V rámci ekonomiky se ovšem celkové bohatství nezměnilo, protože výnosy jedné skupiny se staly náklady
druhé skupiny, došlo pouze k redistribuci důchodů a bohatství mezi různými skupinami ekonomických subjektů.
Z pohledu jednotlivců však znamená i samotné riziko zisků a ztrát z neanticipované inflace poměrně významné
náklady. Toto riziko vede k tomu, že vynakládají určité zdroje na předvídání inflace a na zajištění se oproti
nepříznivým důsledkům neanticipované inflace a tyto zdroje rovněž představují národohospodářské náklady.
Další a neméně závažný zdroj nákladů inflace, a to nejen neanticipované, vychází ze skutečnosti, že ceny
slouží v tržní ekonomice jako zásadní signál pro rozhodování. Jestliže se např. hovězí maso stává dražší než
vepřové, je to signál pro zemědělce, aby se začali více zabývat chovem hovězího dobytka a méně chovem prasat,
a zároveň je to signál pro spotřebitele, aby omezili částečně spotřebu hovězího a začali se orientovat spíše na
vepřové. Ceny, které v ekonomice fungují jako signály pro rozhodování, jsou ovšem relativní ceny. V našem
případě je to vzájemný poměr ceny hovězího a vepřového masa. Samotná cena za kg hovězího nemá pro
zemědělce nebo spotřebitele žádný význam, pokud nezná cenu za kg vepřového. V případě neanticipované
inflace (zejména pokud je míra inflace značně vysoká a nestálá) ceny přestávají fungovat jako tržní signál,
neboť lidé mohou zaměnit změny agregátní cenové hladiny za změny relativních cen, které jsou dány změnami
poptávky a nabídky na trzích jednotlivých komodit. V tomto případě je signální význam cen narušen a
ekonomika funguje méně efektivně. Těmito problémy se budeme podrobněji zabývat v kap. 13..
Žádné komentáře:
Okomentovat