INVESTIČNÍ ČINNOST
Efektivnost investice – hodnocení (jednotlivé kroky):
1. účelnost (analýza – kapacitní propočty – využití stávající kapacity; analýza trhů – trendy technologie, rozvoje, životní prostředí)
2. varianty – definování (stávající stav –modernizace – nová investice)
3. náklady (a X b se liší spolehlivostí odhadů očekávaných nákladů i metodikou – u strojní části lze odhad provést snadněji):
a) strojní část
b) stavební vybavení
4. výnosy (v podstatě pouhé odhady; faktor času, inflace, kursy)
5. náklady na kapitál = na kolik přijde kapitál, kterým budeme investici hradit
[ a) optimální kapitálová struktura; b) ekonomická přidaná hodnota ]
[ Ka = Wd * Kd (1 – d) + Wp * Kp + Ws * Ks + Wz * Kz
W = podíly jednotl. kapitálových (cizích) zdrojů
Kd = bankovní úroková míra
WpKp = podíl prioritních akcií X dividend)
WsKs = běžné akcie (podíl X dividenda)
WzKz = nerozdělený zisk = samofinancování
Kz = náklad spojený se samofinancováním (= oportunitní) ] = % náklady na kapitál
vyjádřené úrokovou mírou
6. vlastní propočti efektivnosti jednotlivých variant = až v závěru se počítají ukazatele:
a) rentabilita investic (výnosnost) = průměrný roční ČZ / IN (investiční náklady) (ROI)
výsledek bude index – podniky mají určenou svoji hranici (odvozenou od nákladů na kapitál), podle které se porovnává
b) doba splacení = CF (cash flow) / IN
načítá se za každý rok, až dosáhneme výsledku 1; počet let = počet výpočtů
c) čistá současná hodnota = SHCF (současná hodnota CF) -- IN
n
CFt / (1 + i)t -- IN
t - 1
t = léta provozu investice; i = viz dále d); -- IN = zjištěné hodnoty se porovnávají s IN (pokud jsou vyšší, investice se nevyplatí)
d) vnitřní výnosové procento (= vnitřní podniková úroková míra) = hledáme „i“ = Ka (pro blbé, tedy hlavně pro mě: Ka jsme počítali viz výše ad 5)
e) porovnání dvou vylučujících se variant (bez faktoru času, musí být srovnatelné např. z hlediska životnosti, výkonnosti apod.):
- zda se vyplatí investovat do nové varianty – nižší náklady v provozu X nižší investice do modernizace – vyšší provozní náklady
(N1 – N2) / (I2 – I1) = koeficient efektivnosti dodatečných IN (srovnej s podnikovou normou životnosti); výsledný koeficient srovnáme s vnitropodnikovou normou výnosnosti – podle toho vybíráme levnější X dražší variantu
N = roční provozní náklady; I = investiční náklady
reciprocká hodnota = doba úhrady (= otočené čitatele a jmenovatele); výsledek = počet let za které se vyrovná vyšší investiční náklady, srovnává se s životností
více variant: sestavíme pořadí
Takto zjistíme pouze relativní efektivnost (výhodnost), žádná z těchto variant nemusí splňovat kritéria podniku na efektivnost.
VÝROBNÍ ČINNOST
= další oblast podnikových činností; = přeměna vstupu na výstupy (suroviny, materiál, energie - lidská práce + stroje - výrobky, služby apod.)
- nejlepší kombinace výrobních činitelů, stanovení nejefektivnější kombinace (jaká potřeba strojů, pracovní síly k zajištění výroby)
2 okruhy pro šetření:
1. výchozí – co vyrábět (určuje trh – jaké výrobky, sortiment, množství, v jakých časových dispozicích) = jak bude formulován náš výrobní program
2. na čem vyrobit (technologie, způsob organizování výroby, výrobní kapacity k dispozici, možnosti)
AD 1: výrobní program = charakterizován 4 složkami:
1) objem – zjištění objemu výroby na základě fyzikálních ukazatelů (naturální)
- velmi malé použití v praxi, většinou je třeba použít tzv. smluvní – převedené ukazatele = přepočtené na jednu stejnou hodnotu předem smluvenou X ukazatele hodnotové – celá řada podle toho, co zahrnují
- Ukazatele objemu výroby:
Hrubý výrobní obrat (součet objemů výroby v Kč za všechny
vnitropodnikové faktory bez ohledu na použití
vně X mimo podniku)
- vnitropodnikový obrat
= hrubá výroba (nezahrnuje vnitropodnikový obrat, ale obsahuje
nedokončenou výrobu, kterou nelze realizovat na
trhu)
- změna stavu NV
= výroba, zboží (= určeno pro realizaci)
- suroviny, materiál, odpisy (= zjištění našeho přínosu do výroby = odečteme,
co není naším produktem)
= čistá výroba (přidaná hodnota) (= mzdy + zisk)
2) nomenklatura = přehled druhů výrobků (položek), které podnik vyrábí (české podniky mají současně příliš širokou = příliš mnoho různých druhů ( = podniky jsou méně zranitelnější; = problémy s technickou úrovní; ceny krátké série = drahá výroba) a příliš úzkou nomenklaturu = u výrobků zařazených ve výrobním programu nejsme schopni uskutečňovat různé modely a varianty = jen základní provedení, avšak efektivnost trhu spočívá právě v modelech a variantách; východisko = zúžit nomenklaturu a rozšířit varianty těch výrobků, které zůstanou)
3) sortiment = množstevní vyjádření nomenklatury (kolik kterého výrobku – nomenklatury)
4) jakost = schopnost výrobku splnit požadavky, které jsou na něj kladeny (podniky se mají snažit o 100% jakost, všechny výrobky mají odpovídat určeným požadavkům); vedle jakosti je třeba rozlišit úroveň parametrů (špičková firma X průměrná úroveň, i mírně podprůměrná úroveň může být žádoucí, pokud jsou takové parametry určeny); tato úroveň by měla být odpovídající trhu (= jakou je trh ochoten akceptovat)
AD 2:
- plánování, rozhodování o investicích, podle požadavků zákazníků – jaké kapacity potřebujeme mít k dispozici;
- kapacita = schopnost vyrobit určité množství výroby za danou časovou jednotku v optimálních podmínkách = optimální kvalifikace, suroviny atd. (skutečná výroba bude mít VŽDY odchylky)
Žádné komentáře:
Okomentovat