Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

25) Efektivnost a spravedlnost

Mikroekonomie

25. Efektivnost a spravedlnost. Vliv státu na efektivnost tržního mechanismu z pohledu jednotlivých ekonomických škol. (Keynesiánci a soudobé neokonzervativní školy).

Ani v případě dokonale konkurenčního modelu není jisté, že efektivní situace bude společensky žádoucí. Aby bylo možné zjistit, která situace je pro společnost výhodnější, je nutné provést určité srovnání mezi spotřebiteli. Pro takovou volbu neexistuje univerzálně přijatelné kriterium.

Daná alokace může být označena za:
• Ekonomicky efektivní, když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného.
• Spravedlivou, když je spojena se spravedlivým rozdělováním příjmů a bohatství.
Teorie společenského blahobytu je zaměřena na nalezení těch alokací, které jsou současně efektivní i spravedlivé. Společenský blahobyt je chápán jako synonymum úrovně uspokojení či užitku členů společnosti. Funkce společenského blahobytu je výčtem faktorů, které společenský blahobyt určují. Zahrnuje:
• Celkové množství produktů a služeb
• Způsob, kterým jsou rozdělovány
• Zdraví společnosti
• Množství volného času
• Stupeň znečištění prostředí
• Politickou stabilitu
• Množství vodních srážek
• A jiné relevantní faktory

Kritéria efektivnosti a společenský blahobyt
Za předpokladu měřitelnosti užitku můžeme použít různé kombinace užitku obou spotřebitelů k sestrojení křivky hranice dosažitelného užitku.
Křivka hranice dosažitelného užitku znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů (všechny kombinace užitku dvou spotřebitelů, které mohou být dosaženy za předpokladu efektivní alokace zdrojů). Obr. str. 470
Kritéria spravedlnosti a společenský blahobyt
Kritéria spravedlnosti:
• Egalitární standard – spotřebitelé by měli užívat stejnou úroveň bohatství. Jde o rovnost užitků.
• Standard „společenského svědomí“ – bohatý člověk má společenské svědomí v tom smyslu, že v případě, kdy dosáhl určité úrovně blahobytu, může ji ještě zvýšit tím, že přenechá část svých statků chudším.
• Standard „pod psa“ – požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti.

Konflikt mezi efektivností a spravedlností
Všechny body na smluvní křivce krabicového schématu jsou efektivní, nemusí však být všechny považovány za spravedlivé.
Křivka společenského blahobytu spojuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu. Obr. str. 472
Maxima společenského blahobytu je dosahováno v bodě na křivce dosažitelného užitku, v němž se společnost nachází na nejvyšší dosažitelné indiferenční křivce (bod blaženosti).

24) Veřejný sektor

Mikroekonomie

24. Veřejný sektor. Příčiny existence, poptávka po veřejných statcích, rovnováha ve veřejném sektoru, efektivní zabezpečování veřejných statků.

Veřejným sektorem rozumíme tu oblast společenské reality, která se nachází ve veřejném vlastnictví. Veřejný sektor je produktem veřejné politiky státu. Rozhodovací činnost ve veřejném sektoru sleduje dvě kriteria: kritérium efektivnosti a kritérium spravedlnosti.

Příčiny existence veřejného sektoru
Vznik veřejného sektoru souvisí s existencí smíšené ekonomiky, která vzniká v důsledku přirozené absence trhu v některých sférách ekonomického života.
Významnou příčinou determinující existenci veřejného sektoru je fenomén tzv. černého pasažéra. Privátní sektor neposkytuje veřejné statky jedincům proto, že jich mohou užívat, aniž by za ně zaplatili.
Poptávka po veřejném statku je odvozena vertikálním součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů (poptávka po soukromém statku je odvozena horizontální součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů).

Cena Cena
Soukromého veřejného S
statku DY statku
S
DX
P DX+Y

DX+Y
DX DY
množství soukromého statku množství veřejného statku

Agregátní podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků:
ME = MC
ME – suma mezních užitků
V případě veřejného statku platí, že oba spotřebitelé nakupují stejné množství, ale platí různé ceny.
Individuální podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků: MTPi = MEi
MTPi – mezní daň – cena jedince i
MEi – mezní hodnocení jedince i
Poptávka po veřejném statku za předpokladu rozdílných preferencí a efektivnost
Např. osoba X přiřazuje určitému statku mezní hodnotu 140 peněžních jednotek, kdežto osoba Y témuž množství přiřazuje hodnotu 300 peněžních jednotek. Pokud daní jedinci budou platit stejnou daň-cenu, např. 195 peněžních jednotek, není ani jeden spotřebitel v rovnováze, a proto není dosaženo efektivnosti. Osoba X bude požadovat menší množství statku a osoba Y větší množství statku.

Rovnováha ve veřejném sektoru
Rovnováha v ekonomické teorii je takový stav ekonomiky, kdy všechny ekonomické subjekty jsou v takovém postavení, že nemají zájem měnit své rozhodnutí.
Podmínkou optimálnosti je rovnost mezních měr substituce jednotlivce A a jednotlivce B ve vztahu k všem možným dvojicím existujících statků.
(UA / qA1) / (UA / qA2) = (UB / qB1) / (UB / qB2)

Efektivní zabezpečování veřejných statků
U soukromých statků každý může spotřebovávat různá množství statku. U veřejných statků spotřebovávají jedinci stejné množství.
Existují statky, kde lze sice provést vyloučení ze spotřeby, avšak z hlediska realizace by to bylo značně nákladné. Tam, kde mají statky nulové mezní náklady, měly by být poskytovány bezplatně.
Transakční náklady a problém efektivnosti
Při vybírání poplatků vznikají náklady na fungování cenového mechanismu (např. náklady na výběrčího poplatků).
Pokud vláda poskytne daný statek zdarma, zvýší se jeho spotřeba. Dojde ke ztrátě efektivnosti, neboť dochází k plýtvání, k ztrátě blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou.
Bude-li se vláda rozhodovat, zda poskytovat daný statek bezplatně, pak je pro určení efektivnosti na straně jedné rozhodující porovnání užitku při spotřebě odpovídající ceně na úrovni výrobních nákladů a na straně druhé jeho porovnání se ztrátami z neefektivní produkce statků ve výši odpovídající nulové ceně a se ztrátami vzniklými v důsledku uvalení daní, na jejichž základě je financováno bezplatné poskytování statku.
Má vláda poskytovat statky, které lze opatřovat privátně?
Velikost ztráty blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou souvisí s elasticitou poptávkové křivky. Je-li elasticita poptávkové křivky relativně vysoká, potom je i ztráta na efektivnosti relativně vysoká.
Ztráta na efektivnosti v důsledku centrálně přijatého standardu
Další druh ztráty, k němuž může docházet, souvisí s rozhodnutím ústřední vlády o spotřebě daného statku jako jednotné dávky. Dva důvody tohoto kroku:
• Snaha centra prosadit určitý standard na celém teritoriu spravovaném centrální vládou (aspekt spravedlivé redistribuce).
• Snaha vlády administrativně omezit spotřebu určitého statku formou přidělení jednotné dávky všem členům fiskálního společenství (aspekt efektivnosti).
Spotřebitelé poptávají různá množství statku. Vláda rozhodne, že poskytovaný statek bude ve výši společenského průměru. Někteří spotřebitelé dostávají více, než spotřebovávali, a proto dochází ke ztrátě na efektivnosti v důsledku nadměrné spotřeby. Jiní spotřebitelé poptávali větší množství, proto vládním rozhodnutím utrpěli ztrátu blahobytu v důsledku vynucené úspory. Přestože je celkový užitek kladný, neboť je statek poskytován bezplatně, dochází k ztrátě na efektivnosti.
Poskytování čistých veřejných statků je efektivní pouze tehdy, jestliže součet mezních měr substituce všech spotřebitelů (celkové množství soukromých statků, kterých jsou spotřebitelé ochotni se vzdát) se rovná mezní míře transformace (množství, o něž se výroba skutečně sníží).
Mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a veřejnými statky udává, kolika jednotek soukromého statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotku.
Mezní míra transformace měří počet jednotek soukromého statku, o který se sníží jejich výroba při zvýšení výroby veřejných statků o jednotku.

23) Selhání trhu (externality, veřejné statky)

Mikroekonomie

23. Selhání trhu (externality, veřejné statky)

Nedokonalá konkurence (monopolní síla)
Cena zboží je vyšší než mezní příjem. Pokud je zboží X vyráběno v monopolních podmínkách a zboží Y v podmínkách dokonale konkurenčních, platí pro výstup maximalizující zisk:
MRPT = MRX / PY PX / PY = MRS
Obr. str. 482

Externality
Výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili.
Kladné externality – činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému subjektu a ten náklady s ním spojené nemusí hradit.
Záporné externality – činnost jednoho subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny, a on z nich současně nezískává žádnou výhodu.
Externality a podmínky efektivnosti
• Záporné externality:
Celkové mezní náklady (SMC) jsou dány součtem soukromých mezních nákladů výroby a externích mezních nákladů (EMC), což jsou dodatečné náklady vznikající v důsledku záporné externality: SMC = MC + EMC
Celková mezní míra transformace produktu (SMRPT) je míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé: SMRPT = SMCY / SMCX
• Kladné externality:
Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku, který daná činnost přináší jejímu původci a externího mezního užitku (EMU), což je dodatečný užitek, který získávají jiné subjekty: SMU = MU + EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé. Pro efektivní alokaci zdrojů: SMRPT = SMRS
Záporné externality a efektivnost
Při výrobě X jsou celkové mezní náklady shodné se soukromými náklady, zatímco ve výrobě Y jsou celkové mezní náklady větší než soukromé mezní náklady.
Platí: MRPT = PY / PX = SMRS SMRPT MRPT
SMRPT = SMCY / SMCX MRPT = MCY / MCX
Soukromý sektor má z pohledu celkové efektivnosti tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu se zakládá na zkreslených, resp. podhodnocených nákladech.
Společenské náklady efektivnosti
Společensky efektivní výše výstupu: SMU = SMC
V grafickém vyjádření je možné celkový mezní užitek vyjádřit křivkou poptávky. Efektivní výstup je určen průsečíkem křivky poptávky a křivky celkových mezních nákladů. Výše výstupu určuje ovšem vyrovnání poptávky a soukromých mezních nákladů. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce, kdy tržní cena je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady. Pro každý výstup vyšší než rovnovážný výstup jsou mezní celkové náklady neefektivnosti dány rozdílem mezi celkovými mezními náklady a celkovým mezním užitkem (vertikální vzdálenost křivky SMC a SMU). Celkové náklady neefektivnosti jsou součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které převýší efektivní úroveň. Obr. str. 486
Kladné externality a neefektivnost
Dochází k příliš nízké produkci, protože není zohledněna určitá část kladného přínosu dané činnosti. Původce činnosti volí rozsah své činnosti odpovídající průsečíku křivek poptávky a mezních nákladů. Celkově efektivní úroveň výstupu určuje průsečík křivek SMU a MC. Neefektivnost vzniká proto, že provozovatel činnosti nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti. Mezní náklady neefektivnosti jsou dány rozdílem mezi celkovým mezním užitkem a mezními náklady. Celkové náklady neefektivnosti jsou dány součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které jsou nižší než úroveň efektivní. Obr. str. 487

Veřejné statky
Jejich vlastnosti:
• Nerivalitní spotřeba (nezmenšitelnost) – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní.
• Nevyloučitelnost – buď není vůbec možné, nebo je neúnosně nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit.
Důsledkem první vlastnosti je, že mezní náklady poskytnutí veřejného statku dodatečnému spotřebiteli jsou nulové. Důsledkem druhé vlastnosti je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Máme statky veřejné, soukromé a smíšené (jsou nezmenšitelné, jsou však vyloučitelné nebo jsou nevyloučitelné, ale jsou zmenšitelné).
Veřejné statky a efektivnost
Celkový mezní užitek dodatečné jednotky veřejného statku je dán součtem mezních užitků všech členů společnosti. SMUV = MUV1 + MUV2
Prospěch z rozšíření množství poskytovaného veřejného statku dopadne na všechny spotřebitele, prospěch ze zvýšení výroby soukromého statku o jednotku připadne pouze tomu spotřebiteli, který ji získá. Celková mezní míra substituce statku soukromého za statek veřejný: SMRS = SMUV / MUSi = MUV1 / MUSi + MUV2 / MUSi
Podmínka efektivní alokace zdrojů: MRPT (V za S) = SMRS (V za S)
MRPT (V za S) = mezní míra transformace statku veřejného za soukromý.
Volné působení sil dokonale konkurenčního trhu může vést pouze k tomu, že:
MRPT (V za S) = MRS (V za S) MUVi / MUSi  SMRS (V za S)
Závěrečná nerovnost platí v důsledku toho, že veřejný statek přináší určitý prospěch nejen určitému spotřebiteli i, ale i jiným spotřebitelům. Volný trh by měl tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatečné množství zdrojů.
Optimální množství veřejného statku
1. U veřejných statků mezní užitek vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu. Optimální množství veřejného statku určuje rovnost celkového mezního užitku s mezními náklady; celkový užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty, které jej užívají.
2. Každý může spotřebovávat stejné množství veřejného statku, ačkoli mu jednotlivci připisují rozdílné hodnoty.
Tržní křivku poptávky po veřejném statku (křivku ochoty zaplatit za veřejný statek) získáme vertikálním součtem individuálních křivek. Obr. str. 491
Optimální množství veřejného statku je určeno průsečíkem tržní křivky poptávky s křivkou nabídky (je dána mezními náklady jeho výroby).

Asymetrická informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Asymetrická informace vzniká v důsledku utajené činnosti nebo utajené informace:
• Utajené činnosti jsou takové, které nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty.
• Utajené informace odpovídají situacím, v nichž jedna strana trhu má více odborných znalostí než druhá.
Asymetrická informace vyvolává dva problémy: morální hazard a nepříznivý výběr.
Morální hazard
Činnost jednoho ekonomického subjektu, který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních účastníků tržní transakce.
Vztah nájemce zmocněnec
• Nájemce obvykle deleguje na zmocněnce určitou část rozhodovacích pravomocí.
• Zmocněnec vykonává určité úkoly nebo rozhoduje určité záležitosti za nájemce a o následky tohoto jednání se s ním dělí.
• Rozhodování probíhá v kontextu nejistoty.
• Existuje zde asymetrická informace a s ní spojený problém morálního hazardu.
Jak zmocněnec tak nájemce chtějí maximalizovat svůj užitek. Dvě metody motivace zmocněnce, aby působil co nejvíce v zájmu nájemce:
1. Zahrnutí určitého pravidla podílnictví
2. Pozorování činnosti zmocněnce
Jednoduchý model vztahu nájemce-zmocněnec
Funkce výnosů: X = x (, ), X – výnos nebo výsledek vyplývající z činnosti (vynaloženého úsilí zmocněnce), - činnost (úroveň úsilí zmocněnce), - objektivní situace
Odměna zmocněnce: YA = y (X)
Odměna nájemce: YP = X – YA – není-li činnost zmocněnce pozorována
YP = X – YA – M – s náklady pozorování
Funkce užitku zmocněnce: UA = f (YA) – v ()
Funkce užitku nájemce: UP = g (X – YA – M)
Motivační a odměňovací systém zmocněnce
Při určování optimálního odměňovacího systému hraje důležitou roli vztah nájemce a zmocněnce k riziku.
• Oba riziko odmítají
• Oba mají k riziku neutrální vztah
• Jeden riziko odmítá a druhému je lhostejné
I.) Zmocněnec přejímá veškeré riziko
YP = YP
YA = X – YP
Tato smlouva není optimální z hlediska dělení rizika. Obr. str. 498
II.) Nájemce nese veškeré riziko
YA = YA
YP = X – YA
Tento systém není optimální z hlediska motivů. Zmocněnec má garantovánu fixní odměnu, při svém rozhodování se bude chovat stejně, jako by byl k riziku lhostejný. Obr. str. 498
III.) Systém odměňování odráží úsilí zmocněnce
a.) YA = k * X - je-li pozorovatelný pouze výnos
YP = X – YA
b.) YA = k *  - může-li být sledováno úsilí zmocněnce
YP = X – YA – M



IV.) Nátlaková smlouva
YA = YA *
YP = X – YA – M
Zmocněnec získává fixní odměnu (YA) do té doby, pokud bude úroveň jeho úsilí přinejmenším *.
V.) Lineární smlouva
Poskytuje zmocněnci určitou jistotu příjmu a současně výrazný zájem na výnosu.
a.) YA = F + k * X - není-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA
b.) YA = F + k * - je-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA – M
F- fixní příjem

Nepříznivý výběr
Méně žádoucí subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní. Asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním. Obr. str. 502
Problém nepříznivého výběru je překonáván pomocí tzv. signalizačního chování (prostřednictvím signálů může informovaná strana předávat informace straně neinformované). Signálem jsou např.: stanovení vysoké ceny, poskytnutí výrobní záruky či vzdělání na trhu práce.

Mikroekonomická politika zaměřená na překonávání tržních selhání
Nedokonalá konkurence
Nežádoucí chování firem v postavení nedokonalých konkurentů:
• Speciální slevy pro privilegované zákazníky
• Nižší ceny v určitých oblastech s cílem eliminovat konkurenci
• Slevy na nákupy ve větším rozsahu, jež redukují konkurenci nebo podporují vznik monopolů
• Fúze firem, zejména když jde o firmy se stejným programem, čímž se snižuje počet konkurentů
1. Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (např. speciální soustava programů podpory rozvoje drobného a středního podnikání, opatření na ochranu hospodářské soutěže a na ochranu spotřebitelů).
2. Státní regulace – firma, která podléhá regulaci, zůstává v soukromém vlastnictví, avšak stát reguluje její ceny, úroveň poskytovaných služeb, normy bezpečnosti apod.
3. Zestátnění
Externality
Základní příčinou existence externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva.
1. Přesnějším vymezení a snadnější vymahatelnost vlastnických práv.
2. Internalizace externalit státem – spojení dvou původně samostatných tržních subjektů
3. Uplatnění sankcí – stanovení limitů na objem produkované záporné externality, ekologické daně, státní subvence producentům kladných externalit nebo subvence na odstranění záporných externalit

Tržní selhání na trhu s informacemi
Státní orgány mohou působit na výrobce a nutit je, aby vyráběli svá zboží v souladu se zdravotními či bezpečnostními předpisy, mohou nutit prodejce, aby zveřejňovali klíčové informace o svých produktech, mohou zajišťovat veřejnou dostupnost potřebných informací.

22) Všeobecná rovnováha

Mikroekonomie

22. Všeobecná rovnováha

Analýza všeobecné (celkové) rovnováhy konstruuje model ekonomiky odrážející vzájemnou propojenost jednotlivých trhů.
Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy:
1. Existují jen dva lidé tvořící společnost – A a E
2. Existují pouze dva statky – X a Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
3. Existují pouze dva výrobní faktory
4. Existují pouze dvě firmy, které dané statky vyrábějí
5. Všechny trhy jsou dokonale konkurenční
6. Existuje pouze naturální směna
7. Ekonomika je uzavřená, neexistuje zde zahraniční obchod
Tento model je označován model 2 x 2 x 2 x 2.
Lze identifikovat 6 trhů:
• Trh práce při výrobě X a trh práce při výrobě Y.
• Trh kapitálu při výrobě X a trh kapitálu při výrobě Y.
• Trhy finálních statků – X a Y.
Situace všeobecné rovnováhy předpokládá rovnovážný stav ve výrobě a spotřebě současně, musí být tedy splněny tyto předpoklady:
1. Efektivnost ve výrobě – nesmí být možné přerozdělit dostupné výrobní faktory tak, aby bylo vyrobeno více jednoho statku při nezměněném množství ostatních statků.
2. Efektivnost ve směně – nesmí být možné přerozdělit danou zásobu statků tak, aby se zvýšil užitek jednoho spotřebitele a užitek ostatních spotřebitelů se nezměnil.
3. Výrobně spotřební efektivnost (dosažení efektivní kombinace vyrobených statků) – nesmí být možné změnit strukturu výroby tak, že se zvýší užitek jednoho spotřebitele, aniž by se snížil užitek jiného spotřebitele.
Efektivnost – Jestliže existuje více prospěšných činností, můžeme situaci označit za efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti.

Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Musíme sledovat nejen alokaci zdrojů v rámci určité firmy, ale také, jak jsou zdroje rozdělovány mezi firmy. Výslednou informaci získáme prostřednictvím tří postupných kroků zaměřených na rozhodování o:
1. alokaci vstupů uvnitř firmy
2. alokaci vstupů mezi firmy
3. struktuře výstupu firmy
Shrneme-li podmínky, které musí být dodrženy ve všech těchto 3 situacích, získáme alokační pravidla, jejichž platnost je předpokladem efektivního průběhu výroby.
Optimální výběr vstupů jednou firmou
1. alokační pravidlo: První podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je mezní míra technické substituce obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Krabicové schéma a křivka hranice výrobních možností:
Krabicové schéma výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Obr. str. 446
Křivka spojující body dotyku izokvant je nazývána smluvní křivkou a všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu.
Podmínkou efektivní výroby je, že mezní míra technické substituce kapitálu za práci ve výrobě X se musí rovnat mezní míře technické substituce kapitálu za práci ve výrobě Y.
Je-li výroba efektivní, říkáme, že ekonomika vyrábí na hranici výrobních možností.
Hranice výrobních možností (PPF) znázorňuje alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností. Obr. str. 448
Body na křivce hranice výrobních možností musí korespondovat s body na smluvní křivce.
Směrnice křivky hranice výrobních možností se nazývá mezní míra transformace produktu MRPT (o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku). MRPT = - dY / dX = MPY / MPX
MRPT je rovna poměru mezních nákladů obou statků: MRPT = MCX / MCY
Růst MRPT ovlivňují:
1. Klesající výnosy – vzrůstající výstup statku X zvýší MCX, zatímco pokles produktu Y bude snižovat MCY.
2. Specializované vstupy – některé vstupy jsou výhodnější pro výrobu jednoho statku než pro výrobu statku druhého. Růst X by vyžadoval použití dodatečných méně vhodných vstupů ve výrobě tohoto statku (růst MCX). Nižší produkt Y by mohl být vyráběn pouze vhodnějšími vstupy.
3. Rozdíly ve fondové náročnosti výroby statků – jestliže je např. výroba statku X více kapitálově náročná než výroby statku Y, potom v každém bodě smluvní křivky výroby převyšuje poměr K ku L ve výrobě X poměr K ku L ve výrobě Y.
Alternativní náklady – pro výrobu většího množství jednoho statku je nutné omezit výrobu statku jiného za předpokladu fixních výrobních faktorů. Zákon rostoucích alternativních nákladů vyjadřuje skutečnost, že čím více je určitého statku vyráběno, tím vyšší jsou alternativní náklady těchto dodatečných jednotek statku. V případě konstantních alternativních nákladů by PPF byla přímkou.
Efektivní rozmístění zdrojů mezi firmy
2. alokační pravidlo: Druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Obr. str. 453
Efektivní volba struktury produktu firmou
3. alokační pravidlo: Třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná.

Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství statku je efektivní, jestliže jeho přerozdělení nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel.
Podmínkou efektivního rozdělení statků mezi spotřebitele je, že MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná.
Krabicové schéma směny – znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Všechny rovnovážné body leží na smluvní křivce (spojuje body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E). Pro efektivní směnu platí, že mezní míra substituce se rovná u obou spotřebitelů.


Výrobně spotřební efektivnost
Podmínka výroby správné kombinace statků: poměr, ve kterém jsou dva statky nahraditelné ve spotřebě, se musí shodovat s poměrem, v němž jsou nahraditelné ve výrobě: MRSC = MRPT
Obr. str. 459. Optimální rozdělení obou statků mezi spotřebitele by mělo být představováno tím bodem na smluvní křivce, ve kterém směrnice jejich indiferenčních křivek je shodná se směrnicí křivky hranice výrobních možností v bodě R.

Podmínky pro dosažení celkové rovnováhy:
• Mezní míra technické substituce každého výrobního faktoru za každý jiný výrobní faktor by měla být stejná pro všechny statky
• Mezní míra substituce každého statku za každý jiný statek by měla být stejná pro všechny spotřebitele
• Společná mezní míra substituce by se měla rovnat společné mezní míře transformace pro všechny páry statků

Dosažení všeobecné rovnováhy
Všeobecné rovnováhy je dosahováno prostřednictvím cenového systému.
Cenový systém a efektivnost výroby
• Teorie trhu práce:
V rovnovážné situaci platí: MPLX * PX = w = MPLY * PY
MRPT = MPLY / MPLX = PX / PY
• Teorie firmy:
Firma volí takovou kombinaci vstupů, která odpovídá bodu, v němž se izokosta dotýká izokvanty: MRTS = w / r
Rovnováha nastane v okamžiku, kdy poměr cen obou produktů bude takový, že izokvanty vyjadřující odpovídající objem produktu X a Y se budou dotýkat cenové přímky ve stejném bodě. Obr. str. 464
Cenový systém a efektivnost ve směně
• Teorie chování spotřebitele:
Spotřebitel volí takovou kombinaci statků, která odpovídá bodu, v němž se linie rozpočtu dotýká jeho nejvyšší možné indiferenční křivky: MRSC = PX / PY
Rovnovážný cenový poměr: indiferenční křivky se dotýkají cenové přímky ve stejném bodě a bod dotyku je bodem smluvní křivky směny. Obr. str. 466
Cenový systém a všeobecná rovnováha
Všeobecná rovnováha nastává v okamžiku, kdy se spotřebitelé i výrobci setkávají se stejnými cenami a přijímají je: MRPT = PY / PX = MRSC

21) Nejistota, riziko a čas v ekonomickém rozhodování. Investiční rozhodování.

Mikroekonomie

21. Nejistota, riziko a čas v ekonomickém rozhodování. Investiční rozhodování.

Investiční rozhodování při neexistenci kapitálového trhu
Maximálně dostupné kombinace současné a budoucí spotřeby statku C, které lze v obou obdobích získat za pomoci výroby, můžeme vyjádřit hranicí výrobních možností. Obr. str. 408
Směrnice hranice výrobních možností – o kolik se v daném bodě křivky zvýší budoucí spotřeba statku C, jestliže se sníží současná spotřeba statku C o jednu jednotku: dC1 / dC0 = - (1 + R)
R – mezní míra výnosu z investice (vnitřní výnosové procento)
Optimální velikost úspor (směrnice hranice výrobních možností je shodná se směrnicí indiferenční křivky): - (1 + R) = - (1 + ) R =  Obr. str. 409

Investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu
Podmínka optima pro investiční rozhodnutí: - (1 + R) = - (1 + r) R = r
Optimalizace investičního rozhodnutí nezávisí na preferencích ekonomického subjektu.
Obr. str. 411 (Bod F1 optimum investičního rozhodnutí, bod E optimum z hlediska investičního a spotřebního rozhodnutí).

Kritéria investičního rozhodování
• Kriterium optimalizace investičního rozhodnutí: rovnost vnitřního výnosového procenta a reálné úrokové míry.
• Současná hodnota aktiv: zvolíme tu linii tržních příležitostí, která má nejvzdálenější průsečík s osou x od počátku. Tečnový bod s hranicí výrobních možností určí optimální strukturu výroby.
• Budoucí hodnota aktiv: zvolíme tu linii tržních příležitostí, která má nejvzdálenější průsečík s osou y od počátku. Tečnový bod s hranicí výrobních možností určí optimální strukturu výroby.

Investiční rozhodování pro více období
• Investor může přepočítat své budoucí příjmy na jejich současnou hodnotu.
• Investor může přepočítat hodnotu svých současných příjmů na jejich hodnotu k nějakému budoucímu okamžiku.
• Vypočítat vnitřní výnosové procento z jednotlivých investic. Investor by měl volit tu investici, která mu přinese nejvyšší mezní míru výnosu.
Dvě situace:
• Investor získává příjem po konečný počet období. Příjem se označuje jako doživotní renta čili anuita.
• Investice přináší stabilní příjem po nekonečný počet období. Jedná se o věčnou rentu (perpetuita).

Současná hodnota anuity
Jedno budoucí období: PV = ((1 / (1 + r)) * I1)
n
Více období: PV = N * 1 / (1 + r)t
t=1
N – každoročně stejná platba.
V případě různých příjmů je nutné diskontovat každý příjem odděleně.
Budoucí hodnota anuity
n
FV = N * (1 + r)t
t=1

Perpetuita
V každém roce je vyplácena pevná částka. Přepočítat budoucí příjmy na jejich současnou hodnotu: PV = N / (1 + r) + N / (1 + r)2 + N / (1 + r)3 + …
PV = N * (Z + Z2 + Z3 + …)
PV = N * Z (1 + Z + Z2 + …)
PV = N * Z * 1 / (1 – Z)
PV = N * 1 / (1 + r) * 1 / (1 – (1 / (1 +r)))
PV = N / r
Zt = (1 / (1 + r))t

Investice s různými investičními náklady
Investor si zvolí tok, jenž má nejvyšší hodnotu.
Čistá současná hodnota – rozdíl mezi současnou hodnotou všech budoucích příjmů (PV) a částkou, kterou musí dnes investovat (K0).
Čistá budoucí hodnota – rozdíl mezi budoucí hodnotou příjmů (FV) a budoucí hodnotou částky, kterou dnes investujeme (Kn).

Reálná a nominální úroková míra
Reálná úroková míra – prémie v dodatečném objemu budoucího statku, která musí být na trhu nabídnuta výměnou za vzdání se současné spotřeby tohoto statku:
dC1 / dC0 = - (1 + r)
Nominální úroková míra (rn) – dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta v budoucnosti (dm1) výměnou za poskytnutí určité částky peněz v současnosti (dm0):
1 + rn = - dm1 / dm0
Cenová úroveň (Pm) – množství peněz, které potřebujeme k nákupu dodatečné jednotky reálného statku:
Pm0 = dm0 / dC0 Pm1 = dm1 / dC1
Očekávaná míra inflace (a) je poměr cenových hladin v obou okamžicích:
1 + a = Pm1 / Pm0
Relace mezi nominální a reálnou úrokovou mírou:
rn = r + a + a * r – pokud jsou míra inflace a reálná úroková míra nízká čísla, lze člen a * r zanedbat:
rn = r + a
Při oceňování výnosnosti použije investor jako kritéria nominální úrokové míry.
S růstem inflace se mění struktura investic ve prospěch krátkodobějších investic a snižuje se rozsah investic.

Investiční rozhodování a riziko
Investiční rozhodování a snižování rizika diverzifikací
Výnosy z aktiv
Reálný výnos z aktiva je jeho nominální výnos minus míra inflace.
Čím vyšší je výnos z aktiva, tím vyšší je zpravidla riziko.
Vztah mezi rizikem a výnosem
Očekávaný výnos portfolia: NP = b * NR + (1 – b) * NJ
b – část úspor vynaložených na riziková aktiva
1 – b – část úspor použitých na aktiva bezriziková
NR – očekávaný výnos z investování do riskantního aktiva
NJ – bezrizikový výnos
Ukazatele rizikovosti: rozptyl a směrodatná odchylka
Směrodatná odchylka portfolia: P = b * R
Linie rozpočtu a indiferenční mapa
Linie rozpočtu: NP = NJ + ((NR – NJ) / R) * P, znázorňuje všechny kombinace očekávaného výnosu a rizika, které mohou být dosaženy se dvěma aktivy.
Směrnice linie rozpočtu (NR – NJ) / R, vyjadřuje cenu rizika. Cena rizika udává, jak velký dodatečný výnos investor získá podstoupením rizika vyššího o jednu jednotku při dané výši investovaných prostředků. Obr. str. 427
Indiferenční křivky jsou kombinací očekávaného výnosu a rizika, které přinášejí investorovi stejný užitek. Směrnice indiferenční křivky v určitém bodě vyjadřuje mezní míru substituce mezi rizikem a očekávaným výnosem: MRSC = dNp/ dp = (U / p) / (U / Np) Obr. str. 427
Volba portfolia
Investor bude optimalizovat své rozhodnutí volbou té kombinace rizika a výnosu, která odpovídá bodu, kde se linie rozpočtu dotýká nejvyšší indiferenční křivky. Dochází k vyrovnávání mezní míry substituce mezi rizikem a očekávaným výnosem s cenou rizika:
MRSC = (NR – NJ) / R

Kritérium investičního rozhodování v podmínkách rizika
Zahrnutí rizika do výpočtu současné nebo budoucí hodnoty projektu: zvýšení bezrizikové úrokové míry o rizikovou prémii. Riziková prémie je ta část výnosu kapitálu, která kompenzuje vlastníkovi kapitálu riziko spojené s danou investiční činností. Současná hodnota zisku: PV = E(t) / (1 + k)t
k = rf + rp
rf = bezriziková míra výnosu
rp = požadovaná prémie za podstoupené riziko
Systematické riziko
Riziko, které není možné diverzifikovat, je označováno jako systematické riziko. Jestliže je s daným projektem spojeno systematické riziko, alternativní náklady takovéto investice jsou vyšší než bezriziková míra výnosu a do diskontní sazby musí být zahrnuta riziková prémie.
Model oceňování kapitálových aktiv CAPM
Měří rizikovou prémii kapitálové investice porovnáváním očekávaného výnosu této investice s očekávaným výnosem celého akciového trhu.
rA – rJ = * (rT – rJ), rT – rJ je riziková prémie, rT – výnos akciového trhu, rJ – bezriziková míra výnosu, rA – očekávaný výnos akcie, * (rT – rJ) – dodatečný výnos, který investor požaduje výměnou za to, že podstoupí riziko, které je spjato s danou akcií, - faktor beta (měří citlivost výnosu z aktiva na změny trhu, tedy systematické riziko aktiv). Čím vyšší je , tím vyšší je systematické riziko s daným aktivem spojené a tím vyšší je proto očekávaný výnos aktiva.
Úroková míra = rJ + * (rT – rJ)

20) Trh výrobních faktorů a specifika dílčích trhů tj. trhu práce, půdy, kapitálu.

Mikroekonomie

20. Trh výrobních faktorů a specifika dílčích trhů tj. trhu práce, půdy, kapitálu.

Na trhu vstupů vytvářejí jednotlivci nabídku daného vstupu, zatímco firmy přicházejí na tento trh jako poptávající. Poptávka po daném vstupu je tzv. odvozenou poptávkou.

Podmínky maximalizace zisku na trhu vstupů
(K, L) = TR (K, L) – TC (K, L)
Nutné podmínky maximalizace zisku:
• / K = (TR / K) – (TC / K) = 0 TR / K = TC / K MRPK = MFCK
• / L = (TR / L) – (TC / L) = 0 TR / L = TC / L MRPL = MFCL
Podmínky druhého řádu pro maximalizaci zisku:
2 / K2 0 2 / L2 0

Příjmové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Příjem z mezního produktu (MRP) – změna celkového příjmu, způsobená změnou objemu daného výrobního faktoru o jednotku.
• Příjem z mezního produktu kapitálu – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použitého kapitálu o jednotku
1. MRPK = TR / K
2. MRPK = MRA * MPK
MRA – mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. TR / QA
MPK – mezní produkt kapitálu, tj. QA / K
• Příjem z mezního produktu práce – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použité práce o jednotku
1. MRPL = TR / L
2. MRPL = MRA * MPL
MPL – mezní produkt práce, tj. QA / L
Příjem z průměrného produktu (ARP) – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru.
• Příjem z průměrného produktu kapitálu – příjem firmy připadající na jednotku použitého kapitálu. ARPK = TR / K = (PA * QA) / K = PA * APK
APK – průměrný produkt kapitálu
• Příjem z průměrného produktu práce – příjem firmy připadající na jednotku použité práce. ARPL = TR / L = (PA * QA) / L = PA * APL
APL – průměrný produkt práce

Nákladové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Mezní náklady na faktor – změna celkových nákladů firmy způsobená tím, že firma najala dodatečnou jednotku daného výrobního faktoru.
• Mezní náklady na faktor kapitálu – dodatečné náklady, které firmě vznikly zapojením dodatečné jednotky kapitálu. MFCK = TC / K
• Mezní náklady na faktor práce – změna celkových nákladů firmy způsobená změnou objemu použité práce o jednotku. MFCL = TC / L = (w*L) / L = w + L*(w / L)
Průměrné náklady na faktor – náklady připadající na jednotku daného faktoru.
• Průměrné náklady na faktor kapitálu – náklady na jednotku kapitálu zapojeného do výroby. AFCK = TC / K = (r * K) / K = r
r – cena kapitálu
• Průměrné náklady na faktor práce – náklady na jednotku práce použité ve výrobě. AFCL = TC / L = (w * L) / L = w
w – cena práce
Maximalizace zisku a minimalizace nákladů – str. 356

Poptávka na dokonale konkurenčním trhu práce
MRPL = MRA * MPL
Poptávka firmy po práci je ovlivněna postavením firmy na trhu výstupu A (to se odráží ve funkci MRA) a jednak efektivností práce zapojené ve výrobním procesu (to se odráží ve funkci MPL).
MFCL = w + L * (w / L)
w / L je směrnicí funkce individuální nabídky práce jako práce nabízené jedné firmě.
Pokud existuje na trhu práce dokonalá konkurence, potom firma kupuje každou dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w. Pokud by existovala na trhu práce nedokonalá konkurence, platilo by MFCL w.
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu
Z hlediska firmy je křivka nabídky práce (individuální nabídka práce) horizontální ve výši tržní ceny práce. Individuální nabídka práce je dokonale elastická. Mezní náklady na faktor práce jsou stejně vysoké jako průměrné náklady na práci a jsou totožné s výší tržní mzdové sazby. Obr. str. 360

Poptávka firmy po práci v krátkém období
MRPL = MFCL = MRA * MPL
Na dokonale konkurenčním trhu je mezní příjem firmy totožný s cenou výstupu (MRA = PA). Poptává-li firma práci na dokonale konkurenčním trhu, jsou mezní náklady na práci totožné se mzdovou sazbou (MFCL = w). Potom platí:
PA * MPL = w
Celkový příjem je maximální v bodě, v němž MRPL je nulový. Firma maximalizuje zisk pokud platí: MRPL = MFCL. Obr. str. 362
Funkce poptávky firmy po práci je tvořena tou částí křivky MRPL, která je shora ohraničena maximem ARPL (ARPL w). Obr. str. 363.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Pokles ceny práce způsobí za jinak nezměněných okolností změnu směrnice izokosty, která se stane plošší. Firma bude schopna se stejnými celkovými náklady vyrobit větší výstup. Změna optimální kombinace vstupů představuje celkový efekt změny mzdové sazby (skládá se ze substitučního, produkčního a nákladového efektu).
Substituční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, ke které by došlo, kdyby firma pokračovala ve výrobě původního výstupu. Substituční efekt je negativní: nemění-li se objem výstupu, pokles mzdové sazby vede k růstu objemu najímané práce. Zmenšení objemu kapitálu a současné zvětšení objemu práce způsobuje pokles efektivnosti práce (pokles MPL).
Produkční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, která je spojena pouze se změnou výstupu firmy. Tento efekt je výsledkem zvětšení objemu obou vstupů. Přítomnost většího množství kapitálu umožňuje větší produktivitu práce (růst MPL). Obr. str. 365
Nákladový efekt je spojován s produkčním efektem. Pokles mzdové sazby znamená pokles mezních nákladů.
Čistým efektem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MPL nahoru, což znamená i posun křivky MRPL nahoru. Dlouhodobá poptávka firmy po práci je elastičtější než její krátkodobá poptávka. Obr. str. 367

Faktory ovlivňující poptávku firmy po práci
1. Cena daného zboží či služby, jejíž změna způsobuje pohyb podél křivky poptávky.
2. Ostatní faktory, které vyvolávají posun celé křivky poptávky.
Změna ceny práce (mzdové sazby)
Vztah mezi procentní změnou poptávaného množství práce a procentní změnou její ceny vyjadřuje koeficient cenové elasticity poptávky po práci:
eDL = (L / L) / (w / w) = (L / w) * (w / L) při konstantním výstupu Q
Křížová elasticita poptávky po práci:
eCDL = (L / L) / (r / r) = (L / r) * (r / L) při konstantním výstupu Q
Elasticita poptávky po práci je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu, který se s využitím práce vyrábí: čím je poptávka po výrobku elastičtější, tím více výstupu chce firma vyrobit a tím více práce bude najímat.
Pokud se elasticita substituce vstupů rovná 0, potom nelze vzájemně nahrazovat vstupy. Dojde-li potom k poklesu mzdové sazby, nezmění se poptávané množství práce. Poptávka po práci bude dokonale neelastická.
Elasticitu poptávky po práci ovlivňuje také podíl výdajů na práci na celkových nákladech firmy. Čím je podíl výdajů na práci na celkových výdajích firmy větší, tím elastičtější je poptávka po práci.

Ostatní faktory poptávky po práci
• Poptávka po produktu A a všichni činitelé, kteří ji ovlivňují
• Úroveň známé technologie a směry předpokládaných změn
• Počet kooperujících vstupů
Tržní poptávka po práci
Vzniká sečtením objemů práce, které budou všechny firmy na daném trhu poptávat při její dané ceně.
Při poklesu tržní mzdové sazby se projeví nákladový efekt (dojde ke snížení mezních nákladů, což firmám umožní vyrobit se stejnými náklady větší optimální objem výstupu). Tržní nabídka se posune doprava. Dojde k poklesu tržní ceny, což znamená pokles MRPL. Křivka MRPL se posune dolů. Tržní poptávka je méně elastická. Obr. str. 371

Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na nedokonale konkurenčním trhu
Firma může ovlivnit cenu svého výstupu, který prodává, ale nemůže ovlivnit cenu práce, kterou kupuje.
Firma bude snižovat cenu své produkce, aby prodala její dodatečnou jednotku (klesající individuální poptávková křivka po produkci firmy). To současně znamená klesající mezní příjem, který je nižší než cena.
MRPL nedokonale konkurenční firmy je nižší než MRPL dokonale konkurenční firmy. MRPL dokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován konstantním mezním příjmem (MR = PA) a klesajícím mezním produktem práce. V případě nedokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován klesajícím mezním příjmem a klesajícím mezním produktem práce. Křivka poptávky nedokonale konkurenční firmy po práci by ležela pod křivkou poptávky dokonale konkurenční firmy po práci a byla by strmější.
Volba optimálního množství práce v krátkém a dlouhém období
Krátkodobá poptávka po práci
Firma bude nakupovat dodatečné jednotky práce tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na práci (MFCL) s jejím dodatečným přínosem (MRPL). Růst tržní ceny práce znamená posun průsečíku křivek MRPL a MFCL po křivce MRPL směrem doleva nahoru a implikuje menší množství poptávané práce. Křivka krátkodobé poptávky po práci je totožná s křivkou příjmu z mezního produktu práce, která je shora omezena maximem ARPL.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Kromě substitučního, produkčního a nákladového efektu, je zde ještě příjmový efekt. Dojde-li k poklesu mzdové sazby, posune se křivka mezních nákladů doprava dolů a vznikne nový průsečík MRA s MC.
Výsledkem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MRPL směrem nahoru, ale díky příjmovému efektu tento posun bude menší. Obr. str. 374
Tržní poptávka po práci
Vzniká stejně jako u firmy prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu. Obr. str. 371

Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce
1. Monopson: práci poptává pouze jediná firma
2. Oligopson: na trh práce přichází nakupovat několik firem
3. Monopsonistická konkurence: práci kupuje mnoho firem, z nichž každá může mzdovou sazbu alespoň nepatrně ovlivnit
Základním rysem nedokonale konkurenčního trhu práce je rostoucí křivka individuální nabídky práce. Rostoucí funkce nabídky práce je totožná s rostoucí funkcí průměrných nákladů na faktor práce (AFCL). Funkce MFCL roste rychlejším tempem než funkce individuální nabídky práce. Mezní náklady na dodatečnou jednotku práce jsou vyšší než mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor práce.
Volba optimálního množství práce v krátkém období
Zisk firmy bude maximální pokud platí MRPL = MFCL. Mzdová sazba nebude odpovídat průsečíku MRPL a MFCL, ale bude stanovena na nižší úrovni. Obr. str. 380
Křivku monopsonu po práci nelze zkonstruovat.
Volba optimálního množství práce v dlouhém období
Maximalizace zisku: MRPL / MFCL = MRPK / MFCK = 1
Mzdová diskriminace monopsonu
Je to schopnost monopsonu rozdělit nabídku práce alespoň na dva segmenty. Rozdělení trhu práce na dva segmenty je představováno dvěma křivkami nabídky práce lišícími se elasticitou. Pracovníci představující segment trhu práce s méně elastickou nabídkou jsou najímáni za nižší mzdovou sazbu než pracovníci v segmentu trhu s elastičtější nabídkou práce.
Obr. str. 383

Nabídka práce
Individuální nabídka práce
Jednotlivec volí mezi spotřebou (C) a volným časem (H). Funkce užitku je: U = f (C, H)
Dvě omezení:
1. Den má 24 hodin. L = 24 - H
2. Spotřeba může být realizována pouze na základě jeho vlastní práce. C = w * L
Potom: C = w * (24 – H)
Podmínka maxima užitku: w = (U / H) / (U / C) = MRS (mezní míra substituce volného času a mzdy)
Růst mzdové sazby má dva důsledky Obr. str. 389:
1. Růst ceny volného času
2. Změní se směrnice omezení C = 24 * w – w * H
Celkový efekt lze rozložit na substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt spočívá v nahrazování volného času prací. Zvýšená reálná mzdová sazby stimuluje jednotlivce, aby zvětšil počet hodin práce a snížil počet hodin volného času. Substituční efekt je negativní.
Důchodový efekt – zvýšená mzdová sazba vede k růstu reálného důchodu jednotlivce. Rostoucí reálný důchod umožňuje zvětšovat spotřebu všech statků, včetně volného času. Důchodový efekt je pozitivní.
Dvě možné situace:
1. Substituční efekt převáží nad důchodovým efektem, takže celkový efekt bude negativní. Růst počtu hodin práce nabízené jednotlivcem.
2. Důchodový efekt převáží nad substitučním efektem, takže celkový efekt bude pozitivní. Pokles počtu hodin práce nabízených jednotlivcem.
Tvar individuální nabídky práce je zakřivený. Obr. str. 391
Tržní nabídka práce
Rostoucí mzdová sazba vede k tomu, že:
1. Každý jednotlivec, který již na tomto trhu je, bude zvětšovat nabízené množství práce.
2. Na daný trh práce přichází větší počet jednotlivců nabízejících práci.
Křivka tržní nabídky vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek nabídky práce. Křivka tržní nabídky práce není zpětně zakřivena.
Prosazování monopolní síly odborových svazů na trhu práce
Mezi cíle odborových svazů může patřit:
• Maximalizace ekonomické renty realizované členy odborů,
• Maximalizace celkových mezd členů odborového svazu,
• Maximalizace zaměstnanosti.
Maximalizace celkové ekonomické renty
Ekonomická renta je rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce. Transferová cena práce je minimální mzdová sazba, za kterou je určitá jednotka práce ochotna vstoupit na trh práce. Odborový svaz by volil takový objem nabízené práce, při němž by se mezní mzda (MRL = d (w * L) / d L) rovnala transferové ceně práce.
Pokud je MRL  SL (na daném trhu práce je vyšší mzdová sazba než na jiných trzích), množství práce nabízené odborovým svazem poroste.
Maximalizace celkové mzdy
Celková mzda bude maximální, bude-li mezní mzda rovna nule.
Maximalizace celkové zaměstnanosti členů odborového svazu
Nabídka a poptávka po práci jsou vyrovnány.
Bilaterální monopol na trhu práce
Jediný kupující (vychází z rovnosti MRPL a MFCL) a jediný prodávající (vychází z rovnosti MRL a SL). Konečný výsledek závisí na jejich vyjednávací síle.
Maximalizace užitku – str. 395-396

Trh kapitálu
Kapitál
Různé podoby:
• Kapitálové statky – ve výrobě se nespotřebovávají najednou, ale postupně.
• Finanční kapitál – obligace, akcie.
• Lidský kapitál – zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách
Společným rysem je, že v budoucnosti ekonomickému subjektu dodatečný příjem nebo užitek.
Dvě otázky:
• Rozhodování o spotřebě kapitálu v čase
• Teorie investování

Spotřební rozhodování
Příjem ekonomických subjektů se skládá ze spotřebních výdajů a úspor. Spotřebu budeme rozlišovat na současnou (C0) a budoucí (C1).
Indiferenční křivky
Funkce užitku: U = f (C0, C1) Obr. str. 402
Směrnice (dC1 / dC0) udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1 + ) jednotek budoucí spotřeby statku C při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku: dC1 / dC0 = - (1 + )
- mezní míra časových preferencí

c0 J´ J C0
Úsečka HA vyjadřuje situaci, kdy může spotřebitel volit mezi různými kombinacemi současné a budoucí spotřeby.
Úsečka AJ vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel využívá některou z kombinací současné a budoucí spotřeby. V tomto případě spotřebitel využívá půjček, aby zvýšil svou současnou spotřebu na úkor spotřeby budoucí.
Celá přímka HJ představuje linii tržních příležitostí. Udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu.
Směrnici linie tržních příležitostí označujeme jako mezní míru substituce mezi současnou a budoucí spotřebou. dC1 / dC0 = - (1 + r). Udává o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu statku C, jestliže sníží svou současnou spotřebu o jednu jednotku při konstantním příjmu a cenách statku C.
Přímka H´J´ představuje linii tržních příležitostí zvýšení úrokové sazby.
Optimum spotřebitele
Platí: - (1 + ) = - (1 + r) = r
V bodě optima se rovná mezní míra časových preferencí spotřebitele reálné úrokové míře.
Rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby je ovlivněno:
• Mezní mírou jeho časových preferencí (určují tvar indiferenčních křivek)
• Velikostí reálné úrokové míry (určuje směrnici linie tržních příležitostí)
• Velikostí současného a budoucího příjmu spotřebitele a výší cen statku C v obou obdobích (určují polohu výchozího bodu A)

19) Monopolistická konkurence a její specifika (Chamberlinův model).

Mikroekonomie

19. Monopolistická konkurence a její specifika (Chamberlinův model).

Monopolistický trh je charakterizován následujícími znaky:
• Velký počet výrobců, jejichž výrobky jsou velmi blízkými substituty. Činnost firmy je na chování ostatních firem nezávislá.
• Diferenciace produktu – diferenciace mezi produkty jednotlivých firem je velmi malá. Také je velmi malá i cenová diferenciace mezi nimi. Křížová elasticita poptávky po produkci jedné firmy vzhledem k cenám substitučních produktů jiných firem je v rámci monopolně konkurenčního odvětví velmi vysoká, stejně jako cenová elasticita poptávky po produkci každé z firem.
• Vstup do odvětví – existují určité překážky, která však pro většinu firem nejsou nepřekonatelné.

Maximalizace zisku monopolistické firmy v krátkém období
Individuální poptávková křivka je velmi elastická. Při zjišťování optimálního výstupu vychází firma z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Obr. str. 294
Pokud celkové příjmy poklesnou pod úroveň celkových nákladů:
• Pokud jsou průměrné příjmy vyšší než průměrné variabilní náklady, doporučuje se minimalizovat ztráty pokračováním ve výrobě. Obr. str. 296
• Pokud celkové příjmy jsou menší než variabilní náklady, doporučuje se uzavřít firmu. Obr. str. 297

Maximalizace zisku monopolistické firmy v dlouhém období
Pokud firmy realizují krátkodobý ekonomický zisk, pak se jeho existence stane impulsem pro vstup řady jiných firem. Tržní poptávku potom zabezpečuje větší počet firem, takže na každou z nich připadá menší část trhu, což se projevuje v posunu individuální poptávkové křivky doleva + poptávková křivka se stane ještě elastičtější. Individuální poptávková křivka se bude posunovat doleva dolů tak dlouho, dokud se nevyrovná cena s dlouhodobými průměrnými náklady. Obr. str. 298
V dlouhém období dochází k prosazování tendence k nulovému ekonomickému zisku.

Chamberlinův model monopolistické konkurence
Vznikl v roce 1933. Pracuje s pojmem výrobková skupina a s větším počtem křivek poptávky. Výrobkovou skupinu chápeme jako skupinu firem vyrábějících podobné výrobky. Existence výrobkové skupiny je podmíněna třemi předpoklady:
1. velkým počtem firem vyrábějících diferencovaný produkt
2. rozhodovací nezávislostí firem
3. totožností nákladových a poptávkových křivek všech firem ve skupině
Model pracuje se dvěma typy poptávkových křivek:
1. Křivka poptávky, která v sobě odráží předpoklad, že ostatní firmy ve skupině na rozhodnutí jedné firmy o změně ceny nebudou reagovat. Pokud jedna firma cenu sníží a ostatní firmy cenu svých výrobků nezmění, lze očekávat relativně velký nárůst objemu prodejů první firmy, která nižší cenou odláká některé zákazníky ostatních firem ze stejné výrobkové skupiny. Tato křivka poptávky je velmi elastická.
2. Křivka poptávky, která vyjadřuje předpoklad, že všechny ostatní firmy mění ceny současně s tou firmou, která ke změně ceny přistoupila jako první. Při snížení ceny vzrostou prodeje firmy méně než v 1. případě. Tato křivka poptávky je méně elastická než předcházející.
Obr. str. 300
Křivka poptávky v 1. případě je pouze jakousi očekávanou poptávkou. Křivka poptávky v 2. případě je skutečnou poptávkovou křivkou.
Při výrobě dlouhodobého optimálního výstupu realizuje firma nulový ekonomický zisk. Musí platit, že:
• Křivka LAC se dotýká křivky očekávané poptávky
• Křivka skutečné poptávky protíná bod dotyku křivky očekávané poptávky a křivky LAC
Obr. str. 302

Efektivnost monopolistické konkurence
Nižší výrobní efektivnost firmy v monopolistické konkurenci v porovnání s konkurencí dokonalou je spojována s převisem výrobní kapacity. Firmy operující v monopolisticky konkurenčním odvětví jsou příliš malé na to, aby vyráběly s nejnižšími jednotkovými náklady.
Alokační neefektivnost monopolistické konkurence je analogická s případem monopolu. Firmy stanovují cenu nad úrovní mezních nákladů.

18) Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury.

Mikroekonomie

18. Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury. Teoretické modely oligopolu (Cournotův model, Stackelbergův model, modely na bázi teorie her).

Charakteristické rysy oligopolu
Oligopolní tržní struktura předpokládá činnost pouze několika firem v odvětví a produkce každé z nich představuje značný tržní podíl a rozhodování firem je závislé.
Tři předpoklady:
1. Relativně malý počet výrobců v odvětví.
2. Charakter vyráběného produktu může být jak homogenní, tak diferencovaný. V případě homogenního produktu jde o tzv. čistý neboli homogenní oligopol. Pokud firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt, hovoříme o diferencovaném oligopolu.
3. Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví. Existence oligopolu je ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (tj. velikostí, která umožňuje firmě realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, potom bude tržní poptávku zřejmě zajišťovat malý počet firem. Obr. str. 308

Základní východiska modelů oligopolu
Q – výstup odvětví qi – výstup firem
P = f (Q) P = f (q1 + q2 + … + qn)
i = TRi (qi) – TCi (qi) i = f (Q) * qi – TCi (qi)
i = f (q1 + q2 + … qn) * qi – TCi (qi)

Kartel
Odvětví je reprezentováno skupinou několika firem chovající se jako monopol s mnoha závody. Cílem kartelu je maximalizovat celkový zisk daného odvětví.
= P * Q - TC1 (q1) + TC2 (q2) + … + TCn (qn)
Nutná podmínka maximalizace společného zisku kartelu:
/ qi = MR (Q) – MCi (qi) = 0 MR (Q) = MCi (qi)
Celkový zisk kartelu bude maximální při výrobě takového výstupu, při němž je přírůstek společného celkového příjmu kartelu - MR (Q) – stejně velký jako přírůstek celkových nákladů každé členské firmy kartelu – MCi (qi). Obr. str. 311
Problémy spojené s organizací oligopolního odvětví formou kartelu:
• Určování výrobních kvót členských firem může narazit na jejich neochotu poskytnout dostatečné a pravdivé údaje o nákladech.
• Protože členské firmy kartelu vyrábějí výstup, při němž cena převyšuje jejich mezní náklady, mají tendenci jeho velikost tajně zvyšovat.
• Určení optimálního výstupu vyžaduje znalost tržní poptávkové křivky, což může být spojeno s dodatečnými náklady.
• Ve většině zemí zákonodárce zakazuje podobné dohody výrobců spojené s koordinací jejich činnosti při stanovení ceny a výstupu, protože takové dohody omezují konkurenci.
• Protože jsou kartelové dohody právně nepřípustné, není možné si právní cestou vynucovat jejich dodržování jednotlivými členy.
• Pokud některé členské firmy kartelu realizují podstatně vyšší zisky než jiné členské firmy, mohou u těchto méně ziskových firem vznikat odstředivé tendence. Vysoce ziskové členské firmy mohou vyplácet méně ziskovým členům tzv. postranní platby.
Kartel není stabilní struktura.

Cournotův model
V odvětví existují pouze dvě firmy (duopol), které vyrábějí zcela homogenní produkt, mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku. První (i-tá) firma považuje při rozhodování o velikosti svého výstupu výstup konkurenční (j-té) firmy za konstantní.
J-tá firma nebude změnou výstupu reagovat na změnu výstupu i-té firmy, tzn. qj / qi = 0.
Mění-li i-tá firma velikost výstupu, znamená to i změnu ceny: P / qi 0.
Nutná podmínka maximalizace zisku:
i / qi = MRi (qi) – MCi (qi) = 0 MRi (qi) = MCi (qi)
Celkový výstup duopolu: Q = q1 + q2 a jeho tržní cena bude P (Q) = P (q1 + q2).
Zisková funkce: 1 = P (q1 + q2) * q1 – TC (q1)
Pro různé konstantní úrovně výstupu druhé firmy budou existovat různé výstupy první firmy:
q1 = f1 (q2), což je reakční funkce. Obr. str. 314
Cournotova rovnováha je stabilní. Příklad str. 314-316
Za předpokladu rostoucích mezních nákladů je rovnovážný výstup v Cournotově modelu větší než výstup kartelu. Mezní příjem firmy v Cournotově modelu je větší než mezní příjem odvětví v kartelu.
Mezní příjem kartelu: MR (Q) = P + (q1 + q2 + … + qn) * (P / qi)
Mezní příjem firmy v duopolu: MRi (qi) = P + qi * (P / qi)

Stackelbergův model oligopolu
Stejné předpoklady jako Cournotův model s výjimkou vzájemné reakce firem (qj / qi 0).
Příklad str. 318

Oligopol s cenovým vůdcem
Jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají.
• Cenové vůdcovství s dominantní firmou
Dominantní firmou je firma jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji. Firmy nalézající se na konkurenčním okraji, se chovají jako dokonale konkurenční firmy: za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální. Podmínkou maximalizace zisku firem na konkurenčním okraji je rovnost přebírané ceny a mezních nákladů každé z nich.
Dominantní firma určuje velikost svého výstupu jako rozdíl mezi tržní poptávkou a nabídkou firem představujících konkurenční lem. Obr. str. 320
• Barometrické cenové vůdcovství
Model s barometrickou firmou předpokládá měnící se firmu v pozici cenového vůdce.

Model se zalomenou poptávkovou křivkou
Firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt. Pokud jedna z firem oligopolu sníží cenu, učiní tak i ostatní firmy. Pokud jedna z firem přistoupí ke zvýšení ceny, ostatní firmy tento krok nenásledují.
Poptávková křivka je složená ze dvou částí: jedna její část vyjadřuje reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou, druhá část absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou. Poptávková křivka oligopolisty je elastičtější, když konkurenční firmy nesledují cenu, než když každou změnu ceny sledují. Křivka mezního příjmu není spojitá. Obr. str. 322


Modely oligopolu založené na teorii her
• Kooperativní
• Nekooperativní
Hráčem je každý účastník hry, který sám rozhoduje o volbě jedné z mnoha různých strategií.
Strategie je chápána jako každá z možných činností, pro kterou se může hráč v dané hře rozhodnout.
Výsledky představují konečné výnosy ze hry pro každého z hráčů. Jsou zachyceny ve výplatní matici.
Rovnováhu v teorii her chápeme jako výsledek takových strategických rozhodnutí firem, která vedou ke stabilnímu řešení, tj. nenutí je měnit své chování. Dvojice strategií, které označíme jako a*, b*, budou v rovnováze, když je a* nejlepší strategií firmy A při současném uplatnění strategie b* firmou B a b* je nejlepší strategií firmy B při současném uplatnění strategie a* firmou A. Toto je tzv. Nashova rovnováha. Důležitou součástí Nashovy rovnováhy je i nulový význam vzájemné informovanosti konkurentů.
Dosažení Nashovy rovnováhy nemusí vždy reprezentovat řešení, které je pro jednotlivé hráče řešením nejlepším (Vězňovo dilema).
Tendenci hráčů ke koordinaci a spolupráci můžeme pozorovat v souvislosti s tzv. opakovanými hrami (umožňují firmám hodnotit jejich vlastní pozici a získat informace o chování svého konkurenta).

17) Komparace produkční a alokační efektivnosti v podmínkách monopolu a dokonalé konkurence

Mikroekonomie

17. Komparace produkční a alokační efektivnosti v podmínkách monopolu a dokonalé konkurence

Efektivnost mechanismu dokonalé konkurence
• Výrobní efektivnost – výstup je vyroben s minimálními náklady
• Alokační efektivnost – firmy vyrábějí takový výstup, který si spotřebitelé nejvíc přejí – v bodě, kde se protínají křivka nabídky s křivkou poptávky, platí MC = MU – firma nemůže realokací vstupů výstup zvětšit a spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit svou užitečnost

Alokační efektivnost monopolu
Ve srovnání s dokonalou konkurencí vede existence monopolu k vyšší ceně a menšímu výstupu.
Celkový přínos odvětví, v němž existuje monopol, je menší než v případě dokonalé konkurence. Monopol je alokačně neefektivní (ztráta – náklady – mrtvé váhy)
Výstup dokonale konkurenčního trhu je odvozen z rovnosti P = MC. To znamená, že pokračujícím obchodem nemůže být dosaženo žádných zlepšení (existuje tzv. Paretovsky optimální alokace zdrojů).
V podmínkách monopolizovaného trhu je výstup odvozen z převisu ceny nad mezními náklady a monopol svou silou brání dalším směnám, které by směřovaly ke zlepšení Paretovsky chápané efektivnosti.
Pokud monopol uplatňuje některou z forem cenové diskriminace, může dojít ke zmenšení jeho alokační neefektivnosti, tj. k omezení nákladů mrtvé váhy, ovšem na úkor spotřebitelů, neboť část jejich přebytku přeměňuje monopol ve svůj zisk.
Obr. str. 285

16) Rovnováha monopolu, antimonopolní opatření státu, klady a zápory trhu ovládaného monopolem

Mikroekonomie

16. Rovnováha monopolu, antimonopolní opatření státu, klady a zápory trhu ovládaného monopolem. Přirozený monopol. Úloha státu v liberálních a kolektivistických teoriích.

Volba optimálního výstupu monopolu
Při rozhodování o velikosti výstupu, jehož výroba je spojena s realizací maximálního zisku, vychází monopol z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Příjmy vykazují specifika plynoucí z klesající poptávkové křivky (Aby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky, ale všech jednotek výstupu. Mezní příjem proto klesá rychleji než cena).
Obr. str. 269
Podstatným rysem chování monopolu je, že optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady.

Stanovení ceny monopolu
Monopol musí vzít v úvahu poptávkovou křivku. Rovnovážná tržní cena bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu. Rozdíl mezi cenou a mezními náklady je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky, a to nepřímo úměrně.
• Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky (ePD - 1)
• Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady
Vyjádření velikosti ceny: P = MC / (1 + (1 / ePD))

Regulace monopolu
Cílem regulace monopolu je eliminovat jeho neefektivnost ztělesněnou v nákladech mrtvé váhy. Regulace se může vztahovat na výši a strukturu cen, kvalitu služeb, finanční strukturu firem apod.
• Daně
• Cenové regulace
• Vládní vlastnictví monopolů
• Ekonomická regulace (ovlivňování cen, druhů produktů, podmínek vstupu a výstupu a standardů služeb v určitém odvětví)
• Protimonopolní politika (např. zákony, které zakazují spojování firem ke stanovení cen)
Cenová regulace: poměrně častým způsobem jejího řešení je stanovení regulované ceny na úrovni mezních nákladů (P = MC). Pokud je regulovaná cena na úrovni mezních nákladů stanovena přirozeným monopolům, způsobuje vznik jejich ztráty. Jedním z možných řešení je umožnit monopolu stanovit cenu nad mezními náklady tak, aby mohl realizovat alespoň tzv. slušnou míru výnosu z investice.

Zápory monopolu
• Monopol deformuje alokaci zdrojů a způsobuje plýtvání. MR a MC jsou nižší než cena.
• Snížení výstupu
• Negativně ovlivňuje technický pokrok
Klady monopolu
• Úspory z rozsahu
• Úspory ze sortimentu (určitý počet různých produktů lze efektivněji vyrábět společně)
Přirozený monopol
Tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem. Za přirozený je tento monopol považován proto, že k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence.
Důležitý faktor zániku přirozeného monopolu je rozvoj a aplikace nových technologií, spojených s používáním výrazně menšího objemu vstupů ve srovnání se staršími technologiemi.
Obr. str. 265

15) Bariéry konkurence a vznik monopolu. Rozhodování monopolu o ceně a produkci.

Mikroekonomie

15. Bariéry konkurence a vznik monopolu. Rozhodování monopolu o ceně a produkci.

Nedokonalá konkurence představuje situaci, kdy je na trhu alespoň jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit tržní cenu. V rámci nedokonalé konkurence na straně nabídky rozlišujeme tři typy tržní struktury (monopol, oligopol a monopolní konkurence)

Hlavní příčiny vedoucí ke vzniku monopolu
Monopolní trh je charakterizován přítomností jediného nabízejícího. Jiné firmy na tento trh buď vstoupit nechtějí, nebo nemohou. Nemožnost příchodu na trh je spojena s tzv. překážkami (bariérami) vstupu do odvětví. Hlavní překážky vstupu do odvětví:
• Průměrné náklady určité firmy dosahují svého minima při větším výstupu, než žádá tržní poptávka (přičemž cena je vyšší než průměrné náklady). Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol. Obr. str. 265
• Kontrola zdrojů, nezbytných pro výrobu, jednou firmou.
• Stát může udělit určité firmě výsadní právo vyrábět daný statek.
• Právní restrikce v podobě patentů, ochranných práv autorů apod.

Charakteristické rysy monopolu
V důsledku totožnosti produkce monopolu jako jediného výrobce v odvětví s výstupem celého odvětví je totožná individuální a tržní poptávková křivka. Monopol si může zvolit jakoukoliv kombinaci výstupu a ceny podél křivky poptávky. Monopol je cenovým tvůrcem

Volba optimálního výstupu monopolu
Při rozhodování o velikosti výstupu, jehož výroba je spojena s realizací maximálního zisku, vychází monopol z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Příjmy vykazují specifika plynoucí z klesající poptávkové křivky (Aby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky, ale všech jednotek výstupu. Mezní příjem proto klesá rychleji než cena).
Obr. str. 269
Podstatným rysem chování monopolu je, že optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady.

Stanovení ceny monopolu
Monopol musí vzít v úvahu poptávkovou křivku. Rovnovážná tržní cena bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu. Rozdíl mezi cenou a mezními náklady je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky, a to nepřímo úměrně.
• Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky (ePD - 1)
• Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady
Vyjádření velikosti ceny: P = MC / (1 + (1 / ePD))

Tvorba cen přirážkou
Ke zjištěným průměrným nákladům je přičtena zisková přirážka „m“.
M = (P – AC) / AC
Pokud předpokládáme, že firma vyrábí dlouhodobý optimální výstup, tedy s minimálními LAC (v bodě minima LAC platí rovnost LMC = LAC) lze upravit rovnici:
m = (P – MC) / MC
Při výrobě optimálního výstupu platí MR = MC, a proto:
m = (P – MR) / MR
Vyjádříme-li mezní příjem pomocí jeho vztahu k elasticitě poptávky:
m = - 1 / (1 + ePD)

Monopolní zisk
Monopol může zisk realizovat i v dlouhém období.

Křivka nabídky monopolu
Křivku nabídky monopolu není možno graficky znázornit. Neexistuje jediný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím.

Cenová diskriminace
Cílem cenové diskriminace je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna v dodatečný zisk firmy. Podstatou cenové diskriminace je stanovení rozdílných cen stejných výrobků, aniž by k tomu vedly nákladové důvody. Jde o stanovení různých cen (různým spotřebitelům nebo různých množství) z jiných než nákladových příčin.

Cenová diskriminace prvního stupně
Diskriminace podle spotřebitelů, kdy monopol stanoví každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit za každou koupenou jednotku (Reservation Price). Monopol získává celý přebytek spotřebitele. Obr. str. 276

Cenová diskriminace druhého stupně
Stanovení různých cen za různá kumulovaná množství daného statku. Multi-Part Pricing. Monopol může získat část přebytku spotřebitele. Obr. str. 277

Cenová diskriminace třetího stupně
Rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin, z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku. Nutné podmínky:
• Musí existovat kritérium rozdělení spotřebitelů do různých skupin. Tímto kritériem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě poptávky po daném produktu.
• Není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli.
Rozhodování firmy je determinováno:
• Celkový výstup rozděluje monopol mezi jednotlivé skupiny spotřebitelů tak, aby jeho mezní příjem z prodeje části výstupu každé skupině byl stejný: MR1 = MR2. Kdyby tomu tak nebylo a mezní příjem monopolu z prodeje první skupině by byl větší než mezní příjem z prodeje druhé skupině, přesunula by firma část výstupu z druhé do první skupiny, čímž by se snížila cena první skupiny a vzrostla cena druhé skupiny.
• Mezní příjem z prodeje každé skupině je stejně velký jako mezní náklady: MR1 = MC = MR2. Kdyby mezní příjem z prodeje oběma skupinám spotřebitelů byl stejný, ale současně větší než mezní náklady, firma by mohla zvýšit zisk zvětšením výstupu, což by vedlo k poklesu cen u obou skupin spotřebitelů, takže mezní příjem u obou skupin by poklesl a vyrovnal by se se zvětšenými mezními náklady.
Celkový zisk: (Q1, Q2) = TR1 (Q1) + TR2 (Q2) – TC (Q1 + Q2)


Nutné podmínky maximalizace zisku:
• / Q1 = TR1 / Q1 - TC / Q1 = 0
MR1 = MC
• / Q2 = TR2 / Q2 - TC / Q2 = 0
MR2 = MC
Obr. str. 281
Cena pro skupinu spotřebitelů s méně elastickou poptávkou je vyšší než cena pro skupinu spotřebitelů s elastičtější poptávkou.
Pokud předpokládáme, že MR1 = MR2, potom také platí:
P1 * (1 + (1 / ePD1)) = P2 * (1 + (1 / ePD2))

Některé další formy cenové diskriminace
Diskriminace v čase – v různém čase jsou spotřebitelům, rozděleným do skupin v závislosti na elasticitě jejich poptávky, stanoveny různé ceny. Obr. str. 283
Specifickou formou cenové diskriminace v čase je stanovení cen ve špičkách. V důsledku kapacitních omezení v období zvýšené spotřeby dochází k růstu mezních nákladů. Proto jsou ve špičkách zvyšovány ceny. Není zde uplatňována podmínka: MR1 = MC = MR2. Obr. str. 284

Bilaterální monopol a monopson
Pokud je tržní nabídka představována výstupem jediné firmy (monopolu), a poptávka jediným kupujícím (monopson), nazýváme tuto situaci bilaterální monopol.

14) Utváření rovnováhy v podmínkách dokonalé konkurence a rovnováha firmy.

Mikroekonomie

14. Utváření rovnováhy v podmínkách dokonalé konkurence a rovnováha firmy.

Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období
Křivka nabídky odvětví je dána horizontálním součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví při jakékoliv ceně (přepokládáme konstantní ceny vstupů). Faktory ovlivňující křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období: počet firem v odvětví, velikost výstupu každé z nich a determinanty mezních nákladů každé firmy.
Dochází-li na trhu k růstu ceny, každá z firem se bude snažit zvětšovat svůj výstup. Aby mohla vyrobit větší výstup, bude muset najmout větší množství toho vstupu, který je v krátkém období variabilní. Toto zvýšení poptávky všech firem může vyvolat růst ceny variabilního vstupu. Došlo by k růstu nákladů každé firmy, který by se projevil v posunu křivky mezních nákladů směrem nahoru. Křivka nabídky odvětví by potom byla strmější než za předpokladu neměnných cen vstupů. Obr. str. 243
Míra, v jaké firmy v odvětví reagují změnou svého výstupu na změnu tržní ceny, je elasticita nabídky v krátkém období: ePS = (Q / Q) / (P / P) = (Q / P) * (P / Q)

Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období
Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období nastává pokud se při krátkodobé rovnovážné ceně rovná poptávané a nabízené množství daného statku. Obr. str. 245
Rovnovážná cena plní dvě důležité funkce:
• Firmy maximalizující zisk budou vyrábět takový výstup, pro který platí rovnost P* = MC
• Při tržní rovnovážné ceně P* se jednotlivci maximalizující užitek rozhodují, jakou část svého důchodu vynaloží na nákup daného statku.
Hlavními faktory způsobujícími změny tržní nabídky (posun tržní křivky nabídky) jsou změny cen vstupů, změny technologií, očekávání výrobců a změna počtu firem na daném trhu. Pokud se nabídka posune doprava dolů, potom vliv tohoto posunu na změnu rovnovážné ceny a rovnovážného množství bude záviset na elasticitě tržní poptávky:
• Velmi neelastická tržní poptávka – relativně velký pokles rovnovážné tržní ceny a malý růst rovnovážného množství
• Velmi elastická tržní poptávka – poměrně malý pokles rovnovážné tržní ceny a poměrně velký růst rovnovážného množství
Hlavní faktory způsobující změny tržní poptávky: změny důchodu spotřebitelů, jejich preferencí, očekávání a ceny substitutů a komplementů. Posun křivky tržní poptávky doprava nahoru – změna rovnovážné tržní ceny a množství bude ovlivněna elasticitou nabídky:
• Tržní nabídka neelastická – podstatný růst rovnovážné tržní ceny a velmi malý růst rovnovážného množství
• Elastická tržní nabídka – velmi malý růst rovnovážné ceny a podstatné zvýšení rovnovážného množství
Dochází-li na dokonale konkurenčním trhu k současným změnám nabídky a poptávky, bude výsledná změna tržní rovnováhy ovlivněna elasticitou tržní nabídky a poptávky a relací jejich posunů.

Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období
Křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhodobých rovnovážných bodů odvětví vznikajících v průsečících posunující se poptávkové křivky a krátkodobých křivek nabídky.
Reakci firmy a odvětví na změnu v tržní poptávce rozlišujeme z krátkodobého a dlouhodobého hlediska. V krátkém období je reakcí změna nabízeného množství na základě vyrovnávání ceny s mezními náklady. V dlouhém období firmy do odvětví přicházejí nebo z něj odcházejí, což způsobuje posun krátkodobé tržní nabídky a formování nové rovnovážné ceny, při které firmy realizují nulový ekonomický zisk.

Křivka LIS v případě konstantních cen vstupů
Obr. str. 250
Růst tržní poptávky:
V krátkém období, kdy je počet firem v odvětví konstantní, dojde k růstu tržní ceny, každá z firem zvýší svůj výstup a bude realizovat ekonomický zisk.
V dlouhém období vede existence ekonomického zisku k přílivu nových firem do odvětví, což způsobí růst nabídky odvětví. Tržní cena bude klesat tak dlouho, dokud firmy nebudou realizovat nulový ekonomický zisk.
Křivka nabídky odvětví v dlouhém období má tvar přímky rovnoběžné s osou x. Její vzdálenost od osy x je dána úrovní ceny, která se rovná minimálním dlouhodobým průměrným nákladům.

Křivka LIS v případě rostoucích cen vstupů
Obr. str. 252
Růst poptávky po daném statku vede k posunu křivky tržní poptávky doprava. Firmy budou realizovat ekonomický zisk, což povede k příchodu nových firem do odvětví. To povede k růstu poptávky po vstupech a následně k růstu jejich ceny. Dojde k posunu nákladových křivek každé z firem nahoru. Příliv firem do odvětví bude trvat tak dlouho, dokud doprava se posunující křivka tržní nabídky nesníží rovnovážnou tržní cenu na úroveň, při níž je ekonomický zisk firem nulový. Rostoucí křivka LIS.

Křivka LIS v podmínkách klesajících cen vstupů
Obr. str. 254
Růst tržní poptávky vede ke krátkodobému zvýšení tržní ceny, což umožní stávajícím firmám v odvětví realizovat ekonomický zisk. Do odvětví přicházejí nové firmy a expanze odvětví vyvolá pokles nákladů (nákladové křivky se posunou směrem dolů). Poměrně velký ekonomický zisk bude podnětem pro příchod dalších firem do odvětví. Ten ustane, až doprava dolů se posunující krátkodobá křivka tržní nabídky stlačí tržní cenu na úroveň dlouhodobých průměrných nákladů každé firmy, takže ekonomický zisk každé z nich bude roven nule. Klesající křivka LIS.

Elasticita tržní nabídky v dlouhém období
Dlouhodobá elasticita nabídky vyjadřuje poměr procentní změny dlouhodobého výstupu odvětví a procentní změny ceny: (Q / Q) / (P / P) = (Q / P) * (P / Q)
• Odvětví s konstantními náklady – křivka LIS dokonale elastická – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky roven nekonečnu
• Odvětví s rostoucími náklady – rostoucí křivka LIS – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky dosahuje kladných hodnot
• Odvětví s klesajícími náklady – křivka LIS klesající – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky má zápornou hodnotu

Nastolení tržní rovnováhy v dlouhém období
Počet firem odpovídající rovnováze odvětví: n = QT / Q*, QT – rovnovážný výstup odvětví, Q* - dlouhodobý optimální výstup reprezentativní firmy.

13) Dokonalá konkurence a postavení firmy, volba rovnovážné produkce

Mikroekonomie

13. Dokonalá konkurence a postavení firmy, volba rovnovážné produkce. (Teoretické koncepce klasické školy).

Obecná východiska určení výstupu, při němž firma maximalizuje zisk
Cílem je dosažení maximálního ekonomického zisku. Nulový ekonomický zisk znamená, že vstupy svým fungováním přinášejí tolik, kolik by přinášely svým nejlepším alternativním užitím.
Ekonomický zisk () je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady:
= TR – TC = P * Q – w * L – r * K = P * f (K, L) – w * L – r * K
Ekonomický zisk bude maximální při výrobě takového objemu produkce, kdy dodatečný přírůstek výstupu nepovede ke změně dodatečného zisku:
d / d Q = (d TR / d Q) – (d TC / d Q) = 0 d TR / d Q = d TC / d Q MR = MC, to je tzv. zlaté pravidlo maximalizace zisku. Podmínkou druhého řádu je záporná hodnota druhé derivace funkce zisku podle množství: d2 / d Q2 Q = Q* 0
Pravidlo převrácené elasticity: MC = MR
MC = P * (1 + 1 / ePD)
(P – MC) / P = - 1 / ePD
Čím elastičtější bude poptávka po produkci firmy, tím menší můžeme očekávat rozdíl mezi cenou a mezními náklady firmy.

Předpoklady modelu dokonalé konkurence
• Na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný není natolik silný, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví
• Všechny statky jsou homogenní
• Na všechny trhy je volný vstup a výstup
• Všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu
• Firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku
Firma nemůže ovlivnit tržní cenu. Poptávka po její produkci je dokonale elastická, což lze znázornit jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou x. Obr. str. 236. V dokonalé konkurenci jsou křivky průměrných a mezních příjmů totožné.

Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období
Optimální výstup firmy je možné zjistit:
1. na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady – rovnají se směrnice křivek celkových příjmů a celkových nákladů
2. na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů
Obr. str. 238
Protože dokonale konkurenční firma maximalizující zisk vychází při volbě výstupu z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MR = MC) a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí rovnost mezních příjmů a ceny (MR = P), bude v krátkém období vyrábět výstup, jehož mezní náklady budou stejné jako tržní cena (P = MC).

Nabídka dokonale konkurenční firmy v krátkém období
Rostoucí tržní cena bude znamenat posun průsečíku MR a MC po křivce mezních nákladů směrem nahoru, což bude implikovat rostoucí nabízené množství. Křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky mezních nákladů.
Jak bude firma rozhodovat o výstupu v případě, že při jakémkoliv objemu produkce budou celkové příjmy nižší než celkové náklady? V krátkém období musí firma hradit fixní náklady, i když objem výstupu bude nulový.
Pokud je cena jednotky produkce vyšší než průměrné variabilní náklady na její výrobu, bude svou ztrátu minimalizovat pokračováním ve výrobě. Pokud však cena bude nižší nebo rovna průměrným variabilním nákladům, bude firma minimalizovat ztrátu uzavřením výroby.
Obr. str. 240
Křivka nabídky dokonale konkurenční firmy přebírající cenu výstupu je tvořena rostoucí částí křivky mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je min. AVC.

Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období
Křivka nabídky odvětví je dána horizontálním součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví při jakékoliv ceně (přepokládáme konstantní ceny vstupů). Faktory ovlivňující křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období: počet firem v odvětví, velikost výstupu každé z nich a determinanty mezních nákladů každé firmy.
Dochází-li na trhu k růstu ceny, každá z firem se bude snažit zvětšovat svůj výstup. Aby mohla vyrobit větší výstup, bude muset najmout větší množství toho vstupu, který je v krátkém období variabilní. Toto zvýšení poptávky všech firem může vyvolat růst ceny variabilního vstupu. Došlo by k růstu nákladů každé firmy, který by se projevil v posunu křivky mezních nákladů směrem nahoru. Křivka nabídky odvětví by potom byla strmější než za předpokladu neměnných cen vstupů. Obr. str. 243
Míra, v jaké firmy v odvětví reagují změnou svého výstupu na změnu tržní ceny, je elasticita nabídky v krátkém období: ePS = (Q / Q) / (P / P) = (Q / P) * (P / Q)

Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období
Rovnováha dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období nastává pokud se při krátkodobé rovnovážné ceně rovná poptávané a nabízené množství daného statku. Obr. str. 245
Rovnovážná cena plní dvě důležité funkce:
• Firmy maximalizující zisk budou vyrábět takový výstup, pro který platí rovnost P* = MC
• Při tržní rovnovážné ceně P* se jednotlivci maximalizující užitek rozhodují, jakou část svého důchodu vynaloží na nákup daného statku.
Hlavními faktory způsobujícími změny tržní nabídky (posun tržní křivky nabídky) jsou změny cen vstupů, změny technologií, očekávání výrobců a změna počtu firem na daném trhu. Pokud se nabídka posune doprava dolů, potom vliv tohoto posunu na změnu rovnovážné ceny a rovnovážného množství bude záviset na elasticitě tržní poptávky:
• Velmi neelastická tržní poptávka – relativně velký pokles rovnovážné tržní ceny a malý růst rovnovážného množství
• Velmi elastická tržní poptávka – poměrně malý pokles rovnovážné tržní ceny a poměrně velký růst rovnovážného množství
Hlavní faktory způsobující změny tržní poptávky: změny důchodu spotřebitelů, jejich preferencí, očekávání a ceny substitutů a komplementů. Posun křivky tržní poptávky doprava nahoru – změna rovnovážné tržní ceny a množství bude ovlivněna elasticitou nabídky:
• Tržní nabídka neelastická – podstatný růst rovnovážné tržní ceny a velmi malý růst rovnovážného množství
• Elastická tržní nabídka – velmi malý růst rovnovážné ceny a podstatné zvýšení rovnovážného množství
Dochází-li na dokonale konkurenčním trhu k současným změnám nabídky a poptávky, bude výsledná změna tržní rovnováhy ovlivněna elasticitou tržní nabídky a poptávky a relací jejich posunů.

Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
Optimální výstup firmy v dlouhém období je odvozen z rovnosti mezních příjmů a dlouhodobých mezních nákladů (P MR = LMC). V dlouhém období je optimální výstup ovlivněn ještě volným vstupem či odchodem firem do odvětví, resp. z odvětví.
Pokud budou firmy v odvětví realizovat ekonomický zisk, bude to impulsem pro příchod řady dalších firem, které vyrobí větší objem výstupu a dojde k posunu křivky nabídky odvětví směrem doprava dolů. Dojde k poklesu tržní ceny a zisku firem. Příchod nových firem bude pokračovat dokud tržní cena neklesne na úroveň průměrných nákladů (P AR = LAC) a ekonomický zisk na nulu (bod zvratu).
Optimální výstup dokonale konkurenční firmy v dlouhém období je determinován dvěma podmínkami:
• Podmínkou maximalizace zisku (P MR = LMC)
• Podmínkou nulového ekonomického zisku (P AR = LAC)
Dodržení obou těchto podmínek znamená rovnost dlouhodobých mezních a průměrných nákladů (LMC = LAC), která nastává v bodě minima křivky LAC. Pro dlouhodobý optimální výstup dokonale konkurenční firmy proto platí, že jej firma vyrábí s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady. Obr. str. 248
Pro optimální výstup firmy v dlouhém období je charakteristické:
• Firma vyrábí krátkodobý optimální výstup, kdy se její mezní příjmy rovnají mezním nákladům (MR = MC). Protože se cena rovná mezním příjmům (P = MR), současně platí rovnost ceny a mezních nákladů (P = MC).
• Průměrné náklady na výrobu zvoleného optimálního výstupu v krátkém období jsou na úrovni minimálních průměrných nákladů v dlouhém období (min. SAC = min. LAC).
• Firma nemá tendenci přestat vyrábět a z odvětví odejít, jestliže se při výrobě optimálního výstupu jak dlouhodobé, tak krátkodobé průměrné náklady rovnají ceně (P = SAC = LAC) a její ekonomický zisk je nulový.
Křivka nabídky firmy v dlouhém období je totožná s tou rostoucí částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je minimum průměrných dlouhodobých nákladů.

Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období
Křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhodobých rovnovážných bodů odvětví vznikajících v průsečících posunující se poptávkové křivky a krátkodobých křivek nabídky.
Reakci firmy a odvětví na změnu v tržní poptávce rozlišujeme z krátkodobého a dlouhodobého hlediska. V krátkém období je reakcí změna nabízeného množství na základě vyrovnávání ceny s mezními náklady. V dlouhém období firmy do odvětví přicházejí nebo z něj odcházejí, což způsobuje posun krátkodobé tržní nabídky a formování nové rovnovážné ceny, při které firmy realizují nulový ekonomický zisk.

Křivka LIS v případě konstantních cen vstupů
Obr. str. 250
Růst tržní poptávky:
V krátkém období, kdy je počet firem v odvětví konstantní, dojde k růstu tržní ceny, každá z firem zvýší svůj výstup a bude realizovat ekonomický zisk.
V dlouhém období vede existence ekonomického zisku k přílivu nových firem do odvětví, což způsobí růst nabídky odvětví. Tržní cena bude klesat tak dlouho, dokud firmy nebudou realizovat nulový ekonomický zisk.
Křivka nabídky odvětví v dlouhém období má tvar přímky rovnoběžné s osou x. Její vzdálenost od osy x je dána úrovní ceny, která se rovná minimálním dlouhodobým průměrným nákladům.

Křivka LIS v případě rostoucích cen vstupů
Obr. str. 252
Růst poptávky po daném statku vede k posunu křivky tržní poptávky doprava. Firmy budou realizovat ekonomický zisk, což povede k příchodu nových firem do odvětví. To povede k růstu poptávky po vstupech a následně k růstu jejich ceny. Dojde k posunu nákladových křivek každé z firem nahoru. Příliv firem do odvětví bude trvat tak dlouho, dokud doprava se posunující křivka tržní nabídky nesníží rovnovážnou tržní cenu na úroveň, při níž je ekonomický zisk firem nulový. Rostoucí křivka LIS.

Křivka LIS v podmínkách klesajících cen vstupů
Obr. str. 254
Růst tržní poptávky vede ke krátkodobému zvýšení tržní ceny, což umožní stávajícím firmám v odvětví realizovat ekonomický zisk. Do odvětví přicházejí nové firmy a expanze odvětví vyvolá pokles nákladů (nákladové křivky se posunou směrem dolů). Poměrně velký ekonomický zisk bude podnětem pro příchod dalších firem do odvětví. Ten ustane, až doprava dolů se posunující krátkodobá křivka tržní nabídky stlačí tržní cenu na úroveň dlouhodobých průměrných nákladů každé firmy, takže ekonomický zisk každé z nich bude roven nule. Klesající křivka LIS.

Elasticita tržní nabídky v dlouhém období
Dlouhodobá elasticita nabídky vyjadřuje poměr procentní změny dlouhodobého výstupu odvětví a procentní změny ceny: (Q / Q) / (P / P) = (Q / P) * (P / Q)
• Odvětví s konstantními náklady – křivka LIS dokonale elastická – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky roven nekonečnu
• Odvětví s rostoucími náklady – rostoucí křivka LIS – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky dosahuje kladných hodnot
• Odvětví s klesajícími náklady – křivka LIS klesající – koeficient dlouhodobé elasticity nabídky má zápornou hodnotu

Nastolení tržní rovnováhy v dlouhém období
Počet firem odpovídající rovnováze odvětví: n = QT / Q*, QT – rovnovážný výstup odvětví, Q* - dlouhodobý optimální výstup reprezentativní firmy.

Efektivnost mechanismu dokonalé konkurence
• Výrobní efektivnost – výstup je vyroben s minimálními náklady
• Alokační efektivnost – firmy vyrábějí takový výstup, který si spotřebitelé nejvíc přejí – v bodě, kde se protínají křivka nabídky s křivkou poptávky, platí MC = MU – firma nemůže realokací vstupů výstup zvětšit a spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit svou užitečnost

12) Vztah mezi produkčními a nákladovými funkcemi (verbálně, graficky, funkčně)

Mikroekonomie

12. Vztah mezi produkčními a nákladovými funkcemi (verbálně, graficky, funkčně).

Vývoj nákladů v podmínkách rostoucích výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – když roste výstup rostoucím tempem, variabilní náklady rostou klesajícím tempem: VC = b * Q – c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q – c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q – c * Q2) / Q = b – c * Q – rostoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q – c * Q2) / Q = (a / Q) + b – c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b – 2 * c * Q
Obr. str. 199

Vývoj nákladů v podmínkách klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L – c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – roste-li výstup klesajícím tempem, variabilní náklady rostou rostoucím tempem: VC = b * Q + c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q + c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q + c * Q2) / Q = b + c * Q – klesající výnosy z variabilního vstupu způsobují růst průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q + c * Q2) / Q = (a / Q) + b + c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b + 2 * c * Q
Obr. str. 201

Vývoj nákladů v podmínkách konstantních výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q) / Q = b – při konstantních výnosech z variabilního vstupu jsou průměrné variabilní náklady konstantní
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q) / Q = (a / Q) + b
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b
Obr. str. 204

Vývoj nákladů v podmínkách nejprve rostoucích a potom klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2 – d * L3
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q - c * Q2 + d * Q3
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q - c * Q2 + d * Q3
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = b - c * Q + d * Q2
- jestliže APL roste, AVC klesají
- jestliže APL klesá, AVC rostou
- APL je maximální pokud AVC jsou minimální
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = (a / Q) + b - c * Q + d * Q2
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q
SMC = b - 2 * c * Q + 3 * d * Q2
- roste-li mezní produkt, klesají mezní náklady
- klesá-li mezní produkt, rostou mezní náklady
- mezní náklady jsou minimální pokud je maximální mezní produkt
Obr. str. 206