= onemocnění, které se až na výjimky na člověka přenáší prostřednictvím virem infikovaným klíštětem - v našich podmínkách Ixodens ricidus
+ výjimky v přenosu spočívají v tom, že virus klíšťat encephalitidy může být na člověka přenesen syrovým mlékem či výrobky z něj (zejména sýry) ze zvířat, která se volně pasou v přírodě – v prvé řadě z ovcí, skotu, případně i z koz
- přenos potravinou živočišného původu
- poslední větší epidemie klíšťového zánětu mozku byla v roce 1999 na Vsetínsku – zaznamenáno 21 případů => všichni tito nakažení se infikovali ovčím mlékem a ovčími sýry => to bylo z řady důvodů překvapivé:
1) zdroj je neobvyklý
2) výskyt této infekce je celkově na Vsetínsku velmi malý
KLÍŠŤOVÝ ZÁNĚT MOZKU
klíšťová evropská bifázická meningoencephalitida
Klinická charakteristika: onemocnění probíhá ve dvou fázích. První fáze: horečnaté období, je bez postižení mozku, druhá fáze: s teplotou a zánětem mozku trvá 4-10 dní
Inkubační doba: 7 – 14 dní
Původce nákazy: jsou arboviry skupiny B
Zdroj nákazy: rezervoárem jsou u nás drobní myšovití hlodavci, eventuelně ptáci – tito jsou zdroje infekce pro klíště – je to choroba s přírodní ohniskovostí
Přenos původce nákazy: nejčastěji přisátím klíštěte, v úvahu přichází i požitím mléka z infikovaných zvířat
Výskyt: v Čechách hlavně oblast Sázavy, Berounky, povodí Vltavy
Prevence: vhodný oděv a především vakcinace
+ na jaře dorůstá další populace mláďat hlodavců – jsou proti infekci málo imunní a když se setká takový oslabený organismus s infekcí – tak se nejsnáze nakazí => dále se pomnožuje => cirkuluje v krvi => na tyto hlodavce se přisaje klíště => následně se může přisát na člověka
- zejména v jarním a raně letním období se můžou nakazit i volně se pasoucí hospodářská zvířata
Ixodes ricinus = druh klíštěte v ČR, ale jinde např. v tropech či subtropech se vyskytují i další nejrůznější druhy klíšťat
- klíště se rozmnožuje (samička) kladením vajíček => nymfa => dospělí jedinec => každé toto stádium se musí nasát krví => tím se mohou infikovat od hlodavců + také se můžou infikovat transoviálním přenosem (přes vajíčka)
- obvykle v tradičních ložiscích (lokalitách) jsou infikována asi 3 klíšťata ze 100
- prevence = v posledních 10-ti letech došlo k zásadnímu posunu => účinná vakcína
LIMESKÁ BORELIÓZA
Jde o infekční onemocnění člověka a různých druhů zvířat – jde o zoonózu. U člověka postihuje různé orgánové systémy, nejčastěji dochází k onemocnění kůže, k zánětům kloubů, srdečního svalu a mozku.
Onemocnění se vyskytovalo již dříve, bylo blíže specifikováno v USA v 80. letech při studiu epidemie této choroby v oblasti města Lime (Connecticut).
Původce choroby: je bakterie Borrelia burgodorferi
Přenašečem choroby na člověka: je klíště, v našich podmínkách Ixodes ricinus, stejné klíště, které přenáší klíšťový zánět mozku
Borelióza se však vyskytuje častěji (v ČR):
• v roce 1997 – hlášeno 2070 případů, v roce 1999 – 2722 hlášených případů
Klíšťový zánět mozku:
• v roce 1997 – 415 hlášených případů, v roce 1999 – 490 případů, v roce 2000 – 719 případů
Zdrojem nákazy pro klíšťata – drobní hlodavci, lesní zvěř, psi, ptáci.
Na onemocnění myslíme při anamnestickém údaji o přisátí klíštěte, po kterém došlo k typickým kožním projevům, tj. na místě přisátí klíštěte se objeví červená skvrna, která se rozšiřuje do velké plochy (až 60 cm). Okraje červené skvrny mohou být vyvýšené, živěji zbarvené, centrum bledne – v takovém případě navštívíme neprodleně lékaře.
+ někdy připadá v úvahu i bodavý hmyz
+ promořenost klíšťat v lokalitách nejvyššího výskytu infekce kolísá mezi 30-40% !!!
4) Cvičení - PARAZITÉ
Definitivní hostitel = jakýkoliv organismus v němž parazit dosahuje pohlavní dospělosti
Mezihostitel = v němž se vývojová stádia parazitů rozmnožují nepohlavně či se jinak transformují
Konzumací nedostatečně tepelně upravených potravin se můžeme nakazit různými stádii parazitů:
nakazit se lze buď => primární infekcí => potravinami, které už sami o sobě obsahují infekční stádia
=> sekundární infekcí => kdy potravina přijde do styku s infekcí
HELMINTÓZY
(1) Motolice Trematoda
- mají zploštělé tělo, jsou oboupohlaví
- mají nepřímý vývojový cyklus => mají mezihostitele => tím je nejčastěji nějaký měkkýš => vývojový cyklus mají různě složitý přes 1 i více mezihostitelů
(2) Tasemnice Cestoda
- typičtí parazité – mají článkovité tělo ploché, nemají zažívací soustavu
- přijímají potravu celým povrchem těla + poslední články jsou „zralé“ => obsahují vajíčka
- existují i výjimky s přímým vývojovým cyklem
(3) Hlístice hematoda
- parazité s válcovitým tělem + rozmanitá skupina velikostně od několika mm až několik m dlouhé
- člověk může být nakažen při bodnutí hmyzem, při koupání => parazité přežívají zejména v humusu
PRIMÁRNÍ INFEKCE
Nematoda
Trichinelóza (Trichinela spiralis)
- parazit nemá endogenní cyklus + vůbec neopouští tělo => tělo je současně mezihostitel i hostitel
- existuje cca 80 druhů zvířat, které mohou být hostitelem i mezihostitelem
- v ČR hostitelem zejména => maso divočáků, prasat domácích, pes, kočka domácí, jezevec, i kůň => zvíře pozře maso trichinelózní => zde pohlavně dospějí => po 1/2 roce larvy => putují krevním oběhem do svaloviny
- parazit přežívá 90 dní hnilobný proces => larvy jsou infekční i v mršině zvířete !
- nevyskytuje se v islámských zemích, kde se vepřové nekonzumuje
- projevuje se:
střevní forma = záněty střev – sliznice => hemoragické stěny
svalová forma = zánět ve svalovině, průběh podobný chřipce
- dle typu 1 samice může naklást 500 – 1500 larev
- toto maso se z jatek na trh nedostane => hygienická kontrola masa na trichinelózu
Cestoda
Tasemnice bezbranná (Tasenia saginata) – cysticerous bovis
- nositelem je skot + nakazí se pouze člověk
- kráva pozře nakaženou stolici člověka => infikuje se => když člověk pozře nedostatečně tepelně opracované maso skotu => infikuje se boubelemi => ty se nejčastěji vyskytují kolem mozkových částí
- v ČR až 30% stavu zvířat je nositelem tasemnice
- ve světě je až 80 mil. osob nositelem této tasemnice
- člověk má pouze 1 tasemnici až 12 metrů dlouhou + bezbranná proto, že nemá žádné háčky, kterými by se držela ve střevě – má pouze přísavky
Tasemnice dlouhočenná (Taenia sollium) – cysticercus cellullosae
- mezihostitelem je prase domácí + vývojový cyklus je stejný jako u Tasemnice bezbranné
- člověk je jediným hostitelem => žije v tenkém střevě
- ve světě asi 3,5 mil nakažených lidí + v Evropě se již téměř nevyskytuje, ale např. v Peru asi 43% osob má tasemnici
- opět nákaza přes nedostatečně tepelně opracované maso
- vajíčka jsou infekční i pro člověka => člověk může být i mezihostitelem => antiperistaltická vlna ve střevech => zralé články se dostanou zpět do žaludku => zde se natráví => můžou se dostat jak do svaloviny tak i do mozku => až několik cm velký boubel
Cysticerkóza
- člověk jako mezihostitel Taenina sollium
Trematoda
Opistorchióza
- tzv. motolice psí => z masa kaprovitých ryb => metacerkálie
- vývojový cyklus motolice
- posledním vývojovým cyklem v mezihostiteli vznikne cerkálie => dle toho kde => cysta ve svalovině + např. cysta na travách = adoleskálie
- ve světě je infikováno cca 7 mil. obyvatel – zejména v Rusku
- parazituje ve žlučníku a žlučových cestách
Heterofyóza
- parazituje v tenkém střevě člověka
- nejčastěji se vyskytuje u obyvatel Středomořských států (Řecko, Egypt)
Metagonimiáza
- nositeli jsou žáby, plži
Klonorchláza
- člověk se infikuje pozřením nedostatečně tepelně opracovaného výrobku, syrového výrobku, soleného či marinovaného masa ze sladkovodních ryb => obsahují metacerkálie
- nakaženo asi 7 mil. obyvatel – Čína, Taiwan => zánět jater, žlučníku
Echinostomóza
Paragonimóza
- tzv. motolice plicní => vyskytuje se asi v 39 státech světa
- mezihostitelem jsou krabi a raci => infekční metacerkálie
- asi 200 mil. osob žije v riziku nakažení
Dierocelióza
- tzv. motolice kropenatá => patří spíše mezi sekundární nákazy + vyskytuje se i v ČR a na Slovensku
- definitivním hostitelem je nejčastěji ovce + skot a také člověk
- vývojový cyklus => 2 mezihostitelé => prvním je plž suchozemský a druhým mezihostitelem je mravenec => žije ve žlučových cestách ovce => dostává se do střev => se stolicí vychází ven => pokud tuto stolici s travou pozře plž => cerkálie v plicích => pohyby dýchání se dostávají k ulitě plže => kuličky (chomáčky) => tvoří se hrozen => tyto sbírají mravenci z rodu formica => pozřou tuto kuličku => první cerkálie napadnou hlavové části => změní se mozkový gen => mravenec má změněné chování => parazit způsobí, že mravenec dostane křeč do kusadel a zakousne se do trávy
- člověk se může nakazit tím, že pozře mravence spolu s potravinou
Cestoda
Diphylobothrióza (Diphyllobothrium latum)
- tasemnice až 20 metrů dlouhá => nakažení pozřením ryby
- nemá žádné háčky => poškozuje spíše toxicky => anémie => člověk může být mezihostitelem
- vyskytuje se např. v Thajsku => léčí se zde přikládáním ryb a žab na oči => mrtvé žáby mají v sobě živou tasemnici => může přelézt do mozku okem člověka
Sparganóza
- je larvání stádium Diphylobothriózy
Nematoda
Diohtofymóza (Dioctophyma remale)
- výskyt této parazitózy je sporadický – v Evropě např. v Bulharsku, Rumunsku + ve světě např. Egypt
Kapilárie
Kapilarióza střevní (Capilario) - parazituje ve střevech
Kapilarióza jaterní - parazituje v játrech
Kapilarióza kožní
Kapilarióza plicní
- ohroženou skupinou jsou děti => strkají ve co najdou do pusy => můžou pozřít vajíčka kapilárií => embrionované obsahující již zralá vajíčka
Anisakóza
- řada druhů z čeledi => definitivním a přirozeným hostitelem jsou ploutvonožci => člověk se nakazí pojídáním např. tresky, sleďů, makrel, sardinek, tuňáků
- vyskytuje se v Evropě – ve Francii, Belgii + v Asii – v Koreji, Japonsku
- způsobují různé záněty ve střevech
Gnathostomóza
- infikované může být maso ryb, drůbeže, prasat => zejména v Indii, Japonsku, Mexiku, Austrálii
- larvi prolezou celý organismus => forma kožní, nervová, svalová, …..
- v Thajsku 50% ryb, kuřat obsahuje tyto larvy
Angiostrongióza
- nejčastější nakažení pojídáním plžů
- velcí plži dosahují velikosti až několik cm + z připravených salátů, které nebyly dostatečně opláchnuty (např. v Thajsku)
- forma cerbrální => záněty mozkových blan či střeva
SEKUNDÁRNÍ INFEKCE
- infikované potraviny, které přišly do styku s infikovaným materiálem (moč, stolice)
Cestoda
Hymenolepióza (Hymenolepis nana)
- tasemnice => hostitelem je mravenec či člověk => přímý (nepotřebuje mezihostitele) či nepřímý vývojový cyklus => člověk se může stát mezihostitelem i hostitelem
- mezihostitelem jsou např. blechy => nebezpečí u dětí – ty si můžou mezi sebou rychle roznést
- infikování je možné potravinami, které přišly do styku s trusem hlodavců
- na světě cca 50 mil. obyvatel nakaženo
Echinokokóza (Hydatióza) (Echinococcus granulosus)
- člověk je mezihostitelem + definitivním hostitelem jsou psovité šelmy
- jde o asi 0,5 cm dlouhé tasemnice => v těle mezihostitele se dál množí => měchýřek => nepohlavní množení => od zárodeční vrstvy se oddělují zárodky => boubele v plicích, kostní dřeni, ale i v mozku a očích => dle toho vzniká postižení jednotlivých orgánů
- léčení je možné pouze operací
- mezihostiteli může být např.: skot – v Číně 90% infikováno, v Řecku, na Sardinii je 24% ovčáckých psů infikováno
Alveokokóza (Alveococcus multiocularis)
- definitivním hostitelem je liška + člověk je mezihostitelem + dorůstá velikosti 3 mm
- infikovat se lze pozřením potravin, které přišly ke styku s trusem lišky => borůvky, maliny, houby,….
- u člověka parazituje v plicích, mozku či játrech
- ve Švýcarsku je až 50% lišek nakažených
Cenuróza (Coenurus sorialis)
- larvální stádium => u člověka se vyvíjí v mozku a v mozkových tkání => člověk je mezihostitelem
- příjmem zralých vajíček se stává definitivním hostitelem => tím je pes
- nakazit se lze i pouhým pohlazením srsti psa! => důsledky: postižení mozku
Trematoda
- pro všechny tři je totožné => infikovat se lze pojídáním nakažených rostlin => tj. potravin, které jsou rostlinného původu
Fasciolopsióza
- např. v Paříži => řeřišnice potoční => oblíbená rostlina, ze které se dělá salát => vodní rostlina u pastvin, kde je vysoká vlhkost => rozvoj parazitů => skot ji spásá
- motolice jako dospělý jedinec v játrech => dostává se do tenkého střeva => s trusem odchází do vnějšího prostředí
- existuje řada vývojových stádií + mezihostiteli jsou vodní plži či rostliny
Fascioloidóza
- přežvýkavci, skot, srnčí zvěř
Gastrodisloidóza
- ve střevech, žlučníku => prase domácí
paratenický hostitel = tzv. transportní
Nematoda – Hlístice
Trichurióza
- tenkohlavci => bez hostitele s přímým vývojovým cyklem => pozřením kontaminované potraviny rostlinného původu
- člověk pozře potravinu s vajíčky => může se tak nakazit (např. pokud na zahrádkách lidé používají ke hnojení lidské výkaly) => vajíčka ulpí na rostlinách
- nejčastěji se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech + na světě až 700 mil. obyvatel je infikováno
- např. více než 40% čínského zelí je infikováno vajíčkem této parazitózy
Etrobióza
- tzv. roub dětský => člověk je jediným mezihostitelem a na výskyt tohoto parazita má velký vliv hygiena v domácnosti
- různá riziková místa = školky
- tři způsoby nakažení: a) přímý kontakt b) autoinfekcí c) retroinfekce (vajíčka na rektu dozrají)
- samice žije v konečníku a v noci vylézá ven z rekta a na jeho okolí klade vajíčka
Askarióza
- tzv. škrkavka lidská => žije v tenkém střevě člověka => nakažení z infikované zeleniny => má svoji typickou vlastnost pro některé parazity : dostane se do střeva jako infekční larva => perforuje střevo => dostane se do jater => do plic => vytváří hlen => spolknutím se dostává do střeva : dospělí jedinci žijí ve střevech
- migrující jedinci => zanesení do krevního řečiště => různé otravy + záněty
Toxokaróza
- parazituje u různých šelem => nakažení alimentární cestou – pojídáním nakaženého masa + paretenický hostitel
Mezihostitel = v němž se vývojová stádia parazitů rozmnožují nepohlavně či se jinak transformují
Konzumací nedostatečně tepelně upravených potravin se můžeme nakazit různými stádii parazitů:
nakazit se lze buď => primární infekcí => potravinami, které už sami o sobě obsahují infekční stádia
=> sekundární infekcí => kdy potravina přijde do styku s infekcí
HELMINTÓZY
(1) Motolice Trematoda
- mají zploštělé tělo, jsou oboupohlaví
- mají nepřímý vývojový cyklus => mají mezihostitele => tím je nejčastěji nějaký měkkýš => vývojový cyklus mají různě složitý přes 1 i více mezihostitelů
(2) Tasemnice Cestoda
- typičtí parazité – mají článkovité tělo ploché, nemají zažívací soustavu
- přijímají potravu celým povrchem těla + poslední články jsou „zralé“ => obsahují vajíčka
- existují i výjimky s přímým vývojovým cyklem
(3) Hlístice hematoda
- parazité s válcovitým tělem + rozmanitá skupina velikostně od několika mm až několik m dlouhé
- člověk může být nakažen při bodnutí hmyzem, při koupání => parazité přežívají zejména v humusu
PRIMÁRNÍ INFEKCE
Nematoda
Trichinelóza (Trichinela spiralis)
- parazit nemá endogenní cyklus + vůbec neopouští tělo => tělo je současně mezihostitel i hostitel
- existuje cca 80 druhů zvířat, které mohou být hostitelem i mezihostitelem
- v ČR hostitelem zejména => maso divočáků, prasat domácích, pes, kočka domácí, jezevec, i kůň => zvíře pozře maso trichinelózní => zde pohlavně dospějí => po 1/2 roce larvy => putují krevním oběhem do svaloviny
- parazit přežívá 90 dní hnilobný proces => larvy jsou infekční i v mršině zvířete !
- nevyskytuje se v islámských zemích, kde se vepřové nekonzumuje
- projevuje se:
střevní forma = záněty střev – sliznice => hemoragické stěny
svalová forma = zánět ve svalovině, průběh podobný chřipce
- dle typu 1 samice může naklást 500 – 1500 larev
- toto maso se z jatek na trh nedostane => hygienická kontrola masa na trichinelózu
Cestoda
Tasemnice bezbranná (Tasenia saginata) – cysticerous bovis
- nositelem je skot + nakazí se pouze člověk
- kráva pozře nakaženou stolici člověka => infikuje se => když člověk pozře nedostatečně tepelně opracované maso skotu => infikuje se boubelemi => ty se nejčastěji vyskytují kolem mozkových částí
- v ČR až 30% stavu zvířat je nositelem tasemnice
- ve světě je až 80 mil. osob nositelem této tasemnice
- člověk má pouze 1 tasemnici až 12 metrů dlouhou + bezbranná proto, že nemá žádné háčky, kterými by se držela ve střevě – má pouze přísavky
Tasemnice dlouhočenná (Taenia sollium) – cysticercus cellullosae
- mezihostitelem je prase domácí + vývojový cyklus je stejný jako u Tasemnice bezbranné
- člověk je jediným hostitelem => žije v tenkém střevě
- ve světě asi 3,5 mil nakažených lidí + v Evropě se již téměř nevyskytuje, ale např. v Peru asi 43% osob má tasemnici
- opět nákaza přes nedostatečně tepelně opracované maso
- vajíčka jsou infekční i pro člověka => člověk může být i mezihostitelem => antiperistaltická vlna ve střevech => zralé články se dostanou zpět do žaludku => zde se natráví => můžou se dostat jak do svaloviny tak i do mozku => až několik cm velký boubel
Cysticerkóza
- člověk jako mezihostitel Taenina sollium
Trematoda
Opistorchióza
- tzv. motolice psí => z masa kaprovitých ryb => metacerkálie
- vývojový cyklus motolice
- posledním vývojovým cyklem v mezihostiteli vznikne cerkálie => dle toho kde => cysta ve svalovině + např. cysta na travách = adoleskálie
- ve světě je infikováno cca 7 mil. obyvatel – zejména v Rusku
- parazituje ve žlučníku a žlučových cestách
Heterofyóza
- parazituje v tenkém střevě člověka
- nejčastěji se vyskytuje u obyvatel Středomořských států (Řecko, Egypt)
Metagonimiáza
- nositeli jsou žáby, plži
Klonorchláza
- člověk se infikuje pozřením nedostatečně tepelně opracovaného výrobku, syrového výrobku, soleného či marinovaného masa ze sladkovodních ryb => obsahují metacerkálie
- nakaženo asi 7 mil. obyvatel – Čína, Taiwan => zánět jater, žlučníku
Echinostomóza
Paragonimóza
- tzv. motolice plicní => vyskytuje se asi v 39 státech světa
- mezihostitelem jsou krabi a raci => infekční metacerkálie
- asi 200 mil. osob žije v riziku nakažení
Dierocelióza
- tzv. motolice kropenatá => patří spíše mezi sekundární nákazy + vyskytuje se i v ČR a na Slovensku
- definitivním hostitelem je nejčastěji ovce + skot a také člověk
- vývojový cyklus => 2 mezihostitelé => prvním je plž suchozemský a druhým mezihostitelem je mravenec => žije ve žlučových cestách ovce => dostává se do střev => se stolicí vychází ven => pokud tuto stolici s travou pozře plž => cerkálie v plicích => pohyby dýchání se dostávají k ulitě plže => kuličky (chomáčky) => tvoří se hrozen => tyto sbírají mravenci z rodu formica => pozřou tuto kuličku => první cerkálie napadnou hlavové části => změní se mozkový gen => mravenec má změněné chování => parazit způsobí, že mravenec dostane křeč do kusadel a zakousne se do trávy
- člověk se může nakazit tím, že pozře mravence spolu s potravinou
Cestoda
Diphylobothrióza (Diphyllobothrium latum)
- tasemnice až 20 metrů dlouhá => nakažení pozřením ryby
- nemá žádné háčky => poškozuje spíše toxicky => anémie => člověk může být mezihostitelem
- vyskytuje se např. v Thajsku => léčí se zde přikládáním ryb a žab na oči => mrtvé žáby mají v sobě živou tasemnici => může přelézt do mozku okem člověka
Sparganóza
- je larvání stádium Diphylobothriózy
Nematoda
Diohtofymóza (Dioctophyma remale)
- výskyt této parazitózy je sporadický – v Evropě např. v Bulharsku, Rumunsku + ve světě např. Egypt
Kapilárie
Kapilarióza střevní (Capilario) - parazituje ve střevech
Kapilarióza jaterní - parazituje v játrech
Kapilarióza kožní
Kapilarióza plicní
- ohroženou skupinou jsou děti => strkají ve co najdou do pusy => můžou pozřít vajíčka kapilárií => embrionované obsahující již zralá vajíčka
Anisakóza
- řada druhů z čeledi => definitivním a přirozeným hostitelem jsou ploutvonožci => člověk se nakazí pojídáním např. tresky, sleďů, makrel, sardinek, tuňáků
- vyskytuje se v Evropě – ve Francii, Belgii + v Asii – v Koreji, Japonsku
- způsobují různé záněty ve střevech
Gnathostomóza
- infikované může být maso ryb, drůbeže, prasat => zejména v Indii, Japonsku, Mexiku, Austrálii
- larvi prolezou celý organismus => forma kožní, nervová, svalová, …..
- v Thajsku 50% ryb, kuřat obsahuje tyto larvy
Angiostrongióza
- nejčastější nakažení pojídáním plžů
- velcí plži dosahují velikosti až několik cm + z připravených salátů, které nebyly dostatečně opláchnuty (např. v Thajsku)
- forma cerbrální => záněty mozkových blan či střeva
SEKUNDÁRNÍ INFEKCE
- infikované potraviny, které přišly do styku s infikovaným materiálem (moč, stolice)
Cestoda
Hymenolepióza (Hymenolepis nana)
- tasemnice => hostitelem je mravenec či člověk => přímý (nepotřebuje mezihostitele) či nepřímý vývojový cyklus => člověk se může stát mezihostitelem i hostitelem
- mezihostitelem jsou např. blechy => nebezpečí u dětí – ty si můžou mezi sebou rychle roznést
- infikování je možné potravinami, které přišly do styku s trusem hlodavců
- na světě cca 50 mil. obyvatel nakaženo
Echinokokóza (Hydatióza) (Echinococcus granulosus)
- člověk je mezihostitelem + definitivním hostitelem jsou psovité šelmy
- jde o asi 0,5 cm dlouhé tasemnice => v těle mezihostitele se dál množí => měchýřek => nepohlavní množení => od zárodeční vrstvy se oddělují zárodky => boubele v plicích, kostní dřeni, ale i v mozku a očích => dle toho vzniká postižení jednotlivých orgánů
- léčení je možné pouze operací
- mezihostiteli může být např.: skot – v Číně 90% infikováno, v Řecku, na Sardinii je 24% ovčáckých psů infikováno
Alveokokóza (Alveococcus multiocularis)
- definitivním hostitelem je liška + člověk je mezihostitelem + dorůstá velikosti 3 mm
- infikovat se lze pozřením potravin, které přišly ke styku s trusem lišky => borůvky, maliny, houby,….
- u člověka parazituje v plicích, mozku či játrech
- ve Švýcarsku je až 50% lišek nakažených
Cenuróza (Coenurus sorialis)
- larvální stádium => u člověka se vyvíjí v mozku a v mozkových tkání => člověk je mezihostitelem
- příjmem zralých vajíček se stává definitivním hostitelem => tím je pes
- nakazit se lze i pouhým pohlazením srsti psa! => důsledky: postižení mozku
Trematoda
- pro všechny tři je totožné => infikovat se lze pojídáním nakažených rostlin => tj. potravin, které jsou rostlinného původu
Fasciolopsióza
- např. v Paříži => řeřišnice potoční => oblíbená rostlina, ze které se dělá salát => vodní rostlina u pastvin, kde je vysoká vlhkost => rozvoj parazitů => skot ji spásá
- motolice jako dospělý jedinec v játrech => dostává se do tenkého střeva => s trusem odchází do vnějšího prostředí
- existuje řada vývojových stádií + mezihostiteli jsou vodní plži či rostliny
Fascioloidóza
- přežvýkavci, skot, srnčí zvěř
Gastrodisloidóza
- ve střevech, žlučníku => prase domácí
paratenický hostitel = tzv. transportní
Nematoda – Hlístice
Trichurióza
- tenkohlavci => bez hostitele s přímým vývojovým cyklem => pozřením kontaminované potraviny rostlinného původu
- člověk pozře potravinu s vajíčky => může se tak nakazit (např. pokud na zahrádkách lidé používají ke hnojení lidské výkaly) => vajíčka ulpí na rostlinách
- nejčastěji se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech + na světě až 700 mil. obyvatel je infikováno
- např. více než 40% čínského zelí je infikováno vajíčkem této parazitózy
Etrobióza
- tzv. roub dětský => člověk je jediným mezihostitelem a na výskyt tohoto parazita má velký vliv hygiena v domácnosti
- různá riziková místa = školky
- tři způsoby nakažení: a) přímý kontakt b) autoinfekcí c) retroinfekce (vajíčka na rektu dozrají)
- samice žije v konečníku a v noci vylézá ven z rekta a na jeho okolí klade vajíčka
Askarióza
- tzv. škrkavka lidská => žije v tenkém střevě člověka => nakažení z infikované zeleniny => má svoji typickou vlastnost pro některé parazity : dostane se do střeva jako infekční larva => perforuje střevo => dostane se do jater => do plic => vytváří hlen => spolknutím se dostává do střeva : dospělí jedinci žijí ve střevech
- migrující jedinci => zanesení do krevního řečiště => různé otravy + záněty
Toxokaróza
- parazituje u různých šelem => nakažení alimentární cestou – pojídáním nakaženého masa + paretenický hostitel
2) Cvičení - ANTRAX (SNĚŤ SLEZINNÁ, UHLÁK)
Jde o rychle probíhající infekční onemocnění člověka a různých druhů zvířat, které vyvolává bakterie tyčinkovitého tvaru Bacillus anthracis. Tato bakterie je mimo živý organismus dlouho schopná infekce, protože okolo sebe ve vnějším prostředí vytváří pouzdra. Tato klidová opouzdřená stádia (spóry) jsou schopna přežívat celou řadu let.
sněť = forma alimentární
uhlák = forma kožní – vytváří se tmavé skvrny na kůži => je léčitelná !
Přenos infekce na člověka
Člověk se obvykle nakazí stykem s onemocněnými zvířaty a jejich kadavery, kontaminovanou vodou, vdechnutím spór antraxu, při manipulaci s hadry, kůžemi nemocných zvířat, s vlnou, štětinami nemocných zvířat, vlnou.
** velmi rychlý účinek hlavně v plicích => proto byla v rámci bioterorismu vyvinuta prášková forma
Historický přehled
Toto onemocnění se vyskytlo kosmopolitně. V 19. století patřilo svým hromadným výskytem mezi nejobávanější onemocnění ovcí, koz a skotu, které se často přenášelo na člověka.
Spóry antraxu jako jednu z vývojových fází tohoto mikroba poprvé popsal německý lékař R. Koch v roce 1870, o 10 let později vyrobil účinnou vakcínu proti antraxu francouzský vědec L. Pasteur – vakcínu vyrobil na základě principu oslabování této bakterie pasážováním na živých půdách. Od té doby docházelo v Evropě pozvolna k ústupu výskytu tohoto onemocnění. V tropických a subtropických zemích je nadále výskyt antraxu častý.
Výskyt antraxu u člověka a zvířat v našich podmínkách
Ještě v 50. letech se u nás vyskytovali desítky případů. Po roce 1967 bylo zjištěno 9 případů a poslední smrtelný byl zaznamenán v oce 1985.
Historicky se antraxu říkalo „hadrářská nemoc“, protože se vyskytovala hlavně u lidí co pracovali v rukavičkářských závodech, koželužnách, kafilériích.
V subtropických a tropických rozvojových zemích se antrax vyskytuje u zvířat i u člověka častěji i dnes.
Obvykle se jednalo o nemoc z povolání u zemědělců, řezníků, veterinářů a hlavně u lidí, kteří přicházeli do kontaktu s hadry, syrovými či sušenými kůžemi a se srstí zvířat (rukavičkářské závody, koželužny, kafilérie). V současnosti je třeba vzít také v úvahu možnost kožní infekce z výrobků z kůže vyrobených a zakoupených v tropech, kde se antrax stále často vyskytuje.
U zvířat byl rovněž do poloviny 60. let výskyt antraxu častý. V Jihočeském kraji byly zaznamenány dva poslední případy u skotu na začátku 70. let a poslední případ antraxu u zvířat v ČR byl diagnostikován v roce 1990 na Moravě.
Aktuálnost tohoto onemocnění
Problematiku antraxu v Evropě oživila v roce 2000 epidemie 13 případů antraxu u lidí v deltě Dunaje v Rumunsku, kde zdrojem infekce byly infikované krávy a vepři a především výskyt antraxu u lidí na Floridě v souvislosti s útoky teroristů ve Spojených státech v říjnu roku 2001. Podle tisku byl historický výskyt antraxu ve Spojených státech u lidí počtem malý, podle CNN zahrnoval v minulém století pouze 18 případů a poslední případ antraxu u člověka tam byl zaznamenán v roce 1976.
Poznámka:
Na bakterii jsou vnímaví především přežvýkavci, zejména skot a také vepři. Vyvolává výrazné patologické změny je-li vdechnuta nebo se dostane s potravou do střev. Bakterie obsahuje toxiny a velice účinně likviduje okolní tkáň. Někdy ani nejúčinnější antibiotika při vnitřních formách nemají léčebný účinek. U prasat se často vyskytuje toto onemocnění v oblasti hltanu.
Klinický obraz onemocnění u lidí
1) střevní forma – obvykle vzniká po požití kontaminované potravy
2) plicní forma – vzniká nejčastěji vdechnutím kontaminovaného prachu (historický název – hadrářská nemoc) – jde o krvavý a nekrotizující zánět plic
3) kožní forma – puchýř s krvavým obsahem, který rychle roste, objeví se vřed s černým zabarvením spodiny (odtud název kožního projevu „uhlák“)
Prognóza onemocnění
V případě plicního a střevního onemocnění je prognóza velmi špatná, léčba přichází pro rychlý a těžký průběh nemoci většinou pozdě.
VE SVĚTĚ EXISTUJÍ TŘI HLAVNÍ POTRAVINOVÉ SYSTÉMY
(a) potravinový systém charakterizovaný nízkým finančním příjmem rodin na venkově, v těchto podmínkách žije velké procento lidské populace
- V tomto systému si většina lidí produkuje potraviny sama nebo je kupuje z místních zdrojů.
- Problémem zůstává osobní hygiena a prevence sekundární kontaminace potravin.
- Vzhledem k nedostatečné ochraně stád před nemocemi jsou časté též zoonózy u lidí ať již získané přímým stykem se zvířaty nebo alimentárně potravinami. Na první místo je nutno zmínit brucelózu, echinokolózu a invazi tasemnice Taemiarhynchus saginatus, případně Taenia solium.
- Výroba a zpracování potravin podomácku je zde velmi rozšířenou praxí. Stále větším probléme se v mnoha zemích stává akutní nedostatek dřeva jako následek deforestace rozsáhlých území a využívání dřeva k jiným účelům. Tato praxe negativně ovlivňuje hygienu připravované stravy, včetně nedostatečné uvaření masa a přivádění mléka a vody k bodu varu.
- Za výše uvedených okolností nejen maso a mléko, ale i jiné potraviny se vymykají z větší části jakékoliv úřední kontrole a proto jedinou možnou strategií ke zvýšení nezávadnosti potravin je soustavná výchova obyvatelstva.
(b) potravinový systém charakterizovaný rodinami s nízkým příjmem v městských oblastech rozvojových zemí
- Distribuční systém je závislý na velkém počtu malých krámů a obchodů, obchodníci jsou zpravidla chudí, schopni financovat malé množství potravin, nemají vhodné skladovací prostory, obchodní část je často používána i k jiným účelům – tato situace často vede k velkým závadám v hygieně potravin.
- Osobní hygiena těchto prodavačů je minimální, často nemají přístup ani k nejzákladnějším hygienickým zařízením, včetně toalet a vodě.
- V tropech vysoká teplota a vlhkost vzduchu vede k rychlému pomnožování primární a sekundární mikroflóry.
- Hygienická kontrola těchto podniků zásobovací sítě je do jisté míry nereálná. Jejich majitelé nebo provozovatelé nemají v zásadě dostatečný kapitál ke zlepšení sanitačních a hygienických podmínek, ve který provozují svoji živnost.
- Většina zdrojů, které jsou k dispozici, by se měla zkoncentrovat na výchovu všech obyvatel.
- Příměstská obydlí sebou přinášejí hromadění odpadků, otevřené kanalizace, velké seskupení osob, hromadění komárů a tím zvýšenou možnost vzniku různých epidemií.
(c) potravinový systém v ekonomicky vyspělých oblastech mezi které patří Evropa …..
sněť = forma alimentární
uhlák = forma kožní – vytváří se tmavé skvrny na kůži => je léčitelná !
Přenos infekce na člověka
Člověk se obvykle nakazí stykem s onemocněnými zvířaty a jejich kadavery, kontaminovanou vodou, vdechnutím spór antraxu, při manipulaci s hadry, kůžemi nemocných zvířat, s vlnou, štětinami nemocných zvířat, vlnou.
** velmi rychlý účinek hlavně v plicích => proto byla v rámci bioterorismu vyvinuta prášková forma
Historický přehled
Toto onemocnění se vyskytlo kosmopolitně. V 19. století patřilo svým hromadným výskytem mezi nejobávanější onemocnění ovcí, koz a skotu, které se často přenášelo na člověka.
Spóry antraxu jako jednu z vývojových fází tohoto mikroba poprvé popsal německý lékař R. Koch v roce 1870, o 10 let později vyrobil účinnou vakcínu proti antraxu francouzský vědec L. Pasteur – vakcínu vyrobil na základě principu oslabování této bakterie pasážováním na živých půdách. Od té doby docházelo v Evropě pozvolna k ústupu výskytu tohoto onemocnění. V tropických a subtropických zemích je nadále výskyt antraxu častý.
Výskyt antraxu u člověka a zvířat v našich podmínkách
Ještě v 50. letech se u nás vyskytovali desítky případů. Po roce 1967 bylo zjištěno 9 případů a poslední smrtelný byl zaznamenán v oce 1985.
Historicky se antraxu říkalo „hadrářská nemoc“, protože se vyskytovala hlavně u lidí co pracovali v rukavičkářských závodech, koželužnách, kafilériích.
V subtropických a tropických rozvojových zemích se antrax vyskytuje u zvířat i u člověka častěji i dnes.
Obvykle se jednalo o nemoc z povolání u zemědělců, řezníků, veterinářů a hlavně u lidí, kteří přicházeli do kontaktu s hadry, syrovými či sušenými kůžemi a se srstí zvířat (rukavičkářské závody, koželužny, kafilérie). V současnosti je třeba vzít také v úvahu možnost kožní infekce z výrobků z kůže vyrobených a zakoupených v tropech, kde se antrax stále často vyskytuje.
U zvířat byl rovněž do poloviny 60. let výskyt antraxu častý. V Jihočeském kraji byly zaznamenány dva poslední případy u skotu na začátku 70. let a poslední případ antraxu u zvířat v ČR byl diagnostikován v roce 1990 na Moravě.
Aktuálnost tohoto onemocnění
Problematiku antraxu v Evropě oživila v roce 2000 epidemie 13 případů antraxu u lidí v deltě Dunaje v Rumunsku, kde zdrojem infekce byly infikované krávy a vepři a především výskyt antraxu u lidí na Floridě v souvislosti s útoky teroristů ve Spojených státech v říjnu roku 2001. Podle tisku byl historický výskyt antraxu ve Spojených státech u lidí počtem malý, podle CNN zahrnoval v minulém století pouze 18 případů a poslední případ antraxu u člověka tam byl zaznamenán v roce 1976.
Poznámka:
Na bakterii jsou vnímaví především přežvýkavci, zejména skot a také vepři. Vyvolává výrazné patologické změny je-li vdechnuta nebo se dostane s potravou do střev. Bakterie obsahuje toxiny a velice účinně likviduje okolní tkáň. Někdy ani nejúčinnější antibiotika při vnitřních formách nemají léčebný účinek. U prasat se často vyskytuje toto onemocnění v oblasti hltanu.
Klinický obraz onemocnění u lidí
1) střevní forma – obvykle vzniká po požití kontaminované potravy
2) plicní forma – vzniká nejčastěji vdechnutím kontaminovaného prachu (historický název – hadrářská nemoc) – jde o krvavý a nekrotizující zánět plic
3) kožní forma – puchýř s krvavým obsahem, který rychle roste, objeví se vřed s černým zabarvením spodiny (odtud název kožního projevu „uhlák“)
Prognóza onemocnění
V případě plicního a střevního onemocnění je prognóza velmi špatná, léčba přichází pro rychlý a těžký průběh nemoci většinou pozdě.
VE SVĚTĚ EXISTUJÍ TŘI HLAVNÍ POTRAVINOVÉ SYSTÉMY
(a) potravinový systém charakterizovaný nízkým finančním příjmem rodin na venkově, v těchto podmínkách žije velké procento lidské populace
- V tomto systému si většina lidí produkuje potraviny sama nebo je kupuje z místních zdrojů.
- Problémem zůstává osobní hygiena a prevence sekundární kontaminace potravin.
- Vzhledem k nedostatečné ochraně stád před nemocemi jsou časté též zoonózy u lidí ať již získané přímým stykem se zvířaty nebo alimentárně potravinami. Na první místo je nutno zmínit brucelózu, echinokolózu a invazi tasemnice Taemiarhynchus saginatus, případně Taenia solium.
- Výroba a zpracování potravin podomácku je zde velmi rozšířenou praxí. Stále větším probléme se v mnoha zemích stává akutní nedostatek dřeva jako následek deforestace rozsáhlých území a využívání dřeva k jiným účelům. Tato praxe negativně ovlivňuje hygienu připravované stravy, včetně nedostatečné uvaření masa a přivádění mléka a vody k bodu varu.
- Za výše uvedených okolností nejen maso a mléko, ale i jiné potraviny se vymykají z větší části jakékoliv úřední kontrole a proto jedinou možnou strategií ke zvýšení nezávadnosti potravin je soustavná výchova obyvatelstva.
(b) potravinový systém charakterizovaný rodinami s nízkým příjmem v městských oblastech rozvojových zemí
- Distribuční systém je závislý na velkém počtu malých krámů a obchodů, obchodníci jsou zpravidla chudí, schopni financovat malé množství potravin, nemají vhodné skladovací prostory, obchodní část je často používána i k jiným účelům – tato situace často vede k velkým závadám v hygieně potravin.
- Osobní hygiena těchto prodavačů je minimální, často nemají přístup ani k nejzákladnějším hygienickým zařízením, včetně toalet a vodě.
- V tropech vysoká teplota a vlhkost vzduchu vede k rychlému pomnožování primární a sekundární mikroflóry.
- Hygienická kontrola těchto podniků zásobovací sítě je do jisté míry nereálná. Jejich majitelé nebo provozovatelé nemají v zásadě dostatečný kapitál ke zlepšení sanitačních a hygienických podmínek, ve který provozují svoji živnost.
- Většina zdrojů, které jsou k dispozici, by se měla zkoncentrovat na výchovu všech obyvatel.
- Příměstská obydlí sebou přinášejí hromadění odpadků, otevřené kanalizace, velké seskupení osob, hromadění komárů a tím zvýšenou možnost vzniku různých epidemií.
(c) potravinový systém v ekonomicky vyspělých oblastech mezi které patří Evropa …..
3) Cvičení - POJEM CHOROBA - CHOROBNÉ ODCHYLKY
Patogenní agens, nebo také choroboplodné agens, je to infekční (např. virus, bakterie, parazit) nebo neinfekční (toxiny, biologicky aktivní látky) původce, který je schopen vyvolat chorobné změny v organismu.
Patogenní = schopný vyvolat změny
Patologie = nauka o nemoci (o chorobě), o jejích příčinách, vývoji a mechanismech jejího vzniku, chorobných pochodech a změnách v organismu
Nemoc (choroba) – je obvykle definována jako ztráta harmonického organismu, nebo jinými slovy je vlastní příčinou nemoci selhání regulačních možností, které udržují organismus v přirozené rovnováze.
Chorobné projevy nemoci mají dvě stránky:
- funkční
- morfologickou
Např. funkčním projevem zánětu plic je především horečka a kašel, morfologickým (strukturálním) projevem zánětu plic jsou chorobné změny v plicní tkáni, které můžeme vidět při případné pitvě prostým okem, nebo ve světelném či elektronovém mikroskopu.
Někdy v chorobném projevu převládá funkční složka, jindy morfologická složka, nebo někdy na začátku chorobného procesu převládá funkční složka a teprve po dosažení jisté intenzity funkčních změn se objevují dnešními metodami postřehnutelné morfologické změny.
Některé základní patologické změny
Skupina patologických změn, které se týkají funkčních a tvarových vlastností tkání ve smyslu zhoršení:
atrofie = je obvykle zmenšení původně normálně vyvinutého orgánu
• třeba atrofie celková – obvykle vlivem stáří
• nebo místní – po fixaci končetiny
• nebo atrofie tlaková – např. po částečném uzavření vývodu močového ústrojí kaménkem nebo pískem
dystrofie = nebo také degenerace – jde obvykle o funkční zhoršení vitality tkání projevující se úchylkami buněčného metabolismu
do skupiny chorobných změn se také zahrnuje smrt – dochází k ní při selhání některého řídícího systému, třeba při selhání oběhového, nervového nebo dýchacího systému – nespornými známkami smrti jsou posmrtné nebo také kadaverózní změny + místní odůmrtí tkáně, které říkáme nekróza
Patologické změny, které souvisí s poruchami koloběhu (cirkulace) krve a lymfy
koloběh (cirkulace) krve závisí na srdeční činnosti a na odporu, který kladou periferní cévy průtoku krve
modravé zabarvení sliznic svědčí o selhání krevního oběhu
trombóza = intravitální sražení krve v cévách
embolie = je výsledek ucpání cévy hmotou, která se pohybuje v krevním oběhu, této hmotě říkáme embolus (vmetek), může to být krevní sraženina, kapénky tuku nebo vzduchová bublina nasátá poraněnou větší cévou
hyperemie = překrvení, které je výsledkem přeplnění větších vlásečnic krví
hemoragie = vždy značí výstup krve z cév, krvácení, krváceniny
Mikroskop
První princip mikroorganismu a jeho pozorování se objevily v 17. století => zvětšení pomocí čoček. Ale masivní použití mikroskopu v medicíně se rozvíjí až v 19. století. Vývoj byl zdokonalen a vědci přišli na to, jak po mikroskopy připravit tkáně – histologická metoda => mikroton (nůž) => řezy tkání => nabarvení řezů (hematoxilín, erozín) = konec 19. století.
Dnes můžeme rozeznat v mikroskopu jednotlivé molekuly v buňkách!
Imunologie + molekulární biologie
- tyto dva obory se velmi zabývají studiem funkčních změn, také většina peněz biologického výzkumu jde právě do těchto oblastí
- i nadále má choroba své morfologické projevy a zatím výzkum nebyl ukončen
- morfologické záležitosti nejsou ani dnes zdaleka překonané
VYSVĚTLENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ VE VZTAHU K ALIMENTÁRNÍM NÁKAZÁM A OTRAVÁM PODLE ETIOLOGICKÝCH PATOGENNÍCH ČINITELŮ
Alimentární infekce – choroby, které vznikají požitím infikované potravy;
Alimentární intoxikace – jsou otravy jedem požitým s potravinou, např. botulismus;
Mikroorganismy – jednobuněčné, jen mikroskopicky viditelné organismy rostlinného nebo živočišného původu, mezi mikroorganismy se řadí bakterie, viry, prvoci, plísně, kvasinky;
Eukaryonta – organismus, jejichž buňky mají jádro ohraničené membránami;
Prokaryonta – bezjaderné mikroorganismy, v jejichž buňkách není vytvořeno jádro ani jiné organely;
Bakterie – jednobuněčný mikroorganismus bez ohraničeného jádra;
Viry – nejmenší mikroorganismy patrné jen v elektronových mikroskopech sestávající z nuklových kyselin (DNA, RNA), mají schopnost pomnožování v buňkách;
Richettsie – rod gramnegativních kokovitých až tyčinkovitých bakterií, jejichž společnou vlastností je vnitrobuněčné pomnožování. V přírodě se udržují v členovcích, kteří richettsie přenášejí. Jde o horečnaté onemocnění s kožní vyrážkou, horečkami, příkladem je Q horečka, skvrnitý tyf;
Parazit – je živočich, který žije na úkor jiného živočicha a je s ním svým životním cyklem po delší či kratší dobu těsně svázán;
Prvoci – jednobuněční parazité, např. původci malárie, spavé nemoci, kokcidie;
Helminti – červi, parazité mezi které patří např. obtížný hmyz, škrkavky, klíšťata;
V souvislosti s přenosem zoonóz – obratlovci – jsou živočichové, kteří mají oporu těla ve smyslu páteře s obratlí, obratlí tuto oporu nemají;
Některé základní pojmy související s přenášením infekce
Infekce – rozumíme tím vstup a pomnožení infekční agens v organismu člověka a zvířat;
Výsledek toho může být manifestní onemocnění (tj. onemocnění, které se projevuje klinicky) nebo inaparentní infekce (tj. přítomnost infekční agens v organismu bez klinických projevů onemocnění);
Bacilonosič – člověk nebo zvíře – nejsou klinicky nemocní, ale přechovávají infekční agens a trvale nebo dočasně jej vylučují;
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, atd.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířat onemocnění;
Inkubační doba – je čas nutný k tomu, aby se infekční agens po proniknutí do organismu pomnožilo a vyvolalo první klinické příznaky onemocnění;
Nemocnost (morbidita) – je počet nemocných určitou nemocí k počtu obyvatel;
Úmrtnost (mortalita) – je počet úmrtí na určitou část obyvatel;
Epidemie – je charakterizována hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na ohraničeném území (např. salmonela);
Pandemie – se vyznačuje hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na rozloze více států a kontinentů (AIDS);
Endemie – znamená menší výskyt ohraničený určitým územím;
Sporadický výskyt – omezený nahodilý výskyt infekce;
VIRY – nepřenášejí se x BAKTERIE – jsou přenosné
Morbus – choroba
Mortis – smrt
Původcem lidského moru je bakteri Jerzinia pestis => mor se klasicky udržuje jako choroba s přírodní ohniskovostí => nosiči jsou hlodavci => od nich nasávají krev blechy => pomnožení bakterie => když uhynou hlodavci ve velkém množství => blechy se vrhnou na jiné hostitele (člověka).
Dezinfekce – znamená zničení patogenních mikroorganismů (bakterií, virů, prvoků, plísní) fyzikálními i chemickými prostředky;
Dezinsekce – je zaměřena na hubení obtížného hmyzu, obvykle insekcitidy;
Deratizace – je hubení hlodavců (v našich podmínkách potkanů, myší, krys);
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, apod.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířete onemocnění;
Nozokomiální (nemocniční) infekce – každá infekce, která vznikla ve spojitosti s pohybem ve zdravotnickém zařízení;
Latentní nákaza – znamená přetrvání původce nákazy v organismu po prožité nákaze;
Manifestní onemocnění – je takové, které se projeví klinickými příznaky;
Prevalence – počet případů určité nemoci, jež existuje v určité populaci v určitém čase (je to tedy počet všech osob, které mají určitou nemoc);
Synatropní – znamená žijící v blízkosti lidských obydlí, např. synatropní jsou hlodavci – krysa, potkan;
Vektor – jako vektory označujeme různé druhy členovců, které mohou nákazu přenášet od zdroje či reservoáru infekce na člověka. Bývají to komáři, klíšťata i roztoči. Někdy se může u klíšťat a komárů nákaza přenášet z generace na generaci transovariálně a pak působí nejen jako přenašeči, ale i jako zdroj původce nákazy;
Kontaminace – je přítomnost infekční agens na povrchu těla, na šatech, na hračkách, v potravě, ve vodě, v mléku, …..
Patogenní = schopný vyvolat změny
Patologie = nauka o nemoci (o chorobě), o jejích příčinách, vývoji a mechanismech jejího vzniku, chorobných pochodech a změnách v organismu
Nemoc (choroba) – je obvykle definována jako ztráta harmonického organismu, nebo jinými slovy je vlastní příčinou nemoci selhání regulačních možností, které udržují organismus v přirozené rovnováze.
Chorobné projevy nemoci mají dvě stránky:
- funkční
- morfologickou
Např. funkčním projevem zánětu plic je především horečka a kašel, morfologickým (strukturálním) projevem zánětu plic jsou chorobné změny v plicní tkáni, které můžeme vidět při případné pitvě prostým okem, nebo ve světelném či elektronovém mikroskopu.
Někdy v chorobném projevu převládá funkční složka, jindy morfologická složka, nebo někdy na začátku chorobného procesu převládá funkční složka a teprve po dosažení jisté intenzity funkčních změn se objevují dnešními metodami postřehnutelné morfologické změny.
Některé základní patologické změny
Skupina patologických změn, které se týkají funkčních a tvarových vlastností tkání ve smyslu zhoršení:
atrofie = je obvykle zmenšení původně normálně vyvinutého orgánu
• třeba atrofie celková – obvykle vlivem stáří
• nebo místní – po fixaci končetiny
• nebo atrofie tlaková – např. po částečném uzavření vývodu močového ústrojí kaménkem nebo pískem
dystrofie = nebo také degenerace – jde obvykle o funkční zhoršení vitality tkání projevující se úchylkami buněčného metabolismu
do skupiny chorobných změn se také zahrnuje smrt – dochází k ní při selhání některého řídícího systému, třeba při selhání oběhového, nervového nebo dýchacího systému – nespornými známkami smrti jsou posmrtné nebo také kadaverózní změny + místní odůmrtí tkáně, které říkáme nekróza
Patologické změny, které souvisí s poruchami koloběhu (cirkulace) krve a lymfy
koloběh (cirkulace) krve závisí na srdeční činnosti a na odporu, který kladou periferní cévy průtoku krve
modravé zabarvení sliznic svědčí o selhání krevního oběhu
trombóza = intravitální sražení krve v cévách
embolie = je výsledek ucpání cévy hmotou, která se pohybuje v krevním oběhu, této hmotě říkáme embolus (vmetek), může to být krevní sraženina, kapénky tuku nebo vzduchová bublina nasátá poraněnou větší cévou
hyperemie = překrvení, které je výsledkem přeplnění větších vlásečnic krví
hemoragie = vždy značí výstup krve z cév, krvácení, krváceniny
Mikroskop
První princip mikroorganismu a jeho pozorování se objevily v 17. století => zvětšení pomocí čoček. Ale masivní použití mikroskopu v medicíně se rozvíjí až v 19. století. Vývoj byl zdokonalen a vědci přišli na to, jak po mikroskopy připravit tkáně – histologická metoda => mikroton (nůž) => řezy tkání => nabarvení řezů (hematoxilín, erozín) = konec 19. století.
Dnes můžeme rozeznat v mikroskopu jednotlivé molekuly v buňkách!
Imunologie + molekulární biologie
- tyto dva obory se velmi zabývají studiem funkčních změn, také většina peněz biologického výzkumu jde právě do těchto oblastí
- i nadále má choroba své morfologické projevy a zatím výzkum nebyl ukončen
- morfologické záležitosti nejsou ani dnes zdaleka překonané
VYSVĚTLENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ VE VZTAHU K ALIMENTÁRNÍM NÁKAZÁM A OTRAVÁM PODLE ETIOLOGICKÝCH PATOGENNÍCH ČINITELŮ
Alimentární infekce – choroby, které vznikají požitím infikované potravy;
Alimentární intoxikace – jsou otravy jedem požitým s potravinou, např. botulismus;
Mikroorganismy – jednobuněčné, jen mikroskopicky viditelné organismy rostlinného nebo živočišného původu, mezi mikroorganismy se řadí bakterie, viry, prvoci, plísně, kvasinky;
Eukaryonta – organismus, jejichž buňky mají jádro ohraničené membránami;
Prokaryonta – bezjaderné mikroorganismy, v jejichž buňkách není vytvořeno jádro ani jiné organely;
Bakterie – jednobuněčný mikroorganismus bez ohraničeného jádra;
Viry – nejmenší mikroorganismy patrné jen v elektronových mikroskopech sestávající z nuklových kyselin (DNA, RNA), mají schopnost pomnožování v buňkách;
Richettsie – rod gramnegativních kokovitých až tyčinkovitých bakterií, jejichž společnou vlastností je vnitrobuněčné pomnožování. V přírodě se udržují v členovcích, kteří richettsie přenášejí. Jde o horečnaté onemocnění s kožní vyrážkou, horečkami, příkladem je Q horečka, skvrnitý tyf;
Parazit – je živočich, který žije na úkor jiného živočicha a je s ním svým životním cyklem po delší či kratší dobu těsně svázán;
Prvoci – jednobuněční parazité, např. původci malárie, spavé nemoci, kokcidie;
Helminti – červi, parazité mezi které patří např. obtížný hmyz, škrkavky, klíšťata;
V souvislosti s přenosem zoonóz – obratlovci – jsou živočichové, kteří mají oporu těla ve smyslu páteře s obratlí, obratlí tuto oporu nemají;
Některé základní pojmy související s přenášením infekce
Infekce – rozumíme tím vstup a pomnožení infekční agens v organismu člověka a zvířat;
Výsledek toho může být manifestní onemocnění (tj. onemocnění, které se projevuje klinicky) nebo inaparentní infekce (tj. přítomnost infekční agens v organismu bez klinických projevů onemocnění);
Bacilonosič – člověk nebo zvíře – nejsou klinicky nemocní, ale přechovávají infekční agens a trvale nebo dočasně jej vylučují;
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, atd.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířat onemocnění;
Inkubační doba – je čas nutný k tomu, aby se infekční agens po proniknutí do organismu pomnožilo a vyvolalo první klinické příznaky onemocnění;
Nemocnost (morbidita) – je počet nemocných určitou nemocí k počtu obyvatel;
Úmrtnost (mortalita) – je počet úmrtí na určitou část obyvatel;
Epidemie – je charakterizována hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na ohraničeném území (např. salmonela);
Pandemie – se vyznačuje hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na rozloze více států a kontinentů (AIDS);
Endemie – znamená menší výskyt ohraničený určitým územím;
Sporadický výskyt – omezený nahodilý výskyt infekce;
VIRY – nepřenášejí se x BAKTERIE – jsou přenosné
Morbus – choroba
Mortis – smrt
Původcem lidského moru je bakteri Jerzinia pestis => mor se klasicky udržuje jako choroba s přírodní ohniskovostí => nosiči jsou hlodavci => od nich nasávají krev blechy => pomnožení bakterie => když uhynou hlodavci ve velkém množství => blechy se vrhnou na jiné hostitele (člověka).
Dezinfekce – znamená zničení patogenních mikroorganismů (bakterií, virů, prvoků, plísní) fyzikálními i chemickými prostředky;
Dezinsekce – je zaměřena na hubení obtížného hmyzu, obvykle insekcitidy;
Deratizace – je hubení hlodavců (v našich podmínkách potkanů, myší, krys);
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, apod.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířete onemocnění;
Nozokomiální (nemocniční) infekce – každá infekce, která vznikla ve spojitosti s pohybem ve zdravotnickém zařízení;
Latentní nákaza – znamená přetrvání původce nákazy v organismu po prožité nákaze;
Manifestní onemocnění – je takové, které se projeví klinickými příznaky;
Prevalence – počet případů určité nemoci, jež existuje v určité populaci v určitém čase (je to tedy počet všech osob, které mají určitou nemoc);
Synatropní – znamená žijící v blízkosti lidských obydlí, např. synatropní jsou hlodavci – krysa, potkan;
Vektor – jako vektory označujeme různé druhy členovců, které mohou nákazu přenášet od zdroje či reservoáru infekce na člověka. Bývají to komáři, klíšťata i roztoči. Někdy se může u klíšťat a komárů nákaza přenášet z generace na generaci transovariálně a pak působí nejen jako přenašeči, ale i jako zdroj původce nákazy;
Kontaminace – je přítomnost infekční agens na povrchu těla, na šatech, na hračkách, v potravě, ve vodě, v mléku, …..
1) Cvičení - HYGIENA POTRAVIN
Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách => vymezuje, kdo je ze zákona pověřen kontrolní činností:
1) Již v úvodu v §14 je uvedeno, že kontrolou je pověřena hygienická služba, tj. Okresní hygienická služba (OHS) resp. jí nadřízený orgán Krajská hygienická služba (KHS). V těchto pracují lékaři a odborníci, kteří mají na starosti vše co souvisí se zdravím lidí z hlediska potravin.
2) Dále kontrolní činnost zajišťují orgány veterinární správy, které svým počtem jsou skromnější a v rámci většinou OHS nebo Státních veterinárních ústavů (např. v Českých Budějovicích) mají na starosti suroviny a potraviny živočišného původu, a to od samého začátku (od mláděte v ZD) až po prodejní pult či kuchyň.
3) Posledním orgánem je Zemědělská a potravinářská inspekce (ZPI), která má také svoji síť odborníků a laboratoří.
V hygieně potravin se úzce doplňuje služba hygienická se službou veterinární neboť primární jsou alimentární infekce, které jsou zóonotického původu, tj. jsou to choroby přirozenou cestou přenosné z různých zvířat na člověka a naopak (Salmenella, Listeria, apod.). Proto musí mít společné zájmy úzce vymezené a široce pojaté.
Pokud chceme relativní bezpečnost potravin, tak musíme zabezpečit drahou kontrolu na které se musí podílet prostřednictvím daní všichni obyvatelé.
BSE - Bovine Spongiformní Encephalopathie
Proč jsou tak přísná a finančně náročná opatření proti BSE?
Historie: Existuje skupina chorob, které morfologickým vyšetřením mozku mají určité společné znaky => jedná se o skupinu onemocnění mozku, které lze při použití klasického histologického vyšetření (mikroskopické) známého již přes 100 let po úpravě tkáně poznat podle toho, že se objeví štěrbiny (kulatá prázdná místa) někdy také označované houbovitým vzhledem (spongiformní). Jedná se o degenerativní nezánětlivé onemocnění zejména nerovových mozkových buněk – odtud pochází označení encephalopatie.
„pathie“ = nezánětlivé
„encephalo“ = mozkové
„bovine“ = onemocnění nezánětlivého degenerativního charakteru v mozku
Dříve se myslelo, že skot touto chorobou nemůže onemocnět. V roce 1985 bylo ve Velké Británii toto nervové onemocnění zjištěno u krav. Vzorky se dostali do laboratoře, kde se klasickým histologickým vyšetřením mozku mrtvého zvířete zjistilo, že jde o houbovité onemocnění mozku, které do té doby nebylo ničím neznámým, ale vědělo se o něm jen u starých lidí, norků a ovcí, které trpěli nápadně častým výskytem tzv. „scrapie“ – neboli ovčí klusavka.
Potíž byla v tom, že lavinovitě začal stoupat výskyt této choroby u skotu, na přelomu 80. a 90. let se jednalo již o desítky tisíc případů a zjistilo se, že většina případů se do skotu dostala prostřednictvím masokostní moučky, což je produkt vznikající při likvidaci těl uhynulých zvířat a potravinářského odpadu.
Masokostní moučka – produkt bohatý na bílkoviny, byl zkrmován různým druhům zvířat včetně skotu a ve Velké Británii došlo navíc ke shodě několika nepříjemných okolností:
a) ve Velké Británii snížili teplotu při přípravě masokostní moučky (dříve při technologickém postupu byla teplota přes 130°C v destruktorech a navíc za vysokého tlaku po dlouho dobu),
b) došlo k tomu, že v masokostní moučce byly hlavy a kosti velkého počtu ovcí ve kterých se často vyskytovala scrapie,
c) v technologickém postupu byly navíc vynechána některá rozpouštědla.
Až do této doby se myslelo, že scrapie – ovčí klusavka není přenosná na jiné druhy zvířat ani na člověka.
Když se toto zjistilo, tak ve Velké Británii vyřadily masokostní moučku z krmiva skotu, ale bylo pozdě, neboť tato nemoc má dlouhou inkubační dobu. Tj. lhůta od vniknutí infekce do organismu po dobu jejího projevení se je období minimálně 2 let, ale teoreticky může jedinec onemocnět až za 10 i více let.
Navíc toto onemocnění je u skotu vždy smrtelné => nedá se zatím vyléčit.
Pak prozradily i jiné evropské země, že mají výskyt BSE a mysleli si, že se jim to povede utlumit. Ale v roce 1996 se objevila spongiformní encephalophatie u mladých lidí do 30 let věku ve Velké Británii. Tedy u člověka, který tímto onemocněním také dříve trpěl, ale pouze vzácně - asi 1 případ u 1 milionu obyvatel. Tato nemoc byla známá pod názvem Creuzfeldt-Jakobova choroba. Později se BSE objevila i v jiných zemích. A tak se stala velmi mediálně sledovaným jevem a přinesla také obrovské následky a opatření + rozvinul se mohutný výzkum a hledal se původce této choroby.
SPONGIFORMNÍ ENCEPHALOPHATIE (SE nebo také TSE)
Jde o komplex chorob mozku člověka nebo zvířete, které se vyznačují dlouhou inkubační dobou, poruchami chování a pohybu a výskytem vakuolární degenerace nerovových buněk mozku a prodloužené míchy, která dává ve světelném mikroskopu tkáni mozku spongiformní (houbovitý) vzhled. Onemocnění se trvale zhoršuje a hlavně končí vždy smrtí.
Dříve zmíněné SE
Zvířata Člověk
Scrapie u ovcí a koz KURU (u Kanibalů – kteří konzumovali syrové mozky nepřátel)
SE u norků CJD (Creuzfeldt-Jakobova nemoc)
Teorie pomalých viróz
Nové varianty SE
90. léta - BSE u skotu, koček nvCJD
- FSE
Jeleni a mufloni
r. 96 – u mladých lidí => do současnosti přes 100 případů u člověka (většinou ve VB)
Prionová teorie
• Prionová teorie považuje vznik těchto chorob za důsledek nevhodného prostorového uspořádání bílkoviny označované obvykle PrP (Prionový protein).
• Považuje se za prokázané, že toto onemocnění vyvolává patologicky změněná bílkovina – prion.
• Jde o zásadní a převratný poznatek, podle kterého se poprvé setkáváme s neživou hmotou, proteinovou infekční částicí, která vyvolává nakažlivou chorobu.
Infekční podstata BSE, CJD byla prokázána i na experimentálních zvířatech, potíže vznikají také s dlouhou inkubační dobou – u myší až 700 dní. Tělo není schopné tuto bílkovinu štěpit a neodstraní ji => ukládání bílkoviny má své hranice => konec zvířete. Navíc je abnormálně odolná proti vysoké teplotě.
Priony se ve srovnání s bakteriemi a viry vyznačují podstatně vyšší rezistencí k běžně používaným postupům dezinfekce a sterilizace.
- odolávají 1 hodinu teplotě 121°C, 1 minutu ve vodě 240°C
- nevadí jim ozáření UV světlem
V ČR jsme přijali veškerá opatření podle EU => v našich podmínkách se provádí laboratorní vyšetření mozku skotu staršího 30-ti měsíců (serologické vyšetření) moderními metodami v kombinaci s histologií. Od 1.1.2001 toto vyšetření probíhá nepřetržitě => dosud bylo vyšetřeno asi 250 tis. mozků krav, z nichž ve 3 případech bylo zjištěno BSE – tento nález byl u zvířat starších 5 let (krávy).
Jedno vyšetření stojí okolo 1600,- Kč!!!
Byly přijatá i další opatření:
- mírné zpřísnění přípravy masokostní moučky: 130°C 3Atm 1hod
- bylo zakázáno zkrmovat masokostní moučku přežvýkavcům
- všechny hlavy skotu poraženého na jatkách + střeva + slezina jsou zabavovány a sváženy do Kotyčova u Českých Budějovic a zde je pod dohledem tento rizikový materiál zpracován tak, že je spálena masokostní moučka až je zcela vyřazena z potravního řetězce
• následkem výskytu BSE je i to, že dnes na pultech chybí levnější maso – nižší kategorie
• v obchodech je maso značeno – zda jde o jateční býky, odkud pochází, kdy bylo zpracováno, kým
• u zvířat mladších 30 měsíců nebylo nikdy BSE prokázáno
U nás i v jiných evropských zemích kromě Velké Británie byly dodržovány správné postupy při zpracování uhynulých těl po celou dobu => menší výskyt BSE.
Závažný nedostatek, který trvá i u nás je ten, že při výskytu BSE se poráží všichni potomci nakaženého zvířete a zatím se nedaří do současné doby vyvinout metodu poznání nemoci za života zvířete (intravitální vyšetření)!!
Výskyt BSE v r. 2000
V. Británie Sev. Irsko Irsko Portugasko Švýcarsko Francie Belgie Německo
1071 13 10 95 31 103 8 6
- v České republice z důvodu výskytu BSE klesla konzumace hovězího a telecího masa:
1990 = 28 kg / 1 obyv . 2001 = 10 kg / 1 obyv.
- má to své další následky: zvýšila se konzumace drůbežího masa a tím přibývá průjmových onemocnění Campylobacter jejuni + Salmonella => které se vyskytují u drůbeže
- ale například v Německu a Francii konzumace hovězího masa téměř neklesla!
Nebezpečí pro člověka
Podobnost klinických příznaků a charakter mikroskopických změn pozorovaných u spongiformních encephalophatií zvířat a lidí vyvolal přirozené obavy z ohrožení zdraví člověka. Kromě epidemiologických souvislostí svědčí o určitém nebezpečí BSE pro člověka i výsledky molekulární analýzy původce nvCJD. Ty poukázaly na odlišnost kmenové charakteristiky od klasických typů CJD, původce nvCJD však připomíná vlastnosti původce BSE.
První vážné signály o nebezpečí přenosu BSE na člověka se datují z roku 1996, kdy se ve Velké Británii objevila tzv. „nová“ varianta Creuzfeldt-Jakobovy nemoci (nvCJD), která proti sporadické CJD postihuje lidi mladší nejčastěji ve věku 19-39 roků.
Sporadická forma Creuzfeldtova - Jakobova (sCJD) je někdy označována jako klasická forma, vyvíjí se kolem 50 let, je častější u žen, její výskyt je 1 onemocnění na 1 milion obyvatel. Klinicky jde o rychle se vyvíjející demenci. Pojem demence znamená pozvolnou ztrátu duševních, zvláště intelektových vlastností jedince.
Nová varianta onemocnění CJD (nvCJD) postihuje mladší jedince kolem 20-40 let, taktéž projevy demence, průměrný věk 29 let a průměrná doba trvání klinického onemocnění 14 měsíců. Od roku 1996 do září 2000 bylo diagnostikováno 82 případů převážně ve Velké Británii.
1) Již v úvodu v §14 je uvedeno, že kontrolou je pověřena hygienická služba, tj. Okresní hygienická služba (OHS) resp. jí nadřízený orgán Krajská hygienická služba (KHS). V těchto pracují lékaři a odborníci, kteří mají na starosti vše co souvisí se zdravím lidí z hlediska potravin.
2) Dále kontrolní činnost zajišťují orgány veterinární správy, které svým počtem jsou skromnější a v rámci většinou OHS nebo Státních veterinárních ústavů (např. v Českých Budějovicích) mají na starosti suroviny a potraviny živočišného původu, a to od samého začátku (od mláděte v ZD) až po prodejní pult či kuchyň.
3) Posledním orgánem je Zemědělská a potravinářská inspekce (ZPI), která má také svoji síť odborníků a laboratoří.
V hygieně potravin se úzce doplňuje služba hygienická se službou veterinární neboť primární jsou alimentární infekce, které jsou zóonotického původu, tj. jsou to choroby přirozenou cestou přenosné z různých zvířat na člověka a naopak (Salmenella, Listeria, apod.). Proto musí mít společné zájmy úzce vymezené a široce pojaté.
Pokud chceme relativní bezpečnost potravin, tak musíme zabezpečit drahou kontrolu na které se musí podílet prostřednictvím daní všichni obyvatelé.
BSE - Bovine Spongiformní Encephalopathie
Proč jsou tak přísná a finančně náročná opatření proti BSE?
Historie: Existuje skupina chorob, které morfologickým vyšetřením mozku mají určité společné znaky => jedná se o skupinu onemocnění mozku, které lze při použití klasického histologického vyšetření (mikroskopické) známého již přes 100 let po úpravě tkáně poznat podle toho, že se objeví štěrbiny (kulatá prázdná místa) někdy také označované houbovitým vzhledem (spongiformní). Jedná se o degenerativní nezánětlivé onemocnění zejména nerovových mozkových buněk – odtud pochází označení encephalopatie.
„pathie“ = nezánětlivé
„encephalo“ = mozkové
„bovine“ = onemocnění nezánětlivého degenerativního charakteru v mozku
Dříve se myslelo, že skot touto chorobou nemůže onemocnět. V roce 1985 bylo ve Velké Británii toto nervové onemocnění zjištěno u krav. Vzorky se dostali do laboratoře, kde se klasickým histologickým vyšetřením mozku mrtvého zvířete zjistilo, že jde o houbovité onemocnění mozku, které do té doby nebylo ničím neznámým, ale vědělo se o něm jen u starých lidí, norků a ovcí, které trpěli nápadně častým výskytem tzv. „scrapie“ – neboli ovčí klusavka.
Potíž byla v tom, že lavinovitě začal stoupat výskyt této choroby u skotu, na přelomu 80. a 90. let se jednalo již o desítky tisíc případů a zjistilo se, že většina případů se do skotu dostala prostřednictvím masokostní moučky, což je produkt vznikající při likvidaci těl uhynulých zvířat a potravinářského odpadu.
Masokostní moučka – produkt bohatý na bílkoviny, byl zkrmován různým druhům zvířat včetně skotu a ve Velké Británii došlo navíc ke shodě několika nepříjemných okolností:
a) ve Velké Británii snížili teplotu při přípravě masokostní moučky (dříve při technologickém postupu byla teplota přes 130°C v destruktorech a navíc za vysokého tlaku po dlouho dobu),
b) došlo k tomu, že v masokostní moučce byly hlavy a kosti velkého počtu ovcí ve kterých se často vyskytovala scrapie,
c) v technologickém postupu byly navíc vynechána některá rozpouštědla.
Až do této doby se myslelo, že scrapie – ovčí klusavka není přenosná na jiné druhy zvířat ani na člověka.
Když se toto zjistilo, tak ve Velké Británii vyřadily masokostní moučku z krmiva skotu, ale bylo pozdě, neboť tato nemoc má dlouhou inkubační dobu. Tj. lhůta od vniknutí infekce do organismu po dobu jejího projevení se je období minimálně 2 let, ale teoreticky může jedinec onemocnět až za 10 i více let.
Navíc toto onemocnění je u skotu vždy smrtelné => nedá se zatím vyléčit.
Pak prozradily i jiné evropské země, že mají výskyt BSE a mysleli si, že se jim to povede utlumit. Ale v roce 1996 se objevila spongiformní encephalophatie u mladých lidí do 30 let věku ve Velké Británii. Tedy u člověka, který tímto onemocněním také dříve trpěl, ale pouze vzácně - asi 1 případ u 1 milionu obyvatel. Tato nemoc byla známá pod názvem Creuzfeldt-Jakobova choroba. Později se BSE objevila i v jiných zemích. A tak se stala velmi mediálně sledovaným jevem a přinesla také obrovské následky a opatření + rozvinul se mohutný výzkum a hledal se původce této choroby.
SPONGIFORMNÍ ENCEPHALOPHATIE (SE nebo také TSE)
Jde o komplex chorob mozku člověka nebo zvířete, které se vyznačují dlouhou inkubační dobou, poruchami chování a pohybu a výskytem vakuolární degenerace nerovových buněk mozku a prodloužené míchy, která dává ve světelném mikroskopu tkáni mozku spongiformní (houbovitý) vzhled. Onemocnění se trvale zhoršuje a hlavně končí vždy smrtí.
Dříve zmíněné SE
Zvířata Člověk
Scrapie u ovcí a koz KURU (u Kanibalů – kteří konzumovali syrové mozky nepřátel)
SE u norků CJD (Creuzfeldt-Jakobova nemoc)
Teorie pomalých viróz
Nové varianty SE
90. léta - BSE u skotu, koček nvCJD
- FSE
Jeleni a mufloni
r. 96 – u mladých lidí => do současnosti přes 100 případů u člověka (většinou ve VB)
Prionová teorie
• Prionová teorie považuje vznik těchto chorob za důsledek nevhodného prostorového uspořádání bílkoviny označované obvykle PrP (Prionový protein).
• Považuje se za prokázané, že toto onemocnění vyvolává patologicky změněná bílkovina – prion.
• Jde o zásadní a převratný poznatek, podle kterého se poprvé setkáváme s neživou hmotou, proteinovou infekční částicí, která vyvolává nakažlivou chorobu.
Infekční podstata BSE, CJD byla prokázána i na experimentálních zvířatech, potíže vznikají také s dlouhou inkubační dobou – u myší až 700 dní. Tělo není schopné tuto bílkovinu štěpit a neodstraní ji => ukládání bílkoviny má své hranice => konec zvířete. Navíc je abnormálně odolná proti vysoké teplotě.
Priony se ve srovnání s bakteriemi a viry vyznačují podstatně vyšší rezistencí k běžně používaným postupům dezinfekce a sterilizace.
- odolávají 1 hodinu teplotě 121°C, 1 minutu ve vodě 240°C
- nevadí jim ozáření UV světlem
V ČR jsme přijali veškerá opatření podle EU => v našich podmínkách se provádí laboratorní vyšetření mozku skotu staršího 30-ti měsíců (serologické vyšetření) moderními metodami v kombinaci s histologií. Od 1.1.2001 toto vyšetření probíhá nepřetržitě => dosud bylo vyšetřeno asi 250 tis. mozků krav, z nichž ve 3 případech bylo zjištěno BSE – tento nález byl u zvířat starších 5 let (krávy).
Jedno vyšetření stojí okolo 1600,- Kč!!!
Byly přijatá i další opatření:
- mírné zpřísnění přípravy masokostní moučky: 130°C 3Atm 1hod
- bylo zakázáno zkrmovat masokostní moučku přežvýkavcům
- všechny hlavy skotu poraženého na jatkách + střeva + slezina jsou zabavovány a sváženy do Kotyčova u Českých Budějovic a zde je pod dohledem tento rizikový materiál zpracován tak, že je spálena masokostní moučka až je zcela vyřazena z potravního řetězce
• následkem výskytu BSE je i to, že dnes na pultech chybí levnější maso – nižší kategorie
• v obchodech je maso značeno – zda jde o jateční býky, odkud pochází, kdy bylo zpracováno, kým
• u zvířat mladších 30 měsíců nebylo nikdy BSE prokázáno
U nás i v jiných evropských zemích kromě Velké Británie byly dodržovány správné postupy při zpracování uhynulých těl po celou dobu => menší výskyt BSE.
Závažný nedostatek, který trvá i u nás je ten, že při výskytu BSE se poráží všichni potomci nakaženého zvířete a zatím se nedaří do současné doby vyvinout metodu poznání nemoci za života zvířete (intravitální vyšetření)!!
Výskyt BSE v r. 2000
V. Británie Sev. Irsko Irsko Portugasko Švýcarsko Francie Belgie Německo
1071 13 10 95 31 103 8 6
- v České republice z důvodu výskytu BSE klesla konzumace hovězího a telecího masa:
1990 = 28 kg / 1 obyv . 2001 = 10 kg / 1 obyv.
- má to své další následky: zvýšila se konzumace drůbežího masa a tím přibývá průjmových onemocnění Campylobacter jejuni + Salmonella => které se vyskytují u drůbeže
- ale například v Německu a Francii konzumace hovězího masa téměř neklesla!
Nebezpečí pro člověka
Podobnost klinických příznaků a charakter mikroskopických změn pozorovaných u spongiformních encephalophatií zvířat a lidí vyvolal přirozené obavy z ohrožení zdraví člověka. Kromě epidemiologických souvislostí svědčí o určitém nebezpečí BSE pro člověka i výsledky molekulární analýzy původce nvCJD. Ty poukázaly na odlišnost kmenové charakteristiky od klasických typů CJD, původce nvCJD však připomíná vlastnosti původce BSE.
První vážné signály o nebezpečí přenosu BSE na člověka se datují z roku 1996, kdy se ve Velké Británii objevila tzv. „nová“ varianta Creuzfeldt-Jakobovy nemoci (nvCJD), která proti sporadické CJD postihuje lidi mladší nejčastěji ve věku 19-39 roků.
Sporadická forma Creuzfeldtova - Jakobova (sCJD) je někdy označována jako klasická forma, vyvíjí se kolem 50 let, je častější u žen, její výskyt je 1 onemocnění na 1 milion obyvatel. Klinicky jde o rychle se vyvíjející demenci. Pojem demence znamená pozvolnou ztrátu duševních, zvláště intelektových vlastností jedince.
Nová varianta onemocnění CJD (nvCJD) postihuje mladší jedince kolem 20-40 let, taktéž projevy demence, průměrný věk 29 let a průměrná doba trvání klinického onemocnění 14 měsíců. Od roku 1996 do září 2000 bylo diagnostikováno 82 případů převážně ve Velké Británii.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)