Typy integrací

• Rutinní (návaznost jader technologie)
• Integrace směrem k distribuci
• Zpětná integrace

Moderní korporace
• Oddělení vlastnictví od řízení
• Převoditelnost vlastnických práv
• Omezené ručení vlastníků

Formy moderní korporace
• Unitární organizace
- jedno centrum
- Hranicí je komunikační přetížení
• Multidivizionální organizace
- Vrcholoví „generalisté“
- Divizionální tým specialistů
• Holdingová forma
- Filiálky mají vyšší stupeň volnosti
• Konglomerát
• Multinacionální podnik

Limity firmy

• Rozšířený model – zavedeme úspory z rozsahu
• k – index specifičnosti aktivit
• B – byrokratické náklady interního ovládání
• T – odpovídající tržní náklady
• G = B(k) – T(k)
• N – rozdíl nákl. fce vlastních výrob. nákladů a nákladové fce tržní nabídky


Limity firmy


Efektivní hranice firmy
• Společné vlastnictví jistých jader výrobních
stupňů je evidentní – komparace není nutná
• Pro řadu základních surovin je vlastní výroba
neekonomická
• Pro jisté polotovary, díly, sestavy, služby je
nutná kalkulace pro určení firemního či tržního
zajištění

Ovlivňují alokaci zdrojů, ...

• Ovlivňují alokaci zdrojů, složení výstupu,
rozdělování důchodů
• Vymezení vlast. práv zlepšuje očekávání
vlastníků, snižuje nejistotu a vede k lepší
alokaci zdrojů.
• Dělitelnost
• Převoditelnost
• Vynutitelnost
Coaseho teorém
• Jsou-li vlastnická práva svobodně převoditelná
a jsou-li transakční náklady nulové, pak výchozí
rozdělení vlastnických práv není podstatné pro
alokaci zdrojů.

Teorie smluvních vztahů
• Předpokladem pro vznik směny je existence
oddělených soukromých vlastníků
• Nkl. předpokládá, že velký počet nabízejících
zaručuje ex ante dokonalou soutěž
• Ale z ex post pohledu má „vítěz“ výhodu do
budoucna – fundamentální transformace –
fyzické investice a investice do human capital

Limity firmy

• Hranice mezi tržním a firemním řešením
• Limitem firmy – faktorem pro vertikální integraci
firmy – je specifičnost aktivit
• Čím je činnost méně specifická – tím je
výhodnější řešení trhem
• Externí dodavatelé sumarizují dodávky od více
zákazníků – úspory z rozsahu

Limity firmy
• Jednoduchý model – nejsou úspory z rozsahu
• k – index specifičnosti aktivit
• B – byrokratické náklady interního ovládání
• T – odpovídající tržní náklady
• G = B(k) – T(k)
Limity firmy

Teorie podnikatelského objevování

• Účastnící trhu se potýkají s tím, že si nejsou
vědomi strategických plánů ostatních
- přílišný pesimizmus
- přílišný optimizmu

• Koncept konkurence v TPO obsahuje pouze
jednu podmínku – svobodný vstup na trh

Teorie podnikatelského objevování
• Umožňuje zkoumat:
• ekonomii reklamy
• ekonomii protimonopolního hospodářství
• ekonomii blahobytu
• ekonomii socialismu


INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

Institucionální ekonomie – ek. člověk
• Smluvní člověk (contractual man)
• Omezená racionalita
• Transakční náklady
• Oportunizmus

Instituce

• Jakékoli omezení, které utváří ekonomické
chování člověka
• Formální instituce
• Neformální instituce

Transakce
• Jakýkoli akt směny či transferu mezi účastníky
smluvního vztahu
• Transakční náklady – náklady na provoz ek.
systému (tření)

Institucionální ekonomie
• Zkoumá všechny náklady
• Je více mikro-analytická
• Je si vědoma behaviorálních předpokladů
• Moment specifičnosti aktiv
• Kvalitativní komparativní analýza institucí
• Vlastnická práva

L. v. Mises

• „V každé skutečné a živoucí ekonomice je
každý její účastník vždy podnikatelem
a spekulantem“
Teorie podnikatelského objevování
• Jedinec při provádění nějaké činnosti zároveň
utváří své preference
• Objevení ziskové příležitosti znamená
objevení nějaké anomálie
• Lidské konání je objevování

Teorie podnikatelského objevování
• Levně koupit – draze prodat znamená, že trh
něco nedoceňuje
• Racionální vysvětlení cenových rozdílů
neexistuje
• Podnikatel objevením ziskové příležitosti
objevil něco, co předtím on ani jiní neviděli
• Buď podnikání, nebo rovnováha
• Podnikatelská „ostražitost“ zapříčiňuje změnu

Teorie podnikatelského objevování

• Podnik. objevování vykonává neustálý tlak
na trhy a vyvolává tendence , které trhy
v každém okamžiku zbavují nerovnovážných
situací
• Podnik. úspěch (neúspěch) je tvořen
neohrožeností, nutkáním a předtuchou
– to ale neumožňuje systematicky vylíčit sled
determinovaných událostí (tedy utvořit celiství model)

Teorie podnikatelského objevování
• Bez podnik. objevování by nedocházelo
k tržní koordinaci
• Cena nějaké komodity (ve formě zdrojů) je
na částech trhu nižší než za jakou se výrobek
prodává
• Činnost podnikatelů tlačí ceny k příslušné
rovnosti a přesouvá zdroje z jedné výroby
do druhé
– relokují zdroje
• Nepotřebují k tomu hluboké znalosti - pocit zisku

Teorie podnikatelského objevování

• Vysvětluje tržní jevy na základě rozhodování
podnikatelů
- V podmínkách nerovnováhy na trhu
- Způsobují ∆ ceny a množství na trhu
- Tento proces je poháněn dynamickou konkurencí
• Úspěch TK je dán tendencí nahrazovat méně
efektivní podnik. činnost efektivnějšími

Teorie podnikatelského objevování
• stojí na koncepci objevování (nikoli rozhodování
jednotlivců – spotřebitelů)
• obsahuje tvořivý prvek
• není to jen mechanické „dotažení“ vstupů
ve výstupy

Teorie podnikatelského objevování
• Je reálné, že nějaká zisková příležitost
je nezpozorována
• to dává nový rozměr
- individuální volbě
- společenské interakci

Učebnicová teorie cen

• Model vidí svět v neustále dosahovaných
stavech rovnováhy
• → vylučuje tedy mechanismy, které by takový
stav umožnily

Nerealističnost teor. hl. Proudu
• Předpoklady rozhodování jednotlivců
• Podmínky „dokonalé konkurence“

Předpoklady rozhodování jednotlivců
• Teprve v reálném rozhodovacím procesu jednotlivec určuje své cíle
• Je v podmínkách radikální nejistoty

Podmínky „dokonalé“ konkurence
• Neexistují dokonalé informace
• Neexistuje 唴 množství kupujících
a prodávajících

Monopolistická konkurence

• Camberlin se snažil „zreálnit“ DK modelem
monopolistické konkurence
• Podstatně to však neovlivnilo hl. vysvětlovací
blok nkl teorie

Nkl model mie
• Je nereálný
• Ale je používán ke kritice fungování reálného
konkurenčního trhu
• TPO nechce zpochybnit tento analytický
model
• Upozorňuje na „daň“ placenou za eleganci
nkl modelu

Teorie podnikatelského objevování
• Vysvětluje trhy na záležitostech, které jsou
z učebnicového modelu odstraněny
• Důležitá teze:
Trh nemá v žádném okamžiku povahu
dočasné rovnováhy

Učebnicová teorie cen

• Konkurenční prostředí = rychlé vyčištění trhů
• Konkurenční prostředí = vyrovnání mezi trhy
• Každý účastník zná:
- Rozhodnutí všech za všech cen
- Rozhodnutí, jejž jsou skutečně činěna a všemi
• To vede k přímé maximalizaci
• Tento model je užitečný k analytickým účelům
- Je ale nerealistický
- Je vnitřně rozporný

Učebnicová teorie cen
• Vysvětlování rovnováhy je zacyklené
• Dokazuje se to, co je v předpokladech
• Dokonalé informace jsou předpokladem a
• „zapříčiňují“ „dokonalost informací“
• Tento model tedy nevysvětluje rovnováhu,
ale je modelem již dosažené rovnováhy
• Model vylučuje nespokojenost či lítost
rozhodovatelů

Selhání státu

• rozhodování státu může vycházet ze špatných předpokladů
• zdlouhavý rozhodovací proces
• neúspěch při realizaci opatření



TEORIE PODNIKATELSKÉHO OBJEVOVÁNÍ

Teorie podnikatelského objevování
• Rakouský přístup
• Ludwig von Mises
• Friedrich A. von Hayek
• Pokračovatelé (zejména I. Kirzner)

Standardní ekonomické teorie
• Dobrovolná směna – výhody specializace
• Alokace zdrojů ve společnosti
• Hladce fungující tržní ekonomika
• Nedokáže uspokojivě vysvětlit, proč a jak
trhy fungují

Mikroekonomická politika státu

• stát se zásahy do ekonomiky snaží upravit „tržní selhání“
• stát působí na ekonomické subjekty formou donucení
• stát svůj provoz hradí převážně z daní, tím snižuje disponibilní důchod obyvatelstva
• dalším vlivem na mikroekonomickou oblast jsou přerozdělovací procesy

Státní zásahy
• nedokonalá konkurence – cenová regulace, zestátnění
• externality – přesné vymezení vlastnických práv; sankce (zdanění, pokuty, poplatky); dotace
• veřejné statky – daně, místní poplatky
• asymetrická informace – volné šíření informací, informace jako veřejný statek

Vliv státu na tržní rovnováhu
• odčerpáváním důchodu snižuje poptávku na některých trzích
• vlastními výdaji zvyšuje poptávku na některých trzích
• struktura nákupů státu se neshoduje se strukturou nákupu spotřebitelů

Externality

• míra v níž může společnost směňovat dvě zboží převyšuje míru, v níž mohou být směňovány soukromě
• soukromý sektor má tendenci vyrábět ze společenského hlediska příliš moc výrobků se zápornými externalitami a příliš málo s kladnými

Záporné externality
• společenské mezní náklady = vlastní mezní náklady výroby + externí mezní náklady
• SMC = MC + EMC


Kladné externality
• společenský mezní užitek = soukromý mezní užitek + externí mezní užitek
• SMU = D + EMU

Veřejné statky

• nezmenšitelnost – velikost spotřeby jednotlivce nemá vliv na množství, které mohou spotřebovávat ostatní
• nevylučitelnost – nemožné či nákladné vyloučit neplatiče (problém černého pasažéra)

Optimální množství veřejného statku
• mezní užitek = mezním nákladům

Asymetrická informace
• neoklasický model DK vychází z předpokladu dokonalé informovanosti
• asymetrická informace – jedna strany trhu ví více než druhá
• asymetrická informace vzniká
- utajenou činností
- utajenou informací

Důsledky asymetrická informace
• Morální hazard – činnost informovaného subjektu při max. užitku vede ke snižování užitku neinformovaných účastníku trhu
• Nepříznivý výběr - „méně žádoucí“ subjekty trhu se budou účastnit směny více než ostatní
• Vytěsňování kvalitního zboží méně kvalitnějším

Vliv přerozdělování na ekonomiku a společnost¨

• různé pohledy
- liberální
- kolektivistický (socialistický)
• snižování disponibilního důchodu společnosti
• administrativní náklady
• vliv na pracovní úsilí a podnikavost
• snižování úspor a investic
• co je vidět a co není vidět



NEOKLASICKÁ EKONOMIE – TRŽNÍ SELHÁNÍ A ZÁSAHY STÁTU

Tržní selhání
• nedokonalá konkurence
• externality
• veřejné statky
• nedokonalá informace

Nedokonalá konkurence

• jakákoli monopolní síla umožňující určování ceny
• poptávka nenalézá ekvivalent na dané možnosti výrobní technologie
• zdroje nejsou efektivně rozmisťovány (z pohledu „celospolečenské efektivnosti“

Externality
• efekt přelévání
• výroba či spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady či přínosy subjektu jiného bez vyrovnání
• kladné externality
• záporné externality

Externality
• cena zboží není schopna vyjádřit jeho společenskou hodnotu
• společenská mezní míra transformace produktu (SMRPT) – míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé – se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce (SMRS) – míra, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé
• ale ekonomické subjekty berou v úvahu pouze své soukromé míry transformace a substituce

Měření nerovnosti v důchodech

• relativní nerovnost důchodů

Měření nerovnosti v důchodech
• Giniho koeficient
• (A – B)/A
• G =0 – rovnostářské rozdělování důchodů
• G = 1 – absolutně nespravedlivé rozdělování

Přerozdělování důchodů
• distributivní spravedlnost
• tržní „spravedlnost“
• daně, poplatky a jiné odvody do SR
• sociální dávky, dotace, subvence
• fondy sociálního pojištění

Mzdové rozdíly

• nerovnovážné
- vede k přesunu pracovníků
• rovnovážné
- segmentace trhů
- nedostatečná mobilita
- vrozené duševní a tělesné rozdíly
- rozdíl ve vzdělání a praxi
- rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání



NEOKLASICKÁ EKONOMIE – ROZDĚLOVÁNÍ DŮCHODŮ

Rozdělování důchodů
• důchod – toková veličina – množství peněz, které domácnost obdrží za určité časové období
- mzda
- vlastnický důchod
- transfery
• bohatství – stavová veličina – čistá hodnota aktiv vlastněných v určitém okamžiku
• důchody jsou určovány cenou výrobních faktorů a ty velikostí mezních fyzických produktů jednotlivých faktorů

Skladba důchodů (Y)

• pracovní důchod YL = w*L
• důchod z vlastnictví půdy YA = I*A
• důchod z vlastnictví kapitálu YK = v*K
• důchod z transferových plateb YT
• Y = YL + YA + YK + YT
• Y = w*L + I*A + v*K + YT

Koncept nerovnosti v důchodech
• nerovnosti v pracovních důchodech
• nerovnosti ve vlastnických důchodech
• měření nerovnosti v důchodech

Nerovnost v pracovních důchodech
• pracovní důchody závisí na ceně práce a množstvím práce nabízeném domácností
• rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech
• rozdíly ve vynaloženém úsilí
• rozdíly v povolání
• rozdíly v kvalitě pracovníků
• diskriminace
• štěstí a náhoda

Nerovnost ve vlastnických důchodech

• rozdílné množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností
• získávání:
- dědictvím
- dary
- úsporami
- podnikáním
• poruchy v mobilitě kapitálu a půdy

Měření nerovnosti v důchodech
• Lorenzova křivka – poměrně rozděleným skupinám se přiřazuje poměrné rozdělení důchodů
• ideální Lorenzova křivka

Měření nerovnosti v důchodech
• absolutně nerovné rozdělení


• statisticky zjištěná Lorenzova křivka

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ

Příklad nabídky v.f. Nabídka práce
• zjednodušení – jediným zdrojem příjmů pracovní činnost
• práce na trhu práce/domácí práce X volný čas
• cíl spotřebitele maximalizace užitku
• maximalizace užitku – mezní užitek dodatečné jednotky času je v alternativních využitích shodný

Substituční efekt
• zvyšování mzdové sazby vede ke zvyšování individuální nabídky práce

Důchodový efekt
● další zvyšování mzdové sazby vede ke snižování individuální nabídky práce ve prospěch volného času

Individuální křivka nabídky práce


Rovnováha na DK práce

Mezní náklady na faktor MFC

• dodatečné náklady vzniklé najmutím dodatečné jednotky výrobního faktoru
• MFC = ΔTC/ΔF
• v DK MFC = PF

Rovnováha dokonale konkurenční firmy
• MRP = MFC
• MRP = MFC = PF

Odvození poptávky po výrobním faktoru
• předpokládejme změnu ceny faktoru

Změna poptávky firmy
• změna poptávky po zboží
• množství jiných vstupů
• změna v technologii

Poptávky firmy po vstupu v NK
• poptávku po faktoru ovlivňuje mezní příjem
• MRP = MPP*MR

Trh výrobních faktorů

• poptávka po výrobních faktorech je poptávkou odvozenou od poptávky po zboží
• vlastníkem výrobních faktorů jsou spotřebitelé maximalizující užitek
• cena výrobního faktoru je cena spojená se službou tohoto faktoru
• rovnováhu ovlivňuje časový horizont a podmínky konkurence

Cena výrobního faktoru
• práce - mzda
• půda – pozemková renta
• kapitál – úroková míra

Transferový výdělek a ekonomická renta
• Transferový výdělek – výše výdělku nejlepšího alternativního využití vstupu = alternativní náklady vstupu
• Ekonomická renta – část celkového výdělku vstupu převyšujícího transferový výdělek

Transferový výdělek a ekonomická renta

Transferový výdělek a ekonomická renta

Transferový výdělek a ekonomická renta
Tzv. čistá ekonomická renta
Pozemková renta
Příklad čisté ekonomické renty
Poptávka firmy po výrobním faktoru
• cíl firmy – maximalizovat zisk
• poptávka po v.f. je závislá na:
- výnosu výrobního faktoru
- nákladu na daný faktor

Příjem z mezního produktu MRP
• dodatečný příjem , jež firma získala prodejem produktu vytvořeného zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby (c.p.)
• MRP = MPP*P

Firma maximalizující obrat - zjednodušení

Behavioristické teorie firmy
• firma jako „koalice“ různých skupin
• konflikty mezi skupinami
• uspokojivá výše zisku

Model zaměstnanecké firmy
● podnikatelskou „funkci“ mají všichni zaměstnanci
● mzda daná trhem
● podíl na zisku



NEOKLASICKÁ EKONOMIE – TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ

Trh výrobních faktorů
• tvorba ceny
• poptávka a nabídka
Konstituce ceny

Monopson

• opak monopolu
• trh na němž je pouze jeden kupující

Oligopol
• několik firem v odvětví
• diferencovaný produkt
• bariéry vstupu umožňující firmám stanovit cenu nad MC
• chování oligopolních firem je ovlivněno jejich vzájemnou závislostí


Smluvní oligopol


Oligopol s dominantní firmou


Monopolní konkurence
• velký počet firem v odvětví
• diferencovaný produkt
• neexistence bariér vstupu firem do odvětví

Monopolní konkurence v krátkém období

Monopolní konkurence v dlouhém období


Alternativní cíle firmy
• uspokojivá výše zisku
• podíl na trhu
• dlouhodobé přežití
• růst a expanze firmy

Manažerské teorie firmy
• jednoduchý model:
- užitek manažerů:
• zisk
• vedlejší výhody
• počet podřízených
• rozsah spravovaných prostředků
- maximalizace užitku manažerů
• model firmy maximalizující obrat

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – TYPY KONKURENCE

Monopol
• existence jediného výrobce v odvětví
• diferenciace produktu
• bariéry vstupu do odvětví
• produkce monopolu je produkcí celého odvětví
• rovnovážná produkce → maximální zisk
• optimum → MC = MR

Rovnováha monopolu

Monopol
• v podmínkách monopolu neexistuje nabídková křivka
• neexistuje jednoznační vztah mezi cenou a množstvím
• monopol může nabízet různá množství při stejné ceně či stejné množství při různých cenách

Rovnováha monopolu

Monopol

• v podmínkách monopolu neexistuje nabídková křivka
• neexistuje jednoznační vztah mezi cenou a množstvím
• monopol může nabízet různá množství při stejné ceně či stejné množství při různých cenách

Lernerův index
• měří monopolní sílu
• monopolní síla: schopnost stanovit cenu nad mezními náklady

• L = 0 dokonalá konkurence
• L = 1 „dokonalý“ monopol

„Neefektivita“ monopolu

Regulace monopol
• antitrustové zákony
• daňová politika
• státní vlastnictví
• cenová regulace

Individuální poptávka po produkci jedné firmy v NK

Příčiny nedokonalé konkurence
• nákladové podmínky (úspory z rozsahu)

Bariéry konkurence
• státní zásahy (státní monopol)
• právní restrikce (ochranné známky, patenty)
• vlastnictví klíčového výrobního faktoru
• diferenciace produktu
• omezené informace

Rovnováha NK firmy
• zisk = TR - TC
• max. zisku
• MC = MR
• průběh nákladů jako v DK
• firma může ovlivňovat cenu – tedy i průběh příjmů

Příjmy firmy v NK

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – ROVNOVÁHA NA TRHU

Rovnováha a efektivnost
• MU > MC – firmy nejsou v rovnováze – zvýšení výroby zvýší příjem firem
• MU < MC – spotřebitelé nejsou v rovnováze – mohou zvýšit svůj užitek zvýšením spotřebovávaného množství

Přebytek spotřebitele
• rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup


Přebytek výrobce
• rozdíl mezi cenou a mezními náklady


Výhody směny

Vliv časových pohledů
• velmi krátké období – nabídka je absolutně neelastická
• krátké období – nabídka je neelastická
• dlouhé období – nabídka je elastická

Velmi krátké období

Krátké období

Dlouhé období

Rovnováha
• změna poptávky a nabídky
• pavučiny

Nedokonalá konkurence
• není-li splněn alespoň jeden z předpokladů dokonalé konkurence
• monopol
• oligopol
• monopolistická konkurence

Nedokonalá konkurence
• existence diferencovaného produktu →
• firma může ovlivňovat cenu

Tržní nabídka

● křivka tržní nabídka je součtem individuálních nabídkových křivek

Agregátní nabídka

• je součtem tržních nabídek na všech dílčích trzích

Rovnováha na trhu jednoho zboží
• nabízené množství = poptávanému množství
• rovnováha spotřebitele P = MU
• rovnováha výrobce P = MC
• tržní rovnováha MU = MC
• mezní užitek zboží = mezním nákladům na jeho výrobu

Tržní rovnováha

Bod uzavření firmy

• pokud cena klesá – TR < TC
• firma bude krátkodobě vyrábět až do bodu, kdy TR = VC
• jsou-li TR < VC firma výrobu zastaví
• bod uzavření firmy: TR = VC
TR/Q = VC/Q
P = AVC
AVC = MC = P


Bod uzavření firmy

Bod zvratu
• v dlouhém období musí platit TR = TC čili P = AC

Pokud je odvětví ziskové

• přiláká to konkurenci ke vstupu do odvětví
• dojde ke snížení ceny

Posun křivky nabídky

• změna nákladů (technický pokrok, změny cen vstupů)
• změny cen ostatního zboží
• další faktory (počasí, očekávání výrobců, cla...)


Posun křivky nabídky

Cenová elasticita nabídky
● poměr procentních změn v objemu nabízeného množství k procentním změnám cen
● koeficient cenové elasticity nabídky


Cenová elasticita nabídky
● Neelastická nabídka ES <> 1
● Jednotkově elastická ES = 1

Faktory ovlivňující elasticitu nabídky
● náklady skladování
● charakter technologie
● časový horizont

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU VÝROBKŮ A SLUŽEB A FORMOVÁNÍ NABÍDKY

Příjmy firmy
• celkový příjem TR = P*Q
• průměrný příjem AR = TR / Q
AR = P*Q / Q
AR = P

• křivka průměrného příjmu je totožná s křivkou poptávky po produkci firmy
• mezní příjem MR = ΔTR / ΔQ

Zisk firmy
• z = TR – TC
• z = (AR - AC)*Q

Rovnováha firmy
• MR = MC

V podmínkách dokonalé konkurence
• poptávka po výrobcích jedné firmy je dokonale elastická

V podmínkách dokonalé konkurence

● celkové příjmy závisí pouze na objemu vyrobené produkce

V podmínkách dokonalé konkurence

V podmínkách dokonalé konkurence

• MR = MC
• MC = P

Reakce firmy na změnu ceny

• MC = P


Křivka nabídky firmy

Odvození nákladové křivky v dlouhém období

● izokosta – linie stejných celkových nákladů


Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● nákladové optimum firmy


Odvození nákladové křivkyv dlouhém období
• různé úrovně celkových nákladů

Křivka celkových nákladů v dlouhém období
křivka je determinována výnosy z rozsahu

Velikost nákladů

Průměrné a mezní N
• průměrné náklady (AC) – náklady na jednotku produkce


● mezní náklady (MC) – náklady na rozšíření výroby o jednotku


Průměrné a mezní N


Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● izokvanta – kombinace výrobních faktorů, jejichž kombinací je možné vyrobit stejný objem produkce

Cenová elasticita poptávky

• poměr procentních změn v objemu poptávaného množství k procentním změnám cen
• koeficient cenové elasticity poptávky

Cenová elasticita poptávky
• Neelastická poptávka EDP <> 1
• Jednotkově elastická EDP = 1


Cenová elasticita poptávky

Cenová elasticita poptávky


Tržní poptávka
• křivka tržní poptávky je součtem individuálních poptávkových křivek


Agregátní poptávka
• je součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích

Chování výrobce na trhu výrobků a služeb

Náklady firmy
• utopené náklady
• náklady obětované příležitosti
• krátké období
• dlouhé období

Produkční funkce
• maximální objem produkce, který je možné vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie


Fyzický produkt
• celkový objem fyzického produktu
• průměrný objem fyzického produktu (na jednotku vstupu)
• mezní fyzický produkt
• zákon klesajících výnosů
• vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce
• celkové náklady (TC):
- fixní náklady (TFC)
- variabilní náklady (TVC)

Typy trhů

• místní / národní / mezinárodní
• dílčí / agregátní
• produktů / peněz / výrobních faktorů

Tržní subjekty
• domácnosti
• firmy
• stát

Tržní subjekty




NEOKLASICKÁ EKONOMIE – CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU VÝROBKŮ A SLUŽEB A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY

Křivka poptávky

Důchodový a substituční efekt
• pohyb po křivce poptávky

Růst ceny zboží X zapříčiní:

- snížení reálného důchodu (tzv. důchodový efekt)
- změna relativní ceny X k ostatním statkům (tzv. substituční efekt)


Růst nominálního důchodu

Růst nominálního důchodu
• normální zboží
• nezbytné zboží
• luxusní zboží
• méněcenné zboží

Změna cen ostatních druhů zboží na poptávku
• nezávislé zboží
• substituty
• komplementy

Ekonomický způsob myšlení

• marginální analýza
- metoda studování ekonomického rozhodování
- systematické srovnávání přínosů a nákladů dané aktivity
• Modelování (neoklasika)
- zjednodušené konstrukce ekonomického chování pomocí konstant a proměnných
- princip ceteris paribus
- grafická prezentace

Výrobní možnosti
bližší specifikace
• produkce (výroba)
- proces přeměny výrobních faktorů v ekonomické statky (zboží a služby)

Výrobní faktory
• práce
• půda (přírodní zdroje)
• kapitál (výsledky výroby sloužící k další výrobě)
• podnikavost
• technologie

Výnosy z rozsahu

• rostoucí
• klesající
• konstantní

Formování trhu
• dělba práce
- rozvoj dělby práce je spjat s rozvojem trhu
• peníze
- zvláštní statek zprostředkovávající výměnu statků ostatních
- všeobecný ekvivalent

Trh
• dobrovolná směna
• směnná hodnota:
- poměr směny jednotlivých druhu zboží
• cena
- směnná hodnota vyjádřena v penězích

Funkce ceny
• informační
• motivační
• alokační

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – PŘEDPOKLADY CHARAKTERISTIKA, ZÁKLADNÍ PRINCIPY

Předpoklady neoklasické ekonomické teorie – podle Seniora
• „homo oekonomicus“
• nekonečná produktivnost kapitálu
• klesající výnosy ze (zemědělské) produkce

Základní principy
• vzácnost zdrojů
– užitečnost
– omezenost
• náklady obětované příležitosti
• tři základní ekonomické otázky:
- Co produkovat?
- Jak produkovat?
- Pro koho produkovat?

Pozitivní x normativní analýza
• pozitivní ek. analýza:
- hledá objektivní zákonitosti fungování ekonomické reality
• normativní ek. analýza:
- vychází z pozitivních analýz a přidává hodnocení; snaží se přispět ke konstrukci dokonalejšího ek. systému

Keynesiánská škola

• John Maynard Keynes
• 1936 – Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz
• R. Kahn, J. Robinsonová, R. Harrod, A. Hansen
• zákon klesajícího sklonu ke spotřebě
• úloha výdajů státních rozpočtů

Neoklasická syntéza
• J. R. Hicks, F. Modigliani, P. A. Samuelson
• syntéza keynesiánství a neoklasiky

Další školy a směry
• Chicagska škola (M. Friedman)
• Škola racionálních očekávání
• Noví keynesiánci
• Škola strany nabídky
• Škola veřejné volby
• Škola vlastnických práv

Adam Smith

- Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)
- ucelený systém politické ekonomie
- ekonomický liberalismus
- národní bohatství – souhrn individuálních hospodářství
- hnací silou sledování vlastního zájmu
- koncepce „neviditelné ruky“ - spontánní řád trhu
- výhody dělby práce

Německá historická škola (19. století)
• Roscher, Hildebrand, Schmoller
• ekonomický řád je poplatný historickému vývoji
• sociální role státu

Marginalistická revoluce
• předchůdce W. H. Gossen (3 zákony)
• 1871 W. S. Jevons, C. Menger; J. B. Clark
• zkoumání mezních veličin
• východiska neoklasické a rakouské školy

Neoklasická škola

• A. Marshall, A.C. Pigou, V. Pareto
• zkoumání ekonomické rovnováhy
• statický pohled

Rakouská škola
• C. Menger, E. Böhm-Bawerk, L. Mises, F. A. Hayek
• teorie kapitálu a úroků
• zkoumání spontaneity trhu
• individuální svoboda
• J. A. Schumpeter
- Teorie inovací
- předpoklady kapitalismu

Institucionalismus
• T. Veblen, A. A. Berle, G. C. Means, J. K. Galbraith
• studování společenských institucí
• zkoumání nepřítomného vlastnictví

Mikroekonomie

se zabývá chování jednotlivců (v domácnostech a firmách) a skýtá tak fundaci i pro makroekonomické vztahy a agregátní veličiny

Metodologický individualismus jako základ ekonomie
se zabývá chováním jednotlivců (v domácnostech a firmách) a skýtá tak fundaci i pro makroekonomické vztahy a agregátní veličiny

Metodologický individualismus jako základ ekonomie

Rozdíl mezi Mikroekonomií a Manažerskou ekonomikou
• mikroekonomie se zabývá fiktivními firmami
• manažerská ekonomika řeší aktuální problémy ekonomické optimalizace



DĚJINY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ STRUČNÝ PŘEHLED

Vývoj ekonomického myšlení
• ekonomické úvahy již v antice i středověku jako součást etiky
• ekonomie jako samostatná vědní disciplína vyrůstá až na základě novověkého obratu
• vychází z ideálu exaktních věd

V celých dějinách ekonomie lze rozeznat:

- matematickou větev
- společenskou větev

Merkantilisté
• 16. a 17. století
• národní bohatství ztotožněno s drahými kovy
• zahraniční obchod chápán jako „hra s nulovým součtem“
• prosazování politiky aktivní platební bilance

Fyziokraté
• Francie 18. století
• kritika merkantilismu
• ekonomický liberalismus (laissez-faire)
• ekvivalence směny
• pouze práce a půda dokáže vytvářet čistý produkt
Klasická škola (1776 - 1871)

MIKROEKONOMIE – CÍL ZKOUMÁNÍ, VZTAH K MAKROEKONOMII ...

MIKROEKONOMIE – CÍL ZKOUMÁNÍ, VZTAH K MAKROEKONOMII A MANAŽERSKÉ EKONOMICE

Ekonomie
• Věda (?) pojednávající o hospodářském chování člověka a tržním procesu
• Řadí se ke společenským disciplínám
• Není jednotná teorie, ale několik proudů
• Hlavní učebnicový proud – neoklasický přístup
• Etymologický původ slova je z řeckého – οικονομοσ

Přístupy k ekonomickým jevům
• axiomaticko-deduktivní přístup (neoklasická škola)
• induktivní přístup (německá historická škola, institucionalismus)
• metodologický tolerantismus (J. A. Schumpeter)

Dělení Mikroekonomie x Makroekonomie podle F. Machlupa:
• podle pohledu na ekonomii (mikroskop x teleskop)
• podle analyzovaných skutečností (jednotlivci x agregátní veličiny)
• podle agregovaných kvantit (kvazi-homogenní x heterogenní)
• podle role cenových vtahů (poměrné ceny)

Ekonomie 1 - obsah

6. Nabídka na trhu výrobků a služeb 32
6.1 Mezní produkt 32
6.2Náklady firmy 34
6.3Příjmy a zisk firmy 37
6.4Minimalizace nákladů 37
7. Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu 38
7.1 Postavení firmy v podmínkách dokonalé konkurence 38
7.2 Nabídková křivka firmy 39
7.3 Funkce cen 40
7.4 Efektivnost trhu dokonalé konkurence 41
8. Trhy nedokonalé konkurence 43
8.1 Základní souvislosti vývoje výrobní jednotky tržního typu 43
8.2 Nové organizační struktury a vlastnické formy firem 44
9. Rovnováha na trzích nedokonalé konkurence 45
9.1 Rovnováha výrobce v postavení monopolu 45
9.2 Protimonopolní regulace 47
9.3Rovnováha v podmínkách oligopolu 48
9.4Monopolistická konkurence a rovnováha firmy 50
9.5Neefektivnost nedokonale konkurenčních trhů 51
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů 52
10.1 Ceny výrobních faktorů 52
10.2 Půda a pozemková renta 54
10.3 Trh práce 55
10.3 Nezaměstnanost 56
11. Trh kapitálu 58
11.1 Pojetí kapitálu 58
11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace 58
11.3 Trh kapitálu 60

Ekonomie 1 - obsah

1. Základní pojmy a souvislosti ekonomie 1
1.1 Základní pojmy 1
1.2 Směna a peníze ve vzájemné souvislosti 2
1.3 Základní ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností 3
2. Ekonomie a její předmět 7
2.1 Východiska teoretického ekonomického myšlení 7
2.2 Vznik ekonomie a vývoj jejího předmětu 8
2.3 Předmět ekonomie a její hlavní soudobé směry 10
2.4 Metody ekonomie 12
3. Mechanismus hospodářské koordinace 16
3.1 Nutnost koordinace 16
3.2 Základní způsoby koordinace hospodářství 16
3.3 Centrálně plánovaná ekonomika 17
3.4 Tržní hospodářství 18
4. Trh a jeho vlastnosti 21
4.1 Rovnovážná cena trhu 21
4.2 Konkurence 23
4.3 Monopol 23
4.4 Zdroje tržních nedokonalostí 25
5. Poptávka na trhu výrobků a služeb 26
5.1 Rovnováha spotřebitele 26
5.2 Indiferenční analýza 27
5.3 Poptávka, poptávané množství a jejich změny 29
5.4Pružnost poptávky 30

Cenné papíry:

- dluhopis – původní podoba (potvrzení závazku dlužníka, který to vystavil, že dluží věřiteli). Obsahem závazku je výplata dlužné částky ke stanovenému datu (umoření dluhu), ale platí i úrok – bývají to směnky, vkladové listy aj. Důležité z hlediska obchodování na kapitálovém trhu jsou obligace – volně obchodovatelné formy dluhopisů (dlouhodobé a mají pevnou úrokovou sazbu). Jsou emitovány s cílem získat peněžní prostředky. Emitentem může bát stát (krytí státního dluhu), peněžní ústav, podnik = státní nebo soukromé obligace.

Cenné papíry udávají především majetková práva, potvrzují podíl na kapitálu společnosti (akcie).

Burza cenných papírů – institucionální forma kapitálového trhu (obchod s obligacemi, ale především s akciemi). Obchoduje se s cennými papíry, po kterých je vysoká poptávka, kótují se (zaznamenávají). Volně jsou k burzovnímu obchodování připouštěny státní cenné papíry, ostatní (soukromé podniky) musí o připuštění žádat.

Tržní ceny (kursy) cenných papírů – na základě nabídka X poptávka. Emise a prodej vytváří dodatečné investiční zdroje – mají ještě vliv – výše úrokové míry, výše výnosu (dividenda), celková hospodářská situace, očekávání budoucího vývoje, spekulace, vývoj politické situace.

Spekulace

– očekávaný vývoj kursů akcií. Cenné papíry bývají nakupovány zpravidla na krátkou dobu, aby byly se ziskem prodány. Spekulace na vzestup kursu (á la hausse); spekulace na pokles (á la baisse) – aby byly včasně prodány a nakoupeny potom za nižší cenu.

Výnos se poměřuje s úrokem, který by získal, kdyby peníze uložil v bance. Kdo prodává, zříká se výnosu a i on bere v úvahu úrokovou míru (ta ovlivňuje ochotu prodat a za kolik). Kurs cenného papíru a úroková míra jsou veličiny nepřímoúměrné.
Př.: Když má cenný papír roční výnosnost 1000 Kč a je 5% běžná úroková míra, pak prodáme-li za 20000 Kč, získáme na úroku z této částky stejný důchod. Jestliže se úroková míra sníží na 3%, potom částka, která zabezpečí úrok ve výši výnosu z cenného, vzroste. Musíme prodat za 3333 Kč.

Kurs:
k – kurs cenného papíru
d – důchod (výnos), který pravidelně získáváme
i – úroková míra

Očekávaný výnos

– tzv. mezní efektivnost kapitálu – veličina, kterou podnikatel poměřuje s úrokovou mírou – spočítaná výnosnost investice za dobu její životnosti. Prostřednictvím úrokové míry se kapitálové statky průběžně zhodnocují (proto odečítá od očekávaného výnosu výši úroku – předem garantovaného důchodu). Obětovaný úrok je nákladem investovaní. Z dosaženého výnosu musí být uhrazen úrok – efektivní vynakládání kapitálu. Ochotu investovat ovlivňuje ještě očekávání budoucího vývoje.

Výše úrokové míry vytváří soustavný tlak na racionální využívání kapitálu jako výrobního faktoru a tím i na hospodaření vůbec.




11.3 Trh kapitálu
Trh kapitálu je součástí finančního trhu, do kterého náleží i trh peněz (střet nabídka X poptávka→ úroková míra). Označován i jako trh dlouhodobých peněz (především bankovní úvěry – lhůta splatnosti delší než rok, cenné papíry – akcie, obligace).

Mezní sklon (propensity) k úsporám:

dS- přírůstek úspor
dY – přírůstek důchodu

Mezní sklon ke spotřebě:
dC- přírůstek výdajů na spotřebu.

Sklon k investicím (je jím ovlivněna přeměna úspor v investice):

I – výdaje na investice
Y – investice k celkovému důchodu
i – sklon k investicím

dI – přírůstek investic
dY – přírůstek důchodu
mpi – mezní sklon k investicím

Sklon k investicím je závislý na úrokové míře – nepřímo úměrně – rostoucí úroková míra působí na pokles sklonu (raději získám z úroků – očekávaný výnos).

Akumulace kapitálových statků

– proces, ve kterém se na základě investic vytváří nové kapitálové statky (předpokladem je úspora prostředků – ty je možno v investice proměnit).
Rozlišujeme:
a) akumulace peněžní – úspory se zhodnocují v peněžní formě – úrok z úvěru, nákup cenných papírů→ důchod.
b) akumulace reálná – využití peněžních prostředků k nákupu výrobních faktorů.

Snaha o posílení postavení firmy se opírá o reálnou akumulaci v podobě investiční aktivity. Investice = tvorba kapitálových statků.

Čisté investice (netto) – součást reálné akumulace kapitálu – na nákup dodatečných prvků kapitálu (rozšiřování výroby).
Obnovovací (restituční) investice – součástí je odpisový fond – musí poskytovat dostatek zdrojů.
Hrubé investice (brutto):

Předpokladem investiční činnosti je vznik úspor, které je možno v investice přeměnit (musí se vydělit spotřeba a uspořená část od peněžních důchodů):

Y – celkové důchody; C – spotřeba (consumtion); S – úspory (savings).

Schopnost tvořit úspory patří k důležitým charakteristikám ekonomiky

– peněžní akumulace vytváří předpoklady pro akumulaci reálnou. Úspory jde pak přeměnit na investice. Pro vytvoření rovnováhy musí platit rovnost:


Existují sklony, které se projevují u příjemce:
sklon ke spotřebě a sklon k úsporám, platí pro ně:

s – sklon k úsporám
S – úspory
Y – výše důchodu

Součet obou se rovná jedné.

Sklon k úsporám je motivován:
a) úroková míra – rostoucí úroková míra vyvolává růst sklonu k úsporám.
b) preference likvidity – potřeba mít část důchodu v hotovostní podobě k okamžitému užití (možnost využití vhodné příležitosti poskytované trhem, spekulace, pro případ nouze).

Platí také, že s rostoucím důchodem roste sklon k úsporám. Rostoucí sklon k úsporám znamená i vyšší citlivost na změny úrokové míry.
Sklony se změnami důchodů mění→ hrají roli přírůstkové veličiny:

Vedle fyzických kapitálových statků rozlišujeme dvě další formy kapitálu:

- peněžní forma – v podobě peněžních prostředků (peníze na nákup spotřebního zboží kapitálem nejsou). Zdrojem peněžního kapitálu jsou úspory – prostředky, které nevstupují do konečné spotřeby – aby se přeměnily v kapitál je nutné umožnit jim zhodnocování (přímé investice, nabídnout jinému k investicím).
- fiktivní (portfoliová) forma – v podobě cenných papírů, jsou dokladem o kapitálovém vkladu – oprávnění na podílu ve výsledcích v podnikání.

Tři základní kategorie kapitálových statků:
- stavby (výrobní haly, obytné domy atd.)
- zařízení (výrobní zařízení)
- zásoby (zboží na pultu)

Kapitál má alternativní možnosti užití (investování). Záleží hlavně na výnosové míře kapitálu – roční výnos na peněžní jednotku investovaného kapitálu (čitý výnos – odečteme od příjmu náklady).

Význam úvěru:
Úvěr je vztah, kterým vlastník kapitálu poskytuje své prostředky někomu jinému (možnost po danou dobu s ním volně disponovat)→ vztah věřitel – dlužník. Založeno na tom, že mám dočasně volné prostředky, které mohu poskytnout→ specializované instituce – banky.

Bankovní úvěr má (narozdíl od obchodního) univerzální charakter

– umožňuje přesun peněžních prostředků k subjektům, kteří jsou schopni je zhodnotit. Umocňuje výkonnost ekonomiky tím, že prostředky, které by dočasně ležely ladem přeměňuje ve fungující kapitál (včetně úspor obyvatel).

Cena úvěru – úrok – důchod plynoucí z kapitálu, kapitálový výnos – závisí na úrokové míře:

u – úrok
K – kapitál poskytnutý formou úvěru

Úroková míra je cenou, která se utváří na peněžním trhu jako výslednice střetu nabídky peněz s poptávkou po penězích (projevuje se jako pohyby cen na jiných trzích – např. převaha nabídky se projevuje poklesem úrokové míry.

Úrok je spolu s rentou implicitním důchodem, a proto je při vyjadřování čistého ekonomického zisku odečítáme.

11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace
Kapitálové statky se spolupodílí na tvorbě hodnot (prochází procesem výrobní spotřeby)→ vstupují jednorázově do výroby (oběžný kapitál) nebo spotřeba může probíhat postupně (fixní kapitál – budovy, strojní zařízení – postupně se opotřebovávají – není exaktně měřitelné→ pomocí účetních předpisů→ amortizační odpisy jsou formou, pomocí níž se proces opotřebení eviduje – vytváří předpoklady pro obnovu fixního kapitálu, protože odepsané hodnoty se shromažďují na amortizačním fondu).

Tři typy nezaměstnanosti:

- frikční nezaměstnanost – vzniká z neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi. Hraje zde roli i nedostatečná informovanost o nabídce volných pozic.
- strukturální nezaměstnanost – nabídka není v souladu s poptávkou po práci. Prohlubuje se technickým pokrokem.
- cyklická nezaměstnanost – souvisí s cyklickým kolísáním výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů tato složka narůstá.
- nezaměstnanost sezónních prací

Dobrovolná nezaměstnanost – upřednostňován volný čas, mohou mít nabídky pracovních míst, ale aktivně hledají jiné (za daných pracovních podmínek nechtějí pracovat). Označení stavu, kdy počet nezaměstnaných je nižší nebo roven počtu volných pracovních míst. Pokud by trh práce byl dokonale konkurenční, utváření rovnováhy by dospělo k řešení, kdy by byla nezaměstnanost v delším období pouze dobrovolná.
LE – počet zaměstnaných
L´ - ekonomicky aktivní obyvatelstvo.
úsečka LEL´ - rozsah dobrovolné nezaměstnanosti.

Nedobrovolná nezaměstnanost – díky nepružným mzdám – porušen čistící efekt trhu práce. Mzdy uvíznou na vyšší hladině, než odpovídá stavu rovnováhy trhu práce.

w* - vyšší mzdová hladina.

Méně zaměstnaných než při volných mzdách. Vzniká přebytek nabídky – ti, co jsou ochotni při této mzdové hladině pracovat, ale neexistuje pro ně pracovní příležitost.

w*A – zaměstnaní
AB – nedobrovolná nezaměstnanost.
BC – nejsou ochotni při dané mzdě pracovat – dobrovolná nezaměstnanost.

Přirozená míra nezaměstnanosti – politika tzv. plné zaměstnanosti se snaží o udržování tohoto ukazatele. Nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti – ekonomika dosahuje výkonu na úrovni tzv. potenciálního produktu – nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů). Dá se to řešit mnoha směry – omezování nabídky práce, stimulovat poptávku po práci.




11. Trh kapitálu

11.1 Pojetí kapitálu
Kapitál jako výrobní faktor je považován za faktor odvozený, druhotný = výsledkem předchozí hospodářské aktivity. Hledisko vzniku a zdroje je jednou z možností jak přistupovat k vymezení kapitálu – jako úspory přeměněné v investice, vydávané za účelem zhodnocení.

I přes výše uvedené vlivy tržní mechanismus na trhu práce funguje

což si můžeme ilustrovat na obrázku 10.5, kde se projevuje snaha odborů o zvýšení mzdy:

L – práce
w - mzda
w1 vzroste po opatření na w2. Množství původně poptávané práce L1 klesá na L2. E1 je bod původní rovnováhy a E2 odpovídá situaci, kdyby poklesla nabídka práce – ale k poklesu nabídky práce přeci nedochází (stále stejná)→ firma se adaptuje tím, že omezí poptávku po práci (propouštění) a zvýší mzdy (jen těm, co zůstanou). Jestliže omezení poptávky není možno realizovat (znemožněno kolektivními smlouvami) – hledá kompenzaci v oblasti širších pracovních podmínek.




10.3 Nezaměstnanost
Je to projev poruch na trhu práce, rozsah se měří pomocí ukazatelem míry nezaměstnanosti:

n – míra nezaměstnanosti
N – počet nezaměstnaných
L – počet práceschopných (pracují nebo se ucházejí o pracovní místo).

Mzda je specifickou cenou

Mzda je specifickou cenou, plní významnou reprodukční funkci – omezen pohyb mzdy směrem dolů (prostřednictvím smluv tlak na minimálně uchování výše reálných mezd).

Trh provází převaha nabídky nad poptávkou.
Faktory ovlivňující situaci na trhu práce:
- vynakládání práce je prostředkem získávání statků nutných k uspokojování potřeb.
- nabídka práce je podmíněna vývojem mimoekonomických (zejména demografických a sociálních) faktorů. Volba je velmi omezená (když nepřihlížíme k důchodovému efektu).
- poptávka je podmíněna využíváním práce s ostatními výrobními faktory.

Trh práce není dokonalý:
Mzdová oblast je také pod dohledem státní regulace. Působí zde i odbory (snaží se také utvářet mzdu)→ nepružnost (strnulost) jak na straně nabídky, tak na straně poptávky (nepružnost je podporována také omezenou zastupitelností pracovních sil. Pod vlivem ekonomických, sociálních i politických faktorů se na trhu práce prosazuje nepružnost mzdy směrem dolů.

Na nabídkové straně musíme odlišovat

Na nabídkové straně musíme odlišovat, zda transakce je prodejem (změnou vlastníka – tržní cena) nebo se jedná o pronájem výrobního faktoru (nájemné).

Teorie mezní produktivity:
Využívá se k vysvětlení cen výrobních faktorů – mezní produkt práce je klesající (předpokládáme to u každého dalšího pracovníka) – výše mzdy je závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (m-té) jednotky práce.
Vyjdeme z pojetí zákona klesajících výnosů a vlastnosti vývoje příjmů z mezního produktu (v tomto případě práce). Každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (za mzdu)→ podmínka najímání je přebytek mezního produktu práce nad mezním nákladem. Významnými veličinami postavení firmy jsou veličiny průměrné. Na dokonale konkurenčním trhu musí platit:

ARPF – příjem průměrného produktu výrobního faktoru – nejdříve roste, poté klesá

w – mzdová sazba
Klesající část MRPL od bodu A definuje poptávku po práci.

Čím níž jedeme po MRPL tím více se zvětšuje přebytek dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru.

Je to odvození individuální poptávky po práci v krátkém období.

10.2 Půda a pozemková renta
Půda – výrobní faktor, jehož množství je dané = fixní nabídka půdy. Nabídka půdy je nepružná vzhledem k ceně. Změna rozsahu poptávky po půdě se projevuje bezprostředně v cenách půdy – cenové posuny.

Pozemková renta (pr) – platí se za pronájem půdy, je ekonomickou realizací vlastnictví výrobního faktoru půdy (P). Její výši ovlivňuje vztah mezi nabídkou a poptávkou po půdě. Jestliže se vlastník rozhodne půdu prodat, zříká se tak důchodu (renty) z jejího vlastnictví.

Vliv na tržní cenu půdy mají i další faktory. Především vztah mezi nabídkou a poptávkou, očekávání spojovaná s trhem půdy, konkrétní motivace prodeje.

Půda jako faktor není homogenní – proto v důchodové podobě podíl půdy na tvorbě statků a služeb není stejný.


Diferenciace půd podle:
- kvalita – čím kvalitnější, tím poskytují více výnosu ze stejné kapitálové investice (snížení nákladů na jednotku produkce).
- poloha – např. vzdálenost od trhů.
→ může vzniknout přírodní monopol (založený na jedinečnosti půdy).

10.3 Trh práce

Koupě výrobního faktoru práce se sjednává s jejím vlastníkem a cenou je mzda. Cena je zase založena na motivaci nabídky a poptávky.
Poptávka po práci – je určena mezním produktem práce – MPL (stejně jako ostatní výrobní faktory) – podnikatel je ochoten najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří na závislosti množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.
Nabídka práce – domácnosti – efekt (mzda) musí být větší než oběť. Mzda – ocenění vynaložené práce (jejího mezního produktu). Nominální mzda není pro rozhodování tak důležitá, hlavní je reálná mzda (vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy – kolik zboží si může koupit).

w – reálná mzda
L – množství práce

S rostoucí mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu – domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce. To se zastavuje při určité míře reálné mzdy (wA), rostoucí reálná mzda omezuje nabídku práce. Když to bereme z pohledu domácností, domácnost upřednostní u svého člena „volný čas“ před nabídkou práce. Volný čas se využívá pro chod domácnosti, péči o děti atd. Je to způsobeno důchodovým efektem.

Domácnosti představují nabídkovou stranu

– motivováno maximalizací užitku.

Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).

o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).

Optimální množství výrobního faktoru (PF – cena výrobního faktoru):

MRPF = MCF = PF

Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu a naopak.
Jestliže MCF = MRPF – pro podnikatele je nepřijatelné nakupovat další výrobní faktor.

Podmínka maximalizace zisku:
Důležité je, že je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jsou, když se příjmy z jejich mezních produktů rovnají. Maximalizují ho tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:

Když dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, zatímco ostatní se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího levnějším.

Substituce respektuje dvě souvislosti:
- obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
- substituci není možno znázornit spojitou funkcí (především kapitálové statky), vždy omezena technologickými předpoklady.

Rovnováha na MC X MR

Rovnováha na MC X MR→ náklady mrtvé váhy – části přebytků, které se nerealizují (zanikají) v důsledku omezení rozsahu produkce.

Platí také, že se tím snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce.
Monopol prodává za cenu PM > P* a nabízí množství QM < Q*




10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů

10.1 Ceny výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů – prostředí v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob – utváří se na něm jejich ceny. Ceny vznikají střetem nabídky a poptávky po výrobních faktorech.

Způsob alokace – efektivnost či neefektivnost výroby – záleží na tom, jak dokáží subjekty na trhu výrobních faktorů uspokojit požadavky trhu výrobků a služeb.

Zvláštnosti trhu výrobních faktorů jsou dány:
- výrobní spotřebou (charakter spotřeby) – technologická podmíněnost (poptávají se po výrobních faktorech, které jsou vhodné technologicky pro výrobu).

- na straně poptávky, která je poptávkou odvozenou vystupují firmy – snaží se o maximalizaci zisku, ale neslouží jim k uspokojení osobních potřeb (nemůžeme motivaci poptávky vysvětlovat pomocí teorie mezní užitečnosti). Podnikatelské subjekty nakupují výrobní faktory proto, aby pomocí nich realizovali produkci (snaží se maximalizovat rozdíl mezi výnosy a náklady). Náklady jsou důležité – rozhodování se orientuje podle mezních hodnot.

D1 – původní poptávka po produkci firmy

MR1 – poptávce odpovídající mezní příjem; MC – mezní náklady; AC – průměrné náklady; E1 – bod rovnováhy při ceně P1→ firma realizuje mimořádný zisk (rozdíl mezi P1 a AC1 při rozsahu Q1). Realizace za tuto cenu přináší přebytek nad normálním ziskem, ale zároveň přiláká dodatečné producenty→ rozšíří nabídku→ cenový pokles→ klesá poptávka po produkci naší firmy na D2→ snižuje se mezní příjem na MR2. Snižuje se cena a nabízené množství na P2 a Q2→ vytváří se nový rovnovážný bod E2 jako bod dotyku D2 a AC.

Toto se dá chápat jako ideální řešení – obecně - Čím více jsou potlačeny preference výrobce, tím více se blíží tržní cena hladině průměrných nákladů AC.

Srovnání rovnováhy monopolistické a dokonalé konkurence:
Shoda: tržní cena odpovídá průměrným nákladům.
Rozdíl: narozdíl od dokonalé konkurence, nejsou minimalizovány průměrné náklady – cena se utváří za situace, AC > MC. Jako na ostatních trzích nedokonalé konkurence platí: P > MC.

9.5 Neefektivnost nedokonale konkurenčních trhů

Ve všech tržních strukturách nedokonale konkurenčního trhu dochází k projevům neefektivnosti (výrobní i alokační).
Efektivnost výrobní – trh nutí výrobce k tomu, aby vyráběli rozsah produkce, při kterém jsou minimalizovány náklady na jednotku produkce.
Alokační efektivnost – nejde jen o to vyrobit, ale i spotřebovat – vyrovnání mezních nákladů s prostředky, které jsou kupující ochotni vydat na koupi dodatečné jednotky produkce.

Přebytek spotřebitelů – rozdíl mezi množstvím peněžních prostředků, které by spotřebitelé byli ochotni za dané množství produkce zaplatit a kolik skutečně platí.
Přebytek výrobce – rozdíl mezi částkou, za kterou by výrobci byli ochotni prodat a částkou, za kterou skutečně prodávají.

E* - rovnovážný bod trhu.

Již na obrázku 9.1 je zobrazena výrobní neefektivnost. Alokační neefektivnost ilustruje následující obrázek.

Vznik oligopolních struktur

je odrazem vývoje výrobních podmínek – rozsah produkce nutné k efektivnímu podnikání, a vztah nákladových a poptávkové křivky odvětví. Vztah MC a MR určuje, kde jsou optima fungování. Jestliže je poptávka dostatečně vysoká, otevírá se prostor pro další firmy i menší producenty.

Utváření oligopolní rovnováhy je podmíněno vstupem dominantních firem na trh s adekvátní cenou, která:
- vytvoří rovnováhu tržní nabídky a tržní poptávky
- zabezpečí dominantní firmě vyšší zisk
- umožní malým firmám a středním firmám efektivní podnikání (normální zisk).

Vedoucí firmy si snaží zabezpečit dlouhodobě stabilizovaný vysoký zisk. Jestliže cena umožní firmám zaplnit prostor neuspokojené poptávky, trh se stabilizuje a uzavírá možnosti vstupu dalších kapitálů.

Postavení firem na trhu není rovnocenné – malé a střední jsou v postavení cenového příjemce (je pro ně výhodné, když je cena na vyšší hladině)→ mohou se snažit snižovat náklady a tím konkurovat nebo používají necenovou konkurenci (kvalita, zvláštní prodejní podmínky). Při zdokonalení technologií dominantní firmy→ posun průsečíku MC a MR vpravo. Každé snížení ceny dominantní firmou nebo změna koupěschopné poptávky se do postavení malých firem velmi intenzivně promítá.

Cenová tvorba v podmínkách oligopolní struktury

– důležitý faktor při snaze o dosažení stabilizace za výhodných podmínek pro vedoucí firmu. Hledání ceny záleží na:
Znalost vlastního výrobku – technická charakteristika, vhodnost pro uspokojování potřeb.
Analýza poptávky – rozměr, demografické, sociální a psychologické aspekty.
Analýza konkurenčních podmínek – předvídání reakce konkurentů vyrábějících nebo schopných vyrábět tentýž výrobek nebo substitut.
Tržní segmentace – založeno na tom, že poptávka je složena ze subjektů s různou koupěschopností a požadavky.

Postup při kalkulaci tržní ceny:
- rozhodnutí o míře zisku – tak, aby nedošlo k přesunu poptávky na stranu menších výrobců z důvodu vysoké ceny a také, aby cena vedla k rozvoji firmy.
- rozhodnutí o úrovni využití výrobních kapacit – aby byly volné kapacity – možná pružnost nabídky, stabilita.
- výpočet nákladů na jednotku produkce (AC) – od nich je odvozena cena zabezpečující požadovanou míru zhodnocení.
- stanovení ceny jednotlivého výrobku

Uvedené kroky se v konkrétní situaci zavádění výrobku na trh modifikují v závislosti na tom, jedná-li se o:

a) technologické inovace – zavedený výrobek se vyrábí pomocí nové technologie
b) výrobkové inovace (nový výrobek) – pokud je zároveň substitutem, musí jeho cena zohledňovat cenu výrobků dosud užívaných (metoda imitace). Když přijde na trh jako jedinečný→ možnost vysoké ziskovosti – postupně ho zavádí na trh, kdy cena postupně klesá po poptávkové křivce, až se ustálí na úrovni množství MC = MR.

Segmentace trhu – možnost vyšší ziskovosti – různé provedení výrobku v různých cenových hladinách – luxusní, středně náročný, masový.

Jedinečnost výrobku – nástrojem strategie proniknutí na nový trh.




9.4 Monopolistická konkurence a rovnováha firmy
Označována jako konkurence velké skupiny. Nedokonalost je založena na skutečnosti, že produkce jednotlivých firem není identická, produkt je diferencovaný a navíc působí řada dalších faktorů (značka, jméno firmy, reklama, tradice a zvyky spotřebitelů, aj.) – výrobce vstupuje na svůj, dočasně stabilizovaný trh – je tam velký konkurenční vliv, který se prosadí při nějaké tržní změně (diferencovaná produkce má charakter téměř dokonalých substitutů) – i když je firma ve „svém“ trhu v postavení monopolu, nemůže realizovat dlouhodobě zisk, který výrazně přesahuje hladinu průměrných nákladů.

Minimální ceny

– problematické – opatření na ochranu soutěže (pod nátlakem slabších konkurentů). Prodej výrobků pod úrovní nákladů má možnost realizovat jen velká firma (chce získat větší zastoupení na trhu). Je ale těžké zjistit minimální cenu. Garantovaná hranice cen také podporuje stagnaci.

Zákon se snaží omezit:
Umělé udržování tržních cen – na základě smluv mezi výrobci a prodejci.
Vázané prodeje a úmluvy o nich – zboží A je prodáno pouze, je-li zákazníkem koupeno zboží B.
Cenová diskriminace – firma prodává tentýž výrobek různým zákazníkům za různé ceny.

Dodatečné daňové zatížení monopolu – argumentací je odčerpání nepřiměřených monopolních zisků. Efekt účinku je problematický, vede totiž k omezování nabídky a tím u růstu ceny (monopol to zdanění chápe jako nákladová položka, rostou náklady→ optimalizace výstupu monopolu).

Pozitivní stránkou regulací je to, že svojí existencí usměrňují monopoly a jejich praktiky k přijatelným formám. Ale současně je nutno zvažovat, že každý zásah omezuje konkurenci. (monopol také musí hledět na dobré jméno a snaží se o stabilizaci dlouhodobě výhodného postavení – před možností maximalizovat zisk v dané chvíli, takže nemá úplně volné pole působnosti).

9.3 Rovnováha v podmínkách oligopolu

V moderních ekonomikách převládá převaha několika málo firem, dodávajících rozhodující část produkce – oligopolní struktury.

Dt – tržní poptávka
Dd – poptávka po výrobcích dominantní firmy (můžeme si představit i jako uskupení několika hlavních firem, jsou samostatné, ale provádí jednotnou tržní politiku – na základě např. kartelových dohod o kvótách a cenách). Nabízí produkci qd (průsečíkem MC a MR). Může realizovat za cenu PO. Bod Eo je bodem rovnováhy dominantní firmy.

qt - qd – tržní prostor, který zůstává otevřený dalším firmám(ty co jsou za ceny PO schopny fungovat).

Bod H – bode rovnováhy odvětví – tržní cena PO a nabízené množství qt.
Dominantní firma nemůže volit cenu vyšší než je PO. Důvodem je přítomnost konkurenčních firem, jsou méně významné, ale schopné fungovat při ceně PO. Kdyby chtěla dominantní firma realizovat vyšší cenu→ došlo by k přesunu poptávky na stranu malých firem.

Kritika monopolu:

- monopol má tendenci omezovat rozsah nabízené produkce. Dokonce méně, než odpovídá průsečíku MC a AC.
- omezováním budeme rozumět, že rozsah výroby je vždy menší než odpovídá maximalizaci užitku spotřebitelů (tam, kde MC X D).
- jakémukoliv omezení výroby zákonitě odpovídá vyšší cena (monopol tím může sám tvořit cenu).

Kritika zdůrazňuje tři prvky:
1. Ceny, za které monopol realizuje jsou vyšší než ceny, které by se utvořily na trhu dokonalé konkurence (cena je vyšší než minimum AC).
2. Monopol nevyrábí s minimálními náklady (zdražuje výrobu).
3. Monopol má tendenci omezovat rozsah nabídky a tím omezuje i spotřebu.

Monopol také tvoří bariéry pro vstup do odvětví a celkově svojí činností stimuluje stabilizaci tržních poměrů, včetně cen→ utlumení cenových informací a pružnosti tržního systému.

9.2 Protimonopolní regulace

Vznik heterogenní struktury (před sto lety) vyústil v požadavek uchovat rovné možnosti pro nerovné konkurující subjekty. Snaha rozdělit velké firmy na menší, ale to se nemohlo povést:
- velikost firmy je jev objektivně podmíněný konkrétními technickými a technologickými možnostmi.
- podnikatelská sféra si našla způsoby, jak zákonná omezování obcházet – rychlý rozvoj koncernů, holdingových společností, tajných dohod.
Ale trh bez monopolních výhod (firmy se vždy snaží získat výhodu→ konkurence→ pozitivní vliv) → dochází k závěru, že společnost musí žít s monopoly, akorát se musí zákonně usměrnit do přijatelného postavení. Dochází ke sledování cenové politiky firem, dodržování pravidel hospodářské soutěže:
Nástroje regulace:
- zákonné normy – postihuje zneužívání výhody (protikartelové a protitrustové zákonodárství) – rozpuštění firmy, pokud využívá postavení k nepřiměřeným ziskům.
- daňová politika – progresivní metoda zdanění – odčerpává nejvyšší podíl z nejvyšších zisků.
- stát může oslabit monopol v daném podnikání tím, že vstoupí do odvětví (nesleduje ziskové kritérium) nebo nějak podporuje konkurenční firmy.
- jsou to možnosti využívání tržního prostředí k regulaci monopolu.
Dva základní přístupy:
a) stimulace konkurenčního prostředí
b) cenová regulace

CENOVÁ REGULACE

– má mnoho odpůrců, jelikož:
- administrativní určení ceny ji zbavuje tržního charakteru (může být stanovena nízko nebo vysoko – nejlépe je stanovit ji jako průsečík poptávky s AC – je ale těžké věrohodně to zjistit).
- působí na ztrátu motivace.
- i když bude cena vyšší než průměrné náklady (bude přinášet monopolní zisk), neznamená to, že je to pro trh spotřebitele nevýhodné – jestliže dominantní firma používá technologii zabezpečující vyšší efektivnost, zlevní produkci po stránce výrobní→ cena monopolního zisku může být nižší než cena ostatních výrobců.

Vzniká alokační efektivnost, ale výrobní efektivnost pokulhává.
(výrobní efektivnost – minimalizace průměrných nákladů na výrobu; alokační efektivnost – nejvyšší možná kombinace komodit při daných zdrojích a technologii).
Cenová regulace upřednostňuje okamžité řešení (krátkodobé hledisko) oproti dlouhodobému výsledku spojenému s tržním řešením. Jestliže výrobce realizuje monopolně vysoký zisk, je to dané cenou, za kterou je koupěschopná poptávka nakupovat. Proto se do tohoto odvětví snaží dostat více firem, jelikož je vysoce ziskové→ zvyšuje se nabídka→ cena přirozeně klesá.

9. Rovnováha na trzích nedokonalé konkurence

9.1 Rovnováha výrobce v postavení monopolu
Celkový objem nabídky. Výsada, o kterou se monopol opírá, vytváří výhodné předpoklady pro maximalizaci rozdílu mezi celkovým příjmem a celkovými náklady→ trvalé ziskové zvýhodnění. Monopolní firma využívá překážek vstupu do odvětví. Diktát ceny není neomezený – musí mít optimální kombinaci množství realizované produkce a ceny (závislost na tvaru poptávkové křivky – resp. cenové elasticitě). Monopol vytváří nátlak na poptávku, nutí ji se podřizovat – avšak ji nepřehlíží a neignoruje.
To lze dokázat na:
- monopol je tržním producentem – existence je spojena s realizací
- poptávka je funkce vyjadřující ochotu nakupovat daný produkt v různém množství a cenách.
- v reálných tržních podmínkách existují substituty (možnost vzdát se spotřeby určitého statku).
Monopol nemůže mít absolutní nadvládu, lidé se můžou svobodně rozhodnout, že zboží nekoupí.

Monopolní firma vychází jako každá jiná z porovnání mezních nákladů a mezního příjmu. Monopolní firma je schopna měnit tržní situaci (podle dodávané produkce). V podmínkách nedokonalé konkurence je mezní příjem klesající – závislé na poptávce (větší množství může realizovat za nižší cenu). Křivka průměrného příjmu bude zároveň poptávkovou křivkou.

Je-li poptávka na trhu dána→ otázky:

- jaký bude rozměr nabízené produkce a jaká bude jeho cena
- co z rozhodnutí vyplývá pro tržní situaci a tržní poměry.
- co z existence monopolu plyne pro spotřebitele a pro výrobu.

MC = MR – optimální rozměr produkce (rovnováha E) – víc nedodá, již by se to projevovalo snižováním ziskovosti. Průsečík MC a MR určuje rovnováhu i v případě monopolního výrobce.

Nabídka má rozměr qM→ rozměr poptávky umožňuje prodávat za cenu PM. Tato cena je vyšší než jsou AC (bod A a cena PA) produkce qM. Cenou PM se realizuje přebytek průměrného příjmu.
Obsah obdélníka s vrcholy PA, PM, EM, A – celkový rozměr zisku z prodeje produkce qM.
→ monopol má pozici cenového tvůrce (v dokonalé konkurenci je firma cenovým příjemcem).

Ztráty mrtvé váhy – není realizováno to, co se realizovat mohlo.

Přebytek spotřebitele – max., kde je MC X AR

Přebytek výrobce

KONCERN

– organizační forma spojující formálně nezávislé firmy. Ovládány prostřednictvím finanční kontroly (může jít o holding). Dnešní koncerny mají mnohooborovou strukturu, která nesleduje linii výrobní návaznosti. Vyhledávají volné trhy pro přebytečný kapitál.

V polovině 20. století – vědecko-technická revoluce – firmy získávají technologie umožňující výrobu individualizované produkce (překonání technologií pro hromadnou výrobu) – jsou schopny vytvořit sami kompletní složitý výrobek. Pokračuje proces diverzifikace výrob a změny přináší i nové podmínky pro fungování malých firem.

Charakteristika soudobého trhu:
Z toho, že se trh otevírá pro vyšší počet subjektů na straně nabídky, nevyplývá omezování tržních nedokonalostí, či snižování koncentrace v odvětvích. Platí:
- rozhodující část nabídky náleží několika málo firmám, ostatní firmy se musí podřídit jejich cenové politice.
- firmy se snaží lišit a tím vytvořit vlastní individuální trh (využívají speciální prodejní podmínky, snahu maximálně vyhovět zákazníkovi). Na reálném trhu není produkce volně zastupitelná substituty.
- člověk setrvává u osvědčené značky, na jeho chování působí vliv setrvačnosti.
- poptávka je pod nátlakem reklamy.

Chování firmy k upevnění pozice:

- firma usiluje o snížení nákladů (dodatečný zisk, ochrana před poklesem ceny).
- firma usiluje o zvýšení o svého tržního podílu – silnější kapitál (odolnější proti tržním výkyvům). Ale to předpokládá přeměnu dodatečných prostředků (realizovaných zisků) v dodatečné kapitálové statky (investice).

Čím je intenzita konkurenčního prostředí silnější, tím je postavení firem méně stabilní.




8.2 Nové organizační struktury a vlastnické formy firem
Sdružování podnikatelů má různé podoby a podmínky (na základě písemné smlouvy, zahrnující obchodní název firmy, jména společníků, předmět činnosti, způsob rozdělení zisků či úhrady ztrát, způsob zániku a vypořádání společníků).

VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST (V.O.S) – min. 2 společníci, ručí celým svým majetkem – společnost s ručením neomezeným. Mohou přistoupit noví (na základě nové smlouvy). Každý má právo zastupovat společnost (není-li uvedeno ve smlouvě jinak) a podílí se na řízení.
SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM (S.R.O.) – ručí do výše vkladu, musí ho vložit ke kmenovému jmění společnosti (nemohou být převáděny a obchodovány). Při založení se volí jednatel (nemusí být společníkem), zastupuje ji navenek.

KOMANDITNÍ SPOLEČNOST (K.S.)

– kombinace společnosti s ručením omezeným a neomezeným. Dva typy společníků – komplementáři (ručí za společnost neomezeně – vedou a zastupují) a komandisté (s ručením omezeným – právo kontroly).

TICHÁ SPOLEČNOST – forma, která se opírá o vnitřní vztah mezi vlastníkem podniku a jeho tichým společníkem (podílí se na činnosti jen svým kapitálovým vkladem). Nese podíl na zisku i ztrátě, ale nevystupuje jménem této firmy – firma má charakter soukromého individuálního podniku.

AKCIOVÁ SPOLEČNOST (A.S.) – kapitál je tvořen jednotlivými podíly členů→ akcie – potvrzení o kapitálové účasti (opravňující k podílu na zisku). Valná hromada akcionářů – řídí činnost podniku, když valná hromada nezasedá, řídí firmu správní rada, dalším orgánem je dozorčí rada. Podíl jednotlivých akcionářů je závislý na výši kapitálové účasti (počet hlasů, výše zisku). Kontrolní balík akcií – 51% akcií (avšak stačí i méně, záleží kolik jak jsou akcie rozptýlené) – průlom do procesu koncentrace (do podnikání se dostávaly i drobné úspory obyvatelstva). Cena akcie je pružná (záleží na nabídce a poprávce).

HOLDINGOVÁ SPOLEČNOST – odvozená od akciové - Forma založená na ovládání dalších akciových společností prostřednictvím kontrolního balíku akcií→ systém vzájemného propojení→ „mateřské společnosti“, „dceřiné společnosti“, „vnukovské“ společnosti“.

Přechod k těmto formám pomohl překonat bariéry

Přechod k těmto formám pomohl překonat bariéry, jež soukromé individuální vlastnictví nebylo schopno překonat. Rozvoj oligopolní struktury se projevil změnami forem konkurence. (velké firmy díky nižším nákladům a technologii mohou eliminovat ty menší)→ zpochybnění cenové konkurence→ jelikož je v odvětví málo firem→ otevírá se místo k dohodě (krátkodobé, i na jednotlivé tržní operace)→ vznikají struktury díky nim se prosazují monopolní výsady:
KARTEL – dohoda výrobců téže produkce o cenách (rozdělení trhu). Uchovají si výrobní samostatnost. Smlouva jim zaručuje, že jim ostatní zúčastněné firmy nebudou konkurovat, porušení se penalizuje. V některých zemích má kartel podobu tajné dohody (když je to zákonem zakázáno).
SYNDIKÁT – také sdružuje producenty stejné produkce. Uchována výrobní samostatnost firmy – ale odbyt je realizován prostřednictvím syndikátu a jeho obchodní sítě.

TRUST – podoba akciové společnosti – firmy ztratily výrobní i odbytovou samostatnost – navenek vystupuje jako jednotná firma založená na kapitálovém spojení: horizontální linie (firmy téhož odvětví); vertikální linie (po linii výrobní návaznosti) – označováno i jako KOMBINÁT→ posílení tržního podílu→ opět může projít právními úpravami.

Důsledek dělby práce

Důsledek dělby práce = zjednodušení jednotlivých úkonů→ tím byly vytvořeny předpoklady pro nahrazení lidské ruky strojem→ zrod průmyslové revoluce – přechod ke strojní velkovýrobě, důležité aspekty:
- vzniká kapitalistická továrna – kooperace strojů – Pracovní síla ztrácí své dominující postavení ve výrobě, mění se v obsluhu.
- roste rozsah (množství) kapitálových statků nutných k podnikání.
- celkově roste rozměr trhů.

Toto období bývá označováno jako kapitalismus volné soutěže (asi do 70. let 19.st.) – trhy se nejvíce přibližovaly předpokladům dokonalé konkurence. Tržní mechanismus fungoval jako „ideální“ nástroj samoregulace.

Ekonomiku tohoto období (hovoříme o homogenní struktuře) je možno charakterizovat následujícími znaky, které současně charakterizují výrobní jednotky:
- firmy působící v jednotlivých odvětvích byly srovnatelné (technika, objem produkce, velikost kapitálových statků).
- postavení firem bylo (vratké) labilní – dodávaly jen malou část nabídky odvětví (silná závislost na trhu).
- tržní cena byla jednoznačně objektivní veličinou
- množství kapitálu potřebné pro podnikání v jednom odvětví, umožňovalo podnikat i v jiném odvětví (nebyly ještě vytvořeny bariéry pro vstup do odvětví).
- firemní kapitál byl rodinným kapitálem a činnost řídil vlastník kapitálových statků.
→ všechny tyto okolnosti nutily, aby získali majoritní postavení na trhu (pomocí investic).

Tendence stimulačního a diferenciačního efektu tržního mechanismu:

- koncentrace kapitálu potřebného k podnikání.
- substituce práce kapitálem (stroje za lidi).
- snižování počtu firem v odvětví, růst prosperujících na úkor jiných.

Druhá polovina 19. století – zásadní proměna tradičních a vznik nových odvětví – např. počátek výroby oceli a její rychlý vzestup→ její cena se začala snižovat→ rozvoj stavebnictví. Také se začala hodně používat měď (rozvod elektriky). Další rozvoj strojírenství, chemie, vývoj spalovacích motorů (doprava). Vyšší dostupnost energetických zdrojů (přechod ke střídavému proudu).
Proměnila se výrobní základna, ale změnily se i podmínky pro podnikání. Homogenní struktura hospodářství se mění na heterogenní. Od konce 19. století soutěží firmy, jejichž ekonomická síla je rozdílná→ vznik dominantních firem.

Rozvojem technologií se vytvářely předpoklady pro možné inovace, avšak pro určité změny bylo zapotřebí velmi vysokých finančních kapitálů→ to překračovalo možnosti individuálních podnikatelů→ sdružování jednotlivých individuálních kapitálů→ vznikají společnosti→ vytlačování rodinných podniků – podniků v individuálním vlastnictví.

Obdobní situace nastane

Obdobní situace nastane, když firma zavede zdokonalení (sníží náklady). Firma pak realizuje zisk→ ostatní firmy však brzo inovaci také zavedou (u výrobců dojde ke snížení AC, MC se posunou u všech doprava – vzroste tržní nabídka a dojde k poklesu tržní ceny). Klesající cena bude nutit výrobce ke snižování výstupů). Obnovena bude rovnováha splňující p = AC = MC = MR = AR.

Fungování dokonale konkurenčního trhu je efektivní:
- firmy se snaží vždy dosáhnout optima, jsou minimalizovány náklady na jednotku produkce.
- to platí pro firmy ve všech odvětví.

Funkce cen na reálném trhu:
Reálné trhy 20. století jsou plny výrobců, kteří jsou tak silní, že dokáží ovlivňovat tržní situaci→ vytvářejí bariéry→ zabraňují vstupu do odvětví→ má to vliv na ceny a intenzitu prosazování její funkcí (hlavně na alokačních funkcí cen – nevyužívají zcela zdroje, protože je k tomu netlačí). Čím dále je trh od dokonalé konkurence→ víc se snižuje informační a stimulační funkce cen (nátlak na stabilizaci cen).

Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti

Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti tehdy, jestliže jsou zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného subjektu→ v podmínkách alokační efektivnosti se tedy může zvýšit užitek jedné osoby jen za cenu snížení užitku někoho jiného – Paretova efektivnost nebo Paretovo optimum.

Pohyby cen spojené s prodlužováním časového období:
Zvýšení koupěschopné poptávky→ následuje cenový vzestup→ jeho rozměr je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme:
a) velmi krátké období – nabídková křivka je nepružná – křivka S1 – jestli se zvýší poptávka z D1 na D2, bude tím vyvolán cenový vzestup z p1 na p2. Novým bodem rovnováhy bude E2. Množství produkce je stále stejné (q1 = q2)
b) v krátkém období – mohou reagovat výrobci na poptávky v rámci existujících výrobních kapitálových statků→ částečně pružná S2. Objem produkce se zvýší na q3. U ceny se projevuje cenový dopad z důsledku zvýšení nabídky.
c) dlouhé období – investice umožňují rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je ještě pružnější.
Vzestup poptávky způsobil cenový vzestup, ale dlouhodobě se prosazovala tendence k poklesu vzedmuté ceny.

Intenzita síly stlačující cenu p2 je závislá na schopnosti nabídky rozšiřovat nabízené zboží.

8. Trhy nedokonalé konkurence
Současné tržní struktury jsou produktem změn, které provázely vývoj tržního hospodářství, zejména jeho výrobních subjektů, a to po stránce technické i vlastnické.


8.1 Základní souvislosti vývoje výrobní jednotky tržního typu
Tržní výroba se začala rozvíjet na úrovní rukodělné řemeslné práce (výrobce vyrábějící na vlastním zařízení, jako samostatný výrobce statku). Malovýroba měla převládající podíl na celkové produkci – trh sehrává koordinační funkci – propojoval výrobce oddělených dělbou práce a vlastnictvím (také nástroj kooperace místních trhů). Charakteristická je tendence setrvačnosti – zdokonalování je pomalé (výkonnost souvisí se stupněm zvládnutí pracovních postupů).
Produktivnost (účinnost využívání zdrojů) se zvýšila s přechodem k manufakturní výrobě – nadále se opírala o zručnost, ale znamenala průlom do tradiční dělby práce a specializace – každý pracovník se specializoval na jednu část výrobku, ve dvou procesech:
- heterogenní manufaktura – dělba práce podle součástí z nichž se skládal výrobek.
- manufaktura organická – dělba práce založená na operacích.

Funkce ceny:

- informační – kupujícím i prodávajícím – o potřebách, zálibách, výrobních možnostech. Systém přenosu cenových informací se zdokonaluje (současné komunikační zdroje). Na nedokonale konkurenčních trzích je oslabována funkce informací vlivem faktorů, působících proti utváření cen (státní zásahy, monopolní snahy o cenovou stabilizaci). Subjekty taky musí být motivováni, aby tuto informaci užili – vlastnická suverenita.

- alokační (regulační) funkce – spjata s cenovými pohyby – změna preferencí (změna proporcí mezi nabídkou a poptávkou). Cenový vzestup je odrazem převahy poptávky a vyjadřuje ochotu trhu zaplatit. Převaha nabídky – cenový pokles. Výsledkem přehodnocování je přemisťování zdrojů z výrob, kde klesá cena – důsledek preference nějakého výrobku.

- stimulační funkce – směrem k výrobcům - Stimulační funkce je projevem vnitřního stimulu tržního systému k prosazení technického pokroku ve výrobě – např. v dokonale konkurenčním prostředí je jediná možnost zisku prostřednictvím snížení nákladů na výrobu (výrobce nemůže ovlivnit cenu). Cena nikdy není stejně příznivá pro každého výrobce (rozdílná technologická vyspělost). Cenu, za kterou by výrobce chtěl realizovat můžeme vyjádřit jako součet nákladů (c) a zisku (z), tedy: P = c + z

Diferenciační dopad na výrobce

– souvisí se stimulačním účinkem – ti nejsou schopni dosáhnout srovnatelné úrovně nákladů→ vyšší náklady je zbavují prostředků na rozvoj→ konkurenční prostředí eliminuje (vylučuje) výrobce, kteří nejsou schopni efektivně využívat zdroje.
- omezovací funkce – směrem ke spotřebitelům – jsou vyloučeni ti, kteří nejsou schopni tržní cenu uhradit.
- funkce distribuční – nástrojem distribuce důchodů při směnných transakcích.





7.4 Efektivnost trhu dokonalé konkurence
Výrobce nemá možnost cenu ovlivnit (je k němu objektivní) – na trhu dokonalé konkurence.

Platnost grafu rovnováhy firmy musí být v podmínkách dokonale konkurenčního trhu všeobecná (platí pro každou firmu.
Jestliže se na trhu utvoří cena p1→ je výslednicí střetu nabídky (S1) a poptávky (D1) – firmě se uhradí náklady→ rovnovážný bod E1. Když dojde k růstu poptávky (z D1 na D2)→ E2→ vzestup ceny na P2→ firma na to reaguje a rovnováha (E2) vzniká na novém MR (P2) a na původních MC→ P2 > AC = ZISK→ do odvětví vstupují dodateční výrobci→ posun tržní nabídky (z S1 na S2)→ nová rovnováha trhu v bodě E3 (průsečík D2 a S2 )→ cena poklesla na dřívější úroveň→ optimum firmy se navrací do výchozího rovnovážného bodu (E3 = E1) – firma omezila rozsah nabízeného množství na původní úroveň.

Zisk nebo ztráta firmy

Zisk nebo ztráta firmy na dokonale konkurenčním trhu je jen krátkodobý jev.
Zisk může být vyvolán:
- výrobce snížil náklady. Ale i ostatní výrobci v krátké chvíli zdokonalení zavedou. AC v odvětví klesne pod AR.
- obdobná situace může nastat vzestupem tržní ceny (ztráta je vyvolána poklesem tržní ceny).


Z dlouhodobého hlediska musí mít výrobce uhrazeny náklady. Musí platit P = AC.




7.3 Funkce cen
Cenu můžeme mimojiné chápat i jako propojení současnosti s minulostí, ale také s budoucností.
Minulost – faktor formující poptávku nabídku (dáme přednost nějakému výrobku kvůli jeho značce – vycházíme ze zkušenosti). Utváření hierarchie našich potřeb je dlouhodobý proces. Nabídka je výsledek minulé alokace zdrojů.
Přítomnost – cena vyjadřuje situaci, která nastala nyní.
Budoucnost – pod vlivem očekávání (ovlivňuje i současné ceny).

Podle ceny se subjekty rozhodují (užitek X oběť).

Pokud se změní poptávka

(při nezměněné nabídce), mění se i tržní cena→ firma se dostává z rovnováhy a hledá novou rovnovážnou situaci (změnou rozsahu produkce).

Kdy vstupují výrobci do odvětví:
Jde o vztah průměrných nákladů a průměrných příjmů, to že mají totožné výrobky a postavení na trhu neznamená, že jsou jejich náklady stejné. Jestliže platí:
AC > AR
potom nejméně schopní výrobci výrobu opouští, nerealizují potřebný zisk, mají ztrátu.

AC < AR
dojde k tomu, pokud dojde k cenovému vzestupu v důsledku růstu poptávky→ odvětví přitahuje pozornost výrobců. Ceny obsahují přebytek AR – AC.

Jen tehdy, jsou-li AC a AR vyrovnány, jsou vytvořeny předpoklady rovnováhy odvětví z hlediska dlouhodobého – neexistuje motivace ke vstupu dodatečných výrobců ani motivace ukončení činnosti výrobců působících v odvětví.

Podmínka rovnováhy firmy v rámci odvětví (z dlouhodobého hlediska) je rovnost:
MC = MR = P = AR = AC

Příjem zahrnuje následující položky:

- úhradu vložených spotřebovaných prostředků (u kapitálových statků ve výši opotřebení).
- důchody vynaloženým výrobním faktorům: mzdy (práce), úrok (výnos použitého kapitálu), renta (důchod z užití půdy), odměna za podstoupené riziko podnikání.




7.2 Nabídková křivka firmy
Na dokonale konkurenčním trhu firma volí výstupy, tak aby došlo k vyrovnání mezních nákladů (MC) a mezního příjmu (MR = P) – BOD VYROVNÁNÍ.

A, B, C – body rovnováhy firmy při poptávkách d1, d2, d3.

Přizpůsobování firmy měnící se situace na trhu:
Variabilní složka nákladů hraje v rozhodovacím procesu firmy významnou hranici. Pokud by z důvodu poklesu ceny poklesl příjem pod úroveň variabilních nákladů, firma ukončí činnost.

U – bod ukončení činnosti – pod cenu Pu nemůže firma jít, nemohla by uhradit variabilní náklady.

Nabídku firmy představuje rostoucí část křivky MC, která začíná v bodě ukončení činnosti U.

Mezi faktory ovlivňující nabídku je také nutno zařadit:

- cena výrobku – podle ní poměřuje a hodnotí náklady na výrobu.
- průměrné náklady na výrobu – pokud jsou nižší než tržní cena→ zisk. Náklady jsou závislé na technice a cenách vstupů.
- ceny výrobních substitutů – výrobu jednoho statku může nahradit výrobou druhého.
- organizace trhu (tržní struktura) – jestli je trh blízko dokonale konkurenčnímu nebo monopolnímu prostředí.
- jiné vlivy – např. státní hospodářská politika, živelné pohromy atd.

Posun po nabídkové křivce – při změně ceny vlastního výrobku.
Posun nabídkové křivky – zdokonalení technologie, snížení cen vstupů atd.

I firmy volí takové kombinace vstupů, aby minimalizovali výrobní náklady. Zapojuje tolik jednotlivých výrobních faktorů, při kterém nastává rovnost jejich mezních produktů (MP) v poměru k cenám. Platí pravidlo nejmenších nákladů:
Jestliže dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, dojde k substituci (při levnějším výrobním faktoru budou nahrazovány výrobní faktory dražší).

7. Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu

7.1 Postavení firmy v podmínkách dokonalé konkurence
Jednotlivá firma nemůže ovlivnit celkovou tržní nabídku, ani tržní situaci a cenu. Cena je vůči firmě objektivní. Poptávka po produkci firmy je dokonale pružná a jakýkoliv rozsah své produkce prodá za tutéž cenu.
Jestliže je tržní cena P = 150, tak v podmínkách dokonalé konkurence platí:

MR = AR = P – Kdy dosáhne firma rovnováhy v uvedených podmínkách?? Musíme otázku upřesnit podle toho, o jaké časové období se jedná:
a) z hlediska krátkého období – firma může měnit pouze variabilní náklady (VC), snaží se maximalizovat zisk, ale každá jednotka produkce má vyšší mezní náklad – na druhou stranu mezní příjem z každé další jednotky zůstává stejný. Dokud je MR větší než MC→ může zvyšovat rozsah výroby.

Bod E – bod rovnováhy firmy. Při rozsahu výroby qE dosahuje firma rovnosti:
MR = MC

b) z hlediska dlouhého období – rovnováha je závislá na rovnováze odvětví jako celku – firmy v odvětví jsou schopny uspokojit požadavky poptávky a nastala rovnováha tržní nabídky a tržní poptávky.
Dojde-li ke změně tržní ceny→ změní se MR.

ACL – obalová křivka

– průměrné náklady z hlediska dlouhého období.

Svá rozhodnutí o rozsahu výroby firma nevyvozuje z poměřování samotných nákladů, ale vždy ve vztahu k příjmům. Pro firmu není významné množství produkce, při kterém jsou minimalizovány náklady na jednotku produkce (minimální AC). Těmito náklady není zaručen nejvyšší zisk. Dlouhodobé MC mají obvyklý tvar U-křivky a pak prochází minimem ACL.




6.3 Příjmy a zisk firmy
Celkový příjem (TR) – veškeré peněžní příjmy (tržby), které firma získá za realizovanou produkci:

Pokud se nemění cena, celkový příjem roste s rostoucím objemem realizované produkce.
Zisk, ztráta – vztah příjmů a nákladů. TR – TC – existuje dvojí pojetí zisku, které je důsledkem již známé možnosti interpretovat dvojím způsobem náklady:
a) účetní zisk – zachycen pohled podnikatele – vychází z nákladů evidovaných v účetních knihách (tzv. explicitní náklady) – to co podnikatel skutečně vynaložil v peněžní formě (nákup strojů, surovin, energie, mzdy atd.). Podnikatel odečte náklady od příjmů a rozdíl je ziskem, slouží k poměřování úspěšnosti.

čistý ekonomický zisk

– podnikatel může vynakládat ve skutečnosti náklady vyšší, než jsou náklady účetně vedené. Vynakládá je v souvislosti s používáním výrobních faktorů, které jsou v jeho vlastnictví a za které neplatí. Je to spojeno s náklady (ztracené) příležitosti = alternativní náklady = představuje hodnotu ušlého statku nebo služby→
ekonomický zisk = účetní zisk minus náklady ztracené příležitosti → Implicitní náklady alternativního použití výrobních faktorů.

Jestliže firma usiluje o maximalizaci zisku na tu kombinaci množství produkce a ceny, při které je zisk maximální. K tomu nestačí jen celkové příjmy, větší vypovídající schopnost mají:
Průměrný příjem (AR):

Mezní příjem (MR) – přírůstkem celkového příjmu (tržby) dosaženým realizací dodatečné jednotky produkce.




6.4 Minimalizace nákladů
Jestliže se náklady firmy na jednotku produkce s rozšiřováním výroby (od určitého rozsahu produkce) zvyšují, může při dané technice výrobce vyrábět více pouze za vyšší cenu. Výrobci mají různé technologie, což nákladovost ovlivňuje přímo. Rozšířením výroby vstupem dodatečných (méně produktivních) výrobců předpokládá, že bude možno prodávat za cenu vyšší→ to je přesvědčí vyrábět více zboží.

Vztah mezi náklady:

Mezní náklady ovlivňují vývoj variabilních i celkových nákladů. Projevují se i v nákladech průměrných – ty nejdříve klesají, v jejich minimu je protíná křivka mezních nákladů a pak už mají růstovou tendenci.

Rozsah výroby je výhodný jen po qm, za touto hranicí je výroba už velmi nevýhodná.

Krátkodobou analýzu trhu doplníme zavedením:
Průměrné fixní náklady – budou klesající – s rozšiřováním výroby se rozkládají na stále větší soubor produkce:

Průměrné variabilní náklady – ovlivněno vývojem mezních nákladů. Stejně jako průměrné náklady klesají, v bodě minima jsou protínány mezními náklady a potom rostou. Protože platí:

Křivka AVC se přibližuje ke křivce AC.

Kdy může být pro firmu výhodné vyrábět za hranicí qm?

Z hlediska:

a) krátkého období – jakékoliv větší množství produkce nebude firma vyrábět s minimálními možnými náklady na jednotku produkce. Přesto se jí může vyplácet, neplatí striktně, že když vyrábí s minimálními průměrnými náklady, že to bude nejpříznivější.
b) dlouhého období – když je dostatečně dlouhé, dovoluje firmě využívat dodatečné výrobní faktory – INVESTIČNÍ AKTIVITA – ta dovede udržet nebo snížit mezní náklady. Nové investice znamenají přechod k novým, směrem doprava posunutým křivkám mezních a průměrných nákladů. Tím získáme rozsah výroby qz, jenž by byl za předchozí úrovni kapitálových statků a technologií nevýhodný.
index m – podmínky původního kapitálového vybavení.

index z – podmínky po provedených investicích.
qp – qz = prostor pro další rozšiřování výroby.

Snaha o výrobu produkce rozsahu qp, qr by se však mohla realizovat znovu jen na základě investic.
Hranice zdokonalování je konečná – OPTIMUM – po kterém již nejde dosahovat růstu výkonu a snižování nákladů současně.

ACL – obalová křivka – průměrné náklady z hlediska dlouhého období.