- ústřední pojem finančního řízení
FINANČNÍ ANALÝZA
- na jejích výsledcích je založeno řízení jak majetkové, tak i finanční struktury podniku
- účelem je kompletně vyjádřit finanční situaci v podniku (nejen minulost a současnost, ale i její budoucnost)
- podklady - rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o cash flow, odvětvové průměry
Historie finanční analýzy
-vznik v USA
- zpočátku spočívala ve znázornění změn
- později pro úvěrování bank (likvidita)
- efektivita, rentabilita, hospodárnost
- USA stály na počátku při zjišťování odvětvových průměrů
Bilanční analýza = finanční analýza
prof. Dr. Pazourek(1906) - 1. člověk, který se u nás zabýval finanční analýzou
- interní finanční analýza - zpracovávána pracovníky firmy
- externí finanční analýza - zpracovávána odborníky, mohou se opřít jen o zveřejněné údaje
- cílem finanční analýzy - posouzení zdraví firmy
- finanční zdraví firmy je předpokladem jejího přežití
Podmínky zdraví firmy:
- dlouhodobá likvidita
- krátkodobá likvidita
- výnosnost (rentabilita) vloženého kapitálu
Hodnocení finanční kondice firmy => zdraví firmy
pevné zdraví - bude firmě poskytnut úvěr bez problémů na reprodukce
dobré zdraví - dokáže zabezpečit efektivní rozvoj z interních finančních zdrojů
uspokojivé zdraví - firma nemá finanční problémy se zachováním trvalé existence a dosažené úrovně
chatrné zdraví - charakterizuje stav před finanční tísní
- vykazuje ztrátu, ale likvidita není bezprostředně ohrožena
- vykazuje zisk, ale má občas potíže s peněžními toky
- interní finanční analýza - zpracovávána pracovníky firmy
- externí finanční analýza - zpracovávána odborníky, mohou se opřít jen o zveřejněné údaje
- cílem finanční analýzy - posouzení zdraví firmy
- finanční zdraví firmy je předpokladem jejího přežití
Podmínky zdraví firmy:
- dlouhodobá likvidita
- krátkodobá likvidita
- výnosnost (rentabilita) vloženého kapitálu
Hodnocení finanční kondice firmy => zdraví firmy
pevné zdraví - bude firmě poskytnut úvěr bez problémů na reprodukce
dobré zdraví - dokáže zabezpečit efektivní rozvoj z interních finančních zdrojů
uspokojivé zdraví - firma nemá finanční problémy se zachováním trvalé existence a dosažené úrovně
chatrné zdraví - charakterizuje stav před finanční tísní
- vykazuje ztrátu, ale likvidita není bezprostředně ohrožena
- vykazuje zisk, ale má občas potíže s peněžními toky
PRACOVNÍ KAPITÁL MUSÍ BÝT V LIKVIDNÍ FORMĚ
- nastane-li situace, kdy krátkodobý cizí kapitál převýší - oběžných aktiv, vznikne nekrytý dluh
Stanovení optimální výše oběžného majetku
- výše, která zaručuje normální chod podniku s co nejnižšími náklady
- používají se 2 postupy:
1. globální postup - vychází z délky obratového cyklu peněz a z výše jednodenních nákladů
2. analytický postup - vychází z dílčích položek jednotlivých majetků
obratový cyklus peněz (OCP) - doba mez platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků
- skládá se ze 3 dob:
a) doba obratu zásob (DOZ)
b) doba obratu pohledávek (doba inkasa DI)
c) doba odkladu plateb (DOP) - snižuje obratový cyklus peněz
OCP = DOZ + DI - DOP
kapitálová potřeba peněz na oběžný majetek = obratový cyklus peněz • výše jednodenních nákladů
Stanovení optimální výše oběžného majetku
- výše, která zaručuje normální chod podniku s co nejnižšími náklady
- používají se 2 postupy:
1. globální postup - vychází z délky obratového cyklu peněz a z výše jednodenních nákladů
2. analytický postup - vychází z dílčích položek jednotlivých majetků
obratový cyklus peněz (OCP) - doba mez platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků
- skládá se ze 3 dob:
a) doba obratu zásob (DOZ)
b) doba obratu pohledávek (doba inkasa DI)
c) doba odkladu plateb (DOP) - snižuje obratový cyklus peněz
OCP = DOZ + DI - DOP
kapitálová potřeba peněz na oběžný majetek = obratový cyklus peněz • výše jednodenních nákladů
Př.:Podnik
Na výrobu 1ks potřebuje podnik 2000 Kč (náklady na materiál a mzdy). Každý den bude vyrábět 30ks. Předpokládané roční tržby jsou 27 mil. a průměrná zásoba byla vypočtena ve výši 4,5 mil. Kč a výše pohledávek je 1,5 mil. Kč. Dodavatelské faktury bude podnik splácet v za 15 dnů.
DOP = 15 dní
OCP = 60 dnů + 20 dnů - 15 dnů = 65 dnů
denní potřeba peněz = 30 ks • 2000 Kč = 60000 Kč
kapitálová potřeba na OM = 65 • 60000 = 3,9 mil. Kč
Čím kratší bude obratový cyklus peněz, tím méně kapitálu budu potřebovat
Jak zkrátit obratový cyklus peněz
- zkrátím obratovost zásob -hlavně v oblasti expedice; snížení zásob nedokončené výroby
- zkrácení doby inkasa - prostřednictvím slev při dřívějším placení
- prodloužit dobu odkladu plateb - není dobré tuto variantu volit, neboť zhoršuje vztahy s dodavateli
DOP = 15 dní
OCP = 60 dnů + 20 dnů - 15 dnů = 65 dnů
denní potřeba peněz = 30 ks • 2000 Kč = 60000 Kč
kapitálová potřeba na OM = 65 • 60000 = 3,9 mil. Kč
Čím kratší bude obratový cyklus peněz, tím méně kapitálu budu potřebovat
Jak zkrátit obratový cyklus peněz
- zkrátím obratovost zásob -hlavně v oblasti expedice; snížení zásob nedokončené výroby
- zkrácení doby inkasa - prostřednictvím slev při dřívějším placení
- prodloužit dobu odkladu plateb - není dobré tuto variantu volit, neboť zhoršuje vztahy s dodavateli
2. Původu finančních prostředků
2. původu finančních prostředků - financování vlastním kapitálem
- financování cizím kapitálem
- samofinancování (z vlastních zdrojů - ze zisku a odpisů) - představuje hlavní způsob rozmnožování majetku firmy, snižuje náklady na kapitál
3. doby - financování dlouhodobé
- financování krátkodobé
Běžné financování
- stálá aktiva - problematika HIM - vždy investice do stálých aktiv
- investice = pořizovacích sen investic + náklady na jejich pořízení (není problém to zjistit)
- oběžná aktiva
1. musím zjistit potřebnou výši každé položky oběžných aktiv
2. určit, jakým způsobem bude tento oběžný majetek financován
- financování cizím kapitálem
- samofinancování (z vlastních zdrojů - ze zisku a odpisů) - představuje hlavní způsob rozmnožování majetku firmy, snižuje náklady na kapitál
3. doby - financování dlouhodobé
- financování krátkodobé
Běžné financování
- stálá aktiva - problematika HIM - vždy investice do stálých aktiv
- investice = pořizovacích sen investic + náklady na jejich pořízení (není problém to zjistit)
- oběžná aktiva
1. musím zjistit potřebnou výši každé položky oběžných aktiv
2. určit, jakým způsobem bude tento oběžný majetek financován
Řízení pracovního kapitálu:
- OA - hrubý pracovní kapitál
- čistý pracovní kapitál = OA - krátkodobé cizí zdroje (je to oběžný majetek krytý dlouhodobým kapitálem)
jak kterou položku oběžných aktiv financovat?
trvale vázané zásoby ve firmě - pojistná zásoba
zásoby pohybující se kratší dobu ve firmě - zásoby hotových výrobků
3 přístupy finančních manažerů - umírněný - trvalá oběžná aktiva by měla být financována dlouhodobým cizím kapitálem a přechodná aktiva krátkodobým cizím kapitálem
- agresívní - trvalá oběžná aktiva a část stálých aktiv financuje krátkodobými dluhy
- konzervativní - dlouhodobým cizím kapitálem financuje nejen trvalá oběžná aktiva, ale i část přechodných aktiv
- čistý pracovní kapitál = OA - krátkodobé cizí zdroje (je to oběžný majetek krytý dlouhodobým kapitálem)
jak kterou položku oběžných aktiv financovat?
trvale vázané zásoby ve firmě - pojistná zásoba
zásoby pohybující se kratší dobu ve firmě - zásoby hotových výrobků
3 přístupy finančních manažerů - umírněný - trvalá oběžná aktiva by měla být financována dlouhodobým cizím kapitálem a přechodná aktiva krátkodobým cizím kapitálem
- agresívní - trvalá oběžná aktiva a část stálých aktiv financuje krátkodobými dluhy
- konzervativní - dlouhodobým cizím kapitálem financuje nejen trvalá oběžná aktiva, ale i část přechodných aktiv
Ve firmě jsou realizována tato finanční rozhodnutí:
- operativní - jsou spjata s podstatně menšími částkami peněz a nemění chod podniku (střední management)
- strategická - velké částky peněz prostřednictvím velkých změn ve firmě (top management)
- zaměřená do investic - strategická dlouhodobá investiční
- zaměřená na finance - strategická dlouhodobá finanční
Druhy financování
Členění podle:
1. pravidelnosti financování - permanentní - běžné financování (zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku)
- mimořádné - mimořádné financování (výkyvy spojené se životním cyklem podniku)
- strategická - velké částky peněz prostřednictvím velkých změn ve firmě (top management)
- zaměřená do investic - strategická dlouhodobá investiční
- zaměřená na finance - strategická dlouhodobá finanční
Druhy financování
Členění podle:
1. pravidelnosti financování - permanentní - běžné financování (zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku)
- mimořádné - mimořádné financování (výkyvy spojené se životním cyklem podniku)
Úkoly finančního řízení:
1. získávání kapitálu (pro běžné i mimořádné potřeby podniku), rozhodování o struktuře kapitálu a jeho změnách (zda získat úvěr, nebo navýšit základní jmění)
2. rozhoduje o umístění kapitálu - kam bude kapitál směřovat
3. rozhodování o rozdělení zisku - reinvestování - celý zisk nebo jeho část znovu vracím do výrobního procesu investice - samofinancování
4. řídí hospodářskou stránku činnosti podniku
- rozhoduje
- plánuje
- zaznamenává
- analyzuje
- kontroluje
- tyto činnosti jsou ovlivňovány dvěma faktory:
- faktor času - vyplývá z časového nesouladu mezi příčinou a následkem (realizace rozhodnutí
proběhne až následně); v okamžiku, kdy nastane rozhodnutí, může být jiná vstupní situace; rozhodnutí musí být natolik kvalitní, aby rozhodnutí v budoucnosti bylo správné
2. rozhoduje o umístění kapitálu - kam bude kapitál směřovat
3. rozhodování o rozdělení zisku - reinvestování - celý zisk nebo jeho část znovu vracím do výrobního procesu investice - samofinancování
4. řídí hospodářskou stránku činnosti podniku
- rozhoduje
- plánuje
- zaznamenává
- analyzuje
- kontroluje
- tyto činnosti jsou ovlivňovány dvěma faktory:
- faktor času - vyplývá z časového nesouladu mezi příčinou a následkem (realizace rozhodnutí
proběhne až následně); v okamžiku, kdy nastane rozhodnutí, může být jiná vstupní situace; rozhodnutí musí být natolik kvalitní, aby rozhodnutí v budoucnosti bylo správné
Faktor rizika
- faktor rizika - ani u jedné varianty neexistuje 100% jistota; každý se rozhoduje s určitým rizikem a snaží se toto riziko minimalizovat; čím větší riziko, tím musím očekávat větší zisk; riziko ztráty zmenším tím, že ho rozložím mezí více podnikatelských aktivit (diverzifikace výrobního programu)
- příčiny rizika:
- příčiny vnější - mikro a makroprostředí (inflace, nezaměstnanost, povodně, katastrofy)
- příčiny vnitřní - vycházejí z nekvalitního rozhodnutí managementu
Pravidla pro finanční rozhodování:
- má se preferovat větší výnos před menším
- má se preferovat menší riziko před větším
- za větší riziko se požaduje větší výnos
- preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou později
- motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu než by přineslo investování do jiné akce (ve vztahu k riziku)
- motivací veškerého investování je zvětšení majetku
- příčiny rizika:
- příčiny vnější - mikro a makroprostředí (inflace, nezaměstnanost, povodně, katastrofy)
- příčiny vnitřní - vycházejí z nekvalitního rozhodnutí managementu
Pravidla pro finanční rozhodování:
- má se preferovat větší výnos před menším
- má se preferovat menší riziko před větším
- za větší riziko se požaduje větší výnos
- preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou později
- motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu než by přineslo investování do jiné akce (ve vztahu k riziku)
- motivací veškerého investování je zvětšení majetku
3. Metoda čisté současné hodnoty
- čistá současná hodnota (ČSHI) představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných příjmů (cash flow - SHCF) a náklady na investici
ČSHI = SHCF - IN
- je-li čistá současná hodnota investice kladná, investici můžeme přijmout, je-li čistá současná hodnota rovna nule, bylo docíleno právě požadované výnosnosti, je-li čistá současná hodnota záporná, investici musíme odmítnout
- považuje se za nejpřesnější metodu investičního rozhodování,
- je založena na zohlednění časové hodnoty peněz
- bývá doplněna indexem současné hodnoty (index výnosnosti)
IV = SHCF / IN
- je-li hodnota indexu IV - 1, můžeme investici přijmout,
- indexu využijeme při srovnávání variant - vybereme tu, jejíž index výnosnosti je větší
4. metoda vnitřního výnosového procenta
- založena na koncepci současné hodnoty,
- spočívá v nalezení diskontní míry, při které současná hodnota očekávaných výnosů z investice se rovná současné hodnotě výdajů na investici:
SHCF = IN
- viz otázka č. 16
ČSHI = SHCF - IN
- je-li čistá současná hodnota investice kladná, investici můžeme přijmout, je-li čistá současná hodnota rovna nule, bylo docíleno právě požadované výnosnosti, je-li čistá současná hodnota záporná, investici musíme odmítnout
- považuje se za nejpřesnější metodu investičního rozhodování,
- je založena na zohlednění časové hodnoty peněz
- bývá doplněna indexem současné hodnoty (index výnosnosti)
IV = SHCF / IN
- je-li hodnota indexu IV - 1, můžeme investici přijmout,
- indexu využijeme při srovnávání variant - vybereme tu, jejíž index výnosnosti je větší
4. metoda vnitřního výnosového procenta
- založena na koncepci současné hodnoty,
- spočívá v nalezení diskontní míry, při které současná hodnota očekávaných výnosů z investice se rovná současné hodnotě výdajů na investici:
SHCF = IN
- viz otázka č. 16
5. Metoda nákladová
- podstatou je převedení jednorázově vynaložených nákladů na roční náklady pomocí koeficientu,
- efektivnější je ta varianta, která dosáhne nižších celkových ročních (průměrných) nákladů
13. FINANČNÍ ŘÍZENÍ
viz fialový Synek 317 nebo vypracované v ruce
3 oblasti - peněžní a kapitálové trhy
- investování
- podnikové finance
- úloha podnikových financí roste
- dříve - zajistit peníze na výrobu a prodej, jak to určil marketing a management
- finanční management řídí celou činnost podniku
Financování
- užší pojetí - získávání finančních zdrojů ve všech formách jeho použití
- širší pojetí - pojetí - všechny finanční operace a rozhodování ve všech životních cyklech firmy
- efektivnější je ta varianta, která dosáhne nižších celkových ročních (průměrných) nákladů
13. FINANČNÍ ŘÍZENÍ
viz fialový Synek 317 nebo vypracované v ruce
3 oblasti - peněžní a kapitálové trhy
- investování
- podnikové finance
- úloha podnikových financí roste
- dříve - zajistit peníze na výrobu a prodej, jak to určil marketing a management
- finanční management řídí celou činnost podniku
Financování
- užší pojetí - získávání finančních zdrojů ve všech formách jeho použití
- širší pojetí - pojetí - všechny finanční operace a rozhodování ve všech životních cyklech firmy
Postup hodnocení efektivnosti investic:
1. určení kapitálových výdajů na investici kapitálové výdaje tvoří:
- pořizovací cena investice (nákupní ceny + veškeré pořizovací náklady)
- zvýšení čistého pracovního kapitálu (zvýšení OM - zvýšení krátk. závazků)
- výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného IM
- daňové vlivy aj.
2. odhadnutí budoucích peněžních příjmů, které investice přinese, a rizika, se kterým jsou tyto příjmy spojeny,
3. určení „ nákladů na kapitál“ vlastního podniku,
- financuje-li firma celou investici vlastním kapitálem - nákladem je požadovaný výnos z kapitálu,
- je-li financována úvěrem, pak nákladem je úrok z úvěru
4. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow)
Pro hodnocení efektivnosti musíme mít kritérium, podle kterého budeme investici posuzovat, cílem je snížení nákladů, zvýšení výroby nebo zisku, kritériem jejich hodnocení proto musí být míra splnění těchto cílů. Za obecný efekt investic považujeme cash flow.
Dvě skupiny metod hodnocení investic:
- metody statické - nepřihlíží k působení faktoru času, použijeme u méně významných projektů s krátkou dobou životnosti a v případech, kdy diskontní faktor je nízký
- metody dynamické - přihlíží k působení faktoru času a základem je aktualizace všech vstupních dat vstupujících do výpočtů
- pořizovací cena investice (nákupní ceny + veškeré pořizovací náklady)
- zvýšení čistého pracovního kapitálu (zvýšení OM - zvýšení krátk. závazků)
- výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného IM
- daňové vlivy aj.
2. odhadnutí budoucích peněžních příjmů, které investice přinese, a rizika, se kterým jsou tyto příjmy spojeny,
3. určení „ nákladů na kapitál“ vlastního podniku,
- financuje-li firma celou investici vlastním kapitálem - nákladem je požadovaný výnos z kapitálu,
- je-li financována úvěrem, pak nákladem je úrok z úvěru
4. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow)
Pro hodnocení efektivnosti musíme mít kritérium, podle kterého budeme investici posuzovat, cílem je snížení nákladů, zvýšení výroby nebo zisku, kritériem jejich hodnocení proto musí být míra splnění těchto cílů. Za obecný efekt investic považujeme cash flow.
Dvě skupiny metod hodnocení investic:
- metody statické - nepřihlíží k působení faktoru času, použijeme u méně významných projektů s krátkou dobou životnosti a v případech, kdy diskontní faktor je nízký
- metody dynamické - přihlíží k působení faktoru času a základem je aktualizace všech vstupních dat vstupujících do výpočtů
K hodnocení investic se používají tyto metody:
1. metoda výnosnosti (ziskovosti, rentability) investic
- statická metoda
- za efekt z investice se považuje zisk
- výnosnost investice rI se počíta podle vzorce: rI = Zr / IN,
Zr - průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice
- protože ve vzorci se používá průměrný roční zisk (po zdanění), lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výši investičních nákladů a objemu výroby
- nebere v úvahu všechny peněžní příjmy, ale pouze zisk,
- nebere v úvahu působení faktoru času a nepřihlíží k rozložení zisku v času
2. metoda doby splacení
- doba splacení - takové období, za které tok příjmů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici
DS = náklady na investici / roční cash flow
- čím je kratší doba splacení, tím je investice výhodnější, doba splacení musí být kratší, než je doba životností investice
- nevýhodou je, že nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení - nemůže být všeobecnou mírou pro posuzování investic
- poskytuje důležitou informaci o riziku investice a o likviditě investice
- vylepšením metody je pracování s diskontovanými hodnotami
- statická metoda
- za efekt z investice se považuje zisk
- výnosnost investice rI se počíta podle vzorce: rI = Zr / IN,
Zr - průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice
- protože ve vzorci se používá průměrný roční zisk (po zdanění), lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výši investičních nákladů a objemu výroby
- nebere v úvahu všechny peněžní příjmy, ale pouze zisk,
- nebere v úvahu působení faktoru času a nepřihlíží k rozložení zisku v času
2. metoda doby splacení
- doba splacení - takové období, za které tok příjmů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici
DS = náklady na investici / roční cash flow
- čím je kratší doba splacení, tím je investice výhodnější, doba splacení musí být kratší, než je doba životností investice
- nevýhodou je, že nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení - nemůže být všeobecnou mírou pro posuzování investic
- poskytuje důležitou informaci o riziku investice a o likviditě investice
- vylepšením metody je pracování s diskontovanými hodnotami
10. ODBYT
1. Význam prodeje – vše, co bylo vyrobeno, musí být realizováno
Prodej – specializovaná ekonomická činnost, která realizuje transakce. Akt směny. Prodej je za protihodnotu (peníze) Obchod – nákup uspokojování potřeb.
Prodej – závazek dodávajícího dodat zboží a předat vlastnická práva na kupujícího
Kupující má závazek převzít zboží a zaplatit požadovanou (kupní) cenu
Odbyt – prodej výrobních podniků, prodej u obch. podniků
zbytek viz přednášky
11. INVESTIČNÍ ČINNOST
viz Synek fialový str. 273 nebo v ruce
12. ROZHODOVÁNÍ O INVESTICÍCH
Rozhodování o investicích patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím – slouží řadu let, zatěžují ekonomiku podniku především FN, představují peněžní výdaje – do N podniku vchází formou odpisů až při svém využívání,
Nesprávná investice – vážné problémy, podnik se neobejde bez investice; investiční plán je součást strateg. plánu.
Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice je její:
- výnosnost (rentabilita), tj. vztah mezi výnosy (přesněji - peněžními příjmy), které investice za dobu své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí,
- rizikovost, tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů,
- doba splacení, tj. doba přeměny investice zpět do peněžní formy
Prodej – specializovaná ekonomická činnost, která realizuje transakce. Akt směny. Prodej je za protihodnotu (peníze) Obchod – nákup uspokojování potřeb.
Prodej – závazek dodávajícího dodat zboží a předat vlastnická práva na kupujícího
Kupující má závazek převzít zboží a zaplatit požadovanou (kupní) cenu
Odbyt – prodej výrobních podniků, prodej u obch. podniků
zbytek viz přednášky
11. INVESTIČNÍ ČINNOST
viz Synek fialový str. 273 nebo v ruce
12. ROZHODOVÁNÍ O INVESTICÍCH
Rozhodování o investicích patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím – slouží řadu let, zatěžují ekonomiku podniku především FN, představují peněžní výdaje – do N podniku vchází formou odpisů až při svém využívání,
Nesprávná investice – vážné problémy, podnik se neobejde bez investice; investiční plán je součást strateg. plánu.
Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice je její:
- výnosnost (rentabilita), tj. vztah mezi výnosy (přesněji - peněžními příjmy), které investice za dobu své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí,
- rizikovost, tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů,
- doba splacení, tj. doba přeměny investice zpět do peněžní formy
Optimální struktura výroby
Výrobní kapacita - maximální objem produkce, který může výrobní jednotka vyrobit za určitou dobu - ideální, teoretická veličina, určují se další druhy kapacity:
- praktická kapacita (počítá s určitými přestávkami),
- normální kapacita (je ročním průměrem)
- nominální kapacita (počítá se štítkovým výkonem a plnou dobu)
Kapacita
- je závislá na technické úrovni strojů a výrobního zařízení, na době jejich činnosti, organizaci práce a výroby, kvalifikaci pracovních sil, použitých surovinách apod.
- obecně ji můžeme vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti
- do činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů
9. NÁKUP
k dispozici psané v ruce
- praktická kapacita (počítá s určitými přestávkami),
- normální kapacita (je ročním průměrem)
- nominální kapacita (počítá se štítkovým výkonem a plnou dobu)
Kapacita
- je závislá na technické úrovni strojů a výrobního zařízení, na době jejich činnosti, organizaci práce a výroby, kvalifikaci pracovních sil, použitých surovinách apod.
- obecně ji můžeme vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti
- do činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů
9. NÁKUP
k dispozici psané v ruce
Zisk
– účetní,
– daňový - je určován daňovými zákony,
– ekonomický - účetní zisk - implicitní náklady (úroky z vl. kapitálu a oportunitní mzdy), tento zisk by měl být základem pro různá podnikatelská rozhodnutí
Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady,
méně zisku:
– snaha zvýšit tržby - zvýšení prodaného množství a zvýšení ceny
– snížení průměrných nákladů např. pomocí zvýšení produktivity práce
- druhy zisku (ZÚOD, ZÚD, ZD)
8. VÝROBA
V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních faktorů za účelem získání určitých výkonů.
V užším pojetí se výrobou rozumí vlastní výroba (průmysl, řemesla), poskytování služeb, doprava,… – nezařazuje se odbyt a financování.
V nejužším pojetí se výrobou rozumí jen zhotovení hmotných výrobků, resp. poskytování určitých služeb.
- ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků,
- výrobce řeší tři základní otázky, co, jak a pro koho vyrábět
Plánování výroby (výrobního programu) – v ruce
– daňový - je určován daňovými zákony,
– ekonomický - účetní zisk - implicitní náklady (úroky z vl. kapitálu a oportunitní mzdy), tento zisk by měl být základem pro různá podnikatelská rozhodnutí
Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady,
méně zisku:
– snaha zvýšit tržby - zvýšení prodaného množství a zvýšení ceny
– snížení průměrných nákladů např. pomocí zvýšení produktivity práce
- druhy zisku (ZÚOD, ZÚD, ZD)
8. VÝROBA
V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních faktorů za účelem získání určitých výkonů.
V užším pojetí se výrobou rozumí vlastní výroba (průmysl, řemesla), poskytování služeb, doprava,… – nezařazuje se odbyt a financování.
V nejužším pojetí se výrobou rozumí jen zhotovení hmotných výrobků, resp. poskytování určitých služeb.
- ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků,
- výrobce řeší tři základní otázky, co, jak a pro koho vyrábět
Plánování výroby (výrobního programu) – v ruce
1. Současná hodnota
1. Současná hodnota = Jn / rn r = 1 + p/100 r - úročitel
p – úrok. míra
2. A = jo rn (r-1) / rn - 1
A – hledaná roční splátka
jo – dlužná částka
r – úročitel
Jednotlivé splátky budou mít následující současnou hodnotu:
A/r + A/r2 + … = dlužná částka
7. ZISK A RENTABILITA
Zisk je cílem a podnětem veškerého podnikání, ne však jediným. Podnikatelé sledují nejen další monetární cíle (zajištění platební pohotovosti, maximalizaci obratu aj.), ale i nemonetární cíle (získání nezávislosti a samostatnosti, dosažení hospodářské moci, dobré jméno firmy aj.).
Převažujícím kritériem rozhodování v podnikovém hospodaření je maximalizace zisku, který je hlavním zdrojem růstu podniku.
p – úrok. míra
2. A = jo rn (r-1) / rn - 1
A – hledaná roční splátka
jo – dlužná částka
r – úročitel
Jednotlivé splátky budou mít následující současnou hodnotu:
A/r + A/r2 + … = dlužná částka
7. ZISK A RENTABILITA
Zisk je cílem a podnětem veškerého podnikání, ne však jediným. Podnikatelé sledují nejen další monetární cíle (zajištění platební pohotovosti, maximalizaci obratu aj.), ale i nemonetární cíle (získání nezávislosti a samostatnosti, dosažení hospodářské moci, dobré jméno firmy aj.).
Převažujícím kritériem rozhodování v podnikovém hospodaření je maximalizace zisku, který je hlavním zdrojem růstu podniku.
Zisk plní důležité funkce:
– kriteriální - je kritériem pro rozhodování o objemu výroby, nových výrobcích, investicích
– rozvojová - je hlavním zdrojem akumulace, tj. tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku
– rozdělovací (důchodová) - rozdělování důchodů mezi vlastníky (dividendy), investory (úroky), zdroj pro placení daní
– motivační - je základním motivem veškerého podnikání a může být základem hmotné zainteresovanosti pracovníků
Dva způsoby zvyšování zisku:
– snižování nákladů, tj. zvyšování hospodárnosti
– zvyšování výnosů
V zisku splývají kladné i záporné způsoby jeho získávání - zisk lze zvýšit nejen zvyšováním hospodárnosti ve výrobě, ale i zanedbáváním bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí, využívání monopolního postavení...
Zisk zjišťujeme z výkazu zisků a ztrát, sestavuje se měsíčně a uvádí se kumulovaně od počátku roku.
Zisk je důležitou součástí poměrových ukazatelů, především:
– rentability podniku (Z/veškerý kapitál),
– rentability vlastního kapitálu (Z/vlastní kapitál),
– rentability výnosů, resp. Tržeb nebo obratu (Z/V, resp. Z/T, Z/obrat),
– nákladové rentability (Z/N),
– rozvojová - je hlavním zdrojem akumulace, tj. tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku
– rozdělovací (důchodová) - rozdělování důchodů mezi vlastníky (dividendy), investory (úroky), zdroj pro placení daní
– motivační - je základním motivem veškerého podnikání a může být základem hmotné zainteresovanosti pracovníků
Dva způsoby zvyšování zisku:
– snižování nákladů, tj. zvyšování hospodárnosti
– zvyšování výnosů
V zisku splývají kladné i záporné způsoby jeho získávání - zisk lze zvýšit nejen zvyšováním hospodárnosti ve výrobě, ale i zanedbáváním bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí, využívání monopolního postavení...
Zisk zjišťujeme z výkazu zisků a ztrát, sestavuje se měsíčně a uvádí se kumulovaně od počátku roku.
Zisk je důležitou součástí poměrových ukazatelů, především:
– rentability podniku (Z/veškerý kapitál),
– rentability vlastního kapitálu (Z/vlastní kapitál),
– rentability výnosů, resp. Tržeb nebo obratu (Z/V, resp. Z/T, Z/obrat),
– nákladové rentability (Z/N),
5. NÁKLADOVÉ FUNKCE
k dispozici v ruce
6. HODNOTA A JEJÍ MĚŘENÍ
- hodnota Kč je odvozena od její kupní síly (na 1 Kč dostanu urč. mat. v hodnotě 1 Kč),
- množství hotových peněz, které by určitá osoba dnes měla, místo toho, co by vlastnila určitý majetek,
- hodnota 1 Kč v rámci různých období nelze srovnávat, aniž bychom je převedli na nějakou srovnatelnou veličinu – současná hodnota
- odráží jak čas, tak riziko (odhad míry rizika),
- hodnota majetku není vyjadřována jako jednorázově vynaložená částka odvozená od nákladů na pořízení věci, ale je výnosem (kapitalizací) budoucích výnosů,
- čím déle se musí čekat na výnos, tím je tento výnos rizikovější a tím je nižší současná hodnota majetku (a naopak)
- při rozhodování směřujících k max. zisku se srovnávají budoucí hodnoty, vybereme tu, která bude nejvýše převyšovat hodnotou náklady
- vyjadřuje, jak je trhem (burzou a investory) hodnocena min. činnost podniku a jeho bud. výhled,
- výsledek úrovně všech oblastí (likvidity, využití aktiv, využití dluhů a výnosnosti podn.)
- úkolem managementu je zvyšovat hodnotu podniku
- prvotním cílem podniku je maximalizace jeho budoucí hodnoty = souč. hodnota oček. budoucích čistých příjmů
6. HODNOTA A JEJÍ MĚŘENÍ
- hodnota Kč je odvozena od její kupní síly (na 1 Kč dostanu urč. mat. v hodnotě 1 Kč),
- množství hotových peněz, které by určitá osoba dnes měla, místo toho, co by vlastnila určitý majetek,
- hodnota 1 Kč v rámci různých období nelze srovnávat, aniž bychom je převedli na nějakou srovnatelnou veličinu – současná hodnota
- odráží jak čas, tak riziko (odhad míry rizika),
- hodnota majetku není vyjadřována jako jednorázově vynaložená částka odvozená od nákladů na pořízení věci, ale je výnosem (kapitalizací) budoucích výnosů,
- čím déle se musí čekat na výnos, tím je tento výnos rizikovější a tím je nižší současná hodnota majetku (a naopak)
- při rozhodování směřujících k max. zisku se srovnávají budoucí hodnoty, vybereme tu, která bude nejvýše převyšovat hodnotou náklady
- vyjadřuje, jak je trhem (burzou a investory) hodnocena min. činnost podniku a jeho bud. výhled,
- výsledek úrovně všech oblastí (likvidity, využití aktiv, využití dluhů a výnosnosti podn.)
- úkolem managementu je zvyšovat hodnotu podniku
- prvotním cílem podniku je maximalizace jeho budoucí hodnoty = souč. hodnota oček. budoucích čistých příjmů
Musí se respektovat náklady:
1. ekonomické (skutečné, relevatní), zahrnují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady
- oportunitní (alternativní náklady) – částka peněz, která je ztracena, když zdroje nejsou použity na nejlepší ušlou alternativu
- explicitní – ty, které podnik platí (mají formu peněžních výdajů) účetně je sledujeme a realizujeme je
- implicitní – nemají formu peněžních výdaj, obtížně vyčíslitelné (mzda, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání)
2. přírůstkové náklady – ty náklady, které jsou tímto rozhodováním ovlivněny; zbývající náklady se považují za irelevantní (utopené)
3. časový horizont - rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý pohled na N, v dlouhodobém pohledu jsou všechny N variabilní
Vývoj (chování) N charakterizují N funkce
Variabilní náklady:
- nadproporciální vývoj nákladů - náklady rostou mnohem rychleji než objem produkce
- podproporcionální vývoj - náklady rostou pomaleji než objem produkce
- degrese nákladů - pokles průměrných fixních nákladů na jednotku produkce - vede to k růstu zisku
- bod zvratu - podnik nedosahuje ani zisk ani ztrátu, kryje pouze výšku nákladů (fixních i variabilních)
- relativní úspora fixních nákladů - objem produkce zvednu a rozložím do většího objemu produkce
- nevyužité fixní náklady - nevyužité strojní kapacity
- extenzívní využití - využití v čase
- intensivní využití - měřené využití v množství
- oportunitní (alternativní náklady) – částka peněz, která je ztracena, když zdroje nejsou použity na nejlepší ušlou alternativu
- explicitní – ty, které podnik platí (mají formu peněžních výdajů) účetně je sledujeme a realizujeme je
- implicitní – nemají formu peněžních výdaj, obtížně vyčíslitelné (mzda, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání)
2. přírůstkové náklady – ty náklady, které jsou tímto rozhodováním ovlivněny; zbývající náklady se považují za irelevantní (utopené)
3. časový horizont - rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý pohled na N, v dlouhodobém pohledu jsou všechny N variabilní
Vývoj (chování) N charakterizují N funkce
Variabilní náklady:
- nadproporciální vývoj nákladů - náklady rostou mnohem rychleji než objem produkce
- podproporcionální vývoj - náklady rostou pomaleji než objem produkce
- degrese nákladů - pokles průměrných fixních nákladů na jednotku produkce - vede to k růstu zisku
- bod zvratu - podnik nedosahuje ani zisk ani ztrátu, kryje pouze výšku nákladů (fixních i variabilních)
- relativní úspora fixních nákladů - objem produkce zvednu a rozložím do většího objemu produkce
- nevyužité fixní náklady - nevyužité strojní kapacity
- extenzívní využití - využití v čase
- intensivní využití - měřené využití v množství
3. Podle závislosti na změnách objemu produkce
- fixní - s objemem produkce se nemění
- variabilní - s objemem produkce se mění
Z dlouhodobého hlediska se všechny náklady chovají jako variabilní.
Další charakteristika nákladů
- celkové náklady - vynaložené na celkový objem produkce
- průměrné jednotkové náklady - podíl celkových nákladů a objemu produkce
- přírůstkové náklady - tvoří se přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem produkce
- marginální = mezní - jsou vyvolány přírůstkem produkce o jednotku
Evidence nákladů
FÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 5
MÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 8 a 9
Manažerské pojetí nákladů
- umožňuje manažerské rozhodnutí, sleduje V a N
- variabilní - s objemem produkce se mění
Z dlouhodobého hlediska se všechny náklady chovají jako variabilní.
Další charakteristika nákladů
- celkové náklady - vynaložené na celkový objem produkce
- průměrné jednotkové náklady - podíl celkových nákladů a objemu produkce
- přírůstkové náklady - tvoří se přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem produkce
- marginální = mezní - jsou vyvolány přírůstkem produkce o jednotku
Evidence nákladů
FÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 5
MÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 8 a 9
Manažerské pojetí nákladů
- umožňuje manažerské rozhodnutí, sleduje V a N
NÁKLADY
- jsou klíčovou kategorií - o nákladech rozhoduje firma sama, o tržbách ne
- peněžně vyjádřená spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných statků vstupů
- peněžní částka, kterou podnik účelně vynaložil na získání výnosů
- spotřeba hodnot v daném období
2 pojetí nákladů:
1. ve finančním účetnictví - pro externí uživatele (úřad práce, banky, věřitelé,...)
2. vnitropodnikové (manažerské) účetnictví - používá se k řízení
Účetní náklady odráží:
- změnu stavu hotovosti, v bance
- náklady musí souviset s výnosy v příslušném období
- peněžní výdaje - úbytek peněžních fondů podniků
- časové rozlišení nákladů a výnosů: NPO, VPO
- peněžně vyjádřená spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných statků vstupů
- peněžní částka, kterou podnik účelně vynaložil na získání výnosů
- spotřeba hodnot v daném období
2 pojetí nákladů:
1. ve finančním účetnictví - pro externí uživatele (úřad práce, banky, věřitelé,...)
2. vnitropodnikové (manažerské) účetnictví - používá se k řízení
Účetní náklady odráží:
- změnu stavu hotovosti, v bance
- náklady musí souviset s výnosy v příslušném období
- peněžní výdaje - úbytek peněžních fondů podniků
- časové rozlišení nákladů a výnosů: NPO, VPO
Klasifikace nákladů
1. druhové členění -externí náklady - prvotní
- materiálové náklady - materiál, suroviny, el. energie, paliva,...
- odpisy - pomyslné náklady - představují spotřebu strojů a zařízení
- mzdové a osobní náklady - zahrnují se sem provize
- finanční náklady
- náklady na služby-náklady související s údržbou, opravami, přepravou výrobků, cestovné,
Podrobnější druhové třídění je uplatněno např. ve výkazu zisků a ztrát
Tyto skupiny můžeme rozdělit do dvou skupin:
- interní náklady - druhotné (mezi útvary pod.) - mají komplexní charakter, na 1 výrobek je musím rozpustit
- externí náklady - prvotní - mohu je zjistit
2. účelové členění
- podle útvarů
- podle výkonů (souvisí s kalkulačním členěním nákladů)
- náklady jednicové
- náklady režijní
- materiálové náklady - materiál, suroviny, el. energie, paliva,...
- odpisy - pomyslné náklady - představují spotřebu strojů a zařízení
- mzdové a osobní náklady - zahrnují se sem provize
- finanční náklady
- náklady na služby-náklady související s údržbou, opravami, přepravou výrobků, cestovné,
Podrobnější druhové třídění je uplatněno např. ve výkazu zisků a ztrát
Tyto skupiny můžeme rozdělit do dvou skupin:
- interní náklady - druhotné (mezi útvary pod.) - mají komplexní charakter, na 1 výrobek je musím rozpustit
- externí náklady - prvotní - mohu je zjistit
2. účelové členění
- podle útvarů
- podle výkonů (souvisí s kalkulačním členěním nákladů)
- náklady jednicové
- náklady režijní
Tržby = Q • P
- tržby budou tím větší, čím větší bude objem produkce a cena
Tržby za výrobky jsou ovlivněny:
1. fyzickým objemem výroby – ten je omezen v krátkodobém pohledu výrobní kapacitou a poptávkou,
2. cenou – jsou produktem trhu a jejich vývoj závisí i na typu trhu – na tu má vliv
- koupěschopná poptávka a konkurence
- kvalita
- technická úroveň
- servis
- reklama
3. změny struktury výroby – jiné využívání může zvýšit tržby i zisk
4. způsob fakturace a doba úhrady faktur
Plán tržeb
Plán tržeb (prodejů) stanoví předpokládané objemy prodejů (v naturálních jednotkách) a příjmy z prodejů (v Kč) za období (rok, měsíc).
Plánuji podle:
- jednotlivých výrobků
- skupin zákazníků
Tržby za výrobky jsou ovlivněny:
1. fyzickým objemem výroby – ten je omezen v krátkodobém pohledu výrobní kapacitou a poptávkou,
2. cenou – jsou produktem trhu a jejich vývoj závisí i na typu trhu – na tu má vliv
- koupěschopná poptávka a konkurence
- kvalita
- technická úroveň
- servis
- reklama
3. změny struktury výroby – jiné využívání může zvýšit tržby i zisk
4. způsob fakturace a doba úhrady faktur
Plán tržeb
Plán tržeb (prodejů) stanoví předpokládané objemy prodejů (v naturálních jednotkách) a příjmy z prodejů (v Kč) za období (rok, měsíc).
Plánuji podle:
- jednotlivých výrobků
- skupin zákazníků
Plánování tržeb
1. ujasnit si co plánuju
2. kdo bude tržby tvořit - zákazníci
3. krok - časové rozdělení - ovlivňují jej sezónní výkyvy
4. krok - bere v úvahu prodeje realizované v minulých letech
Plán tržeb vychází z mkt průzkumu trhu, podle zjištěné poptávky u jednotlivých zákazníků odhadneme objemy prodejů, vynásobíme předpokládanou prodejní cenou, kterou jsme stanovili na základě poptávkové funkce.
Tržby porovnáme s plánovanými náklady a zjistíme, zda jsme dosáhli předpokládaného zisku – pokud ne – hledáme cesty zvýšení prodejů a snížení nákladů.
Při plánování tržeb se pracuje se SWOT analýzou, která musí probíhat permanentně dochází permanentně ke změnám jak uvnitř podniku, tak v jeho okolí.
Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady. Buď bude dostatečný nebo ne. Když mám méně zisku, než požaduji, snažím se zvýšit tržby - prostřednictvím zvýšení množství a zvýšením cen ( o zboží ale musí být zájem a cena musí odpovídat parametrům výrobku - kvalita výrobku, technické parametry) => zvýšení množství => snížení průměrných nákladů
snížení nákladů => zvýšení produktivity práce (za stejnou dobu se spotřebuje na 1 výrobek méně času) - zvýším tržby na 1 pracovníka a tím zvýším jeho pracovitost
- měl by existovat vztah mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných mezd
- produktivita práce by měla růst 2x rychleji než průměrné mzdy
2. kdo bude tržby tvořit - zákazníci
3. krok - časové rozdělení - ovlivňují jej sezónní výkyvy
4. krok - bere v úvahu prodeje realizované v minulých letech
Plán tržeb vychází z mkt průzkumu trhu, podle zjištěné poptávky u jednotlivých zákazníků odhadneme objemy prodejů, vynásobíme předpokládanou prodejní cenou, kterou jsme stanovili na základě poptávkové funkce.
Tržby porovnáme s plánovanými náklady a zjistíme, zda jsme dosáhli předpokládaného zisku – pokud ne – hledáme cesty zvýšení prodejů a snížení nákladů.
Při plánování tržeb se pracuje se SWOT analýzou, která musí probíhat permanentně dochází permanentně ke změnám jak uvnitř podniku, tak v jeho okolí.
Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady. Buď bude dostatečný nebo ne. Když mám méně zisku, než požaduji, snažím se zvýšit tržby - prostřednictvím zvýšení množství a zvýšením cen ( o zboží ale musí být zájem a cena musí odpovídat parametrům výrobku - kvalita výrobku, technické parametry) => zvýšení množství => snížení průměrných nákladů
snížení nákladů => zvýšení produktivity práce (za stejnou dobu se spotřebuje na 1 výrobek méně času) - zvýším tržby na 1 pracovníka a tím zvýším jeho pracovitost
- měl by existovat vztah mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných mezd
- produktivita práce by měla růst 2x rychleji než průměrné mzdy
3. Mimořádné náklady - dary, mimořádné odměny
odpisy lze zařadit buď do provozních nebo do finančních nákladů (my je budeme započítávat do provozních nákladů)
provozní výnosy - provozní náklady = provozní výsledek
finanční výnosy - finanční náklady = finanční výsledek
mimořádné výn. - mimořádné náklady = mimořádný výsledek
výnosy - náklady = hospodářský výsledek
- daň
= HV po zdanění
+ čerpání z rezervních fondů
- potřeby rezervních fondů
+ HV z minulých let
bilanční zisk
- firma musí mládnout, aby byla schopná obstát v konkurenci --> inovace --> nová výkonnost, nové stroje, nový materiál, proto musím investovat a na investice vezmu zisk nebo odpisy
provozní výnosy - provozní náklady = provozní výsledek
finanční výnosy - finanční náklady = finanční výsledek
mimořádné výn. - mimořádné náklady = mimořádný výsledek
výnosy - náklady = hospodářský výsledek
- daň
= HV po zdanění
+ čerpání z rezervních fondů
- potřeby rezervních fondů
+ HV z minulých let
bilanční zisk
- firma musí mládnout, aby byla schopná obstát v konkurenci --> inovace --> nová výkonnost, nové stroje, nový materiál, proto musím investovat a na investice vezmu zisk nebo odpisy
TRŽBY (Q•P=T)
- variabilní náklady
fixní náklady + zisk
(příspěvek na úhradu fixních nákladů)
- fixní náklady
nezdanitelný zisk
- daň
čistý zisk
TRŽBY
- představují hlavní složku výnosů podniků, slouží k úhradě nákladů, daní, rozšířené reprodukce, vyplácení dividend…
- peněžní částka, kterou podnik získal prodejem výrobků, zboží a služeb v daném účetním období
Tržby jsou tvořeny:
- prodejem vyrobených výrobků
- prodejem nakoupených výrobků (zboží)
- prodejem zásob
- tržby za patenty a vynálezy
fixní náklady + zisk
(příspěvek na úhradu fixních nákladů)
- fixní náklady
nezdanitelný zisk
- daň
čistý zisk
TRŽBY
- představují hlavní složku výnosů podniků, slouží k úhradě nákladů, daní, rozšířené reprodukce, vyplácení dividend…
- peněžní částka, kterou podnik získal prodejem výrobků, zboží a služeb v daném účetním období
Tržby jsou tvořeny:
- prodejem vyrobených výrobků
- prodejem nakoupených výrobků (zboží)
- prodejem zásob
- tržby za patenty a vynálezy
Výnosy
- jsou peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období (měsíc nebo rok) bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu
- u výrobního podniků jsou hlavními výnosy tržby za prodej výrobků a služeb
- u obchodních podniků - obchodní rozpětí (nebo marže rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou)
Výnosy jsou tvořeny:
1. provozní výnosy - jsou získávány z provozně hospodářské činnosti firmy (hlavně jsou to tržby)
2. finanční výnosy - z finančních investic - z cenných papírů, z vkladů, z účastí
3. mimořádné výnosy - prostředky, které podnik získá prodejem odepsaného nebo nepotřebného majetku
Náklady
- jsou to peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů
Náklady jsou tvořeny:
1. provozní náklady
2. finanční náklady
- u výrobního podniků jsou hlavními výnosy tržby za prodej výrobků a služeb
- u obchodních podniků - obchodní rozpětí (nebo marže rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou)
Výnosy jsou tvořeny:
1. provozní výnosy - jsou získávány z provozně hospodářské činnosti firmy (hlavně jsou to tržby)
2. finanční výnosy - z finančních investic - z cenných papírů, z vkladů, z účastí
3. mimořádné výnosy - prostředky, které podnik získá prodejem odepsaného nebo nepotřebného majetku
Náklady
- jsou to peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů
Náklady jsou tvořeny:
1. provozní náklady
2. finanční náklady
3. Více liniový (funkcionální)
Formy útvarové organizace – kombinací prvků org. struktury vznikají formy
1. průkopnická – u nového podniku, všechno řídí sám z centra
2. byrokratická – pevně dány vazby, liniový vedoucí a prac.
3. maticová – vztahy mají podle výrobků formu matice, funkcionální typ organizace (více vedoucí)
4. podnik. jednotky
- funkcionální typ org., členění podle trhu
- divizově členěná organizace liniového typu
4. VÝNOSY, NÁKLADY A HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK (ANALÝZA BODU ZVRATU)
- jsou to nejdůležitější charakteristiky podniku
- vstupy i výstupy jsou ve formě naturální i peněžní - vstupy
- zisk je součást výstupu - náklady
PODNIK
- výstupy
- tržby
1. průkopnická – u nového podniku, všechno řídí sám z centra
2. byrokratická – pevně dány vazby, liniový vedoucí a prac.
3. maticová – vztahy mají podle výrobků formu matice, funkcionální typ organizace (více vedoucí)
4. podnik. jednotky
- funkcionální typ org., členění podle trhu
- divizově členěná organizace liniového typu
4. VÝNOSY, NÁKLADY A HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK (ANALÝZA BODU ZVRATU)
- jsou to nejdůležitější charakteristiky podniku
- vstupy i výstupy jsou ve formě naturální i peněžní - vstupy
- zisk je součást výstupu - náklady
PODNIK
- výstupy
- tržby
Organizace – 3 významy
a) podnik = organizace jako výsledek organizování, organizace jako instituce
b) podnik má organizaci, určitou formu uspořádání vztahů (org. řád), organizace je org. struktura
c) podnik je organizován, vlastní realizace organizačního procesu
Nutnost organizovat vychází z dělby práce (1 člověk to nezvládne) z důvodů:
a) rozsahu práce,
b) různorodosti práce,
c) efektivnosti práce.
Aspekty organizace
2 pohledy
a) útvarová organizace
b) procesní organizace
Tyto organizace jsou:
a) formální (2. pohled) – sjednocuje podnikové dění k určitému cíli, předem upravené vztahy
b) neformální – nevědomá, mění se v čase; tvoří se vztahy, keré nejsou předmětem org. řádu
- lidské charakt. vlastnosti
- úroveň vztahů
Útvarová organizace
b) podnik má organizaci, určitou formu uspořádání vztahů (org. řád), organizace je org. struktura
c) podnik je organizován, vlastní realizace organizačního procesu
Nutnost organizovat vychází z dělby práce (1 člověk to nezvládne) z důvodů:
a) rozsahu práce,
b) různorodosti práce,
c) efektivnosti práce.
Aspekty organizace
2 pohledy
a) útvarová organizace
b) procesní organizace
Tyto organizace jsou:
a) formální (2. pohled) – sjednocuje podnikové dění k určitému cíli, předem upravené vztahy
b) neformální – nevědomá, mění se v čase; tvoří se vztahy, keré nejsou předmětem org. řádu
- lidské charakt. vlastnosti
- úroveň vztahů
Útvarová organizace
Úkol
- rozdělit celkový úkol podniku do tolika dílčích úkolů, aby následným přiřazením těchto dílčích úkolů prac. místům vznikla smysluplná dělba práce a uspořádání podnikových procesů
- analýza, rozklad celkových úkolů podniku na části a pak syntéza a z toho vzniknou vztahy mezi prac. místy. Analýza vychází z podnik. cílů.
Syntéza představuje vytváření org. jednotek (prac. místa analýzou). Cílem je zkombinovat dílčí úkoly vzniklé v rámci analýza a vytvořit tak jednotky dělby práce (prac. místa)
Organizační struktura – prac. místa a jejich vzájemné vazby
Tvorba prac. míst – shrnutí úkolů na 1 osobu, základní prve organizace,
Popis prac. míst – co má na kterém prac. místě kdo dělat, rámcový popis prac. místa (prac. náplň), reprodukuje org. řád, je pomocný prostředek pro začlenění prac. do organizace
Typy organizace
1. liniové
2. liniově štábní
3. více liniový (funkcionální)
Formy útvarové organizace – kombinací prvků org. struktury vznikají formy
1. průkopnická – u nového podniku, všechno řídí sám z centra
2. byrokratická – pevně dány vazby, liniový vedoucí a prac.
- analýza, rozklad celkových úkolů podniku na části a pak syntéza a z toho vzniknou vztahy mezi prac. místy. Analýza vychází z podnik. cílů.
Syntéza představuje vytváření org. jednotek (prac. místa analýzou). Cílem je zkombinovat dílčí úkoly vzniklé v rámci analýza a vytvořit tak jednotky dělby práce (prac. místa)
Organizační struktura – prac. místa a jejich vzájemné vazby
Tvorba prac. míst – shrnutí úkolů na 1 osobu, základní prve organizace,
Popis prac. míst – co má na kterém prac. místě kdo dělat, rámcový popis prac. místa (prac. náplň), reprodukuje org. řád, je pomocný prostředek pro začlenění prac. do organizace
Typy organizace
1. liniové
2. liniově štábní
3. více liniový (funkcionální)
Formy útvarové organizace – kombinací prvků org. struktury vznikají formy
1. průkopnická – u nového podniku, všechno řídí sám z centra
2. byrokratická – pevně dány vazby, liniový vedoucí a prac.
3. PODNIKOVÁ ORGANIZACE
Pojetí organizace, její cíl a úkoly, formální a neformální organizační struktury, vztahy strategie, organizační struktury a efektivity řízení v podniku
Organizace je jedna z funkcí řízení, je to souhrn činností jejichž cílem by měla být tvorba organizační struktury podniku
Smyslem organizace je dělba práce
Podnik musí
a) stanovit úkoly
b) rozdělit na části
c) koordinovat tyto části a celkový postup
Dobrá organizace podniku není hlavním cílem, ale pouze prostředek, jak dosáhneme cíle. Strukturu org. tvoří systém prvků a vztahů mezi nimi, pak hovoříme o útvarové struktuře.
Vytvářet strukturu:
1. ohraničit úkoly (fce ve smyslu dělby práce – definovat prac. místa)
2. definovat vztahy mezi jednotlivými místy a funkcemi
Určit vztahy nadřízenosti a podřízenosti – rozdělit pravomoc a odpovědnost – vznikají organizační formy
Organizace je jedna z funkcí řízení, je to souhrn činností jejichž cílem by měla být tvorba organizační struktury podniku
Smyslem organizace je dělba práce
Podnik musí
a) stanovit úkoly
b) rozdělit na části
c) koordinovat tyto části a celkový postup
Dobrá organizace podniku není hlavním cílem, ale pouze prostředek, jak dosáhneme cíle. Strukturu org. tvoří systém prvků a vztahů mezi nimi, pak hovoříme o útvarové struktuře.
Vytvářet strukturu:
1. ohraničit úkoly (fce ve smyslu dělby práce – definovat prac. místa)
2. definovat vztahy mezi jednotlivými místy a funkcemi
Určit vztahy nadřízenosti a podřízenosti – rozdělit pravomoc a odpovědnost – vznikají organizační formy
Zajímají nás tyto charakteristiky:
- fáze životního cyklu výrobků,
- velikost trhu a jeho potenciál,
- sezónní vlivy
- segmentace trhu,
- koncentrace zákazníků
- elasticita odbytu (prodeje)
- četnost nákupů
- koncentrace nabídky
- agresivita konkurence
- stupeň využití kapacit
Platí:
Srovnáváme vlastní podnik s nejvýznamnější konkurencí v rámci specifického trhu či segmentu trhu.
Analýza konkurence
Cíl: získat a prognózovat ty údaje o konkurenci, kt. mají význam pro strategii vlastního podniku.
Údaje:
- budoucí cíle konkurence
- současná strategie konkurence
- předpoklady konkurence
- schopnosti konkurence
Analýza okolí – analýza makrookolí (viz minulá otázka)
- velikost trhu a jeho potenciál,
- sezónní vlivy
- segmentace trhu,
- koncentrace zákazníků
- elasticita odbytu (prodeje)
- četnost nákupů
- koncentrace nabídky
- agresivita konkurence
- stupeň využití kapacit
Platí:
Srovnáváme vlastní podnik s nejvýznamnější konkurencí v rámci specifického trhu či segmentu trhu.
Analýza konkurence
Cíl: získat a prognózovat ty údaje o konkurenci, kt. mají význam pro strategii vlastního podniku.
Údaje:
- budoucí cíle konkurence
- současná strategie konkurence
- předpoklady konkurence
- schopnosti konkurence
Analýza okolí – analýza makrookolí (viz minulá otázka)
2. OPERATIVNÍ PLÁNOVÁNÍ A KONTROLA
- cíl a nástroje operativního plánování, vztahy mezi strategickým a operativním plánováním. Pojetí kontroly, její klasifikace, předmět kontroly. Controlling.
Strategické plánování Operativní plánování
hledáme cíl cíle jsou stanoveny
kapitálové zdroje nejsou ještě vázány kapitálové zdroje jsou vázány
nasazením kapitálových a personálních využitím zdrojů se výnosové potenciály
zdrojů se vymezují výnosové potenciály realizují
pozornost se věnuje důležitým faktorům pozornost se věnuje větším detailům
úspěch v operativním řízení je možný pouze díky úspěšným strategiím
Pro operativní plánování jsou potřebné tyto prvky:
- vyúčtování uplynulého roku,
- plánování nákladů a zisku pro příští rok
- plán obratu a odbytu,
- plán výroby a kapacit
- investiční plán
- plán nákupu
- plán pracovníků a organizace
- finanční plán a plán likvidity
- plánovaná bilance (rozvaha)
Strategické plánování Operativní plánování
hledáme cíl cíle jsou stanoveny
kapitálové zdroje nejsou ještě vázány kapitálové zdroje jsou vázány
nasazením kapitálových a personálních využitím zdrojů se výnosové potenciály
zdrojů se vymezují výnosové potenciály realizují
pozornost se věnuje důležitým faktorům pozornost se věnuje větším detailům
úspěch v operativním řízení je možný pouze díky úspěšným strategiím
Pro operativní plánování jsou potřebné tyto prvky:
- vyúčtování uplynulého roku,
- plánování nákladů a zisku pro příští rok
- plán obratu a odbytu,
- plán výroby a kapacit
- investiční plán
- plán nákupu
- plán pracovníků a organizace
- finanční plán a plán likvidity
- plánovaná bilance (rozvaha)
1. VNITROPODNIKOVÉ STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ
Na počátku strategického plánování (je-li známo poslání podniku a jeho globální cíle) stojí analýza výchozí situace (situační analýza), kt. zpravidla zahrnuje 5 dílčích analýz:
- analýza podniku – interní analýza
- analýza odvětví
- analýza trhu
- analýza konkurence
- analýza okolí
Cíl analýzy podniku – vytvořit reálně obraz vlastního podniku - stanovit přednosti a nedostatků podniku - vytvoření profilu silných a slabých stránek podniku (jejich srovnání s nejsilnějším konkurentem - představa o relativních konkurenčních přednostech)
V rámci analýzy podniku zpravidla posuzujeme i:
- podíl podniku na trhu,
- kvalitu výrobku,
- životní cyklus výrobků,
- čas potřebný na výrobu jednotky produkce,
- stáří strojů a zařízení,
- produktivita práce,
- intenzita MKT aktivit,
- objem disponibilního cash-flow,
- kvalifikaci pracovníků,
- informační a komunikační strukturu
- analýza podniku – interní analýza
- analýza odvětví
- analýza trhu
- analýza konkurence
- analýza okolí
Cíl analýzy podniku – vytvořit reálně obraz vlastního podniku - stanovit přednosti a nedostatků podniku - vytvoření profilu silných a slabých stránek podniku (jejich srovnání s nejsilnějším konkurentem - představa o relativních konkurenčních přednostech)
V rámci analýzy podniku zpravidla posuzujeme i:
- podíl podniku na trhu,
- kvalitu výrobku,
- životní cyklus výrobků,
- čas potřebný na výrobu jednotky produkce,
- stáří strojů a zařízení,
- produktivita práce,
- intenzita MKT aktivit,
- objem disponibilního cash-flow,
- kvalifikaci pracovníků,
- informační a komunikační strukturu
Analýza odvětví
Analýza odvětví – analyzuje situace a vývojový potenciál odvětví, do kterého podnik patří.
Orientuje se na:
- druh vyráběných výrobků,
- rozsah diferenciace výrobků
- porovnatelné výrobky
- rozsah automatizace
- zkušenosti a z nich vyplývající přednosti
- nezbytná velikost výrobních středisek
- náklady na dopravu a distribuci
- bariéry přístupu na trh
- objem produkce nezbytný pro vstup na trh
Analýza trhu
1. odbytový trh
2. trh zásobovací
3. trh práce
4. trh kapitálu
Orientuje se na:
- druh vyráběných výrobků,
- rozsah diferenciace výrobků
- porovnatelné výrobky
- rozsah automatizace
- zkušenosti a z nich vyplývající přednosti
- nezbytná velikost výrobních středisek
- náklady na dopravu a distribuci
- bariéry přístupu na trh
- objem produkce nezbytný pro vstup na trh
Analýza trhu
1. odbytový trh
2. trh zásobovací
3. trh práce
4. trh kapitálu
INTERNÍ ANALÝZA
Zkoumám silné a slabé stránky – specifické přednosti podniku, ty vypovídají o tom, kde je podnik silný a kde ho konkurenti nemohou snadno dosáhnout. Zdroje specifických přednosti je majetek podniku a schopnosti podniku (dovednosti)
Oblasti, ve kterých srovnávám svůj podnik s konkurencí:
1. Marketing
- výkonnost trhu – sortiment, kvalita, softwarové výkon,
- ceny – celková situace v cenách, rabaty, nabídky, podmínky,
- pozorování trhu – reklama, prodej, stimulace prodeje, práce s veřejnosti, image
- distribuce – skladování, export
2. Výroba – výrobní program, vertikální integrace, výrobní technologie, výrobní kapacity, produktivita, výrobní nákl.
3. Výzkum a vývoj – výzkumná a vývojová aktivita, výkonnost výzkumu, know-how ve vývoji, patenty a licence
4. Pracovníci – kvalitativní výkonnost pracovníků, vymezení prac. sil, sociální politika, podnikové klima a mzdová politika
Oblasti, ve kterých srovnávám svůj podnik s konkurencí:
1. Marketing
- výkonnost trhu – sortiment, kvalita, softwarové výkon,
- ceny – celková situace v cenách, rabaty, nabídky, podmínky,
- pozorování trhu – reklama, prodej, stimulace prodeje, práce s veřejnosti, image
- distribuce – skladování, export
2. Výroba – výrobní program, vertikální integrace, výrobní technologie, výrobní kapacity, produktivita, výrobní nákl.
3. Výzkum a vývoj – výzkumná a vývojová aktivita, výkonnost výzkumu, know-how ve vývoji, patenty a licence
4. Pracovníci – kvalitativní výkonnost pracovníků, vymezení prac. sil, sociální politika, podnikové klima a mzdová politika
3 Základní zdroje bariér:
- druh oddanosti kupujících – kupující dávají přednost existujícím výrobkům
- absolutní nákladová výhoda – podnik
- míra hospodárnosti
2. rivalita mezi stávajícími podniky – je-li tato síla slabá, příležitost zvýšit ceny a dosáhnout vyššího zisku, je-li mezi nima rivalita velká - cenová válka; limituje ziskovost a snižuje výnos, silná rivalita představuje hrozbu pro ziskovost
3. smluvní síla kupujících – slabí kupující – příležitost (cenu zvednu), silní kupující budou představovat hrozbu – jejich chování bude stlačovat cenu dolů,
4. smluvní síla prodávajících – silný dodavatel je hrozbou – zvýšení cen, slabý dodavatel příležitost – požadovat vysokou kvalitu za nízkou cenu
5. hrozba substitučních výrobků – 2 situace
- blízké substituty – hrozba, která limituje cenu i zisk,
- nejsou-li substituty, příležitost ke zvýšení ceny zisku
- absolutní nákladová výhoda – podnik
- míra hospodárnosti
2. rivalita mezi stávajícími podniky – je-li tato síla slabá, příležitost zvýšit ceny a dosáhnout vyššího zisku, je-li mezi nima rivalita velká - cenová válka; limituje ziskovost a snižuje výnos, silná rivalita představuje hrozbu pro ziskovost
3. smluvní síla kupujících – slabí kupující – příležitost (cenu zvednu), silní kupující budou představovat hrozbu – jejich chování bude stlačovat cenu dolů,
4. smluvní síla prodávajících – silný dodavatel je hrozbou – zvýšení cen, slabý dodavatel příležitost – požadovat vysokou kvalitu za nízkou cenu
5. hrozba substitučních výrobků – 2 situace
- blízké substituty – hrozba, která limituje cenu i zisk,
- nejsou-li substituty, příležitost ke zvýšení ceny zisku
Konkurenční okolí
- konkurenti
- tady teď momentálně,
- potenciální konkurenti
- substituty
- odběratelé (zákazníci)
- dodavatelé
Při externí analýze je pro firmu lepší expert zvenčí
3 základní pilíře externí analýzy
1. ziskovost
2. výnosnost
3. expanze
Porterům model pěti sil
1. riziko vstupu potenciální konkurence na trh – podniky, které si v současné době nekonkurují, ale mají schopnost se těmito konkurenty stát, pokud se pro to sami rozhodnou, pokud je riziko vysoké – hrozba pro ziskovost, pokud nízké – podniky mohou využít příležitosti zvýšit cenu výrobků
Hrozba konk. síly potenc. rivalů záleží na výši bariér vstupu (existuje řada faktorů, které budou podniku bránit prosadit se v daném konkurenčním okolí), každé překonávaní bariér obvykle znamená zvýšení nákladů; čím vyšší jsou bariéry vstupu, tím vyšší nákl. musí potenc. konkurent vydat. Vyšší bariéry vznikají tehdy, když jsou vysoké obraty
- tady teď momentálně,
- potenciální konkurenti
- substituty
- odběratelé (zákazníci)
- dodavatelé
Při externí analýze je pro firmu lepší expert zvenčí
3 základní pilíře externí analýzy
1. ziskovost
2. výnosnost
3. expanze
Porterům model pěti sil
1. riziko vstupu potenciální konkurence na trh – podniky, které si v současné době nekonkurují, ale mají schopnost se těmito konkurenty stát, pokud se pro to sami rozhodnou, pokud je riziko vysoké – hrozba pro ziskovost, pokud nízké – podniky mohou využít příležitosti zvýšit cenu výrobků
Hrozba konk. síly potenc. rivalů záleží na výši bariér vstupu (existuje řada faktorů, které budou podniku bránit prosadit se v daném konkurenčním okolí), každé překonávaní bariér obvykle znamená zvýšení nákladů; čím vyšší jsou bariéry vstupu, tím vyšší nákl. musí potenc. konkurent vydat. Vyšší bariéry vznikají tehdy, když jsou vysoké obraty
Okolí se dělí na 2 velké skupiny:
- makrookolí podniku
- konkurenční okolí
Makrookolí
- demografie, makroekonomie
- sociální politika, technologie
- politika obecně
- legislativa
- svět
Analýza makrookolí
- faktory jsou externí k danému okolí, ovlivňují poptávku,
- přímo působí na podnikový zisk
- každá změna těchto faktorů přináší příležitosti a hrozby
- makrokolí je důležité
Makrookolí ovlivňuje ekonomiku pomocí 4 makroekonomických indikátorů:
1. míra ekenomického růstu – má přímý dopad na úroveň příležitostí a hrozeb - umožňuje snadněji odolat konkurenčnímu tlaku - vyšší spotřeba – podnik může rozšiřovat
pokles růstu - menší spotřeba - pro podnik hrozba - nižší ziskovost (cenová válka)
změny v ekonomice lze zpravidla velmi dobře předvídat - schopní manažeři
- konkurenční okolí
Makrookolí
- demografie, makroekonomie
- sociální politika, technologie
- politika obecně
- legislativa
- svět
Analýza makrookolí
- faktory jsou externí k danému okolí, ovlivňují poptávku,
- přímo působí na podnikový zisk
- každá změna těchto faktorů přináší příležitosti a hrozby
- makrokolí je důležité
Makrookolí ovlivňuje ekonomiku pomocí 4 makroekonomických indikátorů:
1. míra ekenomického růstu – má přímý dopad na úroveň příležitostí a hrozeb - umožňuje snadněji odolat konkurenčnímu tlaku - vyšší spotřeba – podnik může rozšiřovat
pokles růstu - menší spotřeba - pro podnik hrozba - nižší ziskovost (cenová válka)
změny v ekonomice lze zpravidla velmi dobře předvídat - schopní manažeři
2. Míra inflace
2. míra inflace – může destabilizovat ekonomiku – zpomaluje růst, vysoký měnový kurz, proměnlivý směnný kurz
roste-li inflace, jsou investice hazardem, podniky neinvestují a tím budou mít nízkou výnosnost kapitálu
3. devizový kurz – máme pohyblivý, je úzce spjat s konkurenceschopností podniků v zahraničí, české podniky mají vysokou nákladovost prodávají s malým nebo žádným ziskem, je-li hodnota koruny nízká, jsou naše výrobky levné (omezuje se tovrba zahr. konkurentů) příležitost zvýšení prodeje
4. úroková míra – při půjčování peněz, klesá-li – podnikatel má příležitost, určuje kapitálové náklady firmy, hlavní faktor pro rozhodování, jestliže je nízká expanzivní politika může být financována jen z úvěrů
Problémy technologického okolí – změny v technickém okolí můžou být jako hrozba nebo jako příležitost
Problémy soc. okolí – také příležitost i hrozba, trend vědomí upevňování zdraví a zlepšování ŽP, tento trend může být vážnou hrozbou pro podniky
Demografické okolí – problematika přeměny struktury populace, potřeba populační exploze, obyvatelstvo spěje k zániku
Politické a legislativní okolí – legislativa má tendenci podniky podporovat, ale i omezovat, politická stabilita znamená pro podniky příležitost, naopak hrozbu
Světové okolí – příležitost i hrozba, pokud se zajistí rozvoj EU bude to hrozba pro USA, asijské ekonomiky jsou hrozba i příležitost pro všechny
roste-li inflace, jsou investice hazardem, podniky neinvestují a tím budou mít nízkou výnosnost kapitálu
3. devizový kurz – máme pohyblivý, je úzce spjat s konkurenceschopností podniků v zahraničí, české podniky mají vysokou nákladovost prodávají s malým nebo žádným ziskem, je-li hodnota koruny nízká, jsou naše výrobky levné (omezuje se tovrba zahr. konkurentů) příležitost zvýšení prodeje
4. úroková míra – při půjčování peněz, klesá-li – podnikatel má příležitost, určuje kapitálové náklady firmy, hlavní faktor pro rozhodování, jestliže je nízká expanzivní politika může být financována jen z úvěrů
Problémy technologického okolí – změny v technickém okolí můžou být jako hrozba nebo jako příležitost
Problémy soc. okolí – také příležitost i hrozba, trend vědomí upevňování zdraví a zlepšování ŽP, tento trend může být vážnou hrozbou pro podniky
Demografické okolí – problematika přeměny struktury populace, potřeba populační exploze, obyvatelstvo spěje k zániku
Politické a legislativní okolí – legislativa má tendenci podniky podporovat, ale i omezovat, politická stabilita znamená pro podniky příležitost, naopak hrozbu
Světové okolí – příležitost i hrozba, pokud se zajistí rozvoj EU bude to hrozba pro USA, asijské ekonomiky jsou hrozba i příležitost pro všechny
5. Ministrategie
- jedna z metod zpracování strategie
- její pomocí lze zpracovat strategií během velmi krátké doby
Zaměření ministrategie:
- formulace výrobních programů zaměřených na solventní segmenty poptávky,
- dosažení evropské úrovně kvality
- snížení nákladů na světovou úroveň
- dosažení racionálního stupně zaměstnanosti dosavadního prac. kolektivu,
- zajištění racionálního průběhu privatizace podniku,
- dosažení požadované výnosnosti vlastního kapitálu podniku, tj. relace mezi masou použitého zisku a zákl. jměním podniku (syntetizující úkol)
Obsah ministrategie
- stručná analýza a prognóza okolí podniku – obsahuje analýzu a prognózu trhu, vlivu vědeckotech. rozvoje, regionu, právních předpisů…
- analýza silných a slabých stránek podniku (co dělá dobře a co ne)
- formulace tzv. specifických předností podniku (vlastnosti podniku, kt. mu přináší zisk)
- vize ideálního podniku (čím a kam se chce podnik dostat) – zásadní strateg. rozhodnutí o tempu růstu podniku, úvaha o struktuře výrobního programu, ukazuje o jaké specifické přednosti se daná varianta bude opírat, základní představy o organizaci podniku
- její pomocí lze zpracovat strategií během velmi krátké doby
Zaměření ministrategie:
- formulace výrobních programů zaměřených na solventní segmenty poptávky,
- dosažení evropské úrovně kvality
- snížení nákladů na světovou úroveň
- dosažení racionálního stupně zaměstnanosti dosavadního prac. kolektivu,
- zajištění racionálního průběhu privatizace podniku,
- dosažení požadované výnosnosti vlastního kapitálu podniku, tj. relace mezi masou použitého zisku a zákl. jměním podniku (syntetizující úkol)
Obsah ministrategie
- stručná analýza a prognóza okolí podniku – obsahuje analýzu a prognózu trhu, vlivu vědeckotech. rozvoje, regionu, právních předpisů…
- analýza silných a slabých stránek podniku (co dělá dobře a co ne)
- formulace tzv. specifických předností podniku (vlastnosti podniku, kt. mu přináší zisk)
- vize ideálního podniku (čím a kam se chce podnik dostat) – zásadní strateg. rozhodnutí o tempu růstu podniku, úvaha o struktuře výrobního programu, ukazuje o jaké specifické přednosti se daná varianta bude opírat, základní představy o organizaci podniku
Formulace vrcholových ...
- formulace vrcholových strategických cílů
- hlavní strategické operace (činnosti směřující ke splnění stat. cílů)
- návrh dalšího postupu prací
Vztah mezi ministrategií a velkou strategií
- ministrategie a výsledky jejího projednání s kolektivem pracujících vytvářejí velmi dobrý základ pro zpracování komplexní strategie podniku. Její základní zaměření je již určeno ministrategií.
- přispět ke stmelení kolektivu, vzbudit jeho zájem o rozvoj podniku a vyvolat iniciativu při hledání cest k vytvoření moderního, prosperujícího podniku
10. ANALYTICKÉ NÁSTROJE PŘI ZPRACOVÁNÍ STRATEGIE
EXTERNÍ ANALÝZA
analýza okolí – příležitosti a hrozby okolí
Podnik obklopuje:
- konkurence
- dodavatele
- odběratelé
- jiné podniky
- životní prostředí
- hlavní strategické operace (činnosti směřující ke splnění stat. cílů)
- návrh dalšího postupu prací
Vztah mezi ministrategií a velkou strategií
- ministrategie a výsledky jejího projednání s kolektivem pracujících vytvářejí velmi dobrý základ pro zpracování komplexní strategie podniku. Její základní zaměření je již určeno ministrategií.
- přispět ke stmelení kolektivu, vzbudit jeho zájem o rozvoj podniku a vyvolat iniciativu při hledání cest k vytvoření moderního, prosperujícího podniku
10. ANALYTICKÉ NÁSTROJE PŘI ZPRACOVÁNÍ STRATEGIE
EXTERNÍ ANALÝZA
analýza okolí – příležitosti a hrozby okolí
Podnik obklopuje:
- konkurence
- dodavatele
- odběratelé
- jiné podniky
- životní prostředí
3. Celosvětového systémového přístupu
3. celosvětového systémového přístupu – „vše souvisí se vším“, musíme pracovat se znalostmi celosvětového vývoje politiky, ekonomiky,
4. tvůrčího přístupu – nemůže být dobrý podnik, který nepřináší nic nového (technologie, nové cesty snižování nákladů). Jsou lidé, kteří jsou považováni za šampióny podniku – mají rozvinuté tvůrčí myšlení.
5. interdisciplinarity – při tvorbě strategie je potřeba využívat poznatků ze všech všechdních oborů
6. vědomí práce s rizikem – žádné strategické rozhodnutí nemá zajištěnou 100% úspěšnost (musí se naučit žít s pocitem rizika)
7. koncentrace zdrojů – každé strateg. rozhodnutí vyžaduje zdroje, když jsou zdroje rozhozeny, tak se nedá učinit rozhodnutí, když dojde ke koncentraci zdrojů = úspěch podnik má hodně cílů - rozptýlí do hodně oblastí - větší riziko; čím méně cílů - menší riziko, jde především o lidský zdroj tvůrčího procesu
8. vědomí práce s časem – vychází z tvrzení „čas je víc než peníze“, čím více času ušetříme na vývoji - větší úspěch (vývoj, předvýrobní strategie – nejdražší), čím kratší doba výzkumu, tím větší šance na navrácení kapitálu
Všechny principy pracují společně
4. tvůrčího přístupu – nemůže být dobrý podnik, který nepřináší nic nového (technologie, nové cesty snižování nákladů). Jsou lidé, kteří jsou považováni za šampióny podniku – mají rozvinuté tvůrčí myšlení.
5. interdisciplinarity – při tvorbě strategie je potřeba využívat poznatků ze všech všechdních oborů
6. vědomí práce s rizikem – žádné strategické rozhodnutí nemá zajištěnou 100% úspěšnost (musí se naučit žít s pocitem rizika)
7. koncentrace zdrojů – každé strateg. rozhodnutí vyžaduje zdroje, když jsou zdroje rozhozeny, tak se nedá učinit rozhodnutí, když dojde ke koncentraci zdrojů = úspěch podnik má hodně cílů - rozptýlí do hodně oblastí - větší riziko; čím méně cílů - menší riziko, jde především o lidský zdroj tvůrčího procesu
8. vědomí práce s časem – vychází z tvrzení „čas je víc než peníze“, čím více času ušetříme na vývoji - větší úspěch (vývoj, předvýrobní strategie – nejdražší), čím kratší doba výzkumu, tím větší šance na navrácení kapitálu
Všechny principy pracují společně
4. Základní zásady MKT strategie
- podle jakých zásad se mkt strategie tvoří
- řízení podniku podle potřeb trhu - mkt strategie na základě mkt principů
1. krok: výchozí analýza, identifikace a hodnocení vnitřní situace podniku
2. krok: identifikace tržní situace a zákl. parametrů trhu
3. krok: analýza a zhodnocení str. mkt zdrojů podniku, jeho slabých a silných míst (SWOT)
4. krok: analýza portfolia (rozložení příležitostí) s cílem identifikovat podnikatelský prostor
5. krok: analýza zkušenosti (křivky) (analýza situace a změn na trhu je východiskem analýzy tržního podílu)
6. krok: podrobnější analýza životního cyklu dominantních výrobků (důležité fáze životního cyklu výrobků)
7. krok: podrobnější analýza struktury výrobního programu
8. krok: výchozí formulace cílů MKT strategie (mají hierarchický sled)
9. krok: uspořádání variantní sestavy zákl. způsobu dlouhodobého růstu prodeje
10. krok: formulace MKT strat. varianty včetně opravení MKT mixu.
11. krok: hodnocení a volba MKT strat. varinaty
12. krok: identifikace a projekce zpětně vazebných vlivů vyplývajících z interakcí uvnitř komponentů MKT mixů a z interakcí MKT cílů
13. krok: formulace finální MKT strategie ve formě MKT studie
- řízení podniku podle potřeb trhu - mkt strategie na základě mkt principů
1. krok: výchozí analýza, identifikace a hodnocení vnitřní situace podniku
2. krok: identifikace tržní situace a zákl. parametrů trhu
3. krok: analýza a zhodnocení str. mkt zdrojů podniku, jeho slabých a silných míst (SWOT)
4. krok: analýza portfolia (rozložení příležitostí) s cílem identifikovat podnikatelský prostor
5. krok: analýza zkušenosti (křivky) (analýza situace a změn na trhu je východiskem analýzy tržního podílu)
6. krok: podrobnější analýza životního cyklu dominantních výrobků (důležité fáze životního cyklu výrobků)
7. krok: podrobnější analýza struktury výrobního programu
8. krok: výchozí formulace cílů MKT strategie (mají hierarchický sled)
9. krok: uspořádání variantní sestavy zákl. způsobu dlouhodobého růstu prodeje
10. krok: formulace MKT strat. varianty včetně opravení MKT mixu.
11. krok: hodnocení a volba MKT strat. varinaty
12. krok: identifikace a projekce zpětně vazebných vlivů vyplývajících z interakcí uvnitř komponentů MKT mixů a z interakcí MKT cílů
13. krok: formulace finální MKT strategie ve formě MKT studie
Důvody strategického řízení podniku:
- snaha podniku vyhnout se předvídatelným rizikům,
- rychlejší a častější změny okolí podniku
- existují objektivní rizika
- změny jsou rychlejší a častější v důsledku tržního mechanismu
Strategické plánování – proces formulace str. podniku - vzniká str. plán (je výsledkem a cílem str. plánování). Strategie je rozpracována v str. plánu. Str. plán vede podnik k efektivitě, prosperitě, růstu.
obsahuje:
- str. analýza
- str. cíle
- formulace možných strategií
- rozpracování strategií do podoby strateg. plánu
Podmínky pro úspěšné zpracování strategie
1. skutečný zájem vedení podniku
2. práci musí řídit osobně ředitel podniku
3. musí být ustaven str. tým z odborníků
4. členové str. týmu musí zvládnout principy str. myšlení
5. musí znát postupy pro zpracování str. plánu
6. zavést víceúrovňový systém str. plánování v podniku
- rychlejší a častější změny okolí podniku
- existují objektivní rizika
- změny jsou rychlejší a častější v důsledku tržního mechanismu
Strategické plánování – proces formulace str. podniku - vzniká str. plán (je výsledkem a cílem str. plánování). Strategie je rozpracována v str. plánu. Str. plán vede podnik k efektivitě, prosperitě, růstu.
obsahuje:
- str. analýza
- str. cíle
- formulace možných strategií
- rozpracování strategií do podoby strateg. plánu
Podmínky pro úspěšné zpracování strategie
1. skutečný zájem vedení podniku
2. práci musí řídit osobně ředitel podniku
3. musí být ustaven str. tým z odborníků
4. členové str. týmu musí zvládnout principy str. myšlení
5. musí znát postupy pro zpracování str. plánu
6. zavést víceúrovňový systém str. plánování v podniku
9. STRATEGIE PODNIKU
1. Pojem strategie
Strategie je produktem strategického myšlení. Zahrnuje to, co podnik hodlá udělat, aby zajistil rozvoj majetku a byl likvidní.
Strategie – formulace rozvojových procesů. Je to otevřený systém, který rychle reaguje na nové možnosti v okolí podniku. Skládá se ze strategických cílů a operací. Vytváří podmínky pro dosahování stability, prosperity a trvalého rozvoje podniku. Strategie je základem úspěšného řízení podniku. Slouží k vytvoření dostatku zdrojů ke krytí.
Rámcově určuje jak může být podnik řízen v dlouhodobém časovém horizontu.
Strategické cíle: cíl – stav, jehož má být v průběhu nebo na konci strategického období dosaženo.
Strategické operace: opatření nebo činnosti, jimiž má být cílů dosaženo.
Strategické období: období působení dané strategie obecně dlouhodobé. Závisí na druhu podniku.
Strategický plán: věcné, časové a finanční rozpracování strategie ve všech podstatných souvislostech.
Strategie je produktem strategického myšlení. Zahrnuje to, co podnik hodlá udělat, aby zajistil rozvoj majetku a byl likvidní.
Strategie – formulace rozvojových procesů. Je to otevřený systém, který rychle reaguje na nové možnosti v okolí podniku. Skládá se ze strategických cílů a operací. Vytváří podmínky pro dosahování stability, prosperity a trvalého rozvoje podniku. Strategie je základem úspěšného řízení podniku. Slouží k vytvoření dostatku zdrojů ke krytí.
Rámcově určuje jak může být podnik řízen v dlouhodobém časovém horizontu.
Strategické cíle: cíl – stav, jehož má být v průběhu nebo na konci strategického období dosaženo.
Strategické operace: opatření nebo činnosti, jimiž má být cílů dosaženo.
Strategické období: období působení dané strategie obecně dlouhodobé. Závisí na druhu podniku.
Strategický plán: věcné, časové a finanční rozpracování strategie ve všech podstatných souvislostech.
2. Postup při tvorbě a zavedení strategie
rozhodnutí o alternativě
strategie na úrovni:
- podnikatelských jednotek
- podniku jako celku
- analýza portfolia
proces realizace strategie (operativní řízení)
Výsledkem analýzy jsou formulace, které budou charakterizovat silné a slabé stránky, hrozby a příležitosti = SWOT analýza – důkladně analyzovat výchozí situaci katalog šancí a rizik – pokud se setká příležitost se silnou stránkou, vzniká šance a naopak.
3. Principy strategického myšlení
Principy, na základě nichž se zpracovává strategie:
1. variantnosti – různě se mění v závislosti na čase. určují varianty – určuje strateg. myšlení a musí být kompatibilní (snadný přechod od jedné varianty ke druhé) – musí se objevit vysoká pružnost
2. permanentnosti – práce na strategii nikdy nekončí, permanentně se na ni pracuje,
strategie na úrovni:
- podnikatelských jednotek
- podniku jako celku
- analýza portfolia
proces realizace strategie (operativní řízení)
Výsledkem analýzy jsou formulace, které budou charakterizovat silné a slabé stránky, hrozby a příležitosti = SWOT analýza – důkladně analyzovat výchozí situaci katalog šancí a rizik – pokud se setká příležitost se silnou stránkou, vzniká šance a naopak.
3. Principy strategického myšlení
Principy, na základě nichž se zpracovává strategie:
1. variantnosti – různě se mění v závislosti na čase. určují varianty – určuje strateg. myšlení a musí být kompatibilní (snadný přechod od jedné varianty ke druhé) – musí se objevit vysoká pružnost
2. permanentnosti – práce na strategii nikdy nekončí, permanentně se na ni pracuje,
8. PLÁNOVÁNÍ A ROZHODOVÁNÍ
Plánování – myšlenkové předjímání budoucí činnosti, na základě různých hledisek vybíráme nejlepší variantu
Plánování – přijímání rozhodnutí orientované na budoucnost a které určují průběh pracovního procesu
Základem každého plánování je sběr a zpracování informací o budoucnosti. Informace získáváme z interní zdrojů (analýza silných a slabých stránek) a z externích zdrojů (analýza hrozeb a příležitostí).
Rozdíl mezi plánováním a prognózováním
1. prognóza vypovídá o tom, že určitá událost pravd. nastane,
2. plán určuje, která rozhodnutí se musí přijmout, aby nastaly budoucí situace
Úkolem plánování je co nejdříve odhalit všechny důležité skutečnosti vývoje, poukázat na možná rizika, působit na to, aby se při rozhodování braly v úvahu nejdůležitější působící veličiny (jak se jejich vliv odrazí na fungování podniku jako celku).
Plánovací systém podniku:
- plánování vize (poslání) podniku – formulace zákl. podnik. principů o vztahu k zaměstnancům, ke zdrojům, jasná odpověď na otázky v čem podnikat, jaký podnik bude…
Plánování – přijímání rozhodnutí orientované na budoucnost a které určují průběh pracovního procesu
Základem každého plánování je sběr a zpracování informací o budoucnosti. Informace získáváme z interní zdrojů (analýza silných a slabých stránek) a z externích zdrojů (analýza hrozeb a příležitostí).
Rozdíl mezi plánováním a prognózováním
1. prognóza vypovídá o tom, že určitá událost pravd. nastane,
2. plán určuje, která rozhodnutí se musí přijmout, aby nastaly budoucí situace
Úkolem plánování je co nejdříve odhalit všechny důležité skutečnosti vývoje, poukázat na možná rizika, působit na to, aby se při rozhodování braly v úvahu nejdůležitější působící veličiny (jak se jejich vliv odrazí na fungování podniku jako celku).
Plánovací systém podniku:
- plánování vize (poslání) podniku – formulace zákl. podnik. principů o vztahu k zaměstnancům, ke zdrojům, jasná odpověď na otázky v čem podnikat, jaký podnik bude…
Strategické plánování
- strategické plánování – zabývá se dlouhodobým plán. strategií pro určité kombinace výrobků a trhu, spojeno s plán, vytvářením, udržováním výnosových potenciálů a jeho analýza (silných a slabých stránek); strat. plán. výrobního procesu
- operativní plánování – vyvinout na základě výsledků dlouhodobých strateg. pl. i plány krátkodobé a střednědobé, katalog opatření v jednotlivých funkcionálních oblastech (mkt,…)
- plánování výsledků a likvidity – všechna předchozí plánování musí být v souladu s plánování výsledků a likvidity
Rozhodování
Rozhodnutí – výběr z jedné, ze dvou nebo více možností pro realizaci cíle, problematikou rozhodování se zabývá teorie rozhodování
Rozhodovatel musí
- mít prostor jednání (akční prostor, rozhodovací pole),
- musí mít informace (stavový prostor),
- výsledek jednání – důsledky akcí, které se shrnují do výsledku, funkce nebo výsl. matice
Kdo chce rozhodovat musí umět vyhodnocovat jednotlivé varianty.
- operativní plánování – vyvinout na základě výsledků dlouhodobých strateg. pl. i plány krátkodobé a střednědobé, katalog opatření v jednotlivých funkcionálních oblastech (mkt,…)
- plánování výsledků a likvidity – všechna předchozí plánování musí být v souladu s plánování výsledků a likvidity
Rozhodování
Rozhodnutí – výběr z jedné, ze dvou nebo více možností pro realizaci cíle, problematikou rozhodování se zabývá teorie rozhodování
Rozhodovatel musí
- mít prostor jednání (akční prostor, rozhodovací pole),
- musí mít informace (stavový prostor),
- výsledek jednání – důsledky akcí, které se shrnují do výsledku, funkce nebo výsl. matice
Kdo chce rozhodovat musí umět vyhodnocovat jednotlivé varianty.
Úrovně podnikového řízení
- vrcholové vedení podniku (top mng)
- direktoriální princip – rychlé rozhodování +, otázka moci -,
- kolegiální princip – moc rozdělena +, zdlouhavé -,
- vnitropodnikové řízení
Časové hledisko
- strategické řízení – týká se strategických cílů,
- operativní řízení
- taktické řízení – většinou se neužívá
Principy podn. řízení
principy pro delegování pravomocí
1. řízení podle výjimek
2. řízení podle cílů
3. řízení podle výsledků – respektuje velmi úzkou zpětnou vazbu mezi výsledkem činnosti a splněním cílů
Nástroje řízení
- nejdůležitějším nástrojem je motivace (komplexní nástroj řízení)
- soustava cílů podniku se musí ztotožnit se zájmy prac. podniku
- direktoriální princip – rychlé rozhodování +, otázka moci -,
- kolegiální princip – moc rozdělena +, zdlouhavé -,
- vnitropodnikové řízení
Časové hledisko
- strategické řízení – týká se strategických cílů,
- operativní řízení
- taktické řízení – většinou se neužívá
Principy podn. řízení
principy pro delegování pravomocí
1. řízení podle výjimek
2. řízení podle cílů
3. řízení podle výsledků – respektuje velmi úzkou zpětnou vazbu mezi výsledkem činnosti a splněním cílů
Nástroje řízení
- nejdůležitějším nástrojem je motivace (komplexní nástroj řízení)
- soustava cílů podniku se musí ztotožnit se zájmy prac. podniku
Pracovníci mají tyto nástroje
1. objektivně zhodnotitelné – existuje jednoznačné kritérium, podle kt. může jednoznačně motivovat
- materiálně direktivní
- odměna za práci
- podnikové soc. požitky
- materiálně nedirektivní
- prac. podmínky
- výběr personálu – při výběru mají být všichni spokojeni
2. čistě motivační
- nemateriálně nedirektivní
- informace – stává se předpokladem úspěšné spolupráce, dává na vědomí, že prac. jsou součástí kolektivu
- komunikace
- vzdělávání – působí motivačně jen tehdy, když bude viditelná možnost postupu, sounáležitost v kolektivu
- regulace konfliktu – tehdy, když máme souhlas kdo, kdy, jak něco udělat
- integrace a uznání osobnost – prac. by měl být úplně přijat do skupiny, každý má nárok na uznání
- neutralizace řízení – do procesu řízení vstoupí techn. pomůcka, kt. může proces řízení odstranit
- nemateriálně direktivní – není to spojeno s penězi, dir. – ovlivněno přímo vedením
- pracovní pohoda
- řídící styl
Soustava podnikových cílů (otázka č. 2)
- materiálně direktivní
- odměna za práci
- podnikové soc. požitky
- materiálně nedirektivní
- prac. podmínky
- výběr personálu – při výběru mají být všichni spokojeni
2. čistě motivační
- nemateriálně nedirektivní
- informace – stává se předpokladem úspěšné spolupráce, dává na vědomí, že prac. jsou součástí kolektivu
- komunikace
- vzdělávání – působí motivačně jen tehdy, když bude viditelná možnost postupu, sounáležitost v kolektivu
- regulace konfliktu – tehdy, když máme souhlas kdo, kdy, jak něco udělat
- integrace a uznání osobnost – prac. by měl být úplně přijat do skupiny, každý má nárok na uznání
- neutralizace řízení – do procesu řízení vstoupí techn. pomůcka, kt. může proces řízení odstranit
- nemateriálně direktivní – není to spojeno s penězi, dir. – ovlivněno přímo vedením
- pracovní pohoda
- řídící styl
Soustava podnikových cílů (otázka č. 2)
7. PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ
Podnik – kombinace VF
Podnik. ekonom - souhrn všech hosp. rozhodnutí, kt. se v podniku uskutečňují a vedou k dosažení cílů.
Management – spojen s personálním řízením
Podnikové řízení – usměrňování všech činnosti (VF) prostřednictvím dispozitivního faktoru tak, aby kombinace VF byla co nejblíže uskutečnění podnikových cílů.
Obsahuje 4 faktory (viz otázka 2)
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál a suroviny
- dispozitivní – je vztažen k objektu
Pracovní síla – schopnost člověka konat práci (člověk je nositelem pracovní síly)
Lidská práce (práce = cílevědomá činnost člověka) – vynakládání energie na určitou činnost.
Funkce a úkoly podnikového řízení
Vrcholovým cílem je trvalý růst a prosperita, toho lze dosáhnout jedině tehdy, pokud existuje jednotné podnikové řízení - management.
Vrcholovým úkolem podnikového řízení je určování podnik. cílů, jejichž prostřednictvím má být dosaženo konečného cíle (trvalá prosperita a růst bohatství).
Cílová rozhodování, rozhodování o prostředcích.
Podnik. ekonom - souhrn všech hosp. rozhodnutí, kt. se v podniku uskutečňují a vedou k dosažení cílů.
Management – spojen s personálním řízením
Podnikové řízení – usměrňování všech činnosti (VF) prostřednictvím dispozitivního faktoru tak, aby kombinace VF byla co nejblíže uskutečnění podnikových cílů.
Obsahuje 4 faktory (viz otázka 2)
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál a suroviny
- dispozitivní – je vztažen k objektu
Pracovní síla – schopnost člověka konat práci (člověk je nositelem pracovní síly)
Lidská práce (práce = cílevědomá činnost člověka) – vynakládání energie na určitou činnost.
Funkce a úkoly podnikového řízení
Vrcholovým cílem je trvalý růst a prosperita, toho lze dosáhnout jedině tehdy, pokud existuje jednotné podnikové řízení - management.
Vrcholovým úkolem podnikového řízení je určování podnik. cílů, jejichž prostřednictvím má být dosaženo konečného cíle (trvalá prosperita a růst bohatství).
Cílová rozhodování, rozhodování o prostředcích.
K realizaci podnikových cílů je ...
K realizaci podnikových cílů je třeba přesné plánování všech jednotlivostí. V podniku se zpracovávají alternativy plánování, pak rozhodnutí, k realizaci plánu potřebujeme organizování. Je třeba mít přehled, jak jsou cíle realizovány, k tomu slouží dohled. Takto chápaný řídící proces zahrnuje řadu rozhodnutí přičemž ne všechna rozhodnutí se vztahují k jeho zákl. části.
Řídící rozhodnutí – splňuje násl. podmínky:
1. má mít velký význam pro majetkovou a výnosovou situaci v podniku a tím i fin. zdraví podniku,
2. musí být orientováno na podn. jako celek,
3. nelze ho přenést na podřízená místa
Úkoly podnikového řízení
- stanovení cílů,
- plánování,
- rozhodování,
- organizování (realizace)
- dohled (kontrola)
Časově nenásledují po sobe, mezi jednotlivými úkoly existují spojitosti a zpětné vazby.
Důležitým předpokladem výkonu řídících fcí je výměna informací nebo-li komunikace.
Řídící rozhodnutí – splňuje násl. podmínky:
1. má mít velký význam pro majetkovou a výnosovou situaci v podniku a tím i fin. zdraví podniku,
2. musí být orientováno na podn. jako celek,
3. nelze ho přenést na podřízená místa
Úkoly podnikového řízení
- stanovení cílů,
- plánování,
- rozhodování,
- organizování (realizace)
- dohled (kontrola)
Časově nenásledují po sobe, mezi jednotlivými úkoly existují spojitosti a zpětné vazby.
Důležitým předpokladem výkonu řídících fcí je výměna informací nebo-li komunikace.
1. Lidskou prací se rozumí ...
1. lidskou prací se rozumí využívání psychologických a fyzických vlastností člověka k realizaci podnikových cílů
2. nositelem lidské práce je člověk
3. lidská práce je kategorie, která nejvíce přispívá k tvorbě nových hodnot, zhodnocuje ostatní výrobní faktory, bývá s ní spojena nově vytvořená hodnota
4. na lidskou práce se vytahuje zákon vzácnosti (omezenost zdrojů)
5. musí být vyjádřena v ceně (kromě časových a výkonových jednotek) - mzdy, platy; cena lidské práce vyjadřuje množství a kvalitu prostřednictvím mzdy
6. lidská práce v sobě propojuje 3 subjekty tržní ekonomiky - stát, domácnost, firmu a ti se setkávají na trhu práce
stát - minimální nezaměstnanost, aby byla co nejlépe oceněna práce, sociální a zaměstnanecká politika státu
domácnost - co nejvíce peněz za co nejméně práce (jelikož substitutem práce je volný čas)
Pracovní výkon - projev duševních a fyzických schopností
- vůle, ochota zhodnocovat své schopnosti
- má na něj vliv řada faktorů, které se nazývají:
na čem závisí výsledek práce a jak je využita (=kdy bude nejvyšší výkon firmy)
a) je-li lidská práce v takové struktuře a množství , jaké potřebuji
b) jak dokáže firma to množství práce a strukturu využívat
c) zájem vedení se stane zároveň zájmem jednotlivce
2. nositelem lidské práce je člověk
3. lidská práce je kategorie, která nejvíce přispívá k tvorbě nových hodnot, zhodnocuje ostatní výrobní faktory, bývá s ní spojena nově vytvořená hodnota
4. na lidskou práce se vytahuje zákon vzácnosti (omezenost zdrojů)
5. musí být vyjádřena v ceně (kromě časových a výkonových jednotek) - mzdy, platy; cena lidské práce vyjadřuje množství a kvalitu prostřednictvím mzdy
6. lidská práce v sobě propojuje 3 subjekty tržní ekonomiky - stát, domácnost, firmu a ti se setkávají na trhu práce
stát - minimální nezaměstnanost, aby byla co nejlépe oceněna práce, sociální a zaměstnanecká politika státu
domácnost - co nejvíce peněz za co nejméně práce (jelikož substitutem práce je volný čas)
Pracovní výkon - projev duševních a fyzických schopností
- vůle, ochota zhodnocovat své schopnosti
- má na něj vliv řada faktorů, které se nazývají:
na čem závisí výsledek práce a jak je využita (=kdy bude nejvyšší výkon firmy)
a) je-li lidská práce v takové struktuře a množství , jaké potřebuji
b) jak dokáže firma to množství práce a strukturu využívat
c) zájem vedení se stane zároveň zájmem jednotlivce
7. Motivace a tvorba mzdových systémů
motivace (vnitřní podněty ovlivňující postoje a chování pracovníků mzdové podněty) a tvorba mzdových systémů,
mzda – plní funkci alokační, zabezpečuje cíle v podnikovém mzdovém systému.
Mzdový systém má za úkol zabezpečit kvalitu a loajálnost pracovníků, suma mezd jako nákladově přijatelný faktor, individuální ochota a připravenost k výkonu, VNP spravedlnost, nadpodniková spravedlnost
Faktory ovlivňující výši mzdy – výkon, tržní vliv, nároky pracovní fce v podniku
8. Produktivita práce (PP)
1. množství produkce za určitou časovou jednotku P = Q/T, PP vyjádřeno přímo množstvím výrobků
2. množství prac. času vynaloženého na konkrétním množství produkce P = T/Q, PP vyjádřena nepřímo vynaloženým časem T.
PERSONÁLNÍ ČINNOST
- výrobní faktor, který je z hlediska konkurence nenapodobitelný
majetek lze napodobit snadno
podnikové schopnosti se napodobují těžko
- z hlediska VF je lidská práce:- množství
- kvalita
- využití
- lidská práce je cílevědomá činnost člověka
mzda – plní funkci alokační, zabezpečuje cíle v podnikovém mzdovém systému.
Mzdový systém má za úkol zabezpečit kvalitu a loajálnost pracovníků, suma mezd jako nákladově přijatelný faktor, individuální ochota a připravenost k výkonu, VNP spravedlnost, nadpodniková spravedlnost
Faktory ovlivňující výši mzdy – výkon, tržní vliv, nároky pracovní fce v podniku
8. Produktivita práce (PP)
1. množství produkce za určitou časovou jednotku P = Q/T, PP vyjádřeno přímo množstvím výrobků
2. množství prac. času vynaloženého na konkrétním množství produkce P = T/Q, PP vyjádřena nepřímo vynaloženým časem T.
PERSONÁLNÍ ČINNOST
- výrobní faktor, který je z hlediska konkurence nenapodobitelný
majetek lze napodobit snadno
podnikové schopnosti se napodobují těžko
- z hlediska VF je lidská práce:- množství
- kvalita
- využití
- lidská práce je cílevědomá činnost člověka
3. Personální řízení
- předmětem řízení jsou lidské zdroje
Lidské zdroje – souhrn pracovníků s jejich kvalifikační strukturou (kolik potřebujeme inženýrů, dělníků a jiných), věkovou strukturou, motivaci, kreativitou - tvořivost, adaptabilitou - přizpůsobivost a flexibilitou – pružnost reagování na změny na trhu.
Systém řízení podniku musí posilovat výkonnostní princip v utváření personálního řízení lidí
4. Organizace personální práce
Ovlivňuje ji způsob org. uspořádání a začlenění person. práce do prac. činnosti.
Organizační strukt. je závislá na velikosti podniku, závisí na typu uspořádání podniku:
- typ liniový,
- liniově štábní,
- funkcionální
Lidské zdroje – souhrn pracovníků s jejich kvalifikační strukturou (kolik potřebujeme inženýrů, dělníků a jiných), věkovou strukturou, motivaci, kreativitou - tvořivost, adaptabilitou - přizpůsobivost a flexibilitou – pružnost reagování na změny na trhu.
Systém řízení podniku musí posilovat výkonnostní princip v utváření personálního řízení lidí
4. Organizace personální práce
Ovlivňuje ji způsob org. uspořádání a začlenění person. práce do prac. činnosti.
Organizační strukt. je závislá na velikosti podniku, závisí na typu uspořádání podniku:
- typ liniový,
- liniově štábní,
- funkcionální
5. Personální činnosti (viz Personální mng)
- plánování prac.
- získávání a výběr pracovníků,
- rozmísťování pracovníků
- hodnocení prac.
- hodnocení práce a popis prac. míst
- odměňování
- podnikové systémy vzdělávání
- kolektivní vyjednávání a pracovněprávní agendy
- sociální péče
- personální informační systém
Kolektivní vyjednávání – pracovně právní vztahy vyplývající z prac. smlouvy.
6. Formování struktury personálu – formováním rozumíme různé procesy
a) předvídání vývoje potřeb pracovníků
b) organizace získávání výběru, rozmísťování pracovníků v podniku
c) řízní rozvoje pracovníků
d) objektivní hodnocení pracovníků, jejich výkonů
- získávání a výběr pracovníků,
- rozmísťování pracovníků
- hodnocení prac.
- hodnocení práce a popis prac. míst
- odměňování
- podnikové systémy vzdělávání
- kolektivní vyjednávání a pracovněprávní agendy
- sociální péče
- personální informační systém
Kolektivní vyjednávání – pracovně právní vztahy vyplývající z prac. smlouvy.
6. Formování struktury personálu – formováním rozumíme různé procesy
a) předvídání vývoje potřeb pracovníků
b) organizace získávání výběru, rozmísťování pracovníků v podniku
c) řízní rozvoje pracovníků
d) objektivní hodnocení pracovníků, jejich výkonů
Cíle v oblasti hospodářské jsou:
- optimální využívání lidské práce v kombinaci s ostatními VF
- zlepšování struktury a kvality lidských zdrojů,
- udržení person. nákladů na optimální výši
- realizace systému odměňování podle výkonu
Sociální cíle:
- naplnění osobních cílů pracovníka
- spokojenost pracovníka se zastávaným pracovním místem,
- motivace pracovníka ke zvyšování kvalifikace
- zabezpečení sociálních jistot prac.
Mezi těmito vztahy je konkurenční vztah. Ideální je takový vztah, který zabezpečuje účast pracovníků na hosp. výsledcích podniku
Faktory ovlivňující person. práci
- vnější – sociální a pracovní legislativa (platné zákony v této oblasti), stupeň sociální jistoty v regionu, míra nezaměstnanosti, dobrá životní úroveň obyvatel, geografické a klimatické podmínky (nemocnost, zvyšování nároků na dopravu)
- vnitřní – právní forma podniku, velikost podniku, aktivita a přítomnost odborů, tradice podniku, závislost produkce na lidském faktoru, úroveň aplikované techniky a technologie, celková ekonomická situace podniku…
- zlepšování struktury a kvality lidských zdrojů,
- udržení person. nákladů na optimální výši
- realizace systému odměňování podle výkonu
Sociální cíle:
- naplnění osobních cílů pracovníka
- spokojenost pracovníka se zastávaným pracovním místem,
- motivace pracovníka ke zvyšování kvalifikace
- zabezpečení sociálních jistot prac.
Mezi těmito vztahy je konkurenční vztah. Ideální je takový vztah, který zabezpečuje účast pracovníků na hosp. výsledcích podniku
Faktory ovlivňující person. práci
- vnější – sociální a pracovní legislativa (platné zákony v této oblasti), stupeň sociální jistoty v regionu, míra nezaměstnanosti, dobrá životní úroveň obyvatel, geografické a klimatické podmínky (nemocnost, zvyšování nároků na dopravu)
- vnitřní – právní forma podniku, velikost podniku, aktivita a přítomnost odborů, tradice podniku, závislost produkce na lidském faktoru, úroveň aplikované techniky a technologie, celková ekonomická situace podniku…
Obsah personální práce
- personální práce vychází z cílů, které ovlivňují personální strategii. Tu ovlivňuje vize podniku (jak má podnik vypadat)
Personální práce
- v širším slova smyslu – personální řízení na všech úrovních podniku
- v užším slova smyslu – jde o řídící činnost profesionálů (specialistů). Plní fci odborných služeb. Zpracovávají pers. strategii podniku, jejich fce je nezastupitelná. Útvary štání (nemají nařizovací pravomoc vůči ostatním útvarům).
Strategie obsahuje formování a využívání lidského potenciálu a specifikuje zdroje pro pokrytí, personální strategie je odvozena od celkové strategie podniku – vymezení způsobu, jakým bude strategických cílů dosaženo.
Perspektivní práce – organizování změn v kvalitě a struktuře lidských zdrojů v souladu s potřebami, kt. jsou dány požadavky ekonom. a soc. okolí podniku a požadavky pracovníků.
Pracovníci – produktivní činitel. Lidské bytosti (zaměstnanci), mají své osobní cíle a představy o seberealizaci (Maslowova pyramida). Loajalita pracovníků – prac. je ochoten snášet různé problémy, věrnost firmě
Personální práce
- v širším slova smyslu – personální řízení na všech úrovních podniku
- v užším slova smyslu – jde o řídící činnost profesionálů (specialistů). Plní fci odborných služeb. Zpracovávají pers. strategii podniku, jejich fce je nezastupitelná. Útvary štání (nemají nařizovací pravomoc vůči ostatním útvarům).
Strategie obsahuje formování a využívání lidského potenciálu a specifikuje zdroje pro pokrytí, personální strategie je odvozena od celkové strategie podniku – vymezení způsobu, jakým bude strategických cílů dosaženo.
Perspektivní práce – organizování změn v kvalitě a struktuře lidských zdrojů v souladu s potřebami, kt. jsou dány požadavky ekonom. a soc. okolí podniku a požadavky pracovníků.
Pracovníci – produktivní činitel. Lidské bytosti (zaměstnanci), mají své osobní cíle a představy o seberealizaci (Maslowova pyramida). Loajalita pracovníků – prac. je ochoten snášet různé problémy, věrnost firmě
Pokud by se bral v úvahu ...
Pokud by se bral v úvahu pouze první faktor, znamenalo by to, že pro podnik by bylo nejvýhodnější co nejvyšší zadlužení, protože při něm jsou průměrné náklady nejmenší (viz obrázek 1). Příčinou této skutečnosti je daňové zvýhodnění úroku z dluhu (úrokový daňový štít), kdy úrok snižuje zisk před zdaněním.
Přestože zvýšení podílu dluhu ve vztahu k vlastnímu kapitálu snižuje průměrné náklady kapitálu a zvyšuje výnosnost vlastního jmění, není vhodné 100 % zadlužení, protože zde působí i tzv. náklady finanční tísně. Ty vznikají, když se podnik v důsledku velkého zadlužení dostává do finančních potíží (např. zvýšené úroky věřitelů za zvýšené riziko). Věřitelé vědí, že v případě úpadku ponesou náklady, a proto požadují předem kompenzaci ve formě vyšších výplat Brealey, Myers 1993.
V současné době převládá teorie tzv. „U“ křivky celkových nákladů kapitálu. Vývoj nákladu kapitálu vychází z toho, že s růstem zadluženosti rostou náklady dluhu i náklady vlastního kapitálu v důsledku zvýšeného rizika věřitelů i akcionářů při vyšším zadlužení. Průměrné náklady celkového kapitálu se tak nejdříve snižují a teprve při vysoké zadluženosti stoupají. Proto je vhodné, aby podnik měl takovou relaci vlastního a cizího kapitálu, při níž jsou celkové náklady na pořízení kapitálu nejnižší.
Přestože zvýšení podílu dluhu ve vztahu k vlastnímu kapitálu snižuje průměrné náklady kapitálu a zvyšuje výnosnost vlastního jmění, není vhodné 100 % zadlužení, protože zde působí i tzv. náklady finanční tísně. Ty vznikají, když se podnik v důsledku velkého zadlužení dostává do finančních potíží (např. zvýšené úroky věřitelů za zvýšené riziko). Věřitelé vědí, že v případě úpadku ponesou náklady, a proto požadují předem kompenzaci ve formě vyšších výplat Brealey, Myers 1993.
V současné době převládá teorie tzv. „U“ křivky celkových nákladů kapitálu. Vývoj nákladu kapitálu vychází z toho, že s růstem zadluženosti rostou náklady dluhu i náklady vlastního kapitálu v důsledku zvýšeného rizika věřitelů i akcionářů při vyšším zadlužení. Průměrné náklady celkového kapitálu se tak nejdříve snižují a teprve při vysoké zadluženosti stoupají. Proto je vhodné, aby podnik měl takovou relaci vlastního a cizího kapitálu, při níž jsou celkové náklady na pořízení kapitálu nejnižší.
6. LIDSKÁ PRÁCE
1. Lidský činitel jako faktor produkčního procesu
- jeden z elementárních VR
- je nositelem dispozitivního faktoru (= řízení)
- řízení
- rozhodování
- plánování
- organizování
- vedení
- kontrola
- práce člověka je nezbytným faktorem pro existenci firmy
2. Obsah a cíle personální práce
- cíle vyplývají z funkcí podniku, kdy podnik plní fci ekonomickou a sociální
Cíle personální práce jsou:
- podpora plnění hlavního cíle podniku ( zisku)
- všestranné zkvalitňování lidských zdrojů
- zvyšování znalostí všech řídících pracovníků v oblasti řízení lidí
- nácvik dovedností a zvládnutí postupů při org. využívání lidských zdrojů, jejich motivaci a rozvoj aktivit
- vybudování kvalitního a motivovaného personálu jako předpokladu úspěšného plnění hlavních cílů podniku
- jeden z elementárních VR
- je nositelem dispozitivního faktoru (= řízení)
- řízení
- rozhodování
- plánování
- organizování
- vedení
- kontrola
- práce člověka je nezbytným faktorem pro existenci firmy
2. Obsah a cíle personální práce
- cíle vyplývají z funkcí podniku, kdy podnik plní fci ekonomickou a sociální
Cíle personální práce jsou:
- podpora plnění hlavního cíle podniku ( zisku)
- všestranné zkvalitňování lidských zdrojů
- zvyšování znalostí všech řídících pracovníků v oblasti řízení lidí
- nácvik dovedností a zvládnutí postupů při org. využívání lidských zdrojů, jejich motivaci a rozvoj aktivit
- vybudování kvalitního a motivovaného personálu jako předpokladu úspěšného plnění hlavních cílů podniku
Náklady na získání kmenového ...
Náklady na získání kmenového kapitálu u zvyšujícího se dividendového výnosu se vypočítají podle vzorce:
(1.2)
kde Nk = náklady kmenového kapitálu,
Dk = roční dividenda z kmenové akcie v Kč,
Ck = tržní cena kmenové akcie,
g = očekávané konst. zvýšení dividendy v %,
E = emisní náklady na 1 akcii.
Jednou ze součástí vlastního jmění podniku je i nerozdělený zisk z minulých let a běžného roku. Bývá významným zdrojem financování podnikového majetku. „Někteří ekonomové, zejména v praxi, předpokládají, že nerozdělený zisk má podnik zdarma, že s jeho získáním nejsou spojeny žádné náklady. Vezmeme-li však v úvahu teorii nákladů příležitosti, dojdeme k závěru, že tento předpoklad je chybný.“ Valach 1998, s. 12 . Náklady nerozděleného zisku se počítají stejně jako náklady na získání kmenových akcií snížené o emisní náklady.
Pokud podnik nevyplácí dividendy, počítají se náklady vlastního kapitálu (v případě použití dluhu) takto:
(1.3)
kde Nvi = náklady vlastního kapitálu firmy, používající dluh,
Nvo = náklady vlastního kapitálu firmy fungující bez dluhu,
Nd = náklady dluhu v %,
D = dlouhodobý kapitál,
V = vlastní kapitál.
(1.2)
kde Nk = náklady kmenového kapitálu,
Dk = roční dividenda z kmenové akcie v Kč,
Ck = tržní cena kmenové akcie,
g = očekávané konst. zvýšení dividendy v %,
E = emisní náklady na 1 akcii.
Jednou ze součástí vlastního jmění podniku je i nerozdělený zisk z minulých let a běžného roku. Bývá významným zdrojem financování podnikového majetku. „Někteří ekonomové, zejména v praxi, předpokládají, že nerozdělený zisk má podnik zdarma, že s jeho získáním nejsou spojeny žádné náklady. Vezmeme-li však v úvahu teorii nákladů příležitosti, dojdeme k závěru, že tento předpoklad je chybný.“ Valach 1998, s. 12 . Náklady nerozděleného zisku se počítají stejně jako náklady na získání kmenových akcií snížené o emisní náklady.
Pokud podnik nevyplácí dividendy, počítají se náklady vlastního kapitálu (v případě použití dluhu) takto:
(1.3)
kde Nvi = náklady vlastního kapitálu firmy, používající dluh,
Nvo = náklady vlastního kapitálu firmy fungující bez dluhu,
Nd = náklady dluhu v %,
D = dlouhodobý kapitál,
V = vlastní kapitál.
3. Průměrné náklady kapitálu
Průměrné náklady kapitálu podniku jsou používány ve finančním řízení jako rozhodovací kritérium pro výběr optimální kapitálové struktury podniku. Jak již bylo uvedeno, za optimální kapitálovou strukturu se považuje takový poměr mezi vlastními a cizími zdroji, kdy průměrné náklady kapitálu jsou minimální.
Průměrné náklady na kapitál jsou počítány podle vzorce:
(1.4)
kde N = průměrné náklady kapitálu,
D = dlouhodobý kapitál,
V = vlastní kapitál,
K = celkový kapitál,
Nd = náklady dluhu v %,
Nk = náklady vlastního kapitálu v %.
Na průměrné náklady působí (kromě poměru cizího a vlastního kapitálu) zejména tyto dva faktory Valach 1998:
1. vliv daní ze zisku,
2. vliv nákladů finanční tísně.
Průměrné náklady na kapitál jsou počítány podle vzorce:
(1.4)
kde N = průměrné náklady kapitálu,
D = dlouhodobý kapitál,
V = vlastní kapitál,
K = celkový kapitál,
Nd = náklady dluhu v %,
Nk = náklady vlastního kapitálu v %.
Na průměrné náklady působí (kromě poměru cizího a vlastního kapitálu) zejména tyto dva faktory Valach 1998:
1. vliv daní ze zisku,
2. vliv nákladů finanční tísně.
5. NÁKLADY KAPITÁLU
Při rozhodování o výši použití cizího kapitálu musí podnik respektovat zejména náklady spojené se získáním příslušného druhu kapitálu (cena kapitálu) a ekonomickou charakteristiku podniku.
Výdaj, který musí podnik zaplatit za získání různých forem kapitálu, představuje náklad (cenu) kapitálu. Náklady mohou být definovány také jako míra výnosu, požadovaná investory, kteří investují peníze do podniku Valach 1998.
Cena kapitálu je závislá na době splatnosti kapitálu a riziku jeho použití z hlediska uživatele i věřitele (investora). Delší doba splatnosti kapitálu znamená i vyšší cenu, kterou za něj musí uživatel zaplatit. Nejlevněji vychází krátkodobý cizí kapitál, protože má krátkou dobu splatnosti a relativně nejmenší riziko, úrok z cizího kapitálu snižuje základ pro zdanění zisku. Nejdražší je pak základní akciový kapitál, protože jeho splatnost je neomezená, hodnota akciového kapitálu se nevrací.
U nákladů kapitálu se musí rozlišovat náklady jednotlivých druhů podnikového kapitálu. To představuje výdaj, který podnik musí zaplatit za získání příslušných druhů kapitálu. Zároveň sleduje průměrné náklady celkového podnikového kapitálu, které vyjadřují průměrné výdaje, které podnik musí zaplatit za získání všech druhů kapitálu. Průměrné náklady jsou závislé nejen na nákladech jednotlivých druhů kapitálu, ale i na podílu jednotlivých druhů kapitálu na celkovém kapitálu podniku.
Výdaj, který musí podnik zaplatit za získání různých forem kapitálu, představuje náklad (cenu) kapitálu. Náklady mohou být definovány také jako míra výnosu, požadovaná investory, kteří investují peníze do podniku Valach 1998.
Cena kapitálu je závislá na době splatnosti kapitálu a riziku jeho použití z hlediska uživatele i věřitele (investora). Delší doba splatnosti kapitálu znamená i vyšší cenu, kterou za něj musí uživatel zaplatit. Nejlevněji vychází krátkodobý cizí kapitál, protože má krátkou dobu splatnosti a relativně nejmenší riziko, úrok z cizího kapitálu snižuje základ pro zdanění zisku. Nejdražší je pak základní akciový kapitál, protože jeho splatnost je neomezená, hodnota akciového kapitálu se nevrací.
U nákladů kapitálu se musí rozlišovat náklady jednotlivých druhů podnikového kapitálu. To představuje výdaj, který podnik musí zaplatit za získání příslušných druhů kapitálu. Zároveň sleduje průměrné náklady celkového podnikového kapitálu, které vyjadřují průměrné výdaje, které podnik musí zaplatit za získání všech druhů kapitálu. Průměrné náklady jsou závislé nejen na nákladech jednotlivých druhů kapitálu, ale i na podílu jednotlivých druhů kapitálu na celkovém kapitálu podniku.
VÝPOČET NÁKLADŮ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ KAPITÁLU
1. Náklady dluhu
Za výdaj u cizího kapitálu se považuje úrok, který podnik musí zaplatit svým věřitelům.
Cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění podniku, protože úroky z úvěru jsou odčitatelnou položkou pro zdanění zisku. Tato skutečnost snižuje cenu cizího kapitálu pro podnik a podporuje jeho širší využití.
Na vypočítání nákladů dluhu se používá vztah:
(1.1)
kde Nd = náklady dluhu v %,
i = úroková míra v %,
T = daňový koeficient (daňová sazba ze zisku v %/100).
2. Náklady akciového kapitálu
Za náklady akciového kapitálu se považuje výnos, který požaduje investor, který vkládá své peníze do podniku.
Při propočtu nákladů akciového kapitálu je třeba také respektovat náklady, které jsou spojeny s emisí akcií. To vede ke zvýšení nákladů akciového (kmenového) kapitálu.
Za výdaj u cizího kapitálu se považuje úrok, který podnik musí zaplatit svým věřitelům.
Cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění podniku, protože úroky z úvěru jsou odčitatelnou položkou pro zdanění zisku. Tato skutečnost snižuje cenu cizího kapitálu pro podnik a podporuje jeho širší využití.
Na vypočítání nákladů dluhu se používá vztah:
(1.1)
kde Nd = náklady dluhu v %,
i = úroková míra v %,
T = daňový koeficient (daňová sazba ze zisku v %/100).
2. Náklady akciového kapitálu
Za náklady akciového kapitálu se považuje výnos, který požaduje investor, který vkládá své peníze do podniku.
Při propočtu nákladů akciového kapitálu je třeba také respektovat náklady, které jsou spojeny s emisí akcií. To vede ke zvýšení nákladů akciového (kmenového) kapitálu.
Při rozhodování o zdrojích financování ...
Při rozhodování o zdrojích financování na krytí jednotlivých druhů aktiv by měla být dodržována základní (tzv. zlatá) finanční pravidla:
- dlouhodobé investice nesmí být financovány krátkodobými zdroji,
- vlastní jmění má být větší než cizí zdroje,
- stálá aktiva nemají být větší než dlouhodobý kapitál,
- dlouhodobě vázaný majetek (stálá aktiva a část trvale potřebných oběžných aktiv) má být kryt dlouhodobými zdroji, zbytek krátkodobými,
- oběžný majetek má být minimálně dvakrát tak velký jako krátkodobé cizí zdroje.
Základní otázkou dlouhodobého financování a finančního řízení je relace mezi vlastním a cizím kapitálem.
Cizí kapitál se v podniku používá zejména z těchto důvodů:
1. podnikatel nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k založení podniku
2. podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu strojů, surovin). Cizí kapitál také umožní akce, které jinak uskutečnit nelze,
3. použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku, zatímco přibírání nových společníků rozřeďuje vlastní kapitál a tím i řídící pravomoce,
4. cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní (věřitel ví, že je na stálá aktiva, která jsou méně riskantní, než aktiva oběžná) a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku (finanční páka).
- dlouhodobé investice nesmí být financovány krátkodobými zdroji,
- vlastní jmění má být větší než cizí zdroje,
- stálá aktiva nemají být větší než dlouhodobý kapitál,
- dlouhodobě vázaný majetek (stálá aktiva a část trvale potřebných oběžných aktiv) má být kryt dlouhodobými zdroji, zbytek krátkodobými,
- oběžný majetek má být minimálně dvakrát tak velký jako krátkodobé cizí zdroje.
Základní otázkou dlouhodobého financování a finančního řízení je relace mezi vlastním a cizím kapitálem.
Cizí kapitál se v podniku používá zejména z těchto důvodů:
1. podnikatel nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k založení podniku
2. podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu strojů, surovin). Cizí kapitál také umožní akce, které jinak uskutečnit nelze,
3. použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku, zatímco přibírání nových společníků rozřeďuje vlastní kapitál a tím i řídící pravomoce,
4. cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní (věřitel ví, že je na stálá aktiva, která jsou méně riskantní, než aktiva oběžná) a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku (finanční páka).
4. KAPITÁL V PODNIKU
Kapitálová struktura je struktura dlouhodobého kapitálu podniku k určitému okamžiku. Představuje zdroje financování, ze kterých je financován fixní majetek a trvalá část oběžného majetku. Kapitálová struktura je součástí finanční struktury kapitálu, která zahrnuje veškeré (i krátkodobé) zdroje financování.
Finanční struktura podniku představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek.
Finanční struktura je jedním z hlavních faktorů, podle kterých se hodnotí finanční stabilita a prosperita podniku. Stanovení finanční struktury podniku nelze řešit bez toho, aniž by se vědělo, na jakou složku aktiv jsou potřeba dané finanční prostředky.
Velikost podnikového kapitálu závisí na:
1. velikosti podniku (čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje),
2. stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší použití techniky, tím větší kapitál),
3. rychlost obratu kapitálu (čím rychlejší obrat, tím menší kapitál),
4. organizace odbytu (podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní podniky).
Finanční struktura podniku představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek.
Finanční struktura je jedním z hlavních faktorů, podle kterých se hodnotí finanční stabilita a prosperita podniku. Stanovení finanční struktury podniku nelze řešit bez toho, aniž by se vědělo, na jakou složku aktiv jsou potřeba dané finanční prostředky.
Velikost podnikového kapitálu závisí na:
1. velikosti podniku (čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje),
2. stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší použití techniky, tím větší kapitál),
3. rychlost obratu kapitálu (čím rychlejší obrat, tím menší kapitál),
4. organizace odbytu (podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní podniky).
Finanční strukturu a.s. tvoří:
1. vlastní kapitál, který je dlouhodobým zdrojem financování a patří majitelům podniku. „Je hlavním nositelem podnikatelského rizika, jeho ukazatel je proto ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku.“ Synek 1996, s.49 ,
2. cizí kapitál (zdroje) je dluhem, který podnik musí v určité době splatit. Cizí kapitál se rozděluje na krátkodobý a dlouhodobý. Podnik využívá cizího kapitálu především proto, že nedisponuje potřebným vlastním kapitálem v době, kdy jej potřebuje.
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Má-li kapitálu více, je jeho využití nehospodárné - podnik je překapitalizován, tzn. že z důvodu přílišné opatrnosti podnik používá dlouhodobé zdroje i ke krytí oběžných aktiv. Zaměřuje se tedy na stabilitu a jistou solventnost. Nesmí se zapomínat na část trvale přítomných oběžných aktiv, která by měla být rovněž kryta stálými zdroji.
Opačným jevem je podkapitalizování (podnik má kapitálu méně), kdy část stálého majetku je financována krátkodobými zdroji. Dochází k tomu většinou v období expanze podniku – rostou aktiva, která nejsou kryta potřebnými finanční zdroji – podnik se zadlužuje u svých dodavatelů, dostává se do platební neschopnosti - začátek konce. Ve svém důsledku je podkapitalizování negativnější jev než překapitalizování. Při tomto poměru je podnik většinou nesolventní a lehce zranitelný.
2. cizí kapitál (zdroje) je dluhem, který podnik musí v určité době splatit. Cizí kapitál se rozděluje na krátkodobý a dlouhodobý. Podnik využívá cizího kapitálu především proto, že nedisponuje potřebným vlastním kapitálem v době, kdy jej potřebuje.
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Má-li kapitálu více, je jeho využití nehospodárné - podnik je překapitalizován, tzn. že z důvodu přílišné opatrnosti podnik používá dlouhodobé zdroje i ke krytí oběžných aktiv. Zaměřuje se tedy na stabilitu a jistou solventnost. Nesmí se zapomínat na část trvale přítomných oběžných aktiv, která by měla být rovněž kryta stálými zdroji.
Opačným jevem je podkapitalizování (podnik má kapitálu méně), kdy část stálého majetku je financována krátkodobými zdroji. Dochází k tomu většinou v období expanze podniku – rostou aktiva, která nejsou kryta potřebnými finanční zdroji – podnik se zadlužuje u svých dodavatelů, dostává se do platební neschopnosti - začátek konce. Ve svém důsledku je podkapitalizování negativnější jev než překapitalizování. Při tomto poměru je podnik většinou nesolventní a lehce zranitelný.
Hmotný investiční majetek
problémem je otázka oceňování
- cena pořízovací
- cena zůstatková – informuje nás o opotřebení – jak staré je výrobní zařízení
Podnik mládne nebo stárne. Jestliže budeme mít starý podnik, nejsme schopni mít vysokou produktivitu práce – menší konkurenceschopnost; musíme brát v úvahu i morální opotřebení, nejen fyzické.
výše odpisu – zdroj volných peněžních prostředků (nejjednodušší cash-flow - zisk+odpisy); podnik může být ztrátový, ale přesto platebně schopný
Nehmotný investiční majetek – tvoří za úplatu získaná různá oprávnění jako jsou patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, dále software, obchodní značka firmy…
Finanční investice
- dlouhodobé
- krátkodobé
Rozhodovací proces – o výši a struktuře IM a oběžného majetku, má být taková, aby podnik zajistil cílové chování
Výše IM – ověříme si možnosti na trhu, své cenové možnosti, z toho kolik budeme vyrábět - výběr IM a struktury IM.
- cena pořízovací
- cena zůstatková – informuje nás o opotřebení – jak staré je výrobní zařízení
Podnik mládne nebo stárne. Jestliže budeme mít starý podnik, nejsme schopni mít vysokou produktivitu práce – menší konkurenceschopnost; musíme brát v úvahu i morální opotřebení, nejen fyzické.
výše odpisu – zdroj volných peněžních prostředků (nejjednodušší cash-flow - zisk+odpisy); podnik může být ztrátový, ale přesto platebně schopný
Nehmotný investiční majetek – tvoří za úplatu získaná různá oprávnění jako jsou patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, dále software, obchodní značka firmy…
Finanční investice
- dlouhodobé
- krátkodobé
Rozhodovací proces – o výši a struktuře IM a oběžného majetku, má být taková, aby podnik zajistil cílové chování
Výše IM – ověříme si možnosti na trhu, své cenové možnosti, z toho kolik budeme vyrábět - výběr IM a struktury IM.
Oběžný majetek
- nemusí ho být v podniku tolik
- je v podniku v různých formách (ve věcné podobě jako suroviny, materiál apod., v peněžní podobě jako peníze, pohledávky, CP), při čemž jedna forma přechází v jinou (za peníze suroviny, ty ve výrobky – pohledávky – peníze). Čím rychleji se obrací, tím větší přinese zisk – zjišťování pomocí ukazatelů aktivity.
Optimalizace zásob je velice důležitá, je potřeba mít takovou výši zásob (OA), která mi zajišťuje běžný chod podniku s minimálními náklady.
Měření obratovosti oběžného majetku
rychlost obratu (obratovost, aktivita podniku) = jednotlivé položky OA (mat., pohl.,…) / tržby
Oběžný majetek slouží k úhradě dluhů (závazků) podniku, pokud podnik nemá čím zaplatit, musí sáhnout i na stálá aktiva
OM – vypovídá o platební schopnosti firmy – likvidita
likvidnost – schopnost majetku přeměny na peníze
- je v podniku v různých formách (ve věcné podobě jako suroviny, materiál apod., v peněžní podobě jako peníze, pohledávky, CP), při čemž jedna forma přechází v jinou (za peníze suroviny, ty ve výrobky – pohledávky – peníze). Čím rychleji se obrací, tím větší přinese zisk – zjišťování pomocí ukazatelů aktivity.
Optimalizace zásob je velice důležitá, je potřeba mít takovou výši zásob (OA), která mi zajišťuje běžný chod podniku s minimálními náklady.
Měření obratovosti oběžného majetku
rychlost obratu (obratovost, aktivita podniku) = jednotlivé položky OA (mat., pohl.,…) / tržby
Oběžný majetek slouží k úhradě dluhů (závazků) podniku, pokud podnik nemá čím zaplatit, musí sáhnout i na stálá aktiva
OM – vypovídá o platební schopnosti firmy – likvidita
likvidnost – schopnost majetku přeměny na peníze
3. MAJETEK PODNIKU
Majetek podniku – jeden z elementárních výrobních faktorů podniku
Majetek podniku – souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Všechno, čím podnik disponuje k zajištění předmětu svého podnikání.
Majetek (aktiva) rozdělujeme na:
- dlouhodobý (investiční, stálý), který slouží podniku dlouhou dobu, postupně se opotřebovává a tvoří podstatu majetkové struktury,
- krátkodobý (oběžný) majetek, který je v podniku přítomen v různých formách a je neustále v pohybu. Oběžný majetek se obrací velmi rychle. Čím rychleji se obrací, tím přináší větší zisk.
Při rozhodování o struktuře a výši majetku musíme brát v úvahu zejména podnikový výkon (tržby), cenu majetku a stupeň využití majetku.
Výše IM dále závisí na:
- předmětu podnikání – odvětví a typ podniku,
- strategii podniku,
- výši kapitálu (finanční politika)
Majetek podniku – souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Všechno, čím podnik disponuje k zajištění předmětu svého podnikání.
Majetek (aktiva) rozdělujeme na:
- dlouhodobý (investiční, stálý), který slouží podniku dlouhou dobu, postupně se opotřebovává a tvoří podstatu majetkové struktury,
- krátkodobý (oběžný) majetek, který je v podniku přítomen v různých formách a je neustále v pohybu. Oběžný majetek se obrací velmi rychle. Čím rychleji se obrací, tím přináší větší zisk.
Při rozhodování o struktuře a výši majetku musíme brát v úvahu zejména podnikový výkon (tržby), cenu majetku a stupeň využití majetku.
Výše IM dále závisí na:
- předmětu podnikání – odvětví a typ podniku,
- strategii podniku,
- výši kapitálu (finanční politika)
Musíme brát v úvahu také ...
Musíme brát v úvahu také likvidnost jednotlivých složek majetku, která je předpokladem finanční rovnováhy podniku. Likvidnost majetku znamená, jak rychle je podnik schopen přeměnit tento majetek na peněžní prostředky. Logicky z toho vyplývá, že nejméně likvidní majetek jsou budovy a nejlikvidnějším majetkem jsou peníze.
Stalý, investiční majetek
Stálý majetek slouží podniku dlouhou dobu, nespotřebovává se najednou, ale postupně se opotřebovává, přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů. Rozhodování o jeho pořízení je jedním z nejdůležitějších strategických rozhodnutí - slouží podniku dlouho.
Dělí se na:
- hmotný investiční majetek (HIM),
- nehmotný investiční majetek (NIM),
- finanční investice.
Stalý, investiční majetek
Stálý majetek slouží podniku dlouhou dobu, nespotřebovává se najednou, ale postupně se opotřebovává, přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů. Rozhodování o jeho pořízení je jedním z nejdůležitějších strategických rozhodnutí - slouží podniku dlouho.
Dělí se na:
- hmotný investiční majetek (HIM),
- nehmotný investiční majetek (NIM),
- finanční investice.
Řízení – proces, kdy subjekt řízení ....
řízení – proces, kdy subjekt řízení působí na objekt řízení
Podnikové výrobní faktory
- elementární
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál,
- dispozitivní
- vedení – originální
- plánování
- organizování derivativní
- dohled
Vedení – originální činnost, spočívá v přípravě a příjímání rozhodnutí, vydávání příkazů a rozhodování, je spjata výhradně s rozhodovací pravomocí, je spjata se soukromým vlastnictvím, derivativní – rozhodovací pravomoc je omezena příkazy
Dispozitivní práce - manager, výkonná práce – sekretářka
Podnikové řízení je součástí podnikových výrobních faktorů a představuje tzv. dispozitivní práci (faktor), který určuje využívání elementárních VF. Jeho funkcemi jsou vedení, plánování, organizování a dohled.
Podnikové výrobní faktory
- elementární
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál,
- dispozitivní
- vedení – originální
- plánování
- organizování derivativní
- dohled
Vedení – originální činnost, spočívá v přípravě a příjímání rozhodnutí, vydávání příkazů a rozhodování, je spjata výhradně s rozhodovací pravomocí, je spjata se soukromým vlastnictvím, derivativní – rozhodovací pravomoc je omezena příkazy
Dispozitivní práce - manager, výkonná práce – sekretářka
Podnikové řízení je součástí podnikových výrobních faktorů a představuje tzv. dispozitivní práci (faktor), který určuje využívání elementárních VF. Jeho funkcemi jsou vedení, plánování, organizování a dohled.
Druhy cílů
1. pořadí cílů (strom cílů) – na určení se používají syntetické nástroje,
2. velikost cílů – míra dosažení cílů
- omezené – dosažení předem stanovené hodnoty,
- neomezené – maximalizace nebo minimalizace - efektivnost = vstupy/výstupy
3. vztahy mezi cíly
- komplementární – dojde-li ke splnění cíle 1, splní se i cíl 2
- konkurenční – dosažení - stupně jednoho cíle vede ke - stupně druhého cíle
- protikladné – realizace cíle 1 vylučuje realizaci cíle 2
- indiferentní (netečnost)
4. časová dimenze
- krátkodobé - trvalé - statické
- střednědobé - přechodné - dynamické
- dlouhodobé
Vrcholovými cíli zisku se stávají ukazatele míry zisku
Podnikové řízení
- výsledkem řídící a organizační práce je kombinace výrobních faktorů
Pracovní výkony
- dispozitivní činnosti
- výkonné
2. velikost cílů – míra dosažení cílů
- omezené – dosažení předem stanovené hodnoty,
- neomezené – maximalizace nebo minimalizace - efektivnost = vstupy/výstupy
3. vztahy mezi cíly
- komplementární – dojde-li ke splnění cíle 1, splní se i cíl 2
- konkurenční – dosažení - stupně jednoho cíle vede ke - stupně druhého cíle
- protikladné – realizace cíle 1 vylučuje realizaci cíle 2
- indiferentní (netečnost)
4. časová dimenze
- krátkodobé - trvalé - statické
- střednědobé - přechodné - dynamické
- dlouhodobé
Vrcholovými cíli zisku se stávají ukazatele míry zisku
Podnikové řízení
- výsledkem řídící a organizační práce je kombinace výrobních faktorů
Pracovní výkony
- dispozitivní činnosti
- výkonné
2. logická stránka a metody použití – to, co by mělo být
1. Modely hospodářské – všechny hosp. modely mají charakter pracovní hypotézy a jsou používány k vysvětlení reálných souvislostí, které nelze postihnout empirickou indukcí
2. verifikace – ověření správnosti
3. falzifikace – úplné vyvrácení
Modely mohou
1. popisovat
2. vysvětlovat a pomáhat rozhodování
3. mohou navíc obsahovat i návody pro optimální rozhodování
Modely jsou
1. popisné
2. vysvětlovací – souvisí s předpovědí (modely prognózovací)
3. rozhodovací – pracují s více proměnnými, počítají s předpoklady do budoucna – podle toho rozlišujeme
- deterministické – určení, výsledek se dostaví s úplnou jistostotou
- stochastické – rozhodování s rizikem
- modely her – nelze pro ani jednu z proměnných určit žádnou pravděpodobnost, pracují za nejistoty
Model zůstane vždy modelem, je velkým pomocníkem, ale je to jen model.
2. verifikace – ověření správnosti
3. falzifikace – úplné vyvrácení
Modely mohou
1. popisovat
2. vysvětlovat a pomáhat rozhodování
3. mohou navíc obsahovat i návody pro optimální rozhodování
Modely jsou
1. popisné
2. vysvětlovací – souvisí s předpovědí (modely prognózovací)
3. rozhodovací – pracují s více proměnnými, počítají s předpoklady do budoucna – podle toho rozlišujeme
- deterministické – určení, výsledek se dostaví s úplnou jistostotou
- stochastické – rozhodování s rizikem
- modely her – nelze pro ani jednu z proměnných určit žádnou pravděpodobnost, pracují za nejistoty
Model zůstane vždy modelem, je velkým pomocníkem, ale je to jen model.
2. VÝROBNÍ FAKTORY A CÍLOVÉ CHOVÁNÍ PODNIKU
Cílové chování podniku
Cíl podniku:
- uspokojení cizích potřeb
- zisk
2 hlediska:
- kvalitativní – cílem je trvalá prosperita a růst bohatství
- kvantitativní – bohatství a prosperita by se měla kvantifikovat, spjato s maximalizací zisku, maximalizovat zisk ne – je důležitá míra zisku (rentabilita), firma si musí stanovit hranici minimálního zisku, pod kterou by neměla klesnou a která zajišťuje prosperitu
Členění cílů (zda jsou spjaty s penězi nebo ne)
1. monetární – zisk, obryt, platební hotovost – vždy ekonomické,
2. nemonetární
- ekonomické – snaha o zvýšení tržního podílu,
- mimoekonomické snížení zatížení životního prostředí,
Cíl podniku:
- uspokojení cizích potřeb
- zisk
2 hlediska:
- kvalitativní – cílem je trvalá prosperita a růst bohatství
- kvantitativní – bohatství a prosperita by se měla kvantifikovat, spjato s maximalizací zisku, maximalizovat zisk ne – je důležitá míra zisku (rentabilita), firma si musí stanovit hranici minimálního zisku, pod kterou by neměla klesnou a která zajišťuje prosperitu
Členění cílů (zda jsou spjaty s penězi nebo ne)
1. monetární – zisk, obryt, platební hotovost – vždy ekonomické,
2. nemonetární
- ekonomické – snaha o zvýšení tržního podílu,
- mimoekonomické snížení zatížení životního prostředí,
Druhy analýz
1. klasifikační – jako syntetická, jako analytická
2. vztahová – zda existence nebo vývoj určitého jevu souvisí s existenčním vývojem jevu jiného
3. kauzální – analýza příčin, neobyčejně důležitá, nezkoumá dynamiku, ale je vliv vnějších činitelů
Použití:
1. potvrzujeme jistou pracovní hypotézu
2. když odhalujeme nebo konkretizujeme již známé vztahy
4. systémová - probíhá ve 3 etapách
1. definování systému – volení prvků, vymezení vztahů mezi nimi, vymezení okolí a zobrazení tohoto systému grafickým modelem
2. analýza vlastností systému – hledáme vazby mezi vstupy a výstupy (jednotlivými prvky), provádíme kontrolu správnosti, úplnosti a celé konstrukce systému
3. návrh na změnu zdokonalení nebo opravy systému
2. vztahová – zda existence nebo vývoj určitého jevu souvisí s existenčním vývojem jevu jiného
3. kauzální – analýza příčin, neobyčejně důležitá, nezkoumá dynamiku, ale je vliv vnějších činitelů
Použití:
1. potvrzujeme jistou pracovní hypotézu
2. když odhalujeme nebo konkretizujeme již známé vztahy
4. systémová - probíhá ve 3 etapách
1. definování systému – volení prvků, vymezení vztahů mezi nimi, vymezení okolí a zobrazení tohoto systému grafickým modelem
2. analýza vlastností systému – hledáme vazby mezi vstupy a výstupy (jednotlivými prvky), provádíme kontrolu správnosti, úplnosti a celé konstrukce systému
3. návrh na změnu zdokonalení nebo opravy systému
1. METODY ZKOUMÁNÍ PODNIKOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ
- teorie poznání
Teoretická věda – cílem je poznání jsoucna (nezaměřuje se na určitý účel), možnost jednoznačného přiřazení k PEKu nebo ne.
Aplikovaná (praktická) věda – cílem poznání je
a) popsání
b) zhodnocení empirických zjištění rozhodovacích procesů
c) vývoj nových základů pro rozhodování – vytvoření průběhu podnik. procesů se zřetelem na jediný vrcholový cíl
1. existencionální stránka a její metody – to, co je
a) abstrakce – myšlenkové oddělení nepodstatných jevů
b) indukce a dedukce – indukce je spjata s existencionální stránkou, dedukce s logickou
indukce – vyvozování obecného závěru na zákl. mnoha poznatků o jednotlivosti
dedukce – typické východisko je statistické zpracovaní a zhodnocení dostatečného počtu souboru
- takový způsob myšlení od obecnějších soudů přicházím k méně obecným
c) analýza a syntéza – na základě analyticko (pohled na jednotlivé části systému) – syntetického (pohled na celek) postupu
d) statistika
e) matematika a od ní odvozené metody (mat. programování, ekonometrie)
Teoretická věda – cílem je poznání jsoucna (nezaměřuje se na určitý účel), možnost jednoznačného přiřazení k PEKu nebo ne.
Aplikovaná (praktická) věda – cílem poznání je
a) popsání
b) zhodnocení empirických zjištění rozhodovacích procesů
c) vývoj nových základů pro rozhodování – vytvoření průběhu podnik. procesů se zřetelem na jediný vrcholový cíl
1. existencionální stránka a její metody – to, co je
a) abstrakce – myšlenkové oddělení nepodstatných jevů
b) indukce a dedukce – indukce je spjata s existencionální stránkou, dedukce s logickou
indukce – vyvozování obecného závěru na zákl. mnoha poznatků o jednotlivosti
dedukce – typické východisko je statistické zpracovaní a zhodnocení dostatečného počtu souboru
- takový způsob myšlení od obecnějších soudů přicházím k méně obecným
c) analýza a syntéza – na základě analyticko (pohled na jednotlivé části systému) – syntetického (pohled na celek) postupu
d) statistika
e) matematika a od ní odvozené metody (mat. programování, ekonometrie)
Kladná externalita vyvolává ...
- Kladná externalita vyvolává nesoulad mezi soukromými výnosy a společenským užitkem, což je součet všech užitků ze statků. Protože výrobci nejsou schopni přisvojovat si některé z výnosů, jsou jejich soukromé výnosy menší než společenský užitek. Důsledkem je, že soukromé optimální množství statku je menší než společensky optimální množství.
Vymezení pojmu veřejný statek
- Doposud jsme předpokládali, že jedinci nakupují a spotřebovávají statky, které ovlivňují pouze jejich vlastní užitek. Spotřeba zboží jedním jedincem neměla žádný vliv na užitek jiných subjektů. Pokud např. někdo vypije litr mléka, ovlivňuje to pouze jeho užitek a nikoho jiného. Statky, které vykazují uvedenou vlastnost, se v mikroekonomické teorii označují jako soukromá zboží. Popsaná vlastnost se potom označuje jako vylučitelnost ve spotřebě.
- Soukromé statky se dále vyznačují svou zmenšitelností ve spotřebě. V našem příkladě s mlékem předpokládejme, že je v danou chvíli k dispozici určité množství tohoto zboží. Koupí litru mléka jedním jedincem se snižuje počet litrů mléka, které si mohou koupit ostatní spotřebitelé.
Vymezení pojmu veřejný statek
- Doposud jsme předpokládali, že jedinci nakupují a spotřebovávají statky, které ovlivňují pouze jejich vlastní užitek. Spotřeba zboží jedním jedincem neměla žádný vliv na užitek jiných subjektů. Pokud např. někdo vypije litr mléka, ovlivňuje to pouze jeho užitek a nikoho jiného. Statky, které vykazují uvedenou vlastnost, se v mikroekonomické teorii označují jako soukromá zboží. Popsaná vlastnost se potom označuje jako vylučitelnost ve spotřebě.
- Soukromé statky se dále vyznačují svou zmenšitelností ve spotřebě. V našem příkladě s mlékem předpokládejme, že je v danou chvíli k dispozici určité množství tohoto zboží. Koupí litru mléka jedním jedincem se snižuje počet litrů mléka, které si mohou koupit ostatní spotřebitelé.
Veřejné statky
- Veřejné statky se vyznačují - na rozdíl od soukromých statků:
* nevylučitelností ve spotřebě (např. zřídí-li obec z obecních daní veřejné osvětlení, je prakticky nemožné zabránit v jeho užití lidem, kteří do obce přijeli z jiných míst, u statků tohoto typu je tak nemožné vyloučit ze spotřeby jedince, kteří neplatí za jejich spotřebu)
* nezmenšitelností ve spotřebě (nerivalitní spotřeba), tj. spotřeba veřejného statku jedním jedincem nesnižuje jeho množství dostupné ostatním jedincům. Výroba určitého objemu veřejného statku je spojena s určitými náklady. Jakmile však již je veřejný statek vyroben, jsou náklady na poskytnutí veřejného statku dalšími jedinci nulové ( v příkladě s veřejným osvětlením jeho vybudování stálo jistě nemalé prostředky, jakmile však veřejné osvětlení funguje, je z hlediska nákladů jedno, zda po osvětleném chodníku projde o jednoho člověka více nebo méně).
Rozhodování o veřejném statku
- Veřejný statek se od soukromého statku významně liší i tím, že o jeho množství nemohou rozhodnout spotřebitelé projevením svých preferencí (poptávek) na trhu, nýbrž musí jej určit stát (obec).
* nevylučitelností ve spotřebě (např. zřídí-li obec z obecních daní veřejné osvětlení, je prakticky nemožné zabránit v jeho užití lidem, kteří do obce přijeli z jiných míst, u statků tohoto typu je tak nemožné vyloučit ze spotřeby jedince, kteří neplatí za jejich spotřebu)
* nezmenšitelností ve spotřebě (nerivalitní spotřeba), tj. spotřeba veřejného statku jedním jedincem nesnižuje jeho množství dostupné ostatním jedincům. Výroba určitého objemu veřejného statku je spojena s určitými náklady. Jakmile však již je veřejný statek vyroben, jsou náklady na poskytnutí veřejného statku dalšími jedinci nulové ( v příkladě s veřejným osvětlením jeho vybudování stálo jistě nemalé prostředky, jakmile však veřejné osvětlení funguje, je z hlediska nákladů jedno, zda po osvětleném chodníku projde o jednoho člověka více nebo méně).
Rozhodování o veřejném statku
- Veřejný statek se od soukromého statku významně liší i tím, že o jeho množství nemohou rozhodnout spotřebitelé projevením svých preferencí (poptávek) na trhu, nýbrž musí jej určit stát (obec).
Úředníci a politikové se ...
- Úředníci a politikové se přitom nemohou opřít o poptávku, protože u veřejného statku žádná tržní poptávka neexistuje a nelze ji ani odhadnout. I kdybychom se lidí ptali, kolik by byli ochotni zaplatit za to, že je v obci pouliční osvětlení, nebyli by schopni dát smysluplnou a plnou odpověď.
- Množství veřejného statku (například rozsah pouličního osvětlení), proto nelze určit jinak nežli politickým rozhodnutím.
Poskytování veřejných statků
- Veřejné statky nemusí být nutně poskytovány státními podniky nebo státními úřady a institucemi.
- Z nevylučitelnosti ze spotřeby vyplývá pouze to, že musí být financovány z veřejných rozpočtů - tedy z daní. Stát však může tyto statky objednávat od soukromých firem. Například veřejné osvětlení je veřejným statkem a stát nebo obec jej musí zaplatit ze svého rozpočtu, ale jeho vybudování objedná u soukromé firmy. Podobně státní silnice jsou sice financovány státem, ale stavěny (na objednávku státu) soukromými firmami.
- Množství veřejného statku (například rozsah pouličního osvětlení), proto nelze určit jinak nežli politickým rozhodnutím.
Poskytování veřejných statků
- Veřejné statky nemusí být nutně poskytovány státními podniky nebo státními úřady a institucemi.
- Z nevylučitelnosti ze spotřeby vyplývá pouze to, že musí být financovány z veřejných rozpočtů - tedy z daní. Stát však může tyto statky objednávat od soukromých firem. Například veřejné osvětlení je veřejným statkem a stát nebo obec jej musí zaplatit ze svého rozpočtu, ale jeho vybudování objedná u soukromé firmy. Podobně státní silnice jsou sice financovány státem, ale stavěny (na objednávku státu) soukromými firmami.
Pokračování motivačního příkladu:
Jaké množství elektřiny bude elektrárna vyrábět?
Bude vyrábět množství QP , protože právě při tomto množství bude cena elektřiny rovna mezním nákladům elektráren (P = MC ). Jenže z hlediska společenského je toto množství elektřiny nadoptimální, protože její mezní užitek (ačkoli je roven mezním nákladům elektráren) je nižší než společenské mezní náklady MCS.
- Optimálním množstvím by bylo QS, protože jedině při tomto množství je mezní užitek elektřiny roven úplným mezním nákladům na výrobu elektřiny (MU = MCS). Jenže elektrárny budou vyrábět množství QP.
- Záporná externalita vyvolává nesoulad mezi soukromými náklady a společenskými náklady.
- Společenské náklady jsou veškeré náklady vyvolávané výrobou daného statku. Ale protože se výrobcům daří přenášet část nákladů na jiné, jsou jejich soukromé náklady menší než společenské náklady. Důsledkem je, že výrobci vyrábějí větší množství, než by vyráběli, kdyby museli nést veškeré náklady. Jinak řečeno, soukromě optimální množství statku je větší než společensky optimální množství.
Bude vyrábět množství QP , protože právě při tomto množství bude cena elektřiny rovna mezním nákladům elektráren (P = MC ). Jenže z hlediska společenského je toto množství elektřiny nadoptimální, protože její mezní užitek (ačkoli je roven mezním nákladům elektráren) je nižší než společenské mezní náklady MCS.
- Optimálním množstvím by bylo QS, protože jedině při tomto množství je mezní užitek elektřiny roven úplným mezním nákladům na výrobu elektřiny (MU = MCS). Jenže elektrárny budou vyrábět množství QP.
- Záporná externalita vyvolává nesoulad mezi soukromými náklady a společenskými náklady.
- Společenské náklady jsou veškeré náklady vyvolávané výrobou daného statku. Ale protože se výrobcům daří přenášet část nákladů na jiné, jsou jejich soukromé náklady menší než společenské náklady. Důsledkem je, že výrobci vyrábějí větší množství, než by vyráběli, kdyby museli nést veškeré náklady. Jinak řečeno, soukromě optimální množství statku je větší než společensky optimální množství.
Neefektivnost kladné externality
- Motivační příklad: Jaké jsou výnosy majitelů lesa?
Majitelé lesa mají výnosy z těžby dřeva, ovšem existence lesa přináší prospěch i lidem z okolních obcí. Když majitelé lesů nejsou schopni přimět obyvatele přilehlých obcí, aby jim za tento prospěch platili, nedostávají veškeré výnosy, které z jejich lesů plynou
Situace majitelů lesů je zobrazena na následujícím obrázku.
Tržní nabídka S odráží mezní náklady na udržování lesa. Křivka MV odráží mezní výnosy majitelů lesa z těžby dřeva. Křivka MVS odráží veškerý užitek z lesů, který kromě užitku z těženého dřeva zahrnuje také užitek obyvatel přilehlých obcí.
- Jaké množství lesů budou chtít majitelé lesů udržovat?
Budou chtít vyrovnat mezní náklady se svými mezními výnosy. Množství lesů proto bude QP , ale společensky optimální množství by bylo QS , protože mezní náklady na toto množství lesů se rovnají jejich užitku.
Majitelé lesa mají výnosy z těžby dřeva, ovšem existence lesa přináší prospěch i lidem z okolních obcí. Když majitelé lesů nejsou schopni přimět obyvatele přilehlých obcí, aby jim za tento prospěch platili, nedostávají veškeré výnosy, které z jejich lesů plynou
Situace majitelů lesů je zobrazena na následujícím obrázku.
Tržní nabídka S odráží mezní náklady na udržování lesa. Křivka MV odráží mezní výnosy majitelů lesa z těžby dřeva. Křivka MVS odráží veškerý užitek z lesů, který kromě užitku z těženého dřeva zahrnuje také užitek obyvatel přilehlých obcí.
- Jaké množství lesů budou chtít majitelé lesů udržovat?
Budou chtít vyrovnat mezní náklady se svými mezními výnosy. Množství lesů proto bude QP , ale společensky optimální množství by bylo QS , protože mezní náklady na toto množství lesů se rovnají jejich užitku.
Tento nedostatek má své ...
- Tento nedostatek má své příčiny ve dvou oblastech:
* nedokonalé rozhodování státních orgánů
* státní orgány zvolí opatření, které nakonec působí na hospodářství nepříznivě (vzhledem k nejednoznačným důsledkům jednotlivých nástrojů mikroekonomické politiky)
V obou případech kolektivní akce (činnost vlády) nezvyšuje ekonomickou efektivnost, negativné ovlivňuje rozdělení důchodů apod., tj. její působení není z hlediska tržní ekonomiky pozitivní.
- Stát svou činností může chtít zlepšit působení tržní ekonomiky, avšak konečný výsledek může být opačný.
Externality a veřejné statky
Vymezení externalit
- Externalita, neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří způsobili náklady, či získali příjmy, za neplatili.
* nedokonalé rozhodování státních orgánů
* státní orgány zvolí opatření, které nakonec působí na hospodářství nepříznivě (vzhledem k nejednoznačným důsledkům jednotlivých nástrojů mikroekonomické politiky)
V obou případech kolektivní akce (činnost vlády) nezvyšuje ekonomickou efektivnost, negativné ovlivňuje rozdělení důchodů apod., tj. její působení není z hlediska tržní ekonomiky pozitivní.
- Stát svou činností může chtít zlepšit působení tržní ekonomiky, avšak konečný výsledek může být opačný.
Externality a veřejné statky
Vymezení externalit
- Externalita, neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří způsobili náklady, či získali příjmy, za neplatili.
Externality jsou porušením ...
- Externality jsou porušením něčího práva. Vznikají jen tehdy, když na někoho přenesete nějaký náklad a on s tím nesouhlasí (záporná externalita) nebo když vám někdo brání v dosažení úplného výnosu vaší činnosti a vy s tím nesouhlasíte (kladná externalita).
Záporné externality
- Činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny (přitom z nich nerealizuje žádnou výhodu).
- Záporné externality vznikají např. při vypouštění chemických odpadů do potoka přitékajícího do rybníka s chovem ryb, který poskytuje obživu rybářům. Firma produkující znečištění nemá žádné pohnutky hradit externí náklady důsledků své činnosti pro rybáře.
Kladné externality
- Činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit.
- Kladná externalita může vzniknout např. v tom případě, kdy si vlastník domu ve vilové čtvrti pořídí hlídacího psa, který odradí případné zloděje i od domů sousedů.
Záporné externality
- Činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny (přitom z nich nerealizuje žádnou výhodu).
- Záporné externality vznikají např. při vypouštění chemických odpadů do potoka přitékajícího do rybníka s chovem ryb, který poskytuje obživu rybářům. Firma produkující znečištění nemá žádné pohnutky hradit externí náklady důsledků své činnosti pro rybáře.
Kladné externality
- Činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit.
- Kladná externalita může vzniknout např. v tom případě, kdy si vlastník domu ve vilové čtvrti pořídí hlídacího psa, který odradí případné zloděje i od domů sousedů.
Externality a neefektivnost
- Externality vyvolávají neefektivnost - vedou k výrobě takového množství statku, které není optimální. To nám ilustrují následující 2 příklady.
- Motivační příklad: Nadoptimální množství elektřiny
Uhelná elektrárna produkuje emise a jimi poškozuje lesy v okolí, část lesů hyne a jejich majitelům vznikají škody. Předpokládejme, že elektrárna není nucena hradit majitelům lesa jejich škody. Pak vzniká negativní externalita - elektrárna nenese všechny náklady na výrobu elektřiny.
Situace na trhu s elektřinou je zobrazena na následujícím obrázku.
Neefektivnost záporné externality
Křivka poptávky odráží mezní užitek elektřiny pro spotřebitele. Křivka MC odráží mezní náklady elektrárny (které neobsahují náklady na regeneraci ničených lesů, půdy a zdraví). Křivka MCS odráží společenské mezní náklady, tj. nejen náklady elektráren na výrobu elektřiny, ale také náklady na regeneraci ničených lesů, půdy a zdraví. Křivka tržní nabídky S je totožná s křivkou MCP a tržní rovnováha vzniká v bodě E při množství Q a ceně P. V bodě E je však mezní užitek statku menší než společenské mezní náklady.
- Motivační příklad: Nadoptimální množství elektřiny
Uhelná elektrárna produkuje emise a jimi poškozuje lesy v okolí, část lesů hyne a jejich majitelům vznikají škody. Předpokládejme, že elektrárna není nucena hradit majitelům lesa jejich škody. Pak vzniká negativní externalita - elektrárna nenese všechny náklady na výrobu elektřiny.
Situace na trhu s elektřinou je zobrazena na následujícím obrázku.
Neefektivnost záporné externality
Křivka poptávky odráží mezní užitek elektřiny pro spotřebitele. Křivka MC odráží mezní náklady elektrárny (které neobsahují náklady na regeneraci ničených lesů, půdy a zdraví). Křivka MCS odráží společenské mezní náklady, tj. nejen náklady elektráren na výrobu elektřiny, ale také náklady na regeneraci ničených lesů, půdy a zdraví. Křivka tržní nabídky S je totožná s křivkou MCP a tržní rovnováha vzniká v bodě E při množství Q a ceně P. V bodě E je však mezní užitek statku menší než společenské mezní náklady.
Ačkoli stát vyplácí ...
- Ačkoli stát vyplácí subvenci jen výrobcům, ve skutečnosti subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele.
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
Proč existují subvence k ceně?
- Jestliže jsou subvence v rozporu s ekonomickou efektivností, proč tolik zemí subvencuje zemědělské produkty?
- Ekonomové se v názoru na zemědělské subvence neshodují. Někteří připisují subvencování tomu, že zemědělci dokáží na vlády vyvíjet silný tlak a subvencování si vynutit, zatímco daňoví poplatníci se nedokáží účinně bránit.
- Jiní ekonomové odůvodňují zemědělské subvence tím, že zemědělská výroba má dlouhý produkční cyklus a nemůže se přizpůsobovat změnám v poptávce tak pružně jako průmysl a služby.
Selhání státu
- Rozbor rozhodovacích procesů uvnitř státního aparátu odkrývá možný nedostatek, jež může ovlivňovat rozvoj tržní ekonomiky - a tím je působení samotného státu.
- Ekonomové se v názoru na zemědělské subvence neshodují. Někteří připisují subvencování tomu, že zemědělci dokáží na vlády vyvíjet silný tlak a subvencování si vynutit, zatímco daňoví poplatníci se nedokáží účinně bránit.
- Jiní ekonomové odůvodňují zemědělské subvence tím, že zemědělská výroba má dlouhý produkční cyklus a nemůže se přizpůsobovat změnám v poptávce tak pružně jako průmysl a služby.
Selhání státu
- Rozbor rozhodovacích procesů uvnitř státního aparátu odkrývá možný nedostatek, jež může ovlivňovat rozvoj tržní ekonomiky - a tím je působení samotného státu.
Motivační příklad: Subvence na produkci mléka
Na trhu je velká nabídka mléka a ta se projevila nízkou rovnovážnou cenu mléka. Tržní rovnováha nastává při ceně 6 Kč za litr a množství 20 mil. litrů (viz. bod A na následujícím obrázku). Vláda chce zajistit zemědělcům cenu 6,80 Kč, a proto se rozhodne cenu mléka subvencovat – dávat jim příplatek za každý vyprodukovaný a prodaný litr mléka. Jak velkou subvenci jim bude muset vláda vyplácet, aby jim zajistila cenu 6,80 Kč?
Subvence ve výši 0,80 Kč nestačí, neboť zemědělci budou nabízet větší množství než při ceně 6 Kč (např. 21 mil. litrů namísto původních 20 mil. litrů). Spotřebitelé však budou toto zvýšené množství nakupovat jen tehdy, pokud cena klesne pod 6 Kč (např. na 5 Kč).
Chce-li vláda zajistit zemědělcům cenu 6,80 Kč za litr, musí vyplácet subvenci větší než 0,50 Kč (dle našeho zadání bude tato subvence činit 1,80 Kč).
Subvence 1,80 Kč k litru mléka posunula funkci nabídky dolů o 1,80 Kč. Tržní rovnováha se změnila z původního bodu A v bod E´, kde spotřebitelé nakupují 21 mil. litrů mléka za cenu 5 Kč/l. Producenti mléka však dostávají cenu 6,80 Kč/l (včetně subvence).
Subvence ve výši 0,80 Kč nestačí, neboť zemědělci budou nabízet větší množství než při ceně 6 Kč (např. 21 mil. litrů namísto původních 20 mil. litrů). Spotřebitelé však budou toto zvýšené množství nakupovat jen tehdy, pokud cena klesne pod 6 Kč (např. na 5 Kč).
Chce-li vláda zajistit zemědělcům cenu 6,80 Kč za litr, musí vyplácet subvenci větší než 0,50 Kč (dle našeho zadání bude tato subvence činit 1,80 Kč).
Subvence 1,80 Kč k litru mléka posunula funkci nabídky dolů o 1,80 Kč. Tržní rovnováha se změnila z původního bodu A v bod E´, kde spotřebitelé nakupují 21 mil. litrů mléka za cenu 5 Kč/l. Producenti mléka však dostávají cenu 6,80 Kč/l (včetně subvence).
Motivační příklad: Důsledky cenové regulace nájemného
Vláda stanovila maximálně přípustnou cenu nájemného (cenový strop) ve výši PR, neboť se domnívá, že rovnovážná cena PE, je pro spotřebitele nepřijatelně vysoká (viz. následující obrázek). Takto stanovená cena PR je pro spotřebitele nízká, tudíž jsou motivováni k vyšší poptávce než rovnovážné QD. Cena PR je však současně velmi nízká pro stavební firmy (developery). Při ceně PR jsou ochotni nabízet pouze množství QS. Na trhu se tak postupně vytvoří nedostatek nabídky ve výši QDQS. Uspokojení nadbytečné poptávky je potom možné pouze v rámci černého trhu, na němž je nabízeno zboží za vyšší než regulovanou cenu PR .
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
Cenový strop fakticky prodražuje ...
- Cenový strop fakticky prodražuje zboží těm spotřebitelů, kteří jej kupují „zčásti“ za nepeněžní náklady.
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Příklad nám ukazuje, ...
- Příklad nám ukazuje, že břemeno spotřební daně dopadá jak na spotřebitele, tak i na výrobce. V našem příkladě se břemeno daně 4 Kč rozdělilo tak, že spotřebitel nese 2 Kč a výrobce 2 Kč.
- Rozdělení břemena mezi výrobce a spotřebitele však závisí na relativní strmosti křivek poptávky a nabídky.
- Je-li poptávka hodně strmá a nabídka málo strmá, dopadá břemeno daně více na spotřebitele a méně na výrobce.
- Je-li poptávka málo strmá a nabídka hodně strmá, dopadá břemeno daně více na výrobce než spotřebitele.
Daň z luxusu
- Výše uvedený příklad ukazuje, že chce-li vláda používat spotřební daň jako „daň z luxusu“, musí si nejprve položit otázku, jaká je pravděpodobně relativní strmost křivek poptávky a nabídky. Z toho totiž plyne, kdo ponese větší část daňového břemene.
- Rozdělení břemena mezi výrobce a spotřebitele však závisí na relativní strmosti křivek poptávky a nabídky.
- Je-li poptávka hodně strmá a nabídka málo strmá, dopadá břemeno daně více na spotřebitele a méně na výrobce.
- Je-li poptávka málo strmá a nabídka hodně strmá, dopadá břemeno daně více na výrobce než spotřebitele.
Daň z luxusu
- Výše uvedený příklad ukazuje, že chce-li vláda používat spotřební daň jako „daň z luxusu“, musí si nejprve položit otázku, jaká je pravděpodobně relativní strmost křivek poptávky a nabídky. Z toho totiž plyne, kdo ponese větší část daňového břemene.
Daně „z luxusu“ mají ...
- Daně „z luxusu“ mají silný dopad na spotřebitele jen tehdy, jde-li o statek se strmou poptávkou a málo strmou nabídkou.
Cenový strop
- Dalším ze zásahů státu do cenového systému je stanovování cenových stropů, nebo-li maximálních cen. Znamená to, že prodávající nesmí požadovat cenu vyšší než je státem stanovený cenový strop. Ten se stává maximální cenou.
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
Cenový strop
- Dalším ze zásahů státu do cenového systému je stanovování cenových stropů, nebo-li maximálních cen. Znamená to, že prodávající nesmí požadovat cenu vyšší než je státem stanovený cenový strop. Ten se stává maximální cenou.
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
Skupina nástrojů k prosazení záměrů mikroekonomické politiky
- Daně
- Cenová regulace
- Státní vlastnictví
- Státní regulace, např. v oblasti sektoru veřejně prospěšných služeb, v dopravě a na finančních trzích a rovněž v oblasti zahraničního obchodu.
- Antimonopolní politika zakazující určité druhy konkurenčního chování
Daňová soustava v ČR a spotřební daň
- Daňová soustava představuje soubor daní, které jsou příjmem státního rozpočtu.
- Daňoví poplatníci jsou právnické nebo fyzické osoby -říkáme jim také subjekty daně, kteří jsou povinni daň zaplatit. Objektem daně je důchod, majetek nebo úkon, na jehož základě se daň vyměřuje.
Daňová soustava v ČR
- 1. Daně přímé:
a) daň z příjmů fyzických osob
b) daň z příjmů právnických osob
c) daň z nemovitostí
d) daň silniční
e) daň dědická a darovací
f) daň z převodu nemovitostí
g) daň k ochraně životního prostředí
- Cenová regulace
- Státní vlastnictví
- Státní regulace, např. v oblasti sektoru veřejně prospěšných služeb, v dopravě a na finančních trzích a rovněž v oblasti zahraničního obchodu.
- Antimonopolní politika zakazující určité druhy konkurenčního chování
Daňová soustava v ČR a spotřební daň
- Daňová soustava představuje soubor daní, které jsou příjmem státního rozpočtu.
- Daňoví poplatníci jsou právnické nebo fyzické osoby -říkáme jim také subjekty daně, kteří jsou povinni daň zaplatit. Objektem daně je důchod, majetek nebo úkon, na jehož základě se daň vyměřuje.
Daňová soustava v ČR
- 1. Daně přímé:
a) daň z příjmů fyzických osob
b) daň z příjmů právnických osob
c) daň z nemovitostí
d) daň silniční
e) daň dědická a darovací
f) daň z převodu nemovitostí
g) daň k ochraně životního prostředí
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)