Podnik jako základní složka hospodářství
Základní složkou hospodářství je podnik. Získané statky a služby nazýváme výkony podniku.
Při své činnosti vynakládá výrobní činitele, jejichž spotřebu vyjádřenou v penězích označujeme jako náklady. Ze své činnosti získává výkony, které vyjadřujeme v penězích a označujeme je jako výnosy.
Podnik můžeme charakterizovat těmito znaky:
1) Právní samostatnost –právní subjektivita, tj. způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem v právních vztazích.
2) Hospodářská (ekonomická) samostatnost, která znamená, že podnik zcela samostatně hospodaří, to znamená, že: - ze svých výnosů uhrazuje své náklady a dosahuje zisku.
- samostatně rozhoduje o použití svých zdrojů a o předmětu činnosti
- vystupuje na trhu jako samostatný subjekt
3) Samostatné rozhodování o vnitřním organizačním uspořádáním a způsobu řízení.
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může
obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí
obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
Druhy podniků
1) Podle výkonu dělíme podniky následovně:
- podniky těžební – které se zabývají těžbou surovin
- podniky zemědělské – které zabezpečují výrobu zemědělských výrobků
- podniky energetické – zabezpečují výrobu a rozvoj energie
- podniky zpracovatelské – vyrábějí výrobní činitele pro další výrobu
2) Do druhé skupiny řadíme podniky poskytující služby pro jiné podniky nebo pro obyvatelstvo a jeho majetek. Služby uspokojují potřeby svým průběhem a nedají se skladovat.
Služby se poskytují při:
- rozdělování a směně hmotných statků (skladování, doprava, obchod)
- zajišťování peněžních prostředků a hospodaření s nimi (peněžní a bankovní služby)
- údržbě a opravách výrobků
- zajišťování a ochraně majetku a osob (pojišťovací služby a zastupování u soudu)
- péči o zdraví, o duševní a fyzickou hygienu (zdrav. Péče, kadeřnictví, kultura, sport, zábava)
- ubytování a přepravě osob a informací, rekreaci a poznání
- výchově a vzdělání
3) Podle velikosti rozdělujeme podniky do skupin zpravidla podle počtu pracovníků. Rozlišujeme:
- nejmenší podniky(do deseti pracovníků)
- malé podniky (několik desítek pracovníků)
- střední podniky (několik set pracovníků)
- velké podniky (nad pět set pracovníků)
4) Podle příslušnosti k určitému odvětví rozlišujeme podniky:
- zemědělství, myslivost, lesní hospodářství
- dobývání nerostných surovin
- zpracovatelský průmysl
- stavebnictví
- obchod, oprava motorových vozidel a spotřebního zboží
- pohostinství a ubytování
- doprava, skladování, spoje
- peněžnictví a pojišťovnictví
- nemovitosti
- veřejná správa, obrana
- školství a zdravotnictví
- soukromé domácnosti s domácím personálem
- ostatní veřejné sociální a osobní služby
5) Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES, neboli podniky, které jsou spojením našeho a zahraničního kapitálu. (ŠKODA – VOLKSWAGEN)
7) Podnik a podnikání
Podnik a podnikání
Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu tj. dosažení zisku.
Za výrobky a služby musí být získáno na trhu více peněz, než kolik jich bylo do činnosti vloženo. Tento získaný rozdíl představuje podnikatelský zisk.
Obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Shodně vymezuje pojem podnikání i živnostenský zákon.
Současně musí být dodržen požadavek provozování činnosti pod vlastním obchodním jménem.
Fyzickou osobou je člověk – občan. Občan nabývá způsobilosti k právům a povinnostem (tzv. právní subjektivitu) narozením. Způsobilost k právním úkonům, která je nutným předpokladem podnikání, nabývá v plném rozsahu až dosažení zletilosti. Je to každý člověk.
Právnickou osobou je útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. Je to firma.
Právnickými osobami jsou podle zákona:
- Sdružení fyzických nebo právnických osob( zejména obchodní spol. družstva, církve, pol. strany)
- Účelová sdružení majetku (nadace a státní fondy)
- Jednotky územní samosprávy (obce)
- Jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon (státní podniky, banky, pojišťovny, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace). Patří sem i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.
Podnikatel je osoba, která zpravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost, tzn. Spojuje práci, kapitál a přírodní zdroje za účelem dosažení podnikatelského zisku prováděním výkonů pro uspokojování potřeb jiných osob. Nese přitom riziko, ztratí veškerý vynaložený kapitál. Touto osobou může být osoba fyzická nebo právnická.
Podnikatele lze charakterizovat těmito znaky:
1) Zajišťuje uspokojování potřeb jiných osob, tzn. Vyrábí statky nebo poskytuje služby pro trh.
2) Ve své činnosti do výroby neustále zavádí nové výrobky (služby), používá nové technologie, nové technické prostředky a hledá nové cesty zásobování, prodeje, dopravy. Říkáme, že podnikatel je vždy inovátor.
3) Trvale organizuje spojení výrobních činitelů podle toho, jak to vyžaduje druh a rozsah podnikání. Říkáme, že podnikatel je organizátor.
4) Ve snaze dosáhnout podnikatelského zisku přijímá riziko, že se při své činnosti setká s neúspěchem, popř. úplně ztratí vložené zdroje.
Podnikatelem podle obchodního zákoníku může být:
1) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
2) Osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3) Osoba která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (např. lékař, advokát, notář).
4) Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je registrována podle zvláštních předpisů.
Subjekty národního hospodářství
Subjekty národního hospodářství (kromě domácností a státu) se označují obecným pojmem organizace. Mají tedy právní subjektivitu.
Podle zaměření způsobu hospodaření rozlišujeme organizace ziskové a neziskové.
V ziskových organizacích je nejdůležitějším hlediskem pro provádění všech činností dosažení zisku. Cíle těchto organizací jsou konkrétní a dají se měřit.
Neziskové organizace mají jiný hlavní cíl, než je dosahování zisku. Jsou to většinou organizace poskytující služby sociální povahy a jejich hlavním cílem je zlepšování celkové úrovně společnosti.
Pokud organizace získává za svou činnost určité částky říkáme jim příjmy a částky vynakládané se označují jako výdaje.
Podle vlastnictví rozlišujeme v naší hospodářské praxi organizace:
- Soukromé
- Družstevní
- Státní
- Církevní
- Politické strany a zájmová sdružení
- Obce
- Nadace
Soukromé organizace jsou založeny na soukromém vlastnictví majetku, se kterým hospodaří. Mohou mít různé právní formy (individuální podnikatelé, obchodní společnosti).
Družstva jsou organizace spojující lidi a jejich majetek ke společnému podnikání nebo jiné činnosti.
Státní organizace hospodaří s majetkem státu.
Podle zaměření a vztahu ke státu se rozdělují na:
- Státní podniky
- Rozpočtové organizace
- Příspěvkové organizace
- Státní fondy
Stát tyto organizace zakládá prostřednictvím svých orgánů (zpravidla ministerstev) a svěřují jim část svého majetku.
Státní podniky jsou zpravidla ziskovými organizacemi, zabývají se podnikatelskou činností a státu odvádějí
stanovené daně.
Rozpočtové organizace patří mezi neziskové organizace. Nezabývají se podnikatelskou činností, poskytují
služby v oblasti školství, zdravotnictví, státní správy, obrany a bezpečnosti. Při své činnosti vynakládají výdaje, které jsou předem plánovány, a stát je v této plánované výši uhrazuje. Pokud tyto organizace získávají za svou činnost příjmy, v plné výši je odvádějí státu. Rozpočtové organizace hospodaří podle předem sestaveného a schváleného rozpočtu příjmů a výdajů. Rozpočtovými organizacemi jsou např. státní školy, ministerstva, soudy, prokuratura, policie.
Příspěvkové organizace jsou podobně jako rozpočtové organizace neziskovými organizacemi. Poskytují
služby zejména v oblasti vzdělání, výchovy, zábavy, kultury. Zpravidla prodávají své služby a dosahují vyšších příjmů než rozpočtové organizace. Hospodaří tak, že ze svých příjmů uhrazují výdaje a rozdíl odvádějí do státního rozpočtu. Pokud jsou jejich výdaje vyšší než příjmy, dostávají od státu příspěvek na svou činnost ve výši rozdílu. Příspěvkovými organizacemi jsou některé školy, divadla, vzdělávací instituce.
Státní fondy jsou účelovým sdružením majetku státu. Pokud jsou vytvářeny na základě zákona, kterým jim
přiznává postavení právnické osoby, mají právní subjektivitu a jsou samostatnými subjekty národního hospodářství, tedy organizacemi. Většina státních fondů však právní subjektivitu nemá, zůstává součástí majetku zřizovatele. Například Silniční fond České republiky, určený na financování výstavby a modernizace pozemních komunikací, je napojen na státní rozpočet ČR a není tudíž organizací.
Církevní organizace, zájmová sdružení a politické strany jsou neziskovými organizacemi, které mají
zvláštní postavení a polní specifické úkoly v oblasti náboženství, zájmů občanů a politiky. Hospodaří s majetkem svých členů, případně dostávají od státu příspěvky.
Nadace se vytváří podle občanského zákoníku jako účelová sdružení majetku fyzických a právnických osob.
Nejsou tedy organizacemi v pravém slova smyslu. Jsou však právnickými osobami.
Domácnosti jsou hospodářské jednotky, ve kterých žijí jednotlivý občané. Provádějí výkony malého rozsahu
určené pro zajištění života členů domácnosti. Jednotliví členové domácnosti si vzájemně za tyto výkony neplatí.
Stát je podle občanského zákoníku právnickou osobou. Jednotlivé instituce, které ho reprezentují, jako jsou
ministerstva, okresní úřady, soudy, prokuratura, jsou neziskovými organizacemi.
6) Obchodní zákoník
Obchodní zákoník
Obchodní zákoník patří k nejdůležitějším právním předpisům, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje přechod
našeho hospodářství na tržní ekonomiku. Obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy mezi nimi a jiné vztahy, které s podnikáním souvisejí.
Podle obchodního zákoníku se řídí:
1) Závazkové vztahy, které vznikají mezi podnikateli a týkají se
jejich podnikatelské činnosti.
2) Závazkové vztahy mezi státem nebo obcí a podnikateli, kteří
svou podnikatelskou činností zabezpečují veřejné potřeby.
3) Závazkové vztahy, při kterých se smluvní strany písemně dohodly, že se budou řídit obchodním zákoníkem.
Závazkové vztahy, které jsou upraveny obchodním zákoníkem, se nazývají obchody.
Občanský zákoník
Obchodní zákoník některé vztahy související s podnikáním neupravuje. Nelze-li některé otázky související s podnikáním řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle občanského zákoníku. Novelizovaný občanský zákoník upravuje ty majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami a státem, které nejsou upraveny v jiných zákonech. Některé vztahy se řídí jak obchodním, tak občanských zákoníkem. Občanský zákoník obsahuje jejich obecnou úpravu a v obchodním zákoníku jsou určité odchylky nebo specifika či doplňky.
Obchody mezi podnikateli se nejčastěji upravují kupními smlouvami nebo smlouvami o dílo. Kupní smlouvou dochází k převodu vlastnictví k nějaké věci z prodávajícího na kupujícího proti zaplacení kupní ceny. Smlouvou o dílu se jeho zhotovitel zavazuje zhotovit nebo opravit nějakou věc za sjednanou cenu. Občanský zákoník upravuje výlučně kromě majetkových vztahů i další vztahy, například vztahy plynoucí z práva ochranu osobnosti.
Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík je zvláštní veřejná listina, do níž se zapisují podnikatelské subjekty. Obchodní rejstříky vedou tzv. rejstříkové soudy. Jsou jimi krajské soudy. Do obchodního rejstříku se zapisují podniky všech právních forem. Při zápisu do obchodního rejstříku přiděluje soud podniku identifikační číslo organizace (IČO). O zápisu do obchodního rejstříku vydá soud usnesení. Po ukončení činnosti se provede výmaz z obchodního rejstříku.
Obchodní zákoník patří k nejdůležitějším právním předpisům, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje přechod
našeho hospodářství na tržní ekonomiku. Obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy mezi nimi a jiné vztahy, které s podnikáním souvisejí.
Podle obchodního zákoníku se řídí:
1) Závazkové vztahy, které vznikají mezi podnikateli a týkají se
jejich podnikatelské činnosti.
2) Závazkové vztahy mezi státem nebo obcí a podnikateli, kteří
svou podnikatelskou činností zabezpečují veřejné potřeby.
3) Závazkové vztahy, při kterých se smluvní strany písemně dohodly, že se budou řídit obchodním zákoníkem.
Závazkové vztahy, které jsou upraveny obchodním zákoníkem, se nazývají obchody.
Občanský zákoník
Obchodní zákoník některé vztahy související s podnikáním neupravuje. Nelze-li některé otázky související s podnikáním řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle občanského zákoníku. Novelizovaný občanský zákoník upravuje ty majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami a státem, které nejsou upraveny v jiných zákonech. Některé vztahy se řídí jak obchodním, tak občanských zákoníkem. Občanský zákoník obsahuje jejich obecnou úpravu a v obchodním zákoníku jsou určité odchylky nebo specifika či doplňky.
Obchody mezi podnikateli se nejčastěji upravují kupními smlouvami nebo smlouvami o dílo. Kupní smlouvou dochází k převodu vlastnictví k nějaké věci z prodávajícího na kupujícího proti zaplacení kupní ceny. Smlouvou o dílu se jeho zhotovitel zavazuje zhotovit nebo opravit nějakou věc za sjednanou cenu. Občanský zákoník upravuje výlučně kromě majetkových vztahů i další vztahy, například vztahy plynoucí z práva ochranu osobnosti.
Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík je zvláštní veřejná listina, do níž se zapisují podnikatelské subjekty. Obchodní rejstříky vedou tzv. rejstříkové soudy. Jsou jimi krajské soudy. Do obchodního rejstříku se zapisují podniky všech právních forem. Při zápisu do obchodního rejstříku přiděluje soud podniku identifikační číslo organizace (IČO). O zápisu do obchodního rejstříku vydá soud usnesení. Po ukončení činnosti se provede výmaz z obchodního rejstříku.
5) Kupní smlouvy
Kupní smlouvy
Smlouva je ujednání dvou nebo více stran o vzájemných právech a povinnostech. Kupní smlouva je prohlášení
souhlasné vůle mezi prodávajícím a kupujícím o dodávce zboží za peníze. Aby vznikla kupní smlouva, musí být splněny tato podmínky:
1) Oboustrannost – právního aktu se musí zúčastnit dvě strany – prodávající a kupující
2) Souhlas vůle– s obsahem smlouvy musí projevit souhlas oba partneři.
3) Výkon prodávajícího – prodávající nabízí zboží
4) Výkon kupujícího – kupující odebírá zboží a předává prodávajícímu peníze. Tím se koupě liší od výměny, při které probíhá výměna jednoho zboží za jiné zboží v hmotné podobě.
5) Musí být uzavřena svobodně a vážně. Určitě a srozumitelně.
6) Možnost a povolenost – splnění kupní smlouvy musí být možné. Mapř. Nelze uzavřít kupní smlouvu s naším výrobcem ovoce na vypěstování jedné tuny banánů. Povolenost znamená, že prodej zboží nesmí být v rozporu se zákony nebo dobrými mravy. Mapř. Na prodej drog nelze uzavřít kupní smlouvu, protože prodej drog není zákonem povolen.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) a převést na něj vlastnické právo k této věci. Kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být dohodnuta kupní cena nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení v době, kdy má být placena.
Uzavírání a plnění kupních smluv
Uzavření kupní smlouvy – Návrh kuní smlouvy předkládá navrhovatel. Smlouva je uzavřena, jakmile se
strany dohodnou alespoň o jejích podstatných náležitostech. Uzavřením kupní smlouvy vznikají oběma partnerům práva a povinnosti.
Kupní smlouva obsahuje - 1) Název a adresy obou smluvních stran
2) Povinnosti prodávajícího
3) Povinnosti kupujícího
4) Další ujednání – postup při reklamaci, porušení smlouvy podstatným
způsobem
5) Místo a datum
V některých případech vznikají účastníkům smlouvy ještě před jejím uzavřením některá práva a povinnosti. V těchto případech mluvíme o tzv. předsmluvních povinnostech.
Kupní smlouvy se mohou uzavírat těmito formami:
1) Písemně
2) Ústně
3) Důsledným jednáním
4) Mlčení
Písemná forma – je nejčastější v hospodářské praxi. Kladem této formy je průkaznost.
Ústní forma – se používá hlavně u zboží denní spotřeby. Kladem této formy je rychlá a bezproblémová
realizace prodeje.
Důsledné jednání – připadá v úvahu tehdy, jeli zcela jasný záměr prodat a koupit. Lze tedy poznat vůli
jednajícího (např. nákup do košíčku v samoobsluze)
K uzavření kupní smlouvy mlčením dochází tehdy, když smluvní strana neodmítne výslovně plnění.
Povinnosti prodávajícího
Prodávající je povinen:
1) Prodat kupujícímu zboží
2) Předat doklady, které se ke zboží vztahují
3) umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického
práva v souladu se zákonem.
Dodání zboží se uskutečňuje dvojím způsobem:
1) Smlouva stanoví, že prodávající zboží odešle kupujícímu. V tomto případě povinnost dodat
zboží je splněna předáním zboží prvnímu dopravci.
2) Smlouva stanoví, že prodávající předá zboží kupujícímu na určitém místě nebo mu umožní,
aby zboží v tomto místě nakládal.
Doba dodání – je stanovena smlouvou. Může být určena:
1) Určitým dnem
2) Určitou lhůtou
Další povinností prodávajícího při dodání zboží je povinnost dodat zboží v množství, jakosti a
provedení, které určuje smlouva. Provedení a jakost určuje smlouva. Způsob balení je dán smlouvou. Prodávající je povinen předat kupujícímu doklady, které jsou nutné k převzetí a užívání zboží, dále i doklady stanovené ve smlouvě. Nejdůležitějším dokladem při převzetí zboží je dodací list. Pokud zboží dopravuje veřejným dopravcem, musí být vystaven příslušný přepravní doklad – průvodka, přepravní list, nákladní list. Dokladem o placení zboží je vyúčtování. Obsahuje stejné údaje jako dodací list. Vlastnické právo nabývá kupující nejčastěji předáním zboží.
Povinnosti kupujícího
Kupující je povinen:
1) zaplatit za zboží kupní cenu
2) převzít dodané zboží v souladu se smlouvou
Zaplacení kupní ceny – kupující je povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu. Ve smlouvě může být
stanovena tzv. cenová doložka. Obě strany se při určení výše ceny dohodnou,
že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům.
Způsob placení kupní ceny a splatnosti je uveden ve smlouvě.
Vznik a změna kupní smlouvy
Vznik smlouvy – smlouva vzniká tehdy, jsou-li formulovány obsah a náležitosti smlouvy. Lze přesně
vymezit okamžik vzniku smlouvy:
1) Okamžik přijetí návrhu, vzniká-li smlouva mezi přítomnými.
2) Okamžik doručení navrhovateli nebo na adresu uvedenou v návrhu
3) Okamžik, kdy strana, které byl návrh určen, se podle něj začala chovat.
Změna smlouvy – O změně smlouvy lze hovořit tehdy, jestliže dohoda smluvních stran neznamená
zánik závazků a jejich nahrazení novými.
Zánik smlouvy – Zánik smlouvy znamená zánik povinností, které ze smlouvy vyplývají pro smluvní
strany. K zániku povinností může dojít:
1) Splněním smlouvy
2) Dohodou stran
3) Odstoupením od smlouvy
4) Uplynutím doby
Poptávka
Před uzavřením kupní smlouvy je třeba si vyjasnit tato otázky:
1) Co se má koupit
2) Kolik se má koupit
3) Kdy se má nakoupit
Jestliže známe odpovědi na tyto otázky, musíme se rozhodnout, s kým uzavřeme kupní smlouvu. O možnostech nákupu a o svých obchodních parterech musíme proto získat co nejvíce informací.
Tyto informace můžeme rozdělit do dvou skupin.
1) Informace o obchodních partnerech již existují – O obchodních partnerech, které známe a se kterými spolupracujeme, vedeme účelovou evidenci.
2) Informace o nových obchodních partnerech – Informace o nových obchodních partnerech se získávají nejčastěji formou poptávky, tj. výzvy k poskytnutí informací. Rozlišujeme dva druhy poptávky: A) Obecná poptávka, při které se získávají
informace formou prospektů, katalogů atd.
B) Speciální poptávka, při níž se získávají konkrétní informace.
Poptávka se může uskutečnit:
1) Ústně
2) Písemně
Nabídka
Nabídka je dopis adresovaný případnému zájemci, ve kterém se nabízí zboží nebo služba. Rozlišujeme
nabídku vyžádanou a nevyžádanou.
Vyžádaná nabídka - je odpověď na předchozí poptávku.
Nevyžádaná nabídka – Prodávající rozesílá nabídky bez předcházející poptávky. Nabízí své výrobky
nebo služby širokému okruhu možných zájemců, aby co nejvíce prodal.
Objednávka
Podnikatel uváží obsah nabídky. Vyhovují-li mu všechny podmínky. Odešle bez zbytečného zdržování
objednávku. Objednávka zaslaná včas na základě závazné nabídky je závazná pro obě strany – kupujícího i prodávajícího.
Obsah objednávky – Objednávka musí obsahovat všechny podmínky uzavřené smlouvy.
Potvrzení objednávky – Prodávající vyřídí přijatou objednávku ihned nebo potvrdí, že objednávku
dostal. Tím s zaváže, že dodá zboží.
Potvrzení může mít tato formy:
1) Vrácení potvrzené kopie objednávky
2) Individuální dopis
Dodávka
Podle objednávky se zboží připraví k odeslání – vytvoří se žádaný sortiment, zboží se zabalí do
spotřebitelských obalů a naloží na dopravní prostředek. Všechny tato činnosti se nazývají expedice. Doprava ke kupujícímu se uskutečňuje:
1) Vlastními dopravními prostředky kupujícího nebo
prodávajícího.
2) Veřejným dopravcem - Při dodávce většího množství
zboží
Zpráva o zásilce se nazývá návěstí. Pro kontrolu obsahu zásilky vyhotovuje prodávající dodací list. Obvyklým
podkladem pro placením je vyúčtování je vyúčtování (faktura). Dokladem pro zaplacení zboží v hotovosti v obchodě je paragon.
Placení dodávek :
1) V hotovosti
2) Bezhotovostně
Závady při plnění kupních smluv, reklamace
Porušení smluvních povinností – Jestliže kupující nebo prodávající nesplní povinnosti, ke kterým se ve
smlouvě zavázal, porušil právo a nese za plnění smlouvy odpovědnost.
Odpovědnosti dělíme do tří skupin:
1) Odpovědnost za prodlení
2) Odpovědnost za škodu
3) Odpovědnost za vady – vady právní a faktické.
Právní vady – jsou vady, které jsou spojeny s porušením práv třetí osoby.
Faktické vady – jsou vady skutečné.
Podle toho, kdy se vady dají zjistit, rozlišujeme:
1) Vady zjevné
2) Vady skryté
Reklamace – je dopis, ve kterém prodávajícímu oznámíme vady plnění.
Nároky z odpovědnosti za vady – Nároky kupujícího jsou různé podle toho, zda dodáním zboží je nebo není
porušena smlouva podstatným způsobem.
Smlouva je ujednání dvou nebo více stran o vzájemných právech a povinnostech. Kupní smlouva je prohlášení
souhlasné vůle mezi prodávajícím a kupujícím o dodávce zboží za peníze. Aby vznikla kupní smlouva, musí být splněny tato podmínky:
1) Oboustrannost – právního aktu se musí zúčastnit dvě strany – prodávající a kupující
2) Souhlas vůle– s obsahem smlouvy musí projevit souhlas oba partneři.
3) Výkon prodávajícího – prodávající nabízí zboží
4) Výkon kupujícího – kupující odebírá zboží a předává prodávajícímu peníze. Tím se koupě liší od výměny, při které probíhá výměna jednoho zboží za jiné zboží v hmotné podobě.
5) Musí být uzavřena svobodně a vážně. Určitě a srozumitelně.
6) Možnost a povolenost – splnění kupní smlouvy musí být možné. Mapř. Nelze uzavřít kupní smlouvu s naším výrobcem ovoce na vypěstování jedné tuny banánů. Povolenost znamená, že prodej zboží nesmí být v rozporu se zákony nebo dobrými mravy. Mapř. Na prodej drog nelze uzavřít kupní smlouvu, protože prodej drog není zákonem povolen.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) a převést na něj vlastnické právo k této věci. Kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být dohodnuta kupní cena nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení v době, kdy má být placena.
Uzavírání a plnění kupních smluv
Uzavření kupní smlouvy – Návrh kuní smlouvy předkládá navrhovatel. Smlouva je uzavřena, jakmile se
strany dohodnou alespoň o jejích podstatných náležitostech. Uzavřením kupní smlouvy vznikají oběma partnerům práva a povinnosti.
Kupní smlouva obsahuje - 1) Název a adresy obou smluvních stran
2) Povinnosti prodávajícího
3) Povinnosti kupujícího
4) Další ujednání – postup při reklamaci, porušení smlouvy podstatným
způsobem
5) Místo a datum
V některých případech vznikají účastníkům smlouvy ještě před jejím uzavřením některá práva a povinnosti. V těchto případech mluvíme o tzv. předsmluvních povinnostech.
Kupní smlouvy se mohou uzavírat těmito formami:
1) Písemně
2) Ústně
3) Důsledným jednáním
4) Mlčení
Písemná forma – je nejčastější v hospodářské praxi. Kladem této formy je průkaznost.
Ústní forma – se používá hlavně u zboží denní spotřeby. Kladem této formy je rychlá a bezproblémová
realizace prodeje.
Důsledné jednání – připadá v úvahu tehdy, jeli zcela jasný záměr prodat a koupit. Lze tedy poznat vůli
jednajícího (např. nákup do košíčku v samoobsluze)
K uzavření kupní smlouvy mlčením dochází tehdy, když smluvní strana neodmítne výslovně plnění.
Povinnosti prodávajícího
Prodávající je povinen:
1) Prodat kupujícímu zboží
2) Předat doklady, které se ke zboží vztahují
3) umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického
práva v souladu se zákonem.
Dodání zboží se uskutečňuje dvojím způsobem:
1) Smlouva stanoví, že prodávající zboží odešle kupujícímu. V tomto případě povinnost dodat
zboží je splněna předáním zboží prvnímu dopravci.
2) Smlouva stanoví, že prodávající předá zboží kupujícímu na určitém místě nebo mu umožní,
aby zboží v tomto místě nakládal.
Doba dodání – je stanovena smlouvou. Může být určena:
1) Určitým dnem
2) Určitou lhůtou
Další povinností prodávajícího při dodání zboží je povinnost dodat zboží v množství, jakosti a
provedení, které určuje smlouva. Provedení a jakost určuje smlouva. Způsob balení je dán smlouvou. Prodávající je povinen předat kupujícímu doklady, které jsou nutné k převzetí a užívání zboží, dále i doklady stanovené ve smlouvě. Nejdůležitějším dokladem při převzetí zboží je dodací list. Pokud zboží dopravuje veřejným dopravcem, musí být vystaven příslušný přepravní doklad – průvodka, přepravní list, nákladní list. Dokladem o placení zboží je vyúčtování. Obsahuje stejné údaje jako dodací list. Vlastnické právo nabývá kupující nejčastěji předáním zboží.
Povinnosti kupujícího
Kupující je povinen:
1) zaplatit za zboží kupní cenu
2) převzít dodané zboží v souladu se smlouvou
Zaplacení kupní ceny – kupující je povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu. Ve smlouvě může být
stanovena tzv. cenová doložka. Obě strany se při určení výše ceny dohodnou,
že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům.
Způsob placení kupní ceny a splatnosti je uveden ve smlouvě.
Vznik a změna kupní smlouvy
Vznik smlouvy – smlouva vzniká tehdy, jsou-li formulovány obsah a náležitosti smlouvy. Lze přesně
vymezit okamžik vzniku smlouvy:
1) Okamžik přijetí návrhu, vzniká-li smlouva mezi přítomnými.
2) Okamžik doručení navrhovateli nebo na adresu uvedenou v návrhu
3) Okamžik, kdy strana, které byl návrh určen, se podle něj začala chovat.
Změna smlouvy – O změně smlouvy lze hovořit tehdy, jestliže dohoda smluvních stran neznamená
zánik závazků a jejich nahrazení novými.
Zánik smlouvy – Zánik smlouvy znamená zánik povinností, které ze smlouvy vyplývají pro smluvní
strany. K zániku povinností může dojít:
1) Splněním smlouvy
2) Dohodou stran
3) Odstoupením od smlouvy
4) Uplynutím doby
Poptávka
Před uzavřením kupní smlouvy je třeba si vyjasnit tato otázky:
1) Co se má koupit
2) Kolik se má koupit
3) Kdy se má nakoupit
Jestliže známe odpovědi na tyto otázky, musíme se rozhodnout, s kým uzavřeme kupní smlouvu. O možnostech nákupu a o svých obchodních parterech musíme proto získat co nejvíce informací.
Tyto informace můžeme rozdělit do dvou skupin.
1) Informace o obchodních partnerech již existují – O obchodních partnerech, které známe a se kterými spolupracujeme, vedeme účelovou evidenci.
2) Informace o nových obchodních partnerech – Informace o nových obchodních partnerech se získávají nejčastěji formou poptávky, tj. výzvy k poskytnutí informací. Rozlišujeme dva druhy poptávky: A) Obecná poptávka, při které se získávají
informace formou prospektů, katalogů atd.
B) Speciální poptávka, při níž se získávají konkrétní informace.
Poptávka se může uskutečnit:
1) Ústně
2) Písemně
Nabídka
Nabídka je dopis adresovaný případnému zájemci, ve kterém se nabízí zboží nebo služba. Rozlišujeme
nabídku vyžádanou a nevyžádanou.
Vyžádaná nabídka - je odpověď na předchozí poptávku.
Nevyžádaná nabídka – Prodávající rozesílá nabídky bez předcházející poptávky. Nabízí své výrobky
nebo služby širokému okruhu možných zájemců, aby co nejvíce prodal.
Objednávka
Podnikatel uváží obsah nabídky. Vyhovují-li mu všechny podmínky. Odešle bez zbytečného zdržování
objednávku. Objednávka zaslaná včas na základě závazné nabídky je závazná pro obě strany – kupujícího i prodávajícího.
Obsah objednávky – Objednávka musí obsahovat všechny podmínky uzavřené smlouvy.
Potvrzení objednávky – Prodávající vyřídí přijatou objednávku ihned nebo potvrdí, že objednávku
dostal. Tím s zaváže, že dodá zboží.
Potvrzení může mít tato formy:
1) Vrácení potvrzené kopie objednávky
2) Individuální dopis
Dodávka
Podle objednávky se zboží připraví k odeslání – vytvoří se žádaný sortiment, zboží se zabalí do
spotřebitelských obalů a naloží na dopravní prostředek. Všechny tato činnosti se nazývají expedice. Doprava ke kupujícímu se uskutečňuje:
1) Vlastními dopravními prostředky kupujícího nebo
prodávajícího.
2) Veřejným dopravcem - Při dodávce většího množství
zboží
Zpráva o zásilce se nazývá návěstí. Pro kontrolu obsahu zásilky vyhotovuje prodávající dodací list. Obvyklým
podkladem pro placením je vyúčtování je vyúčtování (faktura). Dokladem pro zaplacení zboží v hotovosti v obchodě je paragon.
Placení dodávek :
1) V hotovosti
2) Bezhotovostně
Závady při plnění kupních smluv, reklamace
Porušení smluvních povinností – Jestliže kupující nebo prodávající nesplní povinnosti, ke kterým se ve
smlouvě zavázal, porušil právo a nese za plnění smlouvy odpovědnost.
Odpovědnosti dělíme do tří skupin:
1) Odpovědnost za prodlení
2) Odpovědnost za škodu
3) Odpovědnost za vady – vady právní a faktické.
Právní vady – jsou vady, které jsou spojeny s porušením práv třetí osoby.
Faktické vady – jsou vady skutečné.
Podle toho, kdy se vady dají zjistit, rozlišujeme:
1) Vady zjevné
2) Vady skryté
Reklamace – je dopis, ve kterém prodávajícímu oznámíme vady plnění.
Nároky z odpovědnosti za vady – Nároky kupujícího jsou různé podle toho, zda dodáním zboží je nebo není
porušena smlouva podstatným způsobem.
4) Plán zásobování
Plán zásobování
Na základě průzkumu trhu materiálů a propočtu potřeb podniku se sestavuje plán zásobování. Plán zásobování se sestavuje ve formě bilance materiálů na skladě:
1) Propočtu spotřeby materiálů
2) Propočtu velikosti zásob, které je třeba udržovat na
skladě.
V bilanci se vždy porovnávají zdroje a potřeby. V plánu zásobování se tedy porovnávají zdroje materiálu s potřebou materiálu. Z bilance pak můžeme odvodit výpočet velikosti nákupu:
N = S + KZ – PZ
N – nákup; S – spotřeba; KZ – konečná zásoba; PZ – počáteční zásoba
Propočet velikosti spotřeby materiálu
Pro propočet spotřeby materiálu potřebujeme znát:
1) Normy spotřeby materiálu
2) Plánovaný objem produkce
Normy spotřeby materiálu na jednotku produkce propočítává podnik zpravidla pro ty druhy materiálových zásob, které se nejvíce podílejí na spotřebě. Pro ostatní druhy materiálu jejich spotřeba se stanoví odhadem.
Normy spotřeby materiálu určují optimální množství materiálu potřebného ke zhotovení výrobku nebo vykonání služby. Obdobný výzkum jako spotřeby materiálu mají technickohospodářské ukazatele. Jsou to zpravidla stanovy jako aritmetický průměr z norem spotřeby používaných v jednotlivých závodech podniku.
Propočet velikosti zásob materiálu
Většina podniků si musí k zajištění plynulé činnosti vytvářet určité zásoby materiálu. Musí je nakoupit, zaplatit a skladovat. S udržováním zásob jsou tady spojeny náklady na pořízení a skladování. Zásoby váží finanční zdroje, které jindy podniku mohou chybět. Zásoby materiálu je proto třeba udržet na takové výši, aby zabezpečily plynulou činnost podniku, a aby celkové náklady s nimi spojené byly co nejnižší. Zásobu, která splňuje tyto požadavky, označujeme jako zásobu optimálním. Optimální výši zásob by měla vyjadřovat norma zásob.
Běžná zásoba – má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi dvěmi dodávkami.
Dodávkový cyklus – je doba mezi dvěmi po sobě následujícími dodávkami.
Pojistná zásoba – vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě.
Technická zásoba – vytváří se tam, kde je třeba materiál před výdejem do spotřeby upravit
Celková zásoba – je tvořena součtem těchto složek.
Normová zásoba se stanoví jako průměrná zásoba.
Z max. + Z min.
Z = ----------------------------
2
Řízení materiálových zásob
Řízením zásob rozumíme vývoje zásob tak, aby zajišťovaly plynulou činnost podniku s minimálními náklady na pořízení a skladování zásob. Nejčastěji používanou metodou řízení zásob je metoda ABC. Podobné propočty norem zásob jsou časově i nákladně náročné. Neprovádějí se proto u všech druhů materiálových zásob. Při použití metody ABC třídíme materiálové zásoby do tří skupin:
1) Skupina A – zahrnuje druhy jejichž hodnota přesahuje rozhodující podíl na hodnotě celkové roční spotřeby materiálu.
2) Skupina B – obsahuje ty druhy materiálu, u nichž lhůta mezi vyhotovením objednávky a jejím vyřízením je krátká.
3) Skupina C – sem se zařazuje zbytek druhů materiálu. Nakupují se podle požadavků útvarů podniku.
Evidence a rozbor materiálových zásob
Evidence materiálových zásob se vede na prvotních dokladech. Pro každý druh materiálu vystavuje podnik zpravidla skladní kartu. Materiálové zásoby pořizuje podnik pro zajištění své činnosti. Měl by s nimi proto nakládat co nejhospodárněji. Objem výkonu by tedy měl růst rychleji než objem zásob.
Souhrnným ukazatelem hospodaření se zásobami ve výrobním podniku je ukazatel vázanosti zásob na jednu korunu produkce. Množství produkce připadající na jednu korunu vázanou v zásobách.
__Z__
Q
PC x OS PC 2 x ( PC – OP)
O = ------------------ O = ------------ O = -------------------------
100 K K - n
Na základě průzkumu trhu materiálů a propočtu potřeb podniku se sestavuje plán zásobování. Plán zásobování se sestavuje ve formě bilance materiálů na skladě:
1) Propočtu spotřeby materiálů
2) Propočtu velikosti zásob, které je třeba udržovat na
skladě.
V bilanci se vždy porovnávají zdroje a potřeby. V plánu zásobování se tedy porovnávají zdroje materiálu s potřebou materiálu. Z bilance pak můžeme odvodit výpočet velikosti nákupu:
N = S + KZ – PZ
N – nákup; S – spotřeba; KZ – konečná zásoba; PZ – počáteční zásoba
Propočet velikosti spotřeby materiálu
Pro propočet spotřeby materiálu potřebujeme znát:
1) Normy spotřeby materiálu
2) Plánovaný objem produkce
Normy spotřeby materiálu na jednotku produkce propočítává podnik zpravidla pro ty druhy materiálových zásob, které se nejvíce podílejí na spotřebě. Pro ostatní druhy materiálu jejich spotřeba se stanoví odhadem.
Normy spotřeby materiálu určují optimální množství materiálu potřebného ke zhotovení výrobku nebo vykonání služby. Obdobný výzkum jako spotřeby materiálu mají technickohospodářské ukazatele. Jsou to zpravidla stanovy jako aritmetický průměr z norem spotřeby používaných v jednotlivých závodech podniku.
Propočet velikosti zásob materiálu
Většina podniků si musí k zajištění plynulé činnosti vytvářet určité zásoby materiálu. Musí je nakoupit, zaplatit a skladovat. S udržováním zásob jsou tady spojeny náklady na pořízení a skladování. Zásoby váží finanční zdroje, které jindy podniku mohou chybět. Zásoby materiálu je proto třeba udržet na takové výši, aby zabezpečily plynulou činnost podniku, a aby celkové náklady s nimi spojené byly co nejnižší. Zásobu, která splňuje tyto požadavky, označujeme jako zásobu optimálním. Optimální výši zásob by měla vyjadřovat norma zásob.
Běžná zásoba – má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi dvěmi dodávkami.
Dodávkový cyklus – je doba mezi dvěmi po sobě následujícími dodávkami.
Pojistná zásoba – vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě.
Technická zásoba – vytváří se tam, kde je třeba materiál před výdejem do spotřeby upravit
Celková zásoba – je tvořena součtem těchto složek.
Normová zásoba se stanoví jako průměrná zásoba.
Z max. + Z min.
Z = ----------------------------
2
Řízení materiálových zásob
Řízením zásob rozumíme vývoje zásob tak, aby zajišťovaly plynulou činnost podniku s minimálními náklady na pořízení a skladování zásob. Nejčastěji používanou metodou řízení zásob je metoda ABC. Podobné propočty norem zásob jsou časově i nákladně náročné. Neprovádějí se proto u všech druhů materiálových zásob. Při použití metody ABC třídíme materiálové zásoby do tří skupin:
1) Skupina A – zahrnuje druhy jejichž hodnota přesahuje rozhodující podíl na hodnotě celkové roční spotřeby materiálu.
2) Skupina B – obsahuje ty druhy materiálu, u nichž lhůta mezi vyhotovením objednávky a jejím vyřízením je krátká.
3) Skupina C – sem se zařazuje zbytek druhů materiálu. Nakupují se podle požadavků útvarů podniku.
Evidence a rozbor materiálových zásob
Evidence materiálových zásob se vede na prvotních dokladech. Pro každý druh materiálu vystavuje podnik zpravidla skladní kartu. Materiálové zásoby pořizuje podnik pro zajištění své činnosti. Měl by s nimi proto nakládat co nejhospodárněji. Objem výkonu by tedy měl růst rychleji než objem zásob.
Souhrnným ukazatelem hospodaření se zásobami ve výrobním podniku je ukazatel vázanosti zásob na jednu korunu produkce. Množství produkce připadající na jednu korunu vázanou v zásobách.
__Z__
Q
PC x OS PC 2 x ( PC – OP)
O = ------------------ O = ------------ O = -------------------------
100 K K - n
3) Zásobování
Zásobování
Zásobováním nazýváme činnosti, kterými podnik zajišťuje potřebný materiál pro svou činnost. Cílem zásobování je zajistit materiál v potřebném množství, druzích a kvalitě, za výhodné ceny a ve stanovené době.
Skladování představuje činnosti, při nichž se hmotné statky soustřeďují na určitém místě a ve stanoveném množství a připravují se pro další činnosti: výdej do spotřeby u materiálových zásob, další zpracování dokončené výroby a polotovarů vlastní výroby a prodej výrobků. Při skladování musí být dodrženy určité podmínky, které vyplívají z povahy zásob. Materiálové zásoby skladuje podnik v nákupních skladech. Materiál přichází do podniku zpravidla od dodavatele, provádí tzv. odběr, potom příjemka materiálu a materiál se ukládá do skladu. Při převzetí materiálu na sklad vystavuje skladník, který materiál přebírá, příjemku, tj. doklad o převzetí materiálu na sklad. Materiál je evidován na skladní kartě. Výdej materiálu se uskutečňuje na základě požadavku dílny nebo jiného odebírajícího útvaru podle výdejky. Zásobovací činnost zajišťuje v podniku zásobovací útvar.
Zásobami jsou: 1) Materiálové zásoby
2) Nedokončená výroba
3) Polotovary vlastní výroby
4) Výrobky a zvířata
5) Zboží
Struktura materiálových zásob
Do materiálových zásob patří:
1) Suroviny a základní materiál
2) Pomocné látky
3) Provozovací látky
4) Náhradní díly
5) Obaly
6) Drobný hmotný majetek
Pomocné látky – jsou hmot, které přechází přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu (barvivo na
látky, lak na nábytek)
Provozovací látky – jsou hmoty, které jsou zapotřebí pro provoz podniku jako celek (palivo, mazadla,
oleje)
Náhradní díly – jsou předměty určené k uvedení hmotného majetku do původního stavu (ložiska,
ventily)
Obaly – slouží k ochraně a dopravě nakoupeného materiálu, zboží a výrobků.
Drobný hmotný majetek – představuje drobné hmotné předměty, které slouží k činnosti podniku
krátkou dobu nebo mají nižší cenu (nástroje, přístroje, pomůcky)
Zboží – jsou předměty, které podnik nakupuje za účelem prodeje.
Nákupní průzkum potřeb a volba dodavatele, kupní smlouvy
V tržní ekonomice plní zásobování aktivní funkci pomocí marketingu. Marketingový útvar se zabývá průzkumem trhu materiálů a surovin a na základě získaných poznatků ovlivňuje hlavní činnost podniku. Při nákupním průzkumu potřeb sleduje marketingový útvar stav a vývoj trhu surovin a materiálů. Marketingový útvar musí zajistit vhodné dodavatele, kteří mohou nejlépe uspokojit potřeby podniku.
Na základě jednání s vybranými dodavateli uzavírá podnik smlouvu o dodávce materiálu. Dodavatel oznamuje splnění smlouvy fakturou, kterou je podnik povinen zaplatit podle dohody nebo zákonných předpisů.
Zásobováním nazýváme činnosti, kterými podnik zajišťuje potřebný materiál pro svou činnost. Cílem zásobování je zajistit materiál v potřebném množství, druzích a kvalitě, za výhodné ceny a ve stanovené době.
Skladování představuje činnosti, při nichž se hmotné statky soustřeďují na určitém místě a ve stanoveném množství a připravují se pro další činnosti: výdej do spotřeby u materiálových zásob, další zpracování dokončené výroby a polotovarů vlastní výroby a prodej výrobků. Při skladování musí být dodrženy určité podmínky, které vyplívají z povahy zásob. Materiálové zásoby skladuje podnik v nákupních skladech. Materiál přichází do podniku zpravidla od dodavatele, provádí tzv. odběr, potom příjemka materiálu a materiál se ukládá do skladu. Při převzetí materiálu na sklad vystavuje skladník, který materiál přebírá, příjemku, tj. doklad o převzetí materiálu na sklad. Materiál je evidován na skladní kartě. Výdej materiálu se uskutečňuje na základě požadavku dílny nebo jiného odebírajícího útvaru podle výdejky. Zásobovací činnost zajišťuje v podniku zásobovací útvar.
Zásobami jsou: 1) Materiálové zásoby
2) Nedokončená výroba
3) Polotovary vlastní výroby
4) Výrobky a zvířata
5) Zboží
Struktura materiálových zásob
Do materiálových zásob patří:
1) Suroviny a základní materiál
2) Pomocné látky
3) Provozovací látky
4) Náhradní díly
5) Obaly
6) Drobný hmotný majetek
Pomocné látky – jsou hmot, které přechází přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu (barvivo na
látky, lak na nábytek)
Provozovací látky – jsou hmoty, které jsou zapotřebí pro provoz podniku jako celek (palivo, mazadla,
oleje)
Náhradní díly – jsou předměty určené k uvedení hmotného majetku do původního stavu (ložiska,
ventily)
Obaly – slouží k ochraně a dopravě nakoupeného materiálu, zboží a výrobků.
Drobný hmotný majetek – představuje drobné hmotné předměty, které slouží k činnosti podniku
krátkou dobu nebo mají nižší cenu (nástroje, přístroje, pomůcky)
Zboží – jsou předměty, které podnik nakupuje za účelem prodeje.
Nákupní průzkum potřeb a volba dodavatele, kupní smlouvy
V tržní ekonomice plní zásobování aktivní funkci pomocí marketingu. Marketingový útvar se zabývá průzkumem trhu materiálů a surovin a na základě získaných poznatků ovlivňuje hlavní činnost podniku. Při nákupním průzkumu potřeb sleduje marketingový útvar stav a vývoj trhu surovin a materiálů. Marketingový útvar musí zajistit vhodné dodavatele, kteří mohou nejlépe uspokojit potřeby podniku.
Na základě jednání s vybranými dodavateli uzavírá podnik smlouvu o dodávce materiálu. Dodavatel oznamuje splnění smlouvy fakturou, kterou je podnik povinen zaplatit podle dohody nebo zákonných předpisů.
2) Bankovnictví a bankovní systém
Bankovnictví a bankovní systém
Banka je v podstatě podnik, který se vyznačuje zvláštním zaměřením své činnosti. V nejjednodušším
vymezením je banka instituce, která se zaměřuje na operace s penězi s cílem dosažení zisku. První banky byly zakládány skupinami směnárníků. Tyto osoby prováděly za úplatu operace s penězi. Podle dnešní terminologie prováděly tehdejší banky tři druhy operací: úvěrové, depozitní (vkladové) a směnárenské. Vedle těchto komerčních bank se začaly postupně objevovat centrální banky. Důvodem jejich zakládání byla potřeba vlády financovat své výdaje a potřeba sjednotit emisi hotovostních peněz v daném státě. Bankovní systém je souhrn všech bankovních institucí v daném státě a souhrn organizačních aj. vazeb mezi nimi.
Centrální bance je v moderních ekonomikách svěřena emise bankovek a mincí. Centrální banka současně uskutečňuje záměry hospodářské politiky, např. tím, že reguluje množství peněz v oběhu. Centrální banka také vystupuje ve vztahu k ostatním komerčním bankám jako orgán regulace a dozoru. Ostatní komerční banky podnikají s penězi v rámci, který je vymezen systémem regulace. Mezi komerční banky (peněžní ústavy) se zahrnují i spořitelny. Partnerem komerční banky je klient. Klientem může být fyzická i právnická osoba.
Komerční banky a jejich druhy – komerční banky využívají operací s penězi k dosahování zisku, který plyne
především z rozdílu mezi úroky získanými z úvěrů a úroky vyplacenými z vkladů. V tržních ekonomikách existují komerční banky, které se více či méně specializují.
Můžeme pak rozeznávat:
1) Obchodní banky
2) Spořitelní banky (spořitelny)
3) Hypotekární banky
4) Investiční banky
5) Rozvojové banky
6) Komunální banky
7) Zemědělské banky
8) Konzorciální banky
Vedle toho existují bankovní holdingové společnosti zakládané průmyslovými podniky, s nimiž jsou velmi úzce spojeny, dále zahraniční banky, což jsou banky, které působí v zemi, kde není jejich hlavní sídlo, a mezinárodní banky, které zakládají skupiny zemí, aby podporovaly vzájemnou zahraničně obchodní, finanční a měnovou spolupráci.
Hospodaření komerčních bank – Výsledky činností banky se promítají do její rozvahy. Indikátorem
úspěšnosti této činnosti je vlastní bankovní kapitál. Vlastní kapitál banky lze zvýšit i prodejem akcií, popř. zadržením výnosů (oddálení výplaty dividend). Hospodaření komerční banky ovlivňují bankovní operace.
Aktivní operace - se týkají použití kapitálu s cílem dosažení zisku a udržení nebo posílení likvidity.
Pasivní operace - jsou zaměřeny na shromažďování vlastního a svěřeného bankovního kapitálu.
Funkce komerčních bank, bankovní služby – Funkci komerčních bank klient hodnotí především jako kvalitu
poskytovaných bankovních služeb.
Patří k nim: 1) Přiměřenost kapitálu
2) Přiměřenost likvidity
3) Přiměřenost účetního a kontrolního systému
4) Odborná a morální způsobilost managementu banky
5) Další podmínky
Burzy
Burza je zvláštní druh trhu, na kterém se uskutečňují obchody s dlouhodobými cennými papíry. Burzy mají
velký národohospodářský význam. Spočívá v tom, že vystupují jako prostředník mezi ekonomikou, která potřebuje finanční zdroje, a veřejností, ochotou investovat peníze.
Charakteristika a základní pojmy – Na burze cenných papírů jde v podstatě o soustřeďování, rozmisťování a
přerozdělování dočasně volných peněžních prostředků. Za chybnou páku burzovních obchodů se však označují burzovní spekulace. Motivem zde je nejen nezbytnost výhodně umístit nebo získat peníze, ale i výrazné prvky hry, jejímž cílem je zvětšit existující vlastní majetek. Burza je zvláštním způsobem organizované shromáždění určitých osob, které se setkávají vždy v určitou dobu a na určitém místě. Tam obchodují podle daných pravidel s vymezenými druhy cenných papírů. Na burze tedy nemůže obchodovat každý. Může tam obchodovat pouze ten, kdo má složeny burzovní zkoušky, koupí si místo na burze a platí příslušné roční poplatky. Ostatní zájemci o obchodování na burze k tomu musí využít služeb pověřených osob. Zprostředkovatel obchodu s cennými papíry, který je oprávněn k přístupu na burzu, se nazývá makléř. Vystupuje jménem svých klientů a obchoduje na jejich účet.
Burzovní operace – Než se s cenným papírem, vydaným určitým emitentem, začne obchodovat, musí o to
emitent požádat. Jeho žádost schvaluje vedení burzy po přezkoumání burzovním výborem. Obchody na burze se řídí nabídkou a poptávkou. Akcie, ale i další obchodovatelné cenné papíry jsou na burze nabízeny a poptávány za tržní ceny na základě příkazů nakupujících a prodávajících. Makléř soustřeďuje příkazy ke koupi a prodeji a na jejich základě nich stanoví kurz. Kurz cenného papíru je jeho cena, při které se dosáhne největšího obratu. Kurzy cenných papírů platí pro určité období (určitý den) a postupně se mění podle nabídky a poptávky. Kurzy cenných papírů vybraných ekonomických subjektů se zaznamenávají. Tyto cenné papíry se pak označují jako kótované cenné papíry. Pro přehled vývoje kurzů cenných papírů na burze se používají různé souhrnné ukazatele. Jejich výpočet je zpravidla založen na průměru tržních cen akcií vybraných obchodních společností. Nejznámější z těchto ukazatelů je Dow-Jonesův index.
Při individuálním investování do cenných papírů tedy investor může zaznamenat zvýšení, ovšem na druhé straně i pokles jejich kurzu. Investor je tedy vystaven riziku. Proto se pro individuální investory postupně vytvořila možnost kolektivního investování, které bylo v ČR zahájeno ve velké kupónové privatizaci. Ekonomický subjekt vloží své peněžní prostředky do investičního či podílového fondu, který s nimi dále hospodaří. Investiční (popř. podílový) fond pak může vytvořit takovou strukturu cenných papírů, popř. i reálných investic, v níž jsou zastoupeny rizikovější i méně rizikové položky. Vytvořené portfolio pak zaručuje fondu, a tedy i zmíněným ekonomickým subjektům celkově bezpečnější výnosnost. Portfolio je soubor reálných a finančních investic. Fondy spravované investičními společnostmi lze podle jejich charakteru i podle dnes v ČR platné právní úpravy rozdělit na fondy:
1) Investiční
2) Podílové
– uzavřené podílové fondy
- otevřené podílové fondy
Banka je v podstatě podnik, který se vyznačuje zvláštním zaměřením své činnosti. V nejjednodušším
vymezením je banka instituce, která se zaměřuje na operace s penězi s cílem dosažení zisku. První banky byly zakládány skupinami směnárníků. Tyto osoby prováděly za úplatu operace s penězi. Podle dnešní terminologie prováděly tehdejší banky tři druhy operací: úvěrové, depozitní (vkladové) a směnárenské. Vedle těchto komerčních bank se začaly postupně objevovat centrální banky. Důvodem jejich zakládání byla potřeba vlády financovat své výdaje a potřeba sjednotit emisi hotovostních peněz v daném státě. Bankovní systém je souhrn všech bankovních institucí v daném státě a souhrn organizačních aj. vazeb mezi nimi.
Centrální bance je v moderních ekonomikách svěřena emise bankovek a mincí. Centrální banka současně uskutečňuje záměry hospodářské politiky, např. tím, že reguluje množství peněz v oběhu. Centrální banka také vystupuje ve vztahu k ostatním komerčním bankám jako orgán regulace a dozoru. Ostatní komerční banky podnikají s penězi v rámci, který je vymezen systémem regulace. Mezi komerční banky (peněžní ústavy) se zahrnují i spořitelny. Partnerem komerční banky je klient. Klientem může být fyzická i právnická osoba.
Komerční banky a jejich druhy – komerční banky využívají operací s penězi k dosahování zisku, který plyne
především z rozdílu mezi úroky získanými z úvěrů a úroky vyplacenými z vkladů. V tržních ekonomikách existují komerční banky, které se více či méně specializují.
Můžeme pak rozeznávat:
1) Obchodní banky
2) Spořitelní banky (spořitelny)
3) Hypotekární banky
4) Investiční banky
5) Rozvojové banky
6) Komunální banky
7) Zemědělské banky
8) Konzorciální banky
Vedle toho existují bankovní holdingové společnosti zakládané průmyslovými podniky, s nimiž jsou velmi úzce spojeny, dále zahraniční banky, což jsou banky, které působí v zemi, kde není jejich hlavní sídlo, a mezinárodní banky, které zakládají skupiny zemí, aby podporovaly vzájemnou zahraničně obchodní, finanční a měnovou spolupráci.
Hospodaření komerčních bank – Výsledky činností banky se promítají do její rozvahy. Indikátorem
úspěšnosti této činnosti je vlastní bankovní kapitál. Vlastní kapitál banky lze zvýšit i prodejem akcií, popř. zadržením výnosů (oddálení výplaty dividend). Hospodaření komerční banky ovlivňují bankovní operace.
Aktivní operace - se týkají použití kapitálu s cílem dosažení zisku a udržení nebo posílení likvidity.
Pasivní operace - jsou zaměřeny na shromažďování vlastního a svěřeného bankovního kapitálu.
Funkce komerčních bank, bankovní služby – Funkci komerčních bank klient hodnotí především jako kvalitu
poskytovaných bankovních služeb.
Patří k nim: 1) Přiměřenost kapitálu
2) Přiměřenost likvidity
3) Přiměřenost účetního a kontrolního systému
4) Odborná a morální způsobilost managementu banky
5) Další podmínky
Burzy
Burza je zvláštní druh trhu, na kterém se uskutečňují obchody s dlouhodobými cennými papíry. Burzy mají
velký národohospodářský význam. Spočívá v tom, že vystupují jako prostředník mezi ekonomikou, která potřebuje finanční zdroje, a veřejností, ochotou investovat peníze.
Charakteristika a základní pojmy – Na burze cenných papírů jde v podstatě o soustřeďování, rozmisťování a
přerozdělování dočasně volných peněžních prostředků. Za chybnou páku burzovních obchodů se však označují burzovní spekulace. Motivem zde je nejen nezbytnost výhodně umístit nebo získat peníze, ale i výrazné prvky hry, jejímž cílem je zvětšit existující vlastní majetek. Burza je zvláštním způsobem organizované shromáždění určitých osob, které se setkávají vždy v určitou dobu a na určitém místě. Tam obchodují podle daných pravidel s vymezenými druhy cenných papírů. Na burze tedy nemůže obchodovat každý. Může tam obchodovat pouze ten, kdo má složeny burzovní zkoušky, koupí si místo na burze a platí příslušné roční poplatky. Ostatní zájemci o obchodování na burze k tomu musí využít služeb pověřených osob. Zprostředkovatel obchodu s cennými papíry, který je oprávněn k přístupu na burzu, se nazývá makléř. Vystupuje jménem svých klientů a obchoduje na jejich účet.
Burzovní operace – Než se s cenným papírem, vydaným určitým emitentem, začne obchodovat, musí o to
emitent požádat. Jeho žádost schvaluje vedení burzy po přezkoumání burzovním výborem. Obchody na burze se řídí nabídkou a poptávkou. Akcie, ale i další obchodovatelné cenné papíry jsou na burze nabízeny a poptávány za tržní ceny na základě příkazů nakupujících a prodávajících. Makléř soustřeďuje příkazy ke koupi a prodeji a na jejich základě nich stanoví kurz. Kurz cenného papíru je jeho cena, při které se dosáhne největšího obratu. Kurzy cenných papírů platí pro určité období (určitý den) a postupně se mění podle nabídky a poptávky. Kurzy cenných papírů vybraných ekonomických subjektů se zaznamenávají. Tyto cenné papíry se pak označují jako kótované cenné papíry. Pro přehled vývoje kurzů cenných papírů na burze se používají různé souhrnné ukazatele. Jejich výpočet je zpravidla založen na průměru tržních cen akcií vybraných obchodních společností. Nejznámější z těchto ukazatelů je Dow-Jonesův index.
Při individuálním investování do cenných papírů tedy investor může zaznamenat zvýšení, ovšem na druhé straně i pokles jejich kurzu. Investor je tedy vystaven riziku. Proto se pro individuální investory postupně vytvořila možnost kolektivního investování, které bylo v ČR zahájeno ve velké kupónové privatizaci. Ekonomický subjekt vloží své peněžní prostředky do investičního či podílového fondu, který s nimi dále hospodaří. Investiční (popř. podílový) fond pak může vytvořit takovou strukturu cenných papírů, popř. i reálných investic, v níž jsou zastoupeny rizikovější i méně rizikové položky. Vytvořené portfolio pak zaručuje fondu, a tedy i zmíněným ekonomickým subjektům celkově bezpečnější výnosnost. Portfolio je soubor reálných a finančních investic. Fondy spravované investičními společnostmi lze podle jejich charakteru i podle dnes v ČR platné právní úpravy rozdělit na fondy:
1) Investiční
2) Podílové
– uzavřené podílové fondy
- otevřené podílové fondy
1) Finanční trh
Finanční trh
Finanční trh je zvláštní formou trh. Je to systém, který se vytvořil proto, aby bylo možno prodávat a kupovat
krátkodobý i dlouhodobý kapitál výměnou za volné peněžní prostředky. Finanční trh také zabezpečuje přerozdělení již soustředěného kapitálu. Poptávka je na finančním trhu motivována především třemi obvykle se navzájem potlačujícími kritérii, kterými jsou výhodnost, bezpečnost a likvidita.
Výnosnost - se chápe jako očekávaná míra zisku (rentabilita) investice.
Bezpečnost – znamená z hlediska kupujícího pravděpodobnost udržení hodnoty investice alespoň na
nominální výši. Opakem bezpečnosti je rizikovost jako pravděpodobnost neúspěchu nebo
ztráty.
Likvidita – pak představuje snadnou obchodovatelnost, tedy možnost získat zpět nejlikvidnější
prostředky (peníze) při prodeji.
Peněžní a kapitálový trh
Finanční trh se člení na peněžní trh, který se někdy označuje jako trh krátkodobých peněz, a na kapitálový
trh, kde probíhá obchod s dlouhodobými hodnotami, např. s cennými papíry.
Cenné papíry – jsou listiny, které představují pohledávky vlastníků těchto listin (věřitelů) vůči jejich
výstavcům (dlužníkům). Cenné papíry tak vystupují jako doklad o uskutečnění majetkové peněžní transakce. Jsou zbožím a jsou tedy zejména předmětem kapitálového trhu. Dále stručně charakterizujeme hlavní druhy cenných papírů.
Peněžní vklady - Dokladem o úsporných vkladem jsou vkladní knížky, jejichž různé druhy vystavují
banky a spořitelny. Dokladem o vlastnictví sporožirových, postžirových, popř.
devizových a běžných účtů jsou příslušné smlouvy, uzavřené s bankou nebo
spořitelnou. Dokladem o stavu peněz na účtu je výpis z účtu.
Depozitní certifikáty – jsou to cenné papíry vystavené bankami nebo spořitelnami. Potvrzuje se jimi, že
byla uložena jistá suma peněz na stanovenou dobu a na určený úrok.
Dluhopisy – Dluhopis (dlužní úpis) je takový papír, s jehož držením je spojeno právo majitele
požadovat splacení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů (úroků)
z něj k určitému datu a povinnost subjektu, který dluhopis vydal, příslušné závazky splnit.
Akcie – jsou to cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře (majitele) podílet se na řízení
společnosti (podniku). Na zisku a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti. Podíl na
zisku se nazývá dividenda.
Pojistky a renty – patří sem zejména různé nabízené formy pojištění při dožití určitého věku. Při
placení pojistného pak vznikají pojištěnému nároky, vyplývající z uzavřené pojistné
smlouvy.
Směnky – je to zpravidla krátkodobý obchodovatelný cenný papír.
Finanční spoluúčast – Znamená, že se někdo svým majetkovým vkladem (penězi, nemovitostí,
autorským právem) zúčastňuje podnikatelské činnosti někoho jiného (např. určité
firmy) za podíl na zisku i ztrátě, který je určený smlouvou.
Peněžní trh – Předmětem obchodu je krátkodobý kapitál, který představují krátkodobé obchodovatelné cenné
papíry se splatností zpravidla do jednoho roku. Peněžní trh si můžeme představit jako síť jednotlivých bank, prodejců, kupců a zprostředkovatelů jednotlivých obchodů. S obchodováním s cennými papíry souvisejí dva základní pojmy:
1) Nominální hodnota
2) Tržní hodnota
Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným výnosem a vysokou likviditou. Předmětem peněžního trhu je také uspokojování potřeby zdrojů financování u fyzických osob a podnikatelů. Jde o krátkodobé úvěry (půjčky), opět s lhůtou splatnosti do jednoho roku. Zvláštní postavení má mezibankovní trh. Banka jako každý podnik řídí svojí likviditu. Do mezibankovních obchodů vstupuje a tyto obchody reguluje centrální banka (v ČR je to česká národní banka).
Kapitálový trh – Předmětem obchodu je dlouhodobý kapitál, který představují dlouhodobé cenné papíry se
splatností nad jeden rok. Obchody se odehrávají na burze a na trzích obdobného charakteru (RM-systém). Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným růstem jejich tržní hodnoty. Trh nově emitovaných cenných papírů se označuje jako primární trh. Obchody s již dříve emitovanými cennými papíry, kdy jde vlastně o jejich přerozdělování (redistribuci) mezi různé vlastníky, se pak označuje jako sekundární trh. Zvláštní postavení má trh zahraničního kapitálu, který se skládá z devizového trhu a z trhu drahých kovů. Trh drahých kovů představuje především trh zlata, stříbra a platiny. Tradiční měřicí jednotkou hmotnosti zlata je trojská unce, která se používá především v mezinárodním obchodu.
10. CENY
CENY
Metody stanovení ceny
- 1. Hodnotový typ ceny
o zisk se zahrnuje do ceny výrobků nebo služeb
- 2. Nákladový typ ceny
o cena vychází ze součtu nákladů spojených s výrobkem
- 3. Výrobní typ ceny
o vychází z materiálních podmínek výroby
Způsob stanovení ceny
- 1. nákladově orientovaná tvorba ceny
o vychází se z úrovně nákladů a ze ziskové přirážky
- 2. poptávkově orientovaná tvorba ceny
o je založena na zákazníkem akceptované hodnotě produktu
- 3. konkurenčně orientovaná tvorba ceny
o výrobce vychází z cen konkurence
- 4. tvorba ceny odvozením
o velkoobchodní ceny podle zahraničí, odvozené ceny - vývoz
- 5. parametrický způsob tvorby ceny
o cenové řady, pro výrobky či služby, které jsou technologicky stejné, ale liší se jen v parametrech
- 6. kalkulační způsob tvorby ceny
o stavebnicový způsob
o cena se stanoví jako součet cen jednotlivých komponent výrobku
- 7. tvorba ceny přirážkou
o přidání přirážky k nákladům
- 8. tvorba ceny pomocí vnímavé hodnoty
o viz 2)
- 9. tvorba ceny pomocí běžných cen
o viz 3)
- 10. tvorba ceny pomocí cenových nabídek
o rozhodující je cenová nabídka (např. veřejné zakázky)
- 11. propagační tvorba ceny
o tvorba cen na úkor vedoucích firem
- poškozuje image značky
o tvorba cen pro zvláštní příležitosti
- pro přilákání více zákazníků
o psychologická sleva
- nadhodnocení výrobku a pak snížení ceny
o záruky a servisní smlouvy
- bezplatná záruka, pozáruční servis
- 12. diskriminační tvorba ceny
o ceny pro různé zákaznické segmenty
- stejná služby, ale např. pro studeny se slevou (MHD, muzea,…)
o tvorba ceny podle image
- např. parfém podle lahvičky
o tvorba ceny podle místa
- např. sedadla v divadle
o tvorba ceny podle doby
- sezónnost
Pojetí ceny v tržní ekonomice
- na základě střetu nabídky a poptávky
o poptávka > nabídka => cena stoupá
o poptávka < dka =""> cena klesá
- pokles ceny způsobuje růst poptávky a pokles nabídky
- růst ceny způsobuje pokles poptávky a růst nabídky
- cena má tendenci ustálit se na rovnovážné úrovni
Funkce ceny
- regulační
o vztah mezi výrobou a spotřebou
o cena stimuluje, ovlivňuje chování spotřebitele i výrobce
- stimulační
o spojována se stimulací efekt. výroby, zavádění technologií, inovace => snižování nákladů
- alokační
o rozdělovací funkce => rozdělování materiální a peněž. zdrojů
- racionalizační
o snižování nákladových položek
Druhy cen
- velkoobchodní
- maloobchodní
- tržní
- smluvní
- pořizovací
- vnitropodniková
- konkurenční
- nabídková
Pohyb cen ovlivňuje:
- mzdová politika v zemi prodeje produktu
- ná na provoz prodejních jednotek
- nezbytné výdaje obyv. na soc. a zdr. služby
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
Cenové změny
- snižování
o důvody:
* nadbytečná kapacita
* klesající podíl na trhu
* snaha ovládnout trh snížením ná
- zvyšování
o důvody:
* zvyšování ná => inflace ná
* nadměrná poptávka
- při zvýšení ná nezvýšení ceny:
o zmenšování výrobku
o nahrazování přísad jinými substituty
o zrušení/snížení služeb spojené s výr. (záruční servis, levnější obaly, snížení záruční doby)
Cenový program pro případ, že konkurent sníží cenu
Porovnání kvality a ceny
Kvalita výrobků Vysoká cena Střední cena Nízká cena
Vysoká kvalita 1. Premiantská strategie 2. Strategie vysoké hodnoty 3. Strategie vynikající hodnoty
Střední kvalita 4. Strategie předražování 5. Strategie průměrné hodnoty 6. Strategie dobré hodnoty
Nízká kvalita 7. Vyděračská strategie 8. Falešná strategie hospodárnosti 9. Strategie hospodárnosti
Faktory působící na citlivost vůči ceně
- vliv jedinečné hodnoty
o jedná-li se o jedinečný výrobek
- vliv povědomosti o náhradě
o zákaz. neví, že existují i jiné substituty
- vliv obtížného porovnání
o pokud nelze porovnat kvalita náhr. výr.
- vliv celkových výdajů
o souvisí s koupěschopností
o čím vyšší příjem, tím menší ohled na ceny
- vliv celk. užitku
o čím větší užitek vyplývá z výr.
o víceúčelové výrobky
- účinek sdílených ná
o pokud výdaje hradí někdo jiný
- vliv zhodnocení investice
o jedná-li se o komplementární výrobek, výrobek již mám koupený
- vliv kvality
o exklusivita, image, prestige
- vliv skladovatelnosti
o dobrá skladnost
Metody stanovení ceny
- 1. Hodnotový typ ceny
o zisk se zahrnuje do ceny výrobků nebo služeb
- 2. Nákladový typ ceny
o cena vychází ze součtu nákladů spojených s výrobkem
- 3. Výrobní typ ceny
o vychází z materiálních podmínek výroby
Způsob stanovení ceny
- 1. nákladově orientovaná tvorba ceny
o vychází se z úrovně nákladů a ze ziskové přirážky
- 2. poptávkově orientovaná tvorba ceny
o je založena na zákazníkem akceptované hodnotě produktu
- 3. konkurenčně orientovaná tvorba ceny
o výrobce vychází z cen konkurence
- 4. tvorba ceny odvozením
o velkoobchodní ceny podle zahraničí, odvozené ceny - vývoz
- 5. parametrický způsob tvorby ceny
o cenové řady, pro výrobky či služby, které jsou technologicky stejné, ale liší se jen v parametrech
- 6. kalkulační způsob tvorby ceny
o stavebnicový způsob
o cena se stanoví jako součet cen jednotlivých komponent výrobku
- 7. tvorba ceny přirážkou
o přidání přirážky k nákladům
- 8. tvorba ceny pomocí vnímavé hodnoty
o viz 2)
- 9. tvorba ceny pomocí běžných cen
o viz 3)
- 10. tvorba ceny pomocí cenových nabídek
o rozhodující je cenová nabídka (např. veřejné zakázky)
- 11. propagační tvorba ceny
o tvorba cen na úkor vedoucích firem
- poškozuje image značky
o tvorba cen pro zvláštní příležitosti
- pro přilákání více zákazníků
o psychologická sleva
- nadhodnocení výrobku a pak snížení ceny
o záruky a servisní smlouvy
- bezplatná záruka, pozáruční servis
- 12. diskriminační tvorba ceny
o ceny pro různé zákaznické segmenty
- stejná služby, ale např. pro studeny se slevou (MHD, muzea,…)
o tvorba ceny podle image
- např. parfém podle lahvičky
o tvorba ceny podle místa
- např. sedadla v divadle
o tvorba ceny podle doby
- sezónnost
Pojetí ceny v tržní ekonomice
- na základě střetu nabídky a poptávky
o poptávka > nabídka => cena stoupá
o poptávka < dka =""> cena klesá
- pokles ceny způsobuje růst poptávky a pokles nabídky
- růst ceny způsobuje pokles poptávky a růst nabídky
- cena má tendenci ustálit se na rovnovážné úrovni
Funkce ceny
- regulační
o vztah mezi výrobou a spotřebou
o cena stimuluje, ovlivňuje chování spotřebitele i výrobce
- stimulační
o spojována se stimulací efekt. výroby, zavádění technologií, inovace => snižování nákladů
- alokační
o rozdělovací funkce => rozdělování materiální a peněž. zdrojů
- racionalizační
o snižování nákladových položek
Druhy cen
- velkoobchodní
- maloobchodní
- tržní
- smluvní
- pořizovací
- vnitropodniková
- konkurenční
- nabídková
Pohyb cen ovlivňuje:
- mzdová politika v zemi prodeje produktu
- ná na provoz prodejních jednotek
- nezbytné výdaje obyv. na soc. a zdr. služby
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
Cenové změny
- snižování
o důvody:
* nadbytečná kapacita
* klesající podíl na trhu
* snaha ovládnout trh snížením ná
- zvyšování
o důvody:
* zvyšování ná => inflace ná
* nadměrná poptávka
- při zvýšení ná nezvýšení ceny:
o zmenšování výrobku
o nahrazování přísad jinými substituty
o zrušení/snížení služeb spojené s výr. (záruční servis, levnější obaly, snížení záruční doby)
Cenový program pro případ, že konkurent sníží cenu
Porovnání kvality a ceny
Kvalita výrobků Vysoká cena Střední cena Nízká cena
Vysoká kvalita 1. Premiantská strategie 2. Strategie vysoké hodnoty 3. Strategie vynikající hodnoty
Střední kvalita 4. Strategie předražování 5. Strategie průměrné hodnoty 6. Strategie dobré hodnoty
Nízká kvalita 7. Vyděračská strategie 8. Falešná strategie hospodárnosti 9. Strategie hospodárnosti
Faktory působící na citlivost vůči ceně
- vliv jedinečné hodnoty
o jedná-li se o jedinečný výrobek
- vliv povědomosti o náhradě
o zákaz. neví, že existují i jiné substituty
- vliv obtížného porovnání
o pokud nelze porovnat kvalita náhr. výr.
- vliv celkových výdajů
o souvisí s koupěschopností
o čím vyšší příjem, tím menší ohled na ceny
- vliv celk. užitku
o čím větší užitek vyplývá z výr.
o víceúčelové výrobky
- účinek sdílených ná
o pokud výdaje hradí někdo jiný
- vliv zhodnocení investice
o jedná-li se o komplementární výrobek, výrobek již mám koupený
- vliv kvality
o exklusivita, image, prestige
- vliv skladovatelnosti
o dobrá skladnost
9. KOMUNIKACE
KOMUNIKACE
Komunikace jako prostředek upevňování podnikové kultury
- podniková kultura
o je ovlivněna interpersonálními vztahy konkr. prac.
o označuje společné hodnoty a normy
o je prostorově a časově determinována
o je výsledkem procesu určení
- silná podniková kultura
o musí splňovat kritéria
- jasnost a zřetelnost
- rozšířenost
- zakotvenost
o pozitivní aspekty
- vnitřní komunikace je přímější a rychlejší
- rychlejší implementace inovací
- vzrůstá pocit osobní identifikace spoluprací. s firmou jako celkem
- je předpokladem uplatňování regresivních forem organizace a řízení
o negativní aspekty
- oprávněná kritika bývá oslyšena
- brání pronikání nových návrhů
- je málo flexibilní
Komunikace
- interní komunikace
o informace jako předpoklad komunikace
1. info, které budou v budoucnu potřeba
2. info, které nám budou nabízeny, byly by pro nás užitečné, ale my je požadovat nebudeme
3. info, která bychom potřebovali, budeme je požadovat, ale nebudou nám nabídnuty
4. info nabídnuté, vyžadované a potřebné
5. info, které budou nabízeny a požadovány, ale nebudou nezbytné
6. info, které budou ještě nabízené a mohly by být nezbytné
7. info, které budou požadované, neboť se domníváme, že pro nás budou užitečné
o slabé stránky komunikace
- příjemce slyší pouze to, co chce slyšet
- udělovatel a příjemce mají rozdílné představy
- příjemce ignoruje konfliktní info
- slova mají rozdílný význam
o komunikaci ztěžují následující skutečnosti
- jsou kladeny sugestivní otázky
- během komunikace moralizujeme, nebo rozdáváme rady
- považujeme se za učitele
- kritizujeme
- zesměšňujeme
o podmínky úspěšného kom. procesu
- množství info je dostatečné
- info je přesná, pravdivá a aktuální
- info je srozumitelná a pochopitelná
o vymezení komunikačních cest v podniku
- co má být sdělováno
- kdo má sdělení připravit
- kdo má sdělení přijímat
- jak má být sdělení předáváno
- kde a kdy má být sdělení předáváno
- jak má být kontrolován výsledek
Personální skupina
- stanovený vztah nadřízený a podřízený
- rozdělení činností
- většina lidí není ochotna nést odpovědnost
- málo kreativní
- stereotyp
Pracovní tým
- druhy týmů
o podle složení
- vertikální
• v rámci 1 pobočky
• složen z členů, kteří zaujímají různé postavení
- horizontální
• v rámci 1 pobočky
• složen z členů, kteří zaujímají stejné postavení
- diagonální
• napříč pobočkami
• vertikální prostupující několika pobočkami
o podle způsobu vzniku
- formální
- neformální
o podle častosti nasazení
- pravidelně působící
• spíše prac. skupina
- působící pouze náhodně
• flexibilita
• týmová práce
- charakteristiky procesů, jejichž vzájemná souhra umožňuje týmovou práci
- předpoklady jednotlivců (osobní předpoklady člena týmu)
- faktory ovlivňující průběh a výsledky týmové práce
o velikost týmu (4 – 5 lidí)
o profesní, kvalifikační a demografická struktura
o časové omezení existence týmu
o charakter prac. úkolu
o stanovení cíle
- výhody týmové práce
o tvořivost
o snadné rozpoznání a odstranění chyb
o identifikace s rozhodnutím
o zvyšuje se ochota k riziku
o usnadňují se nepopulární rozhodnutí
o rozšiřuje se a prohlubuje informační základna
- nevýhody týmové práce
o iluze úspěšnosti
o přesvědčení o morální oprávněnosti
o stereotypní pohled na vnější okolí
o přeceňování jednoty vlastního týmu
Podíl vedoucí a výkonné práce manažera
Delegování
- bariéry delegování
o pocit nenahraditelnosti
o nechuť opustit něco, co dobře umíme
o nedůvěra ve schopnosti pracovníků
o obava z neoblíbenosti
o nepochopení ze strany vyššího nadřízeného
- výhody delegování
o více času na důležité věci
o více práce za kratší čas
o nové nápady a přístupy
o rozvoj kompetencí prac.
o motivování pracovníků
o snazší hodnocení prac.
o jednodušší kontrola
o vyhnutí se stagnaci
- postup delegování
o analýza práce – jaké úkoly
o plánování delegování
- cíl delegování
- dílčí prány
- plnění úkolu
- zapojení do úkolu
- kontrola
- informace (jaké, komu)
o výběr vhodného prac.
- jak vybrat vhodného pracovníka – kdo má čas, je připraven,…
o jak delegovat
o podpora delegování
- dodržení
- opustit od jiných úkolů
- delegování pravomocí
o jak efektivněji hospodařit s časem
o 1. jasné stanovení cílů
- cíle musí být:
• realistické
• konkrétně formulované
• členění do měřitelných dílčích cílů
- vedoucí by měl každému pracovníkovi stanovit jednoznačně vymezený cíl
- vedoucí by měl zadaný cíl odvodit z vlastních cílů
- cíle nesmí být v rozporu se základní strategií
- cíle je nutno seřadit podle jejich významu
o 2. plánování činnosti
- určete si činnosti, které vedou ke stanoveným cílům a seřaďte si je podle priorit
- koncentrujte se na úkoly s významem
- každý den si vyhotovte seznam úkolů s vyznačením jejich významu
- nezapomeňte na princip hospodárnosti - ke stanovení pánu na příští den byte neměli spotřebovat více než 10 minut
- časový plán by měl splňovat příslušné požadavky
• být stále po ruce
• být jednoduchý při použití
• poskytovat systematicky uspořádanou informaci
• jednotlivé činnosti by v něm měly bít označeny podle priorit
o 3. kontrola činností
- kontrola by měla být průběžná
- v denní kontrole zaveďte systém kontrolních otázek
- dalšími časovými úseky, za které by měla být prováděna kontrola, jsou týden a měsíc
o 4. koncentrovaná práce
- lidé, kteří neumí hospodařit s časem chtějí stále více věcí dělat najednou, nebo si dávají příliš velká předsevzetí
- začněte hned ráno správně
o 5. braňte se nepořádku
- nepořádek většinou neprospívá koncentraci
- nepořádek na psacím stole znervózňuje a rychle vyvolává pocit, že je člověk zavalen „lavinou práce“
- nemějte na svém pracovním stole nic kromě projektu, na kterém právě pracujete
- večer by měl být Váš pracovní stůl čistý
o 6. vyvarujte se perfekcionismu
- kvalitní práce a perfekcionismus se od sebe značně liší
- ne vždy má zpráva, kterou pracovník připravoval 2 dny, hodnotu dvou dnů
- načtěte příliš mnoho zpráv, protokolů, novin a životopisů
- oběžníky a podobné tiskopisy předávejte ihned dál
- při řešení speciálních úkolů se obracejte na specialisty
- dopis pište jen jednou!
- využívejte všech pomůcek, které vám mohou usnadnit práci
o 7. nenechte se
o 8. využijte dobu, kdy cestujete a čekáte
Komunikace jako prostředek upevňování podnikové kultury
- podniková kultura
o je ovlivněna interpersonálními vztahy konkr. prac.
o označuje společné hodnoty a normy
o je prostorově a časově determinována
o je výsledkem procesu určení
- silná podniková kultura
o musí splňovat kritéria
- jasnost a zřetelnost
- rozšířenost
- zakotvenost
o pozitivní aspekty
- vnitřní komunikace je přímější a rychlejší
- rychlejší implementace inovací
- vzrůstá pocit osobní identifikace spoluprací. s firmou jako celkem
- je předpokladem uplatňování regresivních forem organizace a řízení
o negativní aspekty
- oprávněná kritika bývá oslyšena
- brání pronikání nových návrhů
- je málo flexibilní
Komunikace
- interní komunikace
o informace jako předpoklad komunikace
1. info, které budou v budoucnu potřeba
2. info, které nám budou nabízeny, byly by pro nás užitečné, ale my je požadovat nebudeme
3. info, která bychom potřebovali, budeme je požadovat, ale nebudou nám nabídnuty
4. info nabídnuté, vyžadované a potřebné
5. info, které budou nabízeny a požadovány, ale nebudou nezbytné
6. info, které budou ještě nabízené a mohly by být nezbytné
7. info, které budou požadované, neboť se domníváme, že pro nás budou užitečné
o slabé stránky komunikace
- příjemce slyší pouze to, co chce slyšet
- udělovatel a příjemce mají rozdílné představy
- příjemce ignoruje konfliktní info
- slova mají rozdílný význam
o komunikaci ztěžují následující skutečnosti
- jsou kladeny sugestivní otázky
- během komunikace moralizujeme, nebo rozdáváme rady
- považujeme se za učitele
- kritizujeme
- zesměšňujeme
o podmínky úspěšného kom. procesu
- množství info je dostatečné
- info je přesná, pravdivá a aktuální
- info je srozumitelná a pochopitelná
o vymezení komunikačních cest v podniku
- co má být sdělováno
- kdo má sdělení připravit
- kdo má sdělení přijímat
- jak má být sdělení předáváno
- kde a kdy má být sdělení předáváno
- jak má být kontrolován výsledek
Personální skupina
- stanovený vztah nadřízený a podřízený
- rozdělení činností
- většina lidí není ochotna nést odpovědnost
- málo kreativní
- stereotyp
Pracovní tým
- druhy týmů
o podle složení
- vertikální
• v rámci 1 pobočky
• složen z členů, kteří zaujímají různé postavení
- horizontální
• v rámci 1 pobočky
• složen z členů, kteří zaujímají stejné postavení
- diagonální
• napříč pobočkami
• vertikální prostupující několika pobočkami
o podle způsobu vzniku
- formální
- neformální
o podle častosti nasazení
- pravidelně působící
• spíše prac. skupina
- působící pouze náhodně
• flexibilita
• týmová práce
- charakteristiky procesů, jejichž vzájemná souhra umožňuje týmovou práci
- předpoklady jednotlivců (osobní předpoklady člena týmu)
- faktory ovlivňující průběh a výsledky týmové práce
o velikost týmu (4 – 5 lidí)
o profesní, kvalifikační a demografická struktura
o časové omezení existence týmu
o charakter prac. úkolu
o stanovení cíle
- výhody týmové práce
o tvořivost
o snadné rozpoznání a odstranění chyb
o identifikace s rozhodnutím
o zvyšuje se ochota k riziku
o usnadňují se nepopulární rozhodnutí
o rozšiřuje se a prohlubuje informační základna
- nevýhody týmové práce
o iluze úspěšnosti
o přesvědčení o morální oprávněnosti
o stereotypní pohled na vnější okolí
o přeceňování jednoty vlastního týmu
Podíl vedoucí a výkonné práce manažera
Delegování
- bariéry delegování
o pocit nenahraditelnosti
o nechuť opustit něco, co dobře umíme
o nedůvěra ve schopnosti pracovníků
o obava z neoblíbenosti
o nepochopení ze strany vyššího nadřízeného
- výhody delegování
o více času na důležité věci
o více práce za kratší čas
o nové nápady a přístupy
o rozvoj kompetencí prac.
o motivování pracovníků
o snazší hodnocení prac.
o jednodušší kontrola
o vyhnutí se stagnaci
- postup delegování
o analýza práce – jaké úkoly
o plánování delegování
- cíl delegování
- dílčí prány
- plnění úkolu
- zapojení do úkolu
- kontrola
- informace (jaké, komu)
o výběr vhodného prac.
- jak vybrat vhodného pracovníka – kdo má čas, je připraven,…
o jak delegovat
o podpora delegování
- dodržení
- opustit od jiných úkolů
- delegování pravomocí
o jak efektivněji hospodařit s časem
o 1. jasné stanovení cílů
- cíle musí být:
• realistické
• konkrétně formulované
• členění do měřitelných dílčích cílů
- vedoucí by měl každému pracovníkovi stanovit jednoznačně vymezený cíl
- vedoucí by měl zadaný cíl odvodit z vlastních cílů
- cíle nesmí být v rozporu se základní strategií
- cíle je nutno seřadit podle jejich významu
o 2. plánování činnosti
- určete si činnosti, které vedou ke stanoveným cílům a seřaďte si je podle priorit
- koncentrujte se na úkoly s významem
- každý den si vyhotovte seznam úkolů s vyznačením jejich významu
- nezapomeňte na princip hospodárnosti - ke stanovení pánu na příští den byte neměli spotřebovat více než 10 minut
- časový plán by měl splňovat příslušné požadavky
• být stále po ruce
• být jednoduchý při použití
• poskytovat systematicky uspořádanou informaci
• jednotlivé činnosti by v něm měly bít označeny podle priorit
o 3. kontrola činností
- kontrola by měla být průběžná
- v denní kontrole zaveďte systém kontrolních otázek
- dalšími časovými úseky, za které by měla být prováděna kontrola, jsou týden a měsíc
o 4. koncentrovaná práce
- lidé, kteří neumí hospodařit s časem chtějí stále více věcí dělat najednou, nebo si dávají příliš velká předsevzetí
- začněte hned ráno správně
o 5. braňte se nepořádku
- nepořádek většinou neprospívá koncentraci
- nepořádek na psacím stole znervózňuje a rychle vyvolává pocit, že je člověk zavalen „lavinou práce“
- nemějte na svém pracovním stole nic kromě projektu, na kterém právě pracujete
- večer by měl být Váš pracovní stůl čistý
o 6. vyvarujte se perfekcionismu
- kvalitní práce a perfekcionismus se od sebe značně liší
- ne vždy má zpráva, kterou pracovník připravoval 2 dny, hodnotu dvou dnů
- načtěte příliš mnoho zpráv, protokolů, novin a životopisů
- oběžníky a podobné tiskopisy předávejte ihned dál
- při řešení speciálních úkolů se obracejte na specialisty
- dopis pište jen jednou!
- využívejte všech pomůcek, které vám mohou usnadnit práci
o 7. nenechte se
o 8. využijte dobu, kdy cestujete a čekáte
8. PRACOVNÍ PODMÍNKY, PROSTŘEDÍ, MOTIVACE
PRACOVNÍ PODMÍNKY, PROSTŘEDÍ, MOTIVACE
Pracovní podmínky
- jsou vytvářeny souborem faktorů technickotechnologických (vybavení), organizačních (org. práce), zdravotněhygienických, ekonomických, společenských
- působí na člověka v průběhu prac. procesu a ovlivňují jeho zdraví, spokojenost, vztah k práci, vztah k zaměstnavateli a zaměstnancům
- prac. doba
o základ – 40 h / týden
o rozvržení
- rovnoměrné – člověk pracuje 5 dní 8 hodin
- nerovnoměrné – iniciuje zaměstnavatel
- pružné – iniciativa na straně zaměstnance (např.: určí si, kdy přijde, ale v 9:00 už musí být v práci)
- práce v noci – 22:00 – 6:00
- rozbory využití
o existuje tzv. bilance prac. doby => kalendářní fond – svátky – so – ne = nominální fond – délka - dovolené = použitelný fond prac. doby
Pracovní prostředí
- prostorové řešení pracoviště
o antropometrické vlivy – výška prac. stolu
o dispoziční řešení (vymezení prostoru mezi stoly)
o fyzikální podmínky práce – teplota, vlhkost, ovzduší, osvětlení, barevná úprava pracoviště, sociálněpsychologické (šikana)
- služby poskytované zam.
o stravovací služby, péče o prac. oděvy, zdravotní služby, ostatní služby – kultura, volný čas
- bezpečnost práce a ochrana zdraví
o zaměstnavatel je povinen řešit problémy, prevence, vyhodnocování rizik
o zaměstnanec je povinen informovat o možných rizicích
- odborové organizace
o kolektivní smlouva
o kolektivní vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli => kolektivní smlouva – mzdy, dovolené, úprava prac. doby
o práva odborů:
1) rozhodovat – bezpečnost práce, při vyhlášení stávky
2) spolurozhodovat – při stanovení plánu dovolených
3) součinnost – rozvržení prac. doby, přestávky na jídlo a oddech
4) kontrola – dodržování kolektivní smlouvy, zákoníku práce
Motivování zaměstnanců
- motivace – pracovní výkon je spoludeterminován charakteristikami pracovní motivace konkrétního člověka
V = K * M * P V – výkon
K - kvalifikace
M – motivace
P – pracovní podmínky
Výkonová motivace = potřeba úspěchu a
potřeba vyhnout se neúspěchu
- zdroje motivace
o potřeby
o návyky
o zájmy
o hodnoty a hodnotové orientace
o ideály
- Maslowova teorie potřeb
- motivační program
o je zaměřen na optimální využití prac. síly při plnění úkolů organizace a zároveň na optimální uspokojování a rozvoj osobnosti člověka v prac. procesu
o vychází z následujícího souboru info:
- technické podmínky práce
- kvalifikační charakteristika spolupracovníků
- charakteristika způsobu odměňování a dalších forem oceňování a postihování spolupracovníků
- charakteristika prac. prostředí
- charakteristika způsobu řízení v organizaci
- charakteristika aktivity kolektivu zaměstnanců
- charakteristika péče organizace o soc. zázemí prac.
- charakteristika působení organizace v regionu
- charakteristika skladby zaměstnaneckého kolektivu (demografická, sociální, ekonomická struktura)
- charakteristika hodnotové orientace a aspirací prac.
- charakteristika celkové spokojenosti prac. s prac. podmínkami a s vykonávanou prací
Pracovní podmínky
- jsou vytvářeny souborem faktorů technickotechnologických (vybavení), organizačních (org. práce), zdravotněhygienických, ekonomických, společenských
- působí na člověka v průběhu prac. procesu a ovlivňují jeho zdraví, spokojenost, vztah k práci, vztah k zaměstnavateli a zaměstnancům
- prac. doba
o základ – 40 h / týden
o rozvržení
- rovnoměrné – člověk pracuje 5 dní 8 hodin
- nerovnoměrné – iniciuje zaměstnavatel
- pružné – iniciativa na straně zaměstnance (např.: určí si, kdy přijde, ale v 9:00 už musí být v práci)
- práce v noci – 22:00 – 6:00
- rozbory využití
o existuje tzv. bilance prac. doby => kalendářní fond – svátky – so – ne = nominální fond – délka - dovolené = použitelný fond prac. doby
Pracovní prostředí
- prostorové řešení pracoviště
o antropometrické vlivy – výška prac. stolu
o dispoziční řešení (vymezení prostoru mezi stoly)
o fyzikální podmínky práce – teplota, vlhkost, ovzduší, osvětlení, barevná úprava pracoviště, sociálněpsychologické (šikana)
- služby poskytované zam.
o stravovací služby, péče o prac. oděvy, zdravotní služby, ostatní služby – kultura, volný čas
- bezpečnost práce a ochrana zdraví
o zaměstnavatel je povinen řešit problémy, prevence, vyhodnocování rizik
o zaměstnanec je povinen informovat o možných rizicích
- odborové organizace
o kolektivní smlouva
o kolektivní vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli => kolektivní smlouva – mzdy, dovolené, úprava prac. doby
o práva odborů:
1) rozhodovat – bezpečnost práce, při vyhlášení stávky
2) spolurozhodovat – při stanovení plánu dovolených
3) součinnost – rozvržení prac. doby, přestávky na jídlo a oddech
4) kontrola – dodržování kolektivní smlouvy, zákoníku práce
Motivování zaměstnanců
- motivace – pracovní výkon je spoludeterminován charakteristikami pracovní motivace konkrétního člověka
V = K * M * P V – výkon
K - kvalifikace
M – motivace
P – pracovní podmínky
Výkonová motivace = potřeba úspěchu a
potřeba vyhnout se neúspěchu
- zdroje motivace
o potřeby
o návyky
o zájmy
o hodnoty a hodnotové orientace
o ideály
- Maslowova teorie potřeb
- motivační program
o je zaměřen na optimální využití prac. síly při plnění úkolů organizace a zároveň na optimální uspokojování a rozvoj osobnosti člověka v prac. procesu
o vychází z následujícího souboru info:
- technické podmínky práce
- kvalifikační charakteristika spolupracovníků
- charakteristika způsobu odměňování a dalších forem oceňování a postihování spolupracovníků
- charakteristika prac. prostředí
- charakteristika způsobu řízení v organizaci
- charakteristika aktivity kolektivu zaměstnanců
- charakteristika péče organizace o soc. zázemí prac.
- charakteristika působení organizace v regionu
- charakteristika skladby zaměstnaneckého kolektivu (demografická, sociální, ekonomická struktura)
- charakteristika hodnotové orientace a aspirací prac.
- charakteristika celkové spokojenosti prac. s prac. podmínkami a s vykonávanou prací
7. PŘIJÍMÁNÍ A ORIENTACE PRACOVNÍKŮ NA PRACOVIŠTI
PŘIJÍMÁNÍ A ORIENTACE PRACOVNÍKŮ NA PRACOVIŠTI
- vznik prac. poměru:
a) smlouvou,
b) volbou,
c) jmenováním
- náležitosti prac. smlouvy:
o 1) datum
o 2) místo výkonu práce
o 3) předmět činnosti
- vytvoření os. karty – měla by obsahovat:
o os. náležitosti – jméno, příjmení,…
o kvalifikace
o info o důchodu
o zařazení v podniku
o zdravotní stav
- předložení zápočtového listu
- seznámení s kolegy, s vedoucím (seznámí nás s úkoly), bezpečnost práce
Orientace na pracovišti
- formální – přidělen stůl, PC,…
- neformální – za pomoci kolegů
- orientační balíček – zákl. onfo – plánek podniku, kopie kolektivní smlouvy, seznam zaměstnaneckých výhod, kopie formulářů pro hodnocení prac., tel. čísla,…
- 1) celopodniková úroveň
- 2) útvarová
- 3) konkrétní prac. místo
Hodnocení pracovníků
- cílem je (z hlediska zaměstnavatele) zjistit, do jaké míry prac. zvládá nároky prac. místa zjistit info o:
- prac. výkonu a soc. chování
- rozmisťování pracovníků
- přípravě a vzdělávání
- nástupnictví ve funkcích
- cílem z hlediska zam. – hodnocení je pro zaměstnance srovnání svých dovedností s představami nadřízeného
- formy:
o a) průběžné – souží k diferencovanému přístupu při vedení lidí, zaměřeno na konkrétní výkon
o b) příležitostní – vyvolané konkrétní potřebou
o c) systematické – provádí se pravidelně, využívá standardizovaných postupů
- kdo prování hodnocení:
o nadřízený podřízené
o podřízení nadřízené – např. zda je nadřízený komunikativní, přátelský, schopen udržet disciplínu, schopen rozhodovat
o spolupracovníci navzájem
o hodnocení 3. osobou
o sebehodnocení
- kritéria:
o 1) pracovní chování – úroveň aktivity, samostatnost, kázeň, spolehlivost, přizpůsobivost, odpovědnost
o 2) sociální chování – kooperace či jednání s lidmi, společenská obratnost,…
- zásady:
o průběžné shromažďování info o lidech, vhodné vedení info
o písemné vedení hodnocení
o hodnotíme za účelem pochvaly nikoliv kritiky
o výsledky hodnocení netajit, seznámit s pracovníky
- kroky:
o stanovení cílů
o před hodnocením mají mít zaměstnanci info, co se od nich očekává
o písemné záznamy (průběžně)
o projednat ty záznamy se zaměstnanci
o hodnocení zaměřit na výkon
o hodnocení by mělo být vybilancované (zápory i klady)
- metody:
o volný popis – posudek
o pomocí stupnice – číselná nebo slovní
o srovnání se stanovenými cíli
Personální činnosti využívající hodnocení:
- rozmisťování pracovníků
- vzdělávání pracovníků
- odměňování pracovníků
Rozmisťování pracovníků
- jedná se o kvalitativní, kvantitativní, časové a prostorové spojování pracovníků s prac. úkoly (místy)
- profil prac. (charakteristika osobnosti, výsledky hodnocení,…) a profil prac. místa -> vychází z analýzy prac. míst, hraje primární roli
- je to nepřetržitý proces slaďování počtu a struktury prac. míst se strukturou pracovních sil
- formy:
o povyšování
- na základě rozhodnutí, prostřednictvím výběrového řízení
- kritéria musí být jasná a spravedlivá
o převedení
- pracovník je převeden na jiné místo, které má přibližně stejný význam jako místo předchozí
o převedení na nižší funkci
- změna zdrav. stavu, na základě hodnocení
o propouštění a penzionování pracovníků
Vzdělávání pracovníků
- celoživotní proces
- jeden z nejdůležitějších úkolů podnikové personální práce
- systematické podnikové vzdělávání
o cyklus
o fáze:
- identifikace potřeby, formování prac. schopností
- plánování vzdělávání
- proces realizace vzdělávacího procesu
- vyhodnocování výsledků
o přednosti
- soustavně dodává odborně připravené zam.
- soustavně zvyšuje kvalifikaci zam.
- zlepšuje prac. výkon a produktivitu práce
- průměrně náklady na 1 školeného pracovníka bývají nižší? při jiném způsobu
- zvyšuje se atraktivita firmy
- plánování vzdělávání – jako školení, komu, jakým způsobem, kým, místo a čas, otázka ná
- metody vzdělávání v organizaci:
o 1) na pracovišti:
- instruktáže při výkonu práce (zácvik)
- coaching („koučink“) – jako instruktáž, ale dlouhodobější
- asistování
- rotace práce – člověk projde několika útvary
- pracovní porady
o 2) mimo pracoviště:
- přednášky, semináře, workshopy
- hodnocení:
o zkoumá se míra osvojení znalostí (testy)
o míra možnosti aplikování znalostí
Odměňování pracovníků
- mzda – v podnikatelské sféře
- plat – veřejná správa
- povinnost vyplácet minimální mzdu
- mzdové formy – úkolová, časová, tarifní, smíšená
- vznik prac. poměru:
a) smlouvou,
b) volbou,
c) jmenováním
- náležitosti prac. smlouvy:
o 1) datum
o 2) místo výkonu práce
o 3) předmět činnosti
- vytvoření os. karty – měla by obsahovat:
o os. náležitosti – jméno, příjmení,…
o kvalifikace
o info o důchodu
o zařazení v podniku
o zdravotní stav
- předložení zápočtového listu
- seznámení s kolegy, s vedoucím (seznámí nás s úkoly), bezpečnost práce
Orientace na pracovišti
- formální – přidělen stůl, PC,…
- neformální – za pomoci kolegů
- orientační balíček – zákl. onfo – plánek podniku, kopie kolektivní smlouvy, seznam zaměstnaneckých výhod, kopie formulářů pro hodnocení prac., tel. čísla,…
- 1) celopodniková úroveň
- 2) útvarová
- 3) konkrétní prac. místo
Hodnocení pracovníků
- cílem je (z hlediska zaměstnavatele) zjistit, do jaké míry prac. zvládá nároky prac. místa zjistit info o:
- prac. výkonu a soc. chování
- rozmisťování pracovníků
- přípravě a vzdělávání
- nástupnictví ve funkcích
- cílem z hlediska zam. – hodnocení je pro zaměstnance srovnání svých dovedností s představami nadřízeného
- formy:
o a) průběžné – souží k diferencovanému přístupu při vedení lidí, zaměřeno na konkrétní výkon
o b) příležitostní – vyvolané konkrétní potřebou
o c) systematické – provádí se pravidelně, využívá standardizovaných postupů
- kdo prování hodnocení:
o nadřízený podřízené
o podřízení nadřízené – např. zda je nadřízený komunikativní, přátelský, schopen udržet disciplínu, schopen rozhodovat
o spolupracovníci navzájem
o hodnocení 3. osobou
o sebehodnocení
- kritéria:
o 1) pracovní chování – úroveň aktivity, samostatnost, kázeň, spolehlivost, přizpůsobivost, odpovědnost
o 2) sociální chování – kooperace či jednání s lidmi, společenská obratnost,…
- zásady:
o průběžné shromažďování info o lidech, vhodné vedení info
o písemné vedení hodnocení
o hodnotíme za účelem pochvaly nikoliv kritiky
o výsledky hodnocení netajit, seznámit s pracovníky
- kroky:
o stanovení cílů
o před hodnocením mají mít zaměstnanci info, co se od nich očekává
o písemné záznamy (průběžně)
o projednat ty záznamy se zaměstnanci
o hodnocení zaměřit na výkon
o hodnocení by mělo být vybilancované (zápory i klady)
- metody:
o volný popis – posudek
o pomocí stupnice – číselná nebo slovní
o srovnání se stanovenými cíli
Personální činnosti využívající hodnocení:
- rozmisťování pracovníků
- vzdělávání pracovníků
- odměňování pracovníků
Rozmisťování pracovníků
- jedná se o kvalitativní, kvantitativní, časové a prostorové spojování pracovníků s prac. úkoly (místy)
- profil prac. (charakteristika osobnosti, výsledky hodnocení,…) a profil prac. místa -> vychází z analýzy prac. míst, hraje primární roli
- je to nepřetržitý proces slaďování počtu a struktury prac. míst se strukturou pracovních sil
- formy:
o povyšování
- na základě rozhodnutí, prostřednictvím výběrového řízení
- kritéria musí být jasná a spravedlivá
o převedení
- pracovník je převeden na jiné místo, které má přibližně stejný význam jako místo předchozí
o převedení na nižší funkci
- změna zdrav. stavu, na základě hodnocení
o propouštění a penzionování pracovníků
Vzdělávání pracovníků
- celoživotní proces
- jeden z nejdůležitějších úkolů podnikové personální práce
- systematické podnikové vzdělávání
o cyklus
o fáze:
- identifikace potřeby, formování prac. schopností
- plánování vzdělávání
- proces realizace vzdělávacího procesu
- vyhodnocování výsledků
o přednosti
- soustavně dodává odborně připravené zam.
- soustavně zvyšuje kvalifikaci zam.
- zlepšuje prac. výkon a produktivitu práce
- průměrně náklady na 1 školeného pracovníka bývají nižší? při jiném způsobu
- zvyšuje se atraktivita firmy
- plánování vzdělávání – jako školení, komu, jakým způsobem, kým, místo a čas, otázka ná
- metody vzdělávání v organizaci:
o 1) na pracovišti:
- instruktáže při výkonu práce (zácvik)
- coaching („koučink“) – jako instruktáž, ale dlouhodobější
- asistování
- rotace práce – člověk projde několika útvary
- pracovní porady
o 2) mimo pracoviště:
- přednášky, semináře, workshopy
- hodnocení:
o zkoumá se míra osvojení znalostí (testy)
o míra možnosti aplikování znalostí
Odměňování pracovníků
- mzda – v podnikatelské sféře
- plat – veřejná správa
- povinnost vyplácet minimální mzdu
- mzdové formy – úkolová, časová, tarifní, smíšená
6. PERSONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ
PERSONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ
Personální plány:
- 1) skupinové
- 2) individuální
Skupinové personální plány
- a) Plán počtu pracovníků
o zákoník práce
o prac. poměr
- vznik
• prac. smlouva
• volba
• jmenování
- dohody
- hl. a vedl. prac. poměr, ved. činnost
- b) Plán prac. míst
o organizační struktury
- liniová
- liniově-štábní
- funkcionální
- divizionální
- maticová
- c) Plán náboru pracovníků
- d) Plán užití pracovníků
o tzv. bilance
o obsazování volných prac. míst volnými pracovníky
- e) Plán vzdělávání pracovníků
- f) Plán personálních nákladů
o mzdové náklady, s. z. p.
o mat. školka, ubytování,… (viz motivování prac. v org.)
o ná na vzděl. zam.
o ná na nábor prac.
o ná na dary, odměny,…
Individuální pracovní plány
- a) Plán obsazování funkčních míst
o Plán nástupu
o Plán obsazování funkcí
- b) Plán funkční kariéry
o podmínky postupu v rámci org. struktury podniku
o možnosti kariéry v konkurenčním podniku
- c) Plán individuálního rozvoje
o příprava na vyšší pozici
- d) Plán zapracování
o týká se nového prac.
o seznámení prac. s:
- podnikem
- pracovištěm
- úkoly
- zaměstnanci
Plán pracovních míst
- pracovní místo
o nejen pozice prac. v org. struktuře, ale i souhrn činností, úkolů, operací, odpovědnosti za úkol, kvalifikace, znalostí, dovedností, které jsou nezbytné pro výkon konkrétního místa
- vytváření prac. místa
o proces stanovení konkrétních činností a odpovědností konkrétního prac. místa
o permanentní, složitý proces
o přístupy:
1) mechanistický
• založený na dělbě práce
• a) úkoly mají být co nejužší a co nejpřesněji vymezeny
• b) prac. vykonává pouze 1 úkol
• c) složité úkoly => specialisté
• d) rozhodování včetně kontroly => řídící pracovník
2) rozšiřování a obohacování práce
• rozšiřování práce – horizontální seskupování prac. úkolů
• obohacování pr.
o vertikální seskupování prac. úkolů
o delegování pravomocí
3) sociotechnický přístup
• týmová práce
4) ergonomický přístup
• úprava prac.podmínek pro jednotlivé prac. (přizpůsobování pro individuální potřeby)
Plán náboru pracovníků
1) Získávání pracovníků
- činnost, která má zajistit, aby volná prac. místa v podniku přilákala dostatečné množství odpovídajících uchazečů
- a) hledání vhodných prac. zdrojů
- b) informování o volných prac. místech
- c) nabízení volných prac. míst
- d) přesvědčování vhodných uchazečů
- e) jednání s uchazeči
- f) získávání info o uchazečích
- g) organizační a administr. zajištění všech činností
- výhody a nevýhody vnitřního a vnějšího náboru
o a) interní
+
• kandidáti jsou vždy orientování do organizace
• spolehlivé info o kandidátech
• cena výběru – menší
• je oceněna dobrá práce
• umožněna mobilita
-
• méně nových nápadů
• nákladný výcvik
• obavy z odmítnutí
• přeřazení neúspěšných kandidátů
• názor nadřízeného
• narušena kandidátova běžná (současná) práce
• výběr ovlivněn politikou
o b) externí
+
• kandidáti jsou potencionálním zdrojem myšlenek
• kandidáti mohou mít širší zkušenosti, nové dovednosti
• kandidáti se mohou dobře znát s konkurencí
-
• pravděpodobnost chyby výběru je vyšší, méně spolehlivé info
• dlouhá doba na zorientování a zapracování
• proces výběru může být drahý a dlouhý
- fáze procesu získávání pracovníků
o 1) identifikace potřeby – s předstihem
- popis prac. místa
- specifikace požadavků
o 2) identifikace zdrojů uchazečů
o 3) volba metod získávání prac.
o 4) volba dokumentů požadovaných od uchazečů
o 5) formulace nabídky zaměstnání
o 6) rozhodnutí o uveřejnění nabídky
o 7) předvýběr
- pravidla
o 1) info o volných místech nejprve vlastním zam.
o 2) vystupování neanonymně (v případě inzerce)
o 3) uchazeč předem informován o podmínkách
o 4) získávání zam. pouze na zákl. schopností
2) Výběr pracovníků
- úkol – rozpoznat, který z uchazečů bude pravděpodobně nejlépe vyhovovat nejen požadavkům přísl. prac. místa, ale přispěje i k harmonizaci mezilidských vztahů
- kritéria
o 1) celopodniková
o 2) konkrétních útvarů
o 3) konkrétního prac. místa
- vyhodnocení
o zkoumání dotazníků
o předběžný pohovor
o výběrový pohovor
o reference
o lékařské vyšetření
o rozhodnutí o výběru
o informování uchazeče
- životopis: model AIDA:
o A – upoutání pozornosti
o I – vzbuzení zájmu
o D – vyvolání přání kontaktovat
o A – vyprovokovat a zaujmout
- nástupní pohovor: návrh projektu
o a) hodnocení
o b) ukončení
o c) výměna info
o d) navazování kontaktu
o e) příprava tazatele
Personální plány:
- 1) skupinové
- 2) individuální
Skupinové personální plány
- a) Plán počtu pracovníků
o zákoník práce
o prac. poměr
- vznik
• prac. smlouva
• volba
• jmenování
- dohody
- hl. a vedl. prac. poměr, ved. činnost
- b) Plán prac. míst
o organizační struktury
- liniová
- liniově-štábní
- funkcionální
- divizionální
- maticová
- c) Plán náboru pracovníků
- d) Plán užití pracovníků
o tzv. bilance
o obsazování volných prac. míst volnými pracovníky
- e) Plán vzdělávání pracovníků
- f) Plán personálních nákladů
o mzdové náklady, s. z. p.
o mat. školka, ubytování,… (viz motivování prac. v org.)
o ná na vzděl. zam.
o ná na nábor prac.
o ná na dary, odměny,…
Individuální pracovní plány
- a) Plán obsazování funkčních míst
o Plán nástupu
o Plán obsazování funkcí
- b) Plán funkční kariéry
o podmínky postupu v rámci org. struktury podniku
o možnosti kariéry v konkurenčním podniku
- c) Plán individuálního rozvoje
o příprava na vyšší pozici
- d) Plán zapracování
o týká se nového prac.
o seznámení prac. s:
- podnikem
- pracovištěm
- úkoly
- zaměstnanci
Plán pracovních míst
- pracovní místo
o nejen pozice prac. v org. struktuře, ale i souhrn činností, úkolů, operací, odpovědnosti za úkol, kvalifikace, znalostí, dovedností, které jsou nezbytné pro výkon konkrétního místa
- vytváření prac. místa
o proces stanovení konkrétních činností a odpovědností konkrétního prac. místa
o permanentní, složitý proces
o přístupy:
1) mechanistický
• založený na dělbě práce
• a) úkoly mají být co nejužší a co nejpřesněji vymezeny
• b) prac. vykonává pouze 1 úkol
• c) složité úkoly => specialisté
• d) rozhodování včetně kontroly => řídící pracovník
2) rozšiřování a obohacování práce
• rozšiřování práce – horizontální seskupování prac. úkolů
• obohacování pr.
o vertikální seskupování prac. úkolů
o delegování pravomocí
3) sociotechnický přístup
• týmová práce
4) ergonomický přístup
• úprava prac.podmínek pro jednotlivé prac. (přizpůsobování pro individuální potřeby)
Plán náboru pracovníků
1) Získávání pracovníků
- činnost, která má zajistit, aby volná prac. místa v podniku přilákala dostatečné množství odpovídajících uchazečů
- a) hledání vhodných prac. zdrojů
- b) informování o volných prac. místech
- c) nabízení volných prac. míst
- d) přesvědčování vhodných uchazečů
- e) jednání s uchazeči
- f) získávání info o uchazečích
- g) organizační a administr. zajištění všech činností
- výhody a nevýhody vnitřního a vnějšího náboru
o a) interní
+
• kandidáti jsou vždy orientování do organizace
• spolehlivé info o kandidátech
• cena výběru – menší
• je oceněna dobrá práce
• umožněna mobilita
-
• méně nových nápadů
• nákladný výcvik
• obavy z odmítnutí
• přeřazení neúspěšných kandidátů
• názor nadřízeného
• narušena kandidátova běžná (současná) práce
• výběr ovlivněn politikou
o b) externí
+
• kandidáti jsou potencionálním zdrojem myšlenek
• kandidáti mohou mít širší zkušenosti, nové dovednosti
• kandidáti se mohou dobře znát s konkurencí
-
• pravděpodobnost chyby výběru je vyšší, méně spolehlivé info
• dlouhá doba na zorientování a zapracování
• proces výběru může být drahý a dlouhý
- fáze procesu získávání pracovníků
o 1) identifikace potřeby – s předstihem
- popis prac. místa
- specifikace požadavků
o 2) identifikace zdrojů uchazečů
o 3) volba metod získávání prac.
o 4) volba dokumentů požadovaných od uchazečů
o 5) formulace nabídky zaměstnání
o 6) rozhodnutí o uveřejnění nabídky
o 7) předvýběr
- pravidla
o 1) info o volných místech nejprve vlastním zam.
o 2) vystupování neanonymně (v případě inzerce)
o 3) uchazeč předem informován o podmínkách
o 4) získávání zam. pouze na zákl. schopností
2) Výběr pracovníků
- úkol – rozpoznat, který z uchazečů bude pravděpodobně nejlépe vyhovovat nejen požadavkům přísl. prac. místa, ale přispěje i k harmonizaci mezilidských vztahů
- kritéria
o 1) celopodniková
o 2) konkrétních útvarů
o 3) konkrétního prac. místa
- vyhodnocení
o zkoumání dotazníků
o předběžný pohovor
o výběrový pohovor
o reference
o lékařské vyšetření
o rozhodnutí o výběru
o informování uchazeče
- životopis: model AIDA:
o A – upoutání pozornosti
o I – vzbuzení zájmu
o D – vyvolání přání kontaktovat
o A – vyprovokovat a zaujmout
- nástupní pohovor: návrh projektu
o a) hodnocení
o b) ukončení
o c) výměna info
o d) navazování kontaktu
o e) příprava tazatele
5. VNITŘNÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
VNITŘNÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
Pracovní síla
- rozhodující výrobní faktor
- otázka:
o kolik a jaké prac. bude podnik potřebovat (pers. plánování)
o kde prac. síly podnik získá
o jakým způsobem prac. síly získá a udrží
VP trh práce
- nabídka prac. míst – popt. po prac. silách – stávající zam. prac. zdroje mimo podnik (spádové území)
- nabídka prac. sil – popt. po prac. místech – všechna existující prac. místa v podniku
- pro jeho analýzu – 3 skutečnosti:
o 1) analýza stavu a pohybu prac. míst
- prac. místo
• soubor úkolů a odpovědností tvořících ve svém souhrnu prac. povinnosti 1 pracovníka
• kvalitativní charakteristika
o základem – analýza úkolů, podmínek a požadavků prac. místa
o otázky týkající se úkolů – kdo vykonává práci, pojmenování a povaha práce, proč jsou úkoly vykonávány, odpovědnost za úkoly, místo výkonu
• kvantitativní charakteristika
o počet prac. míst v org. (plánování, organizování)
o struktura prac. míst (pro koho je místo určeno – ženy, věk,…)
o prostorová strukt. prac. místa (rozmístění)
o 2) analýza stavu, pohybu, využívání prac.
- počet prac:
• okamžiková, proměnlivá veličina (sleduje se k urč. rozhodnému období = okamžiku -> kmenový stav -> okamžiková; proměnlivá -> málokdy zůstává dlouhodobě stabilní)
• evidenční počet není okamžikový
o 3) analýza trhu práce ve spádovém okolí podniku
Způsoby výpočtů počtů zaměstnanců (Ø)
1) Prostý aritmetický Ø krajních stavů
P = (PP + PK) / Z PP = počáteční stav
PK = konečný stav
2) Prostý geometrický Ø krajních stavů
- přesnější (bere v úvahu relativní přírůstek a úbytek)
P = √PP * PK
3) Přirozené logaritmy krajních stavů
P = (PP - PK) / INPK - INPP
- můžeme znázornit pomocí grafů
1) Analýza stavu
- analýza struktury zaměstnanců
- a) demografická
o a) ukazatelé podle pohlaví
- kolik mužů v og. připadá na celk. počet
PM = (PM / P) * 100
- kolik žen připadá na celk. počet
PF = (PF / P) * 100
o b) ukazatelé maskulinity a feminity
- kolik mužů připadá na 100 žen
PM = (PM / PF) * 100
- kolik žen připadá na 100 mužů
PF = (PF / PM) * 100
o c) ukazatelé podle věku
- předproduktivní
- produktivní
- poproduktivní
- b) ekonomická
o několik dílčích analýz
o dělení podle:
- a) kategorií (dělníci,…)
- b) zaměstnání – činnost, kterou zam. vykonává, aniž byl pro ni vyučen, vystudován
- c) povolání – to, co jsem vystudoval
- d) kvalifikace
- e) délky prac. doby v organizaci
- c) sociální
o vzdělání, rodinný stav, národnost, změněná prac. schopnost, náboženství
- d) prostorová
o a) vnitřní
- týká se vnitřku podniku
- 1) horizontální – defin. územně
- 2) vertikální – defin. hierarchicky
o b) vnější
- struktura podle místa bydliště (trvalého) -> souvisí s racionální dopravou do podniku = spádové území
2) Analýza pohybu prac.
S = I – E S = přírůstek počtu prac.
I = počty prac. vstupujících do podniku
E = počty prac. vystupujících z podniku
O = I + E O = celkový obrat vstupů a výstupů
- intenzívní ukazatele:
o a) intenzita vstupů zam.
i = (F / P) * 100 P = Ø evidenční počet ve fyz. osobách
o b) intenzita výstupů zam.
e = (E / P) * 100
o a) přirozené (autonomní) pohyby
+ příchody – absolventi
- odchody – důchod, smrt
o b) mechanické (iniciované) pohyby
+ příchody – návrat z mateř. dovolené, výběrové řízení
- odchody – výpověď
3) Analýza využívání pracovních sil
- otázka personálního řízení
- personální řízení
o jádrem celého podnik. řízení
o prošlo historickým vývojem
o 1) pouze pasivní role personalisty – pers. administrativa
o 2) personalista začíná hrát aktiv. roli – metody personál. práce
o 3) řízení lid. zdrojů – koncepční činnost, kt. bere v úvahu vnější faktory
o základní úkoly personálního řízení
- vytvořit dynamický soulad mezi počtem a strukturou prac. míst a počtem strukturou prac. sil v podniku
- optimální využívání prac. sil v podniku
- péče o personál. a soc. rozvoj prac.
o podílí se všichni vedoucí pracovníci a personální útvar
Počet prac. Počet personal. Prac. funkce, popis org. řešení
Méně než 150 0 – 1 Kumulace pers. a admin. činností nebo 1 personalista
150 – 250 2 1 pers. manager
1 personalista
250 – 500 3 – 4 1 person. manager
2 – 3 personalisté
o personální politika
- systém relativně stabilních zásad, jimiž se subjekt personál. politiky řídí při rozhodnutích, kt. se týkají lid. činitele
- soubor opatření, jimiž se subjekt snaží ovlivňovat lid. činit.
o personální strategie
- dosahování dlouhodobých cílů v oblasti získávání prac.
- formulace představ, nástrojů, metod naplňování cílů
o strategické personál. řízení
- praktické vyústění podnik. personál. strategie
- nástrojem je personál. plánování
o faktory ovlivňující pers. politiku a strategie podniku
- vnější
• demograf. vývoj, ekonomické faktory, sociální faktory, infrastruktura, geograf. vlivy, situace na trhu práce
- vnitřní
• právní forma spol., předmět činnosti, organická struktura, počet firem v regionu
o nástroje pers. řízení
- analýza prac. míst
- personální plánování
- zisk a výběr prac.
- hodnocení prac.
- odměňování
- rozmisťování prac.
- pdnik. vzdělávání
- prac. vztahy
- péče o prac.
- ochrana ŽP
- bezpečnost při práci
- personál. IS
- ukončování prac. poměru
Pracovní síla
- rozhodující výrobní faktor
- otázka:
o kolik a jaké prac. bude podnik potřebovat (pers. plánování)
o kde prac. síly podnik získá
o jakým způsobem prac. síly získá a udrží
VP trh práce
- nabídka prac. míst – popt. po prac. silách – stávající zam. prac. zdroje mimo podnik (spádové území)
- nabídka prac. sil – popt. po prac. místech – všechna existující prac. místa v podniku
- pro jeho analýzu – 3 skutečnosti:
o 1) analýza stavu a pohybu prac. míst
- prac. místo
• soubor úkolů a odpovědností tvořících ve svém souhrnu prac. povinnosti 1 pracovníka
• kvalitativní charakteristika
o základem – analýza úkolů, podmínek a požadavků prac. místa
o otázky týkající se úkolů – kdo vykonává práci, pojmenování a povaha práce, proč jsou úkoly vykonávány, odpovědnost za úkoly, místo výkonu
• kvantitativní charakteristika
o počet prac. míst v org. (plánování, organizování)
o struktura prac. míst (pro koho je místo určeno – ženy, věk,…)
o prostorová strukt. prac. místa (rozmístění)
o 2) analýza stavu, pohybu, využívání prac.
- počet prac:
• okamžiková, proměnlivá veličina (sleduje se k urč. rozhodnému období = okamžiku -> kmenový stav -> okamžiková; proměnlivá -> málokdy zůstává dlouhodobě stabilní)
• evidenční počet není okamžikový
o 3) analýza trhu práce ve spádovém okolí podniku
Způsoby výpočtů počtů zaměstnanců (Ø)
1) Prostý aritmetický Ø krajních stavů
P = (PP + PK) / Z PP = počáteční stav
PK = konečný stav
2) Prostý geometrický Ø krajních stavů
- přesnější (bere v úvahu relativní přírůstek a úbytek)
P = √PP * PK
3) Přirozené logaritmy krajních stavů
P = (PP - PK) / INPK - INPP
- můžeme znázornit pomocí grafů
1) Analýza stavu
- analýza struktury zaměstnanců
- a) demografická
o a) ukazatelé podle pohlaví
- kolik mužů v og. připadá na celk. počet
PM = (PM / P) * 100
- kolik žen připadá na celk. počet
PF = (PF / P) * 100
o b) ukazatelé maskulinity a feminity
- kolik mužů připadá na 100 žen
PM = (PM / PF) * 100
- kolik žen připadá na 100 mužů
PF = (PF / PM) * 100
o c) ukazatelé podle věku
- předproduktivní
- produktivní
- poproduktivní
- b) ekonomická
o několik dílčích analýz
o dělení podle:
- a) kategorií (dělníci,…)
- b) zaměstnání – činnost, kterou zam. vykonává, aniž byl pro ni vyučen, vystudován
- c) povolání – to, co jsem vystudoval
- d) kvalifikace
- e) délky prac. doby v organizaci
- c) sociální
o vzdělání, rodinný stav, národnost, změněná prac. schopnost, náboženství
- d) prostorová
o a) vnitřní
- týká se vnitřku podniku
- 1) horizontální – defin. územně
- 2) vertikální – defin. hierarchicky
o b) vnější
- struktura podle místa bydliště (trvalého) -> souvisí s racionální dopravou do podniku = spádové území
2) Analýza pohybu prac.
S = I – E S = přírůstek počtu prac.
I = počty prac. vstupujících do podniku
E = počty prac. vystupujících z podniku
O = I + E O = celkový obrat vstupů a výstupů
- intenzívní ukazatele:
o a) intenzita vstupů zam.
i = (F / P) * 100 P = Ø evidenční počet ve fyz. osobách
o b) intenzita výstupů zam.
e = (E / P) * 100
o a) přirozené (autonomní) pohyby
+ příchody – absolventi
- odchody – důchod, smrt
o b) mechanické (iniciované) pohyby
+ příchody – návrat z mateř. dovolené, výběrové řízení
- odchody – výpověď
3) Analýza využívání pracovních sil
- otázka personálního řízení
- personální řízení
o jádrem celého podnik. řízení
o prošlo historickým vývojem
o 1) pouze pasivní role personalisty – pers. administrativa
o 2) personalista začíná hrát aktiv. roli – metody personál. práce
o 3) řízení lid. zdrojů – koncepční činnost, kt. bere v úvahu vnější faktory
o základní úkoly personálního řízení
- vytvořit dynamický soulad mezi počtem a strukturou prac. míst a počtem strukturou prac. sil v podniku
- optimální využívání prac. sil v podniku
- péče o personál. a soc. rozvoj prac.
o podílí se všichni vedoucí pracovníci a personální útvar
Počet prac. Počet personal. Prac. funkce, popis org. řešení
Méně než 150 0 – 1 Kumulace pers. a admin. činností nebo 1 personalista
150 – 250 2 1 pers. manager
1 personalista
250 – 500 3 – 4 1 person. manager
2 – 3 personalisté
o personální politika
- systém relativně stabilních zásad, jimiž se subjekt personál. politiky řídí při rozhodnutích, kt. se týkají lid. činitele
- soubor opatření, jimiž se subjekt snaží ovlivňovat lid. činit.
o personální strategie
- dosahování dlouhodobých cílů v oblasti získávání prac.
- formulace představ, nástrojů, metod naplňování cílů
o strategické personál. řízení
- praktické vyústění podnik. personál. strategie
- nástrojem je personál. plánování
o faktory ovlivňující pers. politiku a strategie podniku
- vnější
• demograf. vývoj, ekonomické faktory, sociální faktory, infrastruktura, geograf. vlivy, situace na trhu práce
- vnitřní
• právní forma spol., předmět činnosti, organická struktura, počet firem v regionu
o nástroje pers. řízení
- analýza prac. míst
- personální plánování
- zisk a výběr prac.
- hodnocení prac.
- odměňování
- rozmisťování prac.
- pdnik. vzdělávání
- prac. vztahy
- péče o prac.
- ochrana ŽP
- bezpečnost při práci
- personál. IS
- ukončování prac. poměru
4. VNĚJŠÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
VNĚJŠÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
- podnik obvykle získává rozhodující množství svých zam. z obyvatelstva, které bydlí v okolí podniku = spádové území podniku
- podnik je v rozh. míře závislý na zdrojích prac. sil, které jsou v okolí s racionální vzdáleností dojíždění
- jde o poznání vývojových tendencí
- spádové území podniku
o území, z něhož je možné racionálně dojíždět do práce
o hlediska vymezení
a) analýza geografická a dopravní situace
b) denní dojížďka prac. za prací do práce
c) analýza konkurenční nabídky prac. příležitostí
d) pohlaví, věk
Trh práce
- trh, na kterém se nabízí a hledá prac. síla
- trh určen
o velikost nabídky prac. sil
o velikost nabídky prac. míst (popt. po prac. silách)
- faktory ovlivňující velikost nabídky prac. sil
o populační vývoj
o politika zaměstnanosti
- hl. státní a lokální
- cíl – zajistit funkčnost trhu práce
o existující pracovní podmínky
- mzdové podmínky – min. mzda, soc. dávky
- úprava prac. doby
- faktory ovlivňující velikost poptávky po prac. silách
o stávající věková struktura (i konkrétních podniků)
o pracovní podmínky (v konkr. podniku)
o politika zaměstnanosti (např.: povinné zaměstnávání osob se ZPS se zam. nad 25 zam. 4%)
Politika zaměstnanosti
- a) systém relativně stabilních zásad jimiž se subjekty politiky řídí při rozhodování o míře využití prac. zdrojů
- b) opatření, kterými se subjekty politiky zam. snaží ovlivňovat množství prac. zdrojů a jejich využívání
- 3 úrovně
o 1) státní
cíl – zajištění makroekonomické rovnováhy na trhu práce
opatření – propopulační politika, migrační politika, vzdělávání ob., hodnotová orientace mládeže
o 2) lokální
- ve zvýšené míře přihlíží ke specifikům konkrétního rgionu
o 3) podniková
- více autonomní
- nejprve cíle podnikové, pak až státní a lokální
- nástroje
o veřejně prospěšné práce
o společensky účelná prac. místa
o absolventské praxe
o chráněné dílny a chráněná pracoviště
o rekvalifikace
- nezaměstnaný čl.
o a) je bez práce
o b) aktivně hledá práci
o c) připravenost k nástupu do práce do 14 dnů
- míra nezaměstnanosti = u
o u = U/(E+U)*100
- U = nezaměstnané osoby
- E+U = zam. os. + nez. os.
- druhy nezaměstnanosti
o frikční – vzniká v důsledku nedokonalých info o volných prac. místech (mezi přestupy do zam.)
o strukturální – nesouladem mezi nab. a popt.
o cyklická
- živ. cyklus podniku (sezónnost)
• 1) vznik
• 2) růst
• 3) zralost (ideální pro inovaci)
• 4) úpadek (strategie sanace)
• 5) zánik (strategie znovuzrození)
Model trhu práce
1) Jednoduchý
- stabilní trh práce => n*U=z*E
2) Rozšířený
- „O“ – nepracují, ale nejsou zaregistrováni na ÚP
Přirozená míra nezaměstnanosti
- Philipsova křivka
a) základní
- inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací
- čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je mzdová inflace
- w = (Wt – Wt-1)/Wt-1
b) modifikovaná
= (Pt – Pt-1)/Pt-1
Pracovní zdroje
- pracovní populace, ve které se rekrutuje prac. síla
- ea = PEA/P * 100
o velikost společenské prac. síly je význ. charakterem eko potenciálu společnosti
o ekonomická aktivita
o PEA – počet eko aktivních osob, které trvale bydlí na sledovaném území
o P – počet obyvatel, které trvale bydlí na sledovaném území
- eaPZ = PEA/PPZ * 100
o obecná míra eko aktivity prac. zdrojů
o PPZ – celk. počet domácích prac. zdrojů, které bydlí na sledovaném území
- kritéria:
o a) biologická
o b) společensko-historická – tradice,…
- a) osoby v předproduktivním věku
- b) osoby v produktivním věku
- c) osoby v poproduktivním věku
- vlivy ovlivňující velikost prac. zdrojů – sociální,…
Pracovní síla
- a) společenská
- b) individuální
- souhrn duševních a fyzických vlastností (schopností)
- reprodukce prac. síly – podle věku - rozšířená
- prostá
- zúžená
- podnik obvykle získává rozhodující množství svých zam. z obyvatelstva, které bydlí v okolí podniku = spádové území podniku
- podnik je v rozh. míře závislý na zdrojích prac. sil, které jsou v okolí s racionální vzdáleností dojíždění
- jde o poznání vývojových tendencí
- spádové území podniku
o území, z něhož je možné racionálně dojíždět do práce
o hlediska vymezení
a) analýza geografická a dopravní situace
b) denní dojížďka prac. za prací do práce
c) analýza konkurenční nabídky prac. příležitostí
d) pohlaví, věk
Trh práce
- trh, na kterém se nabízí a hledá prac. síla
- trh určen
o velikost nabídky prac. sil
o velikost nabídky prac. míst (popt. po prac. silách)
- faktory ovlivňující velikost nabídky prac. sil
o populační vývoj
o politika zaměstnanosti
- hl. státní a lokální
- cíl – zajistit funkčnost trhu práce
o existující pracovní podmínky
- mzdové podmínky – min. mzda, soc. dávky
- úprava prac. doby
- faktory ovlivňující velikost poptávky po prac. silách
o stávající věková struktura (i konkrétních podniků)
o pracovní podmínky (v konkr. podniku)
o politika zaměstnanosti (např.: povinné zaměstnávání osob se ZPS se zam. nad 25 zam. 4%)
Politika zaměstnanosti
- a) systém relativně stabilních zásad jimiž se subjekty politiky řídí při rozhodování o míře využití prac. zdrojů
- b) opatření, kterými se subjekty politiky zam. snaží ovlivňovat množství prac. zdrojů a jejich využívání
- 3 úrovně
o 1) státní
cíl – zajištění makroekonomické rovnováhy na trhu práce
opatření – propopulační politika, migrační politika, vzdělávání ob., hodnotová orientace mládeže
o 2) lokální
- ve zvýšené míře přihlíží ke specifikům konkrétního rgionu
o 3) podniková
- více autonomní
- nejprve cíle podnikové, pak až státní a lokální
- nástroje
o veřejně prospěšné práce
o společensky účelná prac. místa
o absolventské praxe
o chráněné dílny a chráněná pracoviště
o rekvalifikace
- nezaměstnaný čl.
o a) je bez práce
o b) aktivně hledá práci
o c) připravenost k nástupu do práce do 14 dnů
- míra nezaměstnanosti = u
o u = U/(E+U)*100
- U = nezaměstnané osoby
- E+U = zam. os. + nez. os.
- druhy nezaměstnanosti
o frikční – vzniká v důsledku nedokonalých info o volných prac. místech (mezi přestupy do zam.)
o strukturální – nesouladem mezi nab. a popt.
o cyklická
- živ. cyklus podniku (sezónnost)
• 1) vznik
• 2) růst
• 3) zralost (ideální pro inovaci)
• 4) úpadek (strategie sanace)
• 5) zánik (strategie znovuzrození)
Model trhu práce
1) Jednoduchý
- stabilní trh práce => n*U=z*E
2) Rozšířený
- „O“ – nepracují, ale nejsou zaregistrováni na ÚP
Přirozená míra nezaměstnanosti
- Philipsova křivka
a) základní
- inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací
- čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je mzdová inflace
- w = (Wt – Wt-1)/Wt-1
b) modifikovaná
= (Pt – Pt-1)/Pt-1
Pracovní zdroje
- pracovní populace, ve které se rekrutuje prac. síla
- ea = PEA/P * 100
o velikost společenské prac. síly je význ. charakterem eko potenciálu společnosti
o ekonomická aktivita
o PEA – počet eko aktivních osob, které trvale bydlí na sledovaném území
o P – počet obyvatel, které trvale bydlí na sledovaném území
- eaPZ = PEA/PPZ * 100
o obecná míra eko aktivity prac. zdrojů
o PPZ – celk. počet domácích prac. zdrojů, které bydlí na sledovaném území
- kritéria:
o a) biologická
o b) společensko-historická – tradice,…
- a) osoby v předproduktivním věku
- b) osoby v produktivním věku
- c) osoby v poproduktivním věku
- vlivy ovlivňující velikost prac. zdrojů – sociální,…
Pracovní síla
- a) společenská
- b) individuální
- souhrn duševních a fyzických vlastností (schopností)
- reprodukce prac. síly – podle věku - rozšířená
- prostá
- zúžená
3. b) MOŽNOSTI SPOLUFINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT
A) Základní identifikace
- identifikace OP a výzvy
o číslo a název OP, priority a opatření dle programových dokumentů
- základní identifikace projektu
o název, časové rozmezí, místo realizace, dosah (specifick potřeby regionu) a cíle – měřitelné (globální a specifické)
- základní identifikace žadatele
o název, IČ, právní forma, adresy, kontaktní osoba, apod.
- partneři žadatele a přispívající organizace
o název, IČ, právní forma, adresy, předchozí spolupráce, zkušenosti a projekty
B) Popis projektu
- zdůvodnění a vazby
o zdůvodnění potřeby realizace (analýza potřeb, míra nezam.) – SWOT
o vazba projektu na příslušné opatření programu
o vazba projektu na jiné programy financování ze SF EU
- zaměření projektu a cílové skupiny
o cíle projektu (podpora zaměstnanosti, vzdělávání, tvorba partnerství, sociální oblast)
o specifikace sílových skupin a jejich výběru (nezaměstnaní, ohrožené skupiny na trhu práce zájemci o zahájení podnikání)
- popis činností
o popis činností (vytváření a udržení pracovních míst, rekvalifikační kurzy, poradenství, motivační aktivity, info o zprostředkující oblasti prac. uplatnění,…)
o dobrovolná opatření
o popis metod realizace a zdůvodnění výběru
- harmonogram realizace
o chronologické uspořádání činností v rámci měsíců
- rozpočet projektu
o uznatelné ná (oddělovat od neuznatelných ná !)
- zdroje financování
o příspěvek společností (SF)
o národní fin. (státní rozp. krajské rozpočty)
o soukromé fin. (partner)
o vlastní zdroje
- očekávané výsledky
o jak se zlepší postavení cílových skupin
o ukazatele projektu a kvalifikované cílové hodnoty
- horizontální témata !!
o vliv na rovné příležitosti
o vliv na živ. prostředí (udržitelný rozvoj)
o info. spol.
o místní iniciativy (spolurpáce organizací v regionu)
- inovativní přístup
o nové nástroje a formy práce
- multiplikační efekty
o případné navazující aktivity, projekty
- udržitelnost
o jak budou aktivity pokračovat po skončení podpory
- přidaná hodnota projektu
o co nového umožní podpora realizovat
- publicita a info o projektu
o konkrétní opatření pro zajištění publicity a jakým způsobem budou realizovány
- možná rizika pro realizaci
- veřejná podpora
- veřejné zakázky
o výběrová řízení
C) Charakteristika žadatele a partnerů
- charakteristika žadatele
o lidské zdroje org.
o zkušenosti s řízením projektů
- zapojení partnerů
o podíl a popis pro realizace projektu
o podíl a popis pro přípravu projektu
- složení realizačního týmu
o počet podílejících se osob a jejich zapojení
- další žádosti o podporu z veřejných zdrojů
D) Přílohy
- ověřená kopie dokladu o právním statutu žadatele
- přehled ekonomické a fin. situace
- potvrzení příspěvatele v případě spolufinancování
- prohlášení o partnerství
- souhlas místního voleného orgánu s projektem v případě, že žadatelem je orgán regionální nebo místní samosprávy
- prohlášení žadatele (včetně bezdlužnosti daní, s. z. p.)
Principy strukturální politiky
- doplňkovosti (adicionality)
- partnerství
- programování – projekt musí být v souladu s………
- koncentrace – zaměření na důležité věci
- monitorování a vyhodnocení – před začátkem, během realizace, po realizaci, a dopady
Iniciativy EU
INTERREG – podpora přeshraniční spolupráce
EQUAL – podpora rovných příležitostí na trhu práce
URBAN – podpora udržitelného rozvoje měst
LEADER – podpora rozvoje venkova
Možné způsoby spolufinancování projektů ze státních zdrojů a z EU
Program Státní zdroje EU
1. Hospodářský Programy podpory MSP (MPO, ČMZRB, a. s.) Fond pro úsporu
Programy průmyslového výzkumu a vývoje (MPO) energií
Podpora rozvoje průmyslových zón (Czechinvest) JOP
Systém invenčních pobídek v ČR Rámový program
Regionální program podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů mezinárodní spolu-
práce ve vědě a technologickém vývoji
Regionální rozvojový fond
2. Zemědělství Program obnovy venkova (MMR) ERDF
a venkov Podpůrné programy Mze EAGGF
3. Lidský Aktivní politika zaměstnanosti (MPSV)
potenciál Programy na podporu bydlení (MMR)
4. Doprava a Státní fond dopr. infrastruktury ERDF
technická in-
frastruktura Výstavba a obnova ČOV, kanalizací, vodovodů a úpraven vod (MZe) Kohezní fond
Program na podporu rozvoje municipální infrastruktury
5. Životní pros-
tředí a ochra- Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie Fond čistoty ovzduší v příhraničních regio-
na přírody a SFŽP ČR nech s Německem
krajiny podpory MŽP a MZe ERDF
Kohezní fond
6. Cestovní ruch a lázeňství Regionální program podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů (MMR) ERDF
Státní program podpory rozvoje cest. ruchu (MMR)
Podpora rozvoje turistických regionů (ČCCR)
Poskytování příspěvků na zachování a obnovu kulturních památek (MK)
7.Vnější vztahy Česko-německý fond budoucnosti ERDF
- identifikace OP a výzvy
o číslo a název OP, priority a opatření dle programových dokumentů
- základní identifikace projektu
o název, časové rozmezí, místo realizace, dosah (specifick potřeby regionu) a cíle – měřitelné (globální a specifické)
- základní identifikace žadatele
o název, IČ, právní forma, adresy, kontaktní osoba, apod.
- partneři žadatele a přispívající organizace
o název, IČ, právní forma, adresy, předchozí spolupráce, zkušenosti a projekty
B) Popis projektu
- zdůvodnění a vazby
o zdůvodnění potřeby realizace (analýza potřeb, míra nezam.) – SWOT
o vazba projektu na příslušné opatření programu
o vazba projektu na jiné programy financování ze SF EU
- zaměření projektu a cílové skupiny
o cíle projektu (podpora zaměstnanosti, vzdělávání, tvorba partnerství, sociální oblast)
o specifikace sílových skupin a jejich výběru (nezaměstnaní, ohrožené skupiny na trhu práce zájemci o zahájení podnikání)
- popis činností
o popis činností (vytváření a udržení pracovních míst, rekvalifikační kurzy, poradenství, motivační aktivity, info o zprostředkující oblasti prac. uplatnění,…)
o dobrovolná opatření
o popis metod realizace a zdůvodnění výběru
- harmonogram realizace
o chronologické uspořádání činností v rámci měsíců
- rozpočet projektu
o uznatelné ná (oddělovat od neuznatelných ná !)
- zdroje financování
o příspěvek společností (SF)
o národní fin. (státní rozp. krajské rozpočty)
o soukromé fin. (partner)
o vlastní zdroje
- očekávané výsledky
o jak se zlepší postavení cílových skupin
o ukazatele projektu a kvalifikované cílové hodnoty
- horizontální témata !!
o vliv na rovné příležitosti
o vliv na živ. prostředí (udržitelný rozvoj)
o info. spol.
o místní iniciativy (spolurpáce organizací v regionu)
- inovativní přístup
o nové nástroje a formy práce
- multiplikační efekty
o případné navazující aktivity, projekty
- udržitelnost
o jak budou aktivity pokračovat po skončení podpory
- přidaná hodnota projektu
o co nového umožní podpora realizovat
- publicita a info o projektu
o konkrétní opatření pro zajištění publicity a jakým způsobem budou realizovány
- možná rizika pro realizaci
- veřejná podpora
- veřejné zakázky
o výběrová řízení
C) Charakteristika žadatele a partnerů
- charakteristika žadatele
o lidské zdroje org.
o zkušenosti s řízením projektů
- zapojení partnerů
o podíl a popis pro realizace projektu
o podíl a popis pro přípravu projektu
- složení realizačního týmu
o počet podílejících se osob a jejich zapojení
- další žádosti o podporu z veřejných zdrojů
D) Přílohy
- ověřená kopie dokladu o právním statutu žadatele
- přehled ekonomické a fin. situace
- potvrzení příspěvatele v případě spolufinancování
- prohlášení o partnerství
- souhlas místního voleného orgánu s projektem v případě, že žadatelem je orgán regionální nebo místní samosprávy
- prohlášení žadatele (včetně bezdlužnosti daní, s. z. p.)
Principy strukturální politiky
- doplňkovosti (adicionality)
- partnerství
- programování – projekt musí být v souladu s………
- koncentrace – zaměření na důležité věci
- monitorování a vyhodnocení – před začátkem, během realizace, po realizaci, a dopady
Iniciativy EU
INTERREG – podpora přeshraniční spolupráce
EQUAL – podpora rovných příležitostí na trhu práce
URBAN – podpora udržitelného rozvoje měst
LEADER – podpora rozvoje venkova
Možné způsoby spolufinancování projektů ze státních zdrojů a z EU
Program Státní zdroje EU
1. Hospodářský Programy podpory MSP (MPO, ČMZRB, a. s.) Fond pro úsporu
Programy průmyslového výzkumu a vývoje (MPO) energií
Podpora rozvoje průmyslových zón (Czechinvest) JOP
Systém invenčních pobídek v ČR Rámový program
Regionální program podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů mezinárodní spolu-
práce ve vědě a technologickém vývoji
Regionální rozvojový fond
2. Zemědělství Program obnovy venkova (MMR) ERDF
a venkov Podpůrné programy Mze EAGGF
3. Lidský Aktivní politika zaměstnanosti (MPSV)
potenciál Programy na podporu bydlení (MMR)
4. Doprava a Státní fond dopr. infrastruktury ERDF
technická in-
frastruktura Výstavba a obnova ČOV, kanalizací, vodovodů a úpraven vod (MZe) Kohezní fond
Program na podporu rozvoje municipální infrastruktury
5. Životní pros-
tředí a ochra- Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie Fond čistoty ovzduší v příhraničních regio-
na přírody a SFŽP ČR nech s Německem
krajiny podpory MŽP a MZe ERDF
Kohezní fond
6. Cestovní ruch a lázeňství Regionální program podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů (MMR) ERDF
Státní program podpory rozvoje cest. ruchu (MMR)
Podpora rozvoje turistických regionů (ČCCR)
Poskytování příspěvků na zachování a obnovu kulturních památek (MK)
7.Vnější vztahy Česko-německý fond budoucnosti ERDF
3. a) MOŽNOSTI SPOLUFINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ EU
MOŽNOSTI SPOLUFINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ EU
- 4. 10. 1993 – v Lucemburku podepsána Evropská dohoda o přidružení ČR k EU
- 1996 – podána oficiální přihláška ČR do EU
- 16. 4. 2003 – v Aténách podepsána smlouva o přistoupení ČR k EU
- 14. 6. 2003 – občané ČR rozhodli v referendu o vstupu do EU
- 1. 11. 2004 – vstup ČR do EU
Internet
- www.europa.eu.int\esf
- www.strukturalni-fondy.cz
- www.mpsv.cz
- www.nvf.cz\esf
- www.msmt.cz
Politika soudržnosti
Nové pojetí regionálního rozvoje (Evropa 2000 +)
- posílení významu tzv. měkkých opatření (nehmotných investic)
- orientace na sféru lidských zdrojů
- rozvíjení poradenství pro obce, města, regiony a podn. subjekty
- podpora zřizování hospodářských a technologických parků
Strukturální fondy EU
ERDF
- European Regional Development Fond
- Evropský fond pro rozvoj regionů
- úkoly:
o řešit region. rozdíly v rámci EU
o podporovat stabilní a trvale udržitelný rozvoj
- oblasti činnosti:
o produktivní investice do vytváření a udržení tvalých prac. příl.
o infrastruktura
o technická pomoc
o vnitřní potenciál
ESF
-
- Evropský strukturální fond
- úkoly:
o rozvoj lidských zdrojů a zaměstnanost
- oblasti činnosti:
o podpora víceletých národních akčních plánů
- aktivní politika na trhu práce na podporu intergrace
- sociální zařazení a stejné příležitosti
- systém celoživotního vzdělávání
- školení pro inovaci a adaptabilitu
- vyšší účast žen v prac. procesu
o místní rozvoj, Pakty
EAGGF – G
-
- Evropský poradní a záruční fond pro zemědělství
- úkoly:
o podpora jednotné zemědělské politiky a zlepšení zemědělských struktur
- obl. činnosti:
o podpůrná opatření
- předčasný odchod do důchodu
- zemědělská ekologie
- lesnictví
- méně oblíbené oblasti
o další opatření
- restrukturalizace farem
- podpora mladým farmářům
- školení
- zpracování a marketing (turismus)
o opatření pro rozvoj vesnice
FIFG
-
- Finanční směrnice pro rybolov
- úkoly:
o rovnovážné řízení zdrojů a konkurenční struktury
- obl. činnosti:
o posílení konkurenceschopnosti
o opatření trvale zjišťující rovnováhu nab. a popt.
o zpracování a marketing
Kohezní fond
- zaměření:
o financování projektů dotýkajících se problematiky ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje
o financování projektů společného zájmu v oblasti dopravní infrastruktury, které jsou součástí realizace transevropských sítí
- navíc může Kohezní fond také financovat studie a opatření technické pomoci (přípravné studie, komparativní studie odhadující vliv pomoci Společenství, úpravy a změny nezbytné pro realizaci projektů atd.), které podporují projekty ve dvou výše naznačených oblastech
- vytvořen Maastrickou smlouvou (1993)
- má posílit hospodářskou a sociální soudržnost
- vazba na spojení hospodářské a měnové unie
- kdo jej může využívat:
o země s HDP na obyvatele pod 90% EU
o projekty v oblasti dopravy a životního prostředí
- roční rozpočet – 2,6 mld. EURo
- Kohezní čtyřka
o 4 nejchudší země – podle HDP na hlavu
o Španělsko, Řecko, Portugalsko, Irsko
- kontrola nároku na využívání v r. 2003
Cílové oblasti strukturální politiky EU
- 1) Podpora rozvoje a strukturálních změn v zaostávajících regionech
o celá ČR mimo Prahy; Španělsko, Porutgalsko,…
o Společný regionální OP – 38,5%
o OP Průmysl a podnikání – 15%
o OP Rozvoj lidských zdrojů – 21%
o OP Rozvoj venkova – 12%
o OP Infrastruktura – 13,5%
o celková alokace pro ČR 1286,4 mil EUR (41,8 mld ES)
- 2) Podpora ekonomické a sociální konverze strukturálně postižených oblastí
o dříve těžba uhlí – S Čechy, S Morava,…
o NUTS
- I. Celá ČR
- II. Regiony soudržnosti (počet obyv. – 1 mil.)
- III. Kraje
- IV. Okresy
- V. Obce, města
- 3) Rozvoj lidských zdrojů
- max. podíl podpory ES – 75% veřejných nebo ekvivalentních zdrojů
- řídící orgány program. dokumentů:
Programový dokument Řídící orgán programu
1. Rámec podpory Společenství MMR
2. Společný regionální operační program (SROP) MMR
3. OP Průmysl a podnikání MMO
4. OP Rozvoj lidských zdrojů MPSV
5. OP Infrastruktura MEP
6. OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství MZe
OP Průmysl a podnikání
- priority:
o 1) rozvoj podnikatelského prostředí
o 2) rozvoj konkurenceschopnosti podniků
o 3) Technická asistence
Evropský sociální fond
- OP Rozvoj lidských zdrojů
o Opatření 4.1 – zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zam. na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti
o Opatření 4.2 – specifické vzdělávání
Žádost o příspěvek z ESF
- struktura:
o A) zákl. identifikace
o B) popis projektu
o C) charakt. žadatele a partnerů
o D) přílohy
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
vrtačka, zakružovačka, soustruh
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen
2. HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY
HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY
- souvisí s kvalitou hospodaření (s výší nákladů)
Členění materiálu
- a) materiál základní – tvoří podstatu výrobku
- b) pomocný materiál – zabezpečuje průběh výrobního procesu (oleje, mazadla, lepidla,…)
Ukazatel (koeficient) nákladovosti
Kn = N / V
N = ná na výkony
V = výkony podniku
Efektivnost podniku
- jak posuzujeme afektivnost
- kdo je spotřebitelem
- efektivnost
o z hlediska účelovosti (kdo je spotřebitel)
o z hlediska hospodárnosti (vstup -> výstup)
- hospodárnost
o 2 formy
úspornostní – minimalizace věcných činitelů
účinnostní – pro daný rozsah hledám max. efekt
- ekonomická efektivnost
o E = output / input
output – efekt, užitek, užiteč. efekt, výsl.
input – vynaložené ná
Funkce nákladů
- eko praxe rozlišuje 2 skupiny ná
o vlastní ná výroby (služby)
o celkové ná hosp. celku (firmy)
- zákl. funkce vlast. ná
o evidenční (struktura vlast. ná, eviduje a oceňuje ná položky)
o srovnávací – komparativní (hodnotí jednotl. kombinace užití zdrojů – porovnání inputů)
o stimulační (souvisí se systémem hmotné zainteresovanosti zaměstnanců)
Členění nákladů
- podle účelu vynaložení
o technologické
o na obsluhu a řízení výroby
o na řízení správy firmy
- podle jednotl. fází koloběhu hosp. prostředků
o ná na pořízení
o ná na výrobu
o ná na odbyt
- druhové členění ná
o pro sledování, vyhodnocování, plánování ná na výrobu v rámci podniku, závodu,…
o ná vynaložené živé práce – osobní ná (mzdy, s. z. p.,…)
o ná spotřeby hmot. prostředků (mat., suroviny, polotovary,…)
o ná opotřebení dl. maj. – odpisy
o ná za bezprostřed. peněžní úhrady (úroky)
o ná zap ráce a služby exter. subj.
- kalkulační členění výrob. ná
o zákl. metodickým prostředkem rozpočetnictví
o provádí se podle kalkul. vzorce (kalk. jed.)
o podle objemu výroby
- mění se odlišně
- fixní – vkládají se jednorázově
- variabilní
• proměnné
• proporcionální (ná - výkon)
• degresivní (ná <> výkon)
o přímé
- materiálové ná
• mat., který tvoří podstatu výr. bezprostřední spotřeba na výr.
- mzdové ná
• mzdy výr. dělníků – přímo se podílejí
- ostatní přímé ná
• používají se ve zvláštních případech
o nepřímé (režijní)
- nájem, doprava, příspěvky na soc. zab., náhrada mzdy na dov.
- režie
• a) dílenská (provozová)
• b) celopodniková (závodová)
• a) výrobní
• b) správní
Kalkulace nákladů
- zákl. kalkulace
o 2 skupiny
- vlastní ná (z hlediska struktury, období jejich vzniku)
- cenové (spojené s tvorbou ceny)
- kalkul. jsou vymezeny 3 zákl. prvky
o objem kalk. (co budu propočítávat, sledovat)
o obsah kalk. (rozsah zjišť. ná)
o forma kalk. (struktura ná položek)
- kalk. vlastních ná
o jsou využívány kalk. pro oceňování outputů
o stanovení VP ceny
o kalk. vede ke stanovení rozpočtu
o pro kontrolu a rozbor hospodárnosti výr. procesů
o členění:
- a) podle časové souvislosti
• předběžné kalk. (před výr.)
• dodatečné
- b) podle účelu
• postupné (pro jednotl. výr. fáze)
• průběžné (souhrn ná v daném čase)
- c) podle fce pořízení ná
• propočtové
o zásadní význam využití metody porovnání 2 sousedních výrobků
• plánové
o počítají se zpravidla před zahájením výroby, musí se dynamicky měnit s vnějšími vlivy
• operativní
o tech. připr. výroby – konstrukce, technologie, příprava projekt. dokum.)
• výsledná
o vyčísluje přísl. skutečné ná
o a) okamžikové
- součet všech realiz. ná kokrét. výr. k urč. datu
o b) intervalové
- skuteč. ná vynaložené za urč. období
o kalk. vzorec => VN = M (ná na mat. a polot.) + m (ná na přímé mzdy) + R (režijní ná)
o metody kalkulací VN
- jednoduché
• prostým dělením
o při hromad. výr. 1 druhu výr. + 1 technologie
• dělením s 1 řadou ekvivalentních čísel
o při výrobě několika druhů výr. ze stejné suroviny a stejná technologie (např. barva X rozměry)
• dělením se 2 < řadami ekvival. čísel
o při výrobě diferenciace více hledisek (technologie,…)
• přírážk. kalkulace
o při řešení několika druhů výr. s různou skladbou ná (musíme si určit rozvrh. základnu)
• kalk. neúplných ná
o metoda variabil. ná – přespěvku na úhrady
o vychází z analýzy var. ná
o C – (M + m Rv) = RF + z
- C = cena produktu
- z = zisk
- Rv = variabilní část režijních ná
- fázová
• součet podílu ná na postupně probíhající fáze výr.
- stupňová
• součet ná výr. procesů, které se skládají z více technol. sam. ukončených úseků (stupňů)
- zakázková
• nositelem ná je zakázka (output), skutečné ná se zpravidla zjišťují po vyhotovení outputu
Osobní ná – funkce lidského činitele ve výrobních procesu
- člověk je nositelem práce, rozhodování a ná
- člověk je:
o motivované individuum
o koaliční partner
- souvisí s kvalitou hospodaření (s výší nákladů)
Členění materiálu
- a) materiál základní – tvoří podstatu výrobku
- b) pomocný materiál – zabezpečuje průběh výrobního procesu (oleje, mazadla, lepidla,…)
Ukazatel (koeficient) nákladovosti
Kn = N / V
N = ná na výkony
V = výkony podniku
Efektivnost podniku
- jak posuzujeme afektivnost
- kdo je spotřebitelem
- efektivnost
o z hlediska účelovosti (kdo je spotřebitel)
o z hlediska hospodárnosti (vstup -> výstup)
- hospodárnost
o 2 formy
úspornostní – minimalizace věcných činitelů
účinnostní – pro daný rozsah hledám max. efekt
- ekonomická efektivnost
o E = output / input
output – efekt, užitek, užiteč. efekt, výsl.
input – vynaložené ná
Funkce nákladů
- eko praxe rozlišuje 2 skupiny ná
o vlastní ná výroby (služby)
o celkové ná hosp. celku (firmy)
- zákl. funkce vlast. ná
o evidenční (struktura vlast. ná, eviduje a oceňuje ná položky)
o srovnávací – komparativní (hodnotí jednotl. kombinace užití zdrojů – porovnání inputů)
o stimulační (souvisí se systémem hmotné zainteresovanosti zaměstnanců)
Členění nákladů
- podle účelu vynaložení
o technologické
o na obsluhu a řízení výroby
o na řízení správy firmy
- podle jednotl. fází koloběhu hosp. prostředků
o ná na pořízení
o ná na výrobu
o ná na odbyt
- druhové členění ná
o pro sledování, vyhodnocování, plánování ná na výrobu v rámci podniku, závodu,…
o ná vynaložené živé práce – osobní ná (mzdy, s. z. p.,…)
o ná spotřeby hmot. prostředků (mat., suroviny, polotovary,…)
o ná opotřebení dl. maj. – odpisy
o ná za bezprostřed. peněžní úhrady (úroky)
o ná zap ráce a služby exter. subj.
- kalkulační členění výrob. ná
o zákl. metodickým prostředkem rozpočetnictví
o provádí se podle kalkul. vzorce (kalk. jed.)
o podle objemu výroby
- mění se odlišně
- fixní – vkládají se jednorázově
- variabilní
• proměnné
• proporcionální (ná - výkon)
• degresivní (ná <> výkon)
o přímé
- materiálové ná
• mat., který tvoří podstatu výr. bezprostřední spotřeba na výr.
- mzdové ná
• mzdy výr. dělníků – přímo se podílejí
- ostatní přímé ná
• používají se ve zvláštních případech
o nepřímé (režijní)
- nájem, doprava, příspěvky na soc. zab., náhrada mzdy na dov.
- režie
• a) dílenská (provozová)
• b) celopodniková (závodová)
• a) výrobní
• b) správní
Kalkulace nákladů
- zákl. kalkulace
o 2 skupiny
- vlastní ná (z hlediska struktury, období jejich vzniku)
- cenové (spojené s tvorbou ceny)
- kalkul. jsou vymezeny 3 zákl. prvky
o objem kalk. (co budu propočítávat, sledovat)
o obsah kalk. (rozsah zjišť. ná)
o forma kalk. (struktura ná položek)
- kalk. vlastních ná
o jsou využívány kalk. pro oceňování outputů
o stanovení VP ceny
o kalk. vede ke stanovení rozpočtu
o pro kontrolu a rozbor hospodárnosti výr. procesů
o členění:
- a) podle časové souvislosti
• předběžné kalk. (před výr.)
• dodatečné
- b) podle účelu
• postupné (pro jednotl. výr. fáze)
• průběžné (souhrn ná v daném čase)
- c) podle fce pořízení ná
• propočtové
o zásadní význam využití metody porovnání 2 sousedních výrobků
• plánové
o počítají se zpravidla před zahájením výroby, musí se dynamicky měnit s vnějšími vlivy
• operativní
o tech. připr. výroby – konstrukce, technologie, příprava projekt. dokum.)
• výsledná
o vyčísluje přísl. skutečné ná
o a) okamžikové
- součet všech realiz. ná kokrét. výr. k urč. datu
o b) intervalové
- skuteč. ná vynaložené za urč. období
o kalk. vzorec => VN = M (ná na mat. a polot.) + m (ná na přímé mzdy) + R (režijní ná)
o metody kalkulací VN
- jednoduché
• prostým dělením
o při hromad. výr. 1 druhu výr. + 1 technologie
• dělením s 1 řadou ekvivalentních čísel
o při výrobě několika druhů výr. ze stejné suroviny a stejná technologie (např. barva X rozměry)
• dělením se 2 < řadami ekvival. čísel
o při výrobě diferenciace více hledisek (technologie,…)
• přírážk. kalkulace
o při řešení několika druhů výr. s různou skladbou ná (musíme si určit rozvrh. základnu)
• kalk. neúplných ná
o metoda variabil. ná – přespěvku na úhrady
o vychází z analýzy var. ná
o C – (M + m Rv) = RF + z
- C = cena produktu
- z = zisk
- Rv = variabilní část režijních ná
- fázová
• součet podílu ná na postupně probíhající fáze výr.
- stupňová
• součet ná výr. procesů, které se skládají z více technol. sam. ukončených úseků (stupňů)
- zakázková
• nositelem ná je zakázka (output), skutečné ná se zpravidla zjišťují po vyhotovení outputu
Osobní ná – funkce lidského činitele ve výrobních procesu
- člověk je nositelem práce, rozhodování a ná
- člověk je:
o motivované individuum
o koaliční partner
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)