PRVOCI, PRAPRVOCI, kořenonožci
KOŘENONOŽCI
Kořenonožci mají schopnost na povrchu buňky vychlipovat výběžky cytoplazmy, tzv. panožky -pohyb a schopnost přijímat potravu mechanismem fagocytózy. Pelikula panožek je velmi slabá ,popř. úplně chybí . Vývojová stadia mohou mít 1-2 bičíky. Někteří kořenonožci vytvářejí schránky. Ve vodě i na souši žije mnoho druhů měňavek
Jednou z nejznámějších je měňavka velká. Velké mnohojaderné plazmodium vztváří měňavka bahenní, která je charakteristická pro zahnívající vody. Některé druhy obývají i trávicí trubici člověka, aniž by mu působily onemocnění. Je to např. měňavka střevní
měňavka úplavičná: napadá střevní tkáň a způsobuje nebezpečné onemocnění -úplavici
Krytenky: vytvářejí polysacharidovou schránku s jediným velkým otvorem ,kterým vysunují panožky. Žijí zejména v rašeliništních vodách a vlhké půdě. Měňavky a krytenky nemají vyztužené panožky.
DÍRKONOŠCI: žijí v moři. Vytvářejí vápenaté schránky s mnoha otvůrky - schránky nacházíme v písku. -jsou mikroskopické. Do této skupiny řadíme jednoho z největších ,dnes již vyhynulých prvoků ,který se jmenuje penízek. Jeho spirálovité mnohokomůrkové schránky dosahují v průměru až 10 cm. Dnes tvoří mohutné vrstvy vápenců.
Kulovinka: se vyskytuje v mořích dodnes.Její schránky se usazují v podobě globigerinového bahna ,které tuhne ve vápencové nebo křídové vrstvě.
Mřížovci: jsou rovněž mořští kořenonožci. Vytvářejí své buňce mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého. Tyto schránky se usazují na dně moří v podobě radiolariového bahna .
PRVOCI, PRAPRVOCI, bičíkovci
PRAPRVOCI
JSOU JEDNOBUNĚČNÍ, kteří ke svému pohybu využívají bičíky(flagellum) nebo panožky(pseudopodia), popř. oba typy těchto pohybových organel zároveň. Bičíky nebo panožky se mohou vyskytovat pouze u některých vývojových stadií. Vnitřní oporou bičíků tvoří mikrotubuly obdobného uspořádání jako v centriole. Panožky jsou výběžky cytoplazmy, které mohou díky změnám jejího tlaku a smrštováním obsažených bílkovinných vláken měnit svůj tvar.
Nejvýznamnější podkmeny praprvoků jsou bičíkovci a kořenonožci.
Bičíkovci:
Živočišní bičíkovci nemají plastidy. Hlavní pohybovou organelou jejich aktivních stadií je jeden nebo více bičíků. Při nepohl. rozmn. se jejich buňky dělí podélně.
Druhy rodu bodo: mají dva bičíky, výskyt ve velkých rybnících a tůních. Živí se zbytky organických látek a bakteriemi, některé druhy tohoto rodu mohou žít trvale nebo přechodně i v trávicí trubici mnohob. živočichů.
Trubenky: mají jediný bičík obklopený u základny límečkovitou obrubou vychlípenou z pelikuly.Řada druhů tvoří kolonie.
Mezi nebezpečné cizopasné prvoky patří trypanozómy. Cizopasí většinou v krvi, lymfě a mozkomýšním moku obratlovců včetně člověka. Živiny přijímají osmoticky celým povrchem těla. Krev je hustší a vyskóznější kapalina než voda.-přesto se v ní mohou trypozomy dobře pohybovat. Kromě bičíků mají ještě další pohybovou organelu v podobě pelikulární vychlípeniny přirostlé k bičíku.- tzv. undulující membrána.
Nejznámějším druhem je trypanozóma spavičná, rozšířená v tropické Africe je původcem spavé nemoci, která se projevuje horečkami ,ospalostí apatií a výrazným úbytkem hmotnosti. Onemocnění může trvat od půl roku do šesti let a v řadě případů končí smrtí. Přenáší ji krev sající moucha bodalka tse-tse.
Jinými bičíkovci s undulující membránou jsou bičenky, které mohou mít 4-6 bičíků. Žijí v nejrůznějších dutinách těl ptáků a savců. Mohou žít i v pohlavních cestách člověka tam působí zánětlivé onemocnění a v některém případě mohou ohrozit i plodnost ženy. Přenášejí se pohlavním stykem.
Lamblie střevní: napadá buňky tenkého střeva člověka azpůsobuje horečky a průjmy.
Tento dvoustranně souměrný cizopasník má 8 bičíků a dvě jádra . Pelikula v jejich blízkosti tvoří jakási přísavná zařízení. Jeho napadením jsou ohroženy spíše děti než dospělí . Výskyt: v jižní Evropě a na Balkáně, ale každé léto je zjištěna řada případů i na našem území.
Brvitky: mají velký počet bičíků a žijí ve střevech švábů a všekazů. Umožňují jim živit se dřevem. Rozkládají nestravitelnou celulózu na stravitelné sacharidy.
PRVOCI - rozmnožování
PRVOCI
Těla prvoků jsou tvořena jedinou buňkou .Buňky některých prvoků obsahují chloroplasty a na světle v jejich těle probíhá fotosyntéza. Jsou tedy organismy autotrofními. Většinou se jedná o mikroorganismy, povrch je zpevněn pelikulou, jedno nebo více jader a buněčné organely, buňečné ústroječky, potravní a pulzující vakuoly.
Rozmnožování: nepohlavní
1. binární dělení probíhá podélně (bičíkovci) , příčně (nálevníci), dělení buněk.
2. dělení rozpadem (polytomie - př. výtrusovci - mnohonásobné rozdělení jádra na dceřiná jádra,vznik přechod. plazmodia, teprv později se rozdělí cytoplazma, mohou vznikat gamety(= jádra specializovaných buněk)
3. pučení mateřský jedinec odškrcuje část svého těla - přisedlí nálevníci
Rozmnožování: pohlavní
1. kopulace -spojení dvou jedinců ,rekombinace genů.
2. konjugace-jedinci dočasně spojeni buněčnými ústy ,výměna jednoho z dvojice generativních jader,která vznikají po redukčním dělení jádra původního, vyměněné jádro splyne s jádrem ,jež zůstává v partnerovi-změna v gamety = haploiidní pohl. buňky
1) přímo
2)jedinci se přemění nejdřív v gamonty ,kteří dávají nepohlavně vznik gametám= gamogonie
Velikostně se mohou lišit, samčí -mikrogam. samičí -makrogam.-oogamety, cytoplazma je bezbarvá, ektoplazma ,entoplazma -zrnitá struktura, vakuoly mitochondrie, ribosomy, pelikula -tužší blanka, organely- zajišťují pohyb, dráždivost
Těla prvoků jsou tvořena jedinou buňkou .Buňky některých prvoků obsahují chloroplasty a na světle v jejich těle probíhá fotosyntéza. Jsou tedy organismy autotrofními. Většinou se jedná o mikroorganismy, povrch je zpevněn pelikulou, jedno nebo více jader a buněčné organely, buňečné ústroječky, potravní a pulzující vakuoly.
Rozmnožování: nepohlavní
1. binární dělení probíhá podélně (bičíkovci) , příčně (nálevníci), dělení buněk.
2. dělení rozpadem (polytomie - př. výtrusovci - mnohonásobné rozdělení jádra na dceřiná jádra,vznik přechod. plazmodia, teprv později se rozdělí cytoplazma, mohou vznikat gamety(= jádra specializovaných buněk)
3. pučení mateřský jedinec odškrcuje část svého těla - přisedlí nálevníci
Rozmnožování: pohlavní
1. kopulace -spojení dvou jedinců ,rekombinace genů.
2. konjugace-jedinci dočasně spojeni buněčnými ústy ,výměna jednoho z dvojice generativních jader,která vznikají po redukčním dělení jádra původního, vyměněné jádro splyne s jádrem ,jež zůstává v partnerovi-změna v gamety = haploiidní pohl. buňky
1) přímo
2)jedinci se přemění nejdřív v gamonty ,kteří dávají nepohlavně vznik gametám= gamogonie
Velikostně se mohou lišit, samčí -mikrogam. samičí -makrogam.-oogamety, cytoplazma je bezbarvá, ektoplazma ,entoplazma -zrnitá struktura, vakuoly mitochondrie, ribosomy, pelikula -tužší blanka, organely- zajišťují pohyb, dráždivost
OBOJŽIVELNÍCI - ČERVOŘI, MLOCI, ŽÁBY
Tři řády obojživ: červoři- mloci -žáby
ČERVOŘI:
Žijí v tropech- zahrabáni v půdě nebo ve vodě.Připomínají velké dešťovky-tělo nemá nohy a povrch je členěn příčnými kruhovitými zářezy.Mohou dorůstat délky až 1m.
MLOCI:
Ocastí obojž. válcovitého těla -s dlouhým ocasem a se dvěma páry přibližně stejných končetin
Výjimečně jsou zadní končetiny redukovány. Mlokům chybí střední ucho a bubínek.
Velemlokovití- celý život ve vodě- jsou největší Velemlok obrovský -v Japonsku až 1,5 m.
U nás: mlok skvrnitý a čolci, mlok skvrnitý -na černém podkladu: žluté nebo oranžové skvrny- výstražný charakter, obrana: sekret kožních žláz , je to noční živočich ,žije v listnatých a smíšených lesích. Páření probíhá na souši . Samice vypouští larvy do vody. Po přeměně opuští vodu a jdou do vlhkého prostředí na souš. Čolci se rozmnožují ve vodě. Samci jsou na jaře v době rozmn. barevnější a mají nápadné kožní hřebeny na hřbetě a na ocasu. Samice kladou vajka samostatně na vodní rostliny. V létě opouštějí vodu a žijí na souši.-kde také hromadně přezimují
Čolek obecný - mezi čolky patří žebrovníci, často chováni v teráriích a pro laboratorní . účely
také axsolotli, charakteristická je pro ně neotenie,axolotlovití jsou v severní merice - doma
ŽÁBY:
Jsou u nás zastoupeny 5-ti čeleděmi-kunkovití se vyznačují okrouhlým jazykem, který je spodní stranou přirostlý-chytají potravu ústy a drobné zoubky ji pouze zadržují
Kuňka obecná- má oranžovo -černé břicho, blatnicovití stejně jako naše další čeledě mají vychlípitelný jazyk, kterým chytají potravu.
Blatnice skvrnitá sde pozná podle svislé zornice a hladké pokožky na zavalitém těle -hrboly na zadních chodidlech- zahrabávání-ve vodě žije jen v době rozmnož. Mimo toto období je aktivní pouze v noci.
Ropuchovití: mají zavalité tělo s krátkýma nohama,bradavičnatá kůže, vodorovná zornice
mají bezzubé čelisti,suchozemské žáby, aktivní jsou v noci ropucha obecná -nejbarevnější je ropucha zelená
Rosničkovití: jsou to malé žáby přizpůsobené k pohybu po stromech a keřích.
Konce prstů naší rosničky zelené jsou rozšířené a opatřené přísavkami. Páření probíhá ve vodě.
Skokanovití: nejpočetnější skupina, tvarově i ekologicky rozmanití. Tělo skokanů rodu RANA je štíhlé s dlouhými zadními končetinami opatřenými plovací blánou- dobře plavou a skáčou
Z hlediska ekologie můžeme naše skokany rozdělovat do dvou skupin. Hnědí skokané: jsou vázáni na vodu jen v období rozmnož. jinak jsou na souši. Zelení či vodní skokané- sdružují se celoročně ve vodě včetně přezimování
skokan skřehotavý, krátkonohý a zelený- zástupci -těžko rozlišitelní
ČERVOŘI:
Žijí v tropech- zahrabáni v půdě nebo ve vodě.Připomínají velké dešťovky-tělo nemá nohy a povrch je členěn příčnými kruhovitými zářezy.Mohou dorůstat délky až 1m.
MLOCI:
Ocastí obojž. válcovitého těla -s dlouhým ocasem a se dvěma páry přibližně stejných končetin
Výjimečně jsou zadní končetiny redukovány. Mlokům chybí střední ucho a bubínek.
Velemlokovití- celý život ve vodě- jsou největší Velemlok obrovský -v Japonsku až 1,5 m.
U nás: mlok skvrnitý a čolci, mlok skvrnitý -na černém podkladu: žluté nebo oranžové skvrny- výstražný charakter, obrana: sekret kožních žláz , je to noční živočich ,žije v listnatých a smíšených lesích. Páření probíhá na souši . Samice vypouští larvy do vody. Po přeměně opuští vodu a jdou do vlhkého prostředí na souš. Čolci se rozmnožují ve vodě. Samci jsou na jaře v době rozmn. barevnější a mají nápadné kožní hřebeny na hřbetě a na ocasu. Samice kladou vajka samostatně na vodní rostliny. V létě opouštějí vodu a žijí na souši.-kde také hromadně přezimují
Čolek obecný - mezi čolky patří žebrovníci, často chováni v teráriích a pro laboratorní . účely
také axsolotli, charakteristická je pro ně neotenie,axolotlovití jsou v severní merice - doma
ŽÁBY:
Jsou u nás zastoupeny 5-ti čeleděmi-kunkovití se vyznačují okrouhlým jazykem, který je spodní stranou přirostlý-chytají potravu ústy a drobné zoubky ji pouze zadržují
Kuňka obecná- má oranžovo -černé břicho, blatnicovití stejně jako naše další čeledě mají vychlípitelný jazyk, kterým chytají potravu.
Blatnice skvrnitá sde pozná podle svislé zornice a hladké pokožky na zavalitém těle -hrboly na zadních chodidlech- zahrabávání-ve vodě žije jen v době rozmnož. Mimo toto období je aktivní pouze v noci.
Ropuchovití: mají zavalité tělo s krátkýma nohama,bradavičnatá kůže, vodorovná zornice
mají bezzubé čelisti,suchozemské žáby, aktivní jsou v noci ropucha obecná -nejbarevnější je ropucha zelená
Rosničkovití: jsou to malé žáby přizpůsobené k pohybu po stromech a keřích.
Konce prstů naší rosničky zelené jsou rozšířené a opatřené přísavkami. Páření probíhá ve vodě.
Skokanovití: nejpočetnější skupina, tvarově i ekologicky rozmanití. Tělo skokanů rodu RANA je štíhlé s dlouhými zadními končetinami opatřenými plovací blánou- dobře plavou a skáčou
Z hlediska ekologie můžeme naše skokany rozdělovat do dvou skupin. Hnědí skokané: jsou vázáni na vodu jen v období rozmnož. jinak jsou na souši. Zelení či vodní skokané- sdružují se celoročně ve vodě včetně přezimování
skokan skřehotavý, krátkonohý a zelený- zástupci -těžko rozlišitelní
OBOJŽIVELNÍCI
SRDCE:
Je rozděleno na dvě předsíně a jednu komoru. Dochází v něm k mísení okys.a odkys. krve
Vylučovacími a osmoregulačními orgány jsou ledviny. DOSPĚLCI VYLUČUJÍ - MOČ OBSAHUJÍCÍ MOČOVINU. Močový měchýř vyúsťuje do kloaky. Larvy vylučují amoniak.
K párovým pohl. žlázám přiléhají žlutá tuková tělesa, která tvoří energetickou zásobárnu pro jejich činnost. Před rozmnož. se zvětší vaječníky a objem vejcovodů díky přítomnosti zralých vajíček.Ta jsou ve vejcovodech obalována rosolovitým -ve vodě bobtnajícím sekretem.
Pro žáby je typické vnější oplození, vajíčka jsou kladena v pásech nebo shlucích případně jednotlivě.
U ocasatých- vnitřní oploz.( shluk spermií ve slizovém obalu tzv. spermatofor). Samice ho nasává okrajem kloaky.Spermie jsou životné- postupné oplozování vajek k oplození vajka dojde teprve až při sestupu do kloaky.
Čolci jsou vejcorodí.
Mloci se oplozená vajíčka vyvíjejí v těle samice a rodí se živé larvy.Larvy ocasatých jsou dravé a mají vnější žábry
Zpočátku jsou beznohé -později nejprve základ předních pak zadních končetin. Tento vzhled až do přeměny ,kdy žábry zanikají a organismus přechází na dýchání vytvořenými plícemi.
U ocasatých je znám jev neoténie(kdy jedinec se zachovanými larválními znaky,má vyvynutý pohl. org a je schopen rozmnož.)
Larvy žab tzv. pulci mají také zprvu vnější žábry- zanikají a fci. přejímají nově vzniklé vnitřní žábry.
Nejdříve vývin zadních a potom předních končetin - s jejich růstem se ocas zmenšuje a mizí
Pulci mají ústa kruhová - ohraničená různými rohovitými zoubky a lištami
přeměna pulce na malou žábu- vnitřní přestavba trávicí soust,vznik plic ,přeměna cévního systému(ovlivněno štítnou žlázou)
Je rozděleno na dvě předsíně a jednu komoru. Dochází v něm k mísení okys.a odkys. krve
Vylučovacími a osmoregulačními orgány jsou ledviny. DOSPĚLCI VYLUČUJÍ - MOČ OBSAHUJÍCÍ MOČOVINU. Močový měchýř vyúsťuje do kloaky. Larvy vylučují amoniak.
K párovým pohl. žlázám přiléhají žlutá tuková tělesa, která tvoří energetickou zásobárnu pro jejich činnost. Před rozmnož. se zvětší vaječníky a objem vejcovodů díky přítomnosti zralých vajíček.Ta jsou ve vejcovodech obalována rosolovitým -ve vodě bobtnajícím sekretem.
Pro žáby je typické vnější oplození, vajíčka jsou kladena v pásech nebo shlucích případně jednotlivě.
U ocasatých- vnitřní oploz.( shluk spermií ve slizovém obalu tzv. spermatofor). Samice ho nasává okrajem kloaky.Spermie jsou životné- postupné oplozování vajek k oplození vajka dojde teprve až při sestupu do kloaky.
Čolci jsou vejcorodí.
Mloci se oplozená vajíčka vyvíjejí v těle samice a rodí se živé larvy.Larvy ocasatých jsou dravé a mají vnější žábry
Zpočátku jsou beznohé -později nejprve základ předních pak zadních končetin. Tento vzhled až do přeměny ,kdy žábry zanikají a organismus přechází na dýchání vytvořenými plícemi.
U ocasatých je znám jev neoténie(kdy jedinec se zachovanými larválními znaky,má vyvynutý pohl. org a je schopen rozmnož.)
Larvy žab tzv. pulci mají také zprvu vnější žábry- zanikají a fci. přejímají nově vzniklé vnitřní žábry.
Nejdříve vývin zadních a potom předních končetin - s jejich růstem se ocas zmenšuje a mizí
Pulci mají ústa kruhová - ohraničená různými rohovitými zoubky a lištami
přeměna pulce na malou žábu- vnitřní přestavba trávicí soust,vznik plic ,přeměna cévního systému(ovlivněno štítnou žlázou)
OBOJŽIVELNÍCI - MOZEK, SMYSLY, TRÁVICÍ A DÝCHACÍ SOUSTAVA
MOZEK:
Větší rozvoj koncového mozku ve srovnání s rybami. Hlavní řídící a integrační centrum-střecha středního mozku. Mícha je u žab velmi zkrácená, u ocasatých obojživelníků dosahuje až do ocasní části těla .
SMYSLY:
Ze smyslů je zvláště u žab dobře vyvinutý zrak a sluch . Mají schopnost barevného vidění.
Vývojově nově vzniklé útvary - oční víčka,žlázky a slzný kanálek .-ochrana oka a udržují rohovku vlhkou. SETKÁVÁME SE U NICH SE STŘEDNÍM UCHEM. V něm je jedna sluchová kůstka.Vnější sluchovod chybí, bubínek je přímo na povrchu těla po stranách hlavy.
Chuťová čidla jsou soustředěna na jazyku a v ústech. Čichové ústrojí- nosní dutiny komunikují s okolím párem vnějších nozder a párem vnitřních nozder, které jsou spojeny s dutinou ústní.
Stávají se tak dýchacími cestami pro vdechovaný i vydechovaný vzduch.
Nový přídatný čichový orgán je JACOBSONŮV . Tvořen slepými váčky s čichovou sliznicí, které jsou spojeny s dutinou nosní.
U larev je zachován proudový orgán jako u ryb. Trávicí trubice je krátká. Dospělci jsou masožravci.-Přítomnost žlučníku. Zuby jsou drobné a nerozlišené a obnovují se po celý život. Vyvinutý jazyk- k chytání potravy - polykání napomáhá pohyb očních bulv.
TRÁVICÍ SOUSTAVA:
je členěna: hltan, jícen, žaludek, střevo, konečník, který ústí do kloaky
DÝCHACÍ SOUSTAVA:
V larválním stadiu dýchají pomocí žaber, v dospělosti -plíce
Ve všech stadiích- kožní dýchání. V dýchacích cestách žab je umístěn hlasový orgán.Hlas samců je zesílen pomocí vychlípitelných resonančních měchýřků. Různé typy dýchání= různé cévní soustavy. Larvy dýchající žábrami mají cévní soustavu jako ryby.
Větší rozvoj koncového mozku ve srovnání s rybami. Hlavní řídící a integrační centrum-střecha středního mozku. Mícha je u žab velmi zkrácená, u ocasatých obojživelníků dosahuje až do ocasní části těla .
SMYSLY:
Ze smyslů je zvláště u žab dobře vyvinutý zrak a sluch . Mají schopnost barevného vidění.
Vývojově nově vzniklé útvary - oční víčka,žlázky a slzný kanálek .-ochrana oka a udržují rohovku vlhkou. SETKÁVÁME SE U NICH SE STŘEDNÍM UCHEM. V něm je jedna sluchová kůstka.Vnější sluchovod chybí, bubínek je přímo na povrchu těla po stranách hlavy.
Chuťová čidla jsou soustředěna na jazyku a v ústech. Čichové ústrojí- nosní dutiny komunikují s okolím párem vnějších nozder a párem vnitřních nozder, které jsou spojeny s dutinou ústní.
Stávají se tak dýchacími cestami pro vdechovaný i vydechovaný vzduch.
Nový přídatný čichový orgán je JACOBSONŮV . Tvořen slepými váčky s čichovou sliznicí, které jsou spojeny s dutinou nosní.
U larev je zachován proudový orgán jako u ryb. Trávicí trubice je krátká. Dospělci jsou masožravci.-Přítomnost žlučníku. Zuby jsou drobné a nerozlišené a obnovují se po celý život. Vyvinutý jazyk- k chytání potravy - polykání napomáhá pohyb očních bulv.
TRÁVICÍ SOUSTAVA:
je členěna: hltan, jícen, žaludek, střevo, konečník, který ústí do kloaky
DÝCHACÍ SOUSTAVA:
V larválním stadiu dýchají pomocí žaber, v dospělosti -plíce
Ve všech stadiích- kožní dýchání. V dýchacích cestách žab je umístěn hlasový orgán.Hlas samců je zesílen pomocí vychlípitelných resonančních měchýřků. Různé typy dýchání= různé cévní soustavy. Larvy dýchající žábrami mají cévní soustavu jako ryby.
OBOJŽIVELNÍCI - KOSTRA, KOSTERNÍ SVALSTVO
OBOJŽIVELNÍCI:
Jsou přechodem mezi vodními a plně suchozemskými živočichy. Jejich dospělá stadia mohou žít na souši. Rozmnožování všech druhů je vázáno na vodní prostředí. Vývoj probíhá přes larvální stadium.
Kůže obojživelníků je holá a propustná pro vodu.-obojživelníci nepijí. Pokožka rohovatí a postupně se obměňuje- svlékání. Kůže obsahuje četné slizové žlázy-jsou mnohobuněčné a udržují pokožku stále vlhkou. Obsahuje i jedové žlázy. Kůže je bohatě prokrvena v souvislosti s kožním dýcháním,ve škáře nacházíme chromatofory s pigmenty
Některé sruhy mění zabarvení.
Mezi obojživelníky můžeme rozlišit tři charakteristické tvarové typy:
1. ještěrkovitý: mloci a čolci
2. červovitý: u tropických červorů
3. zkrácený, zploštělý typ: žab
KOSTRA: Je převážně zkostnatělá. Lebka postrádá většinu krycích kostí kožního původu. Strop ústní dutiny tvoří spodina mozkovny. Kjeinému krčnímu obratli je lebka připojena dvěma kloubními hrboly. Obratle vždy silně zatlačují chordu. U žab je počet obratlů značně redukován,
žebra jsou plně vyvinuta pouze u ocasatých obojž. v trupové části těla. U žab se poprvé setkáváme s dobře vytvořenou hrudní kostí.
Stavba kostry končetin již odpovídá zákl. schématu stavby u ostatních suchozemských obratlovců. Končetiny uspůsobeny způsobu života a pohybu. Lopatkové pásmo je u žab spojeno s hrudní kostí. Pánevní pásmo se napojuje na páteř. Některé kosti volných končetin druhotně srůstají.
KOSTERNÍ SVALSTVO:U jednotlivých druhů je vzhledem k tvaru těla a způsobu pohybu uspořádáno rozmanitě. Vodní ocasatí zástupci a larvální stádia-segmentováno jako u ryb
Žáby mají obzvláště vyvinuté svalstvo zadních končetin
Jsou přechodem mezi vodními a plně suchozemskými živočichy. Jejich dospělá stadia mohou žít na souši. Rozmnožování všech druhů je vázáno na vodní prostředí. Vývoj probíhá přes larvální stadium.
Kůže obojživelníků je holá a propustná pro vodu.-obojživelníci nepijí. Pokožka rohovatí a postupně se obměňuje- svlékání. Kůže obsahuje četné slizové žlázy-jsou mnohobuněčné a udržují pokožku stále vlhkou. Obsahuje i jedové žlázy. Kůže je bohatě prokrvena v souvislosti s kožním dýcháním,ve škáře nacházíme chromatofory s pigmenty
Některé sruhy mění zabarvení.
Mezi obojživelníky můžeme rozlišit tři charakteristické tvarové typy:
1. ještěrkovitý: mloci a čolci
2. červovitý: u tropických červorů
3. zkrácený, zploštělý typ: žab
KOSTRA: Je převážně zkostnatělá. Lebka postrádá většinu krycích kostí kožního původu. Strop ústní dutiny tvoří spodina mozkovny. Kjeinému krčnímu obratli je lebka připojena dvěma kloubními hrboly. Obratle vždy silně zatlačují chordu. U žab je počet obratlů značně redukován,
žebra jsou plně vyvinuta pouze u ocasatých obojž. v trupové části těla. U žab se poprvé setkáváme s dobře vytvořenou hrudní kostí.
Stavba kostry končetin již odpovídá zákl. schématu stavby u ostatních suchozemských obratlovců. Končetiny uspůsobeny způsobu života a pohybu. Lopatkové pásmo je u žab spojeno s hrudní kostí. Pánevní pásmo se napojuje na páteř. Některé kosti volných končetin druhotně srůstají.
KOSTERNÍ SVALSTVO:U jednotlivých druhů je vzhledem k tvaru těla a způsobu pohybu uspořádáno rozmanitě. Vodní ocasatí zástupci a larvální stádia-segmentováno jako u ryb
Žáby mají obzvláště vyvinuté svalstvo zadních končetin
KROUŽKOVCI - opaskovci (máloštětinatci a pijavice)
Zástupce opaskovců rozdělujeme do podtříd - máloštětinatců a pijavic .
MÁLOŠTĚTINATCI:
Mají na jednotlivých článcích těla většinou čtyři skupiny štětinek - usnadňují pohyb.
Nejznámější jsou: žížaly - zemní
Trávicí plocha jejich střeva je zvětšená střevní řasou ,jejich střevo obklopuje vnitřní epitel coelomu přeměněný v chloragogenní buňky. Hromadí se v nich některé odpadní látky a probíhá zde syntéza tuků a glykogenu. Jsou to hermafrodité, složitý způsob páření : str. 64. Největší a nejznámější je až 30 cm. žížala obecná
Roupice: jsou to drobní -bělaví, žlutaví a vzácně i červení zástupci-jsou mikroskopičtí
Sladkovodní zástupci: naidky -mají sklovitě průhledné tělo a dlouhé štětinky: naidka chobotnatá
Červené nitěnky žijí v bahně v rourkách vyztužených hlenem. Z nichž vysunují zadní část těla a dýchají. Jejich krevní plazma obsahuje hemoglobin.
PIJAVICE:
Mají zploštělé tělo, nemají štětinky až na několik druhů. Jejich pokožka je členěná hustě příčnými zářezy. Mají dvě přísavky - jednu na předním a druhou na zadním konci těla. Na hřbetě předních článků mají i různý počet očí -jednoduchých. Vodní druhy dobře plavou díky stahům mohutné svaloviny. Část druhů žije dravě. Jejich potravou jsou drobní bezobratlí živoč.
PŘ: pijavka koňská nebo hltanovka bahenní .
Většina pijavic je ektoparazity vodních i suchoz. obratlovců, kterým sajou krev. Jejich roztažitelné střevo má zvětšený prostor slepými výběžky .
Tyto pijavice vylučují ze svých slinných žláz látku, která zabraňuje srážení krve - hirudin
PIJAVKA LÉKAŘSKÁ,CHOBOTNATKA: drobná válcovitá ,má velké ploché přísavky ,větší než průřez těla. Cizopasí na žábrách a kůži ryb. Jiné druhy parazitují i na vodních ptácích.
MÁLOŠTĚTINATCI:
Mají na jednotlivých článcích těla většinou čtyři skupiny štětinek - usnadňují pohyb.
Nejznámější jsou: žížaly - zemní
Trávicí plocha jejich střeva je zvětšená střevní řasou ,jejich střevo obklopuje vnitřní epitel coelomu přeměněný v chloragogenní buňky. Hromadí se v nich některé odpadní látky a probíhá zde syntéza tuků a glykogenu. Jsou to hermafrodité, složitý způsob páření : str. 64. Největší a nejznámější je až 30 cm. žížala obecná
Roupice: jsou to drobní -bělaví, žlutaví a vzácně i červení zástupci-jsou mikroskopičtí
Sladkovodní zástupci: naidky -mají sklovitě průhledné tělo a dlouhé štětinky: naidka chobotnatá
Červené nitěnky žijí v bahně v rourkách vyztužených hlenem. Z nichž vysunují zadní část těla a dýchají. Jejich krevní plazma obsahuje hemoglobin.
PIJAVICE:
Mají zploštělé tělo, nemají štětinky až na několik druhů. Jejich pokožka je členěná hustě příčnými zářezy. Mají dvě přísavky - jednu na předním a druhou na zadním konci těla. Na hřbetě předních článků mají i různý počet očí -jednoduchých. Vodní druhy dobře plavou díky stahům mohutné svaloviny. Část druhů žije dravě. Jejich potravou jsou drobní bezobratlí živoč.
PŘ: pijavka koňská nebo hltanovka bahenní .
Většina pijavic je ektoparazity vodních i suchoz. obratlovců, kterým sajou krev. Jejich roztažitelné střevo má zvětšený prostor slepými výběžky .
Tyto pijavice vylučují ze svých slinných žláz látku, která zabraňuje srážení krve - hirudin
PIJAVKA LÉKAŘSKÁ,CHOBOTNATKA: drobná válcovitá ,má velké ploché přísavky ,větší než průřez těla. Cizopasí na žábrách a kůži ryb. Jiné druhy parazitují i na vodních ptácích.
KROUŽKOVCI - mnohoštětinatci, opaskovci
MNOHOŠTĚTINATCI ( POLYCHAETA):
Druhuvě nejbohatší skupina - žijí v moři (vzácné vyjímky)
Předústní tělní článek nese pár i více tykadlových a makadlových výběžků, někteřé druhy jednoduché oči.
Draví mnohoštětin. - vychlipitelný hltan s háčkovitými čelistmi na každém těl.článku, krom posledního - pár nečlánkovitých panožek (PARAPODIÍ) - vyztužených ostaními štětinami - nesou hmatové štětiny a žábry.Jsou většinou odděleného pohlaví, nepřímý vývoj.
Larva (TROCHOFORA) - kulovitý tvar(zprvu), dva věnce vířivých brv, krátkou tráv. trubici a základy vnitřních orgánů. V oblasti řit. otvoru odškrcuje postupně těl.články a mění se na dosp. živočicha. Mohou se rozmnožovat i nepohlavně - odškrcováním zad.části těla
Strava - bíložravci ale živí se i těly mrtvých organismů.
Dvojí typ život. strategie - volný pohyb nebo zahrabaní na dně (vytvářejí rourky z růz. materiálů)
Nejznámější:
NEREJDKY (bloudivci - pohybliví), Evropa, Sev. Amerika - žijí v porostech řas
SEDIVCI ( žijí v rourkách), redukovaná parapodia, některým druhům mohou chybět .
PÍSKOVNÍK RYBÁŘSKÝ (Arenicola marina)
ROURNATEC VĚJÍŘOVITÝ (Spirographis spallanzanii) -řada druhů zatažitelnávějířovitě větvená tykadla,pestré pastelové zbarvení (Středozemní moře)
OPASKOVCI (CLITELLATA):
Převážně sladkovodní a půdní kroužkovci. Jejich předústní článek nemá žádné přívěsky .
Tělní články nenesou žádné panožky ani žaberní přívěsky. Dýchají celým povrchem těla .
V době páření jim zduřuje okrsek kožních žláz v útvaru zvaném opasek - vylučuje slizové látky, které usnadňují přenos spermií a vytvářejí obal okolo nakladených vajíček - kokon .
Jsou to hermafroditi s přímým vývojem .
Zástupce opaskovců rozdělujeme do podtříd - máloštětinatců a pijavic .
Druhuvě nejbohatší skupina - žijí v moři (vzácné vyjímky)
Předústní tělní článek nese pár i více tykadlových a makadlových výběžků, někteřé druhy jednoduché oči.
Draví mnohoštětin. - vychlipitelný hltan s háčkovitými čelistmi na každém těl.článku, krom posledního - pár nečlánkovitých panožek (PARAPODIÍ) - vyztužených ostaními štětinami - nesou hmatové štětiny a žábry.Jsou většinou odděleného pohlaví, nepřímý vývoj.
Larva (TROCHOFORA) - kulovitý tvar(zprvu), dva věnce vířivých brv, krátkou tráv. trubici a základy vnitřních orgánů. V oblasti řit. otvoru odškrcuje postupně těl.články a mění se na dosp. živočicha. Mohou se rozmnožovat i nepohlavně - odškrcováním zad.části těla
Strava - bíložravci ale živí se i těly mrtvých organismů.
Dvojí typ život. strategie - volný pohyb nebo zahrabaní na dně (vytvářejí rourky z růz. materiálů)
Nejznámější:
NEREJDKY (bloudivci - pohybliví), Evropa, Sev. Amerika - žijí v porostech řas
SEDIVCI ( žijí v rourkách), redukovaná parapodia, některým druhům mohou chybět .
PÍSKOVNÍK RYBÁŘSKÝ (Arenicola marina)
ROURNATEC VĚJÍŘOVITÝ (Spirographis spallanzanii) -řada druhů zatažitelnávějířovitě větvená tykadla,pestré pastelové zbarvení (Středozemní moře)
OPASKOVCI (CLITELLATA):
Převážně sladkovodní a půdní kroužkovci. Jejich předústní článek nemá žádné přívěsky .
Tělní články nenesou žádné panožky ani žaberní přívěsky. Dýchají celým povrchem těla .
V době páření jim zduřuje okrsek kožních žláz v útvaru zvaném opasek - vylučuje slizové látky, které usnadňují přenos spermií a vytvářejí obal okolo nakladených vajíček - kokon .
Jsou to hermafroditi s přímým vývojem .
Zástupce opaskovců rozdělujeme do podtříd - máloštětinatců a pijavic .
KROUŽKOVCI shrnutí
KROUŽKOVCI:
Kroužkovci jsou mořští, sladkovodní a druhotně suchozemští živoč. typyckého červovitého vzhledu.
Jejich tělo je rozděleno na stejnocenné články. Vnějšímu členění odpovídá i vnitřní členění. Jednotlivé články jsou od sebe odděleny blanitými přepážkami. Každý, kromě prvního a posledního článku obsahuje pár coelomových váčků, pár nervových zauzlin pár vylučovacích orgánů-nálevkovitých metanefridií a původně i pár pohlavních orgánů. U části kroužkovců,opaskovců, jsou pohlavní orgány zachovány jen v několika článcích. Povrch těla kroužkovců kryje tenká kolagenová kutikula. Pokožka obsahuje i slizové žlázy a smyslové buňky. Na stavbě kožněsvalového vaku se podílí hladká svalovina, která má okružní i podélný i příčný průběh.Coelomové váčky jsou vyplněné tekutinou -fce. kapalinové kostry - hydroskeletu.
Přední část nervové soustavy je tvořena párem mozkových (nadhltanových) zauzlin spojených obhltanovým prtencem s párem podhltanových zauzlin - vybíhají do tělních článků dvasouběžné pruhy - v každém článku zesíleny v další pár zauz. spojených příčnou spojkou. Pro celkový tvar označujeme tento typ nerv. soust. ŽEBŘÍČKOVOU NERVOVOU SOUSTAVOU.
Podélné spojky - konektivy, příčné - komisury.
Trávicí soustava - trubicovitá. Ústa - za prvním článkem, řiť na posledním článku.
Cévní soustava uzavřená- centrem silná hřbetní céva spojená kruhovými spojkamis cévou břišní.
Dýchací barvivo může být u některých druhů HEMOGLOBIN - rozpuštěný v krevní plazmě.
Vylučovací soust. - charakteristické segmentální uspořádání(obrvená nálevka páru METANEFRIDIÍ otevřená do COELOMOVÉHO váčku tělního článku - vývodné kanálky procházejí DISEPIMENTEM a vně těla vyúsťují v násled. článku.
Dýchají žábrami, nebo celým povrchem těla.
Někteří - GONOCHORISTÉ, jiní HERMAFRODITI. Velká schopnost regenerační.
Charakter tělních přívěsků a členění těla je řadíme do tříd.
Zástupci nejbohatších(druhově) tříd - mnohoštětinatci, opaskovci
Kroužkovci jsou mořští, sladkovodní a druhotně suchozemští živoč. typyckého červovitého vzhledu.
Jejich tělo je rozděleno na stejnocenné články. Vnějšímu členění odpovídá i vnitřní členění. Jednotlivé články jsou od sebe odděleny blanitými přepážkami. Každý, kromě prvního a posledního článku obsahuje pár coelomových váčků, pár nervových zauzlin pár vylučovacích orgánů-nálevkovitých metanefridií a původně i pár pohlavních orgánů. U části kroužkovců,opaskovců, jsou pohlavní orgány zachovány jen v několika článcích. Povrch těla kroužkovců kryje tenká kolagenová kutikula. Pokožka obsahuje i slizové žlázy a smyslové buňky. Na stavbě kožněsvalového vaku se podílí hladká svalovina, která má okružní i podélný i příčný průběh.Coelomové váčky jsou vyplněné tekutinou -fce. kapalinové kostry - hydroskeletu.
Přední část nervové soustavy je tvořena párem mozkových (nadhltanových) zauzlin spojených obhltanovým prtencem s párem podhltanových zauzlin - vybíhají do tělních článků dvasouběžné pruhy - v každém článku zesíleny v další pár zauz. spojených příčnou spojkou. Pro celkový tvar označujeme tento typ nerv. soust. ŽEBŘÍČKOVOU NERVOVOU SOUSTAVOU.
Podélné spojky - konektivy, příčné - komisury.
Trávicí soustava - trubicovitá. Ústa - za prvním článkem, řiť na posledním článku.
Cévní soustava uzavřená- centrem silná hřbetní céva spojená kruhovými spojkamis cévou břišní.
Dýchací barvivo může být u některých druhů HEMOGLOBIN - rozpuštěný v krevní plazmě.
Vylučovací soust. - charakteristické segmentální uspořádání(obrvená nálevka páru METANEFRIDIÍ otevřená do COELOMOVÉHO váčku tělního článku - vývodné kanálky procházejí DISEPIMENTEM a vně těla vyúsťují v násled. článku.
Dýchají žábrami, nebo celým povrchem těla.
Někteří - GONOCHORISTÉ, jiní HERMAFRODITI. Velká schopnost regenerační.
Charakter tělních přívěsků a členění těla je řadíme do tříd.
Zástupci nejbohatších(druhově) tříd - mnohoštětinatci, opaskovci
VIRY A BAKTERIE 2. část
Tři formy virových infekcí :
1. virus v buňce přetrvává aniž by se replikoval = presistence nebo se v b. nepatrně pomnožuje bez škodlivých důsledků pro b.= latentní infekce
2. virový genom se začleňuje do genomu buňky = virogenie,může při tom způsobit její transformaci(nejčastěji nádorovou)
3. virus je v buňce pomnožován a ta tím zaniká = lýze buněk (rozpad)
Rozdělení virů:
U člověka: (obrna, rýma, chřipka, příušnice, spalničky, vzteklina, klišťová, encefalitida, zarděnky, HIV, opar, pásový opar, plané neštovice, bradavice, infekční žloutenka)
U rostlin: mozaiková onemocnění tabáku, brambor, rajčat
Uzvířat: kulhavka, slintavka hovězího dobytka, vzteklina, myxomatóza u králíků, mor u drůbeže
Podle typu hostitele: živoč.viry, rostl.viry, bakteriofágy, cyanofágy-viry sinic, mykofágy-viry hub
Podle zp.infekce buňek bakteriofágů-viry dělíme na :
virulentní -ihned po vniknutí do b. se v ní silně pomnoží a úplně ji rozpustí
mírné - buňky bezprostředně po infekci zlyzují anebo nikoliv,v případě že ji nezlyzují ,přetrvávají v ní ve stavu profága
profág - DNA mírného bakteriofága je začleněna do chromosomu hostitelské b.= provirus
Viry člověka:
vstup viru-sliznicí dýchacích cest
- zažívací,pohl., moč. ustr.
- poraněnou kůží
Viroidy: velmi malé RNA viry ,způsobují onemocnění rostlin ,neobalení kapsidou ,samotná jednořetězová RNA
Priony: napadají šedou kůru mozkovou savců- u člověka Kreutzfeld- Jakobova nemoc- smrtelné onemocnění.
1. virus v buňce přetrvává aniž by se replikoval = presistence nebo se v b. nepatrně pomnožuje bez škodlivých důsledků pro b.= latentní infekce
2. virový genom se začleňuje do genomu buňky = virogenie,může při tom způsobit její transformaci(nejčastěji nádorovou)
3. virus je v buňce pomnožován a ta tím zaniká = lýze buněk (rozpad)
Rozdělení virů:
U člověka: (obrna, rýma, chřipka, příušnice, spalničky, vzteklina, klišťová, encefalitida, zarděnky, HIV, opar, pásový opar, plané neštovice, bradavice, infekční žloutenka)
U rostlin: mozaiková onemocnění tabáku, brambor, rajčat
Uzvířat: kulhavka, slintavka hovězího dobytka, vzteklina, myxomatóza u králíků, mor u drůbeže
Podle typu hostitele: živoč.viry, rostl.viry, bakteriofágy, cyanofágy-viry sinic, mykofágy-viry hub
Podle zp.infekce buňek bakteriofágů-viry dělíme na :
virulentní -ihned po vniknutí do b. se v ní silně pomnoží a úplně ji rozpustí
mírné - buňky bezprostředně po infekci zlyzují anebo nikoliv,v případě že ji nezlyzují ,přetrvávají v ní ve stavu profága
profág - DNA mírného bakteriofága je začleněna do chromosomu hostitelské b.= provirus
Viry člověka:
vstup viru-sliznicí dýchacích cest
- zažívací,pohl., moč. ustr.
- poraněnou kůží
Viroidy: velmi malé RNA viry ,způsobují onemocnění rostlin ,neobalení kapsidou ,samotná jednořetězová RNA
Priony: napadají šedou kůru mozkovou savců- u člověka Kreutzfeld- Jakobova nemoc- smrtelné onemocnění.
VIRY A BAKTERIE 1. část
VIRY A BAKTERIE:
Viry jsou nebuněčné organismy schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách.
Viry jsou nitrobuněční parazité.Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin a ani vlastní metabolických aparát.Velikost:20-200 nm. Virus také bývá označován jako infekční nukleová kyselina. Viry bakterií se nazývají bakteriofágy.
Jednotlivá částice viru schopná infikovat buňku a množit se v ní se nazývá virion.
Velikost virionů je 20-300 nm. Uvnitř virionu se nachází nukleová kyselina (RNA,DNA).
podle toho rozlišujeme RNA- viry( rostl.), DNA- viry (živočišné)
okolo nukleové kys. je bílkovinný obal kapsid(vystavěn z bílkovinných kapsomer)-struktura kapsidu je geometricky pravidelná.
Některé druhy mají uvnitř kapsidu mimo nukl.kys. také jeden nebo více enzymů, potřebných k zahájení své reprodukce uvnitř hostitelské buňky. Některé viriony mají okolo kapsidu ještě membránový obal tvořený bílkovinami a fosfolipidy.Virové bílkoviny jsou vždy specifické a udělují viru antigenicitu.
Složení viru: hlavička, bičík pochva bičíku, bičíkové vlákno, bazální ploténka s bodci.
Rozmnožování viru: Virus prochází základním životním cyklem :
- jako klidová forma mimo hostitelskou buňku v neživém prostředí (virion)
- infikuje hostitelskou buňku a rozmnožuje se v ní
- opět jako virion (zmnožen) je po rozpadu (lýzi) buńky uvolňován do prostředí
1. vazba virionu na povrch b.
2. proniknutí (penetrace) do b.
3. uvolnění NK z kapsidu
4. replikace virové nukl.kys.
5. syntéza virových bílkovin
6. zrání(maturace)virionů
7. jejich uvolnění z buňky
Mezi proniknutím virionu do b. a vzniku prvních virionů jeho potomstva- fáze Ekupsy, v buňce nelze virus prokázat (20 min. - 10-12 hod.)
Viry jsou nebuněčné organismy schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách.
Viry jsou nitrobuněční parazité.Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin a ani vlastní metabolických aparát.Velikost:20-200 nm. Virus také bývá označován jako infekční nukleová kyselina. Viry bakterií se nazývají bakteriofágy.
Jednotlivá částice viru schopná infikovat buňku a množit se v ní se nazývá virion.
Velikost virionů je 20-300 nm. Uvnitř virionu se nachází nukleová kyselina (RNA,DNA).
podle toho rozlišujeme RNA- viry( rostl.), DNA- viry (živočišné)
okolo nukleové kys. je bílkovinný obal kapsid(vystavěn z bílkovinných kapsomer)-struktura kapsidu je geometricky pravidelná.
Některé druhy mají uvnitř kapsidu mimo nukl.kys. také jeden nebo více enzymů, potřebných k zahájení své reprodukce uvnitř hostitelské buňky. Některé viriony mají okolo kapsidu ještě membránový obal tvořený bílkovinami a fosfolipidy.Virové bílkoviny jsou vždy specifické a udělují viru antigenicitu.
Složení viru: hlavička, bičík pochva bičíku, bičíkové vlákno, bazální ploténka s bodci.
Rozmnožování viru: Virus prochází základním životním cyklem :
- jako klidová forma mimo hostitelskou buňku v neživém prostředí (virion)
- infikuje hostitelskou buňku a rozmnožuje se v ní
- opět jako virion (zmnožen) je po rozpadu (lýzi) buńky uvolňován do prostředí
1. vazba virionu na povrch b.
2. proniknutí (penetrace) do b.
3. uvolnění NK z kapsidu
4. replikace virové nukl.kys.
5. syntéza virových bílkovin
6. zrání(maturace)virionů
7. jejich uvolnění z buňky
Mezi proniknutím virionu do b. a vzniku prvních virionů jeho potomstva- fáze Ekupsy, v buňce nelze virus prokázat (20 min. - 10-12 hod.)
VZDUŠNICOVCI 2. část
STONOŽKY:
Mají mírně zploštělé tělo,nohy vyrůstají z bočních skleritů článků trupu
pohlavní ustr. na konci těla. JSOU TO DRAVCI. První pár nohou mají přeměněný na hrotité hákovité kusadlové nožky- vyúsťuje na nich jedová žláza, velikost 10-30 cm.
Náš nejznámější druh je 2- 4 cm. Dlouhá stonožka škvorová, žije pod kameny, kůrou a padlými kmeny stromů, noční živočich-loví suchozemské korýše a larvy hmyzu
Zemivka žlutavá: tenké tělo, bílo - žlutě zbarvené, žije pod kameny, drny, ve štěrbinách a v otvorech v zemi. Loví i malé žížaly.
MNOHONOŽKY:
Tru p tvořen srostlými články po dvou, nohy trupu vytvářejí sblížené dvojice párů-na břišní straně těla. Mají zčásti srostlé čelisti a kutikulu prostoupenou uhličitanem vápenatým
pohlavní org.- v přední části trupu, jsou býložravé_ žerou řasy,rostliny,rozkládající organickou hmotu.
Mnohonožka zemní: žije pod kameny a ve štěrbinách v půdě, kruhový průžez těla, v lesích: půlkruhovitý tvar těla a mohou se svinout do kuličky- svinule
ploché tělo- plochule
CHVOSTOSKOCI: Kosmopolitně rozšíření živoč.
tělo členěno na hlavu ,hruď a zadeček- několik mm
ústní ústrojí je zanořené do hlavy,mají tři páry nohou
končetiny zadečku jsou přeměněny ve zvláštní vidlici ,umožňuje odraz a skok
Žijí na travách ,v mechu na stromech i pod kůrou,v lesní opadance
Tvoří početnou složku edafonu,podílejí se na tvorbě humusu
existují i masožravé druhy - kanibalismus
HMYZ str .79- 105 zoologie
Mají mírně zploštělé tělo,nohy vyrůstají z bočních skleritů článků trupu
pohlavní ustr. na konci těla. JSOU TO DRAVCI. První pár nohou mají přeměněný na hrotité hákovité kusadlové nožky- vyúsťuje na nich jedová žláza, velikost 10-30 cm.
Náš nejznámější druh je 2- 4 cm. Dlouhá stonožka škvorová, žije pod kameny, kůrou a padlými kmeny stromů, noční živočich-loví suchozemské korýše a larvy hmyzu
Zemivka žlutavá: tenké tělo, bílo - žlutě zbarvené, žije pod kameny, drny, ve štěrbinách a v otvorech v zemi. Loví i malé žížaly.
MNOHONOŽKY:
Tru p tvořen srostlými články po dvou, nohy trupu vytvářejí sblížené dvojice párů-na břišní straně těla. Mají zčásti srostlé čelisti a kutikulu prostoupenou uhličitanem vápenatým
pohlavní org.- v přední části trupu, jsou býložravé_ žerou řasy,rostliny,rozkládající organickou hmotu.
Mnohonožka zemní: žije pod kameny a ve štěrbinách v půdě, kruhový průžez těla, v lesích: půlkruhovitý tvar těla a mohou se svinout do kuličky- svinule
ploché tělo- plochule
CHVOSTOSKOCI: Kosmopolitně rozšíření živoč.
tělo členěno na hlavu ,hruď a zadeček- několik mm
ústní ústrojí je zanořené do hlavy,mají tři páry nohou
končetiny zadečku jsou přeměněny ve zvláštní vidlici ,umožňuje odraz a skok
Žijí na travách ,v mechu na stromech i pod kůrou,v lesní opadance
Tvoří početnou složku edafonu,podílejí se na tvorbě humusu
existují i masožravé druhy - kanibalismus
HMYZ str .79- 105 zoologie
VZDUŠNICOVCI 1. část
VZDUŠNICOVCI:
Dva základní stavební typy :
1.tělo je členěné na hlavu a trup - trup je tvořen jednotlivými články a na každém z nich je jeden pár nohou tzn. trup má mnoho párů nohou( stonožky, mnohonožky)
2. tělo je členěno na hlavu (splynutí 6-ti článků ,hruď a zadeček- hruď nese pouze 3 páry nohou (chvostoskoci, hmyz)
Přívěsky hlavy tvoří jeden pár tykadel, která mají smyslovou fci., jeden pár kusadel a dva páry čelistí. Na hlavě mohou být jednoduché i složené oči.
Dýchací orgány: ektodermální trubicové vzdušnice(vzstužené chitinovými vlákny,bohatě větvené,poslední koncová část odevzdá kyslík přímo b. tkání bez zprostředkování krve a odvádí z nich oxid uhličitý, párové průduchy. Páry vzdušnic jsou propojeny podélnými vzdušnicovými kmeny.
Nemají trávicí žlázy, jejich trávicí trubice je obklopena tukovým tělesem. Vylučovací org.: malpigické trubice a u mnohých druhů i čelistní žlázy. Patří mezi nejstarší suchozemské členovce.
Individuální vývoj :
- přímý
- nepřímý: přes různé typy larev
Rozdělení na 2 vývojové linie:
Myriaphoda(původnější)
Šestinozí - hexaphoda
Myriaphoda: - protáhlé, úzké vzdušnice
článkovaná kusadla, tělo rozděleno na hlavu a trup, nesoucí nejméně 3 páry nohou, suhozemští-vlhké prostředí, rozdělení na 4 třídy
Dva základní stavební typy :
1.tělo je členěné na hlavu a trup - trup je tvořen jednotlivými články a na každém z nich je jeden pár nohou tzn. trup má mnoho párů nohou( stonožky, mnohonožky)
2. tělo je členěno na hlavu (splynutí 6-ti článků ,hruď a zadeček- hruď nese pouze 3 páry nohou (chvostoskoci, hmyz)
Přívěsky hlavy tvoří jeden pár tykadel, která mají smyslovou fci., jeden pár kusadel a dva páry čelistí. Na hlavě mohou být jednoduché i složené oči.
Dýchací orgány: ektodermální trubicové vzdušnice(vzstužené chitinovými vlákny,bohatě větvené,poslední koncová část odevzdá kyslík přímo b. tkání bez zprostředkování krve a odvádí z nich oxid uhličitý, párové průduchy. Páry vzdušnic jsou propojeny podélnými vzdušnicovými kmeny.
Nemají trávicí žlázy, jejich trávicí trubice je obklopena tukovým tělesem. Vylučovací org.: malpigické trubice a u mnohých druhů i čelistní žlázy. Patří mezi nejstarší suchozemské členovce.
Individuální vývoj :
- přímý
- nepřímý: přes různé typy larev
Rozdělení na 2 vývojové linie:
Myriaphoda(původnější)
Šestinozí - hexaphoda
Myriaphoda: - protáhlé, úzké vzdušnice
článkovaná kusadla, tělo rozděleno na hlavu a trup, nesoucí nejméně 3 páry nohou, suhozemští-vlhké prostředí, rozdělení na 4 třídy
SAVCI, SUDOKOPYTNÍCI - přežvýkavci, KYTOVCI
Přežvýkavci:
Mají složený žaludek, potravu přežvykují .Horní řezáky i špičáky chybějí. Rostlinnou potravu neukusují, ale škubou za pomoci svalnatého jazyka.
Jelenovití: znakem jsou :parohy vytvořené především u samců-jsou to kostěné útvary ,které se pravidelně obnovují. Náš nejhojnější druh je srnec. V rozsáhlých lesích se vyskytuje jelen evropský, los ( je největší). Extrémně prodloužený krk charakterizuje žirafu z čeledi žirafovitých- je tvořen 7 krčními obratli-umožňuje jim živit se větvemi a listím stromů
Druhově nejbohatší skupina kopytníků jsou turovití-obě pohlaví mají na hlavě většinou různě utvářené rohy z rohoviny. Rohy se na rozdíl od parohů jelenovitých neobměňují, ale dorůstají celý život. Původními druhy: na našem území- kamzík horský, zubr evropský
Pratur -vyhubený ve středověku je předkem domácího skotu. Nepůvodní druh naší fauny : muflon . Nejpočetněji jsou turovití zastoupeni v Africe různými druhy gazel a antilop.
KYTOVCI:
Jsou savci extrémně přizpůsobení životu ve vodě. Tělo nabylo rybího tvaru s vodorovně postavenou ocasní ploutví. Srst je zcela zredukována ,pod kůží je tlustá tuková vrstva
Přední končetiny se přeměnily v ploutve, ze zadních zbyly v těle pouze malé zbytky pánve .
Hřbetní ploutev, pokud je vytvořena, není vyztužena kostrou.
Kytovce dělíme do dvou podřádů:
kosticovci: mají redukované zuby. Z patra naopak vyrůstají husté rohovité lišty(kostice)-filtrace planktonu z vody velryba grónská
Ozubení kytovci:velký počet stejnocenných zubů-živí se výlučně dravě
Kromě vorvaně dorůstají menších rozměrů než kosticovci. Řada druhů delfínů -teplejší moře
viz přehled savců. uč.str.193-196
Mají složený žaludek, potravu přežvykují .Horní řezáky i špičáky chybějí. Rostlinnou potravu neukusují, ale škubou za pomoci svalnatého jazyka.
Jelenovití: znakem jsou :parohy vytvořené především u samců-jsou to kostěné útvary ,které se pravidelně obnovují. Náš nejhojnější druh je srnec. V rozsáhlých lesích se vyskytuje jelen evropský, los ( je největší). Extrémně prodloužený krk charakterizuje žirafu z čeledi žirafovitých- je tvořen 7 krčními obratli-umožňuje jim živit se větvemi a listím stromů
Druhově nejbohatší skupina kopytníků jsou turovití-obě pohlaví mají na hlavě většinou různě utvářené rohy z rohoviny. Rohy se na rozdíl od parohů jelenovitých neobměňují, ale dorůstají celý život. Původními druhy: na našem území- kamzík horský, zubr evropský
Pratur -vyhubený ve středověku je předkem domácího skotu. Nepůvodní druh naší fauny : muflon . Nejpočetněji jsou turovití zastoupeni v Africe různými druhy gazel a antilop.
KYTOVCI:
Jsou savci extrémně přizpůsobení životu ve vodě. Tělo nabylo rybího tvaru s vodorovně postavenou ocasní ploutví. Srst je zcela zredukována ,pod kůží je tlustá tuková vrstva
Přední končetiny se přeměnily v ploutve, ze zadních zbyly v těle pouze malé zbytky pánve .
Hřbetní ploutev, pokud je vytvořena, není vyztužena kostrou.
Kytovce dělíme do dvou podřádů:
kosticovci: mají redukované zuby. Z patra naopak vyrůstají husté rohovité lišty(kostice)-filtrace planktonu z vody velryba grónská
Ozubení kytovci:velký počet stejnocenných zubů-živí se výlučně dravě
Kromě vorvaně dorůstají menších rozměrů než kosticovci. Řada druhů delfínů -teplejší moře
viz přehled savců. uč.str.193-196
SAVCI, LICHOKOPYTNÍCI, SUDOKOPYTNÍCI - nepřežvýkavci
Lichokopytníci a sudokopytníci se vyznačují typickou redukcí prstů na končetinách. Našlapují na špičky posledních prstových článků, které jsou chráněny kopyty z rohoviny .
Osa končetiny prochází buď třetím prstem -u lichokopytníků ,nebo mezi třetím a čtvrtým- u sudokopytníků. Obličejová část jejich lebky je protažená.
Lichokopytníci: mají zmenšené špičáky. Po třech prstech na končetinách mají nosorožci.
Nejhojnější druh: nosorožec dvourohý. Tři asijské druhy jsou téměř vyhubeny. Specializace končetin došla nejdále u koňovitých -zachován zůstal pouze jeden prst, který je kryt kopytem
Všichni koňovití jsou stepní býložravci žijící ve stádech, záchranou je chov v zoologických zahradách: kůň Převalského. Velmi vzácní jsou také divocí osli - žijící v Africe a Asii.Nejhojnější jsou některé druhy zeber, zejména zebra stepní
Sudokopytníci: našlapují většinou na třetí a čtvrtý prst.
Rozdělení do dvou skupin : nepřežvýkavci: mají úplný chrup ,ve kterém jsou špičáky zvětšené
I u nás je velmi hojné prase divoké. Na rozdíl od ostatních kopytníků je typickým všežravcem .
Další druhy prasatovitých : se vyskytují v Africe a v Asii
Zavalité tělo s lysou kůží charakterizuje hrocha obojživelného. Žije v Africe a Asii.
Mozoly na spodu prstů, na kolenou a prsou daly název mozolnatcům.
Velbloudi: došlapují na celou plochu posledních tří článků 3. a 4. prstu
V jižní Americe jsou zastoupeny lamami. (velbloudi mají dlouhé řasy )
Osa končetiny prochází buď třetím prstem -u lichokopytníků ,nebo mezi třetím a čtvrtým- u sudokopytníků. Obličejová část jejich lebky je protažená.
Lichokopytníci: mají zmenšené špičáky. Po třech prstech na končetinách mají nosorožci.
Nejhojnější druh: nosorožec dvourohý. Tři asijské druhy jsou téměř vyhubeny. Specializace končetin došla nejdále u koňovitých -zachován zůstal pouze jeden prst, který je kryt kopytem
Všichni koňovití jsou stepní býložravci žijící ve stádech, záchranou je chov v zoologických zahradách: kůň Převalského. Velmi vzácní jsou také divocí osli - žijící v Africe a Asii.Nejhojnější jsou některé druhy zeber, zejména zebra stepní
Sudokopytníci: našlapují většinou na třetí a čtvrtý prst.
Rozdělení do dvou skupin : nepřežvýkavci: mají úplný chrup ,ve kterém jsou špičáky zvětšené
I u nás je velmi hojné prase divoké. Na rozdíl od ostatních kopytníků je typickým všežravcem .
Další druhy prasatovitých : se vyskytují v Africe a v Asii
Zavalité tělo s lysou kůží charakterizuje hrocha obojživelného. Žije v Africe a Asii.
Mozoly na spodu prstů, na kolenou a prsou daly název mozolnatcům.
Velbloudi: došlapují na celou plochu posledních tří článků 3. a 4. prstu
V jižní Americe jsou zastoupeny lamami. (velbloudi mají dlouhé řasy )
SAVCI, ŠELMY, CHOBOTNATCI
ŠELMY:
Masořravci s úplným chrupem -uzpůsobené k lovu živé kořisti. Mají dokonalé smysly -čich, sluch, zrak-vidění i za šera. Klíční kost je zakrnělá a nebo chybí.
Šelmy rozdělujeme na šelmy pozemní a ploutvonožce, obývající moře.
Pozemní: charakteristickým znakem -prodloužené špičáky a zvětšené trháky (poslední horní třenový zub a první dolní stolička). Tyto zuby mají ostré okraje -ukusovaní kořisti.
Kunovití: jsou většinou menší šelmy protáhlého tvaru těla s krátkými končetinami. Našlapují na prsty nebo na polovinu chodidla. Poblíž řitního otvoru mají pachové žlázy -vystřikují páchnoucí sekret při podráždění (skunk,tchoř)
U nás žijí dva druhy kun: kuna lesní a kuna skalní. Naší nejhojnější kunovitou šelmou je lasice kolčava, hranostaj:charakteristické bílé zimní zbarvení s černou špičkou ocasu- jeho letní srst je hnědá.
Ze dvou druhů tchořů se tchoř stepní u nás rozšířil teprve v nedávné minulosti. Všežravý jezevec lesní si vyhrabává rozsáhlé podzemní systémy doupat. Vydra říční je vázána na vodu,mezi prsty má plovací blánu .Hlavně se živí rybami.
Medvědovití: byli v naší fauně zastoupeni jediným druhem - medvědem hnědým, který nyní žije nejblíže v hlubokých lesích na Slovensku. Byla to naše největší šelma . Našlapuje na celá chodidla . Živí se rostlinnou i živočišnou potravou.
Psovití: zahrnují poměrně štíhle stavěné šelmy s vysokými končetinami. Našlapují na prsty a drápy nemají zatažitelné. Obličejová část lebky je protažená. Řada druhů žije ve smečkách, kořist loví štvaním. Samotářsky žije, kromě období rozmnožování - liška obecná, vlk-udržel se na Slovensku.
Kočkovité šelmy: kočka divoká a rys ostrovid, charakteristickým znakem kočkovitých šelem jsou: zkrácená obličejovíá část lebky, velké oči a u většiny zatažitelné drápy
Velké kočky: vAfrice a v Asii žije levhart, kterému je podobný americký jaguár, tygr obývá v několika rasách Asii, lev Afriku. Ke kořisti se většinou plíží velice pomalým pohybem a v poslední fázi ho překvapí rychlým útokem. Gepard je při útoku schopen vyvinou vůbec nejvyšší rychlost ze všech suchozemských savců.
Ploutvonožci: zahrnují šelmy, které se druhotně přizpůsobily životu ve vodě. Odlišují se vnějšími znaky, rozdíly ve vnitřní stavbě jsou mnohem menší. Končetiny nabyli ploutvovitého tvaru, zadní jsou při plavání namířeny dozadua nahrazují ocasní ploutev. Jako tepelná izolace slouží tlustá vrstva podkožního tuku. Často žijí ve velkých společenstvech
Lachtani mají zachovány ušní boltcea mohou ještě postavit zadní nohy pod tělo.
Tuleni ušní boltce nemají ,zadní nohy slouží již jako kormidlo a po zemi se pohybují plazením.
CHOBOTNATCI:
Jedinými zástupci chobotnatců jsou slon africký a slon indický. Jejich horní řezáky jsou přeměněny ve vyčnívající kly .Stoličky fungují postupně během života - v každé polovině čelistí se vymění za život 6 stoliček, funkční je však vždy jen jedna .Chobot je vybaven komplikovanou svalovinou a na konci má 1-2 chápavé prstíky. Stavba končetin je sloupovitá, odpovídá vysoké hmotnosti těla . Některé prsty mají nahtovitá kopyta. Silná kůže je téměř lysá.Oba druhy žijí ve stádech-použití jako pracovní zvířata -ochočení indičtí sloni.
Masořravci s úplným chrupem -uzpůsobené k lovu živé kořisti. Mají dokonalé smysly -čich, sluch, zrak-vidění i za šera. Klíční kost je zakrnělá a nebo chybí.
Šelmy rozdělujeme na šelmy pozemní a ploutvonožce, obývající moře.
Pozemní: charakteristickým znakem -prodloužené špičáky a zvětšené trháky (poslední horní třenový zub a první dolní stolička). Tyto zuby mají ostré okraje -ukusovaní kořisti.
Kunovití: jsou většinou menší šelmy protáhlého tvaru těla s krátkými končetinami. Našlapují na prsty nebo na polovinu chodidla. Poblíž řitního otvoru mají pachové žlázy -vystřikují páchnoucí sekret při podráždění (skunk,tchoř)
U nás žijí dva druhy kun: kuna lesní a kuna skalní. Naší nejhojnější kunovitou šelmou je lasice kolčava, hranostaj:charakteristické bílé zimní zbarvení s černou špičkou ocasu- jeho letní srst je hnědá.
Ze dvou druhů tchořů se tchoř stepní u nás rozšířil teprve v nedávné minulosti. Všežravý jezevec lesní si vyhrabává rozsáhlé podzemní systémy doupat. Vydra říční je vázána na vodu,mezi prsty má plovací blánu .Hlavně se živí rybami.
Medvědovití: byli v naší fauně zastoupeni jediným druhem - medvědem hnědým, který nyní žije nejblíže v hlubokých lesích na Slovensku. Byla to naše největší šelma . Našlapuje na celá chodidla . Živí se rostlinnou i živočišnou potravou.
Psovití: zahrnují poměrně štíhle stavěné šelmy s vysokými končetinami. Našlapují na prsty a drápy nemají zatažitelné. Obličejová část lebky je protažená. Řada druhů žije ve smečkách, kořist loví štvaním. Samotářsky žije, kromě období rozmnožování - liška obecná, vlk-udržel se na Slovensku.
Kočkovité šelmy: kočka divoká a rys ostrovid, charakteristickým znakem kočkovitých šelem jsou: zkrácená obličejovíá část lebky, velké oči a u většiny zatažitelné drápy
Velké kočky: vAfrice a v Asii žije levhart, kterému je podobný americký jaguár, tygr obývá v několika rasách Asii, lev Afriku. Ke kořisti se většinou plíží velice pomalým pohybem a v poslední fázi ho překvapí rychlým útokem. Gepard je při útoku schopen vyvinou vůbec nejvyšší rychlost ze všech suchozemských savců.
Ploutvonožci: zahrnují šelmy, které se druhotně přizpůsobily životu ve vodě. Odlišují se vnějšími znaky, rozdíly ve vnitřní stavbě jsou mnohem menší. Končetiny nabyli ploutvovitého tvaru, zadní jsou při plavání namířeny dozadua nahrazují ocasní ploutev. Jako tepelná izolace slouží tlustá vrstva podkožního tuku. Často žijí ve velkých společenstvech
Lachtani mají zachovány ušní boltcea mohou ještě postavit zadní nohy pod tělo.
Tuleni ušní boltce nemají ,zadní nohy slouží již jako kormidlo a po zemi se pohybují plazením.
CHOBOTNATCI:
Jedinými zástupci chobotnatců jsou slon africký a slon indický. Jejich horní řezáky jsou přeměněny ve vyčnívající kly .Stoličky fungují postupně během života - v každé polovině čelistí se vymění za život 6 stoliček, funkční je však vždy jen jedna .Chobot je vybaven komplikovanou svalovinou a na konci má 1-2 chápavé prstíky. Stavba končetin je sloupovitá, odpovídá vysoké hmotnosti těla . Některé prsty mají nahtovitá kopyta. Silná kůže je téměř lysá.Oba druhy žijí ve stádech-použití jako pracovní zvířata -ochočení indičtí sloni.
SAVCI, CHUDOZUBÍ, HLODAVCI, ZAJÍCOVCI
CHUDOZUBÍ:
Primitivní skupina savců. Žijí v jižní Americe. Název skupiny platí plně pouze pro bezzubé mravenečníky .
Lenochodi a pásovci zuby mají. Pásovci dokonce největší počet ze suchozemských savců -až přes sto. Zuby však mají redukovanou sklovinu a u pásovců je chrub stejnocenný.Lenochodi mají jako jediní 6-9 krčních obratlů.Žijí na stromech zavěšeni hřbetem dolů. Ostatní dvě skupiny žijí na zemi.
HLODAVCI:
Jsou druhově nejbohatší skupinou. Jedná se většinou o malé pozemní živočichy. Charakteristickým znakem je utváření chrupu. Jediný pár řezáků v každé čelisti je přeměněn na hlodáky. Neustále dorůstající hlodáky jsou opatřeny sklovinou pouze na přední straně, obrušováním zadní měkčí části vzniká ostrá hrana.
V místě chybějících špičáků, případně i třenových zubů vzniká mezera zvaná diastema. Většina druhů se živí rostlinnou potravou.hromadí si zásoby na zimu. Největším hlodavcem je bobr evropský: způsobem života je vázán na vodu. V horách nad hranicí lesa se vyskytuje svišť horský. Převážně na stromech žije veverka obecná. Stromovými hlodavci jsou i plši-dlouhý zimní spánek. Nejmenším druhem je plšík lískový. Nejhojnějším hlodavcem je hraboš polní. V lesích žije jiný hraboš: norník rudý
Myšovití hlodavci-k nim patří především myš domácí,potkan a krysa obecná. S myší domácí bývají zaměňovány myšice - ty žijí většinou ve volné přírodě-mají např. větší oči
Nejpůvodnějším druhem je ondatra pižmová, původem ze severní Ameriky .
Pro laboratorní účely se chovají různé druhy křečků, nejčastěji křeček zlatý ze Sýrie a dále morče domácí.
ZAJÍCOVCI:
Podobají se stavbou těla a způsobem života hlodavcům. Nejsou s nimi však blíže příbuzní. V horní čelisti mají 4 řezáky, z toho dva velké, neustále dorůstající, tvarově podobné hlodákům. Mají však sklovinu na celém povrchu těchto zubů. U nás žije zajíc polní a králík divoký.
Primitivní skupina savců. Žijí v jižní Americe. Název skupiny platí plně pouze pro bezzubé mravenečníky .
Lenochodi a pásovci zuby mají. Pásovci dokonce největší počet ze suchozemských savců -až přes sto. Zuby však mají redukovanou sklovinu a u pásovců je chrub stejnocenný.Lenochodi mají jako jediní 6-9 krčních obratlů.Žijí na stromech zavěšeni hřbetem dolů. Ostatní dvě skupiny žijí na zemi.
HLODAVCI:
Jsou druhově nejbohatší skupinou. Jedná se většinou o malé pozemní živočichy. Charakteristickým znakem je utváření chrupu. Jediný pár řezáků v každé čelisti je přeměněn na hlodáky. Neustále dorůstající hlodáky jsou opatřeny sklovinou pouze na přední straně, obrušováním zadní měkčí části vzniká ostrá hrana.
V místě chybějících špičáků, případně i třenových zubů vzniká mezera zvaná diastema. Většina druhů se živí rostlinnou potravou.hromadí si zásoby na zimu. Největším hlodavcem je bobr evropský: způsobem života je vázán na vodu. V horách nad hranicí lesa se vyskytuje svišť horský. Převážně na stromech žije veverka obecná. Stromovými hlodavci jsou i plši-dlouhý zimní spánek. Nejmenším druhem je plšík lískový. Nejhojnějším hlodavcem je hraboš polní. V lesích žije jiný hraboš: norník rudý
Myšovití hlodavci-k nim patří především myš domácí,potkan a krysa obecná. S myší domácí bývají zaměňovány myšice - ty žijí většinou ve volné přírodě-mají např. větší oči
Nejpůvodnějším druhem je ondatra pižmová, původem ze severní Ameriky .
Pro laboratorní účely se chovají různé druhy křečků, nejčastěji křeček zlatý ze Sýrie a dále morče domácí.
ZAJÍCOVCI:
Podobají se stavbou těla a způsobem života hlodavcům. Nejsou s nimi však blíže příbuzní. V horní čelisti mají 4 řezáky, z toho dva velké, neustále dorůstající, tvarově podobné hlodákům. Mají však sklovinu na celém povrchu těchto zubů. U nás žije zajíc polní a králík divoký.
SAVCI, PRIMÁTI
PRIMÁTI:
Vývojově bezprostředně navazují na hmyzožravce .Většina primátů je přizpůsobena životu na stromech. Jejich končetiny se vyznačují velkou pohyblivostí. Palec se může postavit proti ostatním prstům a s tím souvisí uchopovací schopnosti. Prsty jsou pohyblivé -drápy jsou u většiny nahrazeny plochými nehty. Chrup se yvznačuje redukcí počtu řezáků. Očnice jsou uzavřené, namířené dopředu. Hlavním smyslem se stává zrak s dokonalým prostorovým viděním. Čich je poměrně slabý.
Poloopice:
skupina převážně stromových primátů s noční aktivitou. Mají velké oči a zadní končetiny jsou mohutnější než přední. Nejvíce druhů žije na Madagaskaru, dále v tropické Africe a jihových.Asii. K nejznámějším patří lemur katal a některé druhy komba.
Vyšší primáti: zahrnují opice s denní aktivitou
Jihoamerické opice se širokou nosní přepážkou řadíme do skupiny ploskonosí. Žijí převážně na stromech.
Lvíček zlatý: je představitelem primitvnějších drápkatých opic. Kromě palce mají na všech prstech nehty přeměněné v drápky. V ZOO chována malpa kapucínská.
Vřešťani a chápani mají dlouhé chápavé ocasy, které používají jako samostatnou končetinu .
Afrika a Asie : opice úzkonosé :jejich nosní přepážka je úzká, nemají chápavý ocas
Kočkodani - jsou štíhlé stromové opice v Africe, v Asii - hulmani. Životu v savanách -paviáni -tráví většinu času na zemi .
Samci některých druhů jsou až dvakrát těžší než samice. Samice mají na zadku lysiny, které v době pohlavní aktivity zduřují. V jižní a východní Asii žije několik druhů makaků - chovaný druh: makak rhesus.
Nejdokonalejšími primáty jsou lidoopi. Postrádají ocas a ve větvích se pohybují zavěšením za prodloužené přední končetiny .
Giboni a orangutan-v Asii,jsou nejvíce přizpůsobeni životu na stromech
V Africe 3 druhy lidoopů .
Člověku relativně nejbližší jsou dva druhy šimpanzů.
Největší žijící primát je gorila -živí se rostlinami, staví si na noc hnízdo.
Samostatná čeleď Hominidae zahrnuje člověka a jeho předky
Vývojově bezprostředně navazují na hmyzožravce .Většina primátů je přizpůsobena životu na stromech. Jejich končetiny se vyznačují velkou pohyblivostí. Palec se může postavit proti ostatním prstům a s tím souvisí uchopovací schopnosti. Prsty jsou pohyblivé -drápy jsou u většiny nahrazeny plochými nehty. Chrup se yvznačuje redukcí počtu řezáků. Očnice jsou uzavřené, namířené dopředu. Hlavním smyslem se stává zrak s dokonalým prostorovým viděním. Čich je poměrně slabý.
Poloopice:
skupina převážně stromových primátů s noční aktivitou. Mají velké oči a zadní končetiny jsou mohutnější než přední. Nejvíce druhů žije na Madagaskaru, dále v tropické Africe a jihových.Asii. K nejznámějším patří lemur katal a některé druhy komba.
Vyšší primáti: zahrnují opice s denní aktivitou
Jihoamerické opice se širokou nosní přepážkou řadíme do skupiny ploskonosí. Žijí převážně na stromech.
Lvíček zlatý: je představitelem primitvnějších drápkatých opic. Kromě palce mají na všech prstech nehty přeměněné v drápky. V ZOO chována malpa kapucínská.
Vřešťani a chápani mají dlouhé chápavé ocasy, které používají jako samostatnou končetinu .
Afrika a Asie : opice úzkonosé :jejich nosní přepážka je úzká, nemají chápavý ocas
Kočkodani - jsou štíhlé stromové opice v Africe, v Asii - hulmani. Životu v savanách -paviáni -tráví většinu času na zemi .
Samci některých druhů jsou až dvakrát těžší než samice. Samice mají na zadku lysiny, které v době pohlavní aktivity zduřují. V jižní a východní Asii žije několik druhů makaků - chovaný druh: makak rhesus.
Nejdokonalejšími primáty jsou lidoopi. Postrádají ocas a ve větvích se pohybují zavěšením za prodloužené přední končetiny .
Giboni a orangutan-v Asii,jsou nejvíce přizpůsobeni životu na stromech
V Africe 3 druhy lidoopů .
Člověku relativně nejbližší jsou dva druhy šimpanzů.
Největší žijící primát je gorila -živí se rostlinami, staví si na noc hnízdo.
Samostatná čeleď Hominidae zahrnuje člověka a jeho předky
SAVCI, LETOUNI
LETOUNI:
Jde o hmyzožravce přizpůsobené k letu - jsou to jediní aktivně létající savci
mají pozměněnou stavbu těla -přední končetiny jsou jejich hlavní létací orgán-tenká blána je většinou neosrstěná. Mají mohutnou létací svalovinu a hřeben hrudní kosti.
Zadní končetiny slouží k zavěšování. Živí se především hmyzem. Za letu a při lovu se řídí především sluchem -vysílají ultrazvukové signály tlamou nebo nosem a jejich odraz zachycují sluchem .jde o tzv. echolokaci. Zimu přestávají ve stavu strnulosti v úkrytech v početných koloniích.
V naší fauně je 24 druhů. K nejhojnějším patří netopýr velký a netopýr hvízdavý
Vrápenci mají na čenichu blanité výrustky sloužící k usměrňování zvukových signálů.
Náš nejhojnější druh je vrápenec malý
Zvláštní potravní biologii má upír obecný -napadá velké savce a živí se jejich krví.
Ostrými zuby nakousne kůži a líže vytékající krev.Obývá tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky.
Tropičtí kaloni dosahují v rozpětí křídel až 1,5 m. Živí se převážně plody a květy stromů.
Jde o hmyzožravce přizpůsobené k letu - jsou to jediní aktivně létající savci
mají pozměněnou stavbu těla -přední končetiny jsou jejich hlavní létací orgán-tenká blána je většinou neosrstěná. Mají mohutnou létací svalovinu a hřeben hrudní kosti.
Zadní končetiny slouží k zavěšování. Živí se především hmyzem. Za letu a při lovu se řídí především sluchem -vysílají ultrazvukové signály tlamou nebo nosem a jejich odraz zachycují sluchem .jde o tzv. echolokaci. Zimu přestávají ve stavu strnulosti v úkrytech v početných koloniích.
V naší fauně je 24 druhů. K nejhojnějším patří netopýr velký a netopýr hvízdavý
Vrápenci mají na čenichu blanité výrustky sloužící k usměrňování zvukových signálů.
Náš nejhojnější druh je vrápenec malý
Zvláštní potravní biologii má upír obecný -napadá velké savce a živí se jejich krví.
Ostrými zuby nakousne kůži a líže vytékající krev.Obývá tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky.
Tropičtí kaloni dosahují v rozpětí křídel až 1,5 m. Živí se převážně plody a květy stromů.
SAVCI, PLACENTÁLOVÉ, HMYZOŽRAVCI
PLACENTÁLOVÉ:
Jsou největší skupinou savců ,jejich zárodky jsou vyživovány z organismu matky v dělozeprostřednictvím placenty. Ze všech obratlovců mají nejvyvinutější mozek -zvětšení a zdokonalení koncového mozku.
Hmyzožravci:
Jsou starobylá skupina placentálních savců. Zahrnují většinou: malé pozemní druhy s úplným chrupem, s ostře hrbolkovitými stoličkamia lebkou protaženou v rypáček. Jsou aktivní především v noci- hmyz a žížaly, orientační smysl - čich.
V naší fauně jsou hmyzožravci zastoupeni dvěma druhy ježků, kteří mají kromě chlupů i bodliny a v nebezpečí se svinují do klubíčka.V zimě upadají do strnulého stavu - zimního spánku
Z rejsků se u nás vyskytují tři druhy rodu Sorex. Způsobem života je na vodu vázán rejsec vodní-dobře plave a loví ve vodě. Mezi rejskovité patří i bělozubky.
Velmi hojným hmyzožravcem je krtek obecný.Většinu života tráví v norách,které si hrabe pomocí lopatkovitých předních končetin ,je skoro slepý. Aktivní je v zimě.
Jsou největší skupinou savců ,jejich zárodky jsou vyživovány z organismu matky v dělozeprostřednictvím placenty. Ze všech obratlovců mají nejvyvinutější mozek -zvětšení a zdokonalení koncového mozku.
Hmyzožravci:
Jsou starobylá skupina placentálních savců. Zahrnují většinou: malé pozemní druhy s úplným chrupem, s ostře hrbolkovitými stoličkamia lebkou protaženou v rypáček. Jsou aktivní především v noci- hmyz a žížaly, orientační smysl - čich.
V naší fauně jsou hmyzožravci zastoupeni dvěma druhy ježků, kteří mají kromě chlupů i bodliny a v nebezpečí se svinují do klubíčka.V zimě upadají do strnulého stavu - zimního spánku
Z rejsků se u nás vyskytují tři druhy rodu Sorex. Způsobem života je na vodu vázán rejsec vodní-dobře plave a loví ve vodě. Mezi rejskovité patří i bělozubky.
Velmi hojným hmyzožravcem je krtek obecný.Většinu života tráví v norách,které si hrabe pomocí lopatkovitých předních končetin ,je skoro slepý. Aktivní je v zimě.
SAVCI, ŽIVORODÍ, VAČNATÍ, VAČNATCI
VAČTNATCI:
Představují anatomicky jednotnou skupinu . Charakteristickým znakem jejich kostry jsou vakovité kosti vybíhající z pánve a to u obou pohlaví.Tyto kosti mají i druhy , kterým vak chybí. Úplný chrup se vyznačuje větším počtem řezáků ve srovnání s placentálními savci. Naopak mozek je méně vyvinut=nižší psychické schopnosti.
Mláďata se po krátké březosti rodí na nízkém stupni vývoje. Příčinou je nedokonalá výživa zárodků v děloze. Vačnatci totiž nemají placentu funkčně srovnatelnou s placentály. Další vývin mláďat probíhá ve vaku.
Vačnatci se rozrůznily do řady tvarových a ekologických typů .Vývojově nejstarší jsou dravé,vývojově mladší se živí rostlinami Většina současných druhů se vyskytuje v Austrálii a v jižní Americe. Velmi přizpůsobivými vačnatci jsou všežravé vačice. Patří k vývojově nejstarším vačnatcům. Nejznámějšími vačnatci jsou australští klokani.
Zahrnují druhy od velikosti potkana po velké formy dosahující s ocasem délky až 3 m.Velké druhy klokanů se pohybují po zadních končetinách a ocasu používají jako opory. Živí se rostlinnou potravou.
Z dravých vačnatců patří k nejmenším vakomyši dosahující velikosti myši domácí.
Samice nemají vak a mláďata volně visí na břiše přichycená na mléčných bradavkách.
Největším dravým vačnatcem byl vakovlk ,který se souběžným vývojem velmi blížil psovitým šelmám -vyskytoval se v Tasmánii a byl vyhuben teprve před několika desetiletími.
Převážně býložravé jsou stromové vakoveverky .Mezi předníma a zadníma nohama mají létací blánu ,která jim umožňuje klouzavý let .
Výrazným potravním specialistou je koala medvídkovitá. Žije jen na určitých druzích blahovičníků(eukaliptů)-živí se jejich listy .
Představují anatomicky jednotnou skupinu . Charakteristickým znakem jejich kostry jsou vakovité kosti vybíhající z pánve a to u obou pohlaví.Tyto kosti mají i druhy , kterým vak chybí. Úplný chrup se vyznačuje větším počtem řezáků ve srovnání s placentálními savci. Naopak mozek je méně vyvinut=nižší psychické schopnosti.
Mláďata se po krátké březosti rodí na nízkém stupni vývoje. Příčinou je nedokonalá výživa zárodků v děloze. Vačnatci totiž nemají placentu funkčně srovnatelnou s placentály. Další vývin mláďat probíhá ve vaku.
Vačnatci se rozrůznily do řady tvarových a ekologických typů .Vývojově nejstarší jsou dravé,vývojově mladší se živí rostlinami Většina současných druhů se vyskytuje v Austrálii a v jižní Americe. Velmi přizpůsobivými vačnatci jsou všežravé vačice. Patří k vývojově nejstarším vačnatcům. Nejznámějšími vačnatci jsou australští klokani.
Zahrnují druhy od velikosti potkana po velké formy dosahující s ocasem délky až 3 m.Velké druhy klokanů se pohybují po zadních končetinách a ocasu používají jako opory. Živí se rostlinnou potravou.
Z dravých vačnatců patří k nejmenším vakomyši dosahující velikosti myši domácí.
Samice nemají vak a mláďata volně visí na břiše přichycená na mléčných bradavkách.
Největším dravým vačnatcem byl vakovlk ,který se souběžným vývojem velmi blížil psovitým šelmám -vyskytoval se v Tasmánii a byl vyhuben teprve před několika desetiletími.
Převážně býložravé jsou stromové vakoveverky .Mezi předníma a zadníma nohama mají létací blánu ,která jim umožňuje klouzavý let .
Výrazným potravním specialistou je koala medvídkovitá. Žije jen na určitých druzích blahovičníků(eukaliptů)-živí se jejich listy .
SAVCI, VEJCORODÍ, PTAKOŘITNÍ
PTAKOŘITNÍ:
Spojují znaky připomínající plazy se znaky živorodých savců. Vývodné cesty trávicího,vylučovacího a rozmnož. ústrojí ústí do kloaky.V pletenci přední končetiny nalezneme krkavčí kost. Tělo je pokryto srstí, ježury mají kromě toho i vytvořené bodliny . Termoregulace ptakořitných není ještě dokonalá. Ze smyslů je nejdůležitější čich.Oči jsou malé a mají ještě zachovanou mžurku .
Rozmnožují se vejci s kožovitým obalem stejného typu ,jaká snášejí plazi. Ptakopysk australský a ježura australská. V březích vod si ptakopysk vyhrabává hluboké nory .Tělo má pokryté srstí. Čelisti mají tvar zobáku krytého bohatě inervovanou kůží.Zuby mají pouze mláďata, ale brzy je ztrácejí. Okraje zobáku jsou vroubeny lamelami podobně jako u vrubozobých ptáků. Potravu loví pomocí zobáku na dně vod. Při tom se orientuje především hmatem.
Zvláštností samců ptakopyska i ježur jsou duté rohovité ostny napojené na jedové žlázy ,které jsou umístěné na kotnících zaních nohou.
Ptakořitní jsou tak jediní savci s vyvinutou jedovou žlázou. Ježury mají tělo kryté kromě srsti více či méně vyvinutými bodlinami .
Čelisti mají srostlé a trubicovitě prodloužené s malým ústním otvorem na konci. Dlouhý daleko vysunutelný jazyk slouží k lovu potravy -mravenců a termitů. Žijí noční způsobem života.
Všechny ostatní savce řadíme do podtřídy ŽIVORODÍ.
Zakrnělé zbytky živorodých savců známe ze středních druhohor, z jury
Spojují znaky připomínající plazy se znaky živorodých savců. Vývodné cesty trávicího,vylučovacího a rozmnož. ústrojí ústí do kloaky.V pletenci přední končetiny nalezneme krkavčí kost. Tělo je pokryto srstí, ježury mají kromě toho i vytvořené bodliny . Termoregulace ptakořitných není ještě dokonalá. Ze smyslů je nejdůležitější čich.Oči jsou malé a mají ještě zachovanou mžurku .
Rozmnožují se vejci s kožovitým obalem stejného typu ,jaká snášejí plazi. Ptakopysk australský a ježura australská. V březích vod si ptakopysk vyhrabává hluboké nory .Tělo má pokryté srstí. Čelisti mají tvar zobáku krytého bohatě inervovanou kůží.Zuby mají pouze mláďata, ale brzy je ztrácejí. Okraje zobáku jsou vroubeny lamelami podobně jako u vrubozobých ptáků. Potravu loví pomocí zobáku na dně vod. Při tom se orientuje především hmatem.
Zvláštností samců ptakopyska i ježur jsou duté rohovité ostny napojené na jedové žlázy ,které jsou umístěné na kotnících zaních nohou.
Ptakořitní jsou tak jediní savci s vyvinutou jedovou žlázou. Ježury mají tělo kryté kromě srsti více či méně vyvinutými bodlinami .
Čelisti mají srostlé a trubicovitě prodloužené s malým ústním otvorem na konci. Dlouhý daleko vysunutelný jazyk slouží k lovu potravy -mravenců a termitů. Žijí noční způsobem života.
Všechny ostatní savce řadíme do podtřídy ŽIVORODÍ.
Zakrnělé zbytky živorodých savců známe ze středních druhohor, z jury
SAVCI - vylučovací soustava, pohlavní soustava
Vylučovací orgány jsou pravé ledviny.Všichni savci mají močový měchýř.
Pohlavní žlázy jsou párové.Varlata samců sestupují z místa vzniku v tělní dutině do kožního váčku-šourku,kde je nižší teplota než v tělní dutině a spermie zde mohou dozrávat.
Samci všech savců mají kopulační orgán -penis. Močová trubice prochází penisem a plní funkci chámomočovodu-moč i spermie
Vaječníky zůstavají na místě svého vzniku v tělní dutině ,koncové části vejcovodů přecházejí v rozšířené dělohy, které v různé míře splývají.Koncová část -pochva je nepárová.
Močové cesty jsou oddělené od pohlavních -platí pro placentální savce ,u ptakořitných a vačnatců je stavba pohl. org. částečně odlišná.
Vývin zárodku v děloze - oplození ve vejcovodech.
Po částečném rozrýhování vajíčka docháí k jeho zahnízdění - nidaci do stěny dělohy.
Část vzniklých zárodečných obalů (alantois,chorion) srůstá se stěnou dělohy v placentu-specifický orgán zárodečného vývinu -zprostředkuje výživu ,dýchání, vylučování zárodku
V pokročilém stadiu vývinu je zárodek spojen s placentou pupeční šňůrou
Pohlavní žlázy jsou párové.Varlata samců sestupují z místa vzniku v tělní dutině do kožního váčku-šourku,kde je nižší teplota než v tělní dutině a spermie zde mohou dozrávat.
Samci všech savců mají kopulační orgán -penis. Močová trubice prochází penisem a plní funkci chámomočovodu-moč i spermie
Vaječníky zůstavají na místě svého vzniku v tělní dutině ,koncové části vejcovodů přecházejí v rozšířené dělohy, které v různé míře splývají.Koncová část -pochva je nepárová.
Močové cesty jsou oddělené od pohlavních -platí pro placentální savce ,u ptakořitných a vačnatců je stavba pohl. org. částečně odlišná.
Vývin zárodku v děloze - oplození ve vejcovodech.
Po částečném rozrýhování vajíčka docháí k jeho zahnízdění - nidaci do stěny dělohy.
Část vzniklých zárodečných obalů (alantois,chorion) srůstá se stěnou dělohy v placentu-specifický orgán zárodečného vývinu -zprostředkuje výživu ,dýchání, vylučování zárodku
V pokročilém stadiu vývinu je zárodek spojen s placentou pupeční šňůrou
SAVCI - trávicí soustava, plíce, oběhová soustava
TRÁVICÍ SOUSTAVA
Je u nich členěná více než u ostatních obratlovců. Zuby slouží k okusování a u většiny i k rozmělňování potravy . Savci je vyměňují jednou za život ,a to mléčný chrup za trvalý.
Zuby jsourozlišeny na řezáky ,špičáky,zuby třenové a stoličky . Stoličky chybějí v mléčném chrupu. Počet zubů vyjadřujeme pomocí zubního vzorce. Do ústní dutiny ústí tři páry velkých slinných žláz. Prostorný žaludek bývá u býložravců často komplikované stavby z několika částí.
Nejznámější je žaludek přežvýkavců . Nejdelším oddílem trávicího ústrojí je tenké střevo .Slepé střevo je zvláště vyvinuto u bíložravců a probíhá v něm trávení celulózy za pomoci symbiotických bakterií.
PLÍCE
Jsou poměrně veké a silně roztažitelné .Vnitřní povrch je zvětšen soustavou plicních sklípků.Hlasové orgány jsou tvořeny blanitými hlasivkami a chrupavčitými částmi jsou uloženy v hrtanu.
Oběhová soustava
Je podobného typu jako u ptáků ,obsahuje však jen levou aortu. Bezjaderné červené krvinky savců jsou nejmenší z krvinek všech obratlovců.
Tělesná teplota je asi 36°C .
Je u nich členěná více než u ostatních obratlovců. Zuby slouží k okusování a u většiny i k rozmělňování potravy . Savci je vyměňují jednou za život ,a to mléčný chrup za trvalý.
Zuby jsourozlišeny na řezáky ,špičáky,zuby třenové a stoličky . Stoličky chybějí v mléčném chrupu. Počet zubů vyjadřujeme pomocí zubního vzorce. Do ústní dutiny ústí tři páry velkých slinných žláz. Prostorný žaludek bývá u býložravců často komplikované stavby z několika částí.
Nejznámější je žaludek přežvýkavců . Nejdelším oddílem trávicího ústrojí je tenké střevo .Slepé střevo je zvláště vyvinuto u bíložravců a probíhá v něm trávení celulózy za pomoci symbiotických bakterií.
PLÍCE
Jsou poměrně veké a silně roztažitelné .Vnitřní povrch je zvětšen soustavou plicních sklípků.Hlasové orgány jsou tvořeny blanitými hlasivkami a chrupavčitými částmi jsou uloženy v hrtanu.
Oběhová soustava
Je podobného typu jako u ptáků ,obsahuje však jen levou aortu. Bezjaderné červené krvinky savců jsou nejmenší z krvinek všech obratlovců.
Tělesná teplota je asi 36°C .
SAVCI - smysly
SMYSLY:
Jsou u savců dobře vyvinuté ,u jednotlivých druhů hrají hlavní roli různé smysly.
Hmatové vjemy zprostředkují volná nervová zakončení v kůži a různé typy hmatových tělísek.
I jednotlivé chlupy jsou inervovány.Zvláštní význam mají hmatové chlupy v okolí čenichu a hmatová čidla na lysých částech těla -pysky, dlaně , chodidla.
Chuťové orgány jsou v ústní dutině ,především na povrchu jazyka .
Čich zprostředkovává informace nejen o vlastnostech potravy ,ale i o okolí .Čichová sliznice je soustředěna na stropě nosní dutiny .
U některých savců např. u kopytníků je zachován Jacobsnův orgán .
Rovněž sluch patří k nejdokonaleji rozvinutým smyslům.Ucho je zřetelně členěno na vnější a vnitřní a střední část.Vnější ucho je na povrchu opatřeno boltcem .Ve středním uchu jsou přítomné tři sluchové kůstky -kladívko,kovadlinka ,třmínek. Největší rozsah sluchových vln mají kytovci a letouni-orientují se podle odrazu vysílaných vln (signálů) na principu radaru,resp. sonaru.
Zrak je nejdůležitějším smyslem vyšších primátů-prostorové vidění :str.176 a 177.
Jsou u savců dobře vyvinuté ,u jednotlivých druhů hrají hlavní roli různé smysly.
Hmatové vjemy zprostředkují volná nervová zakončení v kůži a různé typy hmatových tělísek.
I jednotlivé chlupy jsou inervovány.Zvláštní význam mají hmatové chlupy v okolí čenichu a hmatová čidla na lysých částech těla -pysky, dlaně , chodidla.
Chuťové orgány jsou v ústní dutině ,především na povrchu jazyka .
Čich zprostředkovává informace nejen o vlastnostech potravy ,ale i o okolí .Čichová sliznice je soustředěna na stropě nosní dutiny .
U některých savců např. u kopytníků je zachován Jacobsnův orgán .
Rovněž sluch patří k nejdokonaleji rozvinutým smyslům.Ucho je zřetelně členěno na vnější a vnitřní a střední část.Vnější ucho je na povrchu opatřeno boltcem .Ve středním uchu jsou přítomné tři sluchové kůstky -kladívko,kovadlinka ,třmínek. Největší rozsah sluchových vln mají kytovci a letouni-orientují se podle odrazu vysílaných vln (signálů) na principu radaru,resp. sonaru.
Zrak je nejdůležitějším smyslem vyšších primátů-prostorové vidění :str.176 a 177.
SAVCI - kostra, svalstvo, nervová soustava
KOSTRA:
Je plně zkostnatělá, páteř je rozčleněna na oddíl : krční, hrudní,bederní, křížový a ocasní.
Krční oddíl je tvořený až na některé vyjímky sedmi obratli, první je nosič a druhý je čepovec.
Čtyři křížové obratle srůstají v kost křížovou. Pánevní kosti jsou vzájemně srostlé a připojené ke kosti křížové.
Podle způsobu našlapování : ploskochodci: došlapují na prsty a záprstní nebo zánártní kosti (hlodavci,primáti,hmyzožravci)
prstochodci: došlapují na prsty nebo jen na poslední články prstů(většina šelem )
kopytníci: došlapují na špičky posledních prstových článků,jejich počet může být redukován
(koňovití,turovití)
SVALSTVO:
Je bohatě rozrůzněno. Zvláště charakteristický je rozvoj kožních svalů na hlavě (mimické svaly ) a trupu. Žvýkací svaly jsou vyvinuty mohutněji než u ostatních obratlovců-zpracovávání potravy mechanicky v ústní dutině. Svalnatá bránice rozděluje tělní dutinu na břišní a hrudní dutinu.
Spolu s mezižeberními svaly zajišťuje dýchací pohyby.
NERVOVÁ SOUSTVA:
Se vyznačuje relativním zvětšením mozku.Nejnápadnější je rozvoj druhotné kůry koncového mozku, jejíž povrch je u vývojově pokročilejších savců zvětšen zvrásněním. Mozeček je na povrchu zvrásněný u všech savců. Mícha narozdíl od jiných obratlovců nedosahuje až do ocasní části páteře,ale končí v křížové oblastisvazkem dlouhých vláken nervů.
Vedle nervové regulace dosahuje u savců nejvyšší úrovně i regulace hormonální :
prostřednictvím hormonů produkovaných žlázami s vnitřní sekrecí.
Je plně zkostnatělá, páteř je rozčleněna na oddíl : krční, hrudní,bederní, křížový a ocasní.
Krční oddíl je tvořený až na některé vyjímky sedmi obratli, první je nosič a druhý je čepovec.
Čtyři křížové obratle srůstají v kost křížovou. Pánevní kosti jsou vzájemně srostlé a připojené ke kosti křížové.
Podle způsobu našlapování : ploskochodci: došlapují na prsty a záprstní nebo zánártní kosti (hlodavci,primáti,hmyzožravci)
prstochodci: došlapují na prsty nebo jen na poslední články prstů(většina šelem )
kopytníci: došlapují na špičky posledních prstových článků,jejich počet může být redukován
(koňovití,turovití)
SVALSTVO:
Je bohatě rozrůzněno. Zvláště charakteristický je rozvoj kožních svalů na hlavě (mimické svaly ) a trupu. Žvýkací svaly jsou vyvinuty mohutněji než u ostatních obratlovců-zpracovávání potravy mechanicky v ústní dutině. Svalnatá bránice rozděluje tělní dutinu na břišní a hrudní dutinu.
Spolu s mezižeberními svaly zajišťuje dýchací pohyby.
NERVOVÁ SOUSTVA:
Se vyznačuje relativním zvětšením mozku.Nejnápadnější je rozvoj druhotné kůry koncového mozku, jejíž povrch je u vývojově pokročilejších savců zvětšen zvrásněním. Mozeček je na povrchu zvrásněný u všech savců. Mícha narozdíl od jiných obratlovců nedosahuje až do ocasní části páteře,ale končí v křížové oblastisvazkem dlouhých vláken nervů.
Vedle nervové regulace dosahuje u savců nejvyšší úrovně i regulace hormonální :
prostřednictvím hormonů produkovaných žlázami s vnitřní sekrecí.
SAVCI - původ, povrch těla, žlázy
SAVCI
Savci jsou vývojově nejpokročilejší obratlovci, vyvinuly se dříve než ptáci, počátkem druhohor, ze skupiny savcotvárných plazů, největšího rozvoje dosáhli ve třetihorách. Velký počet třetihorních savců vymřel již koncem třetihor a počátkem čtvrtohor.
Původně suchozemští savci osídlili úspěšně i vodní prostředí (kytovci, ploutvonožci) a něktří i vzduch.letouni. Nejmenšími savci jsou někteří rejsci vážící okolo 2 gramů, největším suchozemským savcem je slon africký vážící až sedm tun. Mezi mořskými savci (kytovci) se vyvinuly největší živočišné formy, které vůbec kdy obývali naší planetu- -30m a až 30 tun.
Savci jsou stejně jako ptáci živočichové se stálou teplotou těla. Udržení stálé teploty těla napomáhá i jedinečný povrch těla - srst. Kůže savců obsahuje velké množství specializovaných kožních žláz. Tubulózní potní žlázy se podílejí na termoregulaci ,alveolární mazové žlázy -mastí srst,pachové žlázy -slouží k čichové signalizaci a dorozumívání. Jedinečný typ kožních žláz pouze u savců- mléčné žlázy. Pokožka savců na povrchu rohovatí a je kryta srstí. Chlupy jsou rohovité útvary,které stejně jako peří u ptáků slouží především k tepelné izolaci. V srsti můžeme rozlišit dva hlavní typy chlupů: delší pestíky a kratší podsadu.
Na určitých místech těla najdeme specializované chlupy odlišného tvaru-hmatové chlupy,vousy,oční brvy, žíně .Pravidelnou výměnu srsti označujeme jako-línání.
Koncové části prstů jsou kryty rohovitými útvary, které podle utváření označujeme jako drápy, nehty nebo kopyta. Dalším derivátem pokožky jsou rohy.
Savci jsou vývojově nejpokročilejší obratlovci, vyvinuly se dříve než ptáci, počátkem druhohor, ze skupiny savcotvárných plazů, největšího rozvoje dosáhli ve třetihorách. Velký počet třetihorních savců vymřel již koncem třetihor a počátkem čtvrtohor.
Původně suchozemští savci osídlili úspěšně i vodní prostředí (kytovci, ploutvonožci) a něktří i vzduch.letouni. Nejmenšími savci jsou někteří rejsci vážící okolo 2 gramů, největším suchozemským savcem je slon africký vážící až sedm tun. Mezi mořskými savci (kytovci) se vyvinuly největší živočišné formy, které vůbec kdy obývali naší planetu- -30m a až 30 tun.
Savci jsou stejně jako ptáci živočichové se stálou teplotou těla. Udržení stálé teploty těla napomáhá i jedinečný povrch těla - srst. Kůže savců obsahuje velké množství specializovaných kožních žláz. Tubulózní potní žlázy se podílejí na termoregulaci ,alveolární mazové žlázy -mastí srst,pachové žlázy -slouží k čichové signalizaci a dorozumívání. Jedinečný typ kožních žláz pouze u savců- mléčné žlázy. Pokožka savců na povrchu rohovatí a je kryta srstí. Chlupy jsou rohovité útvary,které stejně jako peří u ptáků slouží především k tepelné izolaci. V srsti můžeme rozlišit dva hlavní typy chlupů: delší pestíky a kratší podsadu.
Na určitých místech těla najdeme specializované chlupy odlišného tvaru-hmatové chlupy,vousy,oční brvy, žíně .Pravidelnou výměnu srsti označujeme jako-línání.
Koncové části prstů jsou kryty rohovitými útvary, které podle utváření označujeme jako drápy, nehty nebo kopyta. Dalším derivátem pokožky jsou rohy.
PLAZI: ŠUPINATÍ, HADI 2. část
UŽOVKOVITÍ:
Druhově početná skupina, menší až středně velcí hadi - nejedovatí, pouze některé exotické druhy- jedovaté.
Zástupci: užovka obojková, užovka podplamatá - u vody užovka hladká - na suchu-časté zaměnění se zmijí
KORÁLOVCOVITÍ:
Jsou nejjedovatější, kobry a mamby- Afrika, Asie
Mají krátké jedové zuby, v přední části horní čelisti, zmijovití a chřestýšovití: nejdokonalejší jedový aparát - duté sklopné zuby
Zmije obecná-náš jediný jedovatý had, účinný jed-malé množství, živí se malými hlodavci
Chřestýši: severní Amerika, na konci ocasu zvláštní orgán- chřestidlo- ze zbytku svlečené pokožky - vydávaný zvuk k varování nepřítele
Druhově početná skupina, menší až středně velcí hadi - nejedovatí, pouze některé exotické druhy- jedovaté.
Zástupci: užovka obojková, užovka podplamatá - u vody užovka hladká - na suchu-časté zaměnění se zmijí
KORÁLOVCOVITÍ:
Jsou nejjedovatější, kobry a mamby- Afrika, Asie
Mají krátké jedové zuby, v přední části horní čelisti, zmijovití a chřestýšovití: nejdokonalejší jedový aparát - duté sklopné zuby
Zmije obecná-náš jediný jedovatý had, účinný jed-malé množství, živí se malými hlodavci
Chřestýši: severní Amerika, na konci ocasu zvláštní orgán- chřestidlo- ze zbytku svlečené pokožky - vydávaný zvuk k varování nepřítele
PLAZI: ŠUPINATÍ, HADI 1. část
HADI
Vývojově nejmladší plazi, úplná redukce končetin i kosterních pásem, pouze u hroznýšovitých jsou zachovány zbytky pánve a zadních končetin.Charakteristický znak: pružné sojení polovin dolní čelisti roztažitelnými vazy-polikání velkých soust. Zuby: plné nerozlišené rýhované nebo duté: do nich ústí jedové žlázy-jsou umístěné v zadní nebo přední části horní čelisti.
Nejdokonalejší jedový aparát mají zmijovití a chřestýšovití hadi- duté sklopné jedové zuby v přední části horní čelisti, jedová žláza vznikla přeměnou slinné žlázy=obranná fce. a k lovu potravy-usmrcení. Hadí jedy jsou vysokomolekulární bílkovinné látky-obsahují složky působící na nervový a cévní systém. Ze smyslů je nejrozvinutější : zrak a čich, sluch není- střední ucho redukováno, chybí i močový měchýř.
Zástupci hroznýšovitých- největší, tropy- uškrcení ve smyčkách těla. Několiku druhů krajt žije v Africe, Asii a Austrálii. Rozmnožují se vejci ,o která samice pečují-omotají se okolo nich.
Největším druhem je krajta mřížkovaná z jihov.Asie -10m délky
Hroznýši jsou vejcoživorod, hroznýš královský : střed a jih Ameriky
Nejtěžším hadem vůbec je: anakonda velká- váží až 300 kg.
Vývojově nejmladší plazi, úplná redukce končetin i kosterních pásem, pouze u hroznýšovitých jsou zachovány zbytky pánve a zadních končetin.Charakteristický znak: pružné sojení polovin dolní čelisti roztažitelnými vazy-polikání velkých soust. Zuby: plné nerozlišené rýhované nebo duté: do nich ústí jedové žlázy-jsou umístěné v zadní nebo přední části horní čelisti.
Nejdokonalejší jedový aparát mají zmijovití a chřestýšovití hadi- duté sklopné jedové zuby v přední části horní čelisti, jedová žláza vznikla přeměnou slinné žlázy=obranná fce. a k lovu potravy-usmrcení. Hadí jedy jsou vysokomolekulární bílkovinné látky-obsahují složky působící na nervový a cévní systém. Ze smyslů je nejrozvinutější : zrak a čich, sluch není- střední ucho redukováno, chybí i močový měchýř.
Zástupci hroznýšovitých- největší, tropy- uškrcení ve smyčkách těla. Několiku druhů krajt žije v Africe, Asii a Austrálii. Rozmnožují se vejci ,o která samice pečují-omotají se okolo nich.
Největším druhem je krajta mřížkovaná z jihov.Asie -10m délky
Hroznýši jsou vejcoživorod, hroznýš královský : střed a jih Ameriky
Nejtěžším hadem vůbec je: anakonda velká- váží až 300 kg.
PLAZI: ŠUPINATÍ, JEŠTĚŘI 2. část
CHMELEONI:
Afrika, Madagaskar, velmi dobře lezou po větvích,mají schopnost rychlé barvoměny. Oční víčka jsou srostlá až na malý středový otvor, oči se movhou pohybovat nezávisle na sobě, dlouhý vymrštitelný jazyk- k lovu. Chameleon obecný- j. Evropa
JEŠTĚRKOVITÍ:
Na našem území ještěrka obecná,ještěrka zelená a živorodá, středomoří - nejvíce druhů
u některých došlo k redukci končetin -nejznámější je slepýš křehký
VARANI:
Největší žijící ještěři, nejmohutnější - varan komodský až 3m délky jihovýchod Asie
ostatní druhy 1-2 m
Afrika, Madagaskar, velmi dobře lezou po větvích,mají schopnost rychlé barvoměny. Oční víčka jsou srostlá až na malý středový otvor, oči se movhou pohybovat nezávisle na sobě, dlouhý vymrštitelný jazyk- k lovu. Chameleon obecný- j. Evropa
JEŠTĚRKOVITÍ:
Na našem území ještěrka obecná,ještěrka zelená a živorodá, středomoří - nejvíce druhů
u některých došlo k redukci končetin -nejznámější je slepýš křehký
VARANI:
Největší žijící ještěři, nejmohutnější - varan komodský až 3m délky jihovýchod Asie
ostatní druhy 1-2 m
PLAZI: ŠUPINATÍ, JEŠTĚŘI 1. část
JEŠTĚŘI
Mají většinou dobře vyvinuté oba páry končetin, páteř se dělí na ocasní a trupovou část, mnozí mají v ocasních obratlech ploténku ze zřídlé kostní tkáně,ve které může být ocas odvržen - autotomie, odvržený ocas se po určitou dobu hýbe a odvádí tak pozornost útočníka -aktivní ochrana před dravci. Po čase dorůstá ocas vyztužený tuhým vazivem. Oči jsou chráněny pohyblivými víčky, bubínek leží na povrchu těla.
GEKONI:
Jsou malí až středně velcí ještěři, výskyt: tropy a suptropy
Oči kryté srostlými průhlednými víčky jako hadi, na kostře mají zachované některé původní znaky -mezi páteřními obratli se nachází zbytky chordy. Mají přísavné lamely na spodní straně prstů- pohyb po hladkém povrchu. Snůšky: málo vajíček, kryty vápenitou skořápkou.
Gekon turecký -středomoří
Gekon zední - leze po zdech
LEGUÁNI:
Amerika, rozrůznili se do různých forem, chovají se různé druhy rodu anolis. Leguán mořský je jedním z mála ještěrů, kteří se přizpůsobili životu v moři - živí se mořs. řasami
Mají většinou dobře vyvinuté oba páry končetin, páteř se dělí na ocasní a trupovou část, mnozí mají v ocasních obratlech ploténku ze zřídlé kostní tkáně,ve které může být ocas odvržen - autotomie, odvržený ocas se po určitou dobu hýbe a odvádí tak pozornost útočníka -aktivní ochrana před dravci. Po čase dorůstá ocas vyztužený tuhým vazivem. Oči jsou chráněny pohyblivými víčky, bubínek leží na povrchu těla.
GEKONI:
Jsou malí až středně velcí ještěři, výskyt: tropy a suptropy
Oči kryté srostlými průhlednými víčky jako hadi, na kostře mají zachované některé původní znaky -mezi páteřními obratli se nachází zbytky chordy. Mají přísavné lamely na spodní straně prstů- pohyb po hladkém povrchu. Snůšky: málo vajíček, kryty vápenitou skořápkou.
Gekon turecký -středomoří
Gekon zední - leze po zdech
LEGUÁNI:
Amerika, rozrůznili se do různých forem, chovají se různé druhy rodu anolis. Leguán mořský je jedním z mála ještěrů, kteří se přizpůsobili životu v moři - živí se mořs. řasami
PLAZI: KROKODÝLOVÉ, HATERIE, ŠUPINATÍ
KROKODÝLOVÉ
Mají protáhlý ještěrovitý tvar těla . Obojživelný způsob života.Vývojové znaky(příbuznost s ptáky). Jejich srdce má komoru rozdělenou téměř celou na dvě části. Dýchání napomáhá blanitá bránice. Mozek je dokonalejší ne ž u ostatních plazů s vyvinutým neopalliem
Zuby jsou zasazeny v jamkách čelistí- jsou obnovovány po celý život. Kůže je tlustá chráněná rohovitými štíty podloženými kostěnými destičkami. Hlavním pohybovým org. ve vodě je svalnatý ocas. Nohy jsou při plavání přiloženy k tělu. Samci mají nepárový penis. Samice vejce zahrabávají do písku u některých druhů byla pozorována i jednoduchá péče o mláďata.
Druhově nejpočetnější je rod krokodýl: j. Amerika ,Afrika ,Austrálie ,Asie
Největším druhem je krokodýl mořský - 10m
Aligátoři a kajmani - Amerika
HATERIE
Jediný žijící zástupce: haterie novozélandská, přežívá od začátku prvohor- nezměněna -má dobře zachované temenní oko - s čočkou a rohovkou, podobá se velké ještěrce a je aktivní v noci
rozmnožuje se vejci a dosahuje vysokého věku
ŠUPINATÍ
Tělo pokryté pravidelně uspořádanými šupinami, dělíme je na : hady a ještěry
Mají protáhlý ještěrovitý tvar těla . Obojživelný způsob života.Vývojové znaky(příbuznost s ptáky). Jejich srdce má komoru rozdělenou téměř celou na dvě části. Dýchání napomáhá blanitá bránice. Mozek je dokonalejší ne ž u ostatních plazů s vyvinutým neopalliem
Zuby jsou zasazeny v jamkách čelistí- jsou obnovovány po celý život. Kůže je tlustá chráněná rohovitými štíty podloženými kostěnými destičkami. Hlavním pohybovým org. ve vodě je svalnatý ocas. Nohy jsou při plavání přiloženy k tělu. Samci mají nepárový penis. Samice vejce zahrabávají do písku u některých druhů byla pozorována i jednoduchá péče o mláďata.
Druhově nejpočetnější je rod krokodýl: j. Amerika ,Afrika ,Austrálie ,Asie
Největším druhem je krokodýl mořský - 10m
Aligátoři a kajmani - Amerika
HATERIE
Jediný žijící zástupce: haterie novozélandská, přežívá od začátku prvohor- nezměněna -má dobře zachované temenní oko - s čočkou a rohovkou, podobá se velké ještěrce a je aktivní v noci
rozmnožuje se vejci a dosahuje vysokého věku
ŠUPINATÍ
Tělo pokryté pravidelně uspořádanými šupinami, dělíme je na : hady a ještěry
PLAZI: ŽELVY
ŽELVY
vývojově stará skupina - charakteristickým znakem je krunýř srostlý z horního a dolního dílu
spodní vrstva krunýře je z kostěných štítků ke kterým přirůstají obratle, žebra a části končetin
Povrch je kryt vrsrvou rohovitých štítků - u některých druhů jsou nahrazeny tlusotu kůží (kožnatky). Většina želv mohou zatáhnout do krunýře - hlavu, ocas i končetiny.
Na masivní lebce - jsou zobákovité čelisti, s ostrou rohovitou vrstvou na okrajích- zuby chybí.
Jacobsonův orgán je málo vyvinut, nohy jsou krátké a silné - kráčení a hrabání- suchozemské
vodní: delší nohy s plovacími blánami mezi prsty- mořské želvy mají veslovité přední končetiny
plíce želv jsou velké s houbovitou strukturou žebra jsou vrostlá do kostěné vrstvy krunýře- dýchací pohyby jsou zajišťovány zvláštními svaly- zavnitř tlačících na plíce.
Řada vodních želv je schopna přijímat i ve vodě rozpuštěný kyslík.
Přídatné dýchací org.- sliznice ústní dutiny nebo anální vaky ( párové vychlípeniny kloakální stěny). Želvy mohou přezimovat na dně vod, nejrozvinutější ze smyslů je zrak, čich, sluch
Na našem území -Moravy želva bahenní
V USA - želvy nádherné
Želvy žlutohnědé, zelenavé, stepní = chráněné
Největší suchozemská želva: želva obrovská a želva sloní, v moři - kožatka velká- 2m dlouhá
vývojově stará skupina - charakteristickým znakem je krunýř srostlý z horního a dolního dílu
spodní vrstva krunýře je z kostěných štítků ke kterým přirůstají obratle, žebra a části končetin
Povrch je kryt vrsrvou rohovitých štítků - u některých druhů jsou nahrazeny tlusotu kůží (kožnatky). Většina želv mohou zatáhnout do krunýře - hlavu, ocas i končetiny.
Na masivní lebce - jsou zobákovité čelisti, s ostrou rohovitou vrstvou na okrajích- zuby chybí.
Jacobsonův orgán je málo vyvinut, nohy jsou krátké a silné - kráčení a hrabání- suchozemské
vodní: delší nohy s plovacími blánami mezi prsty- mořské želvy mají veslovité přední končetiny
plíce želv jsou velké s houbovitou strukturou žebra jsou vrostlá do kostěné vrstvy krunýře- dýchací pohyby jsou zajišťovány zvláštními svaly- zavnitř tlačících na plíce.
Řada vodních želv je schopna přijímat i ve vodě rozpuštěný kyslík.
Přídatné dýchací org.- sliznice ústní dutiny nebo anální vaky ( párové vychlípeniny kloakální stěny). Želvy mohou přezimovat na dně vod, nejrozvinutější ze smyslů je zrak, čich, sluch
Na našem území -Moravy želva bahenní
V USA - želvy nádherné
Želvy žlutohnědé, zelenavé, stepní = chráněné
Největší suchozemská želva: želva obrovská a želva sloní, v moři - kožatka velká- 2m dlouhá
PLAZI - 5. část, vznik, rozdělění
Vznik plazů - druhohory
Druhohorní plazi obsadili všechna životní prostředí
Voda-rybožraví ICHTIOSAUŘI
Souše-bílo i masožraví DINOSAUŘI-délka až 25m a hmotnost až 30 tun
Draví tyrannosaurus rex -7 m. vysoký a 14 m. dlouhý -pohyb pouze po zadních. Druhohrní ještěři obývali i vzduch - ptakoještěři(největší druhy rodu pteranodon) rozpětí až 10.m
Vývojově nejstarší žijící jsou haterie, krokodýli, želvy
Šupinatí jsou mladší.
Tři stavební typy: ještěrovitý, beznohý-hadovitý a želvy s pevným krunýřem
žijící plazy rozdělení:
želvy
krokodýlové
haterie
šupinatí
podřád: ještěři a hadi
Druhohorní plazi obsadili všechna životní prostředí
Voda-rybožraví ICHTIOSAUŘI
Souše-bílo i masožraví DINOSAUŘI-délka až 25m a hmotnost až 30 tun
Draví tyrannosaurus rex -7 m. vysoký a 14 m. dlouhý -pohyb pouze po zadních. Druhohrní ještěři obývali i vzduch - ptakoještěři(největší druhy rodu pteranodon) rozpětí až 10.m
Vývojově nejstarší žijící jsou haterie, krokodýli, želvy
Šupinatí jsou mladší.
Tři stavební typy: ještěrovitý, beznohý-hadovitý a želvy s pevným krunýřem
žijící plazy rozdělení:
želvy
krokodýlové
haterie
šupinatí
podřád: ještěři a hadi
PLAZI - 4. část, cévní systém, vylučovací soustava, oplození
Srdce plazů je tvořeno dvěma předsíněmi a komorou, která je rozdělená neúplnou přepážkou na dvě poloviny-dochází k mísení okysličené a odkysličené krve.
V cévním systému je zachován pravý i levý oblouk aorty.
Vylučovací soustava jsou jako u všech blanatých pravé ledviny. Jsou tvořené velkým počtem stavebních afunkčních jednotek -nefronů. Vývodní cestou je močovod ústící do kloaky. Často je přítomen i močový měchýř. Moč suchoz.- plazů obsahuje málo vody,má kašovitou konzistenci.
Pohlavní žlázy jsou párové. Jako chámovod slouží primární močovod ústící do kloaky.Oplození je u všech plazů je vnitřní . Samci mají párový (šupinatí ) nebo nepárový (krokodýli, želvy) kopulační orgán. Při sestupu vajíček vejcovody dochází k oplození a tvorbě vaječných obalů.
Vejcoživorodost-u řady druhů
Živorodost-vyjímečně u některých druhů
V cévním systému je zachován pravý i levý oblouk aorty.
Vylučovací soustava jsou jako u všech blanatých pravé ledviny. Jsou tvořené velkým počtem stavebních afunkčních jednotek -nefronů. Vývodní cestou je močovod ústící do kloaky. Často je přítomen i močový měchýř. Moč suchoz.- plazů obsahuje málo vody,má kašovitou konzistenci.
Pohlavní žlázy jsou párové. Jako chámovod slouží primární močovod ústící do kloaky.Oplození je u všech plazů je vnitřní . Samci mají párový (šupinatí ) nebo nepárový (krokodýli, želvy) kopulační orgán. Při sestupu vajíček vejcovody dochází k oplození a tvorbě vaječných obalů.
Vejcoživorodost-u řady druhů
Živorodost-vyjímečně u některých druhů
PLAZI - 3. část, smyslová soustava
Ze smyslů nejrozvinutější: čich a zrak
Čichová sliznice vystýlá nosní dutinu ohraničenou vnějšími a vnitřními nozdrami. Zvláště u šupinatých se na čichovém vjemu podílí Jacobsonův orgán, který ústí do dutiny ústní. Čichové podněty jsou do něho přenášeny pohyblivým jazykem.
Oko plazů je tvořeno horním a dolním víčkem,mžurmou(blána která se přetahuje přes oko od vnitřního k vnějšímu koutku. U hadů a některýchještěrů jako jsou gekoni jsou víčka srostlá a průhledná .
Většina plazů má schopnost barevného vidění.
Zaostřování oka změnou tvaru čočky ,pouze u hadů se posouvá celá čočka. U všech zástupců plazů, kromě, hadů, je dobře vyvinuté střední ucho s jedinou sluchovou kůstkou. Někteří plazi mají i základ vnějšího ucha v podobě krátkého zevního zvukovodu.
Čichová sliznice vystýlá nosní dutinu ohraničenou vnějšími a vnitřními nozdrami. Zvláště u šupinatých se na čichovém vjemu podílí Jacobsonův orgán, který ústí do dutiny ústní. Čichové podněty jsou do něho přenášeny pohyblivým jazykem.
Oko plazů je tvořeno horním a dolním víčkem,mžurmou(blána která se přetahuje přes oko od vnitřního k vnějšímu koutku. U hadů a některýchještěrů jako jsou gekoni jsou víčka srostlá a průhledná .
Většina plazů má schopnost barevného vidění.
Zaostřování oka změnou tvaru čočky ,pouze u hadů se posouvá celá čočka. U všech zástupců plazů, kromě, hadů, je dobře vyvinuté střední ucho s jedinou sluchovou kůstkou. Někteří plazi mají i základ vnějšího ucha v podobě krátkého zevního zvukovodu.
PLAZI - 2. část, stavba těla, nervová soustava
U plazů postoupilo zkostnatění kostry.
První dva krční obratle - nosič a čepovec, jsou tvarově odlišné od ostatních- umožňují otáčivý pohyb hlavy. Páteř je nevýrazně členěna, část hrudních žeber se napojuje na hrudní kost a společně s ní se vytváří - hrudní koš chybí želvám a hadům.
U hadů jsou žebra volná, pohyblivá a spolu s tělní tekutinou se podílejí na pohybu těla.
Lebka souvisí s páteří jedním kloubním sojením ,má jeden týlní hrbolek ,který nasedá na nosič.
Vývojově novým znakem lebky jsou spánkové jámy, ohraničené naspodu jařmovými oblouky-souvisí s rozvojem žvýkacíchsvalů,které se na ně upínají.
Dalším znakem je tvorba druhotného (sekundárního para)-jedná se o kostěnou přepážku oddělující ústní dutinu od nosní-nejdokonaleji u krokodýlů.
Plazi ,vyjma želv ,mají čelisti ozubené-vypadlé zuby se doplňují po celý život .Zuby jsou tvarově a funkčně odlišené.
U plazů je větší rozvoj nervové soustavy. Nejdůležitějším nervovým centrem je koncový mozek.Vývojově novým znakem je přítomnost druhotné kůry mozkové v koncovém mozku.
První dva krční obratle - nosič a čepovec, jsou tvarově odlišné od ostatních- umožňují otáčivý pohyb hlavy. Páteř je nevýrazně členěna, část hrudních žeber se napojuje na hrudní kost a společně s ní se vytváří - hrudní koš chybí želvám a hadům.
U hadů jsou žebra volná, pohyblivá a spolu s tělní tekutinou se podílejí na pohybu těla.
Lebka souvisí s páteří jedním kloubním sojením ,má jeden týlní hrbolek ,který nasedá na nosič.
Vývojově novým znakem lebky jsou spánkové jámy, ohraničené naspodu jařmovými oblouky-souvisí s rozvojem žvýkacíchsvalů,které se na ně upínají.
Dalším znakem je tvorba druhotného (sekundárního para)-jedná se o kostěnou přepážku oddělující ústní dutinu od nosní-nejdokonaleji u krokodýlů.
Plazi ,vyjma želv ,mají čelisti ozubené-vypadlé zuby se doplňují po celý život .Zuby jsou tvarově a funkčně odlišené.
U plazů je větší rozvoj nervové soustavy. Nejdůležitějším nervovým centrem je koncový mozek.Vývojově novým znakem je přítomnost druhotné kůry mozkové v koncovém mozku.
PLAZI - 1. část, úvod
PLAZI:
plazi byli první skupina obratlovců, kteří se plně přizpůsobila životu na souši. Tento přechod umožnilo vytvoření zárodečných obalů, zdokonalení cévní soustavy a mechanismů zabraňujícich ztrátám vody z organismu. Zárodek obklopený tekutinou je uzavřen zárodečnými obaly a u většiny vytvořené i obaly vaječné. Zárodečné obaly najdeme u ptáků, plazů a savců.
Tyto skupiny nazýváme souhrným názvem blanatí(amniota). ANAMNIA BEZBLANNÍ- nemají zárodečné obaly jsou svým vývinem vázáni na vodné prostředí). U blanatých se během zárodečného vývinu vytvářejí tři zárodečné obaly:
amnion-uzavírá zárodek
chorion- vnější obal
alantois-fci dýchací-vylučování
Plazi patří mezi studenokrevné živočichy s nestálou teplotou těla. Teplo získávají z vnějšího prostředí. Spotřebovávají méně metabolické energie z přijaté potravy na udržování stálého vnitřního prostředí organismu. Kůže plazů chrání organismus před vysycháním. Povrch silně a nestejnoměrně rohovatí.Výsledkem jsou charakteristické plazí šupiny nebo štítky. Zrohovatělou vrstvu pravidelně svlékají.
plazi byli první skupina obratlovců, kteří se plně přizpůsobila životu na souši. Tento přechod umožnilo vytvoření zárodečných obalů, zdokonalení cévní soustavy a mechanismů zabraňujícich ztrátám vody z organismu. Zárodek obklopený tekutinou je uzavřen zárodečnými obaly a u většiny vytvořené i obaly vaječné. Zárodečné obaly najdeme u ptáků, plazů a savců.
Tyto skupiny nazýváme souhrným názvem blanatí(amniota). ANAMNIA BEZBLANNÍ- nemají zárodečné obaly jsou svým vývinem vázáni na vodné prostředí). U blanatých se během zárodečného vývinu vytvářejí tři zárodečné obaly:
amnion-uzavírá zárodek
chorion- vnější obal
alantois-fci dýchací-vylučování
Plazi patří mezi studenokrevné živočichy s nestálou teplotou těla. Teplo získávají z vnějšího prostředí. Spotřebovávají méně metabolické energie z přijaté potravy na udržování stálého vnitřního prostředí organismu. Kůže plazů chrání organismus před vysycháním. Povrch silně a nestejnoměrně rohovatí.Výsledkem jsou charakteristické plazí šupiny nebo štítky. Zrohovatělou vrstvu pravidelně svlékají.
ČLENOVCI: ŽABERNATÍ 4. část
Mořští příbuzní našich raků jsou druhově i početně bohatá skupina, která zahrnuje charakteristické živočichy mořských a pobřežních společenstev.
Plavoucí, nejvýše jako dlaň dlouzí korýši, kreveta a garnát mají bočně sploštělé tělo a nevýrazná klepeta, která se svou velikostí příliš neliší od rozvidleného zakončení ostatních hrudních nohou.
Po dně lezou langusta a humr : Jsou mohutní, několik desítek cm. dlouzí rakovci.
Langusty nemají klepeta, u humrů jsou tyto orgány vyvinuty velice dobře a jsou opatřené silnými svaly. Poustevníček žije v opuštěných lasturách plžů ,často v symbióze se sasankou plášťovou .
Krabi: Mají široce oválný plochý krunýř, mohutná klepeta, nohy orientované do stran a zkrácený zadeček, který je přimknut na spodní plochu hlavohrudi.
Žijí v pobřežní zóně a řada je i na souši. Živí se zdechlinami, drobnými živočichy.
Nejrozšířenější druh evropského pobřeží je rychle se pohybující krab pobřežní.
Z vých. Asie byl zavlečen do řek krab říční . Žije sice ve sladkých vodách, ale v období rozmnož. se vrací do moře. Krevety, garnáti, langusty, humři, krabi a další korýši jsou součástí jídelníčku.
Plavoucí, nejvýše jako dlaň dlouzí korýši, kreveta a garnát mají bočně sploštělé tělo a nevýrazná klepeta, která se svou velikostí příliš neliší od rozvidleného zakončení ostatních hrudních nohou.
Po dně lezou langusta a humr : Jsou mohutní, několik desítek cm. dlouzí rakovci.
Langusty nemají klepeta, u humrů jsou tyto orgány vyvinuty velice dobře a jsou opatřené silnými svaly. Poustevníček žije v opuštěných lasturách plžů ,často v symbióze se sasankou plášťovou .
Krabi: Mají široce oválný plochý krunýř, mohutná klepeta, nohy orientované do stran a zkrácený zadeček, který je přimknut na spodní plochu hlavohrudi.
Žijí v pobřežní zóně a řada je i na souši. Živí se zdechlinami, drobnými živočichy.
Nejrozšířenější druh evropského pobřeží je rychle se pohybující krab pobřežní.
Z vých. Asie byl zavlečen do řek krab říční . Žije sice ve sladkých vodách, ale v období rozmnož. se vrací do moře. Krevety, garnáti, langusty, humři, krabi a další korýši jsou součástí jídelníčku.
ČLENOVCI: ŽABERNATÍ 3. část
Někteří drobní korýši přešli i k parazitickému způsobu života. Na rybách parazitují příchytky nebo ploší kapřivci.
Na dnech znečištěných organickými zbytky a spadaným listím žije beruška vodní.Tento druh nemá krunýř. Má všechny páry jednovětevných hrudních nohou téměř stejné. Články zadečku má srostlé .
Suchozemští příbuzní berušek - stínky dýchají váčkovitými vzdušnicovými plícemi na zadečkových nohách. Žijí na vlhkých místech pod kameny, padlými kmeny i v lidských obydlícch. Živí se rostlinými zbytky.V prameništích a čistých tekutých vodách - žijí bočně sploštělí blešivci. Na zadečku mají různé typy noh. Živí se těly mrtvých živočichů i rost. zbytky .
Korýši našich vod jsou raci.
Na našem území se vyskytují 4 druhy .: rak říční -vzácně v čistých vodách. Raci mají mohutný krunýř a oči na stopkách. Za ústními orgány čelistní nožky ,první pár kráčivých nohou s mohutnými klepety a dlouhý zadeček ukončený ploutvičkou. Samice si nakladená vajíčka přilepují na nohy zadečku. Zde žijí i mladí raci. Během několikaletého vývinu a i v dospělosti se raci svlékají. Po svlékání je jejich kutikula měkká a tělo zranitelné.
Pro zpevnění vnější kostry využívají zásobu vápníku,kterou obsahují jejich speciální útvary, tzv. rakůvky.Raci lezou po dně, ale mohou i plavat. Žijí pod břehy v dírách, které si hloubí .
Živí se vodními bezobratlými, rostlinami a zdechlinami.
Na dnech znečištěných organickými zbytky a spadaným listím žije beruška vodní.Tento druh nemá krunýř. Má všechny páry jednovětevných hrudních nohou téměř stejné. Články zadečku má srostlé .
Suchozemští příbuzní berušek - stínky dýchají váčkovitými vzdušnicovými plícemi na zadečkových nohách. Žijí na vlhkých místech pod kameny, padlými kmeny i v lidských obydlícch. Živí se rostlinými zbytky.V prameništích a čistých tekutých vodách - žijí bočně sploštělí blešivci. Na zadečku mají různé typy noh. Živí se těly mrtvých živočichů i rost. zbytky .
Korýši našich vod jsou raci.
Na našem území se vyskytují 4 druhy .: rak říční -vzácně v čistých vodách. Raci mají mohutný krunýř a oči na stopkách. Za ústními orgány čelistní nožky ,první pár kráčivých nohou s mohutnými klepety a dlouhý zadeček ukončený ploutvičkou. Samice si nakladená vajíčka přilepují na nohy zadečku. Zde žijí i mladí raci. Během několikaletého vývinu a i v dospělosti se raci svlékají. Po svlékání je jejich kutikula měkká a tělo zranitelné.
Pro zpevnění vnější kostry využívají zásobu vápníku,kterou obsahují jejich speciální útvary, tzv. rakůvky.Raci lezou po dně, ale mohou i plavat. Žijí pod břehy v dírách, které si hloubí .
Živí se vodními bezobratlými, rostlinami a zdechlinami.
ČLENOVCI: ŽABERNATÍ 2. část
Korýši mají významnou úlohu i v potravních sítích moří i sladkých vod .
Hlavní součáští mořského zooplanktonu jsou krunýřovky,tzv .krill a klanonožci.
Zooplankton našich sladkých vod je převážně tvořen perloočkami a klanonožci.
Perloočky:mají bočně sploštělé tělo kryté přehnutým krunýřem.
První pár tykadel má smyslovou fci..Mohutná dvouvětevná tykadla druhého páru s mnoha barvami umožňují vznášení se ve vodě a zčásti i pohyb. Oběhová soustava je představována pouze váčkovitým srdcem.V jejich rozmnožovacích cyklech se střídá partenogeneze s pohlavním rozmnožováním. Samice kladou v průběhu léta neoplozená vajíčka a z nich se vyvíjejí další partenogenetické generace samic. Ve špatných podmínkách se z některých vajíček vylíhnou samci
Následuje pohlavní rozmnožování - na podzim vytváří samice v plodové komůrce schránku (sedélko) s jedním nebo dvěma vajíčky. Ta mohou přečkat i zimu i vyschnutí lokality .
Mohou se zachytit na peří ptáků, kteří je dále roznášejí do nejrůznějších typů vod. Nejznámější perloočky našich vod jsou hrotnatky a nosatičky.
Klanonožci: bývají také označovány jako buchanky. Buchanky jsou však pouze jednou ze skupin klanonožců. Tito korýši mají vejčitou až kapkovitouhlavohruď. Štíhlý zadeček zakončený vidličnatým článkem. Na hlavohrudi mají 3-6 jednoduchých očí-tzv. naupliové oko
Na rozdíl od perlooček mají první pár tykadel delší než druhý -usnadňuje jim vznášení ve vodě.
Plavou pomocí rychlých pohybů dvouvětevných hrudních nohou. Dýchací soustava chybí.
Oběhová soustava je u některých druhů redukovaná, u jiných rovněž chybí.
Nejběžnějšími klanonožci jsou vznášivky a buchanky. Samice vznášivek mají při bázi zadečku jeden vaječný vak. Samice buchanek vaky dva.
Hlavní součáští mořského zooplanktonu jsou krunýřovky,tzv .krill a klanonožci.
Zooplankton našich sladkých vod je převážně tvořen perloočkami a klanonožci.
Perloočky:mají bočně sploštělé tělo kryté přehnutým krunýřem.
První pár tykadel má smyslovou fci..Mohutná dvouvětevná tykadla druhého páru s mnoha barvami umožňují vznášení se ve vodě a zčásti i pohyb. Oběhová soustava je představována pouze váčkovitým srdcem.V jejich rozmnožovacích cyklech se střídá partenogeneze s pohlavním rozmnožováním. Samice kladou v průběhu léta neoplozená vajíčka a z nich se vyvíjejí další partenogenetické generace samic. Ve špatných podmínkách se z některých vajíček vylíhnou samci
Následuje pohlavní rozmnožování - na podzim vytváří samice v plodové komůrce schránku (sedélko) s jedním nebo dvěma vajíčky. Ta mohou přečkat i zimu i vyschnutí lokality .
Mohou se zachytit na peří ptáků, kteří je dále roznášejí do nejrůznějších typů vod. Nejznámější perloočky našich vod jsou hrotnatky a nosatičky.
Klanonožci: bývají také označovány jako buchanky. Buchanky jsou však pouze jednou ze skupin klanonožců. Tito korýši mají vejčitou až kapkovitouhlavohruď. Štíhlý zadeček zakončený vidličnatým článkem. Na hlavohrudi mají 3-6 jednoduchých očí-tzv. naupliové oko
Na rozdíl od perlooček mají první pár tykadel delší než druhý -usnadňuje jim vznášení ve vodě.
Plavou pomocí rychlých pohybů dvouvětevných hrudních nohou. Dýchací soustava chybí.
Oběhová soustava je u některých druhů redukovaná, u jiných rovněž chybí.
Nejběžnějšími klanonožci jsou vznášivky a buchanky. Samice vznášivek mají při bázi zadečku jeden vaječný vak. Samice buchanek vaky dva.
ČLENOVCI: ŽABERNATÍ 1. část
ŽABERNATÍ:
Tento kmen zahrnuje prvotně vodní členovce s dvěma páry tykadel, kteří většinou dýchají žábrami. Obsahuje jedinou třídu KORÝŠI. Korýši jsou jedna z druhově nejpočetnější tříd živočichů. Chitinová kutikula je prostoupena uhličitanem nebo fosforečnanem vápenatým.
U většiny korýšů srůstá hlava s několika články hrudi - hlavohruď.
Následují volné články hrudi a zadečku. Kutikula zadního okraje hlavy může být protažena v záhyb v podobě krunýře(rak) nebo dvouchlopňové skořápky (hrotnatky)
Tento útvar označujeme jako krunýř. Na hlavě jsou dva páry tykadel, pár kusadel,2 páry čelistí,složené i jednoduché oči. Původním modelem tělního přívěsku je dvouvětvená noha-zůstává zachována u hrudních nohou plovoucích druhů. Dvouvětevnost někdy i na tykadlech. Nohy zadečku mohou být přeměněné v lístkovité útvary popř. mohou úplně chybět
Žábry mají většinou podobu hřebínkovitých výrustků bází nohou .
Někteří korýši (buchanky) dýchají celým povrchem těla korýši jsou na vyjímky gonochoristé.
Pro mnohé je charakteristický nepřímý vývoj. Základním typem larvy ,vyskytujícím se u velkého počtu druhů je nauplius. Má nečlánkované tělo ,jediné oko a tři páry přívěsků ,z nichž v průběhu dalšího vývinu vznikají oba páry tykadel a kusadla. Další články s končetinami dorůstají teprve postupně.
Tento kmen zahrnuje prvotně vodní členovce s dvěma páry tykadel, kteří většinou dýchají žábrami. Obsahuje jedinou třídu KORÝŠI. Korýši jsou jedna z druhově nejpočetnější tříd živočichů. Chitinová kutikula je prostoupena uhličitanem nebo fosforečnanem vápenatým.
U většiny korýšů srůstá hlava s několika články hrudi - hlavohruď.
Následují volné články hrudi a zadečku. Kutikula zadního okraje hlavy může být protažena v záhyb v podobě krunýře(rak) nebo dvouchlopňové skořápky (hrotnatky)
Tento útvar označujeme jako krunýř. Na hlavě jsou dva páry tykadel, pár kusadel,2 páry čelistí,složené i jednoduché oči. Původním modelem tělního přívěsku je dvouvětvená noha-zůstává zachována u hrudních nohou plovoucích druhů. Dvouvětevnost někdy i na tykadlech. Nohy zadečku mohou být přeměněné v lístkovité útvary popř. mohou úplně chybět
Žábry mají většinou podobu hřebínkovitých výrustků bází nohou .
Někteří korýši (buchanky) dýchají celým povrchem těla korýši jsou na vyjímky gonochoristé.
Pro mnohé je charakteristický nepřímý vývoj. Základním typem larvy ,vyskytujícím se u velkého počtu druhů je nauplius. Má nečlánkované tělo ,jediné oko a tři páry přívěsků ,z nichž v průběhu dalšího vývinu vznikají oba páry tykadel a kusadla. Další články s končetinami dorůstají teprve postupně.
ČLENOVCI: HROTNATCI, PAVOUKOVCI - pavouci 2.
ŠTÍRCI:
jsou nekolikamilimetroví živočichové. Jsou rozšířeni i na našem území. Mají drobné klepítkovité chelicery.Velká makadla jsou zakončena klepety -vyúsťuje na nich jedová žláza. Zadeček je článkovitý a široce oválný. Štírci dýchají vzdušnicemi. Žijí v dutinách stromů a v lesní opadance-i ve starých knihách.
Sekáči:
Se podobají pavoukům. Jejich velký oválný zadeček však není z hlavohrudí spojen stopkou. Části těla vytvářejí zdánlivě jediný útvar. Mají tříčlánkové klepítkovité chelicery, nohám podobná makadla a dlouhé tenké nohy, které se snadno odlamují. Žijí mezi rostlinstvem,v opadance, pod kameny. Loví hmyz a roztoče.
Roztoči:
Jsou nanejvýš několik mm velcí. Jejich tělo je rozčleněné na dva základní celky
Mají krátkou hlavu, která nese sblížené bodcovité chelicery a makadla. Hrudní články srůstají většinou se zadečkem v jediný velký útvar, který nese nohy. Dýchají vzdušnicemi nebo celým povrchem těla. Nejmladší vývojová stadia roztočů mají pouze 3 páry noh. Jsou známí především jako cizopasníci živočichů arostlin. Draví roztoči se podílejí na rozkladu organ. zbytků v půdě. Nejznámější skupinou jsou klíšťatovití: kteří se živí krví obratlovců.
Klíště obecné: Může přenášet viry vyvolávajícíklíšťovou encefalitidu(zánět mozkových blan) nebo bakterie rodu Borrelia ,které způsobujívážné metabolické onemocnění -boreliózu
Zákožkovití: Žijí v lidské pokožce ,kde vy\vrtávají chodbičky a způsobují onemocnění -svrab
Trudníkovití: Žijí v mazových žlázách savců.U člověka se mohou spolupodílet na trudovitosti kůže - uhrovitosti. Na slepicích cizopasí . čmelík kuří. Kleštík včelí je nebezpečný parazit včel.Napadení včelstva -vyžaduje likvidaci spálením.-šíří se lavinovitě
Roztoči žijící ve vodě: vodule. Většina druhů je dravá,část bíložravá a některé sají krvomízu na vodním hmyzu, popř. cizopasí na rybách. Na rostlinách cizopasí svilušky a vlnovníci - vytváření zduření neboi novotvarů -hálek
Pancířníci:žijí ve svrchní vrstvě půdy. Jejich kutikula vytváří velké ,málo členěné -pancířky-
Podílejí se na půdotvorných procesech ,vzácně mohou být i mezihostiteli některých druhů tasemnic.
jsou nekolikamilimetroví živočichové. Jsou rozšířeni i na našem území. Mají drobné klepítkovité chelicery.Velká makadla jsou zakončena klepety -vyúsťuje na nich jedová žláza. Zadeček je článkovitý a široce oválný. Štírci dýchají vzdušnicemi. Žijí v dutinách stromů a v lesní opadance-i ve starých knihách.
Sekáči:
Se podobají pavoukům. Jejich velký oválný zadeček však není z hlavohrudí spojen stopkou. Části těla vytvářejí zdánlivě jediný útvar. Mají tříčlánkové klepítkovité chelicery, nohám podobná makadla a dlouhé tenké nohy, které se snadno odlamují. Žijí mezi rostlinstvem,v opadance, pod kameny. Loví hmyz a roztoče.
Roztoči:
Jsou nanejvýš několik mm velcí. Jejich tělo je rozčleněné na dva základní celky
Mají krátkou hlavu, která nese sblížené bodcovité chelicery a makadla. Hrudní články srůstají většinou se zadečkem v jediný velký útvar, který nese nohy. Dýchají vzdušnicemi nebo celým povrchem těla. Nejmladší vývojová stadia roztočů mají pouze 3 páry noh. Jsou známí především jako cizopasníci živočichů arostlin. Draví roztoči se podílejí na rozkladu organ. zbytků v půdě. Nejznámější skupinou jsou klíšťatovití: kteří se živí krví obratlovců.
Klíště obecné: Může přenášet viry vyvolávajícíklíšťovou encefalitidu(zánět mozkových blan) nebo bakterie rodu Borrelia ,které způsobujívážné metabolické onemocnění -boreliózu
Zákožkovití: Žijí v lidské pokožce ,kde vy\vrtávají chodbičky a způsobují onemocnění -svrab
Trudníkovití: Žijí v mazových žlázách savců.U člověka se mohou spolupodílet na trudovitosti kůže - uhrovitosti. Na slepicích cizopasí . čmelík kuří. Kleštík včelí je nebezpečný parazit včel.Napadení včelstva -vyžaduje likvidaci spálením.-šíří se lavinovitě
Roztoči žijící ve vodě: vodule. Většina druhů je dravá,část bíložravá a některé sají krvomízu na vodním hmyzu, popř. cizopasí na rybách. Na rostlinách cizopasí svilušky a vlnovníci - vytváření zduření neboi novotvarů -hálek
Pancířníci:žijí ve svrchní vrstvě půdy. Jejich kutikula vytváří velké ,málo členěné -pancířky-
Podílejí se na půdotvorných procesech ,vzácně mohou být i mezihostiteli některých druhů tasemnic.
ČLENOVCI: HROTNATCI, PAVOUKOVCI - pavouci 1.
Pavouci:
Jsou skupinou pavoukovců, kteří osídlili většinu biotopů-jsou dokonce součástí aeroplanktonu. Jejich hlavohruď je spojna se zadečkem úzkou stopkou. Články ze kterých oba celky srostly nelze již většinou rozliši. Chelicery pavouků mají podobu mohutných dvoučlenných drápků.Výusťuje na nich jedová žláza. Makadla se podobají kráčivým nohám-jsou však kratší. Hlavohruď nese většinou 6 nebo 8jednoduchých očí. Na břišní straně vyúsťují dva páry otvorů dýchacích orgánů (plicní vaky a nebo vzdušnice), pohlavní a anální otvo. Leží zde i snovací žlázy - produkující materiál-ze kterého dělají pavučiny.
Pavouci jsou dravci-loví hmyz i jiné drobné živočichy - chytají je do sítí neboji přepadají ze zálohy nebo skokem- chyceného omráčí jedem ze svých chelicer-poté do něj vpraví trávicí šťávy ze svého rozvětveného střev . Ty natráví a ztekutí tkáně kořisti (mimotělní trávení)-poté potravu nasávají stahy žaludku. Z pavučinového vlákna vytvářejí nejen lapací sítě ale i své úkryty a výstalky svých doupat.Vlákna vypouštěná do vzduchu - pomáhají pavoukům k rychlému přemísťování i šíření na velké vzdálenosti.
U pavouků se vytvořily různé způsoby tzv. zásnubního chování
Jejich samice bývají větší než samci - oplození pomocí makadel -na nich samci umístí do zvláštních orgánů - spermafor. Samice spřádají pro nakladená vajíčka pouzdro - kokon
Ten upevňují na rostliny - často o vylíhlá mláďata pečují (samice slíďáků nosí svá mláďata na zádech)
Našimi nejnápadnějšími pavouky jsou: křížáci. Jsou to robustní jedinci s výraznou kresbou na oválném zadečku. Spřádají dvourztměrnou kruhovou síť-vodorovné sítě s trubicovitým úkrytem jsou to sítě pokoutníků-vázaných svým výskytem na sídla člověka
Trojrozměrné sítě spřádají - snovačky, které jsou podobné křižákům - na rozdíl od nich mají zejména samice vysoce vyklenutý, téměř kulovitý zadeček. Snovačky tropů a suptropů mohou být smrtelně jedovaté(snovačka jedovatá-černá vdova).
Pod vodou spřádají svá zvonovitá hnízda vodouchovití - vzduch nabírají na hladině do husté vrstvy ochlupení těla.
Středoevropští slíďáci nestavějí sítě. Samice těchto po zemi pobíhajících druhů nosí kokon přilepený pod zadečkem. Po zemi se pohybují i lovčíci-jejich samice nosí kokon v chelicerách
Sítě nestavějí ani krabům podobní běžíci - svou kořist přepadávají v květech rostlin. Jejich mláďata jsou známa jako pavoučci babího léta - šíří se unášena větrem na padákovém vlákně
Skákavky mají ve srovnání s ostatními pavouky štíhlé tělo a krátké nohy a dobře rozvinuté zrakové schopnosti. Svou kořist přepadávají skokem.
Jedni z největších pavouků jsou 5 cm a více cm. velcí sklípkani. Žijí v zemních doupatech.
Jejich jed není nebezpečný, mají však mohutné silné chelicery. Žijí v tropech a suptr.Živí se i drobnými ještěrkami a žábami a ptáky .
Jsou skupinou pavoukovců, kteří osídlili většinu biotopů-jsou dokonce součástí aeroplanktonu. Jejich hlavohruď je spojna se zadečkem úzkou stopkou. Články ze kterých oba celky srostly nelze již většinou rozliši. Chelicery pavouků mají podobu mohutných dvoučlenných drápků.Výusťuje na nich jedová žláza. Makadla se podobají kráčivým nohám-jsou však kratší. Hlavohruď nese většinou 6 nebo 8jednoduchých očí. Na břišní straně vyúsťují dva páry otvorů dýchacích orgánů (plicní vaky a nebo vzdušnice), pohlavní a anální otvo. Leží zde i snovací žlázy - produkující materiál-ze kterého dělají pavučiny.
Pavouci jsou dravci-loví hmyz i jiné drobné živočichy - chytají je do sítí neboji přepadají ze zálohy nebo skokem- chyceného omráčí jedem ze svých chelicer-poté do něj vpraví trávicí šťávy ze svého rozvětveného střev . Ty natráví a ztekutí tkáně kořisti (mimotělní trávení)-poté potravu nasávají stahy žaludku. Z pavučinového vlákna vytvářejí nejen lapací sítě ale i své úkryty a výstalky svých doupat.Vlákna vypouštěná do vzduchu - pomáhají pavoukům k rychlému přemísťování i šíření na velké vzdálenosti.
U pavouků se vytvořily různé způsoby tzv. zásnubního chování
Jejich samice bývají větší než samci - oplození pomocí makadel -na nich samci umístí do zvláštních orgánů - spermafor. Samice spřádají pro nakladená vajíčka pouzdro - kokon
Ten upevňují na rostliny - často o vylíhlá mláďata pečují (samice slíďáků nosí svá mláďata na zádech)
Našimi nejnápadnějšími pavouky jsou: křížáci. Jsou to robustní jedinci s výraznou kresbou na oválném zadečku. Spřádají dvourztměrnou kruhovou síť-vodorovné sítě s trubicovitým úkrytem jsou to sítě pokoutníků-vázaných svým výskytem na sídla člověka
Trojrozměrné sítě spřádají - snovačky, které jsou podobné křižákům - na rozdíl od nich mají zejména samice vysoce vyklenutý, téměř kulovitý zadeček. Snovačky tropů a suptropů mohou být smrtelně jedovaté(snovačka jedovatá-černá vdova).
Pod vodou spřádají svá zvonovitá hnízda vodouchovití - vzduch nabírají na hladině do husté vrstvy ochlupení těla.
Středoevropští slíďáci nestavějí sítě. Samice těchto po zemi pobíhajících druhů nosí kokon přilepený pod zadečkem. Po zemi se pohybují i lovčíci-jejich samice nosí kokon v chelicerách
Sítě nestavějí ani krabům podobní běžíci - svou kořist přepadávají v květech rostlin. Jejich mláďata jsou známa jako pavoučci babího léta - šíří se unášena větrem na padákovém vlákně
Skákavky mají ve srovnání s ostatními pavouky štíhlé tělo a krátké nohy a dobře rozvinuté zrakové schopnosti. Svou kořist přepadávají skokem.
Jedni z největších pavouků jsou 5 cm a více cm. velcí sklípkani. Žijí v zemních doupatech.
Jejich jed není nebezpečný, mají však mohutné silné chelicery. Žijí v tropech a suptr.Živí se i drobnými ještěrkami a žábami a ptáky .
ČLENOVCI: HROTNATCI, PAVOUKOVCI - štíři
HROTNATCI:
Hrotnatci žili na zemi spolu s trilobity. Do dnešní doby přežívá pouze řád: ostrorepů s několika známými druhy. Hřbetní strana těla dospělých ,až 60 cm. dlouhých ostrorepů připomíná svými tvary trilobity. Hlavohruď a zadeček jsou kryté velkými štíty ,poslední článek zadečku je přeměněn v v dlouhý plochý hrot. Hřbetní štít hlavohrudi nese složené i jednoduché oči.
Klepítkovité chelicery jsou drobné. Za nimi následuje 5 párů nohou. (makadla nejsou tvarově odlišena). První jsou zakončeny klepety. Nohy zadečku jsou přeměněny v lístkovité útvary a nesou žábry. Larvy ostrorepů se do značné míry podobají zkamenělinám larev trilobitů.
Pohybují se po dně a pronikají i do ústí řek. Rozhrabávají bahno a živí se zejména mekkýši,jejichž lastury drtí hrotitými výběžky kyčlí svých nohou.
PAVOUKOVCI:
Pavoukovci jsou převážně suchozemští klepítkatci. Mají jednoduché oči. Jejich hlavohruď nese pár chelicer, pár makadel a 4 páry kráčivých nohou. S přechodem z vody na souš souvisí přeměna žaber v plicní vaky a vznik vzdušnic. Nejrozšířenější jsou zástupci řádů: štírů, pavouků,štírků,sekáčů a roztočů.
Štíři:
jsou to nejpůvodnější pavoukovci. Na jejich hlavohrudi i zadečku lze rozlišit jednotlivé články .
Chelicery i mohutná makadla jsou ukončena klepítky. Přední část zadečku je stejně široká jako hlavohruď -vyúsťuje na ní pohlavní otvor a otvory čtyř párů plicních vaků
Zadní část zadečku je úzká ,trubicovitá a je ukončena jedovým hrotem
Štíři jsou rozšíření zejména v suchých oblastech tropů a suptropů.
Jediný druh je : štír kýlnatý
Jsou to noční dravci .Loví především hmyz. Svou kořist usmrcují vstříknutím jedu nebo klepety makadel . Pak z ní vytrhávají kusy tkáně a vysávají je. Proti vlastnímu jedu jsou odolní. Páření štírů má podobu tzv. zásnubních tanců. Samci uchopují samice klepety a zdánlivě s nimi smýkají. Štíři jsou vejcoživorodí a živorodí.
O svá mláďata samice pečují.Až do jejich prvního svlékání je nosí na hřbetě .
Hrotnatci žili na zemi spolu s trilobity. Do dnešní doby přežívá pouze řád: ostrorepů s několika známými druhy. Hřbetní strana těla dospělých ,až 60 cm. dlouhých ostrorepů připomíná svými tvary trilobity. Hlavohruď a zadeček jsou kryté velkými štíty ,poslední článek zadečku je přeměněn v v dlouhý plochý hrot. Hřbetní štít hlavohrudi nese složené i jednoduché oči.
Klepítkovité chelicery jsou drobné. Za nimi následuje 5 párů nohou. (makadla nejsou tvarově odlišena). První jsou zakončeny klepety. Nohy zadečku jsou přeměněny v lístkovité útvary a nesou žábry. Larvy ostrorepů se do značné míry podobají zkamenělinám larev trilobitů.
Pohybují se po dně a pronikají i do ústí řek. Rozhrabávají bahno a živí se zejména mekkýši,jejichž lastury drtí hrotitými výběžky kyčlí svých nohou.
PAVOUKOVCI:
Pavoukovci jsou převážně suchozemští klepítkatci. Mají jednoduché oči. Jejich hlavohruď nese pár chelicer, pár makadel a 4 páry kráčivých nohou. S přechodem z vody na souš souvisí přeměna žaber v plicní vaky a vznik vzdušnic. Nejrozšířenější jsou zástupci řádů: štírů, pavouků,štírků,sekáčů a roztočů.
Štíři:
jsou to nejpůvodnější pavoukovci. Na jejich hlavohrudi i zadečku lze rozlišit jednotlivé články .
Chelicery i mohutná makadla jsou ukončena klepítky. Přední část zadečku je stejně široká jako hlavohruď -vyúsťuje na ní pohlavní otvor a otvory čtyř párů plicních vaků
Zadní část zadečku je úzká ,trubicovitá a je ukončena jedovým hrotem
Štíři jsou rozšíření zejména v suchých oblastech tropů a suptropů.
Jediný druh je : štír kýlnatý
Jsou to noční dravci .Loví především hmyz. Svou kořist usmrcují vstříknutím jedu nebo klepety makadel . Pak z ní vytrhávají kusy tkáně a vysávají je. Proti vlastnímu jedu jsou odolní. Páření štírů má podobu tzv. zásnubních tanců. Samci uchopují samice klepety a zdánlivě s nimi smýkají. Štíři jsou vejcoživorodí a živorodí.
O svá mláďata samice pečují.Až do jejich prvního svlékání je nosí na hřbetě .
ČLENOVCI: TROJLALOČNATCI, KLEPÍTKATCI
ČLENOVCI
1.PODKMEN : TROJLALOČNATCI
2.PODKMEN: KLEPÍTKATCI
třída: hrotnatci, pavoukovci
3.PODKMEN: ŽABERNATÍ
třída:korýši
TROJLALOČNATCI:
je prastará vyhynulá skupina členovců,která osidlovala dna mělkých moří už v prvohorác .
Jejich nejznámější třída jsou trilobiti. Tělo trilobitů tvořila plochá hlava a trup skládající se z víceméně stejných článků ,někdy i částečně srůstajících. Hřbetní plocha jejich článků tvoří tři souběžné vyklenuté pásy (laloky). Prvním párem tělních přívěsků trilobitů byla tykadla .
Všechny ostatní přívěsky měly podobu nerozlišených končetin s vnějšími žaberními výrustky.
První páry sloužily také ke zpracování potravy. Trilobiti dosahovali velikosti až desítek cm.
Pohybovali se podně nabo plavali nad ním a živili se drobnými živočichy
Jsou skupinou úzce příbuzných dnešním členovců.
KLEPÍTKATCI:
Články těl klepítkatců splynuly do dvou funkčních celků -hlavohrudi a zadečku
Hlavohruď nese 6 párů končetin.
První pár jr přeměněn v ústní orgány v podobě klepítek ,drápků nebo bodců.
Nazýváme je klepítka ( chelicery) .2 Párem jsou makadla (pedipalpi),která mají smyslovou fci. a slouží k lovu potravy. Zbylé 4 páry končetin - kráčivé nohy
Končetiny zadečku jsou redukované a mají výrazně pozměněnou fci. nebo úplně chybějí .
Nejznámější třídy klepítkatců jsou mořští hrotnatci a suchozemští pavoukovci.
1.PODKMEN : TROJLALOČNATCI
2.PODKMEN: KLEPÍTKATCI
třída: hrotnatci, pavoukovci
3.PODKMEN: ŽABERNATÍ
třída:korýši
TROJLALOČNATCI:
je prastará vyhynulá skupina členovců,která osidlovala dna mělkých moří už v prvohorác .
Jejich nejznámější třída jsou trilobiti. Tělo trilobitů tvořila plochá hlava a trup skládající se z víceméně stejných článků ,někdy i částečně srůstajících. Hřbetní plocha jejich článků tvoří tři souběžné vyklenuté pásy (laloky). Prvním párem tělních přívěsků trilobitů byla tykadla .
Všechny ostatní přívěsky měly podobu nerozlišených končetin s vnějšími žaberními výrustky.
První páry sloužily také ke zpracování potravy. Trilobiti dosahovali velikosti až desítek cm.
Pohybovali se podně nabo plavali nad ním a živili se drobnými živočichy
Jsou skupinou úzce příbuzných dnešním členovců.
KLEPÍTKATCI:
Články těl klepítkatců splynuly do dvou funkčních celků -hlavohrudi a zadečku
Hlavohruď nese 6 párů končetin.
První pár jr přeměněn v ústní orgány v podobě klepítek ,drápků nebo bodců.
Nazýváme je klepítka ( chelicery) .2 Párem jsou makadla (pedipalpi),která mají smyslovou fci. a slouží k lovu potravy. Zbylé 4 páry končetin - kráčivé nohy
Končetiny zadečku jsou redukované a mají výrazně pozměněnou fci. nebo úplně chybějí .
Nejznámější třídy klepítkatců jsou mořští hrotnatci a suchozemští pavoukovci.
BEZČELISTNATCI - 2.část
Srdce je rozděleno - příčně na dva základní oddíly - předsíň a komoru . Do předsíně přitéká odkysličená krev z těla stahy komora je krev vypuzována do žaberního systému cév ,kde se okysličuje. Mihule jsou odděleného pohlaví - oplození je vnější .
Z vajíček se líhnou ve sladkých vodách larvy,které mají odlišnou tělesnou organizaci a liší se od dospělců i vnějšími znaky . Jejich oči jsou překryté kůží ,ústa podkovovitého tvaru postrádají jazyk a rohovité zuby.
Žaberní štěrbiny neleží na povrchu těla ale jsou zanořeny v podélné rýze .
Larvální stadium trvá déle než život dospělého jedince.
Larvy žijí několik let.Živí se detritem a mikroskopickými řasami .
Mořské druhy se po metamorfóze vrací zpět do moře nebo do brakických vod.Zde se pak živí převážně dravě . Ústním terčem se přisávají na těla ryb a živí se jejich svalovinou .Lze je proto považovat i za vnější parazity ryb .Při rozmnožování táhnou proti proudu řek ,kde po výtěru hromadně hynou.
Sladkovodní druhy po metamorfóze nemění své stanoviště.
Některé druhy žijí dravě jako mořské druhy ,jiné přestanou přijímat potravu a jejich trávicí soustava zakrní. Po vytření rovněž hynou.
V dospělosti nepřijímá potravu ani náš nejznámější druh mihule potoční .
Larvy tohoto druhu nazýváme minohy,žijí asi 4 roky zahrabány v nánosech na dně .
Do bezčelistnatců řadíme i sliznatky. Jedná se výlučně o mořskou skupinu .
Tvarem těla se podobají mihulím Odlišují se tykadlovitými výběžky kolem ústní nálevky a zakrnělýma očima .Pronikají do těl ryb a živí se jejich orgány .
Z vajíček se líhnou ve sladkých vodách larvy,které mají odlišnou tělesnou organizaci a liší se od dospělců i vnějšími znaky . Jejich oči jsou překryté kůží ,ústa podkovovitého tvaru postrádají jazyk a rohovité zuby.
Žaberní štěrbiny neleží na povrchu těla ale jsou zanořeny v podélné rýze .
Larvální stadium trvá déle než život dospělého jedince.
Larvy žijí několik let.Živí se detritem a mikroskopickými řasami .
Mořské druhy se po metamorfóze vrací zpět do moře nebo do brakických vod.Zde se pak živí převážně dravě . Ústním terčem se přisávají na těla ryb a živí se jejich svalovinou .Lze je proto považovat i za vnější parazity ryb .Při rozmnožování táhnou proti proudu řek ,kde po výtěru hromadně hynou.
Sladkovodní druhy po metamorfóze nemění své stanoviště.
Některé druhy žijí dravě jako mořské druhy ,jiné přestanou přijímat potravu a jejich trávicí soustava zakrní. Po vytření rovněž hynou.
V dospělosti nepřijímá potravu ani náš nejznámější druh mihule potoční .
Larvy tohoto druhu nazýváme minohy,žijí asi 4 roky zahrabány v nánosech na dně .
Do bezčelistnatců řadíme i sliznatky. Jedná se výlučně o mořskou skupinu .
Tvarem těla se podobají mihulím Odlišují se tykadlovitými výběžky kolem ústní nálevky a zakrnělýma očima .Pronikají do těl ryb a živí se jejich orgány .
BEZČELISTNATCI - 1.část
BEZČELISTNATCI
Bezčelistnatci jsou skupinou obratlovců,kteří ještě nemají vytvořenou horní ani dolní čelist.
Patří sem kruhoústí.
KRUHOÚSTÍ: Většina zástupců kruhoústých vymřela v minulých geologických dobách .
V dnešní době jsou zastoupeny především MIHULEMI .
Jejich protáhlé úhořovité tělo je holé .Není opatřeno párovými končetinami . Nápadným znakem dospělých jsou nálevkovitá ústa bez čelistí ,s pysky a se svalnatým jazykem . Tvoří kruhovitou přísavku s četnými rohovitými zuby . Zavřená ústa mají tvar štěrbiny .Na temeni hlavy vyúsťuje nepárový čichový orgán jedinou nozdrou .Za očima se po obou stranách nachází sedm malých okrouhlých žaberních štěrbin ležících na povrchu těla v řadě . Kostra mihulí je chrupavčitá. Chorda zůstavá osní oporou těla .Mozkovna má primitivní stavbu .-jejím základem jsou dvě párové chrupavky .
Základem obličejové části lebky jsou žaberní oblouky . Pokryv těla tvoří kůže vylučujíécí sliz . Pod ní je segmentovaný boční sval .Neupíná se na vnitřní kostru ,ale na vazivové přepážky mezisvalovými segmenty .Mozek má jednoduchou stavbu .
Koncový mozek je převážně tvořen čichovými laloky a obsahuje čichové centrum .
Nejvíce center je ve středním mozku .- končí zde smyslové dráhy z oka ,z rovnovážně sluchového (statoakustického) orgánu a z proudového orgánu .
Rovnovážně sluchový orgán je u všech obratlovců umístěn ve vnitřním uchu - prvotní jeho funkcí je vnímání polohy a pohybu.
U mihilí se skládá pouze ze dvou polokruhovitých chodeb s rozšířeninami na konci (ampuly) a dvou váčků ,vejčitého a kulovitého.
Pro mihule ,ale hlavně pro bezblanné vodní čelistnatce je typickým smyslovým orgánem proudový orgán.- zachycuje změny tlaku vody a její proudění.
Vytvářejí ho zvláštní smyslové buňky ležící v mělkých neuzavřených rýhách v kůži na hlavě a bocích těla.
Mihule dýchají žábrami.
Bezčelistnatci jsou skupinou obratlovců,kteří ještě nemají vytvořenou horní ani dolní čelist.
Patří sem kruhoústí.
KRUHOÚSTÍ: Většina zástupců kruhoústých vymřela v minulých geologických dobách .
V dnešní době jsou zastoupeny především MIHULEMI .
Jejich protáhlé úhořovité tělo je holé .Není opatřeno párovými končetinami . Nápadným znakem dospělých jsou nálevkovitá ústa bez čelistí ,s pysky a se svalnatým jazykem . Tvoří kruhovitou přísavku s četnými rohovitými zuby . Zavřená ústa mají tvar štěrbiny .Na temeni hlavy vyúsťuje nepárový čichový orgán jedinou nozdrou .Za očima se po obou stranách nachází sedm malých okrouhlých žaberních štěrbin ležících na povrchu těla v řadě . Kostra mihulí je chrupavčitá. Chorda zůstavá osní oporou těla .Mozkovna má primitivní stavbu .-jejím základem jsou dvě párové chrupavky .
Základem obličejové části lebky jsou žaberní oblouky . Pokryv těla tvoří kůže vylučujíécí sliz . Pod ní je segmentovaný boční sval .Neupíná se na vnitřní kostru ,ale na vazivové přepážky mezisvalovými segmenty .Mozek má jednoduchou stavbu .
Koncový mozek je převážně tvořen čichovými laloky a obsahuje čichové centrum .
Nejvíce center je ve středním mozku .- končí zde smyslové dráhy z oka ,z rovnovážně sluchového (statoakustického) orgánu a z proudového orgánu .
Rovnovážně sluchový orgán je u všech obratlovců umístěn ve vnitřním uchu - prvotní jeho funkcí je vnímání polohy a pohybu.
U mihilí se skládá pouze ze dvou polokruhovitých chodeb s rozšířeninami na konci (ampuly) a dvou váčků ,vejčitého a kulovitého.
Pro mihule ,ale hlavně pro bezblanné vodní čelistnatce je typickým smyslovým orgánem proudový orgán.- zachycuje změny tlaku vody a její proudění.
Vytvářejí ho zvláštní smyslové buňky ležící v mělkých neuzavřených rýhách v kůži na hlavě a bocích těla.
Mihule dýchají žábrami.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)