1) Leckdo může namítat, že v ČR se za rok 1993 odhadovala míra inflace 20 % a skutečná míra inflace byla také zhruba 20 %,
tato inflace byla tedy téměř dokonale anticipovaná. Přesto nominální úrokové sazby z termínovaných bankovních vkladů tuto
míru inflace zcela neodrážely a věřitelé tudíž utrpěli ztrátu (reálná úroková sazba byla záporná). Tato skutečnost není ovšem
dána ani tak neplatností našich úvah, jako spíše nedostatečnou mírou konkurence v českém bankovnictví, státní regulací
bankovního sektoru apod.
2) Náklady opotřebovaných bot nejsou tak zanedbatelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ekonomové v USA odhadli, že
při 10 %-ní plně anticipované inflaci by tyto náklady činily 0,3 % amerického GNP.
Další možné náklady anticipované inflace jsou tzv. přeceňovací náklady (menu costs). Obecně nejsou příliš
velké, ale v některých činnostech (např. nutnost častých změn jídelních lístků a jiných ceníků) se budou
projevovat výrazněji. Nestejnoměrnost prováděného přeceňování může vést k chybné alokaci zdrojů.
Další náklady jsou spojeny s růstem daňového zatížení, kdy v souvislosti s inflací dochází vlivem růstu
nominálních mezd a jiných příjmů k přesouvání daňových poplatníků do vyšších daňových pásem. Tento
problém bývá často úspěšně řešen inflační indexací daňových pásem.
Žádné komentáře:
Okomentovat