Celkové hodnocení je průměrnou známkou ze všech uvedených ukazatelů, získanou prostým aritmetickým průměrem. Velmi dobrý podnik by měl získat známku vyšší než 3)
2. Tamariho model – využívá bodové hodnocení úrovně jednotlivých ukazatelů a bonitu podniku stanovuje na základě celkového součtu bodů. Tento model hodnotí i postavení podniku v rámci příslušného oboru podnikání. Při celkovém počtu bodů větším než 60je malá pravděpodobnost bankrotu.Při nižším než 30 je naopak velmi vysoká.
3. Argentiho model – opírá se pouze z čísti o kvantifikovatelné údaje. Celkový počet bodů přidělených podniku je odvozen od subjektivního hodnocení.Celkový možný počet bodů je 100, přičemž odděleně je hodnocena oblast managementu a účetnictví, ve které je možno získat 43 bodů, oblast chyb ve finančním hospodaření je 45 a oblast související s trhem je 12. Body vyjadřují negativní hodnocení, neboť jsou vyjádřením nedostatků. Pokud má podnik méně než 25 bodů nehrozí mu nebezpečí úpadku.
Bankrotní modely – vycházejí z toho, že finanční problémy je možno rozeznat podle určitých příznaků před tím, než se skutečné problémy plně projeví. Modely jsou dvojího druhu:
1. jednorozměrné – snaží se najít jednoduchou charakteristiku, která by dokázala rozlišit podniky, které se v určité době dostanou do finančních problémů a podniky ostatními. Věnoval se jim především Beaver.
Žádné komentáře:
Okomentovat