Zkušenosti s desinflačními politikami v posledních dvou desetiletích ovšem přivedly neoklasické i
keynesiánské ekonomy ke společnému názoru, že k úspěšnému snižování míry inflace je nutné snížit inflační
očekávání veřejnosti. Jinými slovy, míra inflace bude skutečně klesat bez výrazného růstu nezaměstnanosti
pouze tehdy, pokud bude klesat očekávaná míra inflace. Nejdůležitějším faktorem při snižování očekávané míry
inflace je kredibilita desinflační politiky. Kredibilní je pouze taková politika, kdy lidé skutečně věří, že to
centrální banka a vláda myslí s bojem proti inflaci vážně. Neoklasičtí ekonomové tvrdí, že pouze politika
rychlého snižování míry růstu peněžní zásoby může být dostatečně kredibilní, neboť vede k rychlému a
viditelnému poklesu skutečné míry inflace a následně i k poklesu očekávané míry inflace. Naopak účinky
gradualistické politiky nejsou zpočátku příliš viditelné a očekávaná míra inflace proto může klesat pouze pomalu
a se značným zpožděním. Keynesiánští ekonomové ovšem argumentují tím, že politika ostrého řezu není o nic
více kredibilní, neboť její nepříznivé důsledky jsou natolik výrazné, že lidé stěží uvěří tomu, že vláda a centrální
banka od takové politiky brzy neustoupí.
desinflační politiky
Skutečností je ovšem to, že desinflační politiky často nebývají dostatečně kredibilní. Důvodem jsou
především politicky nepopulární důsledky, které s sebou desinflační politiky přinášejí. Prvním problémem je to,
že snížení míry inflace se alespoň krátkodobě odrazí v růstu nezaměstnanosti, což je samozřejmě politicky velmi
nepopulární. Druhá obtíž spočívá ve skutečnosti, že vysoká míra inflace je obvykle spojena s výrazným
deficitem státního rozpočtu, který vláda financuje tištěním peněz. Desinflační politika v tomto případě znamená,
že musí dojít nejen k poklesu míry růstu peněžní zásoby, ale i k poklesu státních výdajů. A to je skutečně
politicky velmi obtížné. Tyto skutečnosti mohou vést k tomu, že desinflační politika je vyhlášena, ale po čase je
od ní pod politickými tlaky ustoupeno. Pokud lidé nevěří vyhlášené desinflační politice a vláda od ní skutečně
brzy ustoupí, tak bude pouze dále přetrvávat vysoká míra inflace. Pokud ovšem lidé nevěří vyhlášené desinflační
politice, a vláda ji ale přesto tvrdě provádí, může dojít k nepříjemné a déletrvající recesi. V tomto případě může
mít desinflační politika skutečně velké náklady.
především politicky nepopulární důsledky, které s sebou desinflační politiky přinášejí. Prvním problémem je to,
že snížení míry inflace se alespoň krátkodobě odrazí v růstu nezaměstnanosti, což je samozřejmě politicky velmi
nepopulární. Druhá obtíž spočívá ve skutečnosti, že vysoká míra inflace je obvykle spojena s výrazným
deficitem státního rozpočtu, který vláda financuje tištěním peněz. Desinflační politika v tomto případě znamená,
že musí dojít nejen k poklesu míry růstu peněžní zásoby, ale i k poklesu státních výdajů. A to je skutečně
politicky velmi obtížné. Tyto skutečnosti mohou vést k tomu, že desinflační politika je vyhlášena, ale po čase je
od ní pod politickými tlaky ustoupeno. Pokud lidé nevěří vyhlášené desinflační politice a vláda od ní skutečně
brzy ustoupí, tak bude pouze dále přetrvávat vysoká míra inflace. Pokud ovšem lidé nevěří vyhlášené desinflační
politice, a vláda ji ale přesto tvrdě provádí, může dojít k nepříjemné a déletrvající recesi. V tomto případě může
mít desinflační politika skutečně velké náklady.
Ekonomové, kteří zastávají spíše neoklasická stanoviska
Ekonomové, kteří zastávají spíše neoklasická stanoviska, doporučují, aby byla desinflace zavedena ostrým
řezem - tj. jednoznačným a rychlým snížením tempa růstu peněžní zásoby. Domnívají se, že tato strategie je
schopna zajistit rychlé snížení míry inflace na přijatelnou míru, i když připouštějí možnost krátkodobého poklesu
hospodářské aktivity a růstu nezaměstnanosti. V neoklasických modelech se ceny, mzdy a očekávání rychle
přizpůsobují změnám peněžní zásoby a růst nezaměstnanosti by měl být pouze dočasný a nepříliš velký.
Keynesiánští ekonomové se naopak domnívají, že důsledkem prudkého snížení tempa růstu peněžní zásoby
bude prudká recese a výrazný růst nezaměstnanosti. Jejich modely jsou založeny na tom, že cenové a mzdové
kontrakty jsou uzavírány na dlouhou dobu dopředu a jejich rychlé přizpůsobování na změny peněžní zásoby by
znamenalo příliš vysoké přeceňovací náklady. Proto se budou ceny a mzdy měnit v reakci na desinflační politiku
pomalu a v delším časovém období, které bude provázeno recesí a vysokou nezaměstnaností. Proto keynesiánci
doporučují gradualistickou desinflační politiku - tj. postupné snižování míry růstu peněžní zásoby v průběhu
několika let. I tato politika ovšem povede podle nich k mírnému poklesu hospodářské aktivity a omezenému
růstu nezaměstnanosti.
řezem - tj. jednoznačným a rychlým snížením tempa růstu peněžní zásoby. Domnívají se, že tato strategie je
schopna zajistit rychlé snížení míry inflace na přijatelnou míru, i když připouštějí možnost krátkodobého poklesu
hospodářské aktivity a růstu nezaměstnanosti. V neoklasických modelech se ceny, mzdy a očekávání rychle
přizpůsobují změnám peněžní zásoby a růst nezaměstnanosti by měl být pouze dočasný a nepříliš velký.
Keynesiánští ekonomové se naopak domnívají, že důsledkem prudkého snížení tempa růstu peněžní zásoby
bude prudká recese a výrazný růst nezaměstnanosti. Jejich modely jsou založeny na tom, že cenové a mzdové
kontrakty jsou uzavírány na dlouhou dobu dopředu a jejich rychlé přizpůsobování na změny peněžní zásoby by
znamenalo příliš vysoké přeceňovací náklady. Proto se budou ceny a mzdy měnit v reakci na desinflační politiku
pomalu a v delším časovém období, které bude provázeno recesí a vysokou nezaměstnaností. Proto keynesiánci
doporučují gradualistickou desinflační politiku - tj. postupné snižování míry růstu peněžní zásoby v průběhu
několika let. I tato politika ovšem povede podle nich k mírnému poklesu hospodářské aktivity a omezenému
růstu nezaměstnanosti.
Anticipovaná inflace a nepružné mzdy
Nyní sledujme, k jakým závěrům dochází teoretické koncepce, založené na předpokladu jisté strnulosti mezd
a cen. Tento předpoklad je založen na tvrzení, že v ekonomice jsou uzavírány dlouhodobé kontrakty, které do
jisté míry brání růstu mezd a cen. Podívejme se na znázornění této situace v obr. 12.7 b). Opět vyjdeme z toho,
že je očekáváno zvýšení agregátní poptávky, ke kterému skutečně dojde, takže křivka agregátní poptávky se
posune z AD0 na AD1. Tomu by v modelu racionálních očekávání měla odpovídat reakce agregátní nabídky.
Křivka očekávané agregátní nabídky bude ESRAS, průsečík křivek EAD a ESRAS (bod B) bude určovat
očekávanou cenovou hladinu.
Ale zmiňovaná strnulost mezd a cen zabrání tomu, aby se skutečná křivka SRAS posunula až na úroveň
křivky ESRAS, takže skutečná agregátní nabídka je znázorněna křivkou SRAS1. Výsledkem je růst cenové
hladiny, ale nižší, než při pružných mzdách. Dojde také ke zvýšení reálného GDP nad úroveň potenciálního,
neboť ekonomika se bude nacházet v průsečíku křivek AD1 a SRAS1, v bodě B´. Tyto teoretické koncepce
docházejí k závěru, že i správně předvídaná hospodářská politika ovlivní reálný důchod ekonomiky, ale to už je
spíše problematika pokročilejších učebnic ekonomie.
a cen. Tento předpoklad je založen na tvrzení, že v ekonomice jsou uzavírány dlouhodobé kontrakty, které do
jisté míry brání růstu mezd a cen. Podívejme se na znázornění této situace v obr. 12.7 b). Opět vyjdeme z toho,
že je očekáváno zvýšení agregátní poptávky, ke kterému skutečně dojde, takže křivka agregátní poptávky se
posune z AD0 na AD1. Tomu by v modelu racionálních očekávání měla odpovídat reakce agregátní nabídky.
Křivka očekávané agregátní nabídky bude ESRAS, průsečík křivek EAD a ESRAS (bod B) bude určovat
očekávanou cenovou hladinu.
Ale zmiňovaná strnulost mezd a cen zabrání tomu, aby se skutečná křivka SRAS posunula až na úroveň
křivky ESRAS, takže skutečná agregátní nabídka je znázorněna křivkou SRAS1. Výsledkem je růst cenové
hladiny, ale nižší, než při pružných mzdách. Dojde také ke zvýšení reálného GDP nad úroveň potenciálního,
neboť ekonomika se bude nacházet v průsečíku křivek AD1 a SRAS1, v bodě B´. Tyto teoretické koncepce
docházejí k závěru, že i správně předvídaná hospodářská politika ovlivní reálný důchod ekonomiky, ale to už je
spíše problematika pokročilejších učebnic ekonomie.
Přístupy ke snižování míry inflace
Z předcházející analýzy vyplynulo, že inflace je závažný makroekonomický problém a zejména vysoká a
nestálá míra inflace může být významným zdrojem nestability celé ekonomiky. Proto by mělo být v zájmu vlád a
centrálních bank zemí s vysokou mírou inflace iniciovat desinflaci, tj. snižovat míru inflace na velmi nízkou
úroveň několika málo procent ročně.
Neoklasici i keynesiánci se shodují v tom, že vysoká míra inflace je především důsledkem vysoké míry růstu
peněžní zásoby. Shodují se rovněž v tom, že cestou ke snížení vysoké míry inflace je omezování míry růstu
peněžní zásoby. Neshodnou se ovšem v tom, jakou strategii by měla centrální banka a vláda pro dosažení
desinflace přijmout, resp. jak rychle by měla být snižována míra růstu peněžní zásoby. Rozdílné názory na tuto
otázku jsou dány především odlišným pohledem na to, do jaké míry se snižování tempa růstu peněžní zásoby
odráží v poklesu hospodářské aktivity a růstu nezaměstnanosti (blíže viz kap. 13).
nestálá míra inflace může být významným zdrojem nestability celé ekonomiky. Proto by mělo být v zájmu vlád a
centrálních bank zemí s vysokou mírou inflace iniciovat desinflaci, tj. snižovat míru inflace na velmi nízkou
úroveň několika málo procent ročně.
Neoklasici i keynesiánci se shodují v tom, že vysoká míra inflace je především důsledkem vysoké míry růstu
peněžní zásoby. Shodují se rovněž v tom, že cestou ke snížení vysoké míry inflace je omezování míry růstu
peněžní zásoby. Neshodnou se ovšem v tom, jakou strategii by měla centrální banka a vláda pro dosažení
desinflace přijmout, resp. jak rychle by měla být snižována míra růstu peněžní zásoby. Rozdílné názory na tuto
otázku jsou dány především odlišným pohledem na to, do jaké míry se snižování tempa růstu peněžní zásoby
odráží v poklesu hospodářské aktivity a růstu nezaměstnanosti (blíže viz kap. 13).
Nyní předpokládáme
Nyní předpokládáme, že bude očekáváno zvýšení agregátní poptávky, křivka očekávané agregátní poptávky
bude EAD. Z předchozího výkladu víme, že zvýšení agregátní poptávky vede ke zvýšení cenové hladiny.
Hospodářské subjekty se snaží dopady tohoto zvýšení eliminovat. Proto očekávané zvýšení cenové hladiny
vyvolá tlak na zvýšení mezd, který posune křivku SRAS doleva ve stejné míře, v jaké je očekáváno zvýšení
cenové hladiny. To znamená, že protne křivku LRAS v bodě B na úrovni očekáváné cenové hladiny.
Jestliže se pak skutečná agregátní poptávka zvýší tak, jak se očekávalo, křivka EAD bude zároveň skutečnou
křivkou AD a průsečík křivek SRAS1 a AD1, tj. bod B, určí skutečnou cenovou hladinu. Ta bude stejná jako
očekávaná, deflátor GDP se zvýší ze 150 na 165, což bude znamenat míru inflace 10 % a jde o inflaci
anticipovanou.
Ale určitě jste si povšimli ještě další důležité skutečnosti. Inflace byla způsobena anticipovaným a také
skutečným růstem agregátní poptávky. Jde o velmi zajímavou skutečnost, kdy určitý jev, v našem případě určitá
míra inflace, nastal proto, že byl očekáván. Kdybychom očekávali, že zítra bude pršet, tak zítřejší skutečné
počasí rozhodně nebude závislé na našem očekávání. Ale jak jsme viděli u ekonomických jevů jako je inflace je
tomu jinak.
bude EAD. Z předchozího výkladu víme, že zvýšení agregátní poptávky vede ke zvýšení cenové hladiny.
Hospodářské subjekty se snaží dopady tohoto zvýšení eliminovat. Proto očekávané zvýšení cenové hladiny
vyvolá tlak na zvýšení mezd, který posune křivku SRAS doleva ve stejné míře, v jaké je očekáváno zvýšení
cenové hladiny. To znamená, že protne křivku LRAS v bodě B na úrovni očekáváné cenové hladiny.
Jestliže se pak skutečná agregátní poptávka zvýší tak, jak se očekávalo, křivka EAD bude zároveň skutečnou
křivkou AD a průsečík křivek SRAS1 a AD1, tj. bod B, určí skutečnou cenovou hladinu. Ta bude stejná jako
očekávaná, deflátor GDP se zvýší ze 150 na 165, což bude znamenat míru inflace 10 % a jde o inflaci
anticipovanou.
Ale určitě jste si povšimli ještě další důležité skutečnosti. Inflace byla způsobena anticipovaným a také
skutečným růstem agregátní poptávky. Jde o velmi zajímavou skutečnost, kdy určitý jev, v našem případě určitá
míra inflace, nastal proto, že byl očekáván. Kdybychom očekávali, že zítra bude pršet, tak zítřejší skutečné
počasí rozhodně nebude závislé na našem očekávání. Ale jak jsme viděli u ekonomických jevů jako je inflace je
tomu jinak.
Racionálně očekávané zvýšení agregátní poptávky
Racionálně očekávané zvýšení agregátní poptávky z AD0 na AD1 způsobilo snížení krátkodobé agregátní
nabídky z SRAS0 na SRAS1 na úroveň očekávané cenové hladiny do bodu B. Tento bod leží na křivce LRAS,
stejně jako bod A. Jelikož se agregátní poptávka skutečně zvýšila, jak bylo očekávano, z AD0 na AD1, reálný
GDP je opět 400 mld Kč. Zvýšila se cenová hladina, ale úroveň produktu se nezměnila. Tohoto výsledku bude
dosaženo ovšem pouze tehdy, je-li růst agregátní poptávky správně předvídán!
Z výše uvedeného vyplývá, že správně předvídané změny monetární nebo fiskální politiky, které by mohly
být příčinou změn agregátní poptávky, by neměly žádný vliv na změnu reálného produktu. Můžeme proto
přijmout závěr, že v modelu racionálních očekávání je při pružných mzdách správně předvídaná hospodářská
politika vlády, co se týká změny reálného důchodu a míry nezaměstnanosti, neúčinná.
nabídky z SRAS0 na SRAS1 na úroveň očekávané cenové hladiny do bodu B. Tento bod leží na křivce LRAS,
stejně jako bod A. Jelikož se agregátní poptávka skutečně zvýšila, jak bylo očekávano, z AD0 na AD1, reálný
GDP je opět 400 mld Kč. Zvýšila se cenová hladina, ale úroveň produktu se nezměnila. Tohoto výsledku bude
dosaženo ovšem pouze tehdy, je-li růst agregátní poptávky správně předvídán!
Z výše uvedeného vyplývá, že správně předvídané změny monetární nebo fiskální politiky, které by mohly
být příčinou změn agregátní poptávky, by neměly žádný vliv na změnu reálného produktu. Můžeme proto
přijmout závěr, že v modelu racionálních očekávání je při pružných mzdách správně předvídaná hospodářská
politika vlády, co se týká změny reálného důchodu a míry nezaměstnanosti, neúčinná.
Anticipovaná inflace a pružné mzdy
Nyní se zaměříme na situaci, kdy nebude docházet k nepředvídatelným situacím. Dá se říci, že kdyby bylo
možno správně předvídat budoucí vývoj míry inflace, pak by ani zaměstnanci ani zaměstnavatelé nepřistoupili
na to, aby mzdové sazby byly fixovány mzdovými kontrakty. Mzdové sazby by se měnily podle očekávaného
vývoje míry inflace. Podívejme se, jak by taková situace vypadala v modelu anticipované inflace s pružnými
mzdovými sazbami.
Vyjdeme ze situace, kterou už známe - deflátor GDP byl v předcházejícím roce 150 a reálný GDP byl 400
mld. Kč. Ekonomika se nacházela na úrovni potenciálního produktu, který je také 400 mld Kč, což znamenalo,
že bylo dosaženo plné zaměstnanosti. Celou situaci můžeme znázornit graficky pomocí obr. 12. 7 a), kde jsou
výchozí křivky označeny indexem 0. Ekonomika byla v rovnováze v bodě A a skutečná cenová hladina se
rovnala očekávané cenové hladině.
možno správně předvídat budoucí vývoj míry inflace, pak by ani zaměstnanci ani zaměstnavatelé nepřistoupili
na to, aby mzdové sazby byly fixovány mzdovými kontrakty. Mzdové sazby by se měnily podle očekávaného
vývoje míry inflace. Podívejme se, jak by taková situace vypadala v modelu anticipované inflace s pružnými
mzdovými sazbami.
Vyjdeme ze situace, kterou už známe - deflátor GDP byl v předcházejícím roce 150 a reálný GDP byl 400
mld. Kč. Ekonomika se nacházela na úrovni potenciálního produktu, který je také 400 mld Kč, což znamenalo,
že bylo dosaženo plné zaměstnanosti. Celou situaci můžeme znázornit graficky pomocí obr. 12. 7 a), kde jsou
výchozí křivky označeny indexem 0. Ekonomika byla v rovnováze v bodě A a skutečná cenová hladina se
rovnala očekávané cenové hladině.
Přestože jsme očekávání utvářeli
Přestože jsme očekávání utvářeli jako racionální, skutečnost může být jiná než jsme očekávali. Jestliže
například vláda naprosto neočekávaně zvýší státní výdaje na zboží a služby, bude skutečná agregátní poptávka
vyšší než původně očekávaná, agregátní nabídka bude totožná s očekávanou. Křivka skutečné agregátní
poptávky (AD) bude ležet napravo od křivky očekávané agregátní poptávky (EAD). Rovnováha nastane v bodě,
kde křivka AD protíná křivku ESRAS [bod B v obr. 12.6 b)], kde deflátor GDP je 145, skutečná cenová hladina
je vyšší než očekávaná a reálný GDP je 450 mld Kč, tedy nad úrovní potenciálního produktu. Míra, o kterou je
skutečná inflace vyšší než očekávaná je neanticipovanou inflací.
Obdobně by mohlo dojít k neočekávanému snížení agregátní poptávky. V tomto případě by se pak křivka AD
nalézala vlevo od křivky EAD, což by mělo za následek nejen snížení cenové hladiny, ale také snížení reálného
důchodu.
Obr. 12.6 c) představuje situaci, kdy by skutečná agregátní nabídka byla nižší než očekávaná (např. při
neočekávaném zvýšení cen ropy) a agregátní poptávka stejná jako očekávaná. Křivka SRAS by tak ležela vlevo
od křivky ESRAS a rovnováha by nastala opět v bodě B, kde křivka AD protíná křivku SRAS. V tomto případě
by deflátor byl 145 a reálný GDP 350 mld Kč. Skutečná cenová hladina by byla vyšší než očekávaná, protože
krátkodobá agregátní nabídka je nižší, než se očekávalo. Jde opět o určitou míru neanticipované inflace.
Tím jsme popsali některé situace, kdy dochází k nepředvídaným změnám míry inflace a v těchto případech
nezáleželo na tom, zda jsou mzdy pružné nebo nepružné, protože na takové nepředvídané změny lze stěží
reagovat. Nezaměstnanost se tak pohybuje pod nebo nad přirozenou mírou nezaměstnanosti i při pružných
mzdách.
například vláda naprosto neočekávaně zvýší státní výdaje na zboží a služby, bude skutečná agregátní poptávka
vyšší než původně očekávaná, agregátní nabídka bude totožná s očekávanou. Křivka skutečné agregátní
poptávky (AD) bude ležet napravo od křivky očekávané agregátní poptávky (EAD). Rovnováha nastane v bodě,
kde křivka AD protíná křivku ESRAS [bod B v obr. 12.6 b)], kde deflátor GDP je 145, skutečná cenová hladina
je vyšší než očekávaná a reálný GDP je 450 mld Kč, tedy nad úrovní potenciálního produktu. Míra, o kterou je
skutečná inflace vyšší než očekávaná je neanticipovanou inflací.
Obdobně by mohlo dojít k neočekávanému snížení agregátní poptávky. V tomto případě by se pak křivka AD
nalézala vlevo od křivky EAD, což by mělo za následek nejen snížení cenové hladiny, ale také snížení reálného
důchodu.
Obr. 12.6 c) představuje situaci, kdy by skutečná agregátní nabídka byla nižší než očekávaná (např. při
neočekávaném zvýšení cen ropy) a agregátní poptávka stejná jako očekávaná. Křivka SRAS by tak ležela vlevo
od křivky ESRAS a rovnováha by nastala opět v bodě B, kde křivka AD protíná křivku SRAS. V tomto případě
by deflátor byl 145 a reálný GDP 350 mld Kč. Skutečná cenová hladina by byla vyšší než očekávaná, protože
krátkodobá agregátní nabídka je nižší, než se očekávalo. Jde opět o určitou míru neanticipované inflace.
Tím jsme popsali některé situace, kdy dochází k nepředvídaným změnám míry inflace a v těchto případech
nezáleželo na tom, zda jsou mzdy pružné nebo nepružné, protože na takové nepředvídané změny lze stěží
reagovat. Nezaměstnanost se tak pohybuje pod nebo nad přirozenou mírou nezaměstnanosti i při pružných
mzdách.
Inflační spirála náklady - ceny
V předchozím případě, znázorněném v obr. 12.4, jsme zaznamenali situaci, kdy po zvýšení mezd a poklesu
agregátní nabídky následovala reakce vlády a zvýšení agregátní poptávky. To vedlo k dalším inflačním tlakům a
k růstu deflátoru GDP na 160 a ustálení reálného GDP po přechodném poklesu na úrovni 400 mld Kč. To je
situace, kdy inflace smazala původní zvýšení reálných mzdových sazeb, ty se postupně vrátily na svou výchozí
úroveň a míra nezaměstnanosti na svou přirozenou úroveň.
Jestliže se zaměstnanci nesmíří s poklesem reálných mezd na původní úroveň a budou požadovat jejich další
zvýšení, bude se celá situace opakovat znovu, což je znázorněno v obr. 12.5. Křivka krátkodobé agregátní
nabídky se posune na SRAS2 a opět dojde ke slumpflaci. Ekonomika se z bodu C přesune do bodu D, cenová
hladina opět vzroste (165) a reálný GDP opět poklesne na 350 mld Kč. Míra nezaměstnanosti vzroste nad
úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Jestliže Česká národní banka bude v této situaci reagovat dalším
zvýšením tempa růstu peněžní zásoby, zvýší se agregátní poptávka a křivka agregátní poptávky se posune na
AD2. Cenová hladina se zvýší na 170 a reálný produkt se vrátí na svou potenciální úroveň. Kdyby centrální
banka nereagovala a odolala tlaku na zvýšení agregátní poptávky, pak by ekonomika zůstala po určitou dobu pod
úrovní plné zaměstnanosti, mzdy by postupně poklesly a výroba by pozvolna vzrostla.
agregátní nabídky následovala reakce vlády a zvýšení agregátní poptávky. To vedlo k dalším inflačním tlakům a
k růstu deflátoru GDP na 160 a ustálení reálného GDP po přechodném poklesu na úrovni 400 mld Kč. To je
situace, kdy inflace smazala původní zvýšení reálných mzdových sazeb, ty se postupně vrátily na svou výchozí
úroveň a míra nezaměstnanosti na svou přirozenou úroveň.
Jestliže se zaměstnanci nesmíří s poklesem reálných mezd na původní úroveň a budou požadovat jejich další
zvýšení, bude se celá situace opakovat znovu, což je znázorněno v obr. 12.5. Křivka krátkodobé agregátní
nabídky se posune na SRAS2 a opět dojde ke slumpflaci. Ekonomika se z bodu C přesune do bodu D, cenová
hladina opět vzroste (165) a reálný GDP opět poklesne na 350 mld Kč. Míra nezaměstnanosti vzroste nad
úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Jestliže Česká národní banka bude v této situaci reagovat dalším
zvýšením tempa růstu peněžní zásoby, zvýší se agregátní poptávka a křivka agregátní poptávky se posune na
AD2. Cenová hladina se zvýší na 170 a reálný produkt se vrátí na svou potenciální úroveň. Kdyby centrální
banka nereagovala a odolala tlaku na zvýšení agregátní poptávky, pak by ekonomika zůstala po určitou dobu pod
úrovní plné zaměstnanosti, mzdy by postupně poklesly a výroba by pozvolna vzrostla.
12.4 Inflace a inflační očekávání
Již dříve jsme se zabývali tím, že chyba v odhadu budoucí míry inflace představuje určité náklady. Tyto
náklady označujeme za náklady neanticipované inflace. Řadíme mezi ně především redistribuci bohatství mezi
dlužníky a věřiteli a důchodu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Ke vzniku nákladů neanticipované inflace dochází, jestliže se očekávání inflace ukáže chybné, ať již je
skutečná míra inflace vyšší nebo nižší než očekávaná. Víme-li, že tyto náklady vznikají, a také jak vznikají, pak bychom měli mít snahu tyto náklady, stejně jako jakékoliv jiné, minimalizovat. Svá očekávání bychom měli
tvořit na základě všech dostupných informací a pouze taková očekávání jsou označována jako racionální
očekávání. Podrobněji se problematikou racionálních očekávání budeme zabývat v kap. 13.
Rovnováha v podmínkách racionálních očekávání
Makroekonomická rovnováha založená na racionálních očekáváních je taková makroekonomická
rovnováha, kdy je k odhadu budoucího vývoje ekonomiky použito všech dostupných informací. Rovnováha
nastane v průsečíku křivek očekávané agregátní poptávky EAD a očekávané agregátní nabídky ESRAS. Situace
je znázorněna v obr. 12.6. Část a) tohoto obrázku představuje výchozí situaci, tedy racionálně očekávanou
cenovou hladinu (140), určenou pomocí křivek EAD, ESRAS a ELRAS, která znamená rovnováhu při přirozené
míře nezaměstnanosti a potenciálním reálném důchodu. Postup odvození těchto křivek je samostatnou
problematikou, které se v této kapitole nebudeme věnovat.
náklady označujeme za náklady neanticipované inflace. Řadíme mezi ně především redistribuci bohatství mezi
dlužníky a věřiteli a důchodu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Ke vzniku nákladů neanticipované inflace dochází, jestliže se očekávání inflace ukáže chybné, ať již je
skutečná míra inflace vyšší nebo nižší než očekávaná. Víme-li, že tyto náklady vznikají, a také jak vznikají, pak bychom měli mít snahu tyto náklady, stejně jako jakékoliv jiné, minimalizovat. Svá očekávání bychom měli
tvořit na základě všech dostupných informací a pouze taková očekávání jsou označována jako racionální
očekávání. Podrobněji se problematikou racionálních očekávání budeme zabývat v kap. 13.
Rovnováha v podmínkách racionálních očekávání
Makroekonomická rovnováha založená na racionálních očekáváních je taková makroekonomická
rovnováha, kdy je k odhadu budoucího vývoje ekonomiky použito všech dostupných informací. Rovnováha
nastane v průsečíku křivek očekávané agregátní poptávky EAD a očekávané agregátní nabídky ESRAS. Situace
je znázorněna v obr. 12.6. Část a) tohoto obrázku představuje výchozí situaci, tedy racionálně očekávanou
cenovou hladinu (140), určenou pomocí křivek EAD, ESRAS a ELRAS, která znamená rovnováhu při přirozené
míře nezaměstnanosti a potenciálním reálném důchodu. Postup odvození těchto křivek je samostatnou
problematikou, které se v této kapitole nebudeme věnovat.
Takovou situaci zaznamenala většina ekonomicky vyspělých zemí
Takovou situaci zaznamenala většina ekonomicky vyspělých zemí v průběhu let 1973-75, kdy následkem
velkého zvýšení cen ropy došlo k výraznému zvýšení inflace a snížení reálného GDP. Situace, kdy dochází k
růstu míry inflace a nulovému hospodářskému růstu je označována jako stagflace a situace, kdy dochází k růstu
míry inflace a k poklesu reálného důchodu je nazývána slumpflace.
Takovéto snížení reálného důchodu vlivem snížení agregátní nabídky zpravidla vede k zesílení hlasů
volajících po státních zásazích, které by podpořily růst reálného důchodu. Tyto zásahy mohou spočívat ve
zvýšení státních výdajů, snížení daní či zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Kterýkoli z těchto zásahů zvýší
agregátní poptávku a posune křivku agregátní poptávky směrem doprava na AD1. Reálný GDP se tak vrátí na
úroveň 400 mld Kč, ale při vyšší cenové hladině, což znázorňuje bod C v obr. 12.4.
velkého zvýšení cen ropy došlo k výraznému zvýšení inflace a snížení reálného GDP. Situace, kdy dochází k
růstu míry inflace a nulovému hospodářskému růstu je označována jako stagflace a situace, kdy dochází k růstu
míry inflace a k poklesu reálného důchodu je nazývána slumpflace.
Takovéto snížení reálného důchodu vlivem snížení agregátní nabídky zpravidla vede k zesílení hlasů
volajících po státních zásazích, které by podpořily růst reálného důchodu. Tyto zásahy mohou spočívat ve
zvýšení státních výdajů, snížení daní či zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Kterýkoli z těchto zásahů zvýší
agregátní poptávku a posune křivku agregátní poptávky směrem doprava na AD1. Reálný GDP se tak vrátí na
úroveň 400 mld Kč, ale při vyšší cenové hladině, což znázorňuje bod C v obr. 12.4.
Nabídková inflace a stagflace
Počátečním impulsem neanticipované inflace může být také náhlé snížení agregátní nabídky. Příčinami
snížení agregátní nabídky mohou mimo jiné být:
(1) zvýšení mzdových sazeb,
(2) zvýšení světových cen základních surovin.
Tyto příčiny snížení agregátní nabídky vyvolávají zvýšení nákladů, a proto je tato inflace nazývána inflace
tlačená náklady (cost-push inflation). Zvýšení mzdových sazeb při neměnné cenové hladině zvyšuje náklady
firem a zhoršuje jejich konkurenceschopnost, což vede ke snížení jejich nabídky. Obdobně bude působit zvýšení
cen základních vstupů jako je ropa či jiné zdroje energie. Tím dojde ke zvýšení nákladů, snížení agregátní
nabídky a křivka SRAS se posune doleva. Dojde tak k růstu cenové hladiny a snížení reálného GDP. To vidíme
zřetelně na obr. 12.3.
Vyjdeme ze stejných hodnot jako v předcházejících příkladech, tzn. že v roce 1992 je hodnota deflátoru 150,
reálný GDP 400 mld Kč a potenciální reálný GDP je také na úrovni 400 mld Kč. Z výše uvedených důvodů se
agregátní nabídka sníží, původní křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS0 se posune doleva na SRAS1.
Ekonomika se dostane do bodu B, ve kterém nová křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS1 protíná křivku
agregátní poptávky AD0. Deflátor GDP se zvýší na 160 a reálný GDP poklesne na 350 mld Kč. Ekonomika
zaznamenala inflaci ve výši 6,66 % [(160 - 150)/150] a snížení reálného důchodu.
snížení agregátní nabídky mohou mimo jiné být:
(1) zvýšení mzdových sazeb,
(2) zvýšení světových cen základních surovin.
Tyto příčiny snížení agregátní nabídky vyvolávají zvýšení nákladů, a proto je tato inflace nazývána inflace
tlačená náklady (cost-push inflation). Zvýšení mzdových sazeb při neměnné cenové hladině zvyšuje náklady
firem a zhoršuje jejich konkurenceschopnost, což vede ke snížení jejich nabídky. Obdobně bude působit zvýšení
cen základních vstupů jako je ropa či jiné zdroje energie. Tím dojde ke zvýšení nákladů, snížení agregátní
nabídky a křivka SRAS se posune doleva. Dojde tak k růstu cenové hladiny a snížení reálného GDP. To vidíme
zřetelně na obr. 12.3.
Vyjdeme ze stejných hodnot jako v předcházejících příkladech, tzn. že v roce 1992 je hodnota deflátoru 150,
reálný GDP 400 mld Kč a potenciální reálný GDP je také na úrovni 400 mld Kč. Z výše uvedených důvodů se
agregátní nabídka sníží, původní křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS0 se posune doleva na SRAS1.
Ekonomika se dostane do bodu B, ve kterém nová křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS1 protíná křivku
agregátní poptávky AD0. Deflátor GDP se zvýší na 160 a reálný GDP poklesne na 350 mld Kč. Ekonomika
zaznamenala inflaci ve výši 6,66 % [(160 - 150)/150] a snížení reálného důchodu.
Inflační spirála ceny - mzdy
V procesu popsaném výše se ekonomika po zvýšení agregátní poptávky a následné reakci agregátní nabídky
vrátila na úroveň potenciálního reálného důchodu avšak při vyšší cenové hladině.
Jestliže původní zvýšení agregátní poptávky vyvolané např. zvýšením státních výdajů na zboží a služby
vedlo k deficitu státního rozpočtu, a tento bude kryt emisí peněz, bude agregátní poptávka dále růst. Křivka AD
se bude posouvat doprava a tlačit vzhůru cenovou hladinu, jejímuž zvýšení se mzdy budou snažit přizpůsobit. V
ekonomice dojde k nepřetržité poptávkové inflaci, což znázorňuje obr. 12.2. Dochází k inflační spirále,
agregátní poptávka a mzdy se zvyšují střídavě - nejprve se zvýší agregátní poptávka, pak mzdy, pak opět
agregátní poptávka, atd. Jestliže po počátečním zvýšení agregátní poptávky dosáhl reálný GDP výše 450 mld Kč
a k dalšímu zvýšení agregátní poptávky by docházelo ve stejnou dobu jako ke zvýšení mezd, udržoval by se
reálný GDP na úrovni 450 mld Kč, tedy nad svou potenciální úrovní, právě jako důsledek poptávkové inflace.
vrátila na úroveň potenciálního reálného důchodu avšak při vyšší cenové hladině.
Jestliže původní zvýšení agregátní poptávky vyvolané např. zvýšením státních výdajů na zboží a služby
vedlo k deficitu státního rozpočtu, a tento bude kryt emisí peněz, bude agregátní poptávka dále růst. Křivka AD
se bude posouvat doprava a tlačit vzhůru cenovou hladinu, jejímuž zvýšení se mzdy budou snažit přizpůsobit. V
ekonomice dojde k nepřetržité poptávkové inflaci, což znázorňuje obr. 12.2. Dochází k inflační spirále,
agregátní poptávka a mzdy se zvyšují střídavě - nejprve se zvýší agregátní poptávka, pak mzdy, pak opět
agregátní poptávka, atd. Jestliže po počátečním zvýšení agregátní poptávky dosáhl reálný GDP výše 450 mld Kč
a k dalšímu zvýšení agregátní poptávky by docházelo ve stejnou dobu jako ke zvýšení mezd, udržoval by se
reálný GDP na úrovni 450 mld Kč, tedy nad svou potenciální úrovní, právě jako důsledek poptávkové inflace.
12.3 Použití modelu AS-AD k určení míry inflace
Modelu AS-AD, který jsme analyzovali v kap. 4, můžeme použít k určení cenové hladiny, míry jejího růstu
a reálného důchodu. Tento model objasňuje inflaci jako důsledek zvýšení agregátní poptávky, snížení agregátní
nabídky nebo kombinace obou těchto případů.
Poptávková inflace
Začneme neanticipovanou inflací jako důsledkem nepředpokládaného růstu agregátní poptávky. Inflace
vyvolaná růstem agregátní poptávky je nazývána inflace tažená poptávkou (demand-pull inflation). Existuje
mnoho různých důvodů zvýšení agregátní poptávky (viz kap. 4). Nejdůležitější z nich jsou:
(1) zvýšení tempa růstu peněžní zásoby (často se hovoří pouze o zvýšení peněžní zásoby),
(2) zvýšení státních výdajů na zboží a služby,
(3) snížení daní nedoprovázené snížením státních výdajů.
Jestliže se agregátní poptávka zvýší, křivka agregátní poptávky AD se v modelu AS-AD posune směrem
doprava.
a reálného důchodu. Tento model objasňuje inflaci jako důsledek zvýšení agregátní poptávky, snížení agregátní
nabídky nebo kombinace obou těchto případů.
Poptávková inflace
Začneme neanticipovanou inflací jako důsledkem nepředpokládaného růstu agregátní poptávky. Inflace
vyvolaná růstem agregátní poptávky je nazývána inflace tažená poptávkou (demand-pull inflation). Existuje
mnoho různých důvodů zvýšení agregátní poptávky (viz kap. 4). Nejdůležitější z nich jsou:
(1) zvýšení tempa růstu peněžní zásoby (často se hovoří pouze o zvýšení peněžní zásoby),
(2) zvýšení státních výdajů na zboží a služby,
(3) snížení daní nedoprovázené snížením státních výdajů.
Jestliže se agregátní poptávka zvýší, křivka agregátní poptávky AD se v modelu AS-AD posune směrem
doprava.
Pokusme se vyjádřit efekty
Pokusme se vyjádřit efekty, které bude mít zvýšení agregátní poptávky. Předpokládejme, že v r. 1992 byla
hodnota deflátoru GDP 150 a reálný GDP dosahoval přibližně výše 400 mld Kč (v cenách roku 1984).
Potenciální reálný GDP znázorněný vertikální křivkou dlouhodobé agregátní nabídky byl také 400 mld. Kč.
Graficky je tato situace znázorněna bodem A v grafu a) obr. 12.1. Křivka agregátní poptávky je znázorněna
křivkou AD0, křivka agregátní nabídky v krátkém období křivkou SRAS0 a v dlouhém období křivkou LRAS.
Nyní dojde ke zvýšení agregátní poptávky z důvodů uvedených výše, tzn. že např. Česká národní banka zvýší
tempo růstu peněžní zásoby nebo vláda zvýší státní výdaje na zboží a služby nebo sníží daně. Křivka agregátní
poptávky se posune na AD1. Ekonomika se nyní bude nacházet v bodě B, kde AD1 protíná SRAS0. Hodnota
deflátoru GDP se zvýší na 155 a reálný GDP se zvýší na 450 mld. Kč. V této situaci ekonomika zaznamenala
inflaci ve výši 3,33 % a také zvýšení reálného GDP o 12,5 %. Důsledkem růstu agregátní poptávky je zvýšená
cenová hladina a růst reálného důchodu nad úroveň potenciálního reálného důchodu.
Ekonomika však nemůže trvale vyrábět nad úrovní potenciálního reálného důchodu. Bude-li nezaměstnanost
nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, bude se projevovat nedostatek pracovníků. To vyvolá tlak na růst
mezd a křivka krátkodobé agregátní nabídky se začne posouvat doleva z SRAS0 na SRAS1. Jestliže nedojde k
dalším změnám agregátní poptávky, ekonomika se ustálí v bodě C, kde deflátor GDP dosahuje hodnoty 160 a
reálný GDP je na své dlouhodobé rovnovážné úrovni (viz graf b) obr. 12.1).
hodnota deflátoru GDP 150 a reálný GDP dosahoval přibližně výše 400 mld Kč (v cenách roku 1984).
Potenciální reálný GDP znázorněný vertikální křivkou dlouhodobé agregátní nabídky byl také 400 mld. Kč.
Graficky je tato situace znázorněna bodem A v grafu a) obr. 12.1. Křivka agregátní poptávky je znázorněna
křivkou AD0, křivka agregátní nabídky v krátkém období křivkou SRAS0 a v dlouhém období křivkou LRAS.
Nyní dojde ke zvýšení agregátní poptávky z důvodů uvedených výše, tzn. že např. Česká národní banka zvýší
tempo růstu peněžní zásoby nebo vláda zvýší státní výdaje na zboží a služby nebo sníží daně. Křivka agregátní
poptávky se posune na AD1. Ekonomika se nyní bude nacházet v bodě B, kde AD1 protíná SRAS0. Hodnota
deflátoru GDP se zvýší na 155 a reálný GDP se zvýší na 450 mld. Kč. V této situaci ekonomika zaznamenala
inflaci ve výši 3,33 % a také zvýšení reálného GDP o 12,5 %. Důsledkem růstu agregátní poptávky je zvýšená
cenová hladina a růst reálného důchodu nad úroveň potenciálního reálného důchodu.
Ekonomika však nemůže trvale vyrábět nad úrovní potenciálního reálného důchodu. Bude-li nezaměstnanost
nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, bude se projevovat nedostatek pracovníků. To vyvolá tlak na růst
mezd a křivka krátkodobé agregátní nabídky se začne posouvat doleva z SRAS0 na SRAS1. Jestliže nedojde k
dalším změnám agregátní poptávky, ekonomika se ustálí v bodě C, kde deflátor GDP dosahuje hodnoty 160 a
reálný GDP je na své dlouhodobé rovnovážné úrovni (viz graf b) obr. 12.1).
přeceňovací náklady
1) Leckdo může namítat, že v ČR se za rok 1993 odhadovala míra inflace 20 % a skutečná míra inflace byla také zhruba 20 %,
tato inflace byla tedy téměř dokonale anticipovaná. Přesto nominální úrokové sazby z termínovaných bankovních vkladů tuto
míru inflace zcela neodrážely a věřitelé tudíž utrpěli ztrátu (reálná úroková sazba byla záporná). Tato skutečnost není ovšem
dána ani tak neplatností našich úvah, jako spíše nedostatečnou mírou konkurence v českém bankovnictví, státní regulací
bankovního sektoru apod.
2) Náklady opotřebovaných bot nejsou tak zanedbatelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ekonomové v USA odhadli, že
při 10 %-ní plně anticipované inflaci by tyto náklady činily 0,3 % amerického GNP.
Další možné náklady anticipované inflace jsou tzv. přeceňovací náklady (menu costs). Obecně nejsou příliš
velké, ale v některých činnostech (např. nutnost častých změn jídelních lístků a jiných ceníků) se budou
projevovat výrazněji. Nestejnoměrnost prováděného přeceňování může vést k chybné alokaci zdrojů.
Další náklady jsou spojeny s růstem daňového zatížení, kdy v souvislosti s inflací dochází vlivem růstu
nominálních mezd a jiných příjmů k přesouvání daňových poplatníků do vyšších daňových pásem. Tento
problém bývá často úspěšně řešen inflační indexací daňových pásem.
tato inflace byla tedy téměř dokonale anticipovaná. Přesto nominální úrokové sazby z termínovaných bankovních vkladů tuto
míru inflace zcela neodrážely a věřitelé tudíž utrpěli ztrátu (reálná úroková sazba byla záporná). Tato skutečnost není ovšem
dána ani tak neplatností našich úvah, jako spíše nedostatečnou mírou konkurence v českém bankovnictví, státní regulací
bankovního sektoru apod.
2) Náklady opotřebovaných bot nejsou tak zanedbatelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ekonomové v USA odhadli, že
při 10 %-ní plně anticipované inflaci by tyto náklady činily 0,3 % amerického GNP.
Další možné náklady anticipované inflace jsou tzv. přeceňovací náklady (menu costs). Obecně nejsou příliš
velké, ale v některých činnostech (např. nutnost častých změn jídelních lístků a jiných ceníků) se budou
projevovat výrazněji. Nestejnoměrnost prováděného přeceňování může vést k chybné alokaci zdrojů.
Další náklady jsou spojeny s růstem daňového zatížení, kdy v souvislosti s inflací dochází vlivem růstu
nominálních mezd a jiných příjmů k přesouvání daňových poplatníků do vyšších daňových pásem. Tento
problém bývá často úspěšně řešen inflační indexací daňových pásem.
Jestliže je držba hotovosti
Jestliže je držba hotovosti spojená s náklady, pak se hospodářské subjekty chovají tak, aby tyto náklady
minimalizovaly a optimalizují držbu hotovosti. Pak jim ovšem vznikají náklady tím, že musí častěji vyzvedávat
peníze přímo z banky nebo peněžního automatu, proto se tyto náklady nazývají "náklady opotřebovaných
bot", ale jde v podstatě o ztrátu času2).
V situacích, kdy míra inflace dosahuje stovek a tisíců procent, peníze ztrácejí svoji hodnotu velmi rychle a
nemohou dost dobře fungovat jako oběživo. Tyto problémy se projevují zvláště v obdobích velmi vysoké míry
inflace, kterou zaznamenaly některé země v 80. letech. V Bolívii např. v roce 1985 činila roční míra inflace
okolo 12 000 %, v Peru v roce 1988 asi 10 000 % nebo v Jugoslávii v roce 1989 asi 1200 %. V takových případech hovoříme o hyperinflaci. Z minulosti jsou známy případy, kdy lidé uskutečňovali obchody raději
barterovým způsobem nebo používali místo peněz jiné statky, např. cigarety, alkohol, apod. Případně své
obchody uzavírali nikoli v domácí, ale v některé zahraniční měně. V obdobích vysoké inflace však peníze neplní
dostatečně dobře ani své ostatní funkce, nejen funkci oběživa. Mohli bychom hovořit o nákladech ze ztráty
funkcí peněz.
minimalizovaly a optimalizují držbu hotovosti. Pak jim ovšem vznikají náklady tím, že musí častěji vyzvedávat
peníze přímo z banky nebo peněžního automatu, proto se tyto náklady nazývají "náklady opotřebovaných
bot", ale jde v podstatě o ztrátu času2).
V situacích, kdy míra inflace dosahuje stovek a tisíců procent, peníze ztrácejí svoji hodnotu velmi rychle a
nemohou dost dobře fungovat jako oběživo. Tyto problémy se projevují zvláště v obdobích velmi vysoké míry
inflace, kterou zaznamenaly některé země v 80. letech. V Bolívii např. v roce 1985 činila roční míra inflace
okolo 12 000 %, v Peru v roce 1988 asi 10 000 % nebo v Jugoslávii v roce 1989 asi 1200 %. V takových případech hovoříme o hyperinflaci. Z minulosti jsou známy případy, kdy lidé uskutečňovali obchody raději
barterovým způsobem nebo používali místo peněz jiné statky, např. cigarety, alkohol, apod. Případně své
obchody uzavírali nikoli v domácí, ale v některé zahraniční měně. V obdobích vysoké inflace však peníze neplní
dostatečně dobře ani své ostatní funkce, nejen funkci oběživa. Mohli bychom hovořit o nákladech ze ztráty
funkcí peněz.
Náklady anticipované inflace
Na první pohled by se mohlo zdát, že dokonale anticipovaná inflace s sebou žádné náklady nenese. Pokud by
byla roční míra inflace 10 % dokonale anticipována, pak by sice ceny zboží a služeb v daném roce vzrostly o 10
%, ale stejně tak by o 10 % vzrostly nominální mzdové sazby. V tomto případě by na tom byli zaměstnanci a
zaměstnavatelé stejně jako dříve. Podobně by tomu bylo v případě úspor a dluhů. Pokud by byla inflace
dokonale anticipována, byla by plně zahrnuta v nominální úrokové sazbě podle Fisherova efektu a věřitelé a
dlužníci by si neměli proč stěžovat1).
Ve skutečnosti se i v případě anticipované inflace můžeme setkat s několika typy nákladů. Jedním z nich jsou
alternativní náklady držby peněz. Jestliže držíme část svého bohatství ve formě hotových peněz a bankovních
depozit, která nenesou žádný nebo jen velmi malý úrok, pak jsou s tím spojeny alternativní náklady držby peněz,
které jsou rovny nominálnímu úroku. Představme si, že máme stokorunovou bankovku. Je-li nominální úroková
míra 5 % při nulové míře inflace, pak alternativní náklady držby této hotovosti (100 Kč) budou rovny 5 Kč za
rok. Ve chvíli, kdy se roční míra inflace zvýší na 5 %, bude zahrnuta do nominální úrokové míry (viz výše) a
alternativní náklady držby peněz se zvýší na 10 Kč ročně.
byla roční míra inflace 10 % dokonale anticipována, pak by sice ceny zboží a služeb v daném roce vzrostly o 10
%, ale stejně tak by o 10 % vzrostly nominální mzdové sazby. V tomto případě by na tom byli zaměstnanci a
zaměstnavatelé stejně jako dříve. Podobně by tomu bylo v případě úspor a dluhů. Pokud by byla inflace
dokonale anticipována, byla by plně zahrnuta v nominální úrokové sazbě podle Fisherova efektu a věřitelé a
dlužníci by si neměli proč stěžovat1).
Ve skutečnosti se i v případě anticipované inflace můžeme setkat s několika typy nákladů. Jedním z nich jsou
alternativní náklady držby peněz. Jestliže držíme část svého bohatství ve formě hotových peněz a bankovních
depozit, která nenesou žádný nebo jen velmi malý úrok, pak jsou s tím spojeny alternativní náklady držby peněz,
které jsou rovny nominálnímu úroku. Představme si, že máme stokorunovou bankovku. Je-li nominální úroková
míra 5 % při nulové míře inflace, pak alternativní náklady držby této hotovosti (100 Kč) budou rovny 5 Kč za
rok. Ve chvíli, kdy se roční míra inflace zvýší na 5 %, bude zahrnuta do nominální úrokové míry (viz výše) a
alternativní náklady držby peněz se zvýší na 10 Kč ročně.
K čemu však dojde
K čemu však dojde, když neočekávaně v daném roce bude skutečná míra inflace 5 % ? Honza vrátí bance
celkem 52 500 Kč, ale tato částka má nyní stejnou kupní sílu jako původních 50 000 Kč. Lze si tedy za ni koupit
stejné množství zboží (počítač) jako na začátku roku. Inflace tak vlastně smazala úrokovou platbu, reálný výnos
banky bude nulový. Honza tak v podstatě získal na úkor banky KORUNA.
Kdyby oba - Honza i banka KORUNA - tuto míru inflace očekávali, pak by se úroková míra patrně zvýšila
na 10 %, z čehož 5 % by byla reálná úroková míra, tedy odměna bance a 5 % by byla tzv. inflační prémie, která
by kompenzovala ztrátu kupní síly peněz. Když tedy bude inflace očekávána správně, budou nominální úrokové
míry stanoveny tak, aby reálné úrokové míry zůstaly nezměněny. Tomuto vztahu se říká Fisherův efekt:
i = r + e (3)
Vzorec říká, že nominální úroková sazba (i) se rovná reálné úrokové sazbě (r) plus očekávané míře inflace (
e).
Obdobně inflace přerozděluje důchod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Platí stejné závěry jako jsme
uvedli výše. Když dojde k neočekávanému zvýšení míry inflace, nedojde ihned ke zvýšení nominálních mezd,
protože jsou pevně určeny kolektivními smlouvami a reálné mzdy tak poklesnou. Zisky firem budou naopak
vyšší než se původně očekávalo, protože ceny výrobků se zvýšily. Zaměstnavatelé tak získali na úkor
zaměstnanců. Když bude skutečná míra inflace nižší než očekávaná, získají zaměstnanci na úkor zaměstnavatelů,
protože jejich reálné mzdy vzrostou.
celkem 52 500 Kč, ale tato částka má nyní stejnou kupní sílu jako původních 50 000 Kč. Lze si tedy za ni koupit
stejné množství zboží (počítač) jako na začátku roku. Inflace tak vlastně smazala úrokovou platbu, reálný výnos
banky bude nulový. Honza tak v podstatě získal na úkor banky KORUNA.
Kdyby oba - Honza i banka KORUNA - tuto míru inflace očekávali, pak by se úroková míra patrně zvýšila
na 10 %, z čehož 5 % by byla reálná úroková míra, tedy odměna bance a 5 % by byla tzv. inflační prémie, která
by kompenzovala ztrátu kupní síly peněz. Když tedy bude inflace očekávána správně, budou nominální úrokové
míry stanoveny tak, aby reálné úrokové míry zůstaly nezměněny. Tomuto vztahu se říká Fisherův efekt:
i = r + e (3)
Vzorec říká, že nominální úroková sazba (i) se rovná reálné úrokové sazbě (r) plus očekávané míře inflace (
e).
Obdobně inflace přerozděluje důchod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Platí stejné závěry jako jsme
uvedli výše. Když dojde k neočekávanému zvýšení míry inflace, nedojde ihned ke zvýšení nominálních mezd,
protože jsou pevně určeny kolektivními smlouvami a reálné mzdy tak poklesnou. Zisky firem budou naopak
vyšší než se původně očekávalo, protože ceny výrobků se zvýšily. Zaměstnavatelé tak získali na úkor
zaměstnanců. Když bude skutečná míra inflace nižší než očekávaná, získají zaměstnanci na úkor zaměstnavatelů,
protože jejich reálné mzdy vzrostou.
V rámci ekonomiky
V rámci ekonomiky se ovšem celkové bohatství nezměnilo, protože výnosy jedné skupiny se staly náklady
druhé skupiny, došlo pouze k redistribuci důchodů a bohatství mezi různými skupinami ekonomických subjektů.
Z pohledu jednotlivců však znamená i samotné riziko zisků a ztrát z neanticipované inflace poměrně významné
náklady. Toto riziko vede k tomu, že vynakládají určité zdroje na předvídání inflace a na zajištění se oproti
nepříznivým důsledkům neanticipované inflace a tyto zdroje rovněž představují národohospodářské náklady.
Další a neméně závažný zdroj nákladů inflace, a to nejen neanticipované, vychází ze skutečnosti, že ceny
slouží v tržní ekonomice jako zásadní signál pro rozhodování. Jestliže se např. hovězí maso stává dražší než
vepřové, je to signál pro zemědělce, aby se začali více zabývat chovem hovězího dobytka a méně chovem prasat,
a zároveň je to signál pro spotřebitele, aby omezili částečně spotřebu hovězího a začali se orientovat spíše na
vepřové. Ceny, které v ekonomice fungují jako signály pro rozhodování, jsou ovšem relativní ceny. V našem
případě je to vzájemný poměr ceny hovězího a vepřového masa. Samotná cena za kg hovězího nemá pro
zemědělce nebo spotřebitele žádný význam, pokud nezná cenu za kg vepřového. V případě neanticipované
inflace (zejména pokud je míra inflace značně vysoká a nestálá) ceny přestávají fungovat jako tržní signál,
neboť lidé mohou zaměnit změny agregátní cenové hladiny za změny relativních cen, které jsou dány změnami
poptávky a nabídky na trzích jednotlivých komodit. V tomto případě je signální význam cen narušen a
ekonomika funguje méně efektivně. Těmito problémy se budeme podrobněji zabývat v kap. 13..
druhé skupiny, došlo pouze k redistribuci důchodů a bohatství mezi různými skupinami ekonomických subjektů.
Z pohledu jednotlivců však znamená i samotné riziko zisků a ztrát z neanticipované inflace poměrně významné
náklady. Toto riziko vede k tomu, že vynakládají určité zdroje na předvídání inflace a na zajištění se oproti
nepříznivým důsledkům neanticipované inflace a tyto zdroje rovněž představují národohospodářské náklady.
Další a neméně závažný zdroj nákladů inflace, a to nejen neanticipované, vychází ze skutečnosti, že ceny
slouží v tržní ekonomice jako zásadní signál pro rozhodování. Jestliže se např. hovězí maso stává dražší než
vepřové, je to signál pro zemědělce, aby se začali více zabývat chovem hovězího dobytka a méně chovem prasat,
a zároveň je to signál pro spotřebitele, aby omezili částečně spotřebu hovězího a začali se orientovat spíše na
vepřové. Ceny, které v ekonomice fungují jako signály pro rozhodování, jsou ovšem relativní ceny. V našem
případě je to vzájemný poměr ceny hovězího a vepřového masa. Samotná cena za kg hovězího nemá pro
zemědělce nebo spotřebitele žádný význam, pokud nezná cenu za kg vepřového. V případě neanticipované
inflace (zejména pokud je míra inflace značně vysoká a nestálá) ceny přestávají fungovat jako tržní signál,
neboť lidé mohou zaměnit změny agregátní cenové hladiny za změny relativních cen, které jsou dány změnami
poptávky a nabídky na trzích jednotlivých komodit. V tomto případě je signální význam cen narušen a
ekonomika funguje méně efektivně. Těmito problémy se budeme podrobněji zabývat v kap. 13..
12.2 Inflace a hodnota peněz
Existuje-li v ekonomice inflace, pak peníze ztrácejí svoji hodnotu. Tato hodnota je dána množstvím zboží a
služeb, které můžeme s daným množstvím peněz koupit, proto se také hovoří o kupní síle peněz. Jedna koruna
česká je stále jednou korunou českou. Při zvýšení cenové hladiny si nemůžeme za 100 Kč dnes koupit takové
množství zmrzliny nebo jiného zboží, jaké jsme si mohli koupit minulý rok. Míra, kterou kupní síla peněz klesá,
je rovna právě míře inflace. Znamená to, že v obdobích s vysokou mírou inflace ztrácejí peníze svoji hodnotu
velmi rychle.
Inflace a očekávání hospodářských subjektů
Lidé si obvykle utvářejí určité představy o budoucnosti. V našem případě to budou odhady budoucí míry
inflace. Míra, ve které lidé očekávají růst cenové hladiny v příštím období, se nazývá očekávaná míra inflace
(
e). Očekávání se nakonec mohou ukázat jako správná nebo naopak mylná. Jestliže očekávání hospodářských
subjektů při odhadu míry inflace byla správná a skutečná míra inflace je rovna očekávané míře inflace, pak
takovou inflaci nazýváme anticipovanou inflací (předvídanou inflací). Míru inflace, která nebyla očekávána
správně, pak nazýváme neanticipovanou inflací (nepředvídanou inflací). Dejme tomu, že v určitém roce lidé
očekávali míru inflace 10 %, skutečná míra inflace však byla 15 %. Tato 15 %-ní míra inflace tedy byla z 10 %
anticipovaná a z 5 % neanticipovaná.
Při hodnocení důsledků inflace (můžeme také hovořit o nákladech inflace) musíme rozlišovat anticipovanou
a neanticipovanou inflaci, neboť se ve svých dopadech výrazně odlišují.
služeb, které můžeme s daným množstvím peněz koupit, proto se také hovoří o kupní síle peněz. Jedna koruna
česká je stále jednou korunou českou. Při zvýšení cenové hladiny si nemůžeme za 100 Kč dnes koupit takové
množství zmrzliny nebo jiného zboží, jaké jsme si mohli koupit minulý rok. Míra, kterou kupní síla peněz klesá,
je rovna právě míře inflace. Znamená to, že v obdobích s vysokou mírou inflace ztrácejí peníze svoji hodnotu
velmi rychle.
Inflace a očekávání hospodářských subjektů
Lidé si obvykle utvářejí určité představy o budoucnosti. V našem případě to budou odhady budoucí míry
inflace. Míra, ve které lidé očekávají růst cenové hladiny v příštím období, se nazývá očekávaná míra inflace
(
e). Očekávání se nakonec mohou ukázat jako správná nebo naopak mylná. Jestliže očekávání hospodářských
subjektů při odhadu míry inflace byla správná a skutečná míra inflace je rovna očekávané míře inflace, pak
takovou inflaci nazýváme anticipovanou inflací (předvídanou inflací). Míru inflace, která nebyla očekávána
správně, pak nazýváme neanticipovanou inflací (nepředvídanou inflací). Dejme tomu, že v určitém roce lidé
očekávali míru inflace 10 %, skutečná míra inflace však byla 15 %. Tato 15 %-ní míra inflace tedy byla z 10 %
anticipovaná a z 5 % neanticipovaná.
Při hodnocení důsledků inflace (můžeme také hovořit o nákladech inflace) musíme rozlišovat anticipovanou
a neanticipovanou inflaci, neboť se ve svých dopadech výrazně odlišují.
Náklady neanticipované inflace
Neanticipovaná inflace především redistribuje reálné bohatství mezi dlužníky a věřiteli a důchod mezi
zaměstnanci a zaměstnavateli.
K této redistribuci prostřednictvím neanticipované inflace dochází tehdy, jestliže dlužníci a věřitelé chybně
odhadnou budoucí míru inflace. Pak jedni z nich získávají a druzí ztrácejí. Ale kdo bude získávat a kdo ztrácet,
závisí na tom, jak se skutečná míra inflace liší od očekávané. Bude-li skutečná míra inflace vyšší než očekávaná,
pak dlužníci získávají a věřitelé ztrácejí. Naopak, bude-li skutečná míra inflace nižší než očekávaná, pak ztrácejí
dlužníci a získávají věřitelé.
Jak k tomu dochází, se pokusíme objasnit na následujícím příkladu. Začneme situací, kdy očekávaná míra
inflace bude nulová a předpokládaná úroková míra bude 5 % ročně. Dlužníkovi budeme říkat Honza a věřitelem
bude banka, kterou pojmenujeme KORUNA. Honza, který si za uvedených podmínek půjčil u banky 50 000 Kč
na 1 rok, aby si mohl koupit počítač, zaplatí bance KORUNA na konci roku nejenom dlužnou částku 50 000 Kč,
ale také úrok ve výši 2 500 Kč. Kupní síla peněz se v tomto případě nezměnila. Honza se vzdal spotřeby zboží a
služeb ve výši 2 500 Kč a banka získala odměnu také v předpokládané výši.
zaměstnanci a zaměstnavateli.
K této redistribuci prostřednictvím neanticipované inflace dochází tehdy, jestliže dlužníci a věřitelé chybně
odhadnou budoucí míru inflace. Pak jedni z nich získávají a druzí ztrácejí. Ale kdo bude získávat a kdo ztrácet,
závisí na tom, jak se skutečná míra inflace liší od očekávané. Bude-li skutečná míra inflace vyšší než očekávaná,
pak dlužníci získávají a věřitelé ztrácejí. Naopak, bude-li skutečná míra inflace nižší než očekávaná, pak ztrácejí
dlužníci a získávají věřitelé.
Jak k tomu dochází, se pokusíme objasnit na následujícím příkladu. Začneme situací, kdy očekávaná míra
inflace bude nulová a předpokládaná úroková míra bude 5 % ročně. Dlužníkovi budeme říkat Honza a věřitelem
bude banka, kterou pojmenujeme KORUNA. Honza, který si za uvedených podmínek půjčil u banky 50 000 Kč
na 1 rok, aby si mohl koupit počítač, zaplatí bance KORUNA na konci roku nejenom dlužnou částku 50 000 Kč,
ale také úrok ve výši 2 500 Kč. Kupní síla peněz se v tomto případě nezměnila. Honza se vzdal spotřeby zboží a
služeb ve výši 2 500 Kč a banka získala odměnu také v předpokládané výši.
Nepřesnosti obsažené v CPI
Při použití CPI k měření cenové hladiny bychom si měli být vědomi některých nedostatků tohoto indexu.
Nejvýznamnější je ten, že CPI neodráží změnu kvality výrobků v průběhu času. Během let dochází u výrobků ke
značnému zlepšení kvality, ale tato zlepšení jsou těžko měřitelná. Znamená to, že zvýšení ceny může být znakem
zvýšení kvality, nikoli pouze důsledkem inflace.
Jiným problémem jsou změny relativních cen. Víme, že při zvýšení cen některých druhů zboží spotřebitelé
snižují jejich spotřebu a spotřebovávají ta zboží, která jsou relativně levnější. V našem výše uvedeném příkladu
by to znamenalo, že spotřebitel by pravděpodobně chodil více pěšky, pil více coca-coly a jedl více chleba, neboť
cena coca-coly a chleba se změnila relativně méně než cena jízdy tramvají. Index tyto změny spotřebovávaného
množství nezachycuje (mění se pouze tehdy když dojde k velmi výrazným změnám ve skladbě výdajů, jak jsme
uvedli výše). To by ovšem znamenalo, že výše nákladů by v námi vypočteném případu mohla být vyšší než ve skutečnosti. Tento nedostatek je nazýván problémem indexních čísel. Znamená to, že vypočtená hodnota je vyšší
než skutečné náklady na zakoupení daného koše zboží a služeb.
Nejvýznamnější je ten, že CPI neodráží změnu kvality výrobků v průběhu času. Během let dochází u výrobků ke
značnému zlepšení kvality, ale tato zlepšení jsou těžko měřitelná. Znamená to, že zvýšení ceny může být znakem
zvýšení kvality, nikoli pouze důsledkem inflace.
Jiným problémem jsou změny relativních cen. Víme, že při zvýšení cen některých druhů zboží spotřebitelé
snižují jejich spotřebu a spotřebovávají ta zboží, která jsou relativně levnější. V našem výše uvedeném příkladu
by to znamenalo, že spotřebitel by pravděpodobně chodil více pěšky, pil více coca-coly a jedl více chleba, neboť
cena coca-coly a chleba se změnila relativně méně než cena jízdy tramvají. Index tyto změny spotřebovávaného
množství nezachycuje (mění se pouze tehdy když dojde k velmi výrazným změnám ve skladbě výdajů, jak jsme
uvedli výše). To by ovšem znamenalo, že výše nákladů by v námi vypočteném případu mohla být vyšší než ve skutečnosti. Tento nedostatek je nazýván problémem indexních čísel. Znamená to, že vypočtená hodnota je vyšší
než skutečné náklady na zakoupení daného koše zboží a služeb.
CPI
V kap. 2 jsme ve vzorci (27) naznačili způsob výpočtu CPI:
CPI = (n
i=1 q0i . p1i)/(n
i=1 q0i . p0i) . 100 (1)
kde q0i a p0i představuje množství a ceny i-tého zboží nebo služby základního roku a p1i představuje cenu i-tého
zboží běžného roku. Tento vzorec je znám jako Laspeyersův cenový index.
Aby naše představa o tom, jak je CPI měřen, byla zřetelnější, pokusíme se sestavit jednoduchý příklad.
Dejme tomu, že budeme spotřebovávat pouze 3 druhy zboží a služeb - chléb, coca-colu a jízdu hromadnou
dopravou.
Následující tabulka obsahuje množství daných komodit, která mohou být spotřebována průměrným
spotřebitelem, a jejich ceny ve dvou časových obdobích, např. v roce 1992 a 1993. Rok 1993 budeme dále
považovat za rok běžný a rok 1992 za rok základní.
Tab. 12.1: Výpočet indexu spotřebitelských cen
Rok 1992 Rok 1993
Položka Množství Cena Výdaje Cena Výdaje
Chléb 50 kg 10 Kč/kg 500 Kč 12,0 Kč/kg 600 Kč
Coca-cola 50 l 13 Kč/l 650 Kč 13,5 Kč/kg 675 Kč
Jízda tramvají 200 jízd 3 Kč/j. 600 Kč 5,0 Kč/j. 1000 Kč
Celkové výdaje 1750 Kč 2275 Kč
CPI = (n
i=1 q0i . p1i)/(n
i=1 q0i . p0i) . 100 (1)
kde q0i a p0i představuje množství a ceny i-tého zboží nebo služby základního roku a p1i představuje cenu i-tého
zboží běžného roku. Tento vzorec je znám jako Laspeyersův cenový index.
Aby naše představa o tom, jak je CPI měřen, byla zřetelnější, pokusíme se sestavit jednoduchý příklad.
Dejme tomu, že budeme spotřebovávat pouze 3 druhy zboží a služeb - chléb, coca-colu a jízdu hromadnou
dopravou.
Následující tabulka obsahuje množství daných komodit, která mohou být spotřebována průměrným
spotřebitelem, a jejich ceny ve dvou časových obdobích, např. v roce 1992 a 1993. Rok 1993 budeme dále
považovat za rok běžný a rok 1992 za rok základní.
Tab. 12.1: Výpočet indexu spotřebitelských cen
Rok 1992 Rok 1993
Položka Množství Cena Výdaje Cena Výdaje
Chléb 50 kg 10 Kč/kg 500 Kč 12,0 Kč/kg 600 Kč
Coca-cola 50 l 13 Kč/l 650 Kč 13,5 Kč/kg 675 Kč
Jízda tramvají 200 jízd 3 Kč/j. 600 Kč 5,0 Kč/j. 1000 Kč
Celkové výdaje 1750 Kč 2275 Kč
Výsledek
Výsledek, ke kterému jsme dospěli, nám ukazuje, že na konci roku 1993 jsme museli zaplatit 2275 Kč za
stejný koš zboží, za který jsme na konci roku 1992 zaplatili 1750 Kč. Tuto změnu můžeme vyjádřit indexem tak,
že náklady, které musíme vynaložit na nákup našeho spotřebního zboží v roce 1993 dělíme náklady, které jsme
vynaložili na konci roku 1992 na tentýž nákup a tento podíl násobíme 100. Takto získáme CPI1993 = (2275/1750)
. 100 = 130. Index roku 1993 je roven 130, což nám říká, že cenová hladina se oproti roku 1992 zvýšila o 30 %.
Index spotřebitelských cen pro rok 1992 byl v našem příkladu samozřejmě roven 100.
Nyní můžeme odvodit výpočet míry inflace () pomocí indexu spotřebitelských cen. Stejně bychom mohli
použít kterýkoli jiný index vyjadřující cenovou hladinu:
= (CPIt - CPIt-1)/CPIt-1 . 100 (2)
Výše uvedený vzorec můžeme slovně vyjádřit jako rozdíl cenového indexu běžného a základního období, dělený
cenovým indexem základního období, krát 100.
stejný koš zboží, za který jsme na konci roku 1992 zaplatili 1750 Kč. Tuto změnu můžeme vyjádřit indexem tak,
že náklady, které musíme vynaložit na nákup našeho spotřebního zboží v roce 1993 dělíme náklady, které jsme
vynaložili na konci roku 1992 na tentýž nákup a tento podíl násobíme 100. Takto získáme CPI1993 = (2275/1750)
. 100 = 130. Index roku 1993 je roven 130, což nám říká, že cenová hladina se oproti roku 1992 zvýšila o 30 %.
Index spotřebitelských cen pro rok 1992 byl v našem příkladu samozřejmě roven 100.
Nyní můžeme odvodit výpočet míry inflace () pomocí indexu spotřebitelských cen. Stejně bychom mohli
použít kterýkoli jiný index vyjadřující cenovou hladinu:
= (CPIt - CPIt-1)/CPIt-1 . 100 (2)
Výše uvedený vzorec můžeme slovně vyjádřit jako rozdíl cenového indexu běžného a základního období, dělený
cenovým indexem základního období, krát 100.
Hodnota koše
Hodnota koše je získána tak, že je dané množství každého zboží a služby násobeno jeho cenou v příslušném
období. Ty položky, které mají dlouhodobě větší podíl na spotřebě, tzn. že jsou více zastoupeny v průměrném
rozpočtu rodin, mají při výpočtu větší váhu než položky, které jsou zastoupeny v menších částkách. Např.
velikost výdajů na zápalky bude u průměrné rodiny během roku pravděpodobně menší ve srovnání s výdaji za
potraviny nebo bydlení, to znamená, že zdvojnásobí-li se cena zápalek, změna celkové cenové hladiny měřená
Kapitola 12: Inflace
- 118 - Makroekonomie
CPI bude velmi malá, protože zápalky se podílejí malou částí na rodinném rozpočtu. Ale dojde-li ke
zdvojnásobení ceny bydlení, projeví se to v hodnotě CPI daleko významněji, protože tato položka je výrazněji
zastoupena v rodinném rozpočtu.
období. Ty položky, které mají dlouhodobě větší podíl na spotřebě, tzn. že jsou více zastoupeny v průměrném
rozpočtu rodin, mají při výpočtu větší váhu než položky, které jsou zastoupeny v menších částkách. Např.
velikost výdajů na zápalky bude u průměrné rodiny během roku pravděpodobně menší ve srovnání s výdaji za
potraviny nebo bydlení, to znamená, že zdvojnásobí-li se cena zápalek, změna celkové cenové hladiny měřená
Kapitola 12: Inflace
- 118 - Makroekonomie
CPI bude velmi malá, protože zápalky se podílejí malou částí na rodinném rozpočtu. Ale dojde-li ke
zdvojnásobení ceny bydlení, projeví se to v hodnotě CPI daleko významněji, protože tato položka je výrazněji
zastoupena v rodinném rozpočtu.
Za skrytou inflaci
Za skrytou inflaci bývá označována situace, kdy levné výrobky bývají nahrazovány dražšími, aniž by tomu
odpovídala jejich vyšší kvalita či lepší vlastnosti, kterými uspokojují potřeby spotřebitelů. V tomto smyslu se
často hovoří o fiktivních inovacích. Potlačená inflace vzniká tehdy, existuje-li na trzích všeobecný převis
poptávky (při daných cenách jsou poptávaná množství zboží a služeb všeobecně vyšší než množství nabízená) a
je-li bráněno cenám tento převis svým růstem eliminovat. Je-li při všeobecném převisu poptávky nějakým
způsobem blokován růst cen (tak tomu bylo např. u nás v centrálně řízené ekonomice), projeví se to nedostatkem
zboží v obchodech, frontami, apod. Proto také hovoříme o tomto typu inflace jako o inflaci nerealizované kupní
síly nebo o inflaci vynucených úspor.
Opakem inflace je deflace, tj. snížení cenové hladiny. Dále se můžeme setkat s pojmem desinflace, což
vyjadřuje zpomalování tempa růstu cenové hladiny, tj. snižování míry inflace. V případě zvyšující se míry
inflace pak hovoříme o akcelerované inflaci.
odpovídala jejich vyšší kvalita či lepší vlastnosti, kterými uspokojují potřeby spotřebitelů. V tomto smyslu se
často hovoří o fiktivních inovacích. Potlačená inflace vzniká tehdy, existuje-li na trzích všeobecný převis
poptávky (při daných cenách jsou poptávaná množství zboží a služeb všeobecně vyšší než množství nabízená) a
je-li bráněno cenám tento převis svým růstem eliminovat. Je-li při všeobecném převisu poptávky nějakým
způsobem blokován růst cen (tak tomu bylo např. u nás v centrálně řízené ekonomice), projeví se to nedostatkem
zboží v obchodech, frontami, apod. Proto také hovoříme o tomto typu inflace jako o inflaci nerealizované kupní
síly nebo o inflaci vynucených úspor.
Opakem inflace je deflace, tj. snížení cenové hladiny. Dále se můžeme setkat s pojmem desinflace, což
vyjadřuje zpomalování tempa růstu cenové hladiny, tj. snižování míry inflace. V případě zvyšující se míry
inflace pak hovoříme o akcelerované inflaci.
12.1 Měření cenové hladiny a míry inflace
Nejčastěji se k měření cenové hladiny používají dva cenové indexy, které jsme definovali v kap. 2: index
spotřebitelských cen (CPI) a deflátor GDP. Často je používán také index cen výrobců (PPI), známý také jako
index velkoobchodních cen.
Index spotřebitelských cen, jak naznačuje již jeho název, odráží změnu cen zboží a služeb, které nakupují
domácnosti. Tento index měří náklady na zakoupení koše vybraného zboží a služeb v běžném roce ve srovnání s
náklady, kterých bylo zapotřebí k nákupu stejného koše v základním roce. Zboží a služby jsou do koše vybrány
tak, aby odrážely kupní zvyklosti obyvatel dané země. Druh a množství zboží, která jsou v koši zahrnuta, se
mění pouze jednou za několik let, kdy dojde k výrazné změně spotřebních zvyklostí. U nás patrně zjistíme, že v
posledních letech ve srovnání se 70. a 80. léty výrazně vzrostly výdaje například na cesty do zahraničí, margarín,
vitamínové přípravky atd. To se patrně odrazí i v koši výrobků a služeb, který je v naší republice používán pro
výpočet indexu spotřebitelských cen.
spotřebitelských cen (CPI) a deflátor GDP. Často je používán také index cen výrobců (PPI), známý také jako
index velkoobchodních cen.
Index spotřebitelských cen, jak naznačuje již jeho název, odráží změnu cen zboží a služeb, které nakupují
domácnosti. Tento index měří náklady na zakoupení koše vybraného zboží a služeb v běžném roce ve srovnání s
náklady, kterých bylo zapotřebí k nákupu stejného koše v základním roce. Zboží a služby jsou do koše vybrány
tak, aby odrážely kupní zvyklosti obyvatel dané země. Druh a množství zboží, která jsou v koši zahrnuta, se
mění pouze jednou za několik let, kdy dojde k výrazné změně spotřebních zvyklostí. U nás patrně zjistíme, že v
posledních letech ve srovnání se 70. a 80. léty výrazně vzrostly výdaje například na cesty do zahraničí, margarín,
vitamínové přípravky atd. To se patrně odrazí i v koši výrobků a služeb, který je v naší republice používán pro
výpočet indexu spotřebitelských cen.
12. Inflace
Tato kapitola se zabývá jedním z nejzávažnějších makroekonomických problémů - inflací. Pokusíme se v ní
objasnit, co je to inflace, jak ji můžeme měřit, jaké jsou její důsledky, a také proč zde klíčovou úlohu mají
očekávání hospodářských subjektů.
Terminologie inflace
Inflace je obvykle definována jako stálý a nepřetržitý růst cenové hladiny. Inflací tedy míníme stav, kdy
plynule rostou ceny téměř všech druhů zboží a služeb. V tomto pojetí, které můžeme označit za pojetí teoretické,
je inflace peněžním jevem a je způsobena zejména tím, že tempo růstu peněžní zásoby v ekonomice je rychlejší
než tempo růstu reálného produktu.
V kap. 2 jsme si řekli, že vedle tohoto teoretického pojetí rozlišujeme také pojetí statistické, které jakýkoli
růst cenové hladiny definuje jako inflaci. Ekonomové však hovoří o vysoké míře inflace pouze tehdy, je-li růst
cenové hladiny nepřetržitě relativně vysoký v delším časovém období.
Výši inflace kvantifikujeme pomocí míry inflace, která vyjadřuje tempo růstu cenové hladiny. Trvalý růst
cenové hladiny označujeme jako otevřenou inflaci. Je nejběžnějším typem inflace, a proto tvoří také převážný
obsah této kapitoly. Někdy se také můžeme setkat s projevy inflace skryté a inflace potlačené. Tyto dva typy
inflace byly charakteristické především pro bývalé centrálně řízené ekonomiky. Dnes se s nimi můžeme setkat u
ekonomik, kde stát výrazným způsobem zasahuje do tvorby cen.
objasnit, co je to inflace, jak ji můžeme měřit, jaké jsou její důsledky, a také proč zde klíčovou úlohu mají
očekávání hospodářských subjektů.
Terminologie inflace
Inflace je obvykle definována jako stálý a nepřetržitý růst cenové hladiny. Inflací tedy míníme stav, kdy
plynule rostou ceny téměř všech druhů zboží a služeb. V tomto pojetí, které můžeme označit za pojetí teoretické,
je inflace peněžním jevem a je způsobena zejména tím, že tempo růstu peněžní zásoby v ekonomice je rychlejší
než tempo růstu reálného produktu.
V kap. 2 jsme si řekli, že vedle tohoto teoretického pojetí rozlišujeme také pojetí statistické, které jakýkoli
růst cenové hladiny definuje jako inflaci. Ekonomové však hovoří o vysoké míře inflace pouze tehdy, je-li růst
cenové hladiny nepřetržitě relativně vysoký v delším časovém období.
Výši inflace kvantifikujeme pomocí míry inflace, která vyjadřuje tempo růstu cenové hladiny. Trvalý růst
cenové hladiny označujeme jako otevřenou inflaci. Je nejběžnějším typem inflace, a proto tvoří také převážný
obsah této kapitoly. Někdy se také můžeme setkat s projevy inflace skryté a inflace potlačené. Tyto dva typy
inflace byly charakteristické především pro bývalé centrálně řízené ekonomiky. Dnes se s nimi můžeme setkat u
ekonomik, kde stát výrazným způsobem zasahuje do tvorby cen.
Přínosy nezaměstnanosti
Představme si svět, ve kterém není žádná nezaměstnanost. Nikdo nehledá práci. Každý, kdo chtěl práci, ji má
a kdo ji nechtěl, nepracuje. Neexistuje žádný motiv, aby si člověk hledal práci. Když lidé dokončí školu, vezmou
první práci, která se nabízí, bez ohledu na to, zda jim vyhovuje nebo zda se na tuto práci hodí. V takovém světě
by pracovní příležitosti byly špatně přičleněny, produktivita práce by nebyla moc vysoká a bylo by malé
uspokojení z práce. Reálný svět se od tohoto liší. Jednak lidé neberou první práci, která se jim naskytne, naopak
věnují čas na hledání lepšího místa, porovnávají s ním svou kvalifikaci a zájmy, až najdou uspokojivou práci a
příjem. Tento aspekt způsobuje podstatné věkové rozdíly mezi nezaměstnanými, protože mladí lidé hledají práci
déle než starší, častěji mění práci, aby našli něco lepšího. Kromě toho, reálný svět je dynamický a stále se mění -
změny ve výrobě a spotřebě, nové technologie, firmy vznikají a zanikají - v tomto procesu staré pracovní
příležitosti mizí a jsou vytvářeny nové. Velké odvětvové změny vedou k velké fluktuaci a pohybu dělníků z
jednoho odvětví do druhého, ale i z jedné oblasti do druhé, a to se může dočasně projevit rostoucí mírou
nezaměstnanosti.
a kdo ji nechtěl, nepracuje. Neexistuje žádný motiv, aby si člověk hledal práci. Když lidé dokončí školu, vezmou
první práci, která se nabízí, bez ohledu na to, zda jim vyhovuje nebo zda se na tuto práci hodí. V takovém světě
by pracovní příležitosti byly špatně přičleněny, produktivita práce by nebyla moc vysoká a bylo by malé
uspokojení z práce. Reálný svět se od tohoto liší. Jednak lidé neberou první práci, která se jim naskytne, naopak
věnují čas na hledání lepšího místa, porovnávají s ním svou kvalifikaci a zájmy, až najdou uspokojivou práci a
příjem. Tento aspekt způsobuje podstatné věkové rozdíly mezi nezaměstnanými, protože mladí lidé hledají práci
déle než starší, častěji mění práci, aby našli něco lepšího. Kromě toho, reálný svět je dynamický a stále se mění -
změny ve výrobě a spotřebě, nové technologie, firmy vznikají a zanikají - v tomto procesu staré pracovní
příležitosti mizí a jsou vytvářeny nové. Velké odvětvové změny vedou k velké fluktuaci a pohybu dělníků z
jednoho odvětví do druhého, ale i z jedné oblasti do druhé, a to se může dočasně projevit rostoucí mírou
nezaměstnanosti.
Kriminalita
Kriminalita. Růst nezaměstnanosti může vést k růstu kriminality. Když si lidé nemohou vydělat příjem z
žádoucí (legitimní) práce, někdy řeší situaci nelegální činností. Vztah mezi výší nezaměstnanosti a úrovní
kriminalitity však není dle názorů sociologů příliš těsný.
Lidská důstojnost. Tento typ nákladů nezaměstnanosti je obtížné vyčíslit. Je to ztráta sebeúcty, která
postihuje mnohé, kdo jsou dlouho nezaměstnaní. Tento aspekt zřejmě způsobuje, že je nezaměstnanosti
přisuzován tak velký politický a sociální význam.
Náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti
Odhadovat náklady těchto dvou typů nezaměstnanosti je mnohem obtížnější, než náklady cyklické
nezaměstnanosti. Můžeme se zeptat, o kolik vzroste reálný produkt, jestliže se podaří snížit přirozenou míru
nezaměstnanosti o 1 %. Odhady některých ekonomů hovoří zhruba o číslu 0,75 % (zatímco u Okunova zákona v
případě cyklické nezaměstnanosti to jsou 2-3 %). Přínos ze snížení přirozené míry nezaměstnanosti je nižší
především ze dvou důvodů: (1) má-li být snížena přirozená míra nezaměstnanosti, je třeba investovat, aby byl
vytvořen kapitál, s nímž by noví zaměstnanci pracovali, (2) určitá nezaměstnanost je v ekomice prospěšná.
žádoucí (legitimní) práce, někdy řeší situaci nelegální činností. Vztah mezi výší nezaměstnanosti a úrovní
kriminalitity však není dle názorů sociologů příliš těsný.
Lidská důstojnost. Tento typ nákladů nezaměstnanosti je obtížné vyčíslit. Je to ztráta sebeúcty, která
postihuje mnohé, kdo jsou dlouho nezaměstnaní. Tento aspekt zřejmě způsobuje, že je nezaměstnanosti
přisuzován tak velký politický a sociální význam.
Náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti
Odhadovat náklady těchto dvou typů nezaměstnanosti je mnohem obtížnější, než náklady cyklické
nezaměstnanosti. Můžeme se zeptat, o kolik vzroste reálný produkt, jestliže se podaří snížit přirozenou míru
nezaměstnanosti o 1 %. Odhady některých ekonomů hovoří zhruba o číslu 0,75 % (zatímco u Okunova zákona v
případě cyklické nezaměstnanosti to jsou 2-3 %). Přínos ze snížení přirozené míry nezaměstnanosti je nižší
především ze dvou důvodů: (1) má-li být snížena přirozená míra nezaměstnanosti, je třeba investovat, aby byl
vytvořen kapitál, s nímž by noví zaměstnanci pracovali, (2) určitá nezaměstnanost je v ekomice prospěšná.
Náklady cyklické nezaměstnanosti
To, jak velké jsou tyto náklady nezaměstnanosti, závisí na výši přirozené míry nezaměstnanosti, na výši
skutečné míry nezaměstnanosti a na velikosti skutečného produktu. Někteří ekonomové usuzují v souladu s
Okunovým zákonem, že tyto náklady jsou značné a je nutno se jim vyhnout i za cenu zvýšené inflace. Jiní
ekonomové však tvrdí, že tyto ztráty jsou nižší z toho důvodu, že nezaměstnaní nepracují a mají více volného
času. Hodnota, kterou lze přisoudit tomuto volnému času je otázkou velmi kontroverzní. Lze tvrdit, že tato hodnota je nízká, neboť tento volný čas je spíše nechtěný. Hodnota volného času proto náklady cyklické
nezaměstnanosti odhadnuté dle Okunova zákona příliš nesnižuje.
Lidský kapitál. Druhým důležitým typem nákladů nezaměstnanosti je ztráta nezaměstnaného dělníka
vznikající z toho, že nemůže mít funkční postup a zvětšovat svůj lidský kapitál. Lidský kapitál je hodnota
vzdělání a schopností. Měří se jako množství peněz, které kdyby byly investovány při průměrné úrokové míře,
by nesly tentýž důchod jako získané schopnosti člověka. Dlouhá nezaměstnanost vážně snižuje hodnotu lidského
kapitálu, schopnosti ztrácejí svou hodnotu.
skutečné míry nezaměstnanosti a na velikosti skutečného produktu. Někteří ekonomové usuzují v souladu s
Okunovým zákonem, že tyto náklady jsou značné a je nutno se jim vyhnout i za cenu zvýšené inflace. Jiní
ekonomové však tvrdí, že tyto ztráty jsou nižší z toho důvodu, že nezaměstnaní nepracují a mají více volného
času. Hodnota, kterou lze přisoudit tomuto volnému času je otázkou velmi kontroverzní. Lze tvrdit, že tato hodnota je nízká, neboť tento volný čas je spíše nechtěný. Hodnota volného času proto náklady cyklické
nezaměstnanosti odhadnuté dle Okunova zákona příliš nesnižuje.
Lidský kapitál. Druhým důležitým typem nákladů nezaměstnanosti je ztráta nezaměstnaného dělníka
vznikající z toho, že nemůže mít funkční postup a zvětšovat svůj lidský kapitál. Lidský kapitál je hodnota
vzdělání a schopností. Měří se jako množství peněz, které kdyby byly investovány při průměrné úrokové míře,
by nesly tentýž důchod jako získané schopnosti člověka. Dlouhá nezaměstnanost vážně snižuje hodnotu lidského
kapitálu, schopnosti ztrácejí svou hodnotu.
Nezaměstnanost a hospodářská politika
V části 11.3 jsme celkovou míru nezaměstnanosti rozdělili na nezaměstnanost frikční, strukturální a
cyklickou, přičemž do přirozené míry nezaměstnanosti jsme počítali nezaměstnanost frikční a strukturální:
U = UN + UC = UF + US + UC (11)
Existují však spory o to, zda považovat jak klasickou tak keynesiánskou nezaměstnanost za nezaměstnanost
cyklickou či ne. Někteří ekonomové tvrdí, že klasickou nezaměstnanost je třeba považovat za nezaměstnanost
dobrovolnou, neboť zaměstnanci se kolektivně rozhodují o stanovení mzdové sazby nad rovnovážnou úrovní. A
to činí skutečně dobrovolně. Proto je možno zařadit klasickou nezaměstnanost (UK) do přirozené míry
nezaměstnanosti. Za cyklickou nezaměstnanost nyní můžeme považovat pouze nezaměstnanost keynesiánskou
(UCK). Ta je způsobována pomalým přizpůsobováním trhu práce při poklesu agregátní poptávky a je tudíž
nedobrovolná. Celkovou míru nezaměstnanosti můžeme zapsat ve tvaru:
U = UN + UC = (UF + US + UK) + UCK (12)
Toto rozdělení nezaměstnanosti nám hodně napovídá o typech hospodářské politiky, kterými je možno snížit
míru nezaměstnanosti. V dlouhém období se sice ekonomika zbaví keynesiánské nezaměstnanosti sama, ale v
krátkém období může být vhodné eliminovat ji pomocí poptávkově orientované hospodářské politiky. Zbývající
části nezaměstnanosti však spadají do kategorie přirozené míry nezaměstnanosti a tu je možno snížit pouze
prostřednictvím hospodářské politiky orientované na nabídkovou stranu ekonomiky.
cyklickou, přičemž do přirozené míry nezaměstnanosti jsme počítali nezaměstnanost frikční a strukturální:
U = UN + UC = UF + US + UC (11)
Existují však spory o to, zda považovat jak klasickou tak keynesiánskou nezaměstnanost za nezaměstnanost
cyklickou či ne. Někteří ekonomové tvrdí, že klasickou nezaměstnanost je třeba považovat za nezaměstnanost
dobrovolnou, neboť zaměstnanci se kolektivně rozhodují o stanovení mzdové sazby nad rovnovážnou úrovní. A
to činí skutečně dobrovolně. Proto je možno zařadit klasickou nezaměstnanost (UK) do přirozené míry
nezaměstnanosti. Za cyklickou nezaměstnanost nyní můžeme považovat pouze nezaměstnanost keynesiánskou
(UCK). Ta je způsobována pomalým přizpůsobováním trhu práce při poklesu agregátní poptávky a je tudíž
nedobrovolná. Celkovou míru nezaměstnanosti můžeme zapsat ve tvaru:
U = UN + UC = (UF + US + UK) + UCK (12)
Toto rozdělení nezaměstnanosti nám hodně napovídá o typech hospodářské politiky, kterými je možno snížit
míru nezaměstnanosti. V dlouhém období se sice ekonomika zbaví keynesiánské nezaměstnanosti sama, ale v
krátkém období může být vhodné eliminovat ji pomocí poptávkově orientované hospodářské politiky. Zbývající
části nezaměstnanosti však spadají do kategorie přirozené míry nezaměstnanosti a tu je možno snížit pouze
prostřednictvím hospodářské politiky orientované na nabídkovou stranu ekonomiky.
11.7. Přínosy a náklady nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti je často chápána jako ukazatel ekonomické situace té které země. Je vysoká míra
nezaměstnanosti znakem nemoci ekonomiky nebo znakem její léčby? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá,
ale lze se k ní přiblížit porovnáváním nákladů a přínosů nezaměstnanosti. Pokud však hodnotíme náklady a
přínosy nezaměstnanosti, je zapotřebí rozlišovat mezi nezaměstnaností cyklickou na jedné straně a
nezaměstnaností frikční či strukturální na straně druhé.
Náklady cyklické nezaměstnanosti
Za náklady cyklické nezaměstnanosti můžeme označit několik ekonomických a sociálních aspektů:
Ztráta výstupu. S rostoucí nezaměstnaností vzniká ztráta výstupu, neboť skutečný produkt je pod úrovní
produktu potenciálního. Identifikovat společenské náklady dané ztrátou výstupu není jednoduché. Určitý odhad
těchto nákladů lze provést s pomocí Okunova zákona:
U = UN - n[100.(Y/YK) - 100] (7a)
Pokud bychom použili odhad Okunova zákona ve tvaru rovnice (9b), skutečná míra nezaměstnanosti by byla
6 % a skutečný produkt 1000 mld Kč, dosazením do rovnice (9b) bychom spočítali potenciální produkt a zjistili
bychom ztrátu produkce ve výši 26 mld Kč:
6 = 5 - 0.4[100.(1000/YK) - 100] ztráta produkce = YK - Y = 26 mld Kč
nezaměstnanosti znakem nemoci ekonomiky nebo znakem její léčby? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá,
ale lze se k ní přiblížit porovnáváním nákladů a přínosů nezaměstnanosti. Pokud však hodnotíme náklady a
přínosy nezaměstnanosti, je zapotřebí rozlišovat mezi nezaměstnaností cyklickou na jedné straně a
nezaměstnaností frikční či strukturální na straně druhé.
Náklady cyklické nezaměstnanosti
Za náklady cyklické nezaměstnanosti můžeme označit několik ekonomických a sociálních aspektů:
Ztráta výstupu. S rostoucí nezaměstnaností vzniká ztráta výstupu, neboť skutečný produkt je pod úrovní
produktu potenciálního. Identifikovat společenské náklady dané ztrátou výstupu není jednoduché. Určitý odhad
těchto nákladů lze provést s pomocí Okunova zákona:
U = UN - n[100.(Y/YK) - 100] (7a)
Pokud bychom použili odhad Okunova zákona ve tvaru rovnice (9b), skutečná míra nezaměstnanosti by byla
6 % a skutečný produkt 1000 mld Kč, dosazením do rovnice (9b) bychom spočítali potenciální produkt a zjistili
bychom ztrátu produkce ve výši 26 mld Kč:
6 = 5 - 0.4[100.(1000/YK) - 100] ztráta produkce = YK - Y = 26 mld Kč
J. M. Keynes
J. M. Keynes ovšem nedokázal uspokojivým způsobem vysvětlit, proč jsou nominální mzdové sazby
nepružné. Tento úkol se později snažili splnit někteří jeho následovníci. Jejich názory jsou zhruba následující:
(1) nominální mzdové sazby jsou u většiny firem administrativně stanovovány na základě platových stupnic,
které se mění po určité době a většinou u všech skupin pracovníků zhruba o stejné procento. Na výkyvy v
odbytu firmy reagují spíše nemzdovými opatřeními nebo maximálně zpomalením tempa růstu nominálních
mezd.
(2) nominální mzdové sazby jsou často stanovovány dlouhodobými dohodami zaměstnavatelů a odborů. Tyto
dlouhodobé dohody prakticky vylučují možnost poklesu nominálních mezd v krátkém období. Tento
argument lze částečně zpochybnit protiargumentem, že důležité nejsou nominální, ale reálné mzdové sazby.
Reálné mzdy mohou klesat či růst, pokud je míra inflace vyšší či nižší než míra růstu nominálních
mzdových sazeb,
nepružné. Tento úkol se později snažili splnit někteří jeho následovníci. Jejich názory jsou zhruba následující:
(1) nominální mzdové sazby jsou u většiny firem administrativně stanovovány na základě platových stupnic,
které se mění po určité době a většinou u všech skupin pracovníků zhruba o stejné procento. Na výkyvy v
odbytu firmy reagují spíše nemzdovými opatřeními nebo maximálně zpomalením tempa růstu nominálních
mezd.
(2) nominální mzdové sazby jsou často stanovovány dlouhodobými dohodami zaměstnavatelů a odborů. Tyto
dlouhodobé dohody prakticky vylučují možnost poklesu nominálních mezd v krátkém období. Tento
argument lze částečně zpochybnit protiargumentem, že důležité nejsou nominální, ale reálné mzdové sazby.
Reálné mzdy mohou klesat či růst, pokud je míra inflace vyšší či nižší než míra růstu nominálních
mzdových sazeb,
teorie
(3) škola, která se nazývá nová keynesiánská ekonomie zdůvodňuje nepružnost mezd prostřednictvím teorie
efektivnostních mezd. Tato teorie tvrdí, že firmy nesnižují nominální mzdové sazby, neboť by to snížilo
jejich zisky. Firmy podle této teorie často platí svým zaměstnancům vyšší než rovnovážné tržní mzdové
sazby, neboť tím dávají svým zaměstnancům podnět k vysokému úsilí a pracovnímu nasazení. Těm, kteří si
Kapitola 11: Nezaměstnanost
Makroekonomie - 115 -
toho "neváží" nejsou snižovány mzdové sazby, ale jsou spíše potrestáni propuštěním a musí si hledat na trhu
práce zaměstnání s nižší tržní mzdovou sazbou.
(4) rozdílem mezi insidery (zaměstnanci ve firmách) a outsidery (nezaměstnaní hledající práci) lze vysvětlit
skutečnost, že ani při vysoké nezaměstnanosti nevznikají účinné tlaky na pokles mzdových sazeb. Mzdové
sazby jsou stanoveny jednáním mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Nezaměstnaní nemají prakticky
možnost, jak takto stanovené mzdové sazby ovlivnit ve svůj prospěch.
efektivnostních mezd. Tato teorie tvrdí, že firmy nesnižují nominální mzdové sazby, neboť by to snížilo
jejich zisky. Firmy podle této teorie často platí svým zaměstnancům vyšší než rovnovážné tržní mzdové
sazby, neboť tím dávají svým zaměstnancům podnět k vysokému úsilí a pracovnímu nasazení. Těm, kteří si
Kapitola 11: Nezaměstnanost
Makroekonomie - 115 -
toho "neváží" nejsou snižovány mzdové sazby, ale jsou spíše potrestáni propuštěním a musí si hledat na trhu
práce zaměstnání s nižší tržní mzdovou sazbou.
(4) rozdílem mezi insidery (zaměstnanci ve firmách) a outsidery (nezaměstnaní hledající práci) lze vysvětlit
skutečnost, že ani při vysoké nezaměstnanosti nevznikají účinné tlaky na pokles mzdových sazeb. Mzdové
sazby jsou stanoveny jednáním mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Nezaměstnaní nemají prakticky
možnost, jak takto stanovené mzdové sazby ovlivnit ve svůj prospěch.
V Keynesově modelu
V Keynesově modelu však zůstává agregátní nabídka v pozici SRAS0 a ekonomika uvázne v bodě E1. Důvod
je ten, že nominální mzdová sazba zůstává fixní na úrovni W0, zatímco cenová hladina klesá z úrovně P0 na
úroveň P1. Výsledkem je proto růst reálné mzdové sazby z W0/P0 na W0/P1 a existence nedobrovolné
nezaměstnanosti v rozsahu NE-N1.
Nedobrovolná nezaměstnanost v tomto modelu je dána tím, že firmy najímají málo zaměstnanců, neboť
nemohou prodat svou produkci z důvodu nedostatečné agregátní poptávky. Tento typ nezaměstnanosti je
nazýván keynesiánská nezaměstnanost neboli nezaměstnanost z nedostatečné poptávky. Řešením situace není
pokles reálných mezd, ale pouze růst agregátní poptávky na úroveň agregátní poptávky, která zajistí reálný
produkt na úrovni plné zaměstnanosti prostřednictví fiskální a monetární politiky. Při zcela nepružných mzdách
je v modelu AS-AD křivka AS horizontální a reálný produkt je určen pozicí křivky AD.
je ten, že nominální mzdová sazba zůstává fixní na úrovni W0, zatímco cenová hladina klesá z úrovně P0 na
úroveň P1. Výsledkem je proto růst reálné mzdové sazby z W0/P0 na W0/P1 a existence nedobrovolné
nezaměstnanosti v rozsahu NE-N1.
Nedobrovolná nezaměstnanost v tomto modelu je dána tím, že firmy najímají málo zaměstnanců, neboť
nemohou prodat svou produkci z důvodu nedostatečné agregátní poptávky. Tento typ nezaměstnanosti je
nazýván keynesiánská nezaměstnanost neboli nezaměstnanost z nedostatečné poptávky. Řešením situace není
pokles reálných mezd, ale pouze růst agregátní poptávky na úroveň agregátní poptávky, která zajistí reálný
produkt na úrovni plné zaměstnanosti prostřednictví fiskální a monetární politiky. Při zcela nepružných mzdách
je v modelu AS-AD křivka AS horizontální a reálný produkt je určen pozicí křivky AD.
Keynesiánská nezaměstnanost
V reakci na hospodářskou krizi 30. let napadl J.M.Keynes do té doby převládající neoklasické pojetí
nezaměstnanosti ve třech směrech: (1) nominální mzdové sazby jsou velmi nepružné, (2) zaměstnanost je spíše funkcí agregátní poptávky než reálné mzdové sazby a (3) nedobrovolná nezaměstnanost může přetrvávat velmi
dlouho.
Keynesovo pojetí přičin vzniku nedobrovolné nezaměstnanosti zachycuje obr. 11.5. V levé části vidíme
model AS-AD. Křivka SRAS0 je fixována pevnou nominální mzdovou sazbou (W0). V pravé části je zakreslen
známý model trhu práce. Ekonomika se původně nachází v bodě E0, je vyráběn potenciální produkt (YK) a míra
nezaměstnanosti je na své přirozené úrovni.
Nyní si představme, že se z nějaké příčiny sníží agregátní poptávka z AD0 na AD1 a ekonomika se přesune do
bodu E1. V neoklasickém modelu by poklesla cenová hladina, následně reálná mzdová sazba, agregátní nabídka
by se přesunula z SRAS0 na SRAS1 a ekonomika by se vrátila na původní úroveň reálného produktu a
zaměstnanosti v bodě E2.
2) V kap. 13 uvidíme, že "příliš nízká" či "příliš vysoká" reálná mzdová sazba existují zejména tehdy, když se skutečná míra
inflace odchyluje od očekávané míry inflace. V případě, že reálná mzdová sazba je "příliš vysoká", roste nezaměstnanost nad
svoji přirozenou míru. Když je reálná mzdová jsou "příliš nízká", množství poptávané práce a množství zaměstnaných rostou a
nezaměstnanost klesá pod svoji přirozenou míru.
nezaměstnanosti ve třech směrech: (1) nominální mzdové sazby jsou velmi nepružné, (2) zaměstnanost je spíše funkcí agregátní poptávky než reálné mzdové sazby a (3) nedobrovolná nezaměstnanost může přetrvávat velmi
dlouho.
Keynesovo pojetí přičin vzniku nedobrovolné nezaměstnanosti zachycuje obr. 11.5. V levé části vidíme
model AS-AD. Křivka SRAS0 je fixována pevnou nominální mzdovou sazbou (W0). V pravé části je zakreslen
známý model trhu práce. Ekonomika se původně nachází v bodě E0, je vyráběn potenciální produkt (YK) a míra
nezaměstnanosti je na své přirozené úrovni.
Nyní si představme, že se z nějaké příčiny sníží agregátní poptávka z AD0 na AD1 a ekonomika se přesune do
bodu E1. V neoklasickém modelu by poklesla cenová hladina, následně reálná mzdová sazba, agregátní nabídka
by se přesunula z SRAS0 na SRAS1 a ekonomika by se vrátila na původní úroveň reálného produktu a
zaměstnanosti v bodě E2.
2) V kap. 13 uvidíme, že "příliš nízká" či "příliš vysoká" reálná mzdová sazba existují zejména tehdy, když se skutečná míra
inflace odchyluje od očekávané míry inflace. V případě, že reálná mzdová sazba je "příliš vysoká", roste nezaměstnanost nad
svoji přirozenou míru. Když je reálná mzdová jsou "příliš nízká", množství poptávané práce a množství zaměstnaných rostou a
nezaměstnanost klesá pod svoji přirozenou míru.
Na obr. 11.4
Na obr. 11.4 vidíme situaci, která může vzniknout tehdy, je-li reálná mzdová sazba nepružná. V určitém
časovém okamžiku se trh práce vyznačuje příliš vysokou reálnou mzdovou sazbou (W/P2) namísto rovnovážné
reálné mzdové sazby (W/PE). Při reálné mzdové sazbě (W/P2) vzniká převis nabídky práce - počet lidí, kteří jsou
ochotni při této mzdové sazbě pracovat je dán úsečkou AC, ale firmy chtějí zaměstnat jen počet lidí daný
úsečkou AB. Proto bude zaměstnáno pouze množství lidí dané úsečkou AB, množství lidí dané úsečkou BC
představuje nedobrovolnou nezaměstnanost a množství lidí dané úsečkou CD tvoří dobrovolnou
nezaměstnanost. Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká tehdy, jestliže jsou pracovníci ochotni pracovat za
danou reálnou mzdovou sazbu, ale nemohou najít zaměstnání.
časovém okamžiku se trh práce vyznačuje příliš vysokou reálnou mzdovou sazbou (W/P2) namísto rovnovážné
reálné mzdové sazby (W/PE). Při reálné mzdové sazbě (W/P2) vzniká převis nabídky práce - počet lidí, kteří jsou
ochotni při této mzdové sazbě pracovat je dán úsečkou AC, ale firmy chtějí zaměstnat jen počet lidí daný
úsečkou AB. Proto bude zaměstnáno pouze množství lidí dané úsečkou AB, množství lidí dané úsečkou BC
představuje nedobrovolnou nezaměstnanost a množství lidí dané úsečkou CD tvoří dobrovolnou
nezaměstnanost. Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká tehdy, jestliže jsou pracovníci ochotni pracovat za
danou reálnou mzdovou sazbu, ale nemohou najít zaměstnání.
Klasická nezaměstnanost
To, že nepružné mzdové sazby mohou vyvolávat nedobrovolnou nezaměstnanost, je zřejmé. Otázka ovšem
zní, zda jsou mzdové sazby skutečně nepružné a zejména jaké jsou příčiny jejich nepružnosti. Neoklasičtí
ekonomové většinou uvažují v dlouhém období, ve kterém považují reálnou mzdovou sazbu za zcela pružnou.
Pokud je reálná mzdová sazba zcela pružná, je křivka AS vertikální, reálný GDP nezávisí na výši AD a veškerá
nezaměstnanost je dobrovolná.
Pravdou je ovšem to, že tradiční neoklasická ekonomie měla značné problémy s vysvětlením vysoké
nezaměstnanosti v obdobích recese. Pokud jde o nedobrovolnou nezaměstnanost, v roce 1913 připouští A. C.
Pigou, že reálná mzdová sazba se přizpůsobuje pomalu a proto může dočasně vzniknout nedobrovolná
nezaměstnanost. Může vzniknout tehdy, pokud monopolní, odborové nebo jiné institucionální prvky (např.
minimální mzda) na trhu práce brání reálné mzdové sazbě klesnout na rovnovážnou úroveň. Nezaměstnanost je
tedy důsledkem příliš vysoké reálné mzdy2) (např. na úrovni W/P2 v obr. 11.4), která je záměrně udržována nad
úrovní rovnovážné reálné mzdové sazby. Tento typ nezaměstnanosti je běžně označován jako klasická
nezaměstnanost nebo nezaměstnanost z reálné mzdy. Existuje obecná shoda v tom, že značná část vysoké
nezaměstnanosti ve vyspělých západních zemích v 80. a 90. letech je právě nezaměstnaností klasickou. Řešením
situace je podle neoklasických ekonomů v prvé řadě odstranění příčin nepružnosti mezd. Moderními klasickými
teoriemi nezaměstnanosti se podrobně zabývají kap. 13 a 14.
zní, zda jsou mzdové sazby skutečně nepružné a zejména jaké jsou příčiny jejich nepružnosti. Neoklasičtí
ekonomové většinou uvažují v dlouhém období, ve kterém považují reálnou mzdovou sazbu za zcela pružnou.
Pokud je reálná mzdová sazba zcela pružná, je křivka AS vertikální, reálný GDP nezávisí na výši AD a veškerá
nezaměstnanost je dobrovolná.
Pravdou je ovšem to, že tradiční neoklasická ekonomie měla značné problémy s vysvětlením vysoké
nezaměstnanosti v obdobích recese. Pokud jde o nedobrovolnou nezaměstnanost, v roce 1913 připouští A. C.
Pigou, že reálná mzdová sazba se přizpůsobuje pomalu a proto může dočasně vzniknout nedobrovolná
nezaměstnanost. Může vzniknout tehdy, pokud monopolní, odborové nebo jiné institucionální prvky (např.
minimální mzda) na trhu práce brání reálné mzdové sazbě klesnout na rovnovážnou úroveň. Nezaměstnanost je
tedy důsledkem příliš vysoké reálné mzdy2) (např. na úrovni W/P2 v obr. 11.4), která je záměrně udržována nad
úrovní rovnovážné reálné mzdové sazby. Tento typ nezaměstnanosti je běžně označován jako klasická
nezaměstnanost nebo nezaměstnanost z reálné mzdy. Existuje obecná shoda v tom, že značná část vysoké
nezaměstnanosti ve vyspělých západních zemích v 80. a 90. letech je právě nezaměstnaností klasickou. Řešením
situace je podle neoklasických ekonomů v prvé řadě odstranění příčin nepružnosti mezd. Moderními klasickými
teoriemi nezaměstnanosti se podrobně zabývají kap. 13 a 14.
Většina soudobých analýz
Většina soudobých analýz příčin nezaměstnanosti má výraznou mikroekonomickou povahu a za hlavní
příčinu nezaměstnanosti považuje nepružnost mezd. Na tom se shodují jak moderní teorie neoklasické, tak
soudobé teorie keynesiánské. Rozdíly mezi těmito školami spočívají spíše v tom, co považují za příčinu
nepružnosti mezd, jakou míru nepružnosti mezd připouštějí a jak dlouhý časový horizont jí přisuzují.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Klasický model trhu práce je popsán třemi vztahy: funkcí poptávky po práci, funkcí nabídky práce a
podmínkou rovnováhy. Funkce poptávky po práci je založena na dvou hypotézách: (1) firmy maximalizují zisk a
pohybují se v dokonale konkurenčním prostředí a (2) mezní produkt práce klesá s růstem zaměstnanosti (zákon
klesajících výnosů). Z hypotézy (1) vyplývá, že firma je v rovnováze, když zaměstnává takové množství práce,
při kterém se mezní produkt práce rovná reálné mzdové sazbě. Z hypotézy (2) vyplývá, že má-li firma
vyrovnávat mezní produkt práce a reálnou mzdovou sazbu, musí při poklesu reálné mzdové sazby zvýšit množství najímané práce a naopak. Křivka tržní poptávky po práci je tak zápornou funkcí reálné mzdové sazby.
Křivka tržní nabídky práce je naopak kladnou funkcí reálné mzdové sazby. Podmínkou rovnováhy je, že reálná
mzdová sazba musí být taková, aby bylo poptávané množství práce rovno nabízenému množství práce.
příčinu nezaměstnanosti považuje nepružnost mezd. Na tom se shodují jak moderní teorie neoklasické, tak
soudobé teorie keynesiánské. Rozdíly mezi těmito školami spočívají spíše v tom, co považují za příčinu
nepružnosti mezd, jakou míru nepružnosti mezd připouštějí a jak dlouhý časový horizont jí přisuzují.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Klasický model trhu práce je popsán třemi vztahy: funkcí poptávky po práci, funkcí nabídky práce a
podmínkou rovnováhy. Funkce poptávky po práci je založena na dvou hypotézách: (1) firmy maximalizují zisk a
pohybují se v dokonale konkurenčním prostředí a (2) mezní produkt práce klesá s růstem zaměstnanosti (zákon
klesajících výnosů). Z hypotézy (1) vyplývá, že firma je v rovnováze, když zaměstnává takové množství práce,
při kterém se mezní produkt práce rovná reálné mzdové sazbě. Z hypotézy (2) vyplývá, že má-li firma
vyrovnávat mezní produkt práce a reálnou mzdovou sazbu, musí při poklesu reálné mzdové sazby zvýšit množství najímané práce a naopak. Křivka tržní poptávky po práci je tak zápornou funkcí reálné mzdové sazby.
Křivka tržní nabídky práce je naopak kladnou funkcí reálné mzdové sazby. Podmínkou rovnováhy je, že reálná
mzdová sazba musí být taková, aby bylo poptávané množství práce rovno nabízenému množství práce.
Na obr. 11.3
Na obr. 11.3 vidíme typický trh práce. Na vodorovné ose měříme množství poptávané a nabízené práce (NL).
Na ose svislé měříme cenu práce - reálnou mzdovou sazbu (W/P) (tj. nominální mzdová sazba W dělená
cenovým indexem P). Křivka nabídky se stává dokonale neelastickou, když je reálná mzdová sazba tak vysoká,
že práci nabízí prakticky celá pracovní síla ekonomiky (L). Rovnovážná úroveň zaměstnanosti NE je určena
průsečíkem křivky nabídky práce (Sn) a křivky poptávky po práci (Dn) a nastane v bodě E při rovnovážné
mzdové sazbě W/PE. Při této mzdové sazbě je množství nabízené práce rovno množství práce, které firmy chtějí
zaměstnat (úsečka AE). Za této situace existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost, kterou představují ti lidé,
kteří při rovnovážné reálné mzdové sazbě nechtějí pracovat (úsečka EC).
V reálném světě však často docházelo k situacím, kdy byla nezaměstnanost příliš vysoká na to, aby mohla být
jednoduše celá považována za dobrovolnou a i kvalifikovaní pracovníci nemohli a nemohou najít při existující
mzdové sazbě zaměstnání. Někteří neoklasičtí ekonomové na počátku 20. století a zejména J.M.Keynes proto
vyslovili názor, že reálné mzdové sazby reagují na ekonomické šoky zpomaleně a se zpožděním a čistí trh práce
spíše v dlouhém období. Proto může vzniknout nedobrovolná nezaměstnanost.
Na ose svislé měříme cenu práce - reálnou mzdovou sazbu (W/P) (tj. nominální mzdová sazba W dělená
cenovým indexem P). Křivka nabídky se stává dokonale neelastickou, když je reálná mzdová sazba tak vysoká,
že práci nabízí prakticky celá pracovní síla ekonomiky (L). Rovnovážná úroveň zaměstnanosti NE je určena
průsečíkem křivky nabídky práce (Sn) a křivky poptávky po práci (Dn) a nastane v bodě E při rovnovážné
mzdové sazbě W/PE. Při této mzdové sazbě je množství nabízené práce rovno množství práce, které firmy chtějí
zaměstnat (úsečka AE). Za této situace existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost, kterou představují ti lidé,
kteří při rovnovážné reálné mzdové sazbě nechtějí pracovat (úsečka EC).
V reálném světě však často docházelo k situacím, kdy byla nezaměstnanost příliš vysoká na to, aby mohla být
jednoduše celá považována za dobrovolnou a i kvalifikovaní pracovníci nemohli a nemohou najít při existující
mzdové sazbě zaměstnání. Někteří neoklasičtí ekonomové na počátku 20. století a zejména J.M.Keynes proto
vyslovili názor, že reálné mzdové sazby reagují na ekonomické šoky zpomaleně a se zpožděním a čistí trh práce
spíše v dlouhém období. Proto může vzniknout nedobrovolná nezaměstnanost.
Pozitivní úlohu
Pozitivní úlohu při zvyšování mobility práce mohou mít i úřady práce. Ty mohou výrazně ovlivnit např.
délku trvání nezaměstnanosti, zejména poskytováním dokonalejších informací o volných zdrojích práce na jedné
straně a o volných pracovních místech na straně druhé a také organizováním rekvalifikačních programů.
Další zdroj nedostatečné mobility pracovních sil plyne např. ze skutečnosti, že lidé musejí denně daleko
jezdit za prací, protože v místě bydliště není pro ně vhodné zaměstnání a pokud neexistuje dostatečně vyvinutý
trh s byty, tak se nemohou za prací stěhovat. Jsou proto nuceni setrvávat tam, kde se pro ně pracovní příležitost
nenachází. Zde je výrazným faktorem i způsob života, zvyklosti a tradice - připoutanost k místu bydlení, okruhu
příbuzných, známých apod. V České republice je mobilita pracovních sil omezena v současnosti tím, že lidé v
minulých desetiletích neměnili zaměstnání příliš často, nejsou příliš zvyklí stěhovat se za prací a jsou připoutáni
často k rodinným domům, které sami s velkou námahou a finančními problémy stavěli.
11.6 Příčiny nezaměstnanosti
Přičiny existence nezaměstnanosti v tržních ekonomikách jsou jedním z nejspornějších a nejdiskutovanějších
témat ekonomické teorie. Existence vysoké míry nezaměstnanosti v mnoha zemích v různých obdobích je reálný
fakt, který ovšem není jednoduché vysvětlit. Pokud se pohybujeme v rámci teorie cen, kde jsou všechny trhy
čištěny pohybem cen nahoru a dolů, není možno existenci nezaměstnanosti zdůvodnit. Proto nám zbývá pouze
jedna možnost: trh práce nefunguje jako dokonale konkurenční trh, na kterém je rychle a efektivně zajištěno
vyrovnávání množství nabízeného s množstvím poptávaným.
délku trvání nezaměstnanosti, zejména poskytováním dokonalejších informací o volných zdrojích práce na jedné
straně a o volných pracovních místech na straně druhé a také organizováním rekvalifikačních programů.
Další zdroj nedostatečné mobility pracovních sil plyne např. ze skutečnosti, že lidé musejí denně daleko
jezdit za prací, protože v místě bydliště není pro ně vhodné zaměstnání a pokud neexistuje dostatečně vyvinutý
trh s byty, tak se nemohou za prací stěhovat. Jsou proto nuceni setrvávat tam, kde se pro ně pracovní příležitost
nenachází. Zde je výrazným faktorem i způsob života, zvyklosti a tradice - připoutanost k místu bydlení, okruhu
příbuzných, známých apod. V České republice je mobilita pracovních sil omezena v současnosti tím, že lidé v
minulých desetiletích neměnili zaměstnání příliš často, nejsou příliš zvyklí stěhovat se za prací a jsou připoutáni
často k rodinným domům, které sami s velkou námahou a finančními problémy stavěli.
11.6 Příčiny nezaměstnanosti
Přičiny existence nezaměstnanosti v tržních ekonomikách jsou jedním z nejspornějších a nejdiskutovanějších
témat ekonomické teorie. Existence vysoké míry nezaměstnanosti v mnoha zemích v různých obdobích je reálný
fakt, který ovšem není jednoduché vysvětlit. Pokud se pohybujeme v rámci teorie cen, kde jsou všechny trhy
čištěny pohybem cen nahoru a dolů, není možno existenci nezaměstnanosti zdůvodnit. Proto nám zbývá pouze
jedna možnost: trh práce nefunguje jako dokonale konkurenční trh, na kterém je rychle a efektivně zajištěno
vyrovnávání množství nabízeného s množstvím poptávaným.
Na základě této definice
Na základě této definice můžeme přesněji stanovit určující faktory přirozené míry nezaměstnanosti. Některé
faktory souvisejí s dobou trvání nezaměstnanosti: (1) úroveň a efektivnost úřadů práce, (2) motivace lidí hledat
si nové zaměstnání, (3) demografická skladba pracovní síly, (4) dostupnost a pestrost pracovních míst a (5) výše
a délka poskytování podpory v nezaměstnanosti. Další faktory souvisejí s frekvencí nezaměstnanosti (kolikrát se
daný pracovník stane za určité období nezaměstnaným): (6) variabilita poptávky po práci mezi jednotlivými
firmami v ekonomice a (7) intenzita, s jakou vstupují noví pracovníci do pracovní síly.
11.5 Trh práce a mobilita pracovní síly
Mobilitou práce se rozumí pohyb zaměstnanců mezi zaměstnavateli, profesemi a regiony. Míra mobility
práce je faktor, který ovlivňuje jak reálnou mzdovou sazbu, tak výši míry nezaměstnanosti. Mobilitu pracovní
síly ukazuje obr. 11.2.
Potenciální mobilita práce určuje teoretickou dolní hranici reálné mzdové sazby, kterou musí zaměstnavatelé
platit, aby si udrželi své zaměstnance. V podmínkách kolektivního vyjednávání je však skutečnou dolní hranicí
reálné mzdové sazby spíše sazba, o jejímž přijetí je možno přesvědčit odbory. Ta je obecně vyšší než teoretická
dolní hranice daná mobilitou práce. Nižší míra mobility práce přesto vede k růstu dolní hranice reálné mzdové
sazby a výše reálné mzdové sazby je jednou z determinant míry nezaměstnanosti.
faktory souvisejí s dobou trvání nezaměstnanosti: (1) úroveň a efektivnost úřadů práce, (2) motivace lidí hledat
si nové zaměstnání, (3) demografická skladba pracovní síly, (4) dostupnost a pestrost pracovních míst a (5) výše
a délka poskytování podpory v nezaměstnanosti. Další faktory souvisejí s frekvencí nezaměstnanosti (kolikrát se
daný pracovník stane za určité období nezaměstnaným): (6) variabilita poptávky po práci mezi jednotlivými
firmami v ekonomice a (7) intenzita, s jakou vstupují noví pracovníci do pracovní síly.
11.5 Trh práce a mobilita pracovní síly
Mobilitou práce se rozumí pohyb zaměstnanců mezi zaměstnavateli, profesemi a regiony. Míra mobility
práce je faktor, který ovlivňuje jak reálnou mzdovou sazbu, tak výši míry nezaměstnanosti. Mobilitu pracovní
síly ukazuje obr. 11.2.
Potenciální mobilita práce určuje teoretickou dolní hranici reálné mzdové sazby, kterou musí zaměstnavatelé
platit, aby si udrželi své zaměstnance. V podmínkách kolektivního vyjednávání je však skutečnou dolní hranicí
reálné mzdové sazby spíše sazba, o jejímž přijetí je možno přesvědčit odbory. Ta je obecně vyšší než teoretická
dolní hranice daná mobilitou práce. Nižší míra mobility práce přesto vede k růstu dolní hranice reálné mzdové
sazby a výše reálné mzdové sazby je jednou z determinant míry nezaměstnanosti.
Míra mobility práce
Míra mobility práce má rovněž významný vliv na výši přirozené míry nezaměstnanosti. Pokud je trh práce
nedostatečně pružný a pracovní síla nedostatečně mobilní, dochází k růstu frikční i strukturální nezaměstnanosti.
Uchazeči o práci hledají zaměstnání relativně hůře a relativně delší dobu.
1) V této kapitole budeme často používat termíny reálná mzdová sazba (W/P) a nominální mzdová sazba (W). To samozřejmě
neznamená, že předpokládáme existenci jednotné mzdové sazby u všech skupin zaměstnanců, ve všech firmách a regionech.
Termíny reálná mzdová sazba a nominální mzdová sazba budeme rozumět průměrné agregátní veličiny, které jsou váženy
významem té které skupiny zaměstnanců na trhu práce.
Zdroje nepružnosti trhu práce spočívají v tom, že trh práce není aukční jako v dokonalé konkurenci, kde
cena roste nebo klesá, aby čistila trh, tj. nastolila rovnováhu. Trh práce je naopak segmentován a částečně
administrativně řízen. Existují různé kategorie zaměstnanců, mezi nimiž není mobilita. Dělníci mají úzce
zaměřenou kvalifikaci a nemohou přejít jednoduše k jiné práci (zejména u kvalifikovaných prací) - tento zdroj
nepružnosti může být do určité míry řešen univerzálnějším vzděláním a kvalifikací.
nedostatečně pružný a pracovní síla nedostatečně mobilní, dochází k růstu frikční i strukturální nezaměstnanosti.
Uchazeči o práci hledají zaměstnání relativně hůře a relativně delší dobu.
1) V této kapitole budeme často používat termíny reálná mzdová sazba (W/P) a nominální mzdová sazba (W). To samozřejmě
neznamená, že předpokládáme existenci jednotné mzdové sazby u všech skupin zaměstnanců, ve všech firmách a regionech.
Termíny reálná mzdová sazba a nominální mzdová sazba budeme rozumět průměrné agregátní veličiny, které jsou váženy
významem té které skupiny zaměstnanců na trhu práce.
Zdroje nepružnosti trhu práce spočívají v tom, že trh práce není aukční jako v dokonalé konkurenci, kde
cena roste nebo klesá, aby čistila trh, tj. nastolila rovnováhu. Trh práce je naopak segmentován a částečně
administrativně řízen. Existují různé kategorie zaměstnanců, mezi nimiž není mobilita. Dělníci mají úzce
zaměřenou kvalifikaci a nemohou přejít jednoduše k jiné práci (zejména u kvalifikovaných prací) - tento zdroj
nepružnosti může být do určité míry řešen univerzálnějším vzděláním a kvalifikací.
V současné době
V současné době je obecně rozšířeno spíše makroekonomické chápání přirozené míry nezaměstnanosti, které
ji spojuje s mírou inflace. Je to úroveň nezaměstnanosti, při níž je míra inflace stabilní, nevykazuje tendenci k
růstu či poklesu. Tomuto pojetí přirozené míry nezaměstnanosti se říká NAIRU (Non Accelerating Inflation
Rate of Unemployment). NAIRU je determinována na trhu práce v procesu kolektivního vyjednávání. V
ekonomice existuje v daném časovém okamžiku "rozumná" reálná mzdová sazba1), která je dána relativní úrovní
a produktivitou dané ekonomiky. Reálnou mzdovou sazbu determinuje v krátkém období kolektivní
vyjednávání, ale v dlouhém období cenová politika firem. Jestliže se odborům podaří dostat reálnou mzdovou
sazbu nad "rozumnou" úroveň, firmy postupně zvýší ceny své produkce, aby tím kompenzovaly vynucený růst
nominální mzdové sazby a udržely reálnou mzdovou sazbu na "rozumné úrovni". NAIRU je míra
nezaměstnanosti, která zajišťuje, že se reálná mzdová sazba stanovená odbory rovná "rozumné" mzdové sazbě.
Spojíme-li koncepci NAIRU s analýzou přílivu a odlivu nezaměstnaných ve vztahu k zásobníku
nezaměstnanosti, můžeme definovat přirozenou míru nezaměstnanosti šířeji jako úroveň nezaměstnanosti, při
níž je míra inflace stabilní, očekávání firem a zaměstnanců ohledně vývoje cen a mezd jsou správná a příliv a
odliv nezaměstnanosti se vyrovnávají.
ji spojuje s mírou inflace. Je to úroveň nezaměstnanosti, při níž je míra inflace stabilní, nevykazuje tendenci k
růstu či poklesu. Tomuto pojetí přirozené míry nezaměstnanosti se říká NAIRU (Non Accelerating Inflation
Rate of Unemployment). NAIRU je determinována na trhu práce v procesu kolektivního vyjednávání. V
ekonomice existuje v daném časovém okamžiku "rozumná" reálná mzdová sazba1), která je dána relativní úrovní
a produktivitou dané ekonomiky. Reálnou mzdovou sazbu determinuje v krátkém období kolektivní
vyjednávání, ale v dlouhém období cenová politika firem. Jestliže se odborům podaří dostat reálnou mzdovou
sazbu nad "rozumnou" úroveň, firmy postupně zvýší ceny své produkce, aby tím kompenzovaly vynucený růst
nominální mzdové sazby a udržely reálnou mzdovou sazbu na "rozumné úrovni". NAIRU je míra
nezaměstnanosti, která zajišťuje, že se reálná mzdová sazba stanovená odbory rovná "rozumné" mzdové sazbě.
Spojíme-li koncepci NAIRU s analýzou přílivu a odlivu nezaměstnaných ve vztahu k zásobníku
nezaměstnanosti, můžeme definovat přirozenou míru nezaměstnanosti šířeji jako úroveň nezaměstnanosti, při
níž je míra inflace stabilní, očekávání firem a zaměstnanců ohledně vývoje cen a mezd jsou správná a příliv a
odliv nezaměstnanosti se vyrovnávají.
Cílem hospodářské politiky vlády
Cílem hospodářské politiky vlády však nemůže být úplná zaměstnanost. Je obtížné a do značné míry
nežádoucí vyloučit frikční i strukturální nezaměstnanost, takže tzv. plná zaměstnanost je o něco menší než
zaměstnání 100 % pracovních sil. Plnou zaměstnaností se obecně rozumí situace, kdy je v ekonomice dosaženo
přirozené míry nezaměstnanosti. Nejjednodušší (a jak uvidíme později nepříliš exaktní) definicí přirozené míry
nezaměstnanosti (UN) je její vyjádření jako součtu frikční a strukturální nezaměstnanosti:
UN = UF + US (8)
Nejzávažnějším typem nezaměstnanosti je cyklická nezaměstnanost (UC), která vzniká tím, že v recesi jsou
dělníci vysazováni a propouštěni a v konjunktuře opět přijímáni. O cyklické nezaměstnanosti hovoříme, když je
celková poptávka po práci nízká (na rozdíl od tzv. strukturální nezaměstnanosti, kdy je poptávka po práci nízká
jen v určitých oblastech a odvětvích). Cyklickou nezaměstnanost můžeme zapsat jako:
UC = U - UN (9)
To, co se v makroekonomických modelech označuje za nezaměstnanost, je právě cyklická nezaměstnanost a
Okunův zákon se vztahuje právě k ní.
Celkově pak pro míru nezaměstnanosti platí vztah:
U = UN + UC = UF + US + UC (10)
Cyklická nezaměstnanost je však veličina svým způsobem kontroverzní a v další části kapitoly si ji ještě dále
rozčleníme.
nežádoucí vyloučit frikční i strukturální nezaměstnanost, takže tzv. plná zaměstnanost je o něco menší než
zaměstnání 100 % pracovních sil. Plnou zaměstnaností se obecně rozumí situace, kdy je v ekonomice dosaženo
přirozené míry nezaměstnanosti. Nejjednodušší (a jak uvidíme později nepříliš exaktní) definicí přirozené míry
nezaměstnanosti (UN) je její vyjádření jako součtu frikční a strukturální nezaměstnanosti:
UN = UF + US (8)
Nejzávažnějším typem nezaměstnanosti je cyklická nezaměstnanost (UC), která vzniká tím, že v recesi jsou
dělníci vysazováni a propouštěni a v konjunktuře opět přijímáni. O cyklické nezaměstnanosti hovoříme, když je
celková poptávka po práci nízká (na rozdíl od tzv. strukturální nezaměstnanosti, kdy je poptávka po práci nízká
jen v určitých oblastech a odvětvích). Cyklickou nezaměstnanost můžeme zapsat jako:
UC = U - UN (9)
To, co se v makroekonomických modelech označuje za nezaměstnanost, je právě cyklická nezaměstnanost a
Okunův zákon se vztahuje právě k ní.
Celkově pak pro míru nezaměstnanosti platí vztah:
U = UN + UC = UF + US + UC (10)
Cyklická nezaměstnanost je však veličina svým způsobem kontroverzní a v další části kapitoly si ji ještě dále
rozčleníme.
11.4 Přirozená míra nezaměstnanosti
Rovnováha v ekonomice je velmi důležitým předpokladem racionální alokace zdrojů a optimálního
uspokojování potřeb. Koncept rovnováhy z hlediska trhu práce souvisí s přirozenou mírou nezaměstnanosti. V
rovnici (5) jsme ji definovali jako součet friční a strukturální nezaměstnanosti. Takové pojetí přirozené míry
nezaměstnanosti je ovšem velmi zjednodušující a nevystihuje její podstatu a její úlohu v ekonomice.
V ekonomické teorii existuje několik názorů na to, jak chápat přirozenou míru nezaměstnanosti. S koncepcí
přirozené míry nezaměstnanosti přišel jako první Milton Friedman v souvislosti se svým pojetím Phillipsovy
křivky (viz kap. 13). M. Friedman definoval přirozenou míru nezaměstnanosti mikroekonomicky jako "úroveň
nezaměstnanosti, kterou bychom získali pomocí walrasovské soustavy rovnic všeobecné rovnováhy za
předpokladu, že by obsahovala skutečné strukturní charakteristiky trhu práce a trhu statků včetně tržních
nedokonalostí, stochastické proměnlivosti poptávky a nabídky, nákladů na získání informací o volných
pracovních místech a disponibilních pracovních silách, nákladech mobility, atd." [Milton Friedman: The Role of
Monetary Policy. The American Economic Review, 1968, č. 1, str. 8].
Tato definice je velmi složitá a pro naše účely si můžeme definovat přirozenou míru nezaměstnanosti jako
míru nezaměstnanosti, která vznikne působením tržních sil a kterou není možno trvale ovlivňovat opatřeními
monetární a fiskální politiky. Existuje, když je trh práce v rovnováze.
uspokojování potřeb. Koncept rovnováhy z hlediska trhu práce souvisí s přirozenou mírou nezaměstnanosti. V
rovnici (5) jsme ji definovali jako součet friční a strukturální nezaměstnanosti. Takové pojetí přirozené míry
nezaměstnanosti je ovšem velmi zjednodušující a nevystihuje její podstatu a její úlohu v ekonomice.
V ekonomické teorii existuje několik názorů na to, jak chápat přirozenou míru nezaměstnanosti. S koncepcí
přirozené míry nezaměstnanosti přišel jako první Milton Friedman v souvislosti se svým pojetím Phillipsovy
křivky (viz kap. 13). M. Friedman definoval přirozenou míru nezaměstnanosti mikroekonomicky jako "úroveň
nezaměstnanosti, kterou bychom získali pomocí walrasovské soustavy rovnic všeobecné rovnováhy za
předpokladu, že by obsahovala skutečné strukturní charakteristiky trhu práce a trhu statků včetně tržních
nedokonalostí, stochastické proměnlivosti poptávky a nabídky, nákladů na získání informací o volných
pracovních místech a disponibilních pracovních silách, nákladech mobility, atd." [Milton Friedman: The Role of
Monetary Policy. The American Economic Review, 1968, č. 1, str. 8].
Tato definice je velmi složitá a pro naše účely si můžeme definovat přirozenou míru nezaměstnanosti jako
míru nezaměstnanosti, která vznikne působením tržních sil a kterou není možno trvale ovlivňovat opatřeními
monetární a fiskální politiky. Existuje, když je trh práce v rovnováze.
strukturální nezaměstnost
Dále můžeme definovat strukturální nezaměstnost (US). Její odlišení od frikční nezaměstnanosti není zcela
jednoznačné. Strukturální nezaměstnanost souvisí s odvětvovými strukturálními změnami v ekonomice, se
strukturou trhu práce a s povahou pracovních míst v ekonomice. Vzniká proto, že umístění a/nebo vlastnosti
pracovní síly neodpovídají dostupným pracovním místům. To se může stát v důsledku poklesu poptávky po
určitém výrobku, automatizace nebo jiné změny v technologii nebo v důsledku přemístění výroby na jiné místo
nebo proto, že noví zájemci o práci nemají kvalifikaci pro nabízená místa. Když se např. zavírají doly, neboť
uhlí je nahrazováno jinými komoditami, mnoho nezaměstnaných horníků není schopno najít si práci v místě
bydliště - musejí se stěhovat nebo se rekvalifikovat.
Protože strukturální nezaměstnanost trvá déle a je bolestnější než frikční, představuje sociální problém. Může
ale představovat bolestný vedlejší efekt žádoucí flexibility ekonomiky. Když např. technický pokrok vede ke
zrušení určitého druhu výroby, je nahrazen produktivnější výrobou. Přesto problémy spojené s propouštěním
mohou vyžadovat aktivní politiku vlády a vládní pomoc, která usnadní přizpůsobovací proces.
jednoznačné. Strukturální nezaměstnanost souvisí s odvětvovými strukturálními změnami v ekonomice, se
strukturou trhu práce a s povahou pracovních míst v ekonomice. Vzniká proto, že umístění a/nebo vlastnosti
pracovní síly neodpovídají dostupným pracovním místům. To se může stát v důsledku poklesu poptávky po
určitém výrobku, automatizace nebo jiné změny v technologii nebo v důsledku přemístění výroby na jiné místo
nebo proto, že noví zájemci o práci nemají kvalifikaci pro nabízená místa. Když se např. zavírají doly, neboť
uhlí je nahrazováno jinými komoditami, mnoho nezaměstnaných horníků není schopno najít si práci v místě
bydliště - musejí se stěhovat nebo se rekvalifikovat.
Protože strukturální nezaměstnanost trvá déle a je bolestnější než frikční, představuje sociální problém. Může
ale představovat bolestný vedlejší efekt žádoucí flexibility ekonomiky. Když např. technický pokrok vede ke
zrušení určitého druhu výroby, je nahrazen produktivnější výrobou. Přesto problémy spojené s propouštěním
mohou vyžadovat aktivní politiku vlády a vládní pomoc, která usnadní přizpůsobovací proces.
Důsledkem uvedených skutečností
Důsledkem uvedených skutečností je, že v průběhu hospodářského cyklu nezaměstnanost kolísá méně než
reálný produkt. Ekonom Arthur Okun (člen Rady ekonomických poradců prezidenta Johna Kennedyho) dospěl v
60. letech na základě empirických výzkumů k závěru, který je dnes označován jako Okunův zákon. Ten říká, že
jestliže reálný produkt vzroste (klesne) o 2-3 % oproti potenciálnímu produktu, míra nezaměstnanosti klesne
(vzroste) o 1 % oproti přirozené míře nezaměstnanosti (tj. míře nezaměstnanosti odpovídající úrovni
potenciálního produktu). Okunův zákon můžeme zapsat ve tvaru:
U = UN - n[100.(Y/YK) - 100] (7a)
Tento vzorec říká, že skutečná míra nezaměstnanosti je rovna přirozené míře nezaměstnanosti mínus mezeře
GDP násobené koeficientem n. Koeficient n udává poměr mezi změnou reálného produktu a změnou míry
nezaměstnanosti. Odhadujeme-li přirozenou míru nezaměstnanosti na 5 % a předpokládáme-li, že při poklesu
reálného důchodu o 2,5 % vzroste míra nezaměstnanosti o 1 %, získáme rovnici:
U = 5 - 0.4[100.(Y/YK) - 100]
reálný produkt. Ekonom Arthur Okun (člen Rady ekonomických poradců prezidenta Johna Kennedyho) dospěl v
60. letech na základě empirických výzkumů k závěru, který je dnes označován jako Okunův zákon. Ten říká, že
jestliže reálný produkt vzroste (klesne) o 2-3 % oproti potenciálnímu produktu, míra nezaměstnanosti klesne
(vzroste) o 1 % oproti přirozené míře nezaměstnanosti (tj. míře nezaměstnanosti odpovídající úrovni
potenciálního produktu). Okunův zákon můžeme zapsat ve tvaru:
U = UN - n[100.(Y/YK) - 100] (7a)
Tento vzorec říká, že skutečná míra nezaměstnanosti je rovna přirozené míře nezaměstnanosti mínus mezeře
GDP násobené koeficientem n. Koeficient n udává poměr mezi změnou reálného produktu a změnou míry
nezaměstnanosti. Odhadujeme-li přirozenou míru nezaměstnanosti na 5 % a předpokládáme-li, že při poklesu
reálného důchodu o 2,5 % vzroste míra nezaměstnanosti o 1 %, získáme rovnici:
U = 5 - 0.4[100.(Y/YK) - 100]
11.3 Typy nezaměstnanosti
Ekonomická teorie člení nezaměstnanost do několika typů. Nejméně problematickým typem nezaměstnanosti
je frikční nezaměstnanost (UF), která zahrnuje lidi, kteří právě mění zaměstnání. Patří sem i ti, kdo si poprvé
hledají práci nebo sezónní pracovníci. Frikční nezaměstnanost je dočasná nezaměstnanost spojená s
přizpůsobováním v měnící se dynamické ekonomice. Vzniká z mnoha důvodů - např. noví pracovníci potřebují
čas, aby si našli práci, někteří dělníci opustí práci, aby se poohlédli po něčem lepším a někteří jsou nezaměstnaní
kvůli dočasným potížím (dočasné uzavření automobilky, která zavádí nový model).
Frikční nezaměstnanost je prakticky nevyhnutelná (vláda by musela např. nutit lidi, aby přijali první
zaměstnání). Je do určité míry i žádoucí, protože lidé mohou chtít nějaký čas věnovat hledání práce. Takový čas
může být dobře využit, protože první dostupné místo může být úplně nevyhovující. Nechat lidi hledat si lépe
placenou, produktivnější práci není dobré jen pro ně samotné, ale přispívá to také k celkové efektivnosti
ekonomiky.
je frikční nezaměstnanost (UF), která zahrnuje lidi, kteří právě mění zaměstnání. Patří sem i ti, kdo si poprvé
hledají práci nebo sezónní pracovníci. Frikční nezaměstnanost je dočasná nezaměstnanost spojená s
přizpůsobováním v měnící se dynamické ekonomice. Vzniká z mnoha důvodů - např. noví pracovníci potřebují
čas, aby si našli práci, někteří dělníci opustí práci, aby se poohlédli po něčem lepším a někteří jsou nezaměstnaní
kvůli dočasným potížím (dočasné uzavření automobilky, která zavádí nový model).
Frikční nezaměstnanost je prakticky nevyhnutelná (vláda by musela např. nutit lidi, aby přijali první
zaměstnání). Je do určité míry i žádoucí, protože lidé mohou chtít nějaký čas věnovat hledání práce. Takový čas
může být dobře využit, protože první dostupné místo může být úplně nevyhovující. Nechat lidi hledat si lépe
placenou, produktivnější práci není dobré jen pro ně samotné, ale přispívá to také k celkové efektivnosti
ekonomiky.
4. Podzaměstnanost
(4) podzaměstnanost má ještě jednu formu, která plyne ze způsobu, jakým podnikatelé reagují na pokles prodeje. V recesi firmy nesnižují počet zaměstnanců nijak rychle - spíše ruší přesčasy a zkracují pracovní dobu - takže zaměstnanost klesá pomaleji než výstup. A i když je odstraněna práce přesčas, zaměstnavatelé váhají s vysazováním a propouštěním zaměstnanců. Jedna příčina je v tom, že člověk, který je vysazen či propuštěn, si může najít práci jinde. A když prodeje firem opět vzrostou, mohou vzniknout dodatečné náklady s najímáním a zaučováním dalších zaměstnanců. Takže vedoucí pracovníci raději drží zaměstnance na jejich místech, i když nejsou plně využiti. Tito zaměstnanci jsou podzaměstnaní, protože produkují podstatně méně než by mohli. Když jde ekonomika do recese, produktivita v důsledku uvedeného postupu všeobecně klesá. Když naopak ekonomika přechází do fáze oživení, produktivita práce roste - firmy mají podzaměstnanou práci a stroje, mohou zvýšit produkci, aniž najímají mnoho nových zaměstnanců.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
jiní na druhé straně říkají,
(2) jiní na druhé straně říkají, že v těžkých časech (např. v recesi) mohou být dělníci odrazení a nehledají si
práci, když jsou stále odmítáni. Pak vypadnou z ekonomicky aktivního obyvatelstva. To znamená, že v
recesi míra nezaměstnanosti nemusí měřit plně zhoršení situace v zaměstnanosti.
Odrazení dělníci jsou ti, kteří chtějí pracovat, ale nehledají si nadále aktivně práci, protože si myslí, že
žádná práce není k dispozici. Když si přestanou hledat práci, nejsou nadále součástí ekonomicky aktivního
obyvatelstva a statistika s nimi nepočítá.
(3) v recesi roste počet lidí, kteří nemohou dostat práci na plný úvazek, a proto jsou nedobrovolně omezeni na
částečný úvazek (zkrácenou pracovní dobu). Tato podzaměstnanost se neprojeví ve statistikách
nezaměstnanosti, ale informace o ní jsou k dispozici. Hodiny práce takto ztracené jsou zahrnuty do ztráty
času pracovní síly. Tento údaj je vyšší než míra nezaměstnanosti, protože zahrnuje nejen nezaměstnané, ale
i podzaměstnané na zkrácený úvazek.
práci, když jsou stále odmítáni. Pak vypadnou z ekonomicky aktivního obyvatelstva. To znamená, že v
recesi míra nezaměstnanosti nemusí měřit plně zhoršení situace v zaměstnanosti.
Odrazení dělníci jsou ti, kteří chtějí pracovat, ale nehledají si nadále aktivně práci, protože si myslí, že
žádná práce není k dispozici. Když si přestanou hledat práci, nejsou nadále součástí ekonomicky aktivního
obyvatelstva a statistika s nimi nepočítá.
(3) v recesi roste počet lidí, kteří nemohou dostat práci na plný úvazek, a proto jsou nedobrovolně omezeni na
částečný úvazek (zkrácenou pracovní dobu). Tato podzaměstnanost se neprojeví ve statistikách
nezaměstnanosti, ale informace o ní jsou k dispozici. Hodiny práce takto ztracené jsou zahrnuty do ztráty
času pracovní síly. Tento údaj je vyšší než míra nezaměstnanosti, protože zahrnuje nejen nezaměstnané, ale
i podzaměstnané na zkrácený úvazek.
11.2 Měření nezaměstnanosti
Nezaměstnanost se většinou nevyjadřuje jako absolutní číslo, ale jako procentní míra. Míra
nezaměstnanosti (U) vyjadřuje počet nezaměstnaných (UN) jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva
(AL) neboli pracovní síly (L):
U = UN/AL neboli U = UN/L (5)
Nezaměstnaní nepředstavují homogenní skupinu. Pracovní sílu lze rozdělit do několika skupin (dle
kvalifikace, věku, pohlaví) a u jenotlivých skupin se míra nezaměstnanosti výrazně liší (nejvyšší bývá často u
velmi mladých a nekvalifikovaných dělníků). Celková míra nezaměstnanosti je váženým průměrem míry
nezaměstnanosti jednotlivých skupin:
U = w1.U1 + w2.U2 + ... + wn.Un (6)
Uvedené způsoby měření míry nezaměstnanosti vyvolávají ovšem určité kontroverze:
(1) někteří kritici poukazují na to, že oficiální míra nezaměstnanosti je vyšší než skutečná, protože bere v úvahu
i ty, kteří nepravdivě uvádějí, že si hledají práci a ty, kteří mají nerealistická mzdová očekávání. Osoba,
která žádá nereálně vysoký plat není ve skutečnosti k dispozici pro práci, a tedy není ve skutečnosti
nezaměstnaná.
nezaměstnanosti (U) vyjadřuje počet nezaměstnaných (UN) jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva
(AL) neboli pracovní síly (L):
U = UN/AL neboli U = UN/L (5)
Nezaměstnaní nepředstavují homogenní skupinu. Pracovní sílu lze rozdělit do několika skupin (dle
kvalifikace, věku, pohlaví) a u jenotlivých skupin se míra nezaměstnanosti výrazně liší (nejvyšší bývá často u
velmi mladých a nekvalifikovaných dělníků). Celková míra nezaměstnanosti je váženým průměrem míry
nezaměstnanosti jednotlivých skupin:
U = w1.U1 + w2.U2 + ... + wn.Un (6)
Uvedené způsoby měření míry nezaměstnanosti vyvolávají ovšem určité kontroverze:
(1) někteří kritici poukazují na to, že oficiální míra nezaměstnanosti je vyšší než skutečná, protože bere v úvahu
i ty, kteří nepravdivě uvádějí, že si hledají práci a ty, kteří mají nerealistická mzdová očekávání. Osoba,
která žádá nereálně vysoký plat není ve skutečnosti k dispozici pro práci, a tedy není ve skutečnosti
nezaměstnaná.
Při analýze trhu práce
Při analýze trhu práce a nezaměstnanosti nás budou zajímat zejména první dvě skupiny, které spolu tvoří
ekonomicky aktivní obyvatelstvo (AL) neboli pracovní sílu (L). Celkovou populaci proto musíme rozdělit na
dvě skupiny: na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které patří do pracovní síly (oficiálně zaměstnaní a oficiálně
nezaměstnaní) a na ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, které do pracovní síly nepatří. Co určuje velikost
pracovní síly? Jsou to především všichni lidé od ukončení povinné školní docházky do věku, který je zákonem
určen jako hranice odchodu do důchodu. Dále k nim musíme přidat ty, kteří pracují i po dosažení důchodového
věku. A naopak, musíme odečíst řádné studenty, vězně, ty, kdo jsou fyzicky a mentálně neschopní pracovat a ty,
kteří se rozhodli, že pracovat nebudou a práci si ani nehledají. Sem patří jednak skupina, která zahrnuje ženy v
domácnosti a pak druhá skupina, která zahrnuje muže a ženy, kteří z různých důvodů nepracují a práci si
nehledají (tyto dvě skupiny se nepočítají mezi oficiálně nezaměstnané).
Celkový počet nezaměstaných bývá označován jako zásobník nezaměstnaných. Člověk se může stát
nezaměstnaným (vstoupit do zásobníku nezaměstnaných) ze čtyř důvodů:
1) může opustit původní zaměstnání a hledat si zaměstnání nové, přičemž se registruje na úřadu práce,
2) může se znovu zařadit do pracovní síly (buď si chce najít zaměstnání poté, co dlouho nepracoval nebo si
hledá práci poprvé) a registrovat se přitom na úřadu práce,
3) může být dočasně vysazen. Vysazení znamená, že pracovník nebyl propuštěn, ale zaměstnavatel pro něj
dočasně nemá práci z důvodu špatného odbytu firmy,
4) může být trvale propuštěn z důvodů osobních či z důvodu toho, že firma ukončila činnost.
ekonomicky aktivní obyvatelstvo (AL) neboli pracovní sílu (L). Celkovou populaci proto musíme rozdělit na
dvě skupiny: na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které patří do pracovní síly (oficiálně zaměstnaní a oficiálně
nezaměstnaní) a na ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, které do pracovní síly nepatří. Co určuje velikost
pracovní síly? Jsou to především všichni lidé od ukončení povinné školní docházky do věku, který je zákonem
určen jako hranice odchodu do důchodu. Dále k nim musíme přidat ty, kteří pracují i po dosažení důchodového
věku. A naopak, musíme odečíst řádné studenty, vězně, ty, kdo jsou fyzicky a mentálně neschopní pracovat a ty,
kteří se rozhodli, že pracovat nebudou a práci si ani nehledají. Sem patří jednak skupina, která zahrnuje ženy v
domácnosti a pak druhá skupina, která zahrnuje muže a ženy, kteří z různých důvodů nepracují a práci si
nehledají (tyto dvě skupiny se nepočítají mezi oficiálně nezaměstnané).
Celkový počet nezaměstaných bývá označován jako zásobník nezaměstnaných. Člověk se může stát
nezaměstnaným (vstoupit do zásobníku nezaměstnaných) ze čtyř důvodů:
1) může opustit původní zaměstnání a hledat si zaměstnání nové, přičemž se registruje na úřadu práce,
2) může se znovu zařadit do pracovní síly (buď si chce najít zaměstnání poté, co dlouho nepracoval nebo si
hledá práci poprvé) a registrovat se přitom na úřadu práce,
3) může být dočasně vysazen. Vysazení znamená, že pracovník nebyl propuštěn, ale zaměstnavatel pro něj
dočasně nemá práci z důvodu špatného odbytu firmy,
4) může být trvale propuštěn z důvodů osobních či z důvodu toho, že firma ukončila činnost.
Člověk může naopak opustit zásobník práce ze tří důvodů:
1) může získat nové zaměstnání,
2) může být povolán zpět po předchozím vysazení,
3) může skončit s hledáním práce a opustit pracovní sílu.
Změny v zásobníku práce, tj. příliv a odliv nezaměstnaných, lze zkoumat (1) dle obratu trhu práce (čisté
změny zaměstnanosti) a (2) dle trvání doby nezaměstnanosti (období, během něhož je člověk nepřetržitě
nezaměstnaný). Obecně platí, že při dané míře nezaměstnanosti je obrat trhu práce tím vyšší, čím kratší je doba nezaměstnanosti. Přestože bývá obrat trhu práce značný, značná část nezaměstnanosti připadá na lidí, kteří jsou
nezaměstnaní velmi dlouho.
Z obr. 11.1 je patrné, že počet nezaměstnaných (UN) můžeme počítat různými způsoby podle účelu, ke
kterému výsledný údaj chceme použít. Některé možnosti, i když zdaleka ne všechny, si můžeme ukázat:
a) nezaměstnaní beroucí podporu (UNS) plus nezaměstnaní neberoucí podporu (UNM) plus účastníci speciálních
zaměstnaneckých aktivit (UNP) jako jsou veřejně prospěšné práce, praktikantská místa nebo rekvalifikace:
UN = UNS + UNM + UNP (1)
b) totéž, co ad a), kromě účastníků speciálních zaměstnaneckých aktivit:
UN = UNS + UNM (2)
c) totéž, co ad b), kromě nezaměstnaných neberoucích podporu:
UN = UNS (3)
d) totéž, co ad c), kromě těch, kdo berou podporu, ale nehledají si práci:
UN = část UNS (4)
Z uvedeného lze vyvodit závěr, že pojetí nezaměstnanosti není jednotné. Statistiky nezaměstnanosti vykazují
pouze ty lidi, kteří se zaregistrovali jako nezaměstnaní - nic víc a nic míň.
2) může být povolán zpět po předchozím vysazení,
3) může skončit s hledáním práce a opustit pracovní sílu.
Změny v zásobníku práce, tj. příliv a odliv nezaměstnaných, lze zkoumat (1) dle obratu trhu práce (čisté
změny zaměstnanosti) a (2) dle trvání doby nezaměstnanosti (období, během něhož je člověk nepřetržitě
nezaměstnaný). Obecně platí, že při dané míře nezaměstnanosti je obrat trhu práce tím vyšší, čím kratší je doba nezaměstnanosti. Přestože bývá obrat trhu práce značný, značná část nezaměstnanosti připadá na lidí, kteří jsou
nezaměstnaní velmi dlouho.
Z obr. 11.1 je patrné, že počet nezaměstnaných (UN) můžeme počítat různými způsoby podle účelu, ke
kterému výsledný údaj chceme použít. Některé možnosti, i když zdaleka ne všechny, si můžeme ukázat:
a) nezaměstnaní beroucí podporu (UNS) plus nezaměstnaní neberoucí podporu (UNM) plus účastníci speciálních
zaměstnaneckých aktivit (UNP) jako jsou veřejně prospěšné práce, praktikantská místa nebo rekvalifikace:
UN = UNS + UNM + UNP (1)
b) totéž, co ad a), kromě účastníků speciálních zaměstnaneckých aktivit:
UN = UNS + UNM (2)
c) totéž, co ad b), kromě nezaměstnaných neberoucích podporu:
UN = UNS (3)
d) totéž, co ad c), kromě těch, kdo berou podporu, ale nehledají si práci:
UN = část UNS (4)
Z uvedeného lze vyvodit závěr, že pojetí nezaměstnanosti není jednotné. Statistiky nezaměstnanosti vykazují
pouze ty lidi, kteří se zaregistrovali jako nezaměstnaní - nic víc a nic míň.
11.1 Co je nezaměstnanost
Pro získání přehledu o stavu nezaměstnanosti se v oficiálních statistikách tedy dělí obyvatelstvo v
produktivním věku (PP) do tří skupin: (1) ekonomicky aktivní zaměstnaní (AE), (2) ekonomicky aktivní
nezaměstnaní (AU) a (3) ekonomicky neaktivní (BN):
1. skupina (AE) zahrnuje všechny, kdo pracují v týdnu, kdy se dělá statistický přehled, včetně pracovníků na
částečný úvazek.
2. skupina (AU) zahrnuje lidi bez práce, kteří a) jsou dočasně uvolněni z práce a očekávají, že budou znovu
povoláni do zaměstnání, b) očekávají zprávu o novém zaměstnání během krátké doby (např. 4 týdnů), c)
aktivně si hledali práci v uplynulých 4 týdnech a jsou k dispozici pro přidělení práce.
3. skupinu (BN) tvoří zbývající - řádní studenti bez stálého zaměstnání, ti, kteří se starají doma o malé děti atd.
Některé statistiky sem zahrnují důchodce, jiné ne. Obr. 11.1. ukazuje, jak lze populaci rozdělit do
jednotlivých kategorií.
produktivním věku (PP) do tří skupin: (1) ekonomicky aktivní zaměstnaní (AE), (2) ekonomicky aktivní
nezaměstnaní (AU) a (3) ekonomicky neaktivní (BN):
1. skupina (AE) zahrnuje všechny, kdo pracují v týdnu, kdy se dělá statistický přehled, včetně pracovníků na
částečný úvazek.
2. skupina (AU) zahrnuje lidi bez práce, kteří a) jsou dočasně uvolněni z práce a očekávají, že budou znovu
povoláni do zaměstnání, b) očekávají zprávu o novém zaměstnání během krátké doby (např. 4 týdnů), c)
aktivně si hledali práci v uplynulých 4 týdnech a jsou k dispozici pro přidělení práce.
3. skupinu (BN) tvoří zbývající - řádní studenti bez stálého zaměstnání, ti, kteří se starají doma o malé děti atd.
Některé statistiky sem zahrnují důchodce, jiné ne. Obr. 11.1. ukazuje, jak lze populaci rozdělit do
jednotlivých kategorií.
Kombinace fiskální a monetární politiky
Nyní se podívejme na to, jakým způsobem by výsledek, ke kterému jsme dospěli při analýze expanzívní
fiskální politiky, ovlivnila expanzivní monetární politika. Dejme tomu, že zvýšené státní výdaje jsou
financovány především emisí peněz. To znamená růst peněžní zásoby a posun křivky LM z LM1 na LM2. Vláda
tak zajistila, že zvýšené státní výdaje přesunuly ekonomiku do bodu E4, reálný důchod se zvýšil, aniž se zvýšila
úroková sazba. V tomto případě bylo vytěsnění soukromých výdajů nulové a multiplikační efekt byl stejný jako
v modelu důchod-výdaje.
Mohlo by se tedy jevit, že kombinace expanzívní fiskální politiky a expanzívní monetární politiky je vysoce
účinná a umožňuje trvalý stabilní růst reálného důchodu. Výše uvedené úvahy však platí pouze v krátkém
období. V dlouhém období vede expanzívní monetární politika k růstu cenové hladiny, reálná peněžní zásoba
(M/P) tudíž klesá, křivka LM se vrací zpět doleva, úroková sazba roste a reálný důchod klesá.
Způsob práce s modelem IS-LM, který jsme aplikovali v této kapitole, je základní a tudíž silně zjednodušený.
V modelu IS-LM je však možno provádět mnohem hlubší analýzu, při níž lze do modelu přidávat další
proměnné a uvolnit některé předpoklady. To už je však spíše předmětem pokročilejších kursů makroekonomie.
fiskální politiky, ovlivnila expanzivní monetární politika. Dejme tomu, že zvýšené státní výdaje jsou
financovány především emisí peněz. To znamená růst peněžní zásoby a posun křivky LM z LM1 na LM2. Vláda
tak zajistila, že zvýšené státní výdaje přesunuly ekonomiku do bodu E4, reálný důchod se zvýšil, aniž se zvýšila
úroková sazba. V tomto případě bylo vytěsnění soukromých výdajů nulové a multiplikační efekt byl stejný jako
v modelu důchod-výdaje.
Mohlo by se tedy jevit, že kombinace expanzívní fiskální politiky a expanzívní monetární politiky je vysoce
účinná a umožňuje trvalý stabilní růst reálného důchodu. Výše uvedené úvahy však platí pouze v krátkém
období. V dlouhém období vede expanzívní monetární politika k růstu cenové hladiny, reálná peněžní zásoba
(M/P) tudíž klesá, křivka LM se vrací zpět doleva, úroková sazba roste a reálný důchod klesá.
Způsob práce s modelem IS-LM, který jsme aplikovali v této kapitole, je základní a tudíž silně zjednodušený.
V modelu IS-LM je však možno provádět mnohem hlubší analýzu, při níž lze do modelu přidávat další
proměnné a uvolnit některé předpoklady. To už je však spíše předmětem pokročilejších kursů makroekonomie.
11. Nezaměstnanost
Tato kapitola je zaměřena na analýzu nezaměstnanosti, příčiny jejího vzniku, její typy, náklady a přínosy a
východiska hospodářské politiky pro její řešení.
Značná část nezaměstnanosti souvisí s průběhem hospodářského cyklu (kap. 14). Když ekonomika přechází
do recese, nezaměstnanost většinou roste, protože v souvislosti s poklesem ekonomické aktivity klesá poptávka
po práci. Ovšem ani v ostatních fázích hospodářského cyklu není nezaměstnanost nulová, určitá nezaměstnanost
existuje v ekonomice vždy, dokonce i v obdobích, kdy je velká poptávka po práci (jako tomu bylo např. v letech
poválečné obnovy). Vysvětlení můžeme hledat v koncepci přirozené míry nezaměstnanosti.
11.1 Co je nezaměstnanost
Značným problémem každého teoretického pojednání o nezaměstnanosti je definovat, co se vlastně skrývá
pod pojmem "nezaměstnanost". Oficiální statistika tím míní uchazeče o práci registrované na úřadu práce.
východiska hospodářské politiky pro její řešení.
Značná část nezaměstnanosti souvisí s průběhem hospodářského cyklu (kap. 14). Když ekonomika přechází
do recese, nezaměstnanost většinou roste, protože v souvislosti s poklesem ekonomické aktivity klesá poptávka
po práci. Ovšem ani v ostatních fázích hospodářského cyklu není nezaměstnanost nulová, určitá nezaměstnanost
existuje v ekonomice vždy, dokonce i v obdobích, kdy je velká poptávka po práci (jako tomu bylo např. v letech
poválečné obnovy). Vysvětlení můžeme hledat v koncepci přirozené míry nezaměstnanosti.
11.1 Co je nezaměstnanost
Značným problémem každého teoretického pojednání o nezaměstnanosti je definovat, co se vlastně skrývá
pod pojmem "nezaměstnanost". Oficiální statistika tím míní uchazeče o práci registrované na úřadu práce.
Úplné vytěsnění soukromých výdajů
Úplné vytěsnění soukromých výdajů vyššími státními výdaji by nastalo pouze tehdy, když by křivka LM byla
vertikální. V tomto případě by fiskální politika byla zcela neúčinná. Vertikální křivka LM znamená, že množství
poptávaných reálných peněžních zůstatků závisí výhradně na výši reálného důchodu a nezávisí vůbec na výši
úrokové sazby. Za této situace by růst reálného důchodu vedl k přebytečné poptávce po penězích, ta by však
nemohla být eliminována růstem úrokové sazby. Úroková sazba by jednoduše rostla tak dlouho, dokud by
soukromé výdaje neklesly v plném rozsahu zvýšených státních výdajů. Vytěsnění by tak bylo úplné a reálný důchod by se vrátil na svou původní úroveň. V praxi je tento případ dosti nereálný. Je však třeba brát na vědomí,
že nízká citlivost poptávky po penězích na pohyb úrokové sazby znamená nízkou účinnost fiskální politiky.
vertikální. V tomto případě by fiskální politika byla zcela neúčinná. Vertikální křivka LM znamená, že množství
poptávaných reálných peněžních zůstatků závisí výhradně na výši reálného důchodu a nezávisí vůbec na výši
úrokové sazby. Za této situace by růst reálného důchodu vedl k přebytečné poptávce po penězích, ta by však
nemohla být eliminována růstem úrokové sazby. Úroková sazba by jednoduše rostla tak dlouho, dokud by
soukromé výdaje neklesly v plném rozsahu zvýšených státních výdajů. Vytěsnění by tak bylo úplné a reálný důchod by se vrátil na svou původní úroveň. V praxi je tento případ dosti nereálný. Je však třeba brát na vědomí,
že nízká citlivost poptávky po penězích na pohyb úrokové sazby znamená nízkou účinnost fiskální politiky.
Monetární politika v modelu IS-LM
Obr. 10.5 můžeme rovněž použít k analýze monetární politiky v modelu IS-LM. Předpokládejme, že
ekonomika se nachází v bodě E1 a centrální banka zvýší tempo růstu peněžní zásoby. Křivka LM se následkem
této akce posune z LM1 na LM2 a ekonomika se přesune z bodu E1 do bodu E3. Transmisní mechanismus,
prostřednictvím kterého zvýšení tempa růstu peněžní zásoby ovlivnňuje reálný důchod, funguje následovně.
Zvýšení tempa růstu peněžní zásoby vyžaduje snížení úrokové sazby, neboť jen za této podmínky budou lidé
ochotni držet větší množství reálných peněžních zůstatků. Rychle tedy poklesne úroková sazba (efekt likvidity
monetární expanze), to pak postupně povede ke zvýšení výdajů na investice a autonomní spotřebu, bude růst
reálný důchod a úroková sazba (důchodový efekt monetární expanze) a poroste rovněž poptávka po reálných
peněžních zůstatcích. Ekonomika nakonec skončí v bodě E3, který je charakterizován rovnováhou jak na trhu
peněz, tak na trhu zboží a služeb.
Monetární politika byla v tomto případě účinná, neboť zvýšení tempa růstu peněžní zásoby vedlo k poklesu
úrokové sazby a zvýšení reálného důchodu. Účinnost monetární politiky závisí na citlivosti investičních a
autonomních spotřebních výdajů na pohyb úrokové sazby. Jsou-li tyto výdaje vůči úrokové sazbě necitlivé, má
křivka IS vertikální tvar a monetární politika je neúčinná.
ekonomika se nachází v bodě E1 a centrální banka zvýší tempo růstu peněžní zásoby. Křivka LM se následkem
této akce posune z LM1 na LM2 a ekonomika se přesune z bodu E1 do bodu E3. Transmisní mechanismus,
prostřednictvím kterého zvýšení tempa růstu peněžní zásoby ovlivnňuje reálný důchod, funguje následovně.
Zvýšení tempa růstu peněžní zásoby vyžaduje snížení úrokové sazby, neboť jen za této podmínky budou lidé
ochotni držet větší množství reálných peněžních zůstatků. Rychle tedy poklesne úroková sazba (efekt likvidity
monetární expanze), to pak postupně povede ke zvýšení výdajů na investice a autonomní spotřebu, bude růst
reálný důchod a úroková sazba (důchodový efekt monetární expanze) a poroste rovněž poptávka po reálných
peněžních zůstatcích. Ekonomika nakonec skončí v bodě E3, který je charakterizován rovnováhou jak na trhu
peněz, tak na trhu zboží a služeb.
Monetární politika byla v tomto případě účinná, neboť zvýšení tempa růstu peněžní zásoby vedlo k poklesu
úrokové sazby a zvýšení reálného důchodu. Účinnost monetární politiky závisí na citlivosti investičních a
autonomních spotřebních výdajů na pohyb úrokové sazby. Jsou-li tyto výdaje vůči úrokové sazbě necitlivé, má
křivka IS vertikální tvar a monetární politika je neúčinná.
Fiskální politika v modelu IS-LM
V kap. 3 a 9 jsme analyzovali účinky fiskální politiky v modelech důchod-výdaje a AS-AD. Podívejme se
nyní na to, jak vypadá fiskální politika v modelu IS-LM, který je zachycen v obr. 10.5. Předpokládejme, že
ekonomika se zpočátku nachází v bodě E1. Nyní vláda zvýší státní výdaje na zboží a služby. Vláda na tyto
zvýšené výdaje získá fondy vydáním obligací a peněžní zásoba proto zůstává nezměněna. Křivka IS se díky
zvýšeným státním výdajům přesune z IS1 na IS2. Křivka LM zůstává na původní úrovni LM1.
Ekonomika se přesune do bodu E2. Zvýšené státní výdaje vedly k tomu, že rovnovážný důchod se zvýšil na
úroveň Y2. Úroková sazba vzroste, aby byla při fixní peněžní zásobě a zvýšeném reálném důchodu zajištěna
rovnováha na trhu peněz. Vyšší úroková sazba tak vyvolá vytěsňovací efekt, část soukromých investičních a
spotřebních výdajů je vytěsněna. Vytěsnění znamená, že multiplikační efekt je nižší než v modelu
důchod-výdaje. Vytěsnění však není úplné a reálný důchod proto vzroste.
nyní na to, jak vypadá fiskální politika v modelu IS-LM, který je zachycen v obr. 10.5. Předpokládejme, že
ekonomika se zpočátku nachází v bodě E1. Nyní vláda zvýší státní výdaje na zboží a služby. Vláda na tyto
zvýšené výdaje získá fondy vydáním obligací a peněžní zásoba proto zůstává nezměněna. Křivka IS se díky
zvýšeným státním výdajům přesune z IS1 na IS2. Křivka LM zůstává na původní úrovni LM1.
Ekonomika se přesune do bodu E2. Zvýšené státní výdaje vedly k tomu, že rovnovážný důchod se zvýšil na
úroveň Y2. Úroková sazba vzroste, aby byla při fixní peněžní zásobě a zvýšeném reálném důchodu zajištěna
rovnováha na trhu peněz. Vyšší úroková sazba tak vyvolá vytěsňovací efekt, část soukromých investičních a
spotřebních výdajů je vytěsněna. Vytěsnění znamená, že multiplikační efekt je nižší než v modelu
důchod-výdaje. Vytěsnění však není úplné a reálný důchod proto vzroste.
Co se bude dít
Co se bude dít, ocitne-li se ekonomika mimo rovnovážný bod E? Předpokládejme, že v určitém časovém
okamžiku se ekonomika nachází v bodě A, který je charakterizován úrokovou sazbou r1 a reálným důchodem Y1.
Tato kombinace úrokové sazby a reálného důchodu představuje rovnováhu na trhu zboží a služeb. V bodě A
však není v rovnováze trh peněz. Při dané úrokové sazbě r1 by byl trh peněz v rovnováze v bodě C, při reálném
důchodu Y2. Reálný důchod Y1 je proto příliš nízký a existuje tak přebytečná nabídka peněz. Tato přebytečná
nabídka může být rychle eliminována poklesem úrokové sazby. Trh peněz se přizpůsobuje velmi rychle a proto
úroková sazba klesne až na úroveň r2. Ekonomika se přesunuje do bodu B, kde je dosaženo rovnováhy na trhu
peněz. V bodě B je však nerovnováha na trhu zboží a služeb. Tato rovnováha bude postupně eliminována růstem
reálného důchodu a úrokové sazby. Trh zboží a služeb se přizpůsobuje pomaleji, nízká úroková sazba r2 vyvolá
růst investic a autonomní spotřeby, reálný důchod a úroková sazba postupně rostou. Po určité době se
ekonomika přesune do bodu E, kde je trh zboží a služeb i trh peněz opět v rovnováze.
okamžiku se ekonomika nachází v bodě A, který je charakterizován úrokovou sazbou r1 a reálným důchodem Y1.
Tato kombinace úrokové sazby a reálného důchodu představuje rovnováhu na trhu zboží a služeb. V bodě A
však není v rovnováze trh peněz. Při dané úrokové sazbě r1 by byl trh peněz v rovnováze v bodě C, při reálném
důchodu Y2. Reálný důchod Y1 je proto příliš nízký a existuje tak přebytečná nabídka peněz. Tato přebytečná
nabídka může být rychle eliminována poklesem úrokové sazby. Trh peněz se přizpůsobuje velmi rychle a proto
úroková sazba klesne až na úroveň r2. Ekonomika se přesunuje do bodu B, kde je dosaženo rovnováhy na trhu
peněz. V bodě B je však nerovnováha na trhu zboží a služeb. Tato rovnováha bude postupně eliminována růstem
reálného důchodu a úrokové sazby. Trh zboží a služeb se přizpůsobuje pomaleji, nízká úroková sazba r2 vyvolá
růst investic a autonomní spotřeby, reálný důchod a úroková sazba postupně rostou. Po určité době se
ekonomika přesune do bodu E, kde je trh zboží a služeb i trh peněz opět v rovnováze.
Tvar a sklon křivky LM
Křivka LM má rostoucí tvar. Ten je dán tím, že vyšší úrovni reálného důchodu musí odpovídat vyšší úroková
sazba, aby zůstala poptávka po reálných peněžních zůstatcích nezměněna a při dané fixní úrovni peněžní
nabídky byla udržena rovnováha na trhu peněz. Rovnováha na trhu peněz tedy vyžaduje, aby byl růst reálného
důchodu doprovázen růstem úrokové sazby.
Sklon křivky LM závisí na citlivosti poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změny reálného důchodu
(což měří k) a úrokové sazby (což měří h). Čím větší je reakce poptávky po reálných peněžních zůstatcích na
změnu reálného důchodu a čím menší je reakce poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu úrokové
sazby, tím strmější je křivka LM. Je-li je-li poptávka po penězích necitlivá na změnu úrokové sazbv (nízká
hodnota koeficientu h) je křivka LM strmá a relativně značná změna úrokové sazb yje spojena jen s relativně
malou změnou reálného důchodu.
Na křivce LM jsou reálné peněžní zůstatky konstantní, ale mění se reálný důchod. Poměr reálného důchodu k
reálným zůstatkům představuje rychlost oběhu peněz. Z toho je zřejmé, že s růstem úrokové sazby roste vychlost
oběhu. Proč? Jestliže vzroste úroková sazba, lidé si přejí držet méně peněz. Je-li ovšem jejich nabídka
konstantní, pak musí k udržení rovnováhy na trhu peněz vzrůst reálný důchod (ten zvýší transakční poptávku po
penězích. Jinými slovy, aby byl vyšší reálný důchod obsloužen existujícími penězi, musí se tyto peníze rychleji
"točit".
sazba, aby zůstala poptávka po reálných peněžních zůstatcích nezměněna a při dané fixní úrovni peněžní
nabídky byla udržena rovnováha na trhu peněz. Rovnováha na trhu peněz tedy vyžaduje, aby byl růst reálného
důchodu doprovázen růstem úrokové sazby.
Sklon křivky LM závisí na citlivosti poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změny reálného důchodu
(což měří k) a úrokové sazby (což měří h). Čím větší je reakce poptávky po reálných peněžních zůstatcích na
změnu reálného důchodu a čím menší je reakce poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu úrokové
sazby, tím strmější je křivka LM. Je-li je-li poptávka po penězích necitlivá na změnu úrokové sazbv (nízká
hodnota koeficientu h) je křivka LM strmá a relativně značná změna úrokové sazb yje spojena jen s relativně
malou změnou reálného důchodu.
Na křivce LM jsou reálné peněžní zůstatky konstantní, ale mění se reálný důchod. Poměr reálného důchodu k
reálným zůstatkům představuje rychlost oběhu peněz. Z toho je zřejmé, že s růstem úrokové sazby roste vychlost
oběhu. Proč? Jestliže vzroste úroková sazba, lidé si přejí držet méně peněz. Je-li ovšem jejich nabídka
konstantní, pak musí k udržení rovnováhy na trhu peněz vzrůst reálný důchod (ten zvýší transakční poptávku po
penězích. Jinými slovy, aby byl vyšší reálný důchod obsloužen existujícími penězi, musí se tyto peníze rychleji
"točit".
Posun křivky LM
Křivka LM je konstruována pro danou fixní nabídku reálných peněžních zůstatků (M/P). Představme si, že
při fixní cenové hladině (P) zvýší centrální banka nominální peněžní zásobu (M). Následkem toho vzroste
nabídka reálných peněžních zůstatků (M/P). Pro danou úroveň reálného důchodu a danou úroveň poptávky po
reálných peněžních zůstatcích bude nyní rovnovážná úroková sazba nižší. Pro každou úroveň reálného důchodu
je nyní nutná nižší úroková sazba, aby byli lidé ochotni držet dodatečnou nabídku reálných peněžních zůstatků.
Nebo pro každou úroveň úrokové sazby musí být úroveň reálného důchodu vyšší, aby došlo k růstu transakční
poptávky po reálných peněžních zůstatcích a byla tak vstřebána vyšší nabídka reálných peněžních zůstatků.
Proto představuje růst reálné peněžní zásoby posun křivky LM doprava. Změna reálné peněžní zásoby tedy
posunuje celou křivku LM, zatímco změna úrokové sazby vede pouze k pohybu po křivce LM.
10.5 Rovnováha na trhu zboží a služeb a trhu peněz
Doposud jsme analyzovali rovnováhu na trhu zboží a služeb (IS) a rovnováhu na trhu peněz (LM) odděleně.
Nyní spojíme obě křivky do jednoho grafu a budeme analyzovat simultánní rovnováhu na obou trzích. Tuto
simultánní rovnováhu ilustruje obr. 10.4. V bodě E je v rovnováze trh zboží i služeb i trh peněz. Společná
interakce těchto dvou trhů určila rovnovážnou úrokovou sazbu rE a rovnovážný důchod YE. Zopakujme si, že
předpoklady tohoto modelu jsou konstantní cenová hladina a existence recesní mezery. Exogenními proměnnými
jsou reálná peněžní zásoba, fiskální politika a čistý export.
při fixní cenové hladině (P) zvýší centrální banka nominální peněžní zásobu (M). Následkem toho vzroste
nabídka reálných peněžních zůstatků (M/P). Pro danou úroveň reálného důchodu a danou úroveň poptávky po
reálných peněžních zůstatcích bude nyní rovnovážná úroková sazba nižší. Pro každou úroveň reálného důchodu
je nyní nutná nižší úroková sazba, aby byli lidé ochotni držet dodatečnou nabídku reálných peněžních zůstatků.
Nebo pro každou úroveň úrokové sazby musí být úroveň reálného důchodu vyšší, aby došlo k růstu transakční
poptávky po reálných peněžních zůstatcích a byla tak vstřebána vyšší nabídka reálných peněžních zůstatků.
Proto představuje růst reálné peněžní zásoby posun křivky LM doprava. Změna reálné peněžní zásoby tedy
posunuje celou křivku LM, zatímco změna úrokové sazby vede pouze k pohybu po křivce LM.
10.5 Rovnováha na trhu zboží a služeb a trhu peněz
Doposud jsme analyzovali rovnováhu na trhu zboží a služeb (IS) a rovnováhu na trhu peněz (LM) odděleně.
Nyní spojíme obě křivky do jednoho grafu a budeme analyzovat simultánní rovnováhu na obou trzích. Tuto
simultánní rovnováhu ilustruje obr. 10.4. V bodě E je v rovnováze trh zboží i služeb i trh peněz. Společná
interakce těchto dvou trhů určila rovnovážnou úrokovou sazbu rE a rovnovážný důchod YE. Zopakujme si, že
předpoklady tohoto modelu jsou konstantní cenová hladina a existence recesní mezery. Exogenními proměnnými
jsou reálná peněžní zásoba, fiskální politika a čistý export.
Křivku LM
Křivku LM můžeme odvodit rovněž graficky. V levé části obr. 10.3 vidíme trh peněz, který je
charakterizován fixní nabídkou peněz (MS/P). Z rovnice poptávky po penězích (L = k.Y = h.r) vyplývá, že každá
křivka poptávky po penězích je definována pro určitou výši reálného důchodu. Dejme tomu, že reálný důchod je
na úrovni Y1. Této úrovni reálného důchodu odpovídá křivka poptávky po reálných peněžních zůstatcích L1.
Rovnováha na trhu peněz nastává v bodě A při úrokové sazbě r1. Do pravé části části obr. 10.3 můžeme zanést
kombinaci rovnovážného důchodu Y1 a rovnovážné úrokové sazby r1. Předpokládejme, že dojde k růstu reálného
důchodu z Y1 na Y2. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích proto vzroste z L1 na L2. Rovnováha na trhu
peněz se obnoví v bodě B při vyšší úrokové sazbě r2. Do pravé části části obr. 10.3 můžeme přenést novou
kombinaci rovnovážného důchodu Y2 a rovnovážné úrokové sazby r. Tento postup bychom mohli opakovat pro
každou úroveň důchodu, až bychom dostali v pravé části obr. 10.3 kompletní křivku LM.
Křivka LM je množinou kombinací reálného důchodu a úrokové sazby, při kterých je trh peněz v rovnováze.
Křivka LM není funkcí! Písmena L-M znamenají Liquidity-Money (likvidita-peníze) a naznačují, že křivka LM
byla v původní verzi (verze J. Hickse) odvozována z Keynesovy funkce poptávky po penězích, tedy z funkce
preference likvidity. Body pod křivkou LM představují přebytečnou poptávku po penězích. Vzhledem k
rovnováze je úroková sazba příliš nízká nebo reálný důchod příliš vysoký. Body nad křivkou LM představují
přebytečnou nabídku peněz. Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba příliš vysoká nebo reálný důchod
příliš nízký.
charakterizován fixní nabídkou peněz (MS/P). Z rovnice poptávky po penězích (L = k.Y = h.r) vyplývá, že každá
křivka poptávky po penězích je definována pro určitou výši reálného důchodu. Dejme tomu, že reálný důchod je
na úrovni Y1. Této úrovni reálného důchodu odpovídá křivka poptávky po reálných peněžních zůstatcích L1.
Rovnováha na trhu peněz nastává v bodě A při úrokové sazbě r1. Do pravé části části obr. 10.3 můžeme zanést
kombinaci rovnovážného důchodu Y1 a rovnovážné úrokové sazby r1. Předpokládejme, že dojde k růstu reálného
důchodu z Y1 na Y2. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích proto vzroste z L1 na L2. Rovnováha na trhu
peněz se obnoví v bodě B při vyšší úrokové sazbě r2. Do pravé části části obr. 10.3 můžeme přenést novou
kombinaci rovnovážného důchodu Y2 a rovnovážné úrokové sazby r. Tento postup bychom mohli opakovat pro
každou úroveň důchodu, až bychom dostali v pravé části obr. 10.3 kompletní křivku LM.
Křivka LM je množinou kombinací reálného důchodu a úrokové sazby, při kterých je trh peněz v rovnováze.
Křivka LM není funkcí! Písmena L-M znamenají Liquidity-Money (likvidita-peníze) a naznačují, že křivka LM
byla v původní verzi (verze J. Hickse) odvozována z Keynesovy funkce poptávky po penězích, tedy z funkce
preference likvidity. Body pod křivkou LM představují přebytečnou poptávku po penězích. Vzhledem k
rovnováze je úroková sazba příliš nízká nebo reálný důchod příliš vysoký. Body nad křivkou LM představují
přebytečnou nabídku peněz. Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba příliš vysoká nebo reálný důchod
příliš nízký.
10.4 Křivka LM
Peněžní trh je v rovnováze, rovná-li se poptávka po reálných peněžních zůstatcích jejich nabídce:
L = MS/P (9)
V kap. 6 jsme zapsali poptávku po reálných peněžních zůstatcích jako rostoucí funkci reálného důchodu a
klesající funkci úrokové sazby:
L = k.Y - h.r (10)
kde k je koeficient citlivosti poptávky po penězích na pohyb reálného důchodu a h je koeficient citlivosti
poptávky po reálných peněžních zůstatcích na pohyb úrokové sazby.
Nabídku reálných peněžních zůstatků budeme považovat za fixní na úrovni reálné peněžní zásoby:
MS/P = M/P (11)
Spojíme-li vzorce (9), (10) a (11), dostaneme podmínku rovnováhy na trhu peněz:
k.Y - h.r = M/P (12)
Vyřešíme-li tento vzorec pro úrokovou sazbu (r), dostáváme:
r = 1/h . (k.Y - M/P) (13)
Rovnice (13) je matematický zápis křivky LM.
L = MS/P (9)
V kap. 6 jsme zapsali poptávku po reálných peněžních zůstatcích jako rostoucí funkci reálného důchodu a
klesající funkci úrokové sazby:
L = k.Y - h.r (10)
kde k je koeficient citlivosti poptávky po penězích na pohyb reálného důchodu a h je koeficient citlivosti
poptávky po reálných peněžních zůstatcích na pohyb úrokové sazby.
Nabídku reálných peněžních zůstatků budeme považovat za fixní na úrovni reálné peněžní zásoby:
MS/P = M/P (11)
Spojíme-li vzorce (9), (10) a (11), dostaneme podmínku rovnováhy na trhu peněz:
k.Y - h.r = M/P (12)
Vyřešíme-li tento vzorec pro úrokovou sazbu (r), dostáváme:
r = 1/h . (k.Y - M/P) (13)
Rovnice (13) je matematický zápis křivky LM.
Nyní se můžeme vrátit zpět k obr. 10.2.
V bodě A při úrokové sazbě r1 existuje přebytečná poptávka po
penězích a tedy zároveň přebytečná nabídka obligací. Lidé chtějí držet více reálných peněz než je jejich
existující množství a zároveň méně obligací, než je jejich nabízené množství. Musí tedy existovat mechanismus,
který přiměje lidi k tomu, aby chtěli držet méně peněz a více obligací. Lidé se rozhodnou držet méně obligací
tehdy, budou-li levnější neboli ponesou-li vyšší úrokovou sazbu. Ceny obligací proto budou klesat a úroková
sazba poroste, lidé budou přesunovat svůj zájem od peněz k obligacím. Až vzroste úroková sazba na úroveň rE,
bude eliminována jak přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích, tak přebytečná nabídka obligací.
Z výše uvedeného můžeme nyní vyvodit důležité závěry. Trh peněz je v rovnováze jen tehdy, je-li v
rovnováze také trh finančních aktiv. Jinými slovy, rovnováha na trhu peněz automaticky znamená rovnováhu
na trhu finančních aktiv. V dalším textu se budeme zabývat pouze trhem peněz, proto budeme hovořit o křivce
LM jako o rovnováze na trhu peněz. Stejně dobře však můžeme o křivce LM hovořit jako o rovnováze na trhu
finančních aktiv.
penězích a tedy zároveň přebytečná nabídka obligací. Lidé chtějí držet více reálných peněz než je jejich
existující množství a zároveň méně obligací, než je jejich nabízené množství. Musí tedy existovat mechanismus,
který přiměje lidi k tomu, aby chtěli držet méně peněz a více obligací. Lidé se rozhodnou držet méně obligací
tehdy, budou-li levnější neboli ponesou-li vyšší úrokovou sazbu. Ceny obligací proto budou klesat a úroková
sazba poroste, lidé budou přesunovat svůj zájem od peněz k obligacím. Až vzroste úroková sazba na úroveň rE,
bude eliminována jak přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích, tak přebytečná nabídka obligací.
Z výše uvedeného můžeme nyní vyvodit důležité závěry. Trh peněz je v rovnováze jen tehdy, je-li v
rovnováze také trh finančních aktiv. Jinými slovy, rovnováha na trhu peněz automaticky znamená rovnováhu
na trhu finančních aktiv. V dalším textu se budeme zabývat pouze trhem peněz, proto budeme hovořit o křivce
LM jako o rovnováze na trhu peněz. Stejně dobře však můžeme o křivce LM hovořit jako o rovnováze na trhu
finančních aktiv.
Peněžní trh a jeho rovnováha
Trh peněz je v rovnováze, rovná-li se množství poptávaných peněžních zůstatků jejich nabízenému
množství. Obr. 10.2 ukazuje křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích (L), která je konstruována pro
danou úroveň reálného důchodu. Růst reálného důchodu posunuje křivku L doprava.
Křivka nabídky reálných peněžních zůstatků (MS/P) je vertikální na úrovni existující reálné peněžní zásoby
(M/P) a je konstruována pro danou cenovou hladinu. Růst reálné peněžní zásoby posunuje křivku MS/P doprava.
Rovnováha na trhu peněz je v bodě E. Předpokládejme, že úroková sazba je na nerovnovážné úrovni r1 a
existuje přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích rovna vzdálenosti AB. Jakým způsobem je na
trhu peněz zajištěno zvýšení úrokové sazby na rovnovážnou úroveň rE?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Ve skutečnosti něco takového jako trh peněz vlastně neexistuje.
Trh peněz v pravém smyslu slova by znamenal kupování a prodávání Kč za jiné Kč, což by nedávalo smysl.
Hovořit o trhu peněz můžeme jen tehdy, hovoříme-li zároveň o trhu finančních aktiv. Důležité jsou tedy dva trhy
tvořící dohromady finanční trh - implicitní trh peněz a explicitní trh finančních aktiv (tj. trh aktiv nesoucích
úrok). To, co se děje na implicitním trhu peněz určuje, co se děje na explicitním trhu finančních aktiv a naopak.
množství. Obr. 10.2 ukazuje křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích (L), která je konstruována pro
danou úroveň reálného důchodu. Růst reálného důchodu posunuje křivku L doprava.
Křivka nabídky reálných peněžních zůstatků (MS/P) je vertikální na úrovni existující reálné peněžní zásoby
(M/P) a je konstruována pro danou cenovou hladinu. Růst reálné peněžní zásoby posunuje křivku MS/P doprava.
Rovnováha na trhu peněz je v bodě E. Předpokládejme, že úroková sazba je na nerovnovážné úrovni r1 a
existuje přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích rovna vzdálenosti AB. Jakým způsobem je na
trhu peněz zajištěno zvýšení úrokové sazby na rovnovážnou úroveň rE?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Ve skutečnosti něco takového jako trh peněz vlastně neexistuje.
Trh peněz v pravém smyslu slova by znamenal kupování a prodávání Kč za jiné Kč, což by nedávalo smysl.
Hovořit o trhu peněz můžeme jen tehdy, hovoříme-li zároveň o trhu finančních aktiv. Důležité jsou tedy dva trhy
tvořící dohromady finanční trh - implicitní trh peněz a explicitní trh finančních aktiv (tj. trh aktiv nesoucích
úrok). To, co se děje na implicitním trhu peněz určuje, co se děje na explicitním trhu finančních aktiv a naopak.
Reálné bohatství ekonomiky
Reálné bohatství ekonomiky (W), které tvoří rozpočtové omezení, je tvořeno reálnou peněžní zásobou (M/P)
a reálnou zásobou finančních aktiv, které shrneme do pojmu obligace (BS). Lidé se rozhodují, jaký podíl svého
bohatství mají držet ve formě reálných peněžních zůstatků (L) a jaký podíl ve formě obligací (BD). Reálné
bohatství (W) tak představuje rozpočtové omezení. Z definice platí, že reálné bohatství nabízené se musí rovnat
reálnému bohatství drženému:
M/P + BS W L + BD
Jinými slovy, celková nabídka reálných aktiv vytváří reálné bohatství, které musí být rozděleno mezi reálné
peněžní zůstatky a reálné obligace. Protože se pravá strana rovnice musí rovnat levé straně rovnice, platí, že:
BS - BD = L - M/P (8)
Tato rovnice říká, že přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích musí být spojena s přebytečnou
nabídkou obligací a naopak.
a reálnou zásobou finančních aktiv, které shrneme do pojmu obligace (BS). Lidé se rozhodují, jaký podíl svého
bohatství mají držet ve formě reálných peněžních zůstatků (L) a jaký podíl ve formě obligací (BD). Reálné
bohatství (W) tak představuje rozpočtové omezení. Z definice platí, že reálné bohatství nabízené se musí rovnat
reálnému bohatství drženému:
M/P + BS W L + BD
Jinými slovy, celková nabídka reálných aktiv vytváří reálné bohatství, které musí být rozděleno mezi reálné
peněžní zůstatky a reálné obligace. Protože se pravá strana rovnice musí rovnat levé straně rovnice, platí, že:
BS - BD = L - M/P (8)
Tato rovnice říká, že přebytečná poptávka po reálných peněžních zůstatcích musí být spojena s přebytečnou
nabídkou obligací a naopak.
10.3 Rovnováha na trhu peněz a trhu finančních aktiv
Peněžní zásoba a poptávka po reálných peněžních zůstatcích
V kap. 6 jsme popsali síly určující poptávku po penězích a v kap. 7 síly určující nabídku peněz. Zopakujme si
nyní, jakým způsobem je určována rovnováha na trhu peněz.
Centrální banka ovlivňuje peněžní zásobu prostřednictvím dvou faktorů, které určují její výši. Jedná se o
monetární bázi a peněžní multiplikátor. Velikost monetární báze ovlivňuje centrální banka především
prostřednictvím operací na volném trhu. Velikost peněžního multiplikátoru závisí na poměru depozita/rezervy
u komerčních bank a poměru oběživo/depozita u soukromého sektoru. Centrální banka může ovlivnit především
poměr depozita/rezervy u komerčních bank,a to dvěma způsoby. Může buď změnit míru povinných minimálních
rezerv (komerční banky musí přímo změnit výši svých rezerv) nebo změnit diskontní sazbu (komerční banky
dobrovolně zvyšují své rezervy, aby se nedostaly do situace, kdy by si musely půjčovat dražší fondy od centrální
banky).
Můžeme proto říci, že centrální banka kontroluje nominální peněžní zásobu (M). Pokud jde o reálnou
peněžní zásobu (M/P), tu kontroluje centrální banka pouze v krátkém období, kdy se nemění cenová hladina (P).
V kap. 6 jsme si řekli, že poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích (L =
MD/P). Množství poptávaných reálných peněžních zůstatků roste s růstem reálného důchodu a klesá s růstem
úrokových sazeb.
V kap. 6 jsme popsali síly určující poptávku po penězích a v kap. 7 síly určující nabídku peněz. Zopakujme si
nyní, jakým způsobem je určována rovnováha na trhu peněz.
Centrální banka ovlivňuje peněžní zásobu prostřednictvím dvou faktorů, které určují její výši. Jedná se o
monetární bázi a peněžní multiplikátor. Velikost monetární báze ovlivňuje centrální banka především
prostřednictvím operací na volném trhu. Velikost peněžního multiplikátoru závisí na poměru depozita/rezervy
u komerčních bank a poměru oběživo/depozita u soukromého sektoru. Centrální banka může ovlivnit především
poměr depozita/rezervy u komerčních bank,a to dvěma způsoby. Může buď změnit míru povinných minimálních
rezerv (komerční banky musí přímo změnit výši svých rezerv) nebo změnit diskontní sazbu (komerční banky
dobrovolně zvyšují své rezervy, aby se nedostaly do situace, kdy by si musely půjčovat dražší fondy od centrální
banky).
Můžeme proto říci, že centrální banka kontroluje nominální peněžní zásobu (M). Pokud jde o reálnou
peněžní zásobu (M/P), tu kontroluje centrální banka pouze v krátkém období, kdy se nemění cenová hladina (P).
V kap. 6 jsme si řekli, že poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích (L =
MD/P). Množství poptávaných reálných peněžních zůstatků roste s růstem reálného důchodu a klesá s růstem
úrokových sazeb.
Tvar a sklon křivky IS
Křivka IS má klesající tvar. Ten je dán tím, že k zachování rovnováhy na trhu zboží a služeb musí nižší
úrokové sazbě odpovídat vyšší reálný důchod, neboť agregátní výdaje jsou vyšší.
Jak velký je sklon křivky IS? Sklon křivky IS závisí na citlivosti investičních výdajů a autonomních
spotřebních výdajů na pohyb úrokové sazby. Čím vyšší je přírůstek investičních a autonomních spotřebních
výdajů vyvolaný daným poklesem úrokové sazeb, tím větší přírůstek reálného důchodu daný pokles úrokové
sazby vyvolá a tím rovnější bude křivka IS. Je-li vliv poklesu úrokové sazby na investice výrazný (výrazný
posun linie agregátních výdajů), dochází k výrazné změně reálného důchodu a křivka IS je velmi plochá (tj.
výrazně elastická). Jestliže pokles úrokové sazby naopak příliš velikost investic neovlivní, pak je změna
reálného důchodu malá a křivka IS je strmá (tj. neelastická).
Sklon křivky IS dále závisí na velikosti multiplikátoru autonomních výdajů () a tudíž i na všech faktorech,
které výši multiplikátoru ovlivňují. Čím vyšší je multiplikátor, tím je přímka agregátních výdajů strmější, tím
větší změnu reálného důchodu daná změna úrokové sazby vyvolá a tím rovnější je křivka IS. Tuto skutečnost si
můžeme vhodně ilustrovat, definujeme-li si křivku IS [rovnice (5)] pro úrokovou sazbu:
r = E0P/b - Y/( . b) (6)
Je-li multiplikátor vysoký (protože je vysoký mezní sklon ke spotřebě nebo nízkéá míra zdanění) je linie
agregátních výdajů strmá a změna úrokové sazby vysoká velkou změnu reálného důchodu. Křivka IS je v
takovém případě relativně plochá.
úrokové sazbě odpovídat vyšší reálný důchod, neboť agregátní výdaje jsou vyšší.
Jak velký je sklon křivky IS? Sklon křivky IS závisí na citlivosti investičních výdajů a autonomních
spotřebních výdajů na pohyb úrokové sazby. Čím vyšší je přírůstek investičních a autonomních spotřebních
výdajů vyvolaný daným poklesem úrokové sazeb, tím větší přírůstek reálného důchodu daný pokles úrokové
sazby vyvolá a tím rovnější bude křivka IS. Je-li vliv poklesu úrokové sazby na investice výrazný (výrazný
posun linie agregátních výdajů), dochází k výrazné změně reálného důchodu a křivka IS je velmi plochá (tj.
výrazně elastická). Jestliže pokles úrokové sazby naopak příliš velikost investic neovlivní, pak je změna
reálného důchodu malá a křivka IS je strmá (tj. neelastická).
Sklon křivky IS dále závisí na velikosti multiplikátoru autonomních výdajů () a tudíž i na všech faktorech,
které výši multiplikátoru ovlivňují. Čím vyšší je multiplikátor, tím je přímka agregátních výdajů strmější, tím
větší změnu reálného důchodu daná změna úrokové sazby vyvolá a tím rovnější je křivka IS. Tuto skutečnost si
můžeme vhodně ilustrovat, definujeme-li si křivku IS [rovnice (5)] pro úrokovou sazbu:
r = E0P/b - Y/( . b) (6)
Je-li multiplikátor vysoký (protože je vysoký mezní sklon ke spotřebě nebo nízkéá míra zdanění) je linie
agregátních výdajů strmá a změna úrokové sazby vysoká velkou změnu reálného důchodu. Křivka IS je v
takovém případě relativně plochá.
Posuny křivky IS
Křivka IS ilustruje účinek změny úrokové sazby na agregátní výdaje a reálný důchod. Změna úrokové sazby
proto vede k pouze k pohybu po křivce IS.
Ostatní faktory, které ovlivňují výši agregátních výdajů, posunují celou křivku IS. Při dané úrokové sazbě
posunuje přímku agregátních výdajů vzhůru a křivku IS doprava: (1) zvýšení optimistiských očekávání firem
ohledně budoucích zisků, což zvyšuje autonomní investice, (2) očekávání domácností, že jejich budoucí důchod
vzroste, což zvyšuje autonomní spotřebu, (3) zvýšení státních výdajů či snížení daní, (4) zvýšení čistého exportu.
Velikost posunu křivky IS je dána velikostí vyvolané změny reálného důchodu (dY). Jelikož dY =.dE0P - b.r, je
velikost posunu křivky IS přímo úměrná velikosti multiplikátoru ().
proto vede k pouze k pohybu po křivce IS.
Ostatní faktory, které ovlivňují výši agregátních výdajů, posunují celou křivku IS. Při dané úrokové sazbě
posunuje přímku agregátních výdajů vzhůru a křivku IS doprava: (1) zvýšení optimistiských očekávání firem
ohledně budoucích zisků, což zvyšuje autonomní investice, (2) očekávání domácností, že jejich budoucí důchod
vzroste, což zvyšuje autonomní spotřebu, (3) zvýšení státních výdajů či snížení daní, (4) zvýšení čistého exportu.
Velikost posunu křivky IS je dána velikostí vyvolané změny reálného důchodu (dY). Jelikož dY =.dE0P - b.r, je
velikost posunu křivky IS přímo úměrná velikosti multiplikátoru ().
10.2 Křivka IS
Trh zboží a služeb je v modelu důchod-výdaje v rovnováze, rovnají-li se zamýšlené agregátní výdaje (EP)
reálnému důchodu (Y):
Y EP (2)
EP = E0P + [mpc(1 - t) - m]Y
kde E0P jsou zamýšlené autonomní výdaje, mpc je mezní sklon ke spotřebě, t je sazba důchodové daně a m je
mezní sklon k importu.
Rovnovážná úroveň důchodu v modelu důchod-výdaje se rovná zamýšleným autonomním výdajům (E0P)
násobeným multiplikátorem autonomních výdajů ():
Y = . E0P (3)
E0P = C0 - mpc.T0 + IP + G + X0
= 1/mlr = 1/[1 - mpc(1 - t) + m]
kde C0 je autonomní spotřeba, T0 jsou autonomní daně, IP jsou zamýšlené investice, X0 je autonomní export a mlr
je mezní míra úniku.
Nyní do tohoto modelu zavedeme novou investiční funkci [rovnice (1)], která počítá s vlivem úrokové sazby
na investiční výdaje. Zavedení této investiční funkce ovlivní zamýšlené agregátní výdaje:
Ep = E0P + [mpc(1-t)-m]Y - b.r (4)
a tudíž i reálný důchod:
Y = . (E0P - b.r)
reálnému důchodu (Y):
Y EP (2)
EP = E0P + [mpc(1 - t) - m]Y
kde E0P jsou zamýšlené autonomní výdaje, mpc je mezní sklon ke spotřebě, t je sazba důchodové daně a m je
mezní sklon k importu.
Rovnovážná úroveň důchodu v modelu důchod-výdaje se rovná zamýšleným autonomním výdajům (E0P)
násobeným multiplikátorem autonomních výdajů ():
Y = . E0P (3)
E0P = C0 - mpc.T0 + IP + G + X0
= 1/mlr = 1/[1 - mpc(1 - t) + m]
kde C0 je autonomní spotřeba, T0 jsou autonomní daně, IP jsou zamýšlené investice, X0 je autonomní export a mlr
je mezní míra úniku.
Nyní do tohoto modelu zavedeme novou investiční funkci [rovnice (1)], která počítá s vlivem úrokové sazby
na investiční výdaje. Zavedení této investiční funkce ovlivní zamýšlené agregátní výdaje:
Ep = E0P + [mpc(1-t)-m]Y - b.r (4)
a tudíž i reálný důchod:
Y = . (E0P - b.r)
Rovnice (5)
Rovnice (5) je matematickým zápisem křivky IS. Nyní máme pro každou možnou úroveň úrokové sazby novou
úroveň agregátních výdajů a reálného důchodu.
Křivku IS si můžeme odvodit z modelu důchod-výdaje rovněž graficky. V horní části obr. 10.1 vidíme
tradiční model důchod-výdaje. Každá křivka agregátních výdajů je definována pro určité autonomní výdaje a
určitou úrokovou sazbu. Dejme tomu, že úroková sazba je r1. Pro tuto úrokovou sazbu známe křivku agregátních
výdajů EP1 [podle rovnice (4)]. Rovnováha nastává v bodě A při reálném důchodu Y1. Do dolní části obr. 10.1
nyní můžeme zanést kombinaci rovnovážné úrokové sazby r1 a rovnovážného důchodu Y1. Nyní si představme,
že dojde ke snížení úrokové sazby z r1 na r2. To vyvolá zvýšení agregátních výdajů z EP1 na EP2. Rovnováha za této situace nastává v bodě B při reálném důchodu Y2. Do spodní části obr. 10.1 můžeme zanést novou
kombinaci rovnovážné úrokové sazby r2 a rovnovážného důchodu Y2. Uvedený postup bychom mohli opakovat
pro každou možnou úrokovou sazbu, až bychom ve spodní části obr. 10.1 dostali celou křivku IS.
Křivka IS je množinou kombinací reálného důchodu a úrokové sazby, při kterých je trh zboží a služeb v
rovnováze. Křivka IS není funkcí! Písmena I-S znamenají Investment-Savings (investice-úspory) a naznačují, že
v původní verzi tohoto modelu (verze J.Hickse) představují body na křivce IS rovnováhu na trhu kapitálu, tedy
rovnost úspor a investic. Rovnováha na trhu kapitálu zároveň znamená rovnováhu na trhu zboží a služeb, jehož
analýzou se zde zabýváme. Body pod křivkou IS představují přebytečnou poptávku na trhu zboží a služeb.
Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba buď příliš nízká nebo reálný důchod příliš nízký. Body nad křivkou
IS naopak představují přebytečnou nabídku na trhu zboží a služeb. Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba
buď příliš vysoká nebo reálný důchod příliš vysoký.
úroveň agregátních výdajů a reálného důchodu.
Křivku IS si můžeme odvodit z modelu důchod-výdaje rovněž graficky. V horní části obr. 10.1 vidíme
tradiční model důchod-výdaje. Každá křivka agregátních výdajů je definována pro určité autonomní výdaje a
určitou úrokovou sazbu. Dejme tomu, že úroková sazba je r1. Pro tuto úrokovou sazbu známe křivku agregátních
výdajů EP1 [podle rovnice (4)]. Rovnováha nastává v bodě A při reálném důchodu Y1. Do dolní části obr. 10.1
nyní můžeme zanést kombinaci rovnovážné úrokové sazby r1 a rovnovážného důchodu Y1. Nyní si představme,
že dojde ke snížení úrokové sazby z r1 na r2. To vyvolá zvýšení agregátních výdajů z EP1 na EP2. Rovnováha za této situace nastává v bodě B při reálném důchodu Y2. Do spodní části obr. 10.1 můžeme zanést novou
kombinaci rovnovážné úrokové sazby r2 a rovnovážného důchodu Y2. Uvedený postup bychom mohli opakovat
pro každou možnou úrokovou sazbu, až bychom ve spodní části obr. 10.1 dostali celou křivku IS.
Křivka IS je množinou kombinací reálného důchodu a úrokové sazby, při kterých je trh zboží a služeb v
rovnováze. Křivka IS není funkcí! Písmena I-S znamenají Investment-Savings (investice-úspory) a naznačují, že
v původní verzi tohoto modelu (verze J.Hickse) představují body na křivce IS rovnováhu na trhu kapitálu, tedy
rovnost úspor a investic. Rovnováha na trhu kapitálu zároveň znamená rovnováhu na trhu zboží a služeb, jehož
analýzou se zde zabýváme. Body pod křivkou IS představují přebytečnou poptávku na trhu zboží a služeb.
Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba buď příliš nízká nebo reálný důchod příliš nízký. Body nad křivkou
IS naopak představují přebytečnou nabídku na trhu zboží a služeb. Oproti rovnovážnému stavu je úroková sazba
buď příliš vysoká nebo reálný důchod příliš vysoký.
10.1 Trh zboží a služeb, agregátní výdaje a úroková sazba
Investiční výdaje a úroková sazba
V modelu důchod-výdaje jsme pracovali s investiční funkcí, ve které byly veškeré investiční výdaje
autonomní a tedy nezávislé na úrovni reálného důchodu. Nyní tuto jednoduchou investiční funkci rozšíříme o
vliv úrokové sazby.
Z mikroekonomie víme, že rozhodnutí o realizaci investičních projektů jsou výrazně ovlivňována výší
úrokové sazby1). Firma, která se rozhoduje o přijetí či nepřijetí investičního projektu, odhaduje, zda bude míra
výnosu z tohoto projektu alespoň taková, jako je úroková sazba z bankovního vkladu. Čím vyšší je úroková
sazba, tím vyšší musí být míra výnosu z investice (vnitřní míra výnosu), aby byly pokryty alternativní náklady
použitých finančních fondů.
Investiční výdaje (I) jsou proto zápornou funkcí úrokové sazby (r) a novou investiční funkci můžeme zapsat
ve tvaru:
I = I0 - b.r (1)
kde b je koeficient vyjadřující citlivost investičních výdajů na výši úrokové sazby.
V modelu důchod-výdaje jsme pracovali s investiční funkcí, ve které byly veškeré investiční výdaje
autonomní a tedy nezávislé na úrovni reálného důchodu. Nyní tuto jednoduchou investiční funkci rozšíříme o
vliv úrokové sazby.
Z mikroekonomie víme, že rozhodnutí o realizaci investičních projektů jsou výrazně ovlivňována výší
úrokové sazby1). Firma, která se rozhoduje o přijetí či nepřijetí investičního projektu, odhaduje, zda bude míra
výnosu z tohoto projektu alespoň taková, jako je úroková sazba z bankovního vkladu. Čím vyšší je úroková
sazba, tím vyšší musí být míra výnosu z investice (vnitřní míra výnosu), aby byly pokryty alternativní náklady
použitých finančních fondů.
Investiční výdaje (I) jsou proto zápornou funkcí úrokové sazby (r) a novou investiční funkci můžeme zapsat
ve tvaru:
I = I0 - b.r (1)
kde b je koeficient vyjadřující citlivost investičních výdajů na výši úrokové sazby.
Úroková sazba, investice a zamýšlené agregátní výdaje
Peněžní trh a úroková sazba ovlivňují investiční výdaje a tím tedy i zamýšlené agregátní výdaje. Růst reálné
peněžní zásoby např. vede k poklesu reálných úrokových sazeb a ke zvýšení poptávky po investicích.
Tento účinek úrokové sazby na investiční výdaje je součástí transmisního mechanismu, prostřednictvím
kterého změny na trhu peněz a finančních aktiv ovlivňují trh zboží a služeb. Model IS-LM je vhodným
nástrojem ke zkoumání vzájemné interakce těchto dvou typů trhů.
1) Poněvadž se pohybujeme v krátkém období, kdy je cenová hladina fixována, můžeme ignorovat problém, že rovnováha na
trhu zboží a služeb je určována reálnou úrokovou sazbou, zatímco rovnováha na trhu peněz je určována nominální úrokovou
sazbou. Proto budeme dále hovořit o úrokové sazbě bez přívlastku reálná či nominální.
peněžní zásoby např. vede k poklesu reálných úrokových sazeb a ke zvýšení poptávky po investicích.
Tento účinek úrokové sazby na investiční výdaje je součástí transmisního mechanismu, prostřednictvím
kterého změny na trhu peněz a finančních aktiv ovlivňují trh zboží a služeb. Model IS-LM je vhodným
nástrojem ke zkoumání vzájemné interakce těchto dvou typů trhů.
1) Poněvadž se pohybujeme v krátkém období, kdy je cenová hladina fixována, můžeme ignorovat problém, že rovnováha na
trhu zboží a služeb je určována reálnou úrokovou sazbou, zatímco rovnováha na trhu peněz je určována nominální úrokovou
sazbou. Proto budeme dále hovořit o úrokové sazbě bez přívlastku reálná či nominální.
10. Model IS-LM
Tento model je základním kamenem moderní makroekonomie. Vychází z modelu důchod-výdaje, je však
rozšířen o peněžní sektor, zejména o roli úrokové sazby při determinaci makroekonomické rovnováhy. V
kapitolách 3, 4 a 9 jsme se zabývali určováním rovnovážného reálného důchodu na trhu zboží a služeb. V
kapitolách 6 a 7 jsme se pak věnovali zejména určování rovnovážné úrokové sazby na peněžním trhu. Trh zboží
a služeb a trh peněz jsme tedy studovali odděleně. Tyto dva trhy však spolu velmi úzce souvisejí a vzájemně se
ovlivňují.
Úroková sazba má vliv na určování reálného důchodu a reálný důchod má vliv na určování úrokové sazby.
Zavedení úrokové sazby, trhu finančních aktiv a monetární politiky zpochybňuje jednoduchá doporučení modelu
důchod-výdaje ve dvou směrech:
1. Expanzivní fiskální politika vede sice k růstu agregátních výdajů a reálného důchodu, avšak růst reálného
ovlivní trh finanančích aktiv tím, že zvýší poptávku po penězních a následně i úrokovou sazbu.Vyšší úroková
sazba pak sníží agregátní výdaje a tak tím je částečně omezena účinnost fiskální politiky.
2. Expanzivní fiskální politika může mít prostřednictvím svého působení na úroveň úrokové sazby ještě jeden
vedlejší účinek, neboť ovlivní skladbu agretáních výdajů.. Skladba agregátních výdajů závisí na úrokové sazbě a
vyšší úroková sazba vyvolaná expanzivní fiskální politikou sníží investice, ale zvýší zvýší spotřebu. V delším
období může mít tato záměna spotřeby za investice vážné důsledky.
V této kapitole budeme studovat model IS-LM, který umožňuje analyzovat, jak jsou společně určovány
rovnovážné úrovně reálného důchodu a úrokové sazby. Podstata modelu spočívá v analýze kombinací reálného
důchodu a úrokové sazby, které znamenají rovnováhu jak na trhu zboží a služeb, tak na trhu peněz.
rozšířen o peněžní sektor, zejména o roli úrokové sazby při determinaci makroekonomické rovnováhy. V
kapitolách 3, 4 a 9 jsme se zabývali určováním rovnovážného reálného důchodu na trhu zboží a služeb. V
kapitolách 6 a 7 jsme se pak věnovali zejména určování rovnovážné úrokové sazby na peněžním trhu. Trh zboží
a služeb a trh peněz jsme tedy studovali odděleně. Tyto dva trhy však spolu velmi úzce souvisejí a vzájemně se
ovlivňují.
Úroková sazba má vliv na určování reálného důchodu a reálný důchod má vliv na určování úrokové sazby.
Zavedení úrokové sazby, trhu finančních aktiv a monetární politiky zpochybňuje jednoduchá doporučení modelu
důchod-výdaje ve dvou směrech:
1. Expanzivní fiskální politika vede sice k růstu agregátních výdajů a reálného důchodu, avšak růst reálného
ovlivní trh finanančích aktiv tím, že zvýší poptávku po penězních a následně i úrokovou sazbu.Vyšší úroková
sazba pak sníží agregátní výdaje a tak tím je částečně omezena účinnost fiskální politiky.
2. Expanzivní fiskální politika může mít prostřednictvím svého působení na úroveň úrokové sazby ještě jeden
vedlejší účinek, neboť ovlivní skladbu agretáních výdajů.. Skladba agregátních výdajů závisí na úrokové sazbě a
vyšší úroková sazba vyvolaná expanzivní fiskální politikou sníží investice, ale zvýší zvýší spotřebu. V delším
období může mít tato záměna spotřeby za investice vážné důsledky.
V této kapitole budeme studovat model IS-LM, který umožňuje analyzovat, jak jsou společně určovány
rovnovážné úrovně reálného důchodu a úrokové sazby. Podstata modelu spočívá v analýze kombinací reálného
důchodu a úrokové sazby, které znamenají rovnováhu jak na trhu zboží a služeb, tak na trhu peněz.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)