní náklady výroby jsou konstantní
- firmy znají tržní poptávku
Základní princip modelu = obě firmy považují při svém rozhodování o výši výstupu výstup druhé firmy za konstantní a rozhodují o výši svého výstupu současně.
Sweezyho model ( model se zalomenou křivkou poptávky )
princip = když 1 firma sníží cenu, sníží ji i ostatní firmy, když 1 firma zvýší cenu, ostatní firmy na to nereagují.
Oligopol s dominantní firmou ( oligopol s cenovým vůdcem )
dominantní firma při rozhodování o ceně a výstupu bere v úvahu reakce ostatních firem v odvětví
ostatní firmy považují cenu dominantní firmy za danou a z ní odvozují své chování
- mezní náklady výroby jsou konstantní
- firmy znají tržní poptávku
Základní princip modelu = obě firmy považují při svém rozhodování o výši výstupu výstup druhé firmy za konstantní a rozhodují o výši svého výstupu současně.
Sweezyho model ( model se zalomenou křivkou poptávky )
princip = když 1 firma sníží cenu, sníží ji i ostatní firmy, když 1 firma zvýší cenu, ostatní firmy na to nereagují.
Oligopol s dominantní firmou ( oligopol s cenovým vůdcem )
dominantní firma při rozhodování o ceně a výstupu bere v úvahu reakce ostatních firem v odvětví
ostatní firmy považují cenu dominantní firmy za danou a z ní odvozují své chování
Podnik a jeho chování v různých tržních strukturách
Monopol
je tržní struktura pro kterou platí 3 specifické rysy:
1) zboží je heterogenní (nestejnorodé) + neexistuje jeho blízký substitut
2) na trhu je jediný výrobce
3) vstup na trh je uzavřen => existují překážky vstupu do odvětví
Vyjádření monopolní síly nám určuje tzv. Lernerův index
hlavní příčiny vzniku monopolu:
a) nákladové podmínky - AC určité firmy jsou minimální při větším výstupu, než požadují
všichni spotřebitelé daného zboží
P>AC, tzn. že firma má kladný zisk = přirozený monopol
b) kontrola výrobních zdrojů (jednou firmou)
c) mimotržní okolnosti (umělé bariéry)
zásahy státu do ekonomiky např. udělení výsadního práva výroby určitého zboží
právní restrikce např. patenty, ochranná práva autorů
je tržní struktura pro kterou platí 3 specifické rysy:
1) zboží je heterogenní (nestejnorodé) + neexistuje jeho blízký substitut
2) na trhu je jediný výrobce
3) vstup na trh je uzavřen => existují překážky vstupu do odvětví
Vyjádření monopolní síly nám určuje tzv. Lernerův index
hlavní příčiny vzniku monopolu:
a) nákladové podmínky - AC určité firmy jsou minimální při větším výstupu, než požadují
všichni spotřebitelé daného zboží
P>AC, tzn. že firma má kladný zisk = přirozený monopol
b) kontrola výrobních zdrojů (jednou firmou)
c) mimotržní okolnosti (umělé bariéry)
zásahy státu do ekonomiky např. udělení výsadního práva výroby určitého zboží
právní restrikce např. patenty, ochranná práva autorů
Cenová diskriminace
velká monopolní síla umožňuje používat tzv. cenovou diskriminaci = stanovení různých cen různým spotřebitelům => rozdíly v ceně nejsou určeny náklady
Nejrozšířenější jsou 3 stupně diskriminace:
1° je diskriminací podle spotřebitelů (jejich ochoty zaplatit maximální částku)
2° spočívá ve stanovení různých cen v závislosti na množství produkce
3° stanovení různých cen pro stejnou produkci na různých trzích
Pokud je firma v postavení jediného výrobce v odvětví (monopol) a maximálizuje zisk, odvozuje optimální objem výroby z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MR = MC).
Cenu monopol odvozuje z průsečíku křivek mezních nákladů a mezních příjmů, ale vzhledem k tomu, že je jediným výrobcem daného zboží a poptávka leží nad průsečíkem uvedených křivek, cena je vyšší než mezní náklady (P > MC).
Nejrozšířenější jsou 3 stupně diskriminace:
1° je diskriminací podle spotřebitelů (jejich ochoty zaplatit maximální částku)
2° spočívá ve stanovení různých cen v závislosti na množství produkce
3° stanovení různých cen pro stejnou produkci na různých trzích
Pokud je firma v postavení jediného výrobce v odvětví (monopol) a maximálizuje zisk, odvozuje optimální objem výroby z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MR = MC).
Cenu monopol odvozuje z průsečíku křivek mezních nákladů a mezních příjmů, ale vzhledem k tomu, že je jediným výrobcem daného zboží a poptávka leží nad průsečíkem uvedených křivek, cena je vyšší než mezní náklady (P > MC).
Příjem z MRP:
na dokonalém konkurenčním trhu = mezní fyzický produkt x cena finálního produktu
MPP x P
na nedokonale konkurenčním trhu = mezní fyzický produkt x mezní příjem firmy
MPP x MR
Maximalizace zisku
firma dosahuje při nákupu rovnovážného množství v.f.
tzn. při vyrovnání příjmu z mezního produktu s mezními náklady na faktor MRP = MFC
resp. s cenou v.f. v podmínkách dokonalé konkurence na trhu v.f. MRP = Pf
Změna poptávky po v.f. =) posun křivky MRP
důvody: změna poptávky po vyráběném produktu
změna ostatních faktorů
změna v technologii výroby
Práce
-poptávka po práci je určena příjmem z mezního produktu práce
-jestliže je cena produktu konstantní, mění se poptávka po práci v závislosti na změně velikosti mezního fyzického produktu
-nabídka práce závisí na rozhodování jednotlivců nebo domácností mezi volným časem a produkty, které si mohou koupit za důchod získaný za svoji práci
-volba se mění s růstem mzdové sazby (nemusí platit v rámci určitého odvětví)
MPP x P
na nedokonale konkurenčním trhu = mezní fyzický produkt x mezní příjem firmy
MPP x MR
Maximalizace zisku
firma dosahuje při nákupu rovnovážného množství v.f.
tzn. při vyrovnání příjmu z mezního produktu s mezními náklady na faktor MRP = MFC
resp. s cenou v.f. v podmínkách dokonalé konkurence na trhu v.f. MRP = Pf
Změna poptávky po v.f. =) posun křivky MRP
důvody: změna poptávky po vyráběném produktu
změna ostatních faktorů
změna v technologii výroby
Práce
-poptávka po práci je určena příjmem z mezního produktu práce
-jestliže je cena produktu konstantní, mění se poptávka po práci v závislosti na změně velikosti mezního fyzického produktu
-nabídka práce závisí na rozhodování jednotlivců nebo domácností mezi volným časem a produkty, které si mohou koupit za důchod získaný za svoji práci
-volba se mění s růstem mzdové sazby (nemusí platit v rámci určitého odvětví)
Mzda
vyšší mzdová sazba - převládá substituční efekt (pracovník preferuje práci před volným časem)
nižší mzdová sazba - převládá důchodový efekt (pracovník preferuje volný čas před prací)
rovnovážná mzdová sazba - průsečík tržní křivky poptávky a tržní křivky nabídky práce
tržní mzdová sazba < rovnovážná =) nedostatek pracovních sil
tržní mzdová sazba > rovnovážná =) přebytek pracovních sil na trhu
Kapitál
-definujeme jako zásobu kapitálových statků (např. budovy, výrobní zařízení, zásoby apod.)
-výroba kapitálových statků je spojena s omezováním přítomné spotřeby
-zapojení kapitálu do výroby má však za následek růst objemu výroby, a tím i spotřeby
-kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí zde po delší dobu a postupně se amortizují
-hrubé investice = obnovovací inv. + čisté inv.
nižší mzdová sazba - převládá důchodový efekt (pracovník preferuje volný čas před prací)
rovnovážná mzdová sazba - průsečík tržní křivky poptávky a tržní křivky nabídky práce
tržní mzdová sazba < rovnovážná =) nedostatek pracovních sil
tržní mzdová sazba > rovnovážná =) přebytek pracovních sil na trhu
Kapitál
-definujeme jako zásobu kapitálových statků (např. budovy, výrobní zařízení, zásoby apod.)
-výroba kapitálových statků je spojena s omezováním přítomné spotřeby
-zapojení kapitálu do výroby má však za následek růst objemu výroby, a tím i spotřeby
-kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí zde po delší dobu a postupně se amortizují
-hrubé investice = obnovovací inv. + čisté inv.
Bod rovnováhy tedy znamená, ...
Bod rovnováhy tedy znamená, že potřeby kupujícího a výrobce jsou optimálně uspokojeny s současně platí, že se průměrné náklady v dlouhém období rovnají průměrným příjmům —> společenské zdroje jsou optimálně využity.
Důležitým faktorem ovlivňující úroveň nabídky je: časový horizont
elasticita D a S
Dynamický pohled na trh je vyjádřen teorémem pavučiny:
konvergující pavučina - trh v tomto případě obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - trh prohlubuje nerovnováhu
stabilní pavučina a oscilace - nerovnováha se neprodukuje ve stejném rozsahu
Rozhodování podniku na trhu výrobních faktorů
Formování cen
Na trzích výrobních faktorů jsou firmy na straně poptávky a domácnosti na straně nabídky.
Firmy poptávají na trzích výrobních faktorů takovou kombinaci vstupů, která jim umožňuje maximalizovat zisk.
Cena v.f. je spojená se službou tohoto faktoru.
cena za pronájem půdy = pozemková renta
cena za pronájem práce = mzdová sazba
cena za pronájem kapitálu = úroková míra
Důležitým faktorem ovlivňující úroveň nabídky je: časový horizont
elasticita D a S
Dynamický pohled na trh je vyjádřen teorémem pavučiny:
konvergující pavučina - trh v tomto případě obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - trh prohlubuje nerovnováhu
stabilní pavučina a oscilace - nerovnováha se neprodukuje ve stejném rozsahu
Rozhodování podniku na trhu výrobních faktorů
Formování cen
Na trzích výrobních faktorů jsou firmy na straně poptávky a domácnosti na straně nabídky.
Firmy poptávají na trzích výrobních faktorů takovou kombinaci vstupů, která jim umožňuje maximalizovat zisk.
Cena v.f. je spojená se službou tohoto faktoru.
cena za pronájem půdy = pozemková renta
cena za pronájem práce = mzdová sazba
cena za pronájem kapitálu = úroková míra
Výdělěk z v.f. tvoří transferový výdělek ...
Výdělěk z v.f. tvoří transferový výdělek a ekonomická renta.
Transferový výdělek je taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití.
Ekonomická renta představuje přebytek nad transferovým a je to ta část výdělku, která není nutná k udržení vstupu v daném použití.
Čistá ekonomická renta je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru s fixní nabídkou.
Pozemková je speciální případ č.e.r., protože nabídka půdy je absolutně neelastická.
(změna poptávky po půdě se projeví pouze ve změně sazby pozemkové renty, neovlivní nabízené množství půdy)
Poptávka po výrobním faktoru
je závislá (odvozená) od poptávky po výrobcích a službách, na jejichž výrobu se daný výrobní faktor používá a je určena příjmem z mezního produktu (MRP)
Křivka MRP je zároveň křivkou poptávky firmy po v.f.
Transferový výdělek je taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití.
Ekonomická renta představuje přebytek nad transferovým a je to ta část výdělku, která není nutná k udržení vstupu v daném použití.
Čistá ekonomická renta je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru s fixní nabídkou.
Pozemková je speciální případ č.e.r., protože nabídka půdy je absolutně neelastická.
(změna poptávky po půdě se projeví pouze ve změně sazby pozemkové renty, neovlivní nabízené množství půdy)
Poptávka po výrobním faktoru
je závislá (odvozená) od poptávky po výrobcích a službách, na jejichž výrobu se daný výrobní faktor používá a je určena příjmem z mezního produktu (MRP)
Křivka MRP je zároveň křivkou poptávky firmy po v.f.
Optimální kombinace výrobních faktorů je taková,...
Optimální kombinace výrobních faktorů je taková, při níž je línie stejných celkových nákladů tečnou izokvanty. V tomto bodě je MRTS rovna poměru cen výrobních faktorů a poměr mezního produktu k ceně je pro oba výrobní faktory shodný.
Mapa izokvant s liniemi stejných celkových nákladů umožňuje určit maximální objem produkce, jež lze vyrobit při daných nákladech (nebo minilání náklady potřebné na výrobu daného objemu produkce).
Při různých úrovních celkových nákladů získáme různé optimální kombinace výrobních faktorů a maxima produkce, jež je možno těmito kombinacemi vyrobit. Tak je možno odvodit křivku celkových nákladů v dlouhodobém období.
Celkový příjem
je násobkem množství prodané produkce a ceny výrobku. Z celkového příjmu lze odvodit průměrný příjem a mezní příjem.
Firma je v rovnováze (maximalizuje zisk), pokud platí rovnost MR = MC. To platí vždy pro firmu maximalizující zisk, bez ohledu na typ konkurence.
Mapa izokvant s liniemi stejných celkových nákladů umožňuje určit maximální objem produkce, jež lze vyrobit při daných nákladech (nebo minilání náklady potřebné na výrobu daného objemu produkce).
Při různých úrovních celkových nákladů získáme různé optimální kombinace výrobních faktorů a maxima produkce, jež je možno těmito kombinacemi vyrobit. Tak je možno odvodit křivku celkových nákladů v dlouhodobém období.
Celkový příjem
je násobkem množství prodané produkce a ceny výrobku. Z celkového příjmu lze odvodit průměrný příjem a mezní příjem.
Firma je v rovnováze (maximalizuje zisk), pokud platí rovnost MR = MC. To platí vždy pro firmu maximalizující zisk, bez ohledu na typ konkurence.
Pro firmu působící na dokonale konkurenčním ...
Pro firmu působící na dokonale konkurenčním trhu lze podmínku rozšířit:
na rovnost MC = MR = AR = P,
z hlediska dlouhého období navíc ještě na MC = MR = AR = P = AC (tento bod se označuje jako bod zvratu).
Individuální křivka nanídky firmy maximalizující zisk na dokonale konkurečním trhu je totožná s rostoucí částí křivky MC (od bodu uzavření firmy). Tržní křivka nabídky vzniká součtem objemů zboží, které jsou ochotni jednotliví výrobci nabízet při různých úrovních ceny tohoto zboží.
Posun po křivce nabídky je dán změnou tržní ceny. Posun celé křivky může být vyvolán celou řadou faktorů, např. technickým pokrokem, změnami cen ostaních zboží apod.
Změna nabídky vyvolaná zmněnou ceny zboží se měří pomocí cenové elasticity nabídky.
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu
nastává pokud se poptávka rovná nabídce, platí rovnost MU=P=MC —> alokace finální produkce a výrobních faktorů je efektivní.
na rovnost MC = MR = AR = P,
z hlediska dlouhého období navíc ještě na MC = MR = AR = P = AC (tento bod se označuje jako bod zvratu).
Individuální křivka nanídky firmy maximalizující zisk na dokonale konkurečním trhu je totožná s rostoucí částí křivky MC (od bodu uzavření firmy). Tržní křivka nabídky vzniká součtem objemů zboží, které jsou ochotni jednotliví výrobci nabízet při různých úrovních ceny tohoto zboží.
Posun po křivce nabídky je dán změnou tržní ceny. Posun celé křivky může být vyvolán celou řadou faktorů, např. technickým pokrokem, změnami cen ostaních zboží apod.
Změna nabídky vyvolaná zmněnou ceny zboží se měří pomocí cenové elasticity nabídky.
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu
nastává pokud se poptávka rovná nabídce, platí rovnost MU=P=MC —> alokace finální produkce a výrobních faktorů je efektivní.
Jednotkově elastická:
Jednotkově elastická: hodnota EDP = 1. To znamená, že procentní změna ceny vyvolá stejnou procentní změnu objemu poptávaného zboží.
Dokonale elastická poptávka, pro níž je EDP = .
Dokonale neelastická poptávka, pro níž EDP = 0.
Faktory ovlivňující elasticitu poptávky:
Povaha potřeb, které zboží uspokojuje. Elasticita poptávky po statcích uspokojujících základní životní potřeby je nižší než elasticita poptávky po luxusních předmětech.
Podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele. Čím je podíl vyšší, tím vyšší je elasticita poptávky po tomto zboží.
Existence a dostupnost substitutů. Čím hojnější a dostupnější jsou substituty, tím je elasticita poptávky vyšší.
Elasticita poptávky se rovněž mění v čase - s prodlužováním časového horizontu se zvyšuje.
Dokonale elastická poptávka, pro níž je EDP = .
Dokonale neelastická poptávka, pro níž EDP = 0.
Faktory ovlivňující elasticitu poptávky:
Povaha potřeb, které zboží uspokojuje. Elasticita poptávky po statcích uspokojujících základní životní potřeby je nižší než elasticita poptávky po luxusních předmětech.
Podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele. Čím je podíl vyšší, tím vyšší je elasticita poptávky po tomto zboží.
Existence a dostupnost substitutů. Čím hojnější a dostupnější jsou substituty, tím je elasticita poptávky vyšší.
Elasticita poptávky se rovněž mění v čase - s prodlužováním časového horizontu se zvyšuje.
Důchodová elasticita poptávky vyjadřuje závislost ...
Důchodová elasticita poptávky vyjadřuje závislost změn poptávaného množství zboží na změnách důchodu spotřebitele.
Křížová elasticita poptávky udává, jak se změní poptávané množství určitého zboží, změní-li se cena jiného zboží.
Podnikové rozhodování
Cílem firmy je maximalizace tisku, tj. maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.
Celkový fyzický produkt (Total Physical Product - TPP)
je celkový objem produkce firmy vyrobený určitým množstvím výrobních faktorů. Z něj je odvozen průměrný fyzický produkt (Average Physical Product - APP) a mezní fyzický produkt (Marginal Physical Product - MPP).
Celkové náklady firmy (Total Costs - TC)
jsou násobkem množství vstupů potřebných k výrobě jednotlivých objemů produkce a cen těchto vstupů.
Celkové náklady v krátkém období se skládají z fixních (Fixed Costs - FC) a variabilních nákladů (Variable Costs - VC).
Křížová elasticita poptávky udává, jak se změní poptávané množství určitého zboží, změní-li se cena jiného zboží.
Podnikové rozhodování
Cílem firmy je maximalizace tisku, tj. maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.
Celkový fyzický produkt (Total Physical Product - TPP)
je celkový objem produkce firmy vyrobený určitým množstvím výrobních faktorů. Z něj je odvozen průměrný fyzický produkt (Average Physical Product - APP) a mezní fyzický produkt (Marginal Physical Product - MPP).
Celkové náklady firmy (Total Costs - TC)
jsou násobkem množství vstupů potřebných k výrobě jednotlivých objemů produkce a cen těchto vstupů.
Celkové náklady v krátkém období se skládají z fixních (Fixed Costs - FC) a variabilních nákladů (Variable Costs - VC).
Z celkových nákladů lze odvodit průměrné ...
Z celkových nákladů lze odvodit průměrné náklady (Average Costs - AC), průměrné variabilní náklady (AVC), průměrné fixní náklady (AFC) a mezní náklady (Marginal Costs - MC).
Náklady lze též rozdělit na explicitní (vynaložené v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů v cizím vlastnictví) a implicitní (ušlý příjem z výrobních faktorů ve vlastnictví majitele firmy).
Uvažujeme-li produkční funkci v dlouhém období, tedy se dvěma výrobními faktory a hledáme optimální kombinaci těchto výrobních faktorů, používáme mapu izokvant a linii stejmých celkových nákladů. Na itokvantě jsou kombinace výrobních faktorů, jimiž lze vyrobit stejný objem prodkce, na linii stejných celkových nákladů kombinace výrobních faktorů, jež jsou maximálně dostupné při daných nákladech a cených výrobních faktorů.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
je poměr, v němž se výrobní faktory vzájemně nahrazují, je dána převráceným poměrem jejich mezních produktů.
Náklady lze též rozdělit na explicitní (vynaložené v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů v cizím vlastnictví) a implicitní (ušlý příjem z výrobních faktorů ve vlastnictví majitele firmy).
Uvažujeme-li produkční funkci v dlouhém období, tedy se dvěma výrobními faktory a hledáme optimální kombinaci těchto výrobních faktorů, používáme mapu izokvant a linii stejmých celkových nákladů. Na itokvantě jsou kombinace výrobních faktorů, jimiž lze vyrobit stejný objem prodkce, na linii stejných celkových nákladů kombinace výrobních faktorů, jež jsou maximálně dostupné při daných nákladech a cených výrobních faktorů.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
je poměr, v němž se výrobní faktory vzájemně nahrazují, je dána převráceným poměrem jejich mezních produktů.
Stejným způsobem můžeme odvodit, ...
Stejným způsobem můžeme odvodit, že při poklesu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele růst objemu kupovaného zboží neboli růst poptávaného množství.
Křivka mezního užitku je totožná s křivkou individuální poptávky po tomto zboží.
Křivku individuální poptávky lze odvodit 2 způsoby:
1) budˇ předpokládáme přímou měřitelnost užitku
2) nebo alespoň schopnost spotřebitele určit, který soubor zboží mu přináší vyšší užitek.
Posun po křivce i.p. je vyvolán změnou ceny zboží. Výsledný efekt je dán součtem důchodového a substitučního efektu.
Posun celé křivky i.p. může být způsoben změnou nominálního důchodu spotřebitele, vlivem cen ostatních zboží, změnou preferencí spotřebitele.
Mezní míra substituce (Marginal Rate of Substitution - MRS). Jedná se o poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Y, aniž se mění užitek.
Křivka mezního užitku je totožná s křivkou individuální poptávky po tomto zboží.
Křivku individuální poptávky lze odvodit 2 způsoby:
1) budˇ předpokládáme přímou měřitelnost užitku
2) nebo alespoň schopnost spotřebitele určit, který soubor zboží mu přináší vyšší užitek.
Posun po křivce i.p. je vyvolán změnou ceny zboží. Výsledný efekt je dán součtem důchodového a substitučního efektu.
Posun celé křivky i.p. může být způsoben změnou nominálního důchodu spotřebitele, vlivem cen ostatních zboží, změnou preferencí spotřebitele.
Mezní míra substituce (Marginal Rate of Substitution - MRS). Jedná se o poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Y, aniž se mění užitek.
Linie příjmu
Zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží.
Rovnováha spotřebitele
Se musí nacházet právě v bodě, kde se linie příjmů dotýká indiferenční křivky.
Důchodový efekt
jedná se o část změny poptávaného množství dané daného zboží vyvolanou změnou reálného důchodu(kupní síly) spotřebitele v důsledku cenové změny.
Důchodový efekt můžeme zjednodušeně popsat takto:
růst Px pokles reálného důchodu pokles Qx
Substituční efekt
to je část efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen, jenž nemůže být spojována se změnou reálného důchodu.
Substituční efekt potom můžeme popsat následovně:
růst Px růst relativní ceny zboží X pokles Qx a růst poptávky po jiném zboží
Vliv změn cen ostatních zboží na poptávku
nezávislé statky
změna ceny jednoho zboží nemá zvláštní vliv na poptávku po jiném zboží
Rovnováha spotřebitele
Se musí nacházet právě v bodě, kde se linie příjmů dotýká indiferenční křivky.
Důchodový efekt
jedná se o část změny poptávaného množství dané daného zboží vyvolanou změnou reálného důchodu(kupní síly) spotřebitele v důsledku cenové změny.
Důchodový efekt můžeme zjednodušeně popsat takto:
růst Px pokles reálného důchodu pokles Qx
Substituční efekt
to je část efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen, jenž nemůže být spojována se změnou reálného důchodu.
Substituční efekt potom můžeme popsat následovně:
růst Px růst relativní ceny zboží X pokles Qx a růst poptávky po jiném zboží
Vliv změn cen ostatních zboží na poptávku
nezávislé statky
změna ceny jednoho zboží nemá zvláštní vliv na poptávku po jiném zboží
substituty
zboží navzájem zaměnitelná (káva-čaj, chléb-houska), růst ceny jednoho zboží vyvolá růst poptávky po druhém =) posun křivky poptávky doprava a efekt poklesu ceny je opačný
komplementy
zboží, která se navzájem doplňují (gramofon-deska, čaj.citron, automobil.benzín), růst ceny nejen vyvolá pokles poptávaného zboží, ale i pokles poptávky zboží, které je s ním komplementární =) posun křivky vlevo dolů a pokles ceny má opět opačný dopad
Cenová elasticita poptávky (Price Elasticity OF Demand)
se vyjadřuje jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procením změnám cen
Neelastická poptávka: hodnota EDP 1. To znamená, že procentní změna ceny vyvolá menší procentní změnu poptávaného množství zboží.
Elastická poptávka: hodnota EDP 1. To znamená, že procentní změna ceny vyvolá větší procentní změnu objemu poptávaného zboží.
komplementy
zboží, která se navzájem doplňují (gramofon-deska, čaj.citron, automobil.benzín), růst ceny nejen vyvolá pokles poptávaného zboží, ale i pokles poptávky zboží, které je s ním komplementární =) posun křivky vlevo dolů a pokles ceny má opět opačný dopad
Cenová elasticita poptávky (Price Elasticity OF Demand)
se vyjadřuje jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procením změnám cen
Neelastická poptávka: hodnota EDP 1. To znamená, že procentní změna ceny vyvolá menší procentní změnu poptávaného množství zboží.
Elastická poptávka: hodnota EDP 1. To znamená, že procentní změna ceny vyvolá větší procentní změnu objemu poptávaného zboží.
Ze zákona klesajícího mezního užitku plyne, ...
Ze zákona klesajícího mezního užitku plyne, že s růstem množství spotřebovaného zboží roste
celkový užitek odvozený z jeho spotřeby, ale stále pomaleji.
Rovnováha spotřebitele
Optimální množství tedy spotřebitel nakoupí, pokud se mezní užitek rovná ceně. Musí tedy platit.
MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
Spotřebitel maximalizuje svůj užitek ze všech statků, které spotřebovává, pokud vyrovná mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech zboží.
Odvození křivky poptávky
Při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží. Jinými slovy, chce-li spotřebitel udržovat svoji rovnováhu, musí na zvýšení ceny zboží reagovat snížením poptávaného množství.
celkový užitek odvozený z jeho spotřeby, ale stále pomaleji.
Rovnováha spotřebitele
Optimální množství tedy spotřebitel nakoupí, pokud se mezní užitek rovná ceně. Musí tedy platit.
MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
Spotřebitel maximalizuje svůj užitek ze všech statků, které spotřebovává, pokud vyrovná mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech zboží.
Odvození křivky poptávky
Při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží. Jinými slovy, chce-li spotřebitel udržovat svoji rovnováhu, musí na zvýšení ceny zboží reagovat snížením poptávaného množství.
7. Poptávka na trhu s výrobky a podnikové rozhodování.
7. Poptávka na trhu s výrobky a podnikové rozhodování. Rozhodování podniku na trhu výrobních faktorů. Podnik a jeho chování v různých tržních strukturách. Cenová politika podniku.
Poptávka na trhu s výrobky a podnikové rozhodování
Poptávka na trhu s výrobky
Na trhu výrobků a služeb vstupují dva základní subjekty - výrobci (firmy) a spotřebitelé (domácnosti).
Racionálně jednající spotřebitel tedy poměřuje dvě veličiny - uspokojení potřeb, které statek přinese a náklady (peněžní výdaje), které na tento statek vynaložil.
K vyřešení tohoto problému ekonomická teorie používá kategorii užitek (Utility), tedy subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Celkový užitek (Total Utility - TU) vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby.
Z celkového užitku odvodíme mezní užitek (Marginal Utlity - MU). Mezní užitek vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovaného zboží zvýší o jednotku.
Poptávka na trhu s výrobky a podnikové rozhodování
Poptávka na trhu s výrobky
Na trhu výrobků a služeb vstupují dva základní subjekty - výrobci (firmy) a spotřebitelé (domácnosti).
Racionálně jednající spotřebitel tedy poměřuje dvě veličiny - uspokojení potřeb, které statek přinese a náklady (peněžní výdaje), které na tento statek vynaložil.
K vyřešení tohoto problému ekonomická teorie používá kategorii užitek (Utility), tedy subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Celkový užitek (Total Utility - TU) vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby.
Z celkového užitku odvodíme mezní užitek (Marginal Utlity - MU). Mezní užitek vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovaného zboží zvýší o jednotku.
• časové usměrnění cen:
- min. časový předstih pro ohlášení zamýšleného zvýšení ceny
- min. lhůta, po jejímž uplynutí lze uskutečnit zvýšení ceny
- časově omezený zákaz opětovného zvýšení ceny
jestliže má prodávající na trhu monopolní (není pod soutěží) nebo dominantní postavení (nepodstatná soutěž)
tito prodávající jsou povinni oznámit kupujícímu zvýšení ceny min. 2 měsíce před termínem zvýšení ceny
• cenové moratorium: časově omezený zákaz zvyšování ceny nad současně platnou úroveň, který se vztahuje na dodané zboží na trhu, platnost max. půl roku, seznam zboží s regulovanými cenami (vázané ceny x volná cena = SxD) zveřejněn v cenovém věstníku
2) Cenová evidence a cenové informace
Prodávající vede evidenci pro zboží cenově regulované (kromě moratoria) + ceny spotřebního zboží prodávaného komerčnímu spotřebiteli
3) Cenová kontrola
důvody: - zda se neporušují ustanovení zákona o cenách
- ověření správnosti podkladů pro potřeby vyhodnocení vývoje cen, regulace cen ...
při porušení: pokuty - při stanovení výše se bere v úvahu doba porušování, míra zavinění, rozsah poškození
- udělují se do 1 roku od doby, kdy se orgány dověděly o porušení
3 let od porušení předpisů
Obchodně politická opatření při vstupu do mez.marketingového prostředí
- omezení/zvýhodnění ze strany vlády - podle liberalistických nebo protekcionistických opatření v obchodní politice
cla, dovozní přirážky, restrikce, podpory vývozu, antidumpingová opatření, embarga ...
- min. lhůta, po jejímž uplynutí lze uskutečnit zvýšení ceny
- časově omezený zákaz opětovného zvýšení ceny
jestliže má prodávající na trhu monopolní (není pod soutěží) nebo dominantní postavení (nepodstatná soutěž)
tito prodávající jsou povinni oznámit kupujícímu zvýšení ceny min. 2 měsíce před termínem zvýšení ceny
• cenové moratorium: časově omezený zákaz zvyšování ceny nad současně platnou úroveň, který se vztahuje na dodané zboží na trhu, platnost max. půl roku, seznam zboží s regulovanými cenami (vázané ceny x volná cena = SxD) zveřejněn v cenovém věstníku
2) Cenová evidence a cenové informace
Prodávající vede evidenci pro zboží cenově regulované (kromě moratoria) + ceny spotřebního zboží prodávaného komerčnímu spotřebiteli
3) Cenová kontrola
důvody: - zda se neporušují ustanovení zákona o cenách
- ověření správnosti podkladů pro potřeby vyhodnocení vývoje cen, regulace cen ...
při porušení: pokuty - při stanovení výše se bere v úvahu doba porušování, míra zavinění, rozsah poškození
- udělují se do 1 roku od doby, kdy se orgány dověděly o porušení
3 let od porušení předpisů
Obchodně politická opatření při vstupu do mez.marketingového prostředí
- omezení/zvýhodnění ze strany vlády - podle liberalistických nebo protekcionistických opatření v obchodní politice
cla, dovozní přirážky, restrikce, podpory vývozu, antidumpingová opatření, embarga ...
3. Systém srážek a slev v cenové politice podniku
- projev “uznání” dalšímu článku distribuce za splnění určitých podmínek nebo provedení určité činnosti, jejichž hodnota má být ekvivalentní celkové částce snížení
• obchodní srážky (rabaty) - úhrada činností, výše je ovlivněna způsobem distribuce (počet článků), druhem zboží, srážkové % počítáme z výsledné předchozí částky (př. 30 a 8%)
• sezónní srážky - obchodníkům, kteří objednali zboží v mrtvé sezóně nebo mimo sezónu nepřerušení výr. procesu a využití kapacity fy
• slevy na propagaci - obstarává obvykle maloobchod ve svých prodejních prostorách, výše podle toho, zda výrobce sám provádí propagaci
• srážky na množství (množstevní rabat) - výrobce nebo prostředníci vždy dalšímu článku distribučního procesu (př. velkoprodejny - nákup v rodinném balení), hlavně u výrobků rychle podléhajícím zkáze a které jdou na odbyt pomaleji
- srážka při nákupu určitého množství najednou - čím víc, tím větší srážka
- srážka podle výše celkového objemu nákupu za určité období bez ohledu na množství, které bylo
nakoupeno najednou
• obchodní srážky (rabaty) - úhrada činností, výše je ovlivněna způsobem distribuce (počet článků), druhem zboží, srážkové % počítáme z výsledné předchozí částky (př. 30 a 8%)
• sezónní srážky - obchodníkům, kteří objednali zboží v mrtvé sezóně nebo mimo sezónu nepřerušení výr. procesu a využití kapacity fy
• slevy na propagaci - obstarává obvykle maloobchod ve svých prodejních prostorách, výše podle toho, zda výrobce sám provádí propagaci
• srážky na množství (množstevní rabat) - výrobce nebo prostředníci vždy dalšímu článku distribučního procesu (př. velkoprodejny - nákup v rodinném balení), hlavně u výrobků rychle podléhajícím zkáze a které jdou na odbyt pomaleji
- srážka při nákupu určitého množství najednou - čím víc, tím větší srážka
- srážka podle výše celkového objemu nákupu za určité období bez ohledu na množství, které bylo
nakoupeno najednou
• srážky při hotovém placení -
• srážky při hotovém placení - srážky poskytované při placení konečné ceny za zboží (tj. ceny, která je snížena o všechny možné typy srážek již dříve poskytnutých), je vázána na včasné zaplacení nebo zaplacení v určitém termínu (př. 2/10 - 2%, jestliže zaplatí do 10 dnů)
• kupóny - cena za ně je nižší než za normální platidla
Oceňování v regulovaných odvětvích národního hospodářství
1) Regulace cen:
• úředně stanovené ceny :
- maximální - nesmí se překročit
- pevná cena - není přípustné ji změnit
- minimální cena - není dovolené ji snížit
určují cenové a místní orgány pro určený druh zboží, současně může být max. i min.
• věcné usměrnění cen:
- podmínky: max. rozsah zvýšení ceny zboží ve vymezeném období
max. podíl, ve kterém lze promítnout do ceny zvýšení cen vstupů ve vymez. období
závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci
• kupóny - cena za ně je nižší než za normální platidla
Oceňování v regulovaných odvětvích národního hospodářství
1) Regulace cen:
• úředně stanovené ceny :
- maximální - nesmí se překročit
- pevná cena - není přípustné ji změnit
- minimální cena - není dovolené ji snížit
určují cenové a místní orgány pro určený druh zboží, současně může být max. i min.
• věcné usměrnění cen:
- podmínky: max. rozsah zvýšení ceny zboží ve vymezeném období
max. podíl, ve kterém lze promítnout do ceny zvýšení cen vstupů ve vymez. období
závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci
• celé dopravné zahrnuto v ceně výrobku -
• celé dopravné zahrnuto v ceně výrobku - dodací cena stejná pro všechny kupující bez ohledu na jejich zeměpisné umístění na trhu výrobce ( kupující blíže platí “neskutečné dopravné”, tj. část N za vzdálenější kupující), v případě, že dodací N tvoří malou část N
- dopravné = průměrné dopravní N na trhu prodávajícího
- administrativní jednoduchost, možnost využít při celonárodní propagaci zboží
• oblastní cenová politika - stanovení konečných dodacích cen a započítání dopravních N podle oblastí - pro každou oblast stanovena jednotná dodací cena, při víceoblastním systému tvoří dopravní N do jednotlivých míst průměr dopravného do všech míst v oblasti
• systém základního bodu - základní bod je místo zvolené všemi prodávajícími nebo výrobci v odvětví, ze kterého jsou vypočítávány dopravní sazby pro celou oblast, je jich méně než výrobních míst (většinou se = nějakému důležitému výrobnímu místu) - použito např. v ocelářském průmyslu USA, tzv. Pittsburg plus system: cena = cena v určitém místě + dopravné z Pittsburgu bez ohledu na umístění prodávajícího
u výrobků standardních s mnoha společnými znaky, kde je cena důležitější než značka, u zboží s pevnými
náklady pro výrobu dosti vysokými a tvořícími značnou část celkových N, u velké výrobní kapacity a potíží
s odbytem n. u málo výrobců v odvětví
- v případě rozšíření odvětví možno nahradit mnohobodovým systémem (nutná dohoda mezi výrobci)
- nevýhody: omezení cenové konkurence mezi výrobci, časté křižování dopravních cest, neoblíbenost u kupujících blízko dopravců, kteří musí platit neskutečné dopravné
- dopravné = průměrné dopravní N na trhu prodávajícího
- administrativní jednoduchost, možnost využít při celonárodní propagaci zboží
• oblastní cenová politika - stanovení konečných dodacích cen a započítání dopravních N podle oblastí - pro každou oblast stanovena jednotná dodací cena, při víceoblastním systému tvoří dopravní N do jednotlivých míst průměr dopravného do všech míst v oblasti
• systém základního bodu - základní bod je místo zvolené všemi prodávajícími nebo výrobci v odvětví, ze kterého jsou vypočítávány dopravní sazby pro celou oblast, je jich méně než výrobních míst (většinou se = nějakému důležitému výrobnímu místu) - použito např. v ocelářském průmyslu USA, tzv. Pittsburg plus system: cena = cena v určitém místě + dopravné z Pittsburgu bez ohledu na umístění prodávajícího
u výrobků standardních s mnoha společnými znaky, kde je cena důležitější než značka, u zboží s pevnými
náklady pro výrobu dosti vysokými a tvořícími značnou část celkových N, u velké výrobní kapacity a potíží
s odbytem n. u málo výrobců v odvětví
- v případě rozšíření odvětví možno nahradit mnohobodovým systémem (nutná dohoda mezi výrobci)
- nevýhody: omezení cenové konkurence mezi výrobci, časté křižování dopravních cest, neoblíbenost u kupujících blízko dopravců, kteří musí platit neskutečné dopravné
• prodávající neplatí žádné dopravní N -
• prodávající neplatí žádné dopravní N - na rozsáhlých trzích, cena v místě výroby, N na dopravu a riziko nese kupující, prodávající platí N s nakládáním zásilky
- používají i obchodníci: VO - (Cash and carry - zaplať a odvez) - stanoví ceny k místu vydání zboží, tj.
vyplaceně sklad VO (další N a rizika s dodáním nese odběratel)
MO - cash and carry - hl v discount houses
• zahrnout část dopravného do ceny výrobku - jestliže je zákazník daleko a blízko něj je konkurence
prodávající prodává za cenu = výrobní cena + část dopravného, které by bylo požadováno konkurenčním
prodávajícím v místě nejblíže zákazníka, za předpokladu, že konkurence dodává zboží při dodací podmínce
“vyplaceno továrna”
- hlavně pro firmy s vyššími FC a nižšími VC na jednotku pokrytí FC výrobního podniku
- používají i obchodníci: VO - (Cash and carry - zaplať a odvez) - stanoví ceny k místu vydání zboží, tj.
vyplaceně sklad VO (další N a rizika s dodáním nese odběratel)
MO - cash and carry - hl v discount houses
• zahrnout část dopravného do ceny výrobku - jestliže je zákazník daleko a blízko něj je konkurence
prodávající prodává za cenu = výrobní cena + část dopravného, které by bylo požadováno konkurenčním
prodávajícím v místě nejblíže zákazníka, za předpokladu, že konkurence dodává zboží při dodací podmínce
“vyplaceno továrna”
- hlavně pro firmy s vyššími FC a nižšími VC na jednotku pokrytí FC výrobního podniku
• maximalizace zisku -
• maximalizace zisku - firmy tento cíl sledují, ale neuvádějí ve zprávách (x ztráta goodwill u zákazníka)
- uplatňovat dlouhodobě, přijmout i krátkodobé ztráty (jinak příliš velký zisk vstup nové fy do odvětví,
veřejné mínění nebo vládní zásahy snížení ceny) - maximalizovat zisk při takové produkci, kdy je největší
rozdíl mezi příjmy (výnosy) a N MR = MC
- stupňování zisku s ohledem k ostatním částem marketingového programu, např. v obchodních domech žádané
zboží prodáváno s nižším ziskem nebo se ztrátou, ale právě tyto ceny způsobí příliv kupujících a nepřímo působí na ceny ostatního zboží
2. Územní cenová politika
- otázka dodacích podmínek a hlavně otázka dopravného, resp. otázka dopravních N a dalších N spojených s dodávkami zboží
- náklady mohou nést prodávající, kupující n. se mohou o N dělit
- uplatňovat dlouhodobě, přijmout i krátkodobé ztráty (jinak příliš velký zisk vstup nové fy do odvětví,
veřejné mínění nebo vládní zásahy snížení ceny) - maximalizovat zisk při takové produkci, kdy je největší
rozdíl mezi příjmy (výnosy) a N MR = MC
- stupňování zisku s ohledem k ostatním částem marketingového programu, např. v obchodních domech žádané
zboží prodáváno s nižším ziskem nebo se ztrátou, ale právě tyto ceny způsobí příliv kupujících a nepřímo působí na ceny ostatního zboží
2. Územní cenová politika
- otázka dodacích podmínek a hlavně otázka dopravného, resp. otázka dopravních N a dalších N spojených s dodávkami zboží
- náklady mohou nést prodávající, kupující n. se mohou o N dělit
- zkoumání pravděpodobné reakce konkurence ...
- zkoumání pravděpodobné reakce konkurence na cenu výrobku po uvedení na trh konkurence, které může ohrozit, a proto firma musí vzít její cenu v úvahu - výrobce podobného výrobku a zastupitelných výrobků (= tradiční i zdánlivě odlišné výrobky - např. při nové oceli v úvahu cenu hliníku a umělých hmot jako zastupitelných materiálů pro ocel)
• udržení nebo zlepšení podílu na trhu - firma může získávat stanovený zisk, ale její podíl na trhu se může snížit současně by měl být stanoven podílu na trhu (moc velký podílu - zásah státu do cenové politiky fy), porovnání plánovaného a skutečně dosaženého podílu na trhu
- je snazší rozšiřovat menší než udržovat velký podíl na trhu
stanovení podílu ovlivní i volbu metody stanovení ceny, možno použít také necenovou soutěž, tj. propagaci a další složky marketingové komunikace (reklama -forma placené náborové činnosti, která má za úkol vzbudit zájem zákazníka o určité myšlenky, výrobky nebo služby a přesvědčit ho o koupi osobní nabídka zboží, podpora prodeje - nákupní kupóny, poskytování slev, mimořádných rabatů, bezplatných vzorků, veletrhy ..., publicita - bezúplatně, s využitím všech dosažitelných médií zapůsobit na potenciálního zákazníka a tak dosáhnout zvýšení odbytu).
• udržení nebo zlepšení podílu na trhu - firma může získávat stanovený zisk, ale její podíl na trhu se může snížit současně by měl být stanoven podílu na trhu (moc velký podílu - zásah státu do cenové politiky fy), porovnání plánovaného a skutečně dosaženého podílu na trhu
- je snazší rozšiřovat menší než udržovat velký podíl na trhu
stanovení podílu ovlivní i volbu metody stanovení ceny, možno použít také necenovou soutěž, tj. propagaci a další složky marketingové komunikace (reklama -forma placené náborové činnosti, která má za úkol vzbudit zájem zákazníka o určité myšlenky, výrobky nebo služby a přesvědčit ho o koupi osobní nabídka zboží, podpora prodeje - nákupní kupóny, poskytování slev, mimořádných rabatů, bezplatných vzorků, veletrhy ..., publicita - bezúplatně, s využitím všech dosažitelných médií zapůsobit na potenciálního zákazníka a tak dosáhnout zvýšení odbytu).
- nutno uvážit:
- nutno uvážit: výrobní možnosti (jestliže stanoví nižší cenu, trh ihned akceptuje, ale firma nakonec nedokáže trh uspokojit vzhledem k malé výrobní kapacitě ztráta goodwill x tato taktika úspěšná na trhu s elastickou poptávku - nízká cena vede k zvýšení obratu, snížení nákladů na jednotku a zvýšení zisku v dlouhém období)
postavení konkurence (možnost proniknutí konkurence a obsazení trhu - jestliže konkurence může
proniknout rychle, firma stanoví vyšší cenu)
• taktika pronikavého oceňování (penatration pricing) - rychlé a trvalé proniknutí na trh s poměrně nízkou úvodní cenou, dosažení trhu okamžitě, před proniknutím konkurence n. ji od vstupu odradit
- jestliže vstup na trh není tak složitý - hlavně u výrobků širokého užití, výrobně
nenáročných, s elasticitou D
- pouze prodeje ve velkém jsou výhodné, cenová taktika agresivní a pronikavá,
bude čelit silné konkurenci
postavení konkurence (možnost proniknutí konkurence a obsazení trhu - jestliže konkurence může
proniknout rychle, firma stanoví vyšší cenu)
• taktika pronikavého oceňování (penatration pricing) - rychlé a trvalé proniknutí na trh s poměrně nízkou úvodní cenou, dosažení trhu okamžitě, před proniknutím konkurence n. ji od vstupu odradit
- jestliže vstup na trh není tak složitý - hlavně u výrobků širokého užití, výrobně
nenáročných, s elasticitou D
- pouze prodeje ve velkém jsou výhodné, cenová taktika agresivní a pronikavá,
bude čelit silné konkurenci
• lízání smetany
• lízání smetany (“smetánkové ceny” - skimm - the - cream pricing) - vysoké úvodní ceny výrobku při zavedení
- u velmi náročných, vysoce nápadných, odlišných a technicky složitých výrobků, které
jsou novinkami a zákazník si nedovede udělat představu o jejich skutečné hodnotě
(svého času např. TV, satelitní antény, kosmetické krémy s liposomy ...),
zároveň pronikavá propagace (možnost snížení cen v případě neočekávaného zájmu
o výrobek, vysoká cena udržuje stálou poptávku x vytížení výrobní kapacity)
hlavní je módnost a hledisko společenské prestiže, ne cena
- vysoká cena přinese zvýšení zisku, vymezuje trh - obyvatelé s vyššími důchody a kupní
silou (později může snížit cenu a proniknout na trhy s nižším důchodem)
volba jedné z těchto taktik podle druhu výrobku a postavení konkurence na trhu
- u velmi náročných, vysoce nápadných, odlišných a technicky složitých výrobků, které
jsou novinkami a zákazník si nedovede udělat představu o jejich skutečné hodnotě
(svého času např. TV, satelitní antény, kosmetické krémy s liposomy ...),
zároveň pronikavá propagace (možnost snížení cen v případě neočekávaného zájmu
o výrobek, vysoká cena udržuje stálou poptávku x vytížení výrobní kapacity)
hlavní je módnost a hledisko společenské prestiže, ne cena
- vysoká cena přinese zvýšení zisku, vymezuje trh - obyvatelé s vyššími důchody a kupní
silou (později může snížit cenu a proniknout na trhy s nižším důchodem)
volba jedné z těchto taktik podle druhu výrobku a postavení konkurence na trhu
1. Cíle, které podnik sleduje stanovením ceny
volba metody stanovení ceny je ovlivněna situací na trhu, úrovní D a situací uvnitř podniku na určení ceny působí různé faktory - výrobní možnosti podniku, úroveň výrobních a prodejních N, výše očekávaného zisku ...
- stanovení ceny je ovlivněno cíli fy (cen politika jako součást marketingového programu), cíle určuje před n. současně se stanovením ceny
Druhy podnikových cílů:
• dlouhodobá stabilizace cen - v oboru se silným podnikem, hlavně v oborech, kde se často D a je snaha dosáhnout pevnosti v cenách - pouze určitá souvislost mezi cenami vedoucí fy a ostatními, vedoucí fa může přimět ostatní k přijetí jeho cíle (např. formou krátkodobého ostrého cen)
zřekne se okamžitých zisků, aby své zisky zvětšila v perspektivě delšího období
• reakce na ceny konkurence - stanoví ceny, aby čelily konkurenci, předešly ji n. ji následovaly (zejména zásada “následuj cenového vůdce” - ceny v souladu s cenami konkurence, cenový vůdce natolik silný, že vedení cenových válek je pro menší fy neúspěšné)
- stanovení ceny je ovlivněno cíli fy (cen politika jako součást marketingového programu), cíle určuje před n. současně se stanovením ceny
Druhy podnikových cílů:
• dlouhodobá stabilizace cen - v oboru se silným podnikem, hlavně v oborech, kde se často D a je snaha dosáhnout pevnosti v cenách - pouze určitá souvislost mezi cenami vedoucí fy a ostatními, vedoucí fa může přimět ostatní k přijetí jeho cíle (např. formou krátkodobého ostrého cen)
zřekne se okamžitých zisků, aby své zisky zvětšila v perspektivě delšího období
• reakce na ceny konkurence - stanoví ceny, aby čelily konkurenci, předešly ji n. ji následovaly (zejména zásada “následuj cenového vůdce” - ceny v souladu s cenami konkurence, cenový vůdce natolik silný, že vedení cenových válek je pro menší fy neúspěšné)
+ u zboží, u kterého se udržuje tzv.
+ u zboží, u kterého se udržuje tzv. “tradiční úroveň cen” (např. cukrovinky levné, aby se
mohly použít automaty na mince): jestliže by měl p - neudělá to, raději upraví N nebo zhorší kvalitu
p- neovlivní počtu prodaných jednotek
natolik, aby p bylo výhodné
... cena výrobku na trhu uváží se obchodní rozpětí a dospěje se k ceně - výrobce posoudí, zda za
tuto cenu může vyrábět (musí pokrýt N + Z)
• cena nad - jestliže je výrobcovo postavení na trhu dost silné n. při vysoké úrovni poskytovaných služeb
- hlavně v MO u značkového zboží, technicky náročného, vysoce kvalitního zboží v prodejnách
s pověstí prodejen exkluzivního zboží výjimečných vlastností
mohly použít automaty na mince): jestliže by měl p - neudělá to, raději upraví N nebo zhorší kvalitu
p- neovlivní počtu prodaných jednotek
natolik, aby p bylo výhodné
... cena výrobku na trhu uváží se obchodní rozpětí a dospěje se k ceně - výrobce posoudí, zda za
tuto cenu může vyrábět (musí pokrýt N + Z)
• cena nad - jestliže je výrobcovo postavení na trhu dost silné n. při vysoké úrovni poskytovaných služeb
- hlavně v MO u značkového zboží, technicky náročného, vysoce kvalitního zboží v prodejnách
s pověstí prodejen exkluzivního zboží výjimečných vlastností
• cena pod -
• cena pod - v MO i průmyslových oborech (dle situace v oboru)
* jestliže silné postavení na trhu - pro ostatní nevýhodné všeobecné cen
* v MO - “discount houses” - prodej značkového zboží bez jakýchkoliv dalších služeb, na
místech, kde je nájemné min ceny o 10 - 30% nižší, obchodníci mají nižší obchodní
rozpětí, vyšší
objem výrobků, specializace na výrobky s elastickou (tj. výrobky, u kterých hlavně
cena ovlivní D) výrobci tento prodej podporují, protože znamená snížení jejich N oběhu
Cenová politika podniku
Základní cíle: Proč? - za účelem dosažení Z
Co? - hierarchie cílů, rozhodovací proces
Jak? - hospodárnost, tj. co nejlepší výsledky s co nejnižšími N
* jestliže silné postavení na trhu - pro ostatní nevýhodné všeobecné cen
* v MO - “discount houses” - prodej značkového zboží bez jakýchkoliv dalších služeb, na
místech, kde je nájemné min ceny o 10 - 30% nižší, obchodníci mají nižší obchodní
rozpětí, vyšší
objem výrobků, specializace na výrobky s elastickou (tj. výrobky, u kterých hlavně
cena ovlivní D) výrobci tento prodej podporují, protože znamená snížení jejich N oběhu
Cenová politika podniku
Základní cíle: Proč? - za účelem dosažení Z
Co? - hierarchie cílů, rozhodovací proces
Jak? - hospodárnost, tj. co nejlepší výsledky s co nejnižšími N
- Ceny založené pouze na vztahu k trhu
- zkoumání cen konkurence stanovení cen , nebo odpovídajících cenám konkurence a čelit jim
• stejná cena: jestliže se výrobky neliší - hlavně u oligopolní konkurence u nediferencovatelných výrobků
hromadného charakteru a stejným nebo velmi podobným užitím, tj. na trhu s málo výrobci
nebo prodávajícími, kteří prodávají málo se odlišující výrobky
cena podle podmínek trhu a v souladu s nimi (jestliže stanoví nižší cenu, musí ji i ostatní,
jinak by 1. firma získala zvláštní zisk tržní cena na nižší úrovni při stejném podílu firem
na trhu ...
stanovit na úrovni cen konkurence a ne ji
použít v těch odvětvích,kde je fa se silným postavením na trhu = cenový vůdce, ostatní se
musí této ceně přizpůsobit - udržet se na trhu je pro ně rozhodující
• stejná cena: jestliže se výrobky neliší - hlavně u oligopolní konkurence u nediferencovatelných výrobků
hromadného charakteru a stejným nebo velmi podobným užitím, tj. na trhu s málo výrobci
nebo prodávajícími, kteří prodávají málo se odlišující výrobky
cena podle podmínek trhu a v souladu s nimi (jestliže stanoví nižší cenu, musí ji i ostatní,
jinak by 1. firma získala zvláštní zisk tržní cena na nižší úrovni při stejném podílu firem
na trhu ...
stanovit na úrovni cen konkurence a ne ji
použít v těch odvětvích,kde je fa se silným postavením na trhu = cenový vůdce, ostatní se
musí této ceně přizpůsobit - udržet se na trhu je pro ně rozhodující
- mínění potenciálních zákazníků -
- mínění potenciálních zákazníků - nezbytné uvážit subjektivnost názorů a možnost vyvozovat
z nich závěry (rozdíl mezi souhlasem s cenou a ochotou ji zaplatit)
- vyzkoušení prodeje ve vybraných oblastech - pokud možno stejné podmínky prodeje, možnost
stanovit více cen, u pružnější D možnost stanovit nižší úvodní cenu, metoda
rozhovorů - jestliže nemůže do oblasti dostat dostatečný počet výrobků
- cena srovnatelných konkurenčních výrobků - porovnává sám výrobce
nedostatky: předpokládá neměnné N, určitá přesnost jen v krátkém období ( cen při rychlé podmínek trhu nepřesnosti), výrobce musí hledat způsob N, aby dosáhl počtu jednotek výrobků, které prodává v tzv. poli nejistoty, ztrát
výhody: názornost daná možností grafického znázornění
z nich závěry (rozdíl mezi souhlasem s cenou a ochotou ji zaplatit)
- vyzkoušení prodeje ve vybraných oblastech - pokud možno stejné podmínky prodeje, možnost
stanovit více cen, u pružnější D možnost stanovit nižší úvodní cenu, metoda
rozhovorů - jestliže nemůže do oblasti dostat dostatečný počet výrobků
- cena srovnatelných konkurenčních výrobků - porovnává sám výrobce
nedostatky: předpokládá neměnné N, určitá přesnost jen v krátkém období ( cen při rychlé podmínek trhu nepřesnosti), výrobce musí hledat způsob N, aby dosáhl počtu jednotek výrobků, které prodává v tzv. poli nejistoty, ztrát
výhody: názornost daná možností grafického znázornění
Mezní (marginální) N = MC
- mezní (marginální) N = MC (N potřebné na výrobu eventuálně prodej jedné další jednotky výrobku)
- tato koncepce nebere v úvahu vliv trhu (vliv D), předpokládá, že všechny výrobky budou prodány (jestliže se vyrobilo méně, každá jednotka musí být prodána za vyšší cenu, aby se pokryly N a byl vykázán Z), nejasná představa o elasticitě D a cenách konkurence, odhad odbytu (resp. očekávaný obrat), výpočet AC a stanovení fixní přirážky v % AC (průměrná přirážka se liší podle druhu zboží (-pro sezónní, luxusní a speciální - tj. cenově nepružné zboží s nároky na skladování, manipulaci, rychle podléhající zkáze apod.)
- N + přirážka = prodejní cena (pokrývá N přímé a nepřímé a přináší firmě Z - kalkulační (účelové) třídění nákladů
- tato koncepce používá také prostředníky (MO i VO) - přidá k ceně od výrobce přirážku = obchodní rozpětí, která je nutná k dosažení zisku a úhradě obchodních nákladů (nemůže je vypočítat přesně - na základě svých zkušeností se zbožím a trhem), je různá podle druhu zboží, způsobu prodeje (samoobsluha x pultový prodej), charakteru výrobku (nábytek, klenoty, kožešiny x drogerie).
- jestliže není možné za tuto cenu prodat - sníží obchodní rozpětí
Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek
- tato koncepce nebere v úvahu vliv trhu (vliv D), předpokládá, že všechny výrobky budou prodány (jestliže se vyrobilo méně, každá jednotka musí být prodána za vyšší cenu, aby se pokryly N a byl vykázán Z), nejasná představa o elasticitě D a cenách konkurence, odhad odbytu (resp. očekávaný obrat), výpočet AC a stanovení fixní přirážky v % AC (průměrná přirážka se liší podle druhu zboží (-pro sezónní, luxusní a speciální - tj. cenově nepružné zboží s nároky na skladování, manipulaci, rychle podléhající zkáze apod.)
- N + přirážka = prodejní cena (pokrývá N přímé a nepřímé a přináší firmě Z - kalkulační (účelové) třídění nákladů
- tato koncepce používá také prostředníky (MO i VO) - přidá k ceně od výrobce přirážku = obchodní rozpětí, která je nutná k dosažení zisku a úhradě obchodních nákladů (nemůže je vypočítat přesně - na základě svých zkušeností se zbožím a trhem), je různá podle druhu zboží, způsobu prodeje (samoobsluha x pultový prodej), charakteru výrobku (nábytek, klenoty, kožešiny x drogerie).
- jestliže není možné za tuto cenu prodat - sníží obchodní rozpětí
Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek
- Odhad poptávky po výrobku
- nutno u nových výrobků ( zavedené výrobky - ceny způsobená v N díky inovaci výrobku akceptována)
stanovit pravděpodobnou cenu a v tomto rozmezí zkoumat a odhadovat D (výhodnější je stanovit úvodní cenu vyšší, její pak trh přijme jako slevu) x nové výrobky, které trh nepřijme - market failures
způsoby: - prostředník (VO, MO) - jeho posouzení ceny ukáže, zda s cenou souhlasí a má na prodeji zájem,
odraz jeho zkušeností v oboru
- navrhovaná cena může být :
* původní p nízká - jestliže moc , nedůvěra zákazníka n. ztráta prestiže
firmy porucha podmínek D (její inverze, protože při p Q) ...
hlavně u exkluzivního, značkového zboží
* původní p vysoká - jestliže podmínky výroby nedovolí p, zánik
výrobku a jeho neuvedení na trh
stanovit pravděpodobnou cenu a v tomto rozmezí zkoumat a odhadovat D (výhodnější je stanovit úvodní cenu vyšší, její pak trh přijme jako slevu) x nové výrobky, které trh nepřijme - market failures
způsoby: - prostředník (VO, MO) - jeho posouzení ceny ukáže, zda s cenou souhlasí a má na prodeji zájem,
odraz jeho zkušeností v oboru
- navrhovaná cena může být :
* původní p nízká - jestliže moc , nedůvěra zákazníka n. ztráta prestiže
firmy porucha podmínek D (její inverze, protože při p Q) ...
hlavně u exkluzivního, značkového zboží
* původní p vysoká - jestliže podmínky výroby nedovolí p, zánik
výrobku a jeho neuvedení na trh
Nabídka a poptávka jako faktory ovlivňující tvorbu cen
S - úhrnné množství výrobků nabízených výrobci na trhu, ovlivněna: v koupěschopné D, platů a mezd, v cenách výrobků, ve struktuře spotřeby, výroby ...
cenová elasticita S = %q / %p
D - množství zboží, které chce obyvatelstvo na trhu koupit a má pro tuto koupi příslušné peněžní prostředky - je určena souhrnem části důchodů určené na nákup zboží na trhu, ovlivněna: důchodu, cen spotřebního zboží, nákupní psychologií a zvyklostmi kupujícího ...
cenová elasticita D = %q / %p
důchodová elasticita D = %q / %m kde m - část důchodu určená k nákupu na trhu, tj. kupní fondy
obyvatelstva
... m D po zboží dlouhodobé spotřeby, především investičního
charakteru a D po službách
- elastická - 1 ... p q, tržeb
- neelastická - 1 ... p q, tržeb
- jednotková - = 1
cenová elasticita S = %q / %p
D - množství zboží, které chce obyvatelstvo na trhu koupit a má pro tuto koupi příslušné peněžní prostředky - je určena souhrnem části důchodů určené na nákup zboží na trhu, ovlivněna: důchodu, cen spotřebního zboží, nákupní psychologií a zvyklostmi kupujícího ...
cenová elasticita D = %q / %p
důchodová elasticita D = %q / %m kde m - část důchodu určená k nákupu na trhu, tj. kupní fondy
obyvatelstva
... m D po zboží dlouhodobé spotřeby, především investičního
charakteru a D po službách
- elastická - 1 ... p q, tržeb
- neelastická - 1 ... p q, tržeb
- jednotková - = 1
Metodické přístupy ke stanovení cen
Výši ceny ovlivňuje vnitropodnikové hledisko ( výše N a očekávaného zisku ), situace na trhu (S a D, postavení a síla konkurence, zastupitelnost výrobku ...). Podniky berou v úvahu řadu hledisek a cenu stanovují komplexně.
Cena = specifická forma směnné hodnoty :
cena horní (kolik je zákazník ochoten zaplatit), dolní (podle N +Z) - může být snížena na dlouhodobě udržitelnou minimální cenu (pouze N) nebo až na krátkodobě udržitelnou cenu (úroveň VC)
zvláštní druhy cen: clo, dopravní tarif (cena za přepravní služby)
- Nákladová koncepce ceny (stanovení ceny přirážkou)
N(costs) jsou hodnotovým vyjádřením všech vstupů VF vkládaných do výroby).
Prodejní cena = celkové průměrné N podniku + , která představuje zisk, který chce podnik dosáhnout, eventuálně přirážku, fixně stanovenou v % průměrných N ... cost plus pricing (average costs per unit plus a desired profit)
N podniku se skládají z různých typů N, které se podílejí různým způsobem na konečném výnosu podniku = klasifikace N podle jejich vztahu k objemu produkce:
- fixní (stálé) N = FC (fixnost vzhledem ke krátkém období)
- variabilní (proměnlivé) N = VC ( se podle množství vyrobeného zboží)
- celkové N = TC = FC + VC
- průměrné fixní N na jednotku produkce = AFC = FC/q
- průměrné variabilní N na jednotku množství = AVC = VC/q
- průměrné náklady = AC = TC/q
Cena = specifická forma směnné hodnoty :
cena horní (kolik je zákazník ochoten zaplatit), dolní (podle N +Z) - může být snížena na dlouhodobě udržitelnou minimální cenu (pouze N) nebo až na krátkodobě udržitelnou cenu (úroveň VC)
zvláštní druhy cen: clo, dopravní tarif (cena za přepravní služby)
- Nákladová koncepce ceny (stanovení ceny přirážkou)
N(costs) jsou hodnotovým vyjádřením všech vstupů VF vkládaných do výroby).
Prodejní cena = celkové průměrné N podniku + , která představuje zisk, který chce podnik dosáhnout, eventuálně přirážku, fixně stanovenou v % průměrných N ... cost plus pricing (average costs per unit plus a desired profit)
N podniku se skládají z různých typů N, které se podílejí různým způsobem na konečném výnosu podniku = klasifikace N podle jejich vztahu k objemu produkce:
- fixní (stálé) N = FC (fixnost vzhledem ke krátkém období)
- variabilní (proměnlivé) N = VC ( se podle množství vyrobeného zboží)
- celkové N = TC = FC + VC
- průměrné fixní N na jednotku produkce = AFC = FC/q
- průměrné variabilní N na jednotku množství = AVC = VC/q
- průměrné náklady = AC = TC/q
• Bertrandův model simultánního stanovení ceny -
• Bertrandův model simultánního stanovení ceny - každá firma volí cenu při určité víře ve výši cen zvolených druhou firmou, jediná rovnovážná cena je dosažena při konkurenční rovnováze (p nemůže být MC)
• Nekalá kooperace (koluze) - firmy maximalizují zisk celého odvětví
- nestabilní - každá firma je v pokušení zvýšit svůj smluvně stanovený prodej ve víře, že ostatní firmy tak neučiní a ona tak zvýší svůj zisk systém trestů za podvádění
Srovnání: - kartel - nejnižší objem produkce za nejvyšší ceny
- Bertrand = konkurence - nejvyšší objem při nejnižších cenách
- ostatní - mezi
Cenová politika podniku
Determinace cenové tvorby v závislosti na tržní struktuře
Trh určuje: co?, jak?, pro koho? vyrábět
Tržní struktuře vládnou: spotřebitelé preference
technologie hranice produkčních možností
Chování státu: efektivnost, rovnost, stabilita + protimonopolní politika (podpora konkurence, zamezit vzniku monopolu, ochrana spotřebitele)
• Nekalá kooperace (koluze) - firmy maximalizují zisk celého odvětví
- nestabilní - každá firma je v pokušení zvýšit svůj smluvně stanovený prodej ve víře, že ostatní firmy tak neučiní a ona tak zvýší svůj zisk systém trestů za podvádění
Srovnání: - kartel - nejnižší objem produkce za nejvyšší ceny
- Bertrand = konkurence - nejvyšší objem při nejnižších cenách
- ostatní - mezi
Cenová politika podniku
Determinace cenové tvorby v závislosti na tržní struktuře
Trh určuje: co?, jak?, pro koho? vyrábět
Tržní struktuře vládnou: spotřebitelé preference
technologie hranice produkčních možností
Chování státu: efektivnost, rovnost, stabilita + protimonopolní politika (podpora konkurence, zamezit vzniku monopolu, ochrana spotřebitele)
Dopad daní:
- množstevní daň - poptávka má ve srovnání s MR poloviční sklon, proto se cena zvýší o 1/2 daně
- daň ze zisku - firma, která maximalizuje zisk, bude maximalizovat také (1-) zisk daň ze zisku neovlivní
produkční úroveň
- maximalizace (1-)p(y)y - c(y)
- paušální daň AC (pro podnik formu fixních N)
- dotace MC (určitá částka na jednotku výroby)
Chování podniku v podmínkách monopolistické konkurence
V odvětví působí konečný počet firem, jejichž výrobky jsou spotřebiteli považovány za blízké substituty výrobková diferenciace - každá firma se pokouší odlišit své výrobky od konkurenčních .
Každá firma čelí klesající křivce D, má určitou tržní sílu a může stanovit cenu, podstupuje konkurenční boj o zákazníka. Neexistuje omezení pro vstup.
Platí: 1. Každá firma prodává takové množství za takovou cenu, jaké odpovídá poptávce, před kterou je firma
postavena
2. Každá firma při dané poptávce maximalizuje své zisky (tzn. AC)
3. Nový vstup tlačí zisky každé firmy k nule
- daň ze zisku - firma, která maximalizuje zisk, bude maximalizovat také (1-) zisk daň ze zisku neovlivní
produkční úroveň
- maximalizace (1-)p(y)y - c(y)
- paušální daň AC (pro podnik formu fixních N)
- dotace MC (určitá částka na jednotku výroby)
Chování podniku v podmínkách monopolistické konkurence
V odvětví působí konečný počet firem, jejichž výrobky jsou spotřebiteli považovány za blízké substituty výrobková diferenciace - každá firma se pokouší odlišit své výrobky od konkurenčních .
Každá firma čelí klesající křivce D, má určitou tržní sílu a může stanovit cenu, podstupuje konkurenční boj o zákazníka. Neexistuje omezení pro vstup.
Platí: 1. Každá firma prodává takové množství za takovou cenu, jaké odpovídá poptávce, před kterou je firma
postavena
2. Každá firma při dané poptávce maximalizuje své zisky (tzn. AC)
3. Nový vstup tlačí zisky každé firmy k nule
AC je tečnou poptávky, situace je ...
AC je tečnou poptávky, situace je Pareto neefektivní - p MC
Existuje nadměrná výrobní kapacita - nechá se škála S a plýtvání zdroji nebo omezení S a efektivní využití zdrojů ... záleží na vyspělosti ekonomiky
Chování podniku v různých formách oligopolního prostředí
Oligopol - konečný počet firem, mají vliv na cenu
Duopol - forma oligopolu pro 2 firmy v odvětví, vyrábějí identický produkt
modely:
• Stackelbergův model množstevního vůdcovství - jedna z firem je vůdcem, který stanovuje objem své produkce, ostatní firmy ji následují, vůdce při rozhodování zvažuje očekávané reakce následovníka, např. IBM
• Cenové vůdcovství - jedna firma stanoví cenu za svůj produkt, druhá firma se rozhoduje pouze o tom, kolik svého produktu za tuto cenu nabídne, vůdce opět bere v potaz očekávané chování následovníka, např. zpracovatelské rafinerie
• Cournotův model simultánního stanovení množství - každá firma volí takový objem produkce, aby při dané víře v očekávané chování druhé fy maximalizovala své zisky, v rovnovážném stavu každá firma zjistí, že její očekávání o volbě ostatních firem se potvrdila (řešením je průsečík obou křivek odezvy obou firem)
Existuje nadměrná výrobní kapacita - nechá se škála S a plýtvání zdroji nebo omezení S a efektivní využití zdrojů ... záleží na vyspělosti ekonomiky
Chování podniku v různých formách oligopolního prostředí
Oligopol - konečný počet firem, mají vliv na cenu
Duopol - forma oligopolu pro 2 firmy v odvětví, vyrábějí identický produkt
modely:
• Stackelbergův model množstevního vůdcovství - jedna z firem je vůdcem, který stanovuje objem své produkce, ostatní firmy ji následují, vůdce při rozhodování zvažuje očekávané reakce následovníka, např. IBM
• Cenové vůdcovství - jedna firma stanoví cenu za svůj produkt, druhá firma se rozhoduje pouze o tom, kolik svého produktu za tuto cenu nabídne, vůdce opět bere v potaz očekávané chování následovníka, např. zpracovatelské rafinerie
• Cournotův model simultánního stanovení množství - každá firma volí takový objem produkce, aby při dané víře v očekávané chování druhé fy maximalizovala své zisky, v rovnovážném stavu každá firma zjistí, že její očekávání o volbě ostatních firem se potvrdila (řešením je průsečík obou křivek odezvy obou firem)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)