Vyrábí-li ekonomika potraviny a oděvy,musí snížit výrobu potravin o určité množství, chce-li zvýšit o jednotku výrobu oděvů. Výrobou této dodatečné jednotky oděvů se ekonomika rozhodla obětovat příležitost vyrobit odpovídající množství potravin. Lze říci, že nákladem příležitosti výroby dodatečné jednotky oděvů je množství potravin, které by bylo možno vyrobit s týmiž ekonomickými zdroji.
Náklady příležitosti určitého rozhodnutí o použití zdrojů představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů. Náklady příležitosti jsou " cenou" statku či služby, vyjádřenou jako obětovaná příležitost získat z daných zdrojů nejlepší z jiných možných užitků.
Výrobní možnosti
Jednotlivé vzácné zdroje je mezi sebou možno kombinovat v různých množstvích, která umožňují pomocí daných technologií výrobu statků a služeb uspokojovat naše potřeby. Vzácnost ekonomických zdrojů nás při uspokojování potřeb nutí volit, které potřeby, v jaké míře a jak uspokojovat.
- problém vzácnosti a volby ilustruje křivka výrobních možností (KVM). Tato křivka znázorňuje, že lze
s existujících zdrojů nám známou technologií vyrábět různé kombinace statků.
- KVM ukazuje o kolik se sníží výroba jednoho statku, jestliže se zvýší výroba jiného statku, a vyjadřuje alternativní náklady jedné varianty kombinace vzácných disponibilních zdrojů, které musíme vynaložit, abychom získali druhou variantu
- každá volba znamená, že se vzdáváme určitých příležitostí získat jiné hodnoty, abychom získali hodnoty jiné. Hodnoty, kterých jsme se vzdali, představují náklady ( obětované ) příležitosti.
- Hranice výrobních možností není neměnná
- Zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů posouvá časem hranici doprava nahoru, tj. dále od počátku souřadnic = hospodářský růst
Ekonomie rozlišuje 3 základní zdroje hospodářského růstu:
1. technický pokrok - umožňuje dokonalejší způsoby výroby statků a služeb a jejich lepší technickou úroveň
2. růst rozsahu kapitálu a jeho technické úrovně
3. růst počtu ekonomicky aktivních obyvatel a jejich kvalifikace
- problém vzácnosti a volby ilustruje křivka výrobních možností (KVM). Tato křivka znázorňuje, že lze
s existujících zdrojů nám známou technologií vyrábět různé kombinace statků.
- KVM ukazuje o kolik se sníží výroba jednoho statku, jestliže se zvýší výroba jiného statku, a vyjadřuje alternativní náklady jedné varianty kombinace vzácných disponibilních zdrojů, které musíme vynaložit, abychom získali druhou variantu
- každá volba znamená, že se vzdáváme určitých příležitostí získat jiné hodnoty, abychom získali hodnoty jiné. Hodnoty, kterých jsme se vzdali, představují náklady ( obětované ) příležitosti.
- Hranice výrobních možností není neměnná
- Zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů posouvá časem hranici doprava nahoru, tj. dále od počátku souřadnic = hospodářský růst
Ekonomie rozlišuje 3 základní zdroje hospodářského růstu:
1. technický pokrok - umožňuje dokonalejší způsoby výroby statků a služeb a jejich lepší technickou úroveň
2. růst rozsahu kapitálu a jeho technické úrovně
3. růst počtu ekonomicky aktivních obyvatel a jejich kvalifikace
Kapitál
- je odvozený a reprodukovatelný výrobní faktor
- ztělesňuje vynaložení práce a přírodních zdrojů v současnosti v zájmu zvýšení produktivity práce v budoucnosti => to v sobě obsahuje problém zřeknutí se části současné spotřeby ve prospěch vyšší budoucí spotřeby
- disponibilní kapitál je výsledkem ekonomické činnosti za delší období
- investiční proces => proces akumulace ( zvětšení ) kapitálu
- ekonomové rozlišují spotřební ( současné) statky a kapitálové ( budoucí) statky
Forma kapitálu => budovy, stroje, automobily = reálný kapitál
=> akcie, obligace, bankovní depozita = finanční kapitál
- ztělesňuje vynaložení práce a přírodních zdrojů v současnosti v zájmu zvýšení produktivity práce v budoucnosti => to v sobě obsahuje problém zřeknutí se části současné spotřeby ve prospěch vyšší budoucí spotřeby
- disponibilní kapitál je výsledkem ekonomické činnosti za delší období
- investiční proces => proces akumulace ( zvětšení ) kapitálu
- ekonomové rozlišují spotřební ( současné) statky a kapitálové ( budoucí) statky
Forma kapitálu => budovy, stroje, automobily = reálný kapitál
=> akcie, obligace, bankovní depozita = finanční kapitál
Práce
- vztahuje se k fyzickým a duševním předpokladům lidí, které mohou využívat k produkci statků a služeb
- lidský kapitál = jeho hodnota roste se schopností produkovat větší množství statků a služeb
- produktivita práce závisí na vzdělanosti lidského kapitálu a na jeho profesní přípravě
stádia lidského kapitálu
1) období přípravy a získávání poznatků ( vzdělávání)
2) období používání získaných poznatků k produkci statků a služeb
- zvláštní skupinou lidského kapitálu jsou lidé , kteří vynikají podnikatelskými schopnosti
- podnikatelé jsou lidé s těmito schopnostmi:
a) organizují výrobu - jsou vlastníky výrobních faktorů nebo jsou s to využít těchto faktorů k produkci statků a služeb
b) činí ekonomická rozhodnutí o statcích a službách, o jejich vlastnostech a množství
c) nesou riziko ( ztráty, bankrotu) - jejich rozhodnutí jsou prověřována a korigována trhem
d) jsou iniciátory inovací - uvádějí do ekonomického života nové statky, služby, technologie a organizaci práce
e) objevují nové trhy
- lidský kapitál = jeho hodnota roste se schopností produkovat větší množství statků a služeb
- produktivita práce závisí na vzdělanosti lidského kapitálu a na jeho profesní přípravě
stádia lidského kapitálu
1) období přípravy a získávání poznatků ( vzdělávání)
2) období používání získaných poznatků k produkci statků a služeb
- zvláštní skupinou lidského kapitálu jsou lidé , kteří vynikají podnikatelskými schopnosti
- podnikatelé jsou lidé s těmito schopnostmi:
a) organizují výrobu - jsou vlastníky výrobních faktorů nebo jsou s to využít těchto faktorů k produkci statků a služeb
b) činí ekonomická rozhodnutí o statcích a službách, o jejich vlastnostech a množství
c) nesou riziko ( ztráty, bankrotu) - jejich rozhodnutí jsou prověřována a korigována trhem
d) jsou iniciátory inovací - uvádějí do ekonomického života nové statky, služby, technologie a organizaci práce
e) objevují nové trhy
Ekonomické zdroje, Půda
Ekonomické zdroje
- za ekonomické zdroje či rozhodující výrobní faktoru se považují práce, půda ( zastupující veškeré přírodní zdroje) a kapitál.
- práce a půda jsou prvotními zdroji, kapitál je zdrojem odvozeným.
- tyto základní ekonomické zdroje lze doplňovat o další - rozvoj poznání a vědy projevující se vyšší úrovní techniky a technologie, rozvoj vzdělanosti, objevování nových trhů a možností spotřeby
- ekonomická věda klade důraz na funkci vědy a vzdělanosti, tento faktor souvisí s lidským kapitálem, jeho kvalitou, není však plně totožný
Půda
- pojem půda používají ekonomové jako zástupný pojem pro všechny přírodní zdroje
- naše ekonomika má tohoto zdroje značný nedostatek - je pro nás velmi vzácný a jeho užití by mělo mít vysokou cenu
- půda je zdroj, jehož vzácnost má tendenci neustále růst
- za ekonomické zdroje či rozhodující výrobní faktoru se považují práce, půda ( zastupující veškeré přírodní zdroje) a kapitál.
- práce a půda jsou prvotními zdroji, kapitál je zdrojem odvozeným.
- tyto základní ekonomické zdroje lze doplňovat o další - rozvoj poznání a vědy projevující se vyšší úrovní techniky a technologie, rozvoj vzdělanosti, objevování nových trhů a možností spotřeby
- ekonomická věda klade důraz na funkci vědy a vzdělanosti, tento faktor souvisí s lidským kapitálem, jeho kvalitou, není však plně totožný
Půda
- pojem půda používají ekonomové jako zástupný pojem pro všechny přírodní zdroje
- naše ekonomika má tohoto zdroje značný nedostatek - je pro nás velmi vzácný a jeho užití by mělo mít vysokou cenu
- půda je zdroj, jehož vzácnost má tendenci neustále růst
Maximalizace užitku
Ekonomický subjekt se rozhoduje racionálně tehdy, hledá-li maximální uspokojení ( užitek) v prostoru přípustných kombinací ekonomických statků. V tržní ekonomice je pro chování subjektů rozhodující vlastní zájem, tj uspokojování jejich vlastních potřeb => maximalizace užitku. Volba jedněch statků vede k omezování spotřeby statků jiných.
Mikroekonomie sleduje, jak nejlépe využít vzácné ekonomické zdroje k uspokojování neomezených ekonomických potřeb.
Tyto potřeby lze rozdělit na:
1) základní ekonomické potřeby vyplývající ze základních biologických potřeb ( jídlo, oblečení, bydlení)
2) zbytné či luxusní potřeby ( umění, sport)
Podobnou vlastnost jako statky mají i služby ( koncert, přednáška) Zvláštním případem statků jsou duchovní produkty ( román napsaný spisovatelem, počítačový program, nahrávka koncertu ) = > jsou vzácné, protože jsou výsledkem použití vzácných zdrojů.
Mikroekonomie sleduje, jak nejlépe využít vzácné ekonomické zdroje k uspokojování neomezených ekonomických potřeb.
Tyto potřeby lze rozdělit na:
1) základní ekonomické potřeby vyplývající ze základních biologických potřeb ( jídlo, oblečení, bydlení)
2) zbytné či luxusní potřeby ( umění, sport)
Podobnou vlastnost jako statky mají i služby ( koncert, přednáška) Zvláštním případem statků jsou duchovní produkty ( román napsaný spisovatelem, počítačový program, nahrávka koncertu ) = > jsou vzácné, protože jsou výsledkem použití vzácných zdrojů.
Důchodová politika
Cílem je potlacovat INFLACI bez negativních důsledků pro vývoj HPD a zaměstnanosti. Důchodová politika je politikou zaměrenou na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje monimálních mezd, zisků a cen vládou. Je považován za účinný nástroj zejména proti inflaci tlačené náklady.
Dlouhodobě je obtížné dosáhnout dlouhodobějšího žádoucího efektu. Zavisí na použité forem, ale i na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory.
Podoby důchodobé politiky :
• Dobrovolná směrnice. Určuje % roční přírůstek nominálních mezd
• Vládní kontroly vývoje mezd a cen
• Daňové regulace vývoje mezd a cen - vyhlášení směrnice určující % vývoj nominálních mezd a platů a na druhé straně postih podnikatelů v případě nedodržení (zvýšení daní, odepřením daň. úlev). Tuto politiku označujeme jako důchodovou politiku založenou na daních.
Je patrné, že důchodová politika zaoženána dodržování dobrovolných směrnic je problematické (je porušováno). V případě vládní kontroly mezd a cen zřejmě převažují dopady na deformaci cen and přínosy spojenými se stabilizací inflace. Poslední princip přináší možnost se negativním důsledkům vyhnout ale nebyl v praxi dlouhodobě poučit.
Důchodová politka patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících o vytvoření podmínek pro plné využávání zdrojů, která má ekonomika k dispozici bez negativních důsledků inflačních tlaků. Důchodová politika působí na vývoj cen výrobků, služeb a výrobních faktorů.
Dlouhodobě je obtížné dosáhnout dlouhodobějšího žádoucího efektu. Zavisí na použité forem, ale i na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory.
Podoby důchodobé politiky :
• Dobrovolná směrnice. Určuje % roční přírůstek nominálních mezd
• Vládní kontroly vývoje mezd a cen
• Daňové regulace vývoje mezd a cen - vyhlášení směrnice určující % vývoj nominálních mezd a platů a na druhé straně postih podnikatelů v případě nedodržení (zvýšení daní, odepřením daň. úlev). Tuto politiku označujeme jako důchodovou politiku založenou na daních.
Je patrné, že důchodová politika zaoženána dodržování dobrovolných směrnic je problematické (je porušováno). V případě vládní kontroly mezd a cen zřejmě převažují dopady na deformaci cen and přínosy spojenými se stabilizací inflace. Poslední princip přináší možnost se negativním důsledkům vyhnout ale nebyl v praxi dlouhodobě poučit.
Důchodová politka patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících o vytvoření podmínek pro plné využávání zdrojů, která má ekonomika k dispozici bez negativních důsledků inflačních tlaků. Důchodová politika působí na vývoj cen výrobků, služeb a výrobních faktorů.
Vymezení pojmů statky, užitečnost, vzácnost a volba
- vše co lidé používají, považují za užitečné
- užitečnost je vhodnost předmětu k nějaké chtěné činnosti člověka, k uspokojení jeho určité potřeby
- užitečné předměty nazýváme statky
Lidé mohou uspokojovat své potřeby dvěma druhy statků:
1) volnými statky
2) vzácnými statky
Volné statky
- jsou přístupny všem lidem, aniž musí vynaložit nějakou námahu nebo ekonomický zdroj
( vzduch, který dýcháme, voda, v níž se koupeme)
Vzácné statky
- získání těchto statků vyžaduje vynaložení určité námahy nebo ekonomických zdrojů
- tyto statky jsou zpravidla výsledkem ekonomické činnosti
- protože jsou vzácné vzniká problém jejich alokace, jejich rozdělení mezi ekonomické subjekty
- většina statků, které lidé používají ke svému životu jsou vzácné statky
- jsou předmětem racionální ekonomické volby, nazýváme je ekonomickými statky
K výrobě ekonomických statků je třeba ekonomická činnosti a další ekonomické zdroje - práce, půda, kapitál - které jsou rovněž vzácné. Ekonomické statky jsou přístupny s různou mírou použití vzácných ekonomických zdrojů, zároveň však mohou přinášet nestejný užitek ( uspokojení).
- lidská práce je vzácná, většina surovin je vzácná, výrobní zařízení je vzácné => výrobky jsou vzácné statky, protože k jejich výrobě jsou nutné vzácné zdroje.
- lidé dokáží snižovat vzácnost => jsou schopni zvyšovat dostupnost statků
- užitečnost je vhodnost předmětu k nějaké chtěné činnosti člověka, k uspokojení jeho určité potřeby
- užitečné předměty nazýváme statky
Lidé mohou uspokojovat své potřeby dvěma druhy statků:
1) volnými statky
2) vzácnými statky
Volné statky
- jsou přístupny všem lidem, aniž musí vynaložit nějakou námahu nebo ekonomický zdroj
( vzduch, který dýcháme, voda, v níž se koupeme)
Vzácné statky
- získání těchto statků vyžaduje vynaložení určité námahy nebo ekonomických zdrojů
- tyto statky jsou zpravidla výsledkem ekonomické činnosti
- protože jsou vzácné vzniká problém jejich alokace, jejich rozdělení mezi ekonomické subjekty
- většina statků, které lidé používají ke svému životu jsou vzácné statky
- jsou předmětem racionální ekonomické volby, nazýváme je ekonomickými statky
K výrobě ekonomických statků je třeba ekonomická činnosti a další ekonomické zdroje - práce, půda, kapitál - které jsou rovněž vzácné. Ekonomické statky jsou přístupny s různou mírou použití vzácných ekonomických zdrojů, zároveň však mohou přinášet nestejný užitek ( uspokojení).
- lidská práce je vzácná, většina surovin je vzácná, výrobní zařízení je vzácné => výrobky jsou vzácné statky, protože k jejich výrobě jsou nutné vzácné zdroje.
- lidé dokáží snižovat vzácnost => jsou schopni zvyšovat dostupnost statků
Neoklasický či monetaristický přístup
Rozhodující úlohu v peněžní a úvěrové politice je považován vliv na množství ¨peněz v oběhu s tim i na nominalní HDP. Podle této představy může být peněžní a úvěrová politika významných zdroje nestability ekonomiky a mže se stát rozhodujícím příčinou inflace. Cíl politiky je stálý vývoj peněz v oběhu. Stálý vývoj peněz v oběhu by měl být vázán na dlouhodobé tempo růstu ekonomiky a neměl by být ovlivňován hospodářským cyklem.
Stálý růst množství peněz v oběhu má vytvářet podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky a pro přihlížení skutečného HDP k potencionálnímu.
Stálý růst množství peněz v oběhu má vytvářet podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky a pro přihlížení skutečného HDP k potencionálnímu.
Keynesovská ekonomie
Peněžní a úvěrová politika je velmi úzce spojena s rozpočtovou politiku. Je nástrojem regulace agregátní poptávky. V tomto směru slouží k prosazování záměrů rozpočtové politiky. Peněžní a úvěrová politika ovlivňuje investice soukromých firem prostřednictvím regulace úrokové sazby a přístupu k úvěru.
K stimulování agregátní poptávky se používá:
Politika levných peněz
Kdy se zvyšováním nabídky peněž snižuje úroková sazba a stím se zvyšuje zájem soukromých investorů používat úvěr.
Politika drahých peněz
Je založena na vysokých úrokových sazbách s talkem na snižování agregátní poptávky.
Neoklasické pojetí peněžní a úvěrové politiky představuje v současné době především monetarismus, kerý odmítá keynesovké zaměření peněžní a úvěrové politiky na regulaci úrokových sazeb. V monetarismu je za rozhodující úlohu peněžní a úvěrové politiky považován její vliv na vývoj množství peněz v oběhu, a tím i na nominální HDP.
K stimulování agregátní poptávky se používá:
Politika levných peněz
Kdy se zvyšováním nabídky peněž snižuje úroková sazba a stím se zvyšuje zájem soukromých investorů používat úvěr.
Politika drahých peněz
Je založena na vysokých úrokových sazbách s talkem na snižování agregátní poptávky.
Neoklasické pojetí peněžní a úvěrové politiky představuje v současné době především monetarismus, kerý odmítá keynesovké zaměření peněžní a úvěrové politiky na regulaci úrokových sazeb. V monetarismu je za rozhodující úlohu peněžní a úvěrové politiky považován její vliv na vývoj množství peněz v oběhu, a tím i na nominální HDP.
Keynesovská ekonomie
SR považuje za hlavní nástroj, který je možné používá k regulací agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti, nezaměstnanosti a HDP. V původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku formulovat jako politiku ANTICYKLICKOU, sloužící k vyrovnávání cyklických výkyvů. Tzn. při recesi má SR přecházet do schodku při konjuktuře ( při zvyšování inflace) má použít přebytek SR.
Avšak antycyklicky zaměřená rozpočtová politika způsobovala určité obtíže. Přízpůsobovat vládní příjmy a výdaje vývoji hospodářského cyklu není totiž jednoduché To plyne s obtížnosti odhadu budoucího vývoje ekonomiky. Tyto obtíže vedly postupně k tomu, že se rozpočtová politika zaměřila spíše na stimulování hospodářského růstu.
Některé příjmové a výdajové položky rozpočtu jsou konstruovány tak, aby způsobily jako tzv. VESTAVĚNĚ STABILIZÁTORY, tedy ancyklicky.
Vestavěné stabilizátory jsou opatření fiskální politiky, která po svém zavedení působí v hospodářství automatiky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů.
Vestavěný stabilizátor je nástroj, který působí protisměrně k vývojové tendenci agregátní poptáky. Klesá-li agregátní poptávky, má jí tento nástroj možnost zvyšovat a naopak.
Mezi vestavěné stabilizátory patří :
Progresivní daň z příjmů,
• pojištění v nezaměstnanosti,
• státní výkup zemědělských přebytků,
• subvence k cenám zemědělské produkce.
Avšak antycyklicky zaměřená rozpočtová politika způsobovala určité obtíže. Přízpůsobovat vládní příjmy a výdaje vývoji hospodářského cyklu není totiž jednoduché To plyne s obtížnosti odhadu budoucího vývoje ekonomiky. Tyto obtíže vedly postupně k tomu, že se rozpočtová politika zaměřila spíše na stimulování hospodářského růstu.
Některé příjmové a výdajové položky rozpočtu jsou konstruovány tak, aby způsobily jako tzv. VESTAVĚNĚ STABILIZÁTORY, tedy ancyklicky.
Vestavěné stabilizátory jsou opatření fiskální politiky, která po svém zavedení působí v hospodářství automatiky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů.
Vestavěný stabilizátor je nástroj, který působí protisměrně k vývojové tendenci agregátní poptáky. Klesá-li agregátní poptávky, má jí tento nástroj možnost zvyšovat a naopak.
Mezi vestavěné stabilizátory patří :
Progresivní daň z příjmů,
• pojištění v nezaměstnanosti,
• státní výkup zemědělských přebytků,
• subvence k cenám zemědělské produkce.
Monetarismus
Monetarismus
Odmítá na rozdíl od keynesovství využívat státní rozpočet i ovlivňování hospodářskéhé vývoje. Zejména se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostředniství stimulace agregátní poptávky.
Vláda by měla podle této teorie usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkové snížit podíl státního rozpočtu na HDP.
Odmítá na rozdíl od keynesovství využívat státní rozpočet i ovlivňování hospodářskéhé vývoje. Zejména se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostředniství stimulace agregátní poptávky.
Vláda by měla podle této teorie usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkové snížit podíl státního rozpočtu na HDP.
Výdaje státního rozpočtu
Mají dva rozdílné typy. Jsou na jedné straně vládní nákupy státku a služeb a na druhé straně transfery či transferované platby (tj.starobní důchody, sociální.dávky a davky v nezaměstnanosti.)
Transferem se rozumí výdaj ze SR, za který státní orgány nezískají od příjemce žádný výrobe nebo službu.
Největší výdajové položky SR:
1. výdaje na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví,
2. výdaje na obranu,
3. výdaje do národního hospodářství,
4. výdaje na státní správu.
Výdaje SR významně ovlivňuje výkonnost národního hospodářství, zejména v keynosovské hospodářské politice.
Transferem se rozumí výdaj ze SR, za který státní orgány nezískají od příjemce žádný výrobe nebo službu.
Největší výdajové položky SR:
1. výdaje na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví,
2. výdaje na obranu,
3. výdaje do národního hospodářství,
4. výdaje na státní správu.
Výdaje SR významně ovlivňuje výkonnost národního hospodářství, zejména v keynosovské hospodářské politice.
Daňové sazby
• progresivní
• proporcionální
• regresivní
v závislosti na tom, jestli zatěžují–li příjemce vyšších důchodu více, stejně nebo méně než příjemce důchodů nízkých.
Míra zdanění fyzických i právnickýczh osob má vliv na motivaci k práci, spoření a podnikání. Při příliš vysokých daňových sazbách lidé dávají přenost volnému času před prací. Dále tendence k melouchaření a daň. únikům. Výše daň. sazeb ovlivňuje rovněž rozhodování domácností o to, jak rozdělit disponibilní důchod na spotřebu a úspory. Míra zatížení důchodů zdaněním může být navíc zvyšována probíhající inflací – TAXFLACE. Pokud se důchody právnických i fyzických osob rychle nominálně zvyšovaly, přecházely při daňové progreci do pásem zdaňovaných vyšší sazbou, i když se reálně nezvýšily.
• proporcionální
• regresivní
v závislosti na tom, jestli zatěžují–li příjemce vyšších důchodu více, stejně nebo méně než příjemce důchodů nízkých.
Míra zdanění fyzických i právnickýczh osob má vliv na motivaci k práci, spoření a podnikání. Při příliš vysokých daňových sazbách lidé dávají přenost volnému času před prací. Dále tendence k melouchaření a daň. únikům. Výše daň. sazeb ovlivňuje rovněž rozhodování domácností o to, jak rozdělit disponibilní důchod na spotřebu a úspory. Míra zatížení důchodů zdaněním může být navíc zvyšována probíhající inflací – TAXFLACE. Pokud se důchody právnických i fyzických osob rychle nominálně zvyšovaly, přecházely při daňové progreci do pásem zdaňovaných vyšší sazbou, i když se reálně nezvýšily.
Neoklasická ekonomie:
• úspěch v 70 letech, monetarismus a nová klasická makroekonomie
• jde o návrat k teoretickým koncepcím z přelomu 19/20 století
• vychází se z představy, že autoregulace vytváří optimální podmínky pro vývoj ekonomiky i z dlouhodobého hlediska
• za zdroj nerovnováhy se považují právě státní zásahy do ekonomiky
• teze o vytlačování soukromých investic vládními (vláda svou rozpočtovou politikou vytváří podmínky pro přesun zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru)
• veřejný sektor ziskové kritéria nesleduje a spoléhá na rozpočet vlády – což vede k neefektnímu využívání zdrojů
• odmítání používání nástrojů hosp. politiky k stimulaci agrární poptávky, orientace spíše na nabídku
• jde jim o vytvoření stabilního prostředí vedoucího a motivujícího k práci, podnikání a spoření
• usiluje se o snížení inflace, o snížení negativních důsledků zdanění (lafferova křivka), o omezení přílišné váhy vlády v ekonomice a o zlepšování fungování trhu
• jde o návrat k teoretickým koncepcím z přelomu 19/20 století
• vychází se z představy, že autoregulace vytváří optimální podmínky pro vývoj ekonomiky i z dlouhodobého hlediska
• za zdroj nerovnováhy se považují právě státní zásahy do ekonomiky
• teze o vytlačování soukromých investic vládními (vláda svou rozpočtovou politikou vytváří podmínky pro přesun zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru)
• veřejný sektor ziskové kritéria nesleduje a spoléhá na rozpočet vlády – což vede k neefektnímu využívání zdrojů
• odmítání používání nástrojů hosp. politiky k stimulaci agrární poptávky, orientace spíše na nabídku
• jde jim o vytvoření stabilního prostředí vedoucího a motivujícího k práci, podnikání a spoření
• usiluje se o snížení inflace, o snížení negativních důsledků zdanění (lafferova křivka), o omezení přílišné váhy vlády v ekonomice a o zlepšování fungování trhu
Státní rozpočet
Státní rozpočet je centralizovaným fondem finančních prostředků. Jeho tvorbu, rozdělování a užívání mají na starosti vládní orgány. Vláda rozpočet využívá ke sledování ekonomických i mimoekonomickách cílů. Využívání státního rozpočtu jako nástroje prosazování předem stanovených cílů označujeme jako ROZPOČTOVOU POLITIKU (fiskální politiku).
Příjmy státního rozpočtu (dále jen státní rozpočet SR)
Daně nemusí stačit státním orgánům na úhradu jejich výdajů. Jestliže jsou daně nižší než výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu.
Ke krytí deficitu si musí stát vypujčit a to následujícím způsobem:
• Na trhu cenných papírů prodat státní cenné papíry. Majitelem mohou být domácnosti, soukromý podnikatelký sektor, finanční instituce.
• Půjčit si od jiného státního organu – přitom státní cenné papíry neprocházejí trhem. Např. Ministerstvo Financí předá centrální bance své cenné papíry, která mu za ně poskytne další peníze.
Opakovanými deficity státního rozpočtu vzniká státní dluh.
Příjmy ST tvoří zejména přímé a nepřímé daně, různé poplatky atd.
Přímé daně platí domácnosti a firmy v závislosti na důchodech, případně majetku. Tzn. důchodové daně(daň z příjmů), daň z majetku, dědická daň.
Nepřímé daně se připočítávají k cenám statků a služeb a do SR je odvádějí prodávající. Tzn. spotřební daň – daň, z obratu či daň z přidané hodnoty. Setkáváme se ale i s fiskální monopolní daní, která zvyšuje cenu určitého zvoleného statku. Vedle příjmu SR může být jejim motivem úsilí omezit spotřebu takového statku (tzn. tabákové výrobky, alkoholické nápoje)
Příjmy státního rozpočtu (dále jen státní rozpočet SR)
Daně nemusí stačit státním orgánům na úhradu jejich výdajů. Jestliže jsou daně nižší než výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu.
Ke krytí deficitu si musí stát vypujčit a to následujícím způsobem:
• Na trhu cenných papírů prodat státní cenné papíry. Majitelem mohou být domácnosti, soukromý podnikatelký sektor, finanční instituce.
• Půjčit si od jiného státního organu – přitom státní cenné papíry neprocházejí trhem. Např. Ministerstvo Financí předá centrální bance své cenné papíry, která mu za ně poskytne další peníze.
Opakovanými deficity státního rozpočtu vzniká státní dluh.
Příjmy ST tvoří zejména přímé a nepřímé daně, různé poplatky atd.
Přímé daně platí domácnosti a firmy v závislosti na důchodech, případně majetku. Tzn. důchodové daně(daň z příjmů), daň z majetku, dědická daň.
Nepřímé daně se připočítávají k cenám statků a služeb a do SR je odvádějí prodávající. Tzn. spotřební daň – daň, z obratu či daň z přidané hodnoty. Setkáváme se ale i s fiskální monopolní daní, která zvyšuje cenu určitého zvoleného statku. Vedle příjmu SR může být jejim motivem úsilí omezit spotřebu takového statku (tzn. tabákové výrobky, alkoholické nápoje)
Keynesovská teorie:
• považuje tržní ekonomiku za vnitřně nestabilní, neschopnou plně využívat zdroje bez zásahu vlády
• za základní zdroj nestability považuje agrární poptávku, pokles který vede k využívání zdrojů a k nezaměstnanosti
• řešení vidí v regulaci agrární poptávky rozpočtovou, peněžní a úvěrovou politikou
• zdůrazňuje úlohu rozpočtové politiky
• tento typ hospodářské politiky bývá označován jako poptávková stimulace (stimulace investic snížením úroků)
• úspěch 50 – 60 léta
• v 70 letech se již ukazuje jako neúčinná
• za základní zdroj nestability považuje agrární poptávku, pokles který vede k využívání zdrojů a k nezaměstnanosti
• řešení vidí v regulaci agrární poptávky rozpočtovou, peněžní a úvěrovou politikou
• zdůrazňuje úlohu rozpočtové politiky
• tento typ hospodářské politiky bývá označován jako poptávková stimulace (stimulace investic snížením úroků)
• úspěch 50 – 60 léta
• v 70 letech se již ukazuje jako neúčinná
Zásady vlády v oblastech (cíle)
- odstraňování monopolů, přerozdělování důchodů, starost o chudé,
- stabilizační politika – odříznout vrcholy, lokální extrémy hospodářského cyklu, omezit nezaměstnanost, inflaci,
- podpořit ekonomický růst, omezovat negativní externality, povzbudit výrobu
- tedy makroekonomická stabilita, posilování koruny, ekonomický růst a blahobyt
Příklady nástrojů státu:
- Monopol / protimonopolní zákony
- Externality / regulace znečišťování, omezení rychlosti
- Subvencování činností, které za to stojí / národní obrana
- Nerovnosti v důchodech a bohatství / progresivní zdanění důchodů, programy na podporu důchodů
- Nezaměstnanost / makroekonomická politika
- Inflace / monetární politika (změna nabídky peněz a úrokových měr)
- Nízké tempo růstu / fiskální politika (daňové a výdajové programy)
- stabilizační politika – odříznout vrcholy, lokální extrémy hospodářského cyklu, omezit nezaměstnanost, inflaci,
- podpořit ekonomický růst, omezovat negativní externality, povzbudit výrobu
- tedy makroekonomická stabilita, posilování koruny, ekonomický růst a blahobyt
Příklady nástrojů státu:
- Monopol / protimonopolní zákony
- Externality / regulace znečišťování, omezení rychlosti
- Subvencování činností, které za to stojí / národní obrana
- Nerovnosti v důchodech a bohatství / progresivní zdanění důchodů, programy na podporu důchodů
- Nezaměstnanost / makroekonomická politika
- Inflace / monetární politika (změna nabídky peněz a úrokových měr)
- Nízké tempo růstu / fiskální politika (daňové a výdajové programy)
Vztah mezi ekonomickou teorií a určováním cílů a nástrojů hospodářské politiky státu
fungování trhu je spojeno s řadou typů tržních selhání, a proto je stěží možné ponechat vývoj hospodářství pouze na působení spontánních tržních sil.
Vývoj po 2.sv.válce nás však přesvědčil, že ani stabilizační politika vlády není prosta problémů a že vedle tržního selhání můžeme mluvit i o selhání vládním. Jde zejména o deformaci působení tržních faktorů v důsledku opatření hospodářské politiky vlády, která deformují fungování trhu.
Problémem se stala zejména inflace, která má mnohdy kořeny právě v určitých vládních zásazích do ekonomiky (zvyšování peněz v oběhu pro snížení úr. sazby).
Vzhledem k tržnímu selhání jsou přeci určité vládní zásady nutné, možné jsou ale i vládní selhání, zejména byrokratizace s posilováním úlohy státu v ekonomice.
Vývoj po 2.sv.válce nás však přesvědčil, že ani stabilizační politika vlády není prosta problémů a že vedle tržního selhání můžeme mluvit i o selhání vládním. Jde zejména o deformaci působení tržních faktorů v důsledku opatření hospodářské politiky vlády, která deformují fungování trhu.
Problémem se stala zejména inflace, která má mnohdy kořeny právě v určitých vládních zásazích do ekonomiky (zvyšování peněz v oběhu pro snížení úr. sazby).
Vzhledem k tržnímu selhání jsou přeci určité vládní zásady nutné, možné jsou ale i vládní selhání, zejména byrokratizace s posilováním úlohy státu v ekonomice.
INFLACE setrvačná a inflační očekávání
dále jen SI a IO
Vznik SI je spojen s existencí inflačních očekávání a s tím, že se eknomické subjekty inflaci přizpůsobily (naučily se s ní žít) >> automatický příhlížení k očekávané míře inflace.
SI a IO mají závažné důsledky pro výsledek protiinflačních opatření hospodářské politiky váldy. Tato opatření mohou být totiž účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů.
Vznik SI je spojen s existencí inflačních očekávání a s tím, že se eknomické subjekty inflaci přizpůsobily (naučily se s ní žít) >> automatický příhlížení k očekávané míře inflace.
SI a IO mají závažné důsledky pro výsledek protiinflačních opatření hospodářské politiky váldy. Tato opatření mohou být totiž účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů.
STAGFLACE
Ekonomové označují inflaci v podmínkách vysoké či rozstoucí nezaměstnanonosti, stagnace či recese v ekonomice jako STAGFLACI (nebo stumflaci)
Staglace může být důsledkem působení silných vnitřních či vnějších činitelů, které výrazně zvyšují náklady a negativně ovlivňují ziskovost firem. Ke stagflačnímu vývoji jsou náchylné transformační ekonomiky.
Vztah mezi nezaměstnaností a inflací je výrazně komplikován tím, že jak inflace tak nezaměstnanosti existuje výce typu, které mají své vlastní přičiny a samozřejmě vyžadují i různa hospodářská opatření.
Staglace může být důsledkem působení silných vnitřních či vnějších činitelů, které výrazně zvyšují náklady a negativně ovlivňují ziskovost firem. Ke stagflačnímu vývoji jsou náchylné transformační ekonomiky.
Vztah mezi nezaměstnaností a inflací je výrazně komplikován tím, že jak inflace tak nezaměstnanosti existuje výce typu, které mají své vlastní přičiny a samozřejmě vyžadují i různa hospodářská opatření.
INFLACE tlačená náklady
dále jen ITN
Agregátní poptávka neroste. Tzn. ceny finálních statků a služeb jsou vytlačovány vzhůru růstem cen nákladů vyvolaných růstem cen mzdových sazeb, cen surovin, energie apod. Typické pro vývoj po 2. světové válce
ITN a ITP mají různé příčiny, které spolu do značné míry souvisí a za jistých okolností může jeden přecházet v druhý. Pak mluvíme o VZESTUPNÉ SPIRÁLE MEZD A CEN.
ITN A ITP lze od sebe oddělit pouze teoreticky, přecházejí jeden v druhý. Příkladem propojení obou typů je spirála vzestupného pohybu mezd a cen.
Agregátní poptávka neroste. Tzn. ceny finálních statků a služeb jsou vytlačovány vzhůru růstem cen nákladů vyvolaných růstem cen mzdových sazeb, cen surovin, energie apod. Typické pro vývoj po 2. světové válce
ITN a ITP mají různé příčiny, které spolu do značné míry souvisí a za jistých okolností může jeden přecházet v druhý. Pak mluvíme o VZESTUPNÉ SPIRÁLE MEZD A CEN.
ITN A ITP lze od sebe oddělit pouze teoreticky, přecházejí jeden v druhý. Příkladem propojení obou typů je spirála vzestupného pohybu mezd a cen.
Formy INFLACE
a) MÍRNÁ INFLACE – několik % ročně. Nemá příliš negativní důsledky. Je slučitelná se zdravým vývojem ekonomiky.
b) PÁDIVÁ INFLACE – 10 až stovky % ročně. Je spojena se značnými ekonomickými náklady. Snižuje výkonnost ekonomického systému >> zhoršuje kvalitu cenových informací a tím vyvolává nárůst nejistoty. Není přijatelná. Znakem nezdravého ekonomického vývoje >> cílem je potlačení.
c) HYPERINFLACE – 1000, 10 000 až Mio % ročně. Dezorganizace hospodářského života. Peníže přestávají plnit svojí funkci a tím přestávají být ekonomickými subjekty přijímány >> přechod k naturální směně.
b) PÁDIVÁ INFLACE – 10 až stovky % ročně. Je spojena se značnými ekonomickými náklady. Snižuje výkonnost ekonomického systému >> zhoršuje kvalitu cenových informací a tím vyvolává nárůst nejistoty. Není přijatelná. Znakem nezdravého ekonomického vývoje >> cílem je potlačení.
c) HYPERINFLACE – 1000, 10 000 až Mio % ročně. Dezorganizace hospodářského života. Peníže přestávají plnit svojí funkci a tím přestávají být ekonomickými subjekty přijímány >> přechod k naturální směně.
INFLACE tažená poptávkou
(poptávková inflace) – dále jen ITP
Je vyvolávána převisem agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Tzn. domácnosti, firmy a vláda chtějí spotřebovat větší HDP, než jaký při stávajícíh cenách ekonomika vytváří. Není ale možné spotřebovat něco, co nebylo vytvořeno >> vzestup cenové hladiny. Významným zdroje inflace tažné poptávkou bývá přílišné zvyšování výdajů z vladního rozpočtu. Proto také války, revoluce a jiná období výrazného nárůstu vladních výdajů jsou provázeny vysokými mírami inflace
Je vyvolávána převisem agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Tzn. domácnosti, firmy a vláda chtějí spotřebovat větší HDP, než jaký při stávajícíh cenách ekonomika vytváří. Není ale možné spotřebovat něco, co nebylo vytvořeno >> vzestup cenové hladiny. Významným zdroje inflace tažné poptávkou bývá přílišné zvyšování výdajů z vladního rozpočtu. Proto také války, revoluce a jiná období výrazného nárůstu vladních výdajů jsou provázeny vysokými mírami inflace
Příčiny INFLACE
a) Poptávková INFLACE. Může k ní dojít, pokud se skutečný produkt blíží svou velikostí produktu potencionálnímu. Dále pokračuje růst Agregátní poptávky a odpovídajícím způsobem neroste potencionální produkt.
Příčiny : růst nominální mezd převyšuje růst produktivity
Stát prosazuje levný úvěr. Zvýší spotřební a investiční výdaje a otevírá cestu k poptávkové inflaci.
Snížení daní zvyšuje poptávku a vytváří možnost, aby se projevila poptávková inflace.
Zvýšení státních výdajů může být větší než růst nabídky a může vyvolat inflaci (deficit státního rozpočtu)
b) Nabídková čili nákladová INFLACE
Dochází k ní, když skutečný produkt je nižší než potencionální.
Příčiny : nedokonalá konkurence >> vliv na ceny
mzdy – zvýšení mezd se může odrazit i ve zvýšení celkových nákladů
politické události – zdražení dovážených surovin
Příčiny : růst nominální mezd převyšuje růst produktivity
Stát prosazuje levný úvěr. Zvýší spotřební a investiční výdaje a otevírá cestu k poptávkové inflaci.
Snížení daní zvyšuje poptávku a vytváří možnost, aby se projevila poptávková inflace.
Zvýšení státních výdajů může být větší než růst nabídky a může vyvolat inflaci (deficit státního rozpočtu)
b) Nabídková čili nákladová INFLACE
Dochází k ní, když skutečný produkt je nižší než potencionální.
Příčiny : nedokonalá konkurence >> vliv na ceny
mzdy – zvýšení mezd se může odrazit i ve zvýšení celkových nákladů
politické události – zdražení dovážených surovin
Důsledky INFLACE
(zasahuje do všech částí ekonomiky)
1) INFLACE má přerozdělovací efekt
a) Postihuje příjemce fixních důchodů – nominální výše starobních důchodů, stipendií se nemění, ale jejích reálná kupní sílá klesá.
b) Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy – reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale prosazujíc se tendence k poklesu reálných mezd.
c) Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci – pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra.
d) Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků – cena majetku s inflací stoupá.
2) INFLACE má sociální dopady
Životní úroveň sociálně slabší skupiny obyvatelstva závisí na peněžních důchodech (často fixních).Tzn. Inflaci více počiťují než přijmově silné skupiny obyvatelstva.
3) INFLACE působí na rovnováhu ekonomiky
a) Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně jí však snižuje. Reálné snížení agregátní poptávky může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potencionálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje agregátní poptávku uměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b) Inflace mění strukturu spotřeby >> rychlejší růst cen základních životních potřeb. To působí i na přesuny ve výrobě a tím může dojít k narušení rovnováhy hospodářství.
c) Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste nabídka nad poptávkou.
d) Při pohyblibých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů >> nestabilita toků země ze zahraničím >> může vést až k ohrožení ekonom. rovnováhy země.
S vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněž plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty. Zhoršuje se kvalita informací zprostřekovávaných v tržní ekonomice cenovým systémem. Zvyšuje se míra nejistoty v rozhodovacích procesech.
1) INFLACE má přerozdělovací efekt
a) Postihuje příjemce fixních důchodů – nominální výše starobních důchodů, stipendií se nemění, ale jejích reálná kupní sílá klesá.
b) Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy – reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale prosazujíc se tendence k poklesu reálných mezd.
c) Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci – pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra.
d) Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků – cena majetku s inflací stoupá.
2) INFLACE má sociální dopady
Životní úroveň sociálně slabší skupiny obyvatelstva závisí na peněžních důchodech (často fixních).Tzn. Inflaci více počiťují než přijmově silné skupiny obyvatelstva.
3) INFLACE působí na rovnováhu ekonomiky
a) Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně jí však snižuje. Reálné snížení agregátní poptávky může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potencionálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje agregátní poptávku uměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b) Inflace mění strukturu spotřeby >> rychlejší růst cen základních životních potřeb. To působí i na přesuny ve výrobě a tím může dojít k narušení rovnováhy hospodářství.
c) Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste nabídka nad poptávkou.
d) Při pohyblibých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů >> nestabilita toků země ze zahraničím >> může vést až k ohrožení ekonom. rovnováhy země.
S vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněž plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty. Zhoršuje se kvalita informací zprostřekovávaných v tržní ekonomice cenovým systémem. Zvyšuje se míra nejistoty v rozhodovacích procesech.
DEFLAČNÍ MEZERA
Je to stav, kdy skutečný HDP je NIŽŠÍ než potenciální HDP.
Vznká, když investoři nejsou ochotni investovat v rozsahu, který by zajistil plné využívání úspor dosahovaných při tvorbě potenciálního produktu. Odložení části investic vede k poklesu agregátní poptávky, který dále vede k poklesu HDP.
Čím větší je deflační mezera, tím horší je výkonnost ekonomiky a tím i více zdrojů zůstává leže ladem.
Vznká, když investoři nejsou ochotni investovat v rozsahu, který by zajistil plné využívání úspor dosahovaných při tvorbě potenciálního produktu. Odložení části investic vede k poklesu agregátní poptávky, který dále vede k poklesu HDP.
Čím větší je deflační mezera, tím horší je výkonnost ekonomiky a tím i více zdrojů zůstává leže ladem.
Přírozená míra nezaměstnanosti
Autorem koncepce přírozené míry nezaměstnanosti je M. Friedman (nositel Nobelovy ceny za ekonomii, hl. představitel monetarismu). Vytvořil vlastní verzi, tzv. Philipsovu křivku. (dále jen PK)
Vysvětlení PK dle keynesovské makroekonomie : Čím je míra nezaměstnanosti NIŽŠÍ, tím je VYŠŠÍ růst nominálních mezd.
Vysvětlení PK dle monetaristické interpretace : PK je založena na samoregulační povaze tržní ekonomiky. JE-LI TRŽNÍ EKONOMIKA PONECHÁNA SAMA SOBĚ, JE JEJÍ VÝVOJ ROVNOVÁŽNÝ. Výsledkem je přirozené tempo růstu HDP a přirozená míra nezaměstnanosti.
Dle Friedmana může vláda pomocí expanzivní či restriktivní rozpočtové a peněžní a úvěrové politiky odchylovat od přirozené, avšak za cenu změny hladiny cen. (provážení inflací nebo deflací)
Za přirozené je považována taková míra nezaměstnanosti, při níž jsout trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu ceny a mezd jsou v národním hospodářstství vyrovnané.
Jakmile počet těch, co práci ztrácejí, se rovná počtu těch,co práci nacházejí, hovoříme o přírozené míře nezaměstnanosti.
Vysvětlení PK dle keynesovské makroekonomie : Čím je míra nezaměstnanosti NIŽŠÍ, tím je VYŠŠÍ růst nominálních mezd.
Vysvětlení PK dle monetaristické interpretace : PK je založena na samoregulační povaze tržní ekonomiky. JE-LI TRŽNÍ EKONOMIKA PONECHÁNA SAMA SOBĚ, JE JEJÍ VÝVOJ ROVNOVÁŽNÝ. Výsledkem je přirozené tempo růstu HDP a přirozená míra nezaměstnanosti.
Dle Friedmana může vláda pomocí expanzivní či restriktivní rozpočtové a peněžní a úvěrové politiky odchylovat od přirozené, avšak za cenu změny hladiny cen. (provážení inflací nebo deflací)
Za přirozené je považována taková míra nezaměstnanosti, při níž jsout trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu ceny a mezd jsou v národním hospodářstství vyrovnané.
Jakmile počet těch, co práci ztrácejí, se rovná počtu těch,co práci nacházejí, hovoříme o přírozené míře nezaměstnanosti.
INFLACE
Problém, který komplikuje výkonnost národního hospodářství na makroekonomické úrovní a jeho vývoj, ale vytváří i požíže na mikroekonomické úrovni je INFLACE. V 70.a 80. letech inflace makroekonomický problém číslo 1. Zvláště nebezpečná je inflace v ekonomikách, které procházejí transformací od centrálně plánované ekonomiky k tržní.
Mezi významné zdroje inflačních tlaků patří:
• vladní rozpočtová, peněžní a úvěrová politika,
• strukturální nerovnováha,
• oligopolní struktura trhů
• a monopolní postavení odborů.
INFLACE významně příspívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněž a v určitém ohledu působí jako skryté zdanění. INFLACE je zvyšování hladiny průměrné úrovně cen všech statků a služeb v průběhu delšího období. Opak inflace je DEFLACE
O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úrověn cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu. Vývoj inflace vyjadřujeme různými druhy cenových indesů. Mezi nejznámější patří index spotřebních cen (velikost změny výdajů domácností na nákup spotřenbního koše statků a služeb oproti zvolenému roku – to označujeme jako míra inflace)
Míra inflace patří mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom, je-li ekonomika zdravá nebo nemocná.
Mezi významné zdroje inflačních tlaků patří:
• vladní rozpočtová, peněžní a úvěrová politika,
• strukturální nerovnováha,
• oligopolní struktura trhů
• a monopolní postavení odborů.
INFLACE významně příspívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněž a v určitém ohledu působí jako skryté zdanění. INFLACE je zvyšování hladiny průměrné úrovně cen všech statků a služeb v průběhu delšího období. Opak inflace je DEFLACE
O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úrověn cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu. Vývoj inflace vyjadřujeme různými druhy cenových indesů. Mezi nejznámější patří index spotřebních cen (velikost změny výdajů domácností na nákup spotřenbního koše statků a služeb oproti zvolenému roku – to označujeme jako míra inflace)
Míra inflace patří mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom, je-li ekonomika zdravá nebo nemocná.
Stát a nezaměstnanost
Po 2. světové válce bylo snížování nezaměstnanosti významným cílem vlád většiny vyspěláých tržníc ekonomik. Nakonc se dospělo k závěru, že určitá opatření vlády zaměřená na snižování míry nezaměstnanosti mohou vytváření závažné inflační tlaky a vést k růstu cenové hladiny. V tržní ekonomice není dlouhodobě dosažitelná plná zaměstnanosti, aniž za tento stav ekonomika neplatí rychlením míry inflace. Proto byla plná zaměstnanost interpretována nejprve jako „míra nezaměstnanosti při plné zaměstnanosti“.
Tato míra zaměstnanosti splňuje dvě podmínky :
1. Každý, kdo si přeje pracovat, pracuje s vyjímkou těch, kteří jsou strukturálně a frikčně nezaměstnaní.
2. Míra inflace je stálá, nedochází k její akceleraci, ani deceleraci.
-Při existenci frikční a strukturální nezaměstnanosti, neexistuje cyklická nezaměstnanost.
Tato míra zaměstnanosti splňuje dvě podmínky :
1. Každý, kdo si přeje pracovat, pracuje s vyjímkou těch, kteří jsou strukturálně a frikčně nezaměstnaní.
2. Míra inflace je stálá, nedochází k její akceleraci, ani deceleraci.
-Při existenci frikční a strukturální nezaměstnanosti, neexistuje cyklická nezaměstnanost.
STAGFLACE
Ekonomové označují inflaci v podmínkách vysoké či rozstoucí nezaměstnanonosti, stagnace či recese v ekonomice jako STAGFLACI (nebo stumflaci)
Staglace může být důsledkem působení silných vnitřních či vnějších činitelů, které výrazně zvyšují náklady a negativně ovlivňují ziskovost firem. Ke stagflačnímu vývoji jsou náchylné transformační ekonomiky.
Vztah mezi nezaměstnaností a inflací je výrazně komplikován tím, že jak inflace tak nezaměstnanosti existuje výce typu, které mají své vlastní přičiny a samozřejmě vyžadují i různa hospodářská opatření.
Staglace může být důsledkem působení silných vnitřních či vnějších činitelů, které výrazně zvyšují náklady a negativně ovlivňují ziskovost firem. Ke stagflačnímu vývoji jsou náchylné transformační ekonomiky.
Vztah mezi nezaměstnaností a inflací je výrazně komplikován tím, že jak inflace tak nezaměstnanosti existuje výce typu, které mají své vlastní přičiny a samozřejmě vyžadují i různa hospodářská opatření.
FRIKČNÍ NEZAMĚSTNANOST
• Krátkodobá, provází vývoj tržní ekonomiky. Např. vzniká po ukončení školy, změna bydliště, narození dětí …..atd.
• Trvá jen několik dní, maximálně několik týdnů.
• Nelze jí odstranit, ke zlepšení může dojít pomocí lepší informovanosti – mobilita pracovní sil…apod. V ČR toto stěžuje nedostatek volných bytů.
• Trvá jen několik dní, maximálně několik týdnů.
• Nelze jí odstranit, ke zlepšení může dojít pomocí lepší informovanosti – mobilita pracovní sil…apod. V ČR toto stěžuje nedostatek volných bytů.
STRUKTUÁLNÍ NEZAMĚSTNANOST
• Vzniká v důsledku technických změn, která postihují celá odvětví.
• Může trvat i několik let a je spojena s rekvalifikací pracovníků.
• V některým oblastech ČR vysoká (Ostrava, Most), otázka řešení je dlouhodobá a samotné řešení není jednoduché.
• Možnost vzniku – v oblastech, kde pracovní příležitost je či byla pouze na jeden pracovní podnik - řešení je pak v rekvalifikaci.
• Může trvat i několik let a je spojena s rekvalifikací pracovníků.
• V některým oblastech ČR vysoká (Ostrava, Most), otázka řešení je dlouhodobá a samotné řešení není jednoduché.
• Možnost vzniku – v oblastech, kde pracovní příležitost je či byla pouze na jeden pracovní podnik - řešení je pak v rekvalifikaci.
CYKLICKÁ NEZAMĚSTNANOST
• Spojená s hospodářským cyklem tržní ekonomiky (tedy snížením celkové úrovně výdajů v ekonomice).
• Trvá zpravidla několik měsíců, dokud nezačně opět růst národní produkce a dokud se nezvýši poptávka po práci.
• Závisí na vztahu mezi skutečným a potencionálním HDP. Tzn. může být výrazně vyšší v podmínkách recese.
• Trvá zpravidla několik měsíců, dokud nezačně opět růst národní produkce a dokud se nezvýši poptávka po práci.
• Závisí na vztahu mezi skutečným a potencionálním HDP. Tzn. může být výrazně vyšší v podmínkách recese.
Příčiny nezaměstnanosti v tržní ekonomice
Trh práce má dokonalou konkurenční povahu a mzdy jsou dokonale pružné jak směrem dolů, tak směrem nahoru.
SKUTEČNÝ trh práce však vůbec není trhem dokonalé konkurence a mzdy mají tendenci se prizpůsobovat velmi pomalu, a to ještě spíše směrem vzhůru než dolů. Trhy práce jsou výrazně segmentovány do nekonkurujících si skupin. Např. účetní nezastoupí primářku v nemocnici a popelář nezaujme místo inženýra…..atd. Podnikatelé nebudou nahrazovat osvědčené pracovníky nezaměstnanými - příliš velké riziko neosvědčení.
Rozhodující charakteristikou trhu práce jsou nepružné mzdy a dlouhodobá nerovnováha mezi nabídkou práce a poptávkou po ní.
SKUTEČNÝ trh práce však vůbec není trhem dokonalé konkurence a mzdy mají tendenci se prizpůsobovat velmi pomalu, a to ještě spíše směrem vzhůru než dolů. Trhy práce jsou výrazně segmentovány do nekonkurujících si skupin. Např. účetní nezastoupí primářku v nemocnici a popelář nezaujme místo inženýra…..atd. Podnikatelé nebudou nahrazovat osvědčené pracovníky nezaměstnanými - příliš velké riziko neosvědčení.
Rozhodující charakteristikou trhu práce jsou nepružné mzdy a dlouhodobá nerovnováha mezi nabídkou práce a poptávkou po ní.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI
Za nezaměstnaného považuje člověka, který se aktivně úchazí o práci.
a.) nezaměstnán dobrovolně
důvody – ekonomické zajištění, ztráta naděje, volný čas …….atd.
b.) nedobrovolná zaměstnanost
- usiluje o návrat či vstup do práce - obyvatelstvo :
a.) ekonomicky aktivní (hledají práci nebo pracují)
b.) ekonomicky neaktivní (prací nemají a ani nehledají)
počet nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci
Míra nezaměstnanosti = -------------------------------------------------------------- x 100
ekonomicky aktivní obyvatelstvo nebo-li
celkový počet pracovních sil
a.) nezaměstnán dobrovolně
důvody – ekonomické zajištění, ztráta naděje, volný čas …….atd.
b.) nedobrovolná zaměstnanost
- usiluje o návrat či vstup do práce - obyvatelstvo :
a.) ekonomicky aktivní (hledají práci nebo pracují)
b.) ekonomicky neaktivní (prací nemají a ani nehledají)
počet nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci
Míra nezaměstnanosti = -------------------------------------------------------------- x 100
ekonomicky aktivní obyvatelstvo nebo-li
celkový počet pracovních sil
Důsledky nezaměstnanosti
• snížení životní úrovně nezaměstnaného
• stres - zdravotní důsledky
• rostoucí kriminalita
Čím delší je nezaměstnanost, tím jsou důsledky závažnější.
Dlouhodobá nezaměstnanost mládeže vede k špatné adaptibilitě. (disciplína, pracovní návyky) horší zaměstnanost.
• stres - zdravotní důsledky
• rostoucí kriminalita
Čím delší je nezaměstnanost, tím jsou důsledky závažnější.
Dlouhodobá nezaměstnanost mládeže vede k špatné adaptibilitě. (disciplína, pracovní návyky) horší zaměstnanost.
Rozlišení základních makroekonomických přístupů k hospodářskému růstu ve 20. století
40-60 léta Keynesovský přístup, založená na rozhodující úloze investic, existenci poptávkového omezení na makroekonomické úrovni a aktivní úloze státu v tržní ekonomice
50 – léta rozvoj Neoklasické teorie růstu :
- kritizovala přílišný důraz na úlohu investic a přehlížení substituce mezi výrobními činiteli v Keynesov.teorii
- zaměřila se na zkoumání strany nabídky a jejím základem se staly produkční funkce vycházející z makroekonomické aplikace mezní produktivity
70-léta
- oba směry byly podrobeny kritice, zdůrazňujíc negativní sociální a ekologické důsledky hospodářského růstu
- hodnotili negativně vysoké tempo růstu, rychlé technické i technologické změny
Dnes tato témata rozvíjejí zejména teorie trvale udržitelného rozvoje a kvality života, ekologie :
- šetření lesů (zavádění elektronizace, náhrady za papír..)
- ovzduší a voda (čističky ovzduší…)
Jde o to, jak a za jakou cenu bude ekonomický růst, nepodceňujme nové technologie, substituce výrobních faktorů, přírodních zdrojů.
50 – léta rozvoj Neoklasické teorie růstu :
- kritizovala přílišný důraz na úlohu investic a přehlížení substituce mezi výrobními činiteli v Keynesov.teorii
- zaměřila se na zkoumání strany nabídky a jejím základem se staly produkční funkce vycházející z makroekonomické aplikace mezní produktivity
70-léta
- oba směry byly podrobeny kritice, zdůrazňujíc negativní sociální a ekologické důsledky hospodářského růstu
- hodnotili negativně vysoké tempo růstu, rychlé technické i technologické změny
Dnes tato témata rozvíjejí zejména teorie trvale udržitelného rozvoje a kvality života, ekologie :
- šetření lesů (zavádění elektronizace, náhrady za papír..)
- ovzduší a voda (čističky ovzduší…)
Jde o to, jak a za jakou cenu bude ekonomický růst, nepodceňujme nové technologie, substituce výrobních faktorů, přírodních zdrojů.
FAKTORY VYNIKU NEZAMĚSTNANOSTI A JEJÍ TYPY V TRŽNÍ EKONOMICE
Jedním ze základních ukazatelů používaných ke sledování trhu práce na makroekonomické úrovní je míra nezaměstnanosti.
Nezaměstnanost souvisí s tržním vývojem společnosti a přináší negativní sociální i ekonomické důsledky.
Zdraví vývoj ekonomiky vedle značného tempa hospodářského růstu souvisí s nízkou či přijatelnou mírou nezaměstnanosti.
Nezaměstnanost souvisí s tržním vývojem společnosti a přináší negativní sociální i ekonomické důsledky.
Zdraví vývoj ekonomiky vedle značného tempa hospodářského růstu souvisí s nízkou či přijatelnou mírou nezaměstnanosti.
Bankovní kreace peněz (multiplikace depozit)
Bankovní peníze (depozitní, žirové) mají podobu účetního zápisu a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami. Rozdíl mezi vklady a rezervami možno použít k poskytování úvěrů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Vymezení a způsoby vyjadřování hospodářského růstu
Hospodářský růst je proces zvyšování schopnosti Národního hospodářství (NH) vyrábět statky a služby.
O skutečném růstu ekonomiky můžeme mluvit pouze když tempo růstu reálného HDP > míra růstu populace.
Hlavní faktory, které určují schopnost NH dosahovat růstu jsou ekonomické zdroje a míra v jaké je NH schopno je využívat.
O skutečném růstu ekonomiky můžeme mluvit pouze když tempo růstu reálného HDP > míra růstu populace.
Hlavní faktory, které určují schopnost NH dosahovat růstu jsou ekonomické zdroje a míra v jaké je NH schopno je využívat.
Charakteristika zdrojů hospodářského růstu
- přírůstek nabídky pracovních sil (vývoj obyvatelstva, imigrací a zlepšování zdraví)
- přírůstek fyzického kapitálu (vybavenost práce kapitálem s vyšší produktivitou práce)
- zvyšování investic do lidského kapitálu (vzdělanější jsou produktivnější…)
- technický pokrok (efektivní využívání lidských a kapitálových zdrojů)
- řízení a organizace výroby (nové metody řízení lidských i kapitálových zdrojů)
- úspory z rozsahu výroby a ze specializace (specializace a dělba práce)
- lidské zdroje – nabídka práce, vzdělání, kázeň, motivace
- přírodní zdroje – půda, nerostné suroviny, energetické zdroje, podnebí
- tvorba kapitálu – stroje, továrny, silnice
- technologie – věda, tech. znalosti, řídící schopnosti, podnikání
Úsilí zrychlit růst investicemi do kapitálu může být krátkodobě spojeno s poklesem životní úrovně, dlouhodobě však zvyšuje produktivitu práce, tempo růstu a nakonec i životní úroveň obyvatelstva.
Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života. Může být doprovázen nadměrným znečišťováním životního prostředí, neúměrným vyčerpáváním neobnovitelných zdrojů. V sociální oblasti může být doprovázen zvyšováním rozdílů mezi bohatými a chudými.
Proto není možné prosazovat dosahování max. možného tempa růstu, nýbrž takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.
- přírůstek fyzického kapitálu (vybavenost práce kapitálem s vyšší produktivitou práce)
- zvyšování investic do lidského kapitálu (vzdělanější jsou produktivnější…)
- technický pokrok (efektivní využívání lidských a kapitálových zdrojů)
- řízení a organizace výroby (nové metody řízení lidských i kapitálových zdrojů)
- úspory z rozsahu výroby a ze specializace (specializace a dělba práce)
- lidské zdroje – nabídka práce, vzdělání, kázeň, motivace
- přírodní zdroje – půda, nerostné suroviny, energetické zdroje, podnebí
- tvorba kapitálu – stroje, továrny, silnice
- technologie – věda, tech. znalosti, řídící schopnosti, podnikání
Úsilí zrychlit růst investicemi do kapitálu může být krátkodobě spojeno s poklesem životní úrovně, dlouhodobě však zvyšuje produktivitu práce, tempo růstu a nakonec i životní úroveň obyvatelstva.
Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života. Může být doprovázen nadměrným znečišťováním životního prostředí, neúměrným vyčerpáváním neobnovitelných zdrojů. V sociální oblasti může být doprovázen zvyšováním rozdílů mezi bohatými a chudými.
Proto není možné prosazovat dosahování max. možného tempa růstu, nýbrž takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.
Funkce komerčních bank
funguje jako peněžní zprostředkovatel (obstarává přesun peněz od věřitele k dlužníkovi); - přeměňuje peníze na větší množství peněz; - povaha soukromých firem = úsilí o maximální zisk (dosahují jej rozdílem mezi úrokovými sazbami z přijatých vkladů a poskytnutých úvěrů); - podléhají regulaci ze strany centrální banky. Komerční banky jsou podniky, které nakupují vklady a takto získané peníze dále investují do úvěrů a nákupu CP.
KB mají povahu soukromých firem, a.s., ale je zde vysoká míra regulace CB a další vládní legislativy. ají ze zákona povinnost udržovat jen částečné rezervy a to jim umožňuje vytvářet nové peníze, multiplikací, které dále půjčují ve formě úvěrů či nákupu obligací. isk je tvořen zejména z marže – rozdíl mezi úroky z úvěrů a vkladů (dále pak z vlastních obchodů, poplatků apod.).
KB mají povahu soukromých firem, a.s., ale je zde vysoká míra regulace CB a další vládní legislativy. ají ze zákona povinnost udržovat jen částečné rezervy a to jim umožňuje vytvářet nové peníze, multiplikací, které dále půjčují ve formě úvěrů či nákupu obligací. isk je tvořen zejména z marže – rozdíl mezi úroky z úvěrů a vkladů (dále pak z vlastních obchodů, poplatků apod.).
Typy bankovních operací
Aktivní operace: poskytování úvěrů
Pasivní operace: přijímání vkladů, emise vlastních akcií a CP
Zprostředkovatelské operace: převody peněz, služby, dokumentární platby a jiné
Pasivní operace: přijímání vkladů, emise vlastních akcií a CP
Zprostředkovatelské operace: převody peněz, služby, dokumentární platby a jiné
Úloha Centrální banky
- je zřizována vládou, ale částečně je na ní nezávislá (např. jmenování guvernéra)
- reguluje nabídku peněz
- stanoví podmínky poskytování úvěrů
- dohlíží na činnost KB
- plní emisní funkci, výsadní právo vydávat bankovky
- spravuje měnové rezervy státu
- reguluje měnové kurzy
- plní funkci „banky bank“ a věřitele poslední instance
Nejdůležitější úkol je stabilita měny, nabídka peněz a regulace úvěrové aktivity komerčních bank.
Centrální banka je bankou bank tím, že komer. banky do ní ukládají rezervy a mohou si od ní vypůjčit.
- reguluje nabídku peněz
- stanoví podmínky poskytování úvěrů
- dohlíží na činnost KB
- plní emisní funkci, výsadní právo vydávat bankovky
- spravuje měnové rezervy státu
- reguluje měnové kurzy
- plní funkci „banky bank“ a věřitele poslední instance
Nejdůležitější úkol je stabilita měny, nabídka peněz a regulace úvěrové aktivity komerčních bank.
Centrální banka je bankou bank tím, že komer. banky do ní ukládají rezervy a mohou si od ní vypůjčit.
Nástroje CB k ovlivňování nabídky peněz a k regulaci úvěrových aktivit bank
1./ PMR: zákonné rezervy bank u CB, snížení PMR – zvyšuje bankám možnosti úvěrování klientů
2./ Operace na volném trhu :
- nákupy a prodeje CP ve vztahu ke KB, firmám a jiným subjektům (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nabídku peněz v oběhu a naopak)
- tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3./ Změny diskontní sazby :
- diskontní sazba je úroková sazba na pŮjčky CB komerčním bankám
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB-y i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
2./ Operace na volném trhu :
- nákupy a prodeje CP ve vztahu ke KB, firmám a jiným subjektům (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nabídku peněz v oběhu a naopak)
- tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3./ Změny diskontní sazby :
- diskontní sazba je úroková sazba na pŮjčky CB komerčním bankám
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB-y i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
Struktura bankovního systému
- bankovní soustava je základem finančního systému v tržní ekonomice
- bankovní systém je v tržních ekonomikách dvoustupňový
- skládá se zpravidla z centrální banky (jedna) a komerčních bank (větší počet), specializovaných finančních institucí (hypoteční, stavební spořitelny..)
- bankovní systém je v tržních ekonomikách dvoustupňový
- skládá se zpravidla z centrální banky (jedna) a komerčních bank (větší počet), specializovaných finančních institucí (hypoteční, stavební spořitelny..)
Typy bankovních operací
- Aktivní operace: poskytování úvěrů
- Pasivní operace: přijímání vkladů, emise vlastních akcií a CP
- Neutrální operace: (zprostředkovatelské operace) převody, služby, dokumentární platby...
- Pasivní operace: přijímání vkladů, emise vlastních akcií a CP
- Neutrální operace: (zprostředkovatelské operace) převody, služby, dokumentární platby...
Bankovní kreace peněz (multiplikace depozit)
Bankovní peníze (depozitní, žirové) mají podobu účetního zápisu a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami. Rozdíl mezi vklady a rezervami možno použít k poskytování úvěrů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Př.: PMR 10 %
Účetní zůstatek PMR úvěr-půjčím
100.- 10.- 90.-
90.- 9.- 81.-
81.- 8,1 72,9
72,9
....
1000.- 100.-
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Př.: PMR 10 %
Účetní zůstatek PMR úvěr-půjčím
100.- 10.- 90.-
90.- 9.- 81.-
81.- 8,1 72,9
72,9
....
1000.- 100.-
Funkce komerčních bank
- KB fungují jako finanční zprostředkovatelé
- Přijímají vklady a poskytují úvěry
- Mají ze zákona povinnost udržovat jen částečné rezervy a to jim umožňuje vytvářet nové peníze, multiplikací, které dále půjčují
- Přijímají vklady a poskytují úvěry
- Mají ze zákona povinnost udržovat jen částečné rezervy a to jim umožňuje vytvářet nové peníze, multiplikací, které dále půjčují
Úloha Centrální banky
Nejdůležitější úkol je zajišťování stability měny, regulace nabídky peněz a úvěrových aktivit KB, dále provádí:
- stanoví podmínky poskytování úvěrů
- dohlíží na činnost KB
- plní emisní funkci
- spravuje měnové rezervy státu
- reguluje měnové kurzy
- plní funkci „banky bank“ a věřitele poslední instance
- stanoví podmínky poskytování úvěrů
- dohlíží na činnost KB
- plní emisní funkci
- spravuje měnové rezervy státu
- reguluje měnové kurzy
- plní funkci „banky bank“ a věřitele poslední instance
Nástroje CB k ovlivňování nabídky peněz a k regulaci úvěrových aktivit KB
1. PMR .. zákonné rezervy bank u CB, snížení PMR –> zvyšuje bankám možnosti úvěrování klientů
2. Operace na volném trhu .. nákupy/prodeje CP (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nebídku peněz v oběhu a naopak), tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3. Změny diskontní sazby:
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
2. Operace na volném trhu .. nákupy/prodeje CP (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nebídku peněz v oběhu a naopak), tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3. Změny diskontní sazby:
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
Struktura bankovního systému
- bankovní soustava je základem finančního systému v tržní ekonomice
- bankovní systém je v tržních ekonomikách dvoustupňový
- skládá se zpravidla z CB, KB, a specializovaných finančích institucí (hypoteční, stavební spořitelny...)
- bankovní systém je v tržních ekonomikách dvoustupňový
- skládá se zpravidla z CB, KB, a specializovaných finančích institucí (hypoteční, stavební spořitelny...)
MONETARISTICKÉ POJETÍ ROVNOVÁHY NA TRHU PENĚZ
- nabídka i poptávka jsou málo závislé na vývoji úrokové míry
- úroková míra zde plní úlohu alternativní ceny současné spotřeby a její úlohou je vyrovnávat nabídku a poptávku po zapůjčitelných fondech
- nelze regulovat vývoj úrokové míry pomocí změn množství peněz v oběhu
- snížení úrokové míry pomocí zvýšení nabídky peněz je pouze krátkodobé vede k růstu poptávky po úsporách, a tím k opětovnému růstu úrokové míry
- z dlouhodobého hlediska se reálná úroková míra vyvíjí na základě mezního fyzického produktu kapitálu a nominálně se sleduje míra inflace (při relativně nízké míře inflace se nominální úroková míra rovná reálné úrokové míře plus míře inflace)
- úroková míra zde plní úlohu alternativní ceny současné spotřeby a její úlohou je vyrovnávat nabídku a poptávku po zapůjčitelných fondech
- nelze regulovat vývoj úrokové míry pomocí změn množství peněz v oběhu
- snížení úrokové míry pomocí zvýšení nabídky peněz je pouze krátkodobé vede k růstu poptávky po úsporách, a tím k opětovnému růstu úrokové míry
- z dlouhodobého hlediska se reálná úroková míra vyvíjí na základě mezního fyzického produktu kapitálu a nominálně se sleduje míra inflace (při relativně nízké míře inflace se nominální úroková míra rovná reálné úrokové míře plus míře inflace)
KEYNESOVSKÉ POJETÍ ROVNOVÁHY NA TRHU PENĚZ
- vývoj lze ovlivňovat změnami množství peněz v oběhu
- pohybuje-li se úroková míra hluboko pod dlouhodobě „normální úrokovou mírou“, nelze dále snižovat zvyšováním množství peněz v oběhu, protože prudce roste spekulační poptávka po penězích
- ekonomické subjekty spekulující s cennými papíry (obligacemi) očekávají, že úroková míra začne růst a přecházejí od držby obligací k držbě peněz. Toto se v keynesovské literatuře označuje jako past likvidity.
- pohybuje-li se úroková míra hluboko pod dlouhodobě „normální úrokovou mírou“, nelze dále snižovat zvyšováním množství peněz v oběhu, protože prudce roste spekulační poptávka po penězích
- ekonomické subjekty spekulující s cennými papíry (obligacemi) očekávají, že úroková míra začne růst a přecházejí od držby obligací k držbě peněz. Toto se v keynesovské literatuře označuje jako past likvidity.
NABÍDKA PENĚZ V KEYNESOVSKÉM POJETÍ
- množství peněz v oběhu není závislé pouze na opatřeních vlády a centrální banky
- uznávají významnou závislost mezi nominálním HDP a množstvím peněz v oběhu, ale příčinný vztah mezi nominálním HDP a nabídkou peněz chápou obráceně než monetaristé ( vláda nemůže dost dobře určovat v keynesovském pojetí množství peněz v oběhu, může ho pouze prostřednictvím změn monetární báze ovlivňovat)
- nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu
- kladou důraz na úlohu poptávky ekonomických subjektů po úvěru
- nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší
- uznávají významnou závislost mezi nominálním HDP a množstvím peněz v oběhu, ale příčinný vztah mezi nominálním HDP a nabídkou peněz chápou obráceně než monetaristé ( vláda nemůže dost dobře určovat v keynesovském pojetí množství peněz v oběhu, může ho pouze prostřednictvím změn monetární báze ovlivňovat)
- nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu
- kladou důraz na úlohu poptávky ekonomických subjektů po úvěru
- nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší
Rovnováha na trhu peněz
nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně s úrokovou sazbou rovnováhu na trhu peněz. Ta je úzce spjata s tvorbou zdrojů v ekonomice a s mírou jejich využití, nabídka peněz je ve značné míře ovlivňována peněžní politikou vlády a centrální banky.
MONETARISTICKÉ POJETÍ NABÍDKY PENĚZ
- nabídka peněz je chápana jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
Nabídka peněz v keynesovském pojetí
V tomto pojetí není množství peněz v oběhu závislé pouze na opatřeních vlády a centrální banky. Vláda nemůže dost dobře určovat množství peněz v oběhu, může ho pouze ovlivňovat prostřednictvím změn monetární báze.
Keynesovci nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu. Při určování množství peněz v oběhu kladou důraz na úlohu poptávky po úvěru.
Nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší.
Keynesovci nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu. Při určování množství peněz v oběhu kladou důraz na úlohu poptávky po úvěru.
Nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší.
Nabídka peněz
v moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem. Tyto peníze mají buď podobu papírového oběživa a mincí, nebo zápisů na bankovních účtech či v pamětích počítačů.
Smysl a způsoby ovlivňování nabídky peněz
V moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem.
Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Vývoj nabídky je závislý i na vývoji úrokových sazeb s nimiž je spojena tzv.úvěrová kreace peněz.
Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezerv.
Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Vývoj nabídky je závislý i na vývoji úrokových sazeb s nimiž je spojena tzv.úvěrová kreace peněz.
Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezerv.
Monetaristické pojetí nabídky peněz
V tomto pojetí je nabídka peněz chápána jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky. Tyto orgány mohou určovat a měnit kupní sílu peněžní jednotky. Prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích. Nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Plnohodnotné peníze a peníze s nuceným oběhem
Před 2500 lety raženy měděné, stříbrné a zlaté mince, jejich hodnota byla založena na hodnotě mincovního kovu.
S vývojem tržní ekonomiky začaly být nahrazovány papírovými penězi. Ty měly zpočátku podobu bankovek krytých zlatem.
Další formou byly státovky, které vydávaly státy ke krytí svých výdajů, nebyly kryty zlatem a nebyly za zlato směnitelné.
Zlatý standard – neplnohodnotné peníze byly vázány na zlato, které fungovalo v peněžní soustavě v podobě zlatých mincí a prostřednictvím bankovek krytých zlatem a zlato směnitelné.
Ve 30.letech 20.století došlo k Velké deprese – zlaté krytí a směnitelnost papírových peněz za zlato bylo zrušeno.
Na počátku 70.let byla směnitelnost US dolaru za zlato definitivně zrušena, tím skončil tzv.standard zlaté devizy. Tento proces, v němž zlato ztratilo svůj význam pro stabilitu peněžního oběhu a kupní síly peněz bylo označeno jako demonetizace zlata.
S vývojem tržní ekonomiky začaly být nahrazovány papírovými penězi. Ty měly zpočátku podobu bankovek krytých zlatem.
Další formou byly státovky, které vydávaly státy ke krytí svých výdajů, nebyly kryty zlatem a nebyly za zlato směnitelné.
Zlatý standard – neplnohodnotné peníze byly vázány na zlato, které fungovalo v peněžní soustavě v podobě zlatých mincí a prostřednictvím bankovek krytých zlatem a zlato směnitelné.
Ve 30.letech 20.století došlo k Velké deprese – zlaté krytí a směnitelnost papírových peněz za zlato bylo zrušeno.
Na počátku 70.let byla směnitelnost US dolaru za zlato definitivně zrušena, tím skončil tzv.standard zlaté devizy. Tento proces, v němž zlato ztratilo svůj význam pro stabilitu peněžního oběhu a kupní síly peněz bylo označeno jako demonetizace zlata.
Faktory určující poptávku po penězích
Tři základní motivy preference likvidity:
Transakční motiv – vzniká na základě přímé závislosti poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP. Vychází z nutnosti zajišťovat penězi existující směnné akty či transakce v ekonomice. Je přímo úměrně závislý na množství statků a služeb a na jejich cenách
Opatrnostní motiv – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy neočekávaných událostí, které vyžadují finanční zdroje.
Finanční motiv – peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství a jejich údržba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství
Poptávka po penězích je souhrnem transakční poptávky a finanční poptávky po penězích.
Transakční motiv – vzniká na základě přímé závislosti poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP. Vychází z nutnosti zajišťovat penězi existující směnné akty či transakce v ekonomice. Je přímo úměrně závislý na množství statků a služeb a na jejich cenách
Opatrnostní motiv – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy neočekávaných událostí, které vyžadují finanční zdroje.
Finanční motiv – peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství a jejich údržba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství
Poptávka po penězích je souhrnem transakční poptávky a finanční poptávky po penězích.
Peníze
• jsou zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry hodnoty čili zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Toto aktivum musí být přijímáno všemi ekonomickými subjekty.
• mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady.
Peníze v tržní ekonomice plní 3 funkce:
1. prostředek směny – schopnost peněz zprostředkovávat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků
2. zúčtovací jednotka – schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv
3. uchovatel hodnoty – peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, můžeme si je odložit a nákupy uskutečnit později
Kvazipeníze – jsou např.dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných papírů, zejména obligací.
• mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady.
Peníze v tržní ekonomice plní 3 funkce:
1. prostředek směny – schopnost peněz zprostředkovávat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků
2. zúčtovací jednotka – schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv
3. uchovatel hodnoty – peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, můžeme si je odložit a nákupy uskutečnit později
Kvazipeníze – jsou např.dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných papírů, zejména obligací.
Nominální a reálný hrubý domácí produkt
Vyjadřujeme – li HDP či HND v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP či HND (totéž platí i u všech ostatních ukazatelů). Tyto ukazatele však mají dobrou vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V období vysoké inflace, či deflace je třeba tyto ukazatele o důsledky změn cenové hladiny očistit.
K očistění makroekonomických ukazatelů typu HDP se používají cenové indexy, které ukazují míru změn cenové hladiny v čase.
Nejvýznamnější z nich jsou:
index spotřebitelských cen – odráží cenový vývoj koše spotřebních statků a služeb (týká se tedy v zásadě vývoje cen u spotřeby domácností)
index cen výrobců - zahrnuje řadu položek s kterými obchodují firmy (je
mnohem širší než index spotřebitelských cen)
a tzv. deflátor HDP - odráží změny cen všech statků a služeb na trhu (čím je
zahrnuto více cen, tím je obtížnější ho zkonstruovat)
Očištěné ukazatele označujeme jako reálné ukazatele – jsou vyjádřeny v stálých cenách čili cenách vztažených k určitému výchozímu roku.
K očistění makroekonomických ukazatelů typu HDP se používají cenové indexy, které ukazují míru změn cenové hladiny v čase.
Nejvýznamnější z nich jsou:
index spotřebitelských cen – odráží cenový vývoj koše spotřebních statků a služeb (týká se tedy v zásadě vývoje cen u spotřeby domácností)
index cen výrobců - zahrnuje řadu položek s kterými obchodují firmy (je
mnohem širší než index spotřebitelských cen)
a tzv. deflátor HDP - odráží změny cen všech statků a služeb na trhu (čím je
zahrnuto více cen, tím je obtížnější ho zkonstruovat)
Očištěné ukazatele označujeme jako reálné ukazatele – jsou vyjádřeny v stálých cenách čili cenách vztažených k určitému výchozímu roku.
Potenciální a skutečný hrubý domácí produkt
Potenciální produkt – „národní produkt“ vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, které má národní hospodářství k dispozici.
Potenciální produkt odráží dlouhodobě udržitelnou úroveň HDP při využití všech ekonomických zdrojů (nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů).
Jestliže však vypočteme skutečný HDP pomocí produktové nebo důchodové metody, zjistíme, že se zpravidla bude od našeho potenciálního HDP odlišovat.
Je-li skutečný HDP nižší než potenciální, znamená to, že by s existujícími zdroji mohla ekonomika vytvářet více statků a služeb pro finální spotřebu. Naopak, je-li skutečný produkt vyšší než potenciální, jsou ekonomické zdroje přetěžovány a hrozí nebezpečí inflace. Za optimální vývoj z hlediska národního hospodářství je možné považovat stav, kdy se skutečný a potenciální HDP shodují. Proto také hospodářská politika vlád vyspělých zemí usiluje o co největší přiblížení skutečného HDP k potenciálnímu.
Potenciální produkt odráží dlouhodobě udržitelnou úroveň HDP při využití všech ekonomických zdrojů (nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů).
Jestliže však vypočteme skutečný HDP pomocí produktové nebo důchodové metody, zjistíme, že se zpravidla bude od našeho potenciálního HDP odlišovat.
Je-li skutečný HDP nižší než potenciální, znamená to, že by s existujícími zdroji mohla ekonomika vytvářet více statků a služeb pro finální spotřebu. Naopak, je-li skutečný produkt vyšší než potenciální, jsou ekonomické zdroje přetěžovány a hrozí nebezpečí inflace. Za optimální vývoj z hlediska národního hospodářství je možné považovat stav, kdy se skutečný a potenciální HDP shodují. Proto také hospodářská politika vlád vyspělých zemí usiluje o co největší přiblížení skutečného HDP k potenciálnímu.
Funkce peněz
Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů.
Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje výroby, dělby práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí.
Vývoj peněz vedl od různých typů zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům. Za zbožové peníze považujeme zvláštní druh statků, které jsou ochotny přijímat za své výrobky všichni lidé v určité oblasti.
Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje výroby, dělby práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí.
Vývoj peněz vedl od různých typů zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům. Za zbožové peníze považujeme zvláštní druh statků, které jsou ochotny přijímat za své výrobky všichni lidé v určité oblasti.
Produktová metoda
Produktová metoda – hlavní složky tvořící HDP
1. osobní údaje na spotřebu: statky dlouhodobého užití
statky krátkodobého užití
služby
2. hrubé soukromé domácí fixní investice firem
investice: změny stavu zásob
fixní investice do bytové výstavby
3. vládní výdaje na nákup
statků a služeb
4. saldo obchodní bilance: hodnota vývozů – hodnota dovozů
(čisté vývozy)
1. osobní údaje na spotřebu: statky dlouhodobého užití
statky krátkodobého užití
služby
2. hrubé soukromé domácí fixní investice firem
investice: změny stavu zásob
fixní investice do bytové výstavby
3. vládní výdaje na nákup
statků a služeb
4. saldo obchodní bilance: hodnota vývozů – hodnota dovozů
(čisté vývozy)
Důchodová metoda
Důchodová metoda – důchody či náklady jako zdroje hrubého národního důchodu(HND)
Důchody či náklady na nákup výrobních činitelů:
1.Mzdy a platy
2. Renta
3. Čistý úrok
4. Zisky
Položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů
1.Odpisy
2. Nepřímé daně z podnikání
Důchody či náklady na nákup výrobních činitelů:
1.Mzdy a platy
2. Renta
3. Čistý úrok
4. Zisky
Položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů
1.Odpisy
2. Nepřímé daně z podnikání
HDP, HND
HDP či HND jsou základem soustavy národních účtů, která slouží jako základ zjišťování výkonnosti ekonomik jednotlivých zemí podle doporučení OSN.
Systém národních účtů umožňuje srovnávat makroekonomické ukazatele jednotlivých zemí.
Další používané ukazatele:
- HDP na jednoho obyvatele
- ND na jednoho obyvatele
* osobní důchod – všechny důchody před zdaněním, které získávají domácnosti
* disponibilní důchod – získáme jej, když od osobního důchodu odečteme daně z osobních příjmů
Při měření makroekonomických veličin vzniká problém, který je nutno vyřešit. Všechny ukazatele je možné konstruovat pouze jako peněžní ukazatele, musíme tedy vycházet z existujících cen statků a služeb.Ceny se však mění, a tak velikost makroekonomických ukazatelů ovlivňuje sám vývoj cen či přesněji cenové hladiny. Z hlediska upokojování potřeb a vývoje výkonnosti národního hospodářství nás však zajímá, jaké bylo skutečné množství statků a služeb, jimiž ekonomika v daném období disponovala. Proto je třeba určitým způsobem vyloučit vliv změn cenové hladiny spojený s inflací či deflací na makroekonomické ukazatele.
Systém národních účtů umožňuje srovnávat makroekonomické ukazatele jednotlivých zemí.
Další používané ukazatele:
- HDP na jednoho obyvatele
- ND na jednoho obyvatele
* osobní důchod – všechny důchody před zdaněním, které získávají domácnosti
* disponibilní důchod – získáme jej, když od osobního důchodu odečteme daně z osobních příjmů
Při měření makroekonomických veličin vzniká problém, který je nutno vyřešit. Všechny ukazatele je možné konstruovat pouze jako peněžní ukazatele, musíme tedy vycházet z existujících cen statků a služeb.Ceny se však mění, a tak velikost makroekonomických ukazatelů ovlivňuje sám vývoj cen či přesněji cenové hladiny. Z hlediska upokojování potřeb a vývoje výkonnosti národního hospodářství nás však zajímá, jaké bylo skutečné množství statků a služeb, jimiž ekonomika v daném období disponovala. Proto je třeba určitým způsobem vyloučit vliv změn cenové hladiny spojený s inflací či deflací na makroekonomické ukazatele.
Konstrukce a vypovídací schopnost HDP a HNP
Hrubý domácí produkt (HDP) je celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu, nebo cizinci.
Ukazatel HDP je používán převážně v západní Evropě(výrobní faktory jsou práce, půda, kapitál, v moderním chápání i podnikatelství).
V Severní Americe je preferován hrubý národní produkt (HNP), který vyjadřuje hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země, nebo v zahraničí.
Existují 2 metody zjišťování výkonnosti ekonomiky:
pro HDP – zbožová neboli produktová metoda
- sečtená hodnota všech finálních statků a služeb prodávaných firmami
domácnostem, případně veškeré platby domácností firmám za tyto statky a služby
pro HNP – důchodová neboli nákladová metoda
- sečtená hodnota všech důchodů (mzdy, platy, nájemné, renty či úroky)
které jsou z pohledu firem náklady za určité období a přičteny veškeré
zisky firem
Ukazatel HDP je používán převážně v západní Evropě(výrobní faktory jsou práce, půda, kapitál, v moderním chápání i podnikatelství).
V Severní Americe je preferován hrubý národní produkt (HNP), který vyjadřuje hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země, nebo v zahraničí.
Existují 2 metody zjišťování výkonnosti ekonomiky:
pro HDP – zbožová neboli produktová metoda
- sečtená hodnota všech finálních statků a služeb prodávaných firmami
domácnostem, případně veškeré platby domácností firmám za tyto statky a služby
pro HNP – důchodová neboli nákladová metoda
- sečtená hodnota všech důchodů (mzdy, platy, nájemné, renty či úroky)
které jsou z pohledu firem náklady za určité období a přičteny veškeré
zisky firem
Výkonnost ekonomiky
Výkonnost ekonomiky můžeme zjišťovat produktovou metodou, která sečítá hodnotu všech finálních statků a služeb prodávaných firmami domácnostem, nebo důchodovou metodou, kdy sečítáme všechny důchody vyplácené firmami domácnostem.
Hodnota mezistatků či meziproduktů se do HDP nezapočítává.
Hodnota kapitálových statků se do hodnoty produkce přenáší postupně.
Pro zamezení duplicity byla zavedena metoda přidané hodnoty, tj. vylučujeme veškeré náklady, které mají povahu plateb jiným podnikům a zahrnujeme pouze náklady podniků vynaložené na nákup výrobních činitelů.
Hodnota mezistatků či meziproduktů se do HDP nezapočítává.
Hodnota kapitálových statků se do hodnoty produkce přenáší postupně.
Pro zamezení duplicity byla zavedena metoda přidané hodnoty, tj. vylučujeme veškeré náklady, které mají povahu plateb jiným podnikům a zahrnujeme pouze náklady podniků vynaložené na nákup výrobních činitelů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)