Důsledkem externalit jsou rostoucí výnosy z rozsahu, které mají závažné teoretické a praktické implikace:
• ekonomiky nemusí nezbytně dosáhnout stabilního stavu růstu produktu, ale může být dosaženo vyšší tempo růstu než odpovídá součtu vlivu exogenních faktorů n a ψ
• jsou-li pozitivní externality kapitálových investic do fixního kapitálu velké, pak toto generuje produktivnější podnikatelské a vůbec ekonomické prostředí, což umožňuje „vyhnout se“ klesajícím výnosům z kapitálu. Důsledkem toho je, že zvýšení míry úspor může vyústit v trvalé zvyšování míry růstu průměrné produktivity práce (což neexistovalo v Solowově modelu)
• bohatší země mají ekonomickou výhodu v tom, že se stávají stále bohatšími, zatímco země chudší mají nevýhodu, neboť se pro ně stává problémem rychlejší růst produktu na hlavu; existence mezery v úrovni průměrné produktivity práce nabývá trvalejšího charakteru. Bohatší země si mohou tuto výhodu udržovat nekonečně proto, že vyšší produkce na hlavu generuje vyšší úroveň úspor a tedy i vyšší objem investic než v ostatních zemích.
Chudší země mají rychlejší tempo růstu průměrné produktivity práce než země bohatší a to např. proto, že nemusí financovat nákladný výzkum a vývoj, ale mohou jeho výsledky převzít z vyspělejších zemí. Toto je i myšlenkou Solowa, cílem endogenní teorie je jej doplňovat.
2) Neutrální technologický pokrok a model ekonomického růstu
Technologický pokrok činí efektivnější oba výrobní faktory (K,N), nedochází tedy ke změně marginální míry technologické substituce. Zvýšení efektivnosti použití obou faktorů zachycuje tempo růstu souhrnné (integrální) produktivity, a to bez ohledu na to, zda tento technologický pokrok rozšiřuje nebo nerozšiřuje práci.
Dlouhodobý ekonomický růst je v Solowově modelu determinován exogenně, všechny země světa by měly podle něj konvergovat ke stejné úrovni průměrné produktivity práce, což však nebylo ekonomickým vývojem potvrzeno. Proto vzniká „NOVÁ“ ENDOGENNÍ TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU, v níž je ekonomický růst determinován faktory uvnitř modelu. Předpokladem je, že vědomosti jsou inputem produkce, které mají rostoucí marginální produktivitu, podíl lidského kapitálu má zde větší význam na růstu produktu. P.M.Romer a další vycházejí z toho, že kapitálové investice vytvářejí pozitivní externality: nové procesy a metody vytvořené jedním pracovníkem (nebo skupinou) jsou „absorbovány“ostatními pracovníky,což má podstatný význam pro ekonom. růst.
Dlouhodobý ekonomický růst je v Solowově modelu determinován exogenně, všechny země světa by měly podle něj konvergovat ke stejné úrovni průměrné produktivity práce, což však nebylo ekonomickým vývojem potvrzeno. Proto vzniká „NOVÁ“ ENDOGENNÍ TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU, v níž je ekonomický růst determinován faktory uvnitř modelu. Předpokladem je, že vědomosti jsou inputem produkce, které mají rostoucí marginální produktivitu, podíl lidského kapitálu má zde větší význam na růstu produktu. P.M.Romer a další vycházejí z toho, že kapitálové investice vytvářejí pozitivní externality: nové procesy a metody vytvořené jedním pracovníkem (nebo skupinou) jsou „absorbovány“ostatními pracovníky,což má podstatný význam pro ekonom. růst.
Efekty technologického pokroku jsou:
• dlouhodobá rovnovážná míra růstu potencionálního produktu ve stabilním stavu se rovná součtu tempa růstu technologického poroku rozšiřujícího práci (ψ) plus tempa růstu obyvatelstva (n);
• ve stabilním stavu je kapitálová intenzita rozšířené práce konstantní, produkce na efektivní práci a kapitál na efektivní práci jsou neměnné
• kapitálová intenzita skutečné práce roste tempem růstu technologické změny (ψ)
• ve stabilním stavu roste produkce na obyvatele tempem, které se rovná tempu růstu technologického pokroku (ψ)
Podmínky zlatého pravidla úrovně akumulace kapitálu je dosaženo tehdy, pokud se čistý marginální produkt kapitálu (MPK - d) rovná míře růstu celkové produkce (n + ψ). Reálné mzdy rostou tempem růstu technologického pokroku a ve stabilním stavu tedy i tempem růstu průměrné produktivity práce.
• ve stabilním stavu je kapitálová intenzita rozšířené práce konstantní, produkce na efektivní práci a kapitál na efektivní práci jsou neměnné
• kapitálová intenzita skutečné práce roste tempem růstu technologické změny (ψ)
• ve stabilním stavu roste produkce na obyvatele tempem, které se rovná tempu růstu technologického pokroku (ψ)
Podmínky zlatého pravidla úrovně akumulace kapitálu je dosaženo tehdy, pokud se čistý marginální produkt kapitálu (MPK - d) rovná míře růstu celkové produkce (n + ψ). Reálné mzdy rostou tempem růstu technologického pokroku a ve stabilním stavu tedy i tempem růstu průměrné produktivity práce.
Zvýšené tempo růstu obyvatelstva
Pro určení podílu mezd a zisku v produktu na obyvatele vycházíme z toho, že v podmínkách dokonalé konkurence je míra zisku rovna marginálnímu produktu kapitálu a reálná mzdová sazba je rovna marginálnímu produktu práce. Potom produkt na jednoho obyvatele se musí rovnat součtu reálné mzdy na jednoho obyvatele a podílu zisku na obyvatele Jakmile ekonomika dosáhne stabilního stavu, je rozdělení produktu na obyvatele na mzdy na obyvatele a zisk na obyvatele konstantní.
Jelikož je akumulace více zdrojů limitována klesajícími výnosy, je hlavní příčinou ekonomického vývoje technologický pokrok. Solow tvrdí, že podíl technologického pokroku na růstu produktivity práce je 87,5%. proto analyzuje dva přístupy:
1) Solowův model dlouhodobého růstu s technologickým pokrokem rozšiřujícím práci
Množství pracovního inputu poskytovaného pracovníky (N) má tendenci se v čase zvyšovat v důsledku růstu vědomostí a znalostí pracovníků, lepšího vzdělání, kvalifikace, zkušeností apod. Takto nabytý input se nazývá efektivní pracovní input: Ne=N.κ; jednotka rozšířené práce je tak ekvivalentní více než jedné jednotce práce skutečné.
Jelikož je akumulace více zdrojů limitována klesajícími výnosy, je hlavní příčinou ekonomického vývoje technologický pokrok. Solow tvrdí, že podíl technologického pokroku na růstu produktivity práce je 87,5%. proto analyzuje dva přístupy:
1) Solowův model dlouhodobého růstu s technologickým pokrokem rozšiřujícím práci
Množství pracovního inputu poskytovaného pracovníky (N) má tendenci se v čase zvyšovat v důsledku růstu vědomostí a znalostí pracovníků, lepšího vzdělání, kvalifikace, zkušeností apod. Takto nabytý input se nazývá efektivní pracovní input: Ne=N.κ; jednotka rozšířené práce je tak ekvivalentní více než jedné jednotce práce skutečné.
Zvýšení míry národních úspor
zvyšuje jen úroveň výstupu při stálém stavu. Nejdříve dočasně zvýší míru růstu Y* nad tempo růstu obyvatelstva (n) a dlouhodobě trvale zvýší úroveň průměrné produktivity práce (q), jakož i zvýší koeficient kapitálové intenzity (k). V novém stabilním stavu se však opět (při vyšší míře úspor) míra růstu Y* rovná míře růstu pracovních sil (n): tempo růstu průměrné produktivity práce se v novém stabilním stavu nemění.
- tempo růstu výstupu je exogenní veličinou =n nezávislou na míře úspor s
- tempo růstu důchodu na hlavu při stálém stavu je určeno tempem techn. pokroku a tempa růstu obyv.
- Dle této teorie chudé země jsou chudé protože mají míň kapitálu, budou li stejně spořit a mít přístup k stejné technologii nakonec dostihnou bohaté země.
-
Optimální růst Y* je tempo růstu, které vyrovnává oběti podstoupené obyvatelstvem tím, že na jedné straně v přítomném období více spoří a vznikají tak náklady akumulace kapitálu, a přínosy (užitek) v podobě zvýšení spotřebního životního standardu v budoucnosti na straně druhé. Spotřebitelé posuzují dlouhodobou reálnou úrokovou sazbu. Stabilní stav s nejvyšší spotřebou na obyvatele se nazývá zlatým pravidlem úrovně kapitálu, marginální produkt kapitálu je pak roven součtu tempa růstu pracovních sil (n) a míry opotřebení kapitálu (d).
Zvýšené tempo růstu obyvatelstva vyžaduje nový kapitál a tedy vyšší úspory na vybavení nově příchozích pracovníků, v důsledku toho klesá kapitálová intenzita a s tím i klesá průměrná produktivita práce.
- tempo růstu výstupu je exogenní veličinou =n nezávislou na míře úspor s
- tempo růstu důchodu na hlavu při stálém stavu je určeno tempem techn. pokroku a tempa růstu obyv.
- Dle této teorie chudé země jsou chudé protože mají míň kapitálu, budou li stejně spořit a mít přístup k stejné technologii nakonec dostihnou bohaté země.
-
Optimální růst Y* je tempo růstu, které vyrovnává oběti podstoupené obyvatelstvem tím, že na jedné straně v přítomném období více spoří a vznikají tak náklady akumulace kapitálu, a přínosy (užitek) v podobě zvýšení spotřebního životního standardu v budoucnosti na straně druhé. Spotřebitelé posuzují dlouhodobou reálnou úrokovou sazbu. Stabilní stav s nejvyšší spotřebou na obyvatele se nazývá zlatým pravidlem úrovně kapitálu, marginální produkt kapitálu je pak roven součtu tempa růstu pracovních sil (n) a míry opotřebení kapitálu (d).
Zvýšené tempo růstu obyvatelstva vyžaduje nový kapitál a tedy vyšší úspory na vybavení nově příchozích pracovníků, v důsledku toho klesá kapitálová intenzita a s tím i klesá průměrná produktivita práce.
Zvýšení tempa růstu obyvatelstva
kde
s.q .... hrubé národní úspory na pracovníka
n.k ... úspory na kapitálové vybavení nově příchozích pracovních sil (úspory rozšiřující K)
d.k ... úspory na nahrazení opotřebovaného kapitálu
úspory nad (n+d)k vedou ke zvýšení kapitálové vybavenosti všech pracovníků, jsou to tzv. úspory prohlubující kapitál. Ve stabilním stavu je ∆k=0, K tedy roste stejným tempem, rovnice akumulace K je pak: s.q=(n+d).k; ∆q=0, pak k=n=y*. Pokud bude: s.q > (n+d).k ; k < k* k se bude zvyšovat a přibližovat k* a naopak
Ekonomika konverguje ke stabilnímu (stálému) stavu, jako stavu dlouhodobého rovnovážného růstu, který se rovná tempu růstu obyvatelstva.
Závěr neoklasické teorie růstu
Rozdíl ve sklonu k úsporám mezi zeměmi vyúsťuje do rozdílu úrovně průměrných produktivit práce a tedy i životního standardu. Země s vyšší mírou úspor má vyšší koeficient kapitálové intenzity pro jejíž udržení musí věnovat vyšší podíl produktu na akumulaci kapitálu, který musí zároveň nahrazovat větší část amortizované zásoby kapitálu. Pokud však mají země stejnou míru růstu obyvatelstva, bylo by tempo růstu potencionální produktu stejné u obou zemí bez ohledu na výši jejich sklonu k úsporám a akumulaci kapitálu.
s.q .... hrubé národní úspory na pracovníka
n.k ... úspory na kapitálové vybavení nově příchozích pracovních sil (úspory rozšiřující K)
d.k ... úspory na nahrazení opotřebovaného kapitálu
úspory nad (n+d)k vedou ke zvýšení kapitálové vybavenosti všech pracovníků, jsou to tzv. úspory prohlubující kapitál. Ve stabilním stavu je ∆k=0, K tedy roste stejným tempem, rovnice akumulace K je pak: s.q=(n+d).k; ∆q=0, pak k=n=y*. Pokud bude: s.q > (n+d).k ; k < k* k se bude zvyšovat a přibližovat k* a naopak
Ekonomika konverguje ke stabilnímu (stálému) stavu, jako stavu dlouhodobého rovnovážného růstu, který se rovná tempu růstu obyvatelstva.
Závěr neoklasické teorie růstu
Rozdíl ve sklonu k úsporám mezi zeměmi vyúsťuje do rozdílu úrovně průměrných produktivit práce a tedy i životního standardu. Země s vyšší mírou úspor má vyšší koeficient kapitálové intenzity pro jejíž udržení musí věnovat vyšší podíl produktu na akumulaci kapitálu, který musí zároveň nahrazovat větší část amortizované zásoby kapitálu. Pokud však mají země stejnou míru růstu obyvatelstva, bylo by tempo růstu potencionální produktu stejné u obou zemí bez ohledu na výši jejich sklonu k úsporám a akumulaci kapitálu.
Přizpůsobovací proces
Přizpůsobovací proces, kde se ekonomika přesouvá z počáteční vybavenosti K ke stálému stavu. Klíčový prvek je míra úspor a investic ve vztahu k míře znehodnocení a růstu obyv. Pokud úspory sy převyšují množství nutné k udržení konstantní vybavenosti práce kapitálem, tato vybavenost roste. Jeli sy vyšší než (n+d)k ,k se musí zvyšovat a ekonomika se posouvá směrem doprava. Úspory v bodě A jsou vyšší než investice potřebné k udržení konstantního k odpovídajícího bodu B, a k roste jak ukazují šipky. Přizpůsobovací proces se zastaví v C, kde je dosaženo vybaví kapitálem k*, kde úspory a investice odpovídají přesně investičnímu požadavku. Je dosaženo stálého stavu. k a y jsou konstantní.protože důchod na hlavu je konst, roste agregátní důchod stejným tempem jako obyv., tempem n. Tempo růstu ve stálém stavu není ovlivněno mírou úspor.
Úsporová fce (sy) udává při každé kapitálové vybavenosti práce tu část důchodu, která je uspořena. Přímka (d+n)k vyjadřuje, kolik investic je třeba k udržení konst.vybavenosti práce kapitálem. Při nízké vybavenosti práce kapitálem jsou úspory vyšší než tento investiční požadavek a výstup na hlavu roste. Naopak při vysoké vybavenosti, jsou úspory nižší a proto kapitál na hlavu klesá. Kapitál.vybavenost ve stálém stavu je rovna k*, v tomto bodě úspory postačují přesně k tomu, aby kapitál.vybavenost práce zůstala konstantní.
Úsporová fce (sy) udává při každé kapitálové vybavenosti práce tu část důchodu, která je uspořena. Přímka (d+n)k vyjadřuje, kolik investic je třeba k udržení konst.vybavenosti práce kapitálem. Při nízké vybavenosti práce kapitálem jsou úspory vyšší než tento investiční požadavek a výstup na hlavu roste. Naopak při vysoké vybavenosti, jsou úspory nižší a proto kapitál na hlavu klesá. Kapitál.vybavenost ve stálém stavu je rovna k*, v tomto bodě úspory postačují přesně k tomu, aby kapitál.vybavenost práce zůstala konstantní.
zvýšení míry úspor
Vlivem zvýšení míry úspor v krátkém období roste tempo růstu výstupu, v dlouhém období tempo růstu výstupu vede k nárůstu dlouhodobé úrovně kapitálu a výstupu na hlavu .
Zvýšení míry úspor (s´y) má za následek, e při každé vybavenosti práce kapitálem je uspořena větší část výstupu. V počátečním stálém stavu úspory převyšují investiční požadavek, vybavenost práce kapitálem se zvětšuje. Dokud není dosaženo bodu C´ zvýšení míry úspor zvyšuje důchod stálého stavu na hlavu. Tempo růstu se zvyšuje pouze při přechodu z C do C´, tam se pak ekonomika vrátí na původní tempo růstu při stálém stavu n.
Zvýšení tempa růstu obyvatelstva n natočí přímku (n+d)k doleva nahoru
Úpravami získáme rovnici: ∆K/N = s.q – d.k, kde velikost přírůstku kapitálu na pracovníka závisí na velikosti produkce na pracovníka (q) a sklonu k úsporám (s) snížené o objem kapitálu na 1 pracovníka (k) a míru amortizace (d). Za předpokladu, že obyvatelstvo (pracovní síla) roste konstantním tempem (n), který je determinován exogenními faktory, získáme rovnici akumulace kapitálu, resp. adekvátní tvorby kapitálu: ∆k = s.q – (n + d).k
Zvýšení míry úspor (s´y) má za následek, e při každé vybavenosti práce kapitálem je uspořena větší část výstupu. V počátečním stálém stavu úspory převyšují investiční požadavek, vybavenost práce kapitálem se zvětšuje. Dokud není dosaženo bodu C´ zvýšení míry úspor zvyšuje důchod stálého stavu na hlavu. Tempo růstu se zvyšuje pouze při přechodu z C do C´, tam se pak ekonomika vrátí na původní tempo růstu při stálém stavu n.
Zvýšení tempa růstu obyvatelstva n natočí přímku (n+d)k doleva nahoru
Úpravami získáme rovnici: ∆K/N = s.q – d.k, kde velikost přírůstku kapitálu na pracovníka závisí na velikosti produkce na pracovníka (q) a sklonu k úsporám (s) snížené o objem kapitálu na 1 pracovníka (k) a míru amortizace (d). Za předpokladu, že obyvatelstvo (pracovní síla) roste konstantním tempem (n), který je determinován exogenními faktory, získáme rovnici akumulace kapitálu, resp. adekvátní tvorby kapitálu: ∆k = s.q – (n + d).k
Neoklasický růstový model
Pro jednoduchost předpokládáme konstantní tempo růstu pracovní síly ∆N/N a nulový technolog. pokrok ∆A/A,pak produkční fce y=f(k), kde y je výstup na pracovníka a k je kapitál na pracovníka. Fce odpovídá klesajícím výnosům z rozsahu.
Tempo růstu kapitálu je pak proměnlivý člen a je určován úsporami, které závisí na důchodu. Důchod zase závisí na kapitálu, jedná se o vzájemně závislý systém, kde růst K závisí prostřednictvím úspor a důchodu na kapitálové zásobě.
Systém při stálém stavu
Nemění li se při dané technologii K na hlavu nemění se ani výstup na hlavu, aby však K na hlavu zůstal stejný při růstu obyv. musí K růst stejným tempem jako populace (∆Y/Y=∆N/N=∆K/K=n a ∆A/A= 0 pak rovnice produkční fce platí a udává množství výstupu na hlavu y*)
Úspory a růst kapitálu
V uzavřené ekonomice bez vládního sektoru se I=S, abychom dostali přírůstek K, musíme od něj odečíst jeho znehodnocení (konstantní d). Předpokládáme-li, že úspory rostou konstantním tempem na důchodu, pak ∆K=sY-dK, jestliže ∆K/K=n, pak sY=(n+d)K, kde rovnice říká, že ve stálém stavu dostačují úspory právě k tomu, aby zabezpečily investice ke kompenzaci znehodnocení (dK) a k vybavení nových příslušníků prac. síly kapitálem(nK). Kdyby byly úspory vyšší, čisté investice by umožnily, aby K na hlavu rostl, což by vedlo k růstu důchodu na hlavu. Naopak kdyby se spořilo méně, K na hlavu by klesal a sním by klesal i důchod na hlavu.
Tempo růstu kapitálu je pak proměnlivý člen a je určován úsporami, které závisí na důchodu. Důchod zase závisí na kapitálu, jedná se o vzájemně závislý systém, kde růst K závisí prostřednictvím úspor a důchodu na kapitálové zásobě.
Systém při stálém stavu
Nemění li se při dané technologii K na hlavu nemění se ani výstup na hlavu, aby však K na hlavu zůstal stejný při růstu obyv. musí K růst stejným tempem jako populace (∆Y/Y=∆N/N=∆K/K=n a ∆A/A= 0 pak rovnice produkční fce platí a udává množství výstupu na hlavu y*)
Úspory a růst kapitálu
V uzavřené ekonomice bez vládního sektoru se I=S, abychom dostali přírůstek K, musíme od něj odečíst jeho znehodnocení (konstantní d). Předpokládáme-li, že úspory rostou konstantním tempem na důchodu, pak ∆K=sY-dK, jestliže ∆K/K=n, pak sY=(n+d)K, kde rovnice říká, že ve stálém stavu dostačují úspory právě k tomu, aby zabezpečily investice ke kompenzaci znehodnocení (dK) a k vybavení nových příslušníků prac. síly kapitálem(nK). Kdyby byly úspory vyšší, čisté investice by umožnily, aby K na hlavu rostl, což by vedlo k růstu důchodu na hlavu. Naopak kdyby se spořilo méně, K na hlavu by klesal a sním by klesal i důchod na hlavu.
HOSPODÁŘSKÉ CYKLY
Vysoká mezera ve výstupu v období recese je provázena výrazným vzestupem míry nezaměstnanosti, tlaky na omezování výroby, poklesy ziskovosti, proto je analýze příčin cyků a nalezení nástrojů k omezení jejich negativních dopadů věnována velká pozornost.
- Okunův zákon: Každý pokles rGNP o 2% oproti PP vyvolá růst nezaměstnanosti o 1%
Hospodářský cyklus dále často souvisí s politickým cyklem, jednotlivé fáze mohou trvat různě dlouho.Vnější příčiny... volby, války,..Vnitřní příčiny... investice, očekávání...
Většina koncepcí využívá k identifikaci příčin vztahu mezi agregátní nabídkou a poptávkou. Většina ekonomů se shoduje, že jádrem koncepce vysvětlující cyklické oscilace je nestabilita investičních výdajů odvozovaná od změn provázejících očekávání vývoje budoucích výnosů – keynesiánská ekonomie proto za hlavní příčinu označuje poptávku.
- Okunův zákon: Každý pokles rGNP o 2% oproti PP vyvolá růst nezaměstnanosti o 1%
Hospodářský cyklus dále často souvisí s politickým cyklem, jednotlivé fáze mohou trvat různě dlouho.Vnější příčiny... volby, války,..Vnitřní příčiny... investice, očekávání...
Většina koncepcí využívá k identifikaci příčin vztahu mezi agregátní nabídkou a poptávkou. Většina ekonomů se shoduje, že jádrem koncepce vysvětlující cyklické oscilace je nestabilita investičních výdajů odvozovaná od změn provázejících očekávání vývoje budoucích výnosů – keynesiánská ekonomie proto za hlavní příčinu označuje poptávku.
Růst, přírodní zdroje a životní prostředí
Limity růstu v 70.letech přinesly obavy, že svět rychle přichází o své přírodní zdroje. Velký rozmach a vysoká úroveň ekonomické činnosti způsobilo,
- že ekonomický růst odčerpává prvky přírodních zdrojů a transformuje je v produkci zboží a služeb
- vedlejším produktem ek. růstu je znečištění prostředí a narušování životní rovnováhy
Na ochranu živ. prostředí se tak vynakládají dodatečné zdroje, které zpomalují ek.růst. Ek růst chápán jako trvale udržitelný ekonomický rozvoj, tedy úroveň a intenzita ek. rozvoje, která nezhoršuje životní prostředí. Není to nulový růst, ale růst, který řeší problémy chudoby a řeší problém reprodukce životního prostředí na Zemi. Předpokládá se, že technolog. pokrok učiní ek. růst méně závislý na přírodních zdrojích a vytvoří nové materiály.
Neoklasický růstový model
standardní neoklasická produkční fce =F(K,N)
speciální forma produkční fce Y*= κ F(K,N), κ je multifaktorová produktivita, měří úroveň používané technologie (Solow 2 exogenní proměnné – míra růstu obyvatelstva, technolog. pokrok),
Je charakterizován konstantní mírou růstu Y, K a N, technolog. pokrokem, vzájemnými vztahy mezi úsporami, akumulací K.
- že ekonomický růst odčerpává prvky přírodních zdrojů a transformuje je v produkci zboží a služeb
- vedlejším produktem ek. růstu je znečištění prostředí a narušování životní rovnováhy
Na ochranu živ. prostředí se tak vynakládají dodatečné zdroje, které zpomalují ek.růst. Ek růst chápán jako trvale udržitelný ekonomický rozvoj, tedy úroveň a intenzita ek. rozvoje, která nezhoršuje životní prostředí. Není to nulový růst, ale růst, který řeší problémy chudoby a řeší problém reprodukce životního prostředí na Zemi. Předpokládá se, že technolog. pokrok učiní ek. růst méně závislý na přírodních zdrojích a vytvoří nové materiály.
Neoklasický růstový model
standardní neoklasická produkční fce =F(K,N)
speciální forma produkční fce Y*= κ F(K,N), κ je multifaktorová produktivita, měří úroveň používané technologie (Solow 2 exogenní proměnné – míra růstu obyvatelstva, technolog. pokrok),
Je charakterizován konstantní mírou růstu Y, K a N, technolog. pokrokem, vzájemnými vztahy mezi úsporami, akumulací K.
TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU
3) neoklasický růstový model (Solow, Lucas)–zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst kapitálového vybavení práce) a technologických změn při vysvětlování růstu potenciálního reálného GNP. Tempo růstu ve stálém stavu je exogenní veličinou a země se stejným tempem vývoje technologií a stejným tempem růstu obyvatelstva nakonec dospějí ke stejnému tempu růstu ve stálém stavu (ačkoliv úrovně důchodu ve stálém stavu budou odlišné).
V souvislosti s ekonomickým růstem je důležitá dynamika vývoje agregátní nabídky a poptávky, která ovlivňuje vztah mezi potencionálním a skutečným produktem. Vzájemná odlišnost tempa růstu může mít přímé dopady na utváření rovnováhy, cenovou hladinu a následně na výkonnost ekonomiky v dalším období.
- zaostáváním tempa růstu AD za vývojem AS dochází k deflaci a zaostávání skutečného výkonu za potencionálním produktem (pokud zároveň nedojde ke zvýšení potencionálního produktu = klasická recese)
- zaostáváním tempa růstu AS za vývojem AD dochází k omezování výkonu a růstu cenové hladiny (slumpflace)
V souvislosti s ekonomickým růstem je důležitá dynamika vývoje agregátní nabídky a poptávky, která ovlivňuje vztah mezi potencionálním a skutečným produktem. Vzájemná odlišnost tempa růstu může mít přímé dopady na utváření rovnováhy, cenovou hladinu a následně na výkonnost ekonomiky v dalším období.
- zaostáváním tempa růstu AD za vývojem AS dochází k deflaci a zaostávání skutečného výkonu za potencionálním produktem (pokud zároveň nedojde ke zvýšení potencionálního produktu = klasická recese)
- zaostáváním tempa růstu AS za vývojem AD dochází k omezování výkonu a růstu cenové hladiny (slumpflace)
HOSPODÁŘSKÉ CYKLY
V dlouhém období předpokládáme plnou zaměstnanost a plné využití kapitálu. V krátkém období skutečná produkce fluktuuje kolem potenciální, dle použití kapitálu a pracovních sil.Urychlí-li se nebo zpomalí ekonomická aktivita, vzniká hospodářský cyklus. Rozdíl mezi skutečným a potencionálním produktem se nazývá mezera výstupu.
Fáze hosp.cyklu:
Recese - pokles rGNP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích (6 měsíců), hluboký pokles = deprese
Dno - rGNP dosahuje minimum
Expanze – růst rGNP (pokud roste rychleji než PP = boom, konjunktura)
Vrchol - rGNP dosahuje maximum
Ekonomická teorie rozlišuje cyklické pohyby s různou periodou a dle délky rozlišuje 3 cykly:
- krátkodobé (tzv. Kitchinovy cykly) 36-40 měsíců, odvozovány z výkyvů v zásobách
- střednědobé (tzv. Junglarovy cykly) s periodou 8-10 let, spojovány s vývojem investic do strojů a zařízení
- dlouhodobé (tzv. Kuznetsovy cykly) 54-60 let, vliv zásadních změn ve vývoji technologií
Fáze hosp.cyklu:
Recese - pokles rGNP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích (6 měsíců), hluboký pokles = deprese
Dno - rGNP dosahuje minimum
Expanze – růst rGNP (pokud roste rychleji než PP = boom, konjunktura)
Vrchol - rGNP dosahuje maximum
Ekonomická teorie rozlišuje cyklické pohyby s různou periodou a dle délky rozlišuje 3 cykly:
- krátkodobé (tzv. Kitchinovy cykly) 36-40 měsíců, odvozovány z výkyvů v zásobách
- střednědobé (tzv. Junglarovy cykly) s periodou 8-10 let, spojovány s vývojem investic do strojů a zařízení
- dlouhodobé (tzv. Kuznetsovy cykly) 54-60 let, vliv zásadních změn ve vývoji technologií
Příčiny zhoršení výkonnosti:
- zhoršená věková a dovednostní struktura pracovní síly,
- zvýšená vládní regulace,
- náklady na odstranění znečištění a na předcházení zločinnosti,
- prudký růst cen ropy během celého období
Prorůstové politiky (dle teorií růstu)
1. snížení rozpočtového deficitu vytlačující soukromé investice a daňovými podněty k růstu investic
2. snížení nadbytečné regulaci,
3. podpora investice do lidského kapitálu, vzdělávání
4. zvýšení investic do infrastruktury,
5. daňové podněty pro výdaje na výzkum a vývoj nových technologií.
TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU
Cílem teorie růstu je vysvětlit faktory určující tempo ůstu v jednotlivých zemích a rozdíly v tempech růstu a důchodech na hlavu mezi jednotlivými zeměmi.
- zvýšená vládní regulace,
- náklady na odstranění znečištění a na předcházení zločinnosti,
- prudký růst cen ropy během celého období
Prorůstové politiky (dle teorií růstu)
1. snížení rozpočtového deficitu vytlačující soukromé investice a daňovými podněty k růstu investic
2. snížení nadbytečné regulaci,
3. podpora investice do lidského kapitálu, vzdělávání
4. zvýšení investic do infrastruktury,
5. daňové podněty pro výdaje na výzkum a vývoj nových technologií.
TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU
Cílem teorie růstu je vysvětlit faktory určující tempo ůstu v jednotlivých zemích a rozdíly v tempech růstu a důchodech na hlavu mezi jednotlivými zeměmi.
TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU
1) Smithovy a Malthusovy klasické modely – popisují ekonomický vývoj za podmínek neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. To má za následek, že pokud, nedochází k technologickým změnám, rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité půdy. Malthusiánská rovnováha nastává, když mzdy poklesnou na existenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníží nabídka práce.
2) Keynesiánská větev moderní teorie růstu (podmínka rovnováhy S=I):
a) Harrodův model – každá odchylka od rovnováhy má tendenci se zvětšovat, proces růstu je tedy nestabilní a pravděpodobnost možného růstu plné zaměstnanosti je velice nízká.
- kapitálový koeficient C=I/dY, který určuje investiční náročnost kapitálového přírůstků důchodu (za předpokladu růstu práce jako exogenního faktoru, konstantního sklonu k úsporám, fixního poměru práce ku kapitálu, přeměny úspor v investice → závislosti investic na spotřebě)
b) Domarův model – aplikuje principy Keynesiánské analýzy z krátkého období na dlouhé, je založen na rozdílu
mezi dvěma efekty každé investice: důchodotvorný efekt (vytváření dodatečných důchodů pomocí multiplikátoru) a kapacitotvorný efekt (zvýšení výrobních kapacit). Je třeba, aby tyto dva efekty byly v rovnováze: růst poptávky způsobený růstem důchodu musí vytvořit dostatečná odbytiště pro zvýšenou nabídku, vytvořenou zvýšením výrobních kapacit (tempo růstu důchodu měří tempem růstu investic).
2) Keynesiánská větev moderní teorie růstu (podmínka rovnováhy S=I):
a) Harrodův model – každá odchylka od rovnováhy má tendenci se zvětšovat, proces růstu je tedy nestabilní a pravděpodobnost možného růstu plné zaměstnanosti je velice nízká.
- kapitálový koeficient C=I/dY, který určuje investiční náročnost kapitálového přírůstků důchodu (za předpokladu růstu práce jako exogenního faktoru, konstantního sklonu k úsporám, fixního poměru práce ku kapitálu, přeměny úspor v investice → závislosti investic na spotřebě)
b) Domarův model – aplikuje principy Keynesiánské analýzy z krátkého období na dlouhé, je založen na rozdílu
mezi dvěma efekty každé investice: důchodotvorný efekt (vytváření dodatečných důchodů pomocí multiplikátoru) a kapacitotvorný efekt (zvýšení výrobních kapacit). Je třeba, aby tyto dva efekty byly v rovnováze: růst poptávky způsobený růstem důchodu musí vytvořit dostatečná odbytiště pro zvýšenou nabídku, vytvořenou zvýšením výrobních kapacit (tempo růstu důchodu měří tempem růstu investic).
3 zvláštní případy:
- past likvidity (vodorovná LM, nekonečně elastická DM)
→ monetární politika je neúčinná
→ maximální účinek fiskální politiky, protože nedochází k vytěsňování investic
- klasický případ (vertikální LM – DM vůbec nezávisí na úrokové sazbě)
→ fiskální politika je úplně neúčinná, protože vede k úplnému vytěsnění soukromých investic
- necitlivost investic na i (vertikální IS)
→ monetární politika je neúčinná, protože nedokáže změnou i ovlivnit agregátní výdaje
Při klasickém tvaru křivek lze efekt vytěsňování soukromých investic (způsobený fiskální politikou) eliminovat monetární akomodací – snížením peněžní nabídky tak, aby se i snížila zpět na úroveň před fiskálním zásahem.
Fiskální a monetární expanze spolu však často souvisí prostřednictvím financování fiskálního schodku emisí peněz = monetizace státního dluhu – může probíhat jak přímo „tištěním peněz na vládní výdaje, tak i nepřímo nákupem státních obligací bankami nebo přímo centrální bankou.
→ monetární politika je neúčinná
→ maximální účinek fiskální politiky, protože nedochází k vytěsňování investic
- klasický případ (vertikální LM – DM vůbec nezávisí na úrokové sazbě)
→ fiskální politika je úplně neúčinná, protože vede k úplnému vytěsnění soukromých investic
- necitlivost investic na i (vertikální IS)
→ monetární politika je neúčinná, protože nedokáže změnou i ovlivnit agregátní výdaje
Při klasickém tvaru křivek lze efekt vytěsňování soukromých investic (způsobený fiskální politikou) eliminovat monetární akomodací – snížením peněžní nabídky tak, aby se i snížila zpět na úroveň před fiskálním zásahem.
Fiskální a monetární expanze spolu však často souvisí prostřednictvím financování fiskálního schodku emisí peněz = monetizace státního dluhu – může probíhat jak přímo „tištěním peněz na vládní výdaje, tak i nepřímo nákupem státních obligací bankami nebo přímo centrální bankou.
25. Teorie hospodářského růstu a hospodářských cyklů
Základním cílem hospodářství je růst jeho výkonnosti neboli zlepšování životního standardu obyvatelstva. Růst výkonnosti je také jedním z kritérií, podle nich je hospodářství posuzováno.
K ekonomickému růstu dochází zvyšováním potencionálního produktu (tj. dlouhodobě udržitelná výše GNP při níž je vysoká zaměstnanost aniž dochází k inflaci). Nejjednodušším vyjádřením je srovnání reálných makroekonomických výstupů (GDP) v jednotlivých obdobích. Absolutní velikost finálního produktu (ekonomická síla) však při posuzování hospodářského růstu nemá vypovídací schopnost. Zlepšování životního standardu nezávisí na celkovém objemu PP (zvyšování kapacit na výrobu zboží a služeb), ale na růstu PP na obyvatele (ekonomické úrovni – tzn. PP musí růst rychleji než populace).
K určení kvality ekonom. růstu, je důležité také popsat zdroje stojící v pozadí růstu potencionálního produktu
- zdroje posouvající hranici výrobních možností, která je odvozena od množství a kvality výrobních faktorů a závisí na kvalitě technologie. Rozlišujeme proto faktory:
- extenzivní (jsou spjaty se zapojováním dodatečných VF)
- intenzivní (představují zvyšování účinnosti VF - technický pokrok, vzdělání, lepší alokace, úspory z rozsahu)
(Vzhledem k omezenosti vstupů se vyspělé ekonomiky orientují právě na růst výkonu založeném na růstu efektivnosti využívání zdrojů a to zaváděním nových technologií.)
K ekonomickému růstu dochází zvyšováním potencionálního produktu (tj. dlouhodobě udržitelná výše GNP při níž je vysoká zaměstnanost aniž dochází k inflaci). Nejjednodušším vyjádřením je srovnání reálných makroekonomických výstupů (GDP) v jednotlivých obdobích. Absolutní velikost finálního produktu (ekonomická síla) však při posuzování hospodářského růstu nemá vypovídací schopnost. Zlepšování životního standardu nezávisí na celkovém objemu PP (zvyšování kapacit na výrobu zboží a služeb), ale na růstu PP na obyvatele (ekonomické úrovni – tzn. PP musí růst rychleji než populace).
K určení kvality ekonom. růstu, je důležité také popsat zdroje stojící v pozadí růstu potencionálního produktu
- zdroje posouvající hranici výrobních možností, která je odvozena od množství a kvality výrobních faktorů a závisí na kvalitě technologie. Rozlišujeme proto faktory:
- extenzivní (jsou spjaty se zapojováním dodatečných VF)
- intenzivní (představují zvyšování účinnosti VF - technický pokrok, vzdělání, lepší alokace, úspory z rozsahu)
(Vzhledem k omezenosti vstupů se vyspělé ekonomiky orientují právě na růst výkonu založeném na růstu efektivnosti využívání zdrojů a to zaváděním nových technologií.)
FORMOVÁNÍ MONETÁRNÍ POLITIKY
Keynesův transmisní mechanismus: M →i→I→Y→zaměstnanost => politika levných peněz
Monetární politiku orientovali jen na pohyb úrokové míry, čímž stimulovali poptávku a investice.
Centr.banka mění svými nástroji nabídku peněz (M),čímž mění i a na to reagují výdaje citlivé na i (investice).
Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude DM na i (při nízké citlivosti vede k velké změně úrokové sazby). Růst výdajů znamená zároveň růst AD, včetně příslušného multiplikačního efektu.
- Problémem, je pokud se ekonomika nachází v blízkosti pasti likvidity, kdy je i tak nízká, že už ji CB nemůže snížit, aby vyvolala stimulaci investic, monetární politika se tak stává neúčinnou (účinná je jen fiskální). Důležitá je tedy citlivost investic na úrokovou míru (nestabilní faktor zatímco spotřební fce je stabilní prvek).
- Tato expanzivní politika však může zvyšovat nezaměstnanost jen pokud není dosaženo plné nezaměstnanosti. Dochází totiž k interakci křivky AD a AS. V podmínkách nevyužitých výr.faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při růstu reálného produktu. Za úrovní potenc.produktu by se pak politika projevila jen v růstu cenové hladiny (dojde k růstu cen VF, který se zastaví až dosáhne úrovně shodné s vzestupem cen) - dlouhodobě jsou peníze neutrální.
Monetární politiku orientovali jen na pohyb úrokové míry, čímž stimulovali poptávku a investice.
Centr.banka mění svými nástroji nabídku peněz (M),čímž mění i a na to reagují výdaje citlivé na i (investice).
Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude DM na i (při nízké citlivosti vede k velké změně úrokové sazby). Růst výdajů znamená zároveň růst AD, včetně příslušného multiplikačního efektu.
- Problémem, je pokud se ekonomika nachází v blízkosti pasti likvidity, kdy je i tak nízká, že už ji CB nemůže snížit, aby vyvolala stimulaci investic, monetární politika se tak stává neúčinnou (účinná je jen fiskální). Důležitá je tedy citlivost investic na úrokovou míru (nestabilní faktor zatímco spotřební fce je stabilní prvek).
- Tato expanzivní politika však může zvyšovat nezaměstnanost jen pokud není dosaženo plné nezaměstnanosti. Dochází totiž k interakci křivky AD a AS. V podmínkách nevyužitých výr.faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při růstu reálného produktu. Za úrovní potenc.produktu by se pak politika projevila jen v růstu cenové hladiny (dojde k růstu cen VF, který se zastaví až dosáhne úrovně shodné s vzestupem cen) - dlouhodobě jsou peníze neutrální.
Dle Friedmana
Dle Friedmana však efekt levých peněz nevede k dlouhodobému cíli:
- efekt cenové hladiny (P→DM →i , když se tak při růstu AD nebude dále zvyšovat nabídka peněz, povede to k růstu úrok.míry, která investiční činnost utlumí (dříve narůstající) AD se opět sníží)
- efekt očekávané inflace (lidé zahrnou inflaci do svých očekávání →DM→i)
- důchodový efekt (Y→DM →i)
Navíc závažnou slabinou monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění.
- vnitřní zpoždění – rozpoznávací, rozhodovací, akční
- vnější zpoždění –prodlení mezi provedením a účinkem opatření
Monetaristé tedy považují změny v AD za odraz především v nabídce peněz. Stabilní nabídka peněz vytváří základ stability AD. Současně předpokládají, že AS je velmi strmá a proto jsou změny v nabídce peněz proměněny pouze v impulsy změn cenové hladiny.
Efekty fiskální a monetární politiky tedy závisí na časovém horizontu a na konkrétních tvarech křivek IS a LM:
- efekt cenové hladiny (P→DM →i , když se tak při růstu AD nebude dále zvyšovat nabídka peněz, povede to k růstu úrok.míry, která investiční činnost utlumí (dříve narůstající) AD se opět sníží)
- efekt očekávané inflace (lidé zahrnou inflaci do svých očekávání →DM→i)
- důchodový efekt (Y→DM →i)
Navíc závažnou slabinou monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění.
- vnitřní zpoždění – rozpoznávací, rozhodovací, akční
- vnější zpoždění –prodlení mezi provedením a účinkem opatření
Monetaristé tedy považují změny v AD za odraz především v nabídce peněz. Stabilní nabídka peněz vytváří základ stability AD. Současně předpokládají, že AS je velmi strmá a proto jsou změny v nabídce peněz proměněny pouze v impulsy změn cenové hladiny.
Efekty fiskální a monetární politiky tedy závisí na časovém horizontu a na konkrétních tvarech křivek IS a LM:
Phillipsova křivka
- podle keynesovců existuje substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností => raná Philipsova křivka
- podle monetaristů – funguje původní Phillipsova křivka jen krátkodobě. Dlouhodobě je křivka založena na
přirozené míře nezaměstnanosti (ta se vyvíjí nezávisle od inflace a křivka je tak vertikální).
FUNGOVÁNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY
Dle Keynese růst vládních výdajů vyvolává zpravidla u firem růst výroby, ale také růst cen. Tyto pohyby však závisí na stupni využití výrobních kapacit (vzdálenosti ekonomiky od potenc.produktu).
Monetaristé státnímu intervencionsimu vyčítá časové zpoždění a efekt vytěsňování soukromých investic (stát se zadlužuje při fiskální expanzi emisí obligací, čímž zvyšuje poptávka po úvěru a rostou úrokové sazby, čím se investiční aktivita omezí a dojde tak jen k )
- podle monetaristů – funguje původní Phillipsova křivka jen krátkodobě. Dlouhodobě je křivka založena na
přirozené míře nezaměstnanosti (ta se vyvíjí nezávisle od inflace a křivka je tak vertikální).
FUNGOVÁNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY
Dle Keynese růst vládních výdajů vyvolává zpravidla u firem růst výroby, ale také růst cen. Tyto pohyby však závisí na stupni využití výrobních kapacit (vzdálenosti ekonomiky od potenc.produktu).
Monetaristé státnímu intervencionsimu vyčítá časové zpoždění a efekt vytěsňování soukromých investic (stát se zadlužuje při fiskální expanzi emisí obligací, čímž zvyšuje poptávka po úvěru a rostou úrokové sazby, čím se investiční aktivita omezí a dojde tak jen k )
Monetarismus (zakladatelem M. Friedman)
- nejstarší složka nové konzervativní ekonomie (počátky v 50.letech 20. století)
- orientace na fungování tržního mechanismus zajištěním cenové stability
Friedmanovo učení sice bere v úvahu vývoj keynesiánské teorie a používá mnohé jeho pojmy, ale jeho hospodářskou politiku odmítá a kritizuje (zejména nezbytnost státních zásahů a podceňování úlohy peněz).
Vychází z neoklasického modelu fungování tržní ekonomiky – tržní je systém v zásadě vnitřně stabilní (na základě stabilní poptávky po penězích) a je schopen neustále obnovovat svou rovnováhu. Tuto přirozenou rovnováhu mohou narušit jen exogenní příčiny jako jsou zásahy státu (usilující o stimulaci ekonom. růstu nebo snížení nezaměstnanosti) a nevhodná monetární politika.
=> Zaměřovali se na stranu nabídky a všímají si hlavně vlivu růstu nabídky peněz na výrobu a ceny. Hlavním nástrojem regulace je proto vhodně uplatňovaná monetární politika, která má svými nástroji vytvořit prostředí cenové stability prostřednictvím stability růstu nabídky peněz, která by odpovídala růstu HDP (vychází z kvantitativní teorie peněz a z její transakční rovnice: M*v = P*Q). Fiskální politiku ale neignorovali, protože má důležitý vliv na úrokovou míru a tak stát by měl působit jen v rámci ovlivňování její výše, aby tím reguloval přírůstek peněz do oběhu.
AS a AD: ceny jsou relativně pružné (AS je dlouhodobě vertikální na úrovni potenc.produktu). Proto zvýšením AD není možné dlouhodobě zvýšit reálný Y – jakékoliv opatření zaměřené na jeho zvýšení vede v konečném důsledku pouze k růstu cenové hladiny - k inflaci.
- orientace na fungování tržního mechanismus zajištěním cenové stability
Friedmanovo učení sice bere v úvahu vývoj keynesiánské teorie a používá mnohé jeho pojmy, ale jeho hospodářskou politiku odmítá a kritizuje (zejména nezbytnost státních zásahů a podceňování úlohy peněz).
Vychází z neoklasického modelu fungování tržní ekonomiky – tržní je systém v zásadě vnitřně stabilní (na základě stabilní poptávky po penězích) a je schopen neustále obnovovat svou rovnováhu. Tuto přirozenou rovnováhu mohou narušit jen exogenní příčiny jako jsou zásahy státu (usilující o stimulaci ekonom. růstu nebo snížení nezaměstnanosti) a nevhodná monetární politika.
=> Zaměřovali se na stranu nabídky a všímají si hlavně vlivu růstu nabídky peněz na výrobu a ceny. Hlavním nástrojem regulace je proto vhodně uplatňovaná monetární politika, která má svými nástroji vytvořit prostředí cenové stability prostřednictvím stability růstu nabídky peněz, která by odpovídala růstu HDP (vychází z kvantitativní teorie peněz a z její transakční rovnice: M*v = P*Q). Fiskální politiku ale neignorovali, protože má důležitý vliv na úrokovou míru a tak stát by měl působit jen v rámci ovlivňování její výše, aby tím reguloval přírůstek peněz do oběhu.
AS a AD: ceny jsou relativně pružné (AS je dlouhodobě vertikální na úrovni potenc.produktu). Proto zvýšením AD není možné dlouhodobě zvýšit reálný Y – jakékoliv opatření zaměřené na jeho zvýšení vede v konečném důsledku pouze k růstu cenové hladiny - k inflaci.
Názory na úlohu peněz v ekonomice
Keynesiánské chápání peněz a úroku vycházelo z teorie preference likvidity. Hospodářské subjekty podle Keynese dávají přednost držbě peněz před držbou cenných papírů, protože peníze vykazují nejvyšší lidviditu. Úrokovou míru chápe jak odměnu za zřeknutí se výhod likvidity, na druhé straně veličina úrokové míry určuje množstvím peněz v oběhu na základě vývoje investic (i→I(=S)). Význam peněz byl keynesiánce poměrně malý, peněžní politika byla chápána jen jako doplněk rozpočtové politiky, protože zastávali aktivní úlohu peněz ve vztahu k produktu (změna i má vliv na rychlost obratu peněz). Předpokládali také, že pokud se nedosáhne tzv. plné zaměstnanosti, růst oběživa nemůže mít inflační důsledky. Inflace vzniká až při plné zaměstnanosti a při plném využití výrobních kapacit. Protiinflační politika se pak orientuje na ohraničení AD pomocí fiskální politiky a omezením vládních výdajů.
Monetarismus chápal úrok jako cenu čistící trh úspor a investic (I,S → i). Vysvětluje cyklické oscilace jako výkyvy v nabídce peněz (nadměrné množství peněž v oběhu je primárním zdrojem nerovnováhy). Měnová politika se má zaměřit na stabilní růst peněžní zásoby => právě uplatňování chybné peněžní politiky je hlavní příčinou inflace a hosp.cyklu. Monetaristi vyslovují požadavek, aby se nabídka peněz zvyšovala ročně o 3 – 5 % (to odpovídá dlouhodobému tempu růstu HDP). Vliv peněz,jejich neutralitu vůči produktu v dlouhém období a přímý dopad na inflaci objasňují pomocí kvantitativní teorie peněz (díky stabilní poptávce po penězích je rychlost obratu peněz stabilní).
Monetarismus chápal úrok jako cenu čistící trh úspor a investic (I,S → i). Vysvětluje cyklické oscilace jako výkyvy v nabídce peněz (nadměrné množství peněž v oběhu je primárním zdrojem nerovnováhy). Měnová politika se má zaměřit na stabilní růst peněžní zásoby => právě uplatňování chybné peněžní politiky je hlavní příčinou inflace a hosp.cyklu. Monetaristi vyslovují požadavek, aby se nabídka peněz zvyšovala ročně o 3 – 5 % (to odpovídá dlouhodobému tempu růstu HDP). Vliv peněz,jejich neutralitu vůči produktu v dlouhém období a přímý dopad na inflaci objasňují pomocí kvantitativní teorie peněz (díky stabilní poptávce po penězích je rychlost obratu peněz stabilní).
24. Různá pojetí účinnosti fiskální a monetární politiky
Hospodářská politika je způsob, jak stát vstupuje do hospodářských procesů. Jeho intervenční zásahy ovlivňují efektivnost a stabilitu systému a spravedlnost v rozdělovacích procesech (řešení nepřiměřených sociálních tvrdostí)
Nositeli hospodářské politiky jsou státní instituce (ministerstva, centrální banka, vládní úřady, atd.).
Cíle hospodářské (stabilizační) politiky: Podle použitých nástrojů rozlišujeme politiky:
1.) plná zaměstnanost a) fiskální (rozpočtovou)
2.) hospodářský růst b) monetární (peněžní)
3.) cenová stabilita c) důchodovou
4.) vnější rovnováha ekonomiky d) vnější obchodní a měnovou
Fiskální politika – jde o vládní nákupy statků a služeb, výdaje na transferové platby, určení výše a druhů daní a poplatků. Vláda se svými opatřeními snaží o posun křivky AD
Monetární politika – centr.banka používá opatření jako je regulace nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek, čímž se snaží o posun křivky AS. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, diskontní sazba apod.
Různé cíle hosp.politiky a nástroje jejich dosažení pak byly postupně existencí různých teorií různě preferovány
(v 70.letech návrat od keynesiánského přístupu ke klasickému modelu)
Nositeli hospodářské politiky jsou státní instituce (ministerstva, centrální banka, vládní úřady, atd.).
Cíle hospodářské (stabilizační) politiky: Podle použitých nástrojů rozlišujeme politiky:
1.) plná zaměstnanost a) fiskální (rozpočtovou)
2.) hospodářský růst b) monetární (peněžní)
3.) cenová stabilita c) důchodovou
4.) vnější rovnováha ekonomiky d) vnější obchodní a měnovou
Fiskální politika – jde o vládní nákupy statků a služeb, výdaje na transferové platby, určení výše a druhů daní a poplatků. Vláda se svými opatřeními snaží o posun křivky AD
Monetární politika – centr.banka používá opatření jako je regulace nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek, čímž se snaží o posun křivky AS. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, diskontní sazba apod.
Různé cíle hosp.politiky a nástroje jejich dosažení pak byly postupně existencí různých teorií různě preferovány
(v 70.letech návrat od keynesiánského přístupu ke klasickému modelu)
Kontraverze mezi keynesiánským a monetaristickým přístupem
Keynesiánský přístup (zakladatelem J.M.Keynes)
- v podobě neokeynesiánství převažující makroekonomickou teorií až do poloviny 70. let.
- orientace na stimulaci AD, hlavním cílem politika zaměstnanosti
Na základě změn ve 20. stol. vyústilo v hospodářskou politiku orientovanou na stabilizaci ekonomiky zaměřenou na dosahování stavu plné zaměstnanosti a v daňovou a sociální politiku (na přerozdělování národního důchodu ve prospěch příjemců nízkých důchodů), protože ve vyspělá tržní ekonomika nemůže úspěšně fungovat pouze na základě samoregulačních tržních mechanismů.
Chápe ekon. systém jako vnitřně nestabilní. Podmínka rovnováhy na trhu statku a služeb vyjadřuje rovnicí I=S (investice = úspory), přičemž investice jako složka AD jsou velmi labilní, což je příčinou, že skutečný výkon zaostává za potencionálním.Vychází ze vztahu,že úroveň nezaměstnanosti je závislá na důchodu (výstupu), jehož rozměr je závislý právě na úrovni agregátní poptávky. Vysoká nezaměstnanost je tak důsledkem cyklického kolísání produktu vlivem nedostatečná poptávky vlivem sklonu ke spotřebě, úsporám a investicím.
=> Proto upřednostňuje nástroje fiskální politiky k doplňování soukromých výdajů státními, tak také proticyklickou politiku ve formě automaticky zabudovaných stabilizátorů (např. progresivní zdanění) a monetární politiku jen jako doplňující nástroj orientující se zejména na nástroj úrokové míry, který měl stimulovat investiční prostředí. Podcenil však inflaci, protož nabídka peněz byla zcela podřízena právě ovlivňování úrokové míry.
AS a AD: Ceny a mzdy jsou nepružné (stoupající AS) a proto může být ekonomika dlouhodobě ve stavu nerovnováhy, tzn. že ve společnosti mohou existovat v důsledku nízké poptávky dlouhodobě nevyužívané kapacity a nedobrovolná nezaměstnanost.
- v podobě neokeynesiánství převažující makroekonomickou teorií až do poloviny 70. let.
- orientace na stimulaci AD, hlavním cílem politika zaměstnanosti
Na základě změn ve 20. stol. vyústilo v hospodářskou politiku orientovanou na stabilizaci ekonomiky zaměřenou na dosahování stavu plné zaměstnanosti a v daňovou a sociální politiku (na přerozdělování národního důchodu ve prospěch příjemců nízkých důchodů), protože ve vyspělá tržní ekonomika nemůže úspěšně fungovat pouze na základě samoregulačních tržních mechanismů.
Chápe ekon. systém jako vnitřně nestabilní. Podmínka rovnováhy na trhu statku a služeb vyjadřuje rovnicí I=S (investice = úspory), přičemž investice jako složka AD jsou velmi labilní, což je příčinou, že skutečný výkon zaostává za potencionálním.Vychází ze vztahu,že úroveň nezaměstnanosti je závislá na důchodu (výstupu), jehož rozměr je závislý právě na úrovni agregátní poptávky. Vysoká nezaměstnanost je tak důsledkem cyklického kolísání produktu vlivem nedostatečná poptávky vlivem sklonu ke spotřebě, úsporám a investicím.
=> Proto upřednostňuje nástroje fiskální politiky k doplňování soukromých výdajů státními, tak také proticyklickou politiku ve formě automaticky zabudovaných stabilizátorů (např. progresivní zdanění) a monetární politiku jen jako doplňující nástroj orientující se zejména na nástroj úrokové míry, který měl stimulovat investiční prostředí. Podcenil však inflaci, protož nabídka peněz byla zcela podřízena právě ovlivňování úrokové míry.
AS a AD: Ceny a mzdy jsou nepružné (stoupající AS) a proto může být ekonomika dlouhodobě ve stavu nerovnováhy, tzn. že ve společnosti mohou existovat v důsledku nízké poptávky dlouhodobě nevyužívané kapacity a nedobrovolná nezaměstnanost.
Rovnice
Rovnice byla rozpracována neoklasickou ekonomií (dle klasiků je AS vertikálou) a Fischer předpokládal konstantní V => cenová úroveň je přímo úměrná peněžní zásobě => nezbytnost regulace množství oběživa v ekonomice
Keynesův přístup –odmítá stabilitu V vzhledem k měnící se úrokové sazbě a očekávání subjektů - past likvidity
(Každý jedinec má představu o „normální“úrovni úrokových sazeb, pokud se tržní sazba pohybuje nad normální úrovní, očekává se její pokles => růst cen obligací a jejich nákup => růst DM, při dostatečně velké úrokové míře je tedy spekulativní DM zanedbatelná , zatímco při malé i je spekulativní maximální DM – nekonečně elastická vůči úrokové sazbě) => s růstem i DM klesá a pohyb i tak ovlivňuje i rychlost obratu peněz V
Friedmanův přístup – předpokládá stabilitu oběhu peněz V, ale jeho teorie je založená na permanentím důchodu
(což je diskontovaná hodnota budoucích příjmů a právě její výše ovlivňuje DM, rozdíl výnosnosti peněz od očekávané výnosnosti alternativních aktiv na základě změn i a inflace má zanedbatelný vliv) => DM je stabilní
=> peníze jsou aktivní pouze krátkodobě, dlouhodobě jsou neutrální (růst M se projevuje pouze do růstu inflace)
Cambridgeská verze kvantitativní teorie peněz (Marshall) DM = k * P * Y
DM je proporcionálně závislá na důchodu (rozhodujícím významem peněz je fce platebního prostředku), kde proporcionalitu vyjadřuje právě koeficient k, který je dán preferencemi a chováním spotřebitelů.
Y – aktuální reálný produkt k - koeficient k nom. důchodu P – cenová hladina
Keynesův přístup –odmítá stabilitu V vzhledem k měnící se úrokové sazbě a očekávání subjektů - past likvidity
(Každý jedinec má představu o „normální“úrovni úrokových sazeb, pokud se tržní sazba pohybuje nad normální úrovní, očekává se její pokles => růst cen obligací a jejich nákup => růst DM, při dostatečně velké úrokové míře je tedy spekulativní DM zanedbatelná , zatímco při malé i je spekulativní maximální DM – nekonečně elastická vůči úrokové sazbě) => s růstem i DM klesá a pohyb i tak ovlivňuje i rychlost obratu peněz V
Friedmanův přístup – předpokládá stabilitu oběhu peněz V, ale jeho teorie je založená na permanentím důchodu
(což je diskontovaná hodnota budoucích příjmů a právě její výše ovlivňuje DM, rozdíl výnosnosti peněz od očekávané výnosnosti alternativních aktiv na základě změn i a inflace má zanedbatelný vliv) => DM je stabilní
=> peníze jsou aktivní pouze krátkodobě, dlouhodobě jsou neutrální (růst M se projevuje pouze do růstu inflace)
Cambridgeská verze kvantitativní teorie peněz (Marshall) DM = k * P * Y
DM je proporcionálně závislá na důchodu (rozhodujícím významem peněz je fce platebního prostředku), kde proporcionalitu vyjadřuje právě koeficient k, který je dán preferencemi a chováním spotřebitelů.
Y – aktuální reálný produkt k - koeficient k nom. důchodu P – cenová hladina
KVANTITATIVNI TEORIE PENĚZ
Fischerova rovnice směny => P.Y = M . V
Popisuje vztah GDP a peněžních agregátů. Vyjadřuje vyrovnávání toku výrobků a služeb s peněžním tokem, určeným na jejich nákupy => Rovnice je tak používána k ilustraci závislostí mezi cenovou hladinou, reálným produktem a množstvím peněz.
P je cenová hladina, Y je dosažený GDP => P.Y = nominální produkt
M je množství peněz v oběhu
V je rychlost obratu peněžní jednotky (kolik koupí a prodejů zprostředkuje peněžní jednotka za dané období), je ovlivňována:
- úrokovou mírou (čím je vyšší, tím větší je stimulace k investicím a manipulaci s penězi)
- způsobem vyplácení mezd
- očekávanou mírou inflace (vysoká inflace nutí jednotlivce držet málo penz, které ale musí obíhat větší rychlostí)
- platebním mechanismem (platební karty, šeky)
Platí tedy, že cenová hladina je závislá:
- přímoúměrně na množství peněz a rychlosti jejich obratu
- nepřímoúměrně na objemu dosaženého produktu
Popisuje vztah GDP a peněžních agregátů. Vyjadřuje vyrovnávání toku výrobků a služeb s peněžním tokem, určeným na jejich nákupy => Rovnice je tak používána k ilustraci závislostí mezi cenovou hladinou, reálným produktem a množstvím peněz.
P je cenová hladina, Y je dosažený GDP => P.Y = nominální produkt
M je množství peněz v oběhu
V je rychlost obratu peněžní jednotky (kolik koupí a prodejů zprostředkuje peněžní jednotka za dané období), je ovlivňována:
- úrokovou mírou (čím je vyšší, tím větší je stimulace k investicím a manipulaci s penězi)
- způsobem vyplácení mezd
- očekávanou mírou inflace (vysoká inflace nutí jednotlivce držet málo penz, které ale musí obíhat větší rychlostí)
- platebním mechanismem (platební karty, šeky)
Platí tedy, že cenová hladina je závislá:
- přímoúměrně na množství peněz a rychlosti jejich obratu
- nepřímoúměrně na objemu dosaženého produktu
Fungování monetární politiky
a) dojde-li k růstu cenové hladiny, vzroste potřeba držby peněz, vzroste poptávka po penězích a tím i úrok.sazba
b) důsledek stimulování AD centrální bankou poklesem tržní úrokové sazby (politika levných peněz)
CENTRÁLNÍ BANKA, cíle, nástroje její monetární politiky
Základním cílem je péče o zdravý měnový vývoj (stabilitu měny), kterou můžeme chápat ve dvou rovinách.
• vnitřní stabilita měny – stabilita cen v tuzemské měně a její úroveň (vyjadřována mírou inflace)
• vnější stabilita měny – vývoj měnového kurzu dané měny k zahraničním měnám.
K naplnění těchto cílů provádí:
- kontroly inflace
- kontroly úrovně investování prostřednictvím úrokové míry
- stabilizaci devizových kurzů (ty jsou ve většině zemí považovány za kotvu inflace)
b) důsledek stimulování AD centrální bankou poklesem tržní úrokové sazby (politika levných peněz)
CENTRÁLNÍ BANKA, cíle, nástroje její monetární politiky
Základním cílem je péče o zdravý měnový vývoj (stabilitu měny), kterou můžeme chápat ve dvou rovinách.
• vnitřní stabilita měny – stabilita cen v tuzemské měně a její úroveň (vyjadřována mírou inflace)
• vnější stabilita měny – vývoj měnového kurzu dané měny k zahraničním měnám.
K naplnění těchto cílů provádí:
- kontroly inflace
- kontroly úrovně investování prostřednictvím úrokové míry
- stabilizaci devizových kurzů (ty jsou ve většině zemí považovány za kotvu inflace)
Funkce centrální banky
• emisní fce – jediná banka, která má oprávnění emitovat hotovostní peníze
• banka bank – slouží ostatním bankám v systému (vklady, půjčky, clearing)
• provádění měnové politiky – provádí prostřednictvím nástrojů
• banka státu (vlády) – vede účty státu, spravuje státní dluh, měnové rezervy, je poradcem vlády
• provádění bankovní regulace a dohledu
• zastupování země v mezinárodních finančních a měnových institucích
Nástroje její monetární politiky (dle působení na výši rezerv bank)
- nepřímé (působí plošně)
• Diskontní sazba – sazba, za kterou centrální banka půjčuje bankám úvěry a ovlivňuje tak jejich poptávku po nich
• Operace na peněžním (volném) trhu – obchody s CP mezi centrální bankou a bankami
• Konverze a swapy cizích měn, intervence na devizových trzích
• Reeskont směnek a lombardní úvěry
• Povinné minimální rezervy - výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů.
-přímé(selektivní)
• Úvěrové kontingenty (max.objemy čerpaných a poskytovaných úvěrů) a úrokové limity ¬(max.úrokové sazby z úvěrů)
• Povinné vklady u CB
• Pravidla likvidity – závazné relace mezi určitými položkami pasiv a aktiv banky
• Doporučení, výzvy a dohody
• banka bank – slouží ostatním bankám v systému (vklady, půjčky, clearing)
• provádění měnové politiky – provádí prostřednictvím nástrojů
• banka státu (vlády) – vede účty státu, spravuje státní dluh, měnové rezervy, je poradcem vlády
• provádění bankovní regulace a dohledu
• zastupování země v mezinárodních finančních a měnových institucích
Nástroje její monetární politiky (dle působení na výši rezerv bank)
- nepřímé (působí plošně)
• Diskontní sazba – sazba, za kterou centrální banka půjčuje bankám úvěry a ovlivňuje tak jejich poptávku po nich
• Operace na peněžním (volném) trhu – obchody s CP mezi centrální bankou a bankami
• Konverze a swapy cizích měn, intervence na devizových trzích
• Reeskont směnek a lombardní úvěry
• Povinné minimální rezervy - výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů.
-přímé(selektivní)
• Úvěrové kontingenty (max.objemy čerpaných a poskytovaných úvěrů) a úrokové limity ¬(max.úrokové sazby z úvěrů)
• Povinné vklady u CB
• Pravidla likvidity – závazné relace mezi určitými položkami pasiv a aktiv banky
• Doporučení, výzvy a dohody
Trvale udržitelný rozvoj
Trvale udržitelný rozvoj
Světová komise o životním prostředí a rozvoji a rozvoji – Naše spol. ……
Faktory: nezvládnutý vzestup počtu světové populace
struktura spotřeby neobnovitelných zdrojů
znečištění životního prostředí
degradace půdy – ohrožení potravin
sociální polarizace
nebezpečí migračních pohybů
vzestup zločinnosti, drogové závislosti
epidemie, pandemie
Řešení: nezbrojení
nezadluženost
projekt globální investiční politiky
zdanění emisí, fosilních paliv
4 cíle: sociální pokrok
účinná ochrana životního prostředí
uvážlivé užívání přírodních zdrojů
vysoký, stabilní, kvalitní ekonomický růst
3 pilíře: 1. sociální - odstranění chudoby, zlepšení zdraví, vzdělanosti (HDI)
2. ekologický - jsme závislí na přírodě
3. ekonomický - přírodní kapitál nulová cena, HDP nezahrnuje životní prostředí, alternativně i zelený HDP
Světová komise o životním prostředí a rozvoji a rozvoji – Naše spol. ……
Faktory: nezvládnutý vzestup počtu světové populace
struktura spotřeby neobnovitelných zdrojů
znečištění životního prostředí
degradace půdy – ohrožení potravin
sociální polarizace
nebezpečí migračních pohybů
vzestup zločinnosti, drogové závislosti
epidemie, pandemie
Řešení: nezbrojení
nezadluženost
projekt globální investiční politiky
zdanění emisí, fosilních paliv
4 cíle: sociální pokrok
účinná ochrana životního prostředí
uvážlivé užívání přírodních zdrojů
vysoký, stabilní, kvalitní ekonomický růst
3 pilíře: 1. sociální - odstranění chudoby, zlepšení zdraví, vzdělanosti (HDI)
2. ekologický - jsme závislí na přírodě
3. ekonomický - přírodní kapitál nulová cena, HDP nezahrnuje životní prostředí, alternativně i zelený HDP
Trvale udržitelný rozvoj
HDI – lidské zdrví – Ø délka života, kojenecká, novorozenecká úmrtnost, úroveň vzdělanosti
hmotná životní úroveň – HDP na obyvatele dle parity kupní síly
Zastánci konceptu – reformisté - hledají cestu k TUR prostřednictvím ekonomického trhu
– reformátoři – nevládní organizace, deglobalizace, návrat k tradičnosti
Faktory ekonomického růstu – vzdělání
Johannesburský summit – suplementární plán
Koeficient vlivu HDP na životní prostředí – změna environmentálního dopadu při růstu produktu o jednotku ETC
Implikace globálních problémů pro ČR
- potřeba transformace vzhledem d udržitelnosti
hmotná životní úroveň – HDP na obyvatele dle parity kupní síly
Zastánci konceptu – reformisté - hledají cestu k TUR prostřednictvím ekonomického trhu
– reformátoři – nevládní organizace, deglobalizace, návrat k tradičnosti
Faktory ekonomického růstu – vzdělání
Johannesburský summit – suplementární plán
Koeficient vlivu HDP na životní prostředí – změna environmentálního dopadu při růstu produktu o jednotku ETC
Implikace globálních problémů pro ČR
- potřeba transformace vzhledem d udržitelnosti
Globální problémy války a míru
Globální problémy války a míru
- vědecko-technická inovace ve zbrojení
rozvojové země jsou velkými dovozci zbrojní techniky
řešení: mírová dividenda po pádu bipolárního světa
jev únavy z pomoci - příčiny - regionální hospodářská krize, korupční prostředí RZ, pomoc tranzitním ekonomikám
problémy budoucnosti člověka
Všelidské problémy sociální humanitární, kulturní, bezpečnostní
- šíření sociální nerovnosti – největší část absolutní chudoby v J. Asie
- šíření epidemií a drogových závislostí – AIDS, tuberkulóza, malárie, tyfus, cholera
- nekontrolovatelná migrace a růst městských aglomerací
1. související s vojenskými konflikty
2. nesouvisející (ekonomická migrace)
- mezinárodní terorismus – živen politickými národnostními konflikty, jak levně udělat obranou škodu protivníkovi
- vědecko-technická inovace ve zbrojení
rozvojové země jsou velkými dovozci zbrojní techniky
řešení: mírová dividenda po pádu bipolárního světa
jev únavy z pomoci - příčiny - regionální hospodářská krize, korupční prostředí RZ, pomoc tranzitním ekonomikám
problémy budoucnosti člověka
Všelidské problémy sociální humanitární, kulturní, bezpečnostní
- šíření sociální nerovnosti – největší část absolutní chudoby v J. Asie
- šíření epidemií a drogových závislostí – AIDS, tuberkulóza, malárie, tyfus, cholera
- nekontrolovatelná migrace a růst městských aglomerací
1. související s vojenskými konflikty
2. nesouvisející (ekonomická migrace)
- mezinárodní terorismus – živen politickými národnostními konflikty, jak levně udělat obranou škodu protivníkovi
Skleníkový efekt
Skleníkový efekt – proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že absorbuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru
- přírodní – od počátku vzniku Země, není škodlivý, protože se stal předpokladem života na Zemi (jinak by byla teplota Země -19°C)
- antropogenní – původ v lidské činnosti, kácení lesů, spalování fosilních paliv, změny krajiny, skleníkové plyny - vodní páry 60%, CO2 30%, methan, NO
- přichází krátkodobé záření, vzniká tepelné dlouhovlnné infračervené, které proniká asi 30%
Pozitiva – vice slunečního záření pro fotosyntézu, růst rostlin
Negativa – vliv na proudy (Golfský)
Největší znečišťovatelé Evropy: Lucembursko, Česko, Německo, Rakousko
Předpoklady trvale udržitelného rozvoje
- čerpání obnovitelných zdrojů = regenerace
- čerpání neobnovitelných zdrojů = míra substituce obnovitelných
míra emisí nedosáhne hranice asimilačních schopností
- přírodní – od počátku vzniku Země, není škodlivý, protože se stal předpokladem života na Zemi (jinak by byla teplota Země -19°C)
- antropogenní – původ v lidské činnosti, kácení lesů, spalování fosilních paliv, změny krajiny, skleníkové plyny - vodní páry 60%, CO2 30%, methan, NO
- přichází krátkodobé záření, vzniká tepelné dlouhovlnné infračervené, které proniká asi 30%
Pozitiva – vice slunečního záření pro fotosyntézu, růst rostlin
Negativa – vliv na proudy (Golfský)
Největší znečišťovatelé Evropy: Lucembursko, Česko, Německo, Rakousko
Předpoklady trvale udržitelného rozvoje
- čerpání obnovitelných zdrojů = regenerace
- čerpání neobnovitelných zdrojů = míra substituce obnovitelných
míra emisí nedosáhne hranice asimilačních schopností
Problémy systému mezinárodních hospodářských vztahů
3. Problémy systému mezinárodních hospodářských vztahů včetně užití vědy a technologie
Přestavba mezinárodních ekonomických vztahů:
1. Nový mezinárodní ekonomický řád – 70. léta, ztroskotal na neschopnosti RZ domluvit se
2. Odstranění tarifních a netarifních překážek v rámci GATT vrcholící v r. 1994 dohodou tzv. Uruguayského kola. GATT zaniká a přeměňuje se na WTO Světová obchodní organizace
3. Dosažení prvků globálního přerozdělování
UNDP-United Nations Development Programme
UNIDO-United Nations Development Organization
Přestavba mezinárodních ekonomických vztahů:
1. Nový mezinárodní ekonomický řád – 70. léta, ztroskotal na neschopnosti RZ domluvit se
2. Odstranění tarifních a netarifních překážek v rámci GATT vrcholící v r. 1994 dohodou tzv. Uruguayského kola. GATT zaniká a přeměňuje se na WTO Světová obchodní organizace
3. Dosažení prvků globálního přerozdělování
UNDP-United Nations Development Programme
UNIDO-United Nations Development Organization
Globální problém ochrany životního prostředí
Globální problém ochrany životního prostředí
1. změny chemické rovnováhy atmosféry a její znečištění
2. změny oběhu vody, kyselé deště, voda 70% zemědělství, 20% průmysl, 10% domy
3. narušení ozonové vrstvy
4. změny v oblasti rostlinných a živočišných zdrojů
5. vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů
6. znehodnocování obnovitelných přírodních zdrojů
7. vliv fyzikálních jevů na životní prostředí
ad 1. základem rovnováha O2 a CO2
zelených rostlin ubývá – znečišťováním oceánů ropou, olejem
produkce 70% planktonu v mořích – spalování fosilních paliv – skleníkový efekt
30% rostliny na souši – přeměna zelených porostů na nezelené plody (stavba sídlišť, komunikací)
– kácení lesů (tropické oblasti) – výroba papíru
1. změny chemické rovnováhy atmosféry a její znečištění
2. změny oběhu vody, kyselé deště, voda 70% zemědělství, 20% průmysl, 10% domy
3. narušení ozonové vrstvy
4. změny v oblasti rostlinných a živočišných zdrojů
5. vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů
6. znehodnocování obnovitelných přírodních zdrojů
7. vliv fyzikálních jevů na životní prostředí
ad 1. základem rovnováha O2 a CO2
zelených rostlin ubývá – znečišťováním oceánů ropou, olejem
produkce 70% planktonu v mořích – spalování fosilních paliv – skleníkový efekt
30% rostliny na souši – přeměna zelených porostů na nezelené plody (stavba sídlišť, komunikací)
– kácení lesů (tropické oblasti) – výroba papíru
Demografický problém
Demografický problém
demografické transice
vysoký počet dětí – aby se namísto sociálního systému o starší
růst – absolutní (v číslech)
– relativní (v %)
potravinová krize (krátkodobá) x podvýživa (dlouhodobá)
CAP – společná zemědělská politika
příliv prostředků inflace
demografické transice
vysoký počet dětí – aby se namísto sociálního systému o starší
růst – absolutní (v číslech)
– relativní (v %)
potravinová krize (krátkodobá) x podvýživa (dlouhodobá)
CAP – společná zemědělská politika
příliv prostředků inflace
Antropo a intersociální problémy
Antropo a intersociální problémy
1. Sociálněekonomická zaostalost rozvojových zemí
- příčina v kolonialismu, dříve tam byly řemesla, kultury
4 rozvojové dekády OSN: 1. 1960-70 snaha o ekonomický růst
2. 70. - 80. ekonomický růst a sociální spravedlnost
3. ztracená
4. zavádění technologií, omezení populace
Mezinárodní organizace – vznik 60., 70. léta
- univerzální (celosvětové) WHO (zdravotnictví), FAO
- regionální UNICEF, OSN, WB (World bank)
- vládní
- nevládní – SID – Society for International development
HDI – human development index
HDI – HDP = využití ekonomického růstu pro zlepšení životní úrovně obyvatelstva
HDP u RR ovlivňuje vysoký počet obyvatel
etika záchranného člunu, přístup proti pomoci rozvojovým zemím
1990 Deklarace o mezinárodní ekonomické spolupráci
1. Sociálněekonomická zaostalost rozvojových zemí
- příčina v kolonialismu, dříve tam byly řemesla, kultury
4 rozvojové dekády OSN: 1. 1960-70 snaha o ekonomický růst
2. 70. - 80. ekonomický růst a sociální spravedlnost
3. ztracená
4. zavádění technologií, omezení populace
Mezinárodní organizace – vznik 60., 70. léta
- univerzální (celosvětové) WHO (zdravotnictví), FAO
- regionální UNICEF, OSN, WB (World bank)
- vládní
- nevládní – SID – Society for International development
HDI – human development index
HDI – HDP = využití ekonomického růstu pro zlepšení životní úrovně obyvatelstva
HDP u RR ovlivňuje vysoký počet obyvatel
etika záchranného člunu, přístup proti pomoci rozvojovým zemím
1990 Deklarace o mezinárodní ekonomické spolupráci
Antropo a intersociální problémy
2. Mezinárodní zadluženost
- souvisí s vědeckotechnickým pokrokem, neadekvátní hospodářská politika, vojenské projekty, neefektivnost
státního sektoru
Chudoba – relativní – ve srovnání s ostatními
– absolutní – podvýživa, negramotnost
- hranice 1USD na osobu na den
Řešení – dekády OSN – neúspěch
Skupina Světové banky – ekonomický růst musí jít ruku v ruce se sociálním vývojem a snižování chudoby
Iniciativa: 1. spojena s posílením oddlužení HIPC
2. iniciativa o transformaci ESAF
3. memorandum o NFA – Nová finanční architektura
Rozvojová pomoc x spíše úsilí o rovné postavení x společnosti založené na tržním mechanismu nemožné
- souvisí s vědeckotechnickým pokrokem, neadekvátní hospodářská politika, vojenské projekty, neefektivnost
státního sektoru
Chudoba – relativní – ve srovnání s ostatními
– absolutní – podvýživa, negramotnost
- hranice 1USD na osobu na den
Řešení – dekády OSN – neúspěch
Skupina Světové banky – ekonomický růst musí jít ruku v ruce se sociálním vývojem a snižování chudoby
Iniciativa: 1. spojena s posílením oddlužení HIPC
2. iniciativa o transformaci ESAF
3. memorandum o NFA – Nová finanční architektura
Rozvojová pomoc x spíše úsilí o rovné postavení x společnosti založené na tržním mechanismu nemožné
Potravinový problém
Potravinový problém
Zelená revoluce – zavádění nových výnosových odrůd, zavlažování a používání průmyslových hnojiv.
Afrika – desertifikace růst 2,5% potraviny, 3% obyvatelé
potraviny – ve světě 80% veškeré zemědělské produkce
4 stupně spotřební úrovně potravin:
1. nedostatečná strava v množství i jakosti, potraviny rostlinného původu s vlastní produkce
(Etiopie, Asie – malý rozsah zemědělsky obdělávané půdy, náboženské vlivy)
2. dostatečná, ale nekvalitní, nevýživná, 1. fáze – rostlinný původ, 2. fáze – živočišný původ – mléko,maso
3. spotřeba tuků i cukrů, hlavní pozornost na chuťové kvality, vzhled, vyspělé státy
4. správná (racionální) výživa, zdravotní požadavky
Cíle:
a) zabezpečit zdravý vývoj populace
b) odstranit výskyt nemocí, které jsou důsledky podvýživy
c) zajistit co nejracionálnější využití omezených zdrojů zemědělské výroby
Hlediska výživového problému (FAO)
1. z hlediska podvýživy, důsledek nedostatečného příjmu, energie
2. z hlediska podvýživy, důsledek nedostatek podstatných živin
Zelená revoluce – zavádění nových výnosových odrůd, zavlažování a používání průmyslových hnojiv.
Afrika – desertifikace růst 2,5% potraviny, 3% obyvatelé
potraviny – ve světě 80% veškeré zemědělské produkce
4 stupně spotřební úrovně potravin:
1. nedostatečná strava v množství i jakosti, potraviny rostlinného původu s vlastní produkce
(Etiopie, Asie – malý rozsah zemědělsky obdělávané půdy, náboženské vlivy)
2. dostatečná, ale nekvalitní, nevýživná, 1. fáze – rostlinný původ, 2. fáze – živočišný původ – mléko,maso
3. spotřeba tuků i cukrů, hlavní pozornost na chuťové kvality, vzhled, vyspělé státy
4. správná (racionální) výživa, zdravotní požadavky
Cíle:
a) zabezpečit zdravý vývoj populace
b) odstranit výskyt nemocí, které jsou důsledky podvýživy
c) zajistit co nejracionálnější využití omezených zdrojů zemědělské výroby
Hlediska výživového problému (FAO)
1. z hlediska podvýživy, důsledek nedostatečného příjmu, energie
2. z hlediska podvýživy, důsledek nedostatek podstatných živin
Potravinový problém
Koncepce v celosvětové výživě – energetické
– podle příjmů bílkovin (obilniny)
Kvalitní bílkoviny – mléko, živočišné výrobky
Dlouhodobé řešení – planeta už nás nedokáže uživit - ekologové
– dokáže - ekonomové
Důsledek zavlažování - zásobování půdy obchod z míst
- eroze půdy
- využívání hnojiv
Word Hunger Program – ztráty až 30%
1. občanské války devastují zemědělství, musí se stabilizovat hospodářsky (Súdán, Etiopie)
2. nevhodná vládní politika podlamuje zemědělství (Zair)
3. málo orné půdy, ale prostředky na dovoz (Kuvajt, Hong Kong)
BMR – stupeň bazálního (klidového) metabolismu = BMI Ø 18,5-25
Problém hladu – hladomor - akutní nedostatek potravin doprovázený epidemiemi
– endemická deprivace: skrytý hald – dostatečný příjem , ale 1 potraviny, chybí vitamíny
Řešení – stabilizace politických poměrů
– nastolení demokracie
– úsilí o rozvoj lidských zdrojů (negramotnost, zdravotnictví)
– populační politika (zamezení růstu obyvatel)
– rozvoj infrastruktury
– reforma vlastnických vztahů
– pozemková reforma
– podle příjmů bílkovin (obilniny)
Kvalitní bílkoviny – mléko, živočišné výrobky
Dlouhodobé řešení – planeta už nás nedokáže uživit - ekologové
– dokáže - ekonomové
Důsledek zavlažování - zásobování půdy obchod z míst
- eroze půdy
- využívání hnojiv
Word Hunger Program – ztráty až 30%
1. občanské války devastují zemědělství, musí se stabilizovat hospodářsky (Súdán, Etiopie)
2. nevhodná vládní politika podlamuje zemědělství (Zair)
3. málo orné půdy, ale prostředky na dovoz (Kuvajt, Hong Kong)
BMR – stupeň bazálního (klidového) metabolismu = BMI Ø 18,5-25
Problém hladu – hladomor - akutní nedostatek potravin doprovázený epidemiemi
– endemická deprivace: skrytý hald – dostatečný příjem , ale 1 potraviny, chybí vitamíny
Řešení – stabilizace politických poměrů
– nastolení demokracie
– úsilí o rozvoj lidských zdrojů (negramotnost, zdravotnictví)
– populační politika (zamezení růstu obyvatel)
– rozvoj infrastruktury
– reforma vlastnických vztahů
– pozemková reforma
Hlavní ekologické problémy
Hlavní ekologické problémy:
a) v Severní Americe – emise škodlivých látek
Japonsko – snížení emisí, koncentrace průmyslu do rozvojových zemí
Evropa – emise síry, dusíku, snižování ženevské úmluvy 1979
b) v rozvojových zeních
Afrika – vysychání půd, rozšiřování pouští, nedostatek vody, vymírání druhů
Latinská Amerika – odlesňování, eroze půdy, růst měst
Asie – eroze, industrializace
Blízký a střední východ – nedostatek vody, zasolování půd, růst průmyslového znečištění, kde se těží ropa
a) v Severní Americe – emise škodlivých látek
Japonsko – snížení emisí, koncentrace průmyslu do rozvojových zemí
Evropa – emise síry, dusíku, snižování ženevské úmluvy 1979
b) v rozvojových zeních
Afrika – vysychání půd, rozšiřování pouští, nedostatek vody, vymírání druhů
Latinská Amerika – odlesňování, eroze půdy, růst měst
Asie – eroze, industrializace
Blízký a střední východ – nedostatek vody, zasolování půd, růst průmyslového znečištění, kde se těží ropa
Surovinový a energetický problém
Surovinový a energetický problém
- nemluvíme o blízkém vyčerpání, ale o plýtvání
Země OECD vypouští 40% oxidů síry, 54% dusíku, 68% světového průmyslového odpadu, ale mají jen 16% obyv.
G7 spotřebovává 54% produkce fosilních paliv.
Ztráty – uhlí při těžbě 50%, transportu 7%, v elektrárně 65%, celkové využití 10%
Náhrada ropy – zkapalněný plyn nebo vodík = termojaderná fúze
hydrát zemního plynu (vodíkové palivové články) (vodík ne helium – bezpečné)
(nejčistší fosilní palivo) (čistý vodík 4x dražší než benzín, chybí infrastruktura)
- nemluvíme o blízkém vyčerpání, ale o plýtvání
Země OECD vypouští 40% oxidů síry, 54% dusíku, 68% světového průmyslového odpadu, ale mají jen 16% obyv.
G7 spotřebovává 54% produkce fosilních paliv.
Ztráty – uhlí při těžbě 50%, transportu 7%, v elektrárně 65%, celkové využití 10%
Náhrada ropy – zkapalněný plyn nebo vodík = termojaderná fúze
hydrát zemního plynu (vodíkové palivové články) (vodík ne helium – bezpečné)
(nejčistší fosilní palivo) (čistý vodík 4x dražší než benzín, chybí infrastruktura)
Populační problém
Populační problém
1804 1 miliarda Aby se lidstvo nezvyšovalo 2,2 dítěte na ženu
Řešení stárnutí – pozdější odchod do důchodu, reforma penzijního systému, liberálnější imigrační politika – zvýší spočet aktivních
Průměrně 2,2 dítěte na ženu, Evropa, Japonsko 1,83
1927 2 miliardy
1960 3 miliardy
1974 4 miliardy
1987 5 miliard
1998 6 miliard
Nízká novorozenecká úmrtnost, stárnutí
Migrace, utečenci - 20 mil.
Růst počtu obyvatel, migrace a urbanizace vázány s chudobou vedoucí k plýtvání.
Předpoklad řešení populačního problému:
Posílení postavení žen, vzdělání, aby mohla činit důležitá rozhodnutí změna postojů mužů podnícení informací, vzdělání, plánované rodičovství
Cíle: vzdělání dívek
snižování úmrtnosti novorozenců, dětí, matek
zabezpečení univerzálního přístupu ke službám v oblasti plánovaného rodičovství a zdravé redukce
1804 1 miliarda Aby se lidstvo nezvyšovalo 2,2 dítěte na ženu
Řešení stárnutí – pozdější odchod do důchodu, reforma penzijního systému, liberálnější imigrační politika – zvýší spočet aktivních
Průměrně 2,2 dítěte na ženu, Evropa, Japonsko 1,83
1927 2 miliardy
1960 3 miliardy
1974 4 miliardy
1987 5 miliard
1998 6 miliard
Nízká novorozenecká úmrtnost, stárnutí
Migrace, utečenci - 20 mil.
Růst počtu obyvatel, migrace a urbanizace vázány s chudobou vedoucí k plýtvání.
Předpoklad řešení populačního problému:
Posílení postavení žen, vzdělání, aby mohla činit důležitá rozhodnutí změna postojů mužů podnícení informací, vzdělání, plánované rodičovství
Cíle: vzdělání dívek
snižování úmrtnosti novorozenců, dětí, matek
zabezpečení univerzálního přístupu ke službám v oblasti plánovaného rodičovství a zdravé redukce
Propojení globálních problémů
Propojení globálních problémů
Míra závažnosti Člověk-člověk Průnik Člověk-příroda
1. ultimativní – nutné
pro existenci Globální problémy války
a míru Globální problémy budoucnosti člověka
2. základní – obecné Globální problémy zaostalosti rozvojových zemí Globální problémy životního prostředí
3. elementární – konkrétní
vymezení Globální potravinový problém Globální problém přírodních zdrojů
Římský klub
Hudsonský institut – New York, Herman Kahn
Ekologický problém
Ekologizace – zabývá se globálním rozměrem životního prostředí a jeho řešením.
Ekologická rovnováha je za určitých podmínek udržitelná autoregulačními mechanismy.
Krajiny - kultivované
- nerušené
- devastované
Míra závažnosti Člověk-člověk Průnik Člověk-příroda
1. ultimativní – nutné
pro existenci Globální problémy války
a míru Globální problémy budoucnosti člověka
2. základní – obecné Globální problémy zaostalosti rozvojových zemí Globální problémy životního prostředí
3. elementární – konkrétní
vymezení Globální potravinový problém Globální problém přírodních zdrojů
Římský klub
Hudsonský institut – New York, Herman Kahn
Ekologický problém
Ekologizace – zabývá se globálním rozměrem životního prostředí a jeho řešením.
Ekologická rovnováha je za určitých podmínek udržitelná autoregulačními mechanismy.
Krajiny - kultivované
- nerušené
- devastované
Nejzávažnější faktory zátěže prostředí:
Nejzávažnější faktory zátěže prostředí:
1. ohrožení globálních biosférických systémů
- zvýšená koncentrace skleníkových plynů, CO2, H2O(vodní pára), CH4 (metan)
- klesá koncentrace ozonu – freony zákaz, Vídeňská úmluva, montrealský protokol, pašování freonů do 3 zemí
- rozšíření toxických látek = změny biogeochemických cyklů – koloběh uhlíku, N-hnojiva, znečištění
atmosféry+hydrosféry – ve splaškách, pedosféry
- zmenšování plochy tropických deštných lesů = biomů (těžba dřeva a rud – Sn, Cn)
2. redukce biologického bohatství
- ztráta nebo degradace ekosystémů a biotopů
- vymírání druhů – nejvíce lidoopí 37% ohroženo-kácení lesů)
- redukce genetické základny
3. nedostatečné přírodní zdroje
- ztráta ploch, úrodnosti urbanizací, vodní erozí – odlesňování
- nedostatek pitné vody
- vyčerpání biotických zdrojů (mořské ryby)
4. přímé ohrožení lidského zdraví
- hluk, toxické látky
- voda s patogeny
- živelní a lidmi způsobené katastrofy
Celková zátěž prostředí dána - celkovým počtem světového obyvatelstva
- materiálními nároky lidí
- ekologickou náročností, s níž jsou tyto nároky uspokojovány
1. ohrožení globálních biosférických systémů
- zvýšená koncentrace skleníkových plynů, CO2, H2O(vodní pára), CH4 (metan)
- klesá koncentrace ozonu – freony zákaz, Vídeňská úmluva, montrealský protokol, pašování freonů do 3 zemí
- rozšíření toxických látek = změny biogeochemických cyklů – koloběh uhlíku, N-hnojiva, znečištění
atmosféry+hydrosféry – ve splaškách, pedosféry
- zmenšování plochy tropických deštných lesů = biomů (těžba dřeva a rud – Sn, Cn)
2. redukce biologického bohatství
- ztráta nebo degradace ekosystémů a biotopů
- vymírání druhů – nejvíce lidoopí 37% ohroženo-kácení lesů)
- redukce genetické základny
3. nedostatečné přírodní zdroje
- ztráta ploch, úrodnosti urbanizací, vodní erozí – odlesňování
- nedostatek pitné vody
- vyčerpání biotických zdrojů (mořské ryby)
4. přímé ohrožení lidského zdraví
- hluk, toxické látky
- voda s patogeny
- živelní a lidmi způsobené katastrofy
Celková zátěž prostředí dána - celkovým počtem světového obyvatelstva
- materiálními nároky lidí
- ekologickou náročností, s níž jsou tyto nároky uspokojovány
Nejzávažnější faktory zátěže prostředí:
Problémy:
a) znečištění ovzduší oteplování (až o 8°C do roku 2100) tání ledovců (až o 1m do roku 2100)
zatopení oblastí (v Evropě většina do 200 km od pobřeží) posun klimatických zón
dopad v zemědělství
Skleníkový efekt
– stromy, rostliny vstřebávají CO2, CO2 propouští teplo dovnitř, ale teplo odrážené od země zachycuje.
b) negativní změny souše
- zmenšování rozlohy orné půdy, chemizace, znečištění vod chemizací, půdní erozí - příčiny odlesňování,
nevhodné zemědělské postupy, nadměrné spásání (v horských oblastech),
oblasti odlesňované – Střední a Jižní Amerika
– JV Asie
- desertifikace – rozšiřování pouští, proces redukce biologické produktivity a kvality půdy, vedoucí
k přeměně v poušť (Sahel)
c) využívání vodních zdrojů, celosvětově 70% vody pro zavodňovaní, 20% pro průmysl, 10% pro domácnosti, konflikty
a) znečištění ovzduší oteplování (až o 8°C do roku 2100) tání ledovců (až o 1m do roku 2100)
zatopení oblastí (v Evropě většina do 200 km od pobřeží) posun klimatických zón
dopad v zemědělství
Skleníkový efekt
– stromy, rostliny vstřebávají CO2, CO2 propouští teplo dovnitř, ale teplo odrážené od země zachycuje.
b) negativní změny souše
- zmenšování rozlohy orné půdy, chemizace, znečištění vod chemizací, půdní erozí - příčiny odlesňování,
nevhodné zemědělské postupy, nadměrné spásání (v horských oblastech),
oblasti odlesňované – Střední a Jižní Amerika
– JV Asie
- desertifikace – rozšiřování pouští, proces redukce biologické produktivity a kvality půdy, vedoucí
k přeměně v poušť (Sahel)
c) využívání vodních zdrojů, celosvětově 70% vody pro zavodňovaní, 20% pro průmysl, 10% pro domácnosti, konflikty
Surovinový a energetický globální problém
Podíl OECD v %
na světové spotřebě na zásobách komerční energie
fosilní paliva 55,4 uhlí 43,6
tuhá paliva 46,5 ropa 7,3
kapalná paliva 63,0 plyn 9,6
plyn 54,6
Podíl rozvojových zemí v %
uhlí 33
ropa 86
plyn 38
1973 – válka izraelsko-arabská – omezili těžbu ropy, embargo do VB-podporovali Izrael
1973-1974 – první ropný šok 1,8 10 $ za barel
1979-1980 – druhý ropný šok 15 32 $ za barel (irácko-íránská válka)
1980-1985 – pak antišok – pokles cen
Studie – USA – dostatek zdrojů, ale dražší dobývání růst cen
– SSSR – potenciál nevyčerpatelný 1978
1972 – limity růstu
Životnost ropy - 40 let
zemního plynu - 60 let
uhlí - 204 let
na světové spotřebě na zásobách komerční energie
fosilní paliva 55,4 uhlí 43,6
tuhá paliva 46,5 ropa 7,3
kapalná paliva 63,0 plyn 9,6
plyn 54,6
Podíl rozvojových zemí v %
uhlí 33
ropa 86
plyn 38
1973 – válka izraelsko-arabská – omezili těžbu ropy, embargo do VB-podporovali Izrael
1973-1974 – první ropný šok 1,8 10 $ za barel
1979-1980 – druhý ropný šok 15 32 $ za barel (irácko-íránská válka)
1980-1985 – pak antišok – pokles cen
Studie – USA – dostatek zdrojů, ale dražší dobývání růst cen
– SSSR – potenciál nevyčerpatelný 1978
1972 – limity růstu
Životnost ropy - 40 let
zemního plynu - 60 let
uhlí - 204 let
Strategie politiky rozvinutých tržních ekonomik
Strategie politiky rozvinutých tržních ekonomik
- snížení závislosti
- posílení vlastní energetické základny
- úsporná opatření – zlepšení tepelné izolace domů
– nehospodárně auta
– nové technologie zpracování odpadu
Obnovitelné zdroje – biomasa - dřevo, trus, rostliny, rozvojové země 40%, rozvinuté země 3%
– slunce
– vítr - Dánsko, Španělsko, hluk, estetický vzhled prostředí
– geotermální - 10-15 km pod zemí – léčebný, rekreační zdroj, Slovensko
– moře a oceán - příliv a odliv
– vodní - 5% celkově, Rumunsko 70%
– jaderná - 7% celkově, USA 103 elektráren, Francie 56, Japonsko 53
Výhody jaderné energie: nezávislost na fosilních palivech, neznečišťuje prostředí, důraz na bezpečnost
Nevýhody jaderné energie: dlouhá doba výstavby (10 let), životnost (30 let), vysoké náklady na likvidaci, nebezpečnost, vojenský cíl, neregulovatelný zdroj, vyhořelé palivo (technologie na recyklaci),
Jaderné energii se brání – Dánsko, Itálie, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko
- snížení závislosti
- posílení vlastní energetické základny
- úsporná opatření – zlepšení tepelné izolace domů
– nehospodárně auta
– nové technologie zpracování odpadu
Obnovitelné zdroje – biomasa - dřevo, trus, rostliny, rozvojové země 40%, rozvinuté země 3%
– slunce
– vítr - Dánsko, Španělsko, hluk, estetický vzhled prostředí
– geotermální - 10-15 km pod zemí – léčebný, rekreační zdroj, Slovensko
– moře a oceán - příliv a odliv
– vodní - 5% celkově, Rumunsko 70%
– jaderná - 7% celkově, USA 103 elektráren, Francie 56, Japonsko 53
Výhody jaderné energie: nezávislost na fosilních palivech, neznečišťuje prostředí, důraz na bezpečnost
Nevýhody jaderné energie: dlouhá doba výstavby (10 let), životnost (30 let), vysoké náklady na likvidaci, nebezpečnost, vojenský cíl, neregulovatelný zdroj, vyhořelé palivo (technologie na recyklaci),
Jaderné energii se brání – Dánsko, Itálie, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko
Definice TUR
Definice TUR – komise pro životní prostředí a rozvoj
Udržitelný rozvoj zajišťuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti uspokojit potřeby budoucích generací.
Rozvoj uspokojující potřeby současnosti s ohledem na potřeby budoucích generací.
Kategorie společenskoekonomického rozvoje
1. ekonomický růst – růst HDP - tempo růstu
- velikost HDP na 1 obyvatele
2. ekonomický rozvoj – růst + strukturální změny (technickoekonomické, sociálně-ekonomické)
3. rozvoj = rozvoj + změny mimoekonomické sféry (včetně idejí a institucí)
4. udržitelný rozvoj = rozvoj uspokojující potřeby současnosti s ohledem na potřeby budoucnosti
Principy TUR = strategické imperativy
1. hospodářský růst 2. nová orientace techniky
Změna kvality růstu integrace ekonomických a ekologických
aspektů rozhodování
Uchování a oživování obohacování reforma mezinárodních hospodářských vztahů
přírodních zdrojů
Udržitelná úroveň populace posilování mezinárodní spolupráce
Udržitelný rozvoj zajišťuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti uspokojit potřeby budoucích generací.
Rozvoj uspokojující potřeby současnosti s ohledem na potřeby budoucích generací.
Kategorie společenskoekonomického rozvoje
1. ekonomický růst – růst HDP - tempo růstu
- velikost HDP na 1 obyvatele
2. ekonomický rozvoj – růst + strukturální změny (technickoekonomické, sociálně-ekonomické)
3. rozvoj = rozvoj + změny mimoekonomické sféry (včetně idejí a institucí)
4. udržitelný rozvoj = rozvoj uspokojující potřeby současnosti s ohledem na potřeby budoucnosti
Principy TUR = strategické imperativy
1. hospodářský růst 2. nová orientace techniky
Změna kvality růstu integrace ekonomických a ekologických
aspektů rozhodování
Uchování a oživování obohacování reforma mezinárodních hospodářských vztahů
přírodních zdrojů
Udržitelná úroveň populace posilování mezinárodní spolupráce
Dimenze TUR
Dimenze TUR
1. ekonomická 2. technologické
lidské ekologické
Pilíře TUR - ekonomický
- sociální
- ekologický
Agenda 21 – pro aplikaci TUR
Instituce TUR – Římský klub
teorie nulového růstu – odstranění negativních důsledků stojí víc, než to, co přinese
Mesarovic, Pestel – Lidstvo na rozcestí
Friedrichs – Mikroelektronika a společnost
Tinbergen – Nový mezinárodní řád
Meadows – Překročení mezí
Weizsäcker – Faktor čtyři
1. ekonomická 2. technologické
lidské ekologické
Pilíře TUR - ekonomický
- sociální
- ekologický
Agenda 21 – pro aplikaci TUR
Instituce TUR – Římský klub
teorie nulového růstu – odstranění negativních důsledků stojí víc, než to, co přinese
Mesarovic, Pestel – Lidstvo na rozcestí
Friedrichs – Mikroelektronika a společnost
Tinbergen – Nový mezinárodní řád
Meadows – Překročení mezí
Weizsäcker – Faktor čtyři
Surovinový a energetický globální problém
Surovinový a energetický globální problém
1. Tendence k růstu a strukturálním změnám spotřeby energetických zdrojů
2. Krizové jevy v surovinové a energetické základně v 70. letech a jejich globální charakter
3. Východiska a perspektivy řešení surovinového a energetického globálního problému
4. Problematika v ČR
Energetické zdroje
Neobnovitelné Obnovitelné
Fosilní paliva – uhlí, rašelina, energie vodní, sluneční, geotermální,
ropa, zemní plyn energie větru, moří a oceánů
energie biomasy – dřevo, rostliny, trus
Primární Sekundární
původ v přírodních silách původ v lidské činnosti
- neobnovitelné (vyčerpatelné) zdroje - poskytují energii transformovanou do snadno
- obnovitelné zdroje využitelných forem (zejména energie
elektronická a tepelná)
Průměrný roční přírůstek v letech 1960-1970 v průmyslově vyspělých zemích:
průmyslová výroba +5%
spotřeba: ropy +8% (poč. 70. let 13-15%)
zemního plynu +7%
kamenné uhlí +0,5%
ropa – větší výhřevnost, přeprava snadnější, zpracování lepší, méně znečišťuje živ. prostředí, dříve levná, plýtvání
(1 barel = 156 litrů)
1. Tendence k růstu a strukturálním změnám spotřeby energetických zdrojů
2. Krizové jevy v surovinové a energetické základně v 70. letech a jejich globální charakter
3. Východiska a perspektivy řešení surovinového a energetického globálního problému
4. Problematika v ČR
Energetické zdroje
Neobnovitelné Obnovitelné
Fosilní paliva – uhlí, rašelina, energie vodní, sluneční, geotermální,
ropa, zemní plyn energie větru, moří a oceánů
energie biomasy – dřevo, rostliny, trus
Primární Sekundární
původ v přírodních silách původ v lidské činnosti
- neobnovitelné (vyčerpatelné) zdroje - poskytují energii transformovanou do snadno
- obnovitelné zdroje využitelných forem (zejména energie
elektronická a tepelná)
Průměrný roční přírůstek v letech 1960-1970 v průmyslově vyspělých zemích:
průmyslová výroba +5%
spotřeba: ropy +8% (poč. 70. let 13-15%)
zemního plynu +7%
kamenné uhlí +0,5%
ropa – větší výhřevnost, přeprava snadnější, zpracování lepší, méně znečišťuje živ. prostředí, dříve levná, plýtvání
(1 barel = 156 litrů)
Členění globálních problémů
Členění globálních problémů
Vztahy
1. přírodně – sociální problémy
- surovinový 90% surovin
- energetický energeticky využitelné
- populační výživa populace
- potravinový 1 celek
- ekologický = environmentální Člověk - příroda
2. intersociální
- sociální a ekonomické zaostalosti rozvojových zemí
- mezinárodní zadluženosti
- změny mezinárodních ekonomických vztahů
- války, míru, odzbrojení
Člověk - člověk
3. antroposociální
povahy - všelidské
- sociální
- kulturní
- humanitární Rozvoj člověka samého
Vztahy
1. přírodně – sociální problémy
- surovinový 90% surovin
- energetický energeticky využitelné
- populační výživa populace
- potravinový 1 celek
- ekologický = environmentální Člověk - příroda
2. intersociální
- sociální a ekonomické zaostalosti rozvojových zemí
- mezinárodní zadluženosti
- změny mezinárodních ekonomických vztahů
- války, míru, odzbrojení
Člověk - člověk
3. antroposociální
povahy - všelidské
- sociální
- kulturní
- humanitární Rozvoj člověka samého
HISTORIE
HISTORIE
Studená válka – politické bipolarita Východ-Západ, Varšavské smlouvy, průmyslová, technická revoluce přelom 19.,20. století, vědeckotechnický pokrok po II. světové válce do 70. let.
Globální problémy x globalizace – proces zmezinárodňování výzvy k řešení
Trvale udržitelný rozvoj (TUR)
- vzniká v 70., 80. a 90. letech
mezníky: 1972 – Stockholm – konference OSN o životním prostředí, 114 zemí, výsledkem deklarace
1983 – OSN – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj – předsedkyní norka Gio Harlem
Brund Handová, zástupce Mansour Kalit, 22, zemí – 11 vyspělých a 11 rozvinutých
1992 – Rio de Janeiro – konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Summit země + komise pro TUR,
179 zemí, Deklarace o životním prostředí a rozvoji, Agenda 21 principy o hospodaření lesů
2002 – Johannesburg – světový summit o udržitelném rozvoji
1983 komise ustavila výbor pro energetiku, průmysl, výžiu
Vytyčeny klíčové problémy
- energetika z hledisky životního prostředí
- průmysl
- výživa, zemědělství
- perspektivy, populace
TUR – pokouší se o sjednocení požadavků ochrany životního prostředí s hospodářským rozvojem
Studená válka – politické bipolarita Východ-Západ, Varšavské smlouvy, průmyslová, technická revoluce přelom 19.,20. století, vědeckotechnický pokrok po II. světové válce do 70. let.
Globální problémy x globalizace – proces zmezinárodňování výzvy k řešení
Trvale udržitelný rozvoj (TUR)
- vzniká v 70., 80. a 90. letech
mezníky: 1972 – Stockholm – konference OSN o životním prostředí, 114 zemí, výsledkem deklarace
1983 – OSN – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj – předsedkyní norka Gio Harlem
Brund Handová, zástupce Mansour Kalit, 22, zemí – 11 vyspělých a 11 rozvinutých
1992 – Rio de Janeiro – konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Summit země + komise pro TUR,
179 zemí, Deklarace o životním prostředí a rozvoji, Agenda 21 principy o hospodaření lesů
2002 – Johannesburg – světový summit o udržitelném rozvoji
1983 komise ustavila výbor pro energetiku, průmysl, výžiu
Vytyčeny klíčové problémy
- energetika z hledisky životního prostředí
- průmysl
- výživa, zemědělství
- perspektivy, populace
TUR – pokouší se o sjednocení požadavků ochrany životního prostředí s hospodářským rozvojem
Řešení globálních problémů
Řešení globálních problémů – koncepce udržitelného rozvoje
60. – 70. léta 20. století objev problému surovin a energie, populační exploze, ochrany živ. Prostředí, války, míru, zaostalosti, exponenciální růst produkce, ekonomický růst, populace, spotřeby energie, koncentrace CO2 v atmosféře (spalování fosilních paliv, kácení lesů)
Růst produkce potravin, ale na osobu se snižuje - Afrika
stagnuje - Jižní Amerika
kopíruje - Evropa, Severní Amerika
1997 Ujotský protokol k Rámové úmluvě OSN o změně klimatu (redukce o 5 % emisí)
2001 USA odstoupilo, trh s emisemi
60. – 70. léta 20. století objev problému surovin a energie, populační exploze, ochrany živ. Prostředí, války, míru, zaostalosti, exponenciální růst produkce, ekonomický růst, populace, spotřeby energie, koncentrace CO2 v atmosféře (spalování fosilních paliv, kácení lesů)
Růst produkce potravin, ale na osobu se snižuje - Afrika
stagnuje - Jižní Amerika
kopíruje - Evropa, Severní Amerika
1997 Ujotský protokol k Rámové úmluvě OSN o změně klimatu (redukce o 5 % emisí)
2001 USA odstoupilo, trh s emisemi
Rysy globálních problémů
Rysy globálních problémů
1. celosvětový charakter – týkáse všech, řešení na bázi mezinárodní spolupráce
2. míra závažnosti – vliv na existenci lidstva, spol. vývoj
přelom 19. a 29. stol vznik světového hospodářství, předpoklad vzniku globálních problémů
rozbor globálních problémů Římský klub – Aurelio Pecei
Hranice růstu (mendonsovi) – nulový rozvoj, příčinou znečištění exp. růst výroby
a spotřeby
Interdependence
Globalistka – nauka o vývoji a možnostech řešení globálních problémů
1. celosvětový charakter – týkáse všech, řešení na bázi mezinárodní spolupráce
2. míra závažnosti – vliv na existenci lidstva, spol. vývoj
přelom 19. a 29. stol vznik světového hospodářství, předpoklad vzniku globálních problémů
rozbor globálních problémů Římský klub – Aurelio Pecei
Hranice růstu (mendonsovi) – nulový rozvoj, příčinou znečištění exp. růst výroby
a spotřeby
Interdependence
Globalistka – nauka o vývoji a možnostech řešení globálních problémů
Efektivnost daní
Efektivnost daní
Daně – transfer peněz ze soukromého sektoru do veřejného sektoru a to přináší náklady:
a) Administrativní – náklady vzniklé placením daní, mimo daně:
- přímé (náklady platí veřejný sektor př. mzdy úředníků, tiskopisy, budovy úřadů, statistika, řešení daňových kauz náklady jsou poměrně snadno zjistitelné, čím je daňový systém složitější tím jsou větší náklady, které mají tendenci vzrůstat )
- nepřímé
b) Nadměrné daňové břemeno
- daň způsobuje distorzi a ta způsobuje substituci a ta vyvolává nadměrné daňové břemeno
- otravuje život díky daním
Př.: Daň z oken méně oken více se svítí = špatný vzduch, který je v tomto případě nadměrným daňovým břemenem
Distorze: daně zajišťují výrobu a tím zvyšují náklady, výrobci sníží zisk a tak chtějí přenést daně na někoho jiného
Daně – transfer peněz ze soukromého sektoru do veřejného sektoru a to přináší náklady:
a) Administrativní – náklady vzniklé placením daní, mimo daně:
- přímé (náklady platí veřejný sektor př. mzdy úředníků, tiskopisy, budovy úřadů, statistika, řešení daňových kauz náklady jsou poměrně snadno zjistitelné, čím je daňový systém složitější tím jsou větší náklady, které mají tendenci vzrůstat )
- nepřímé
b) Nadměrné daňové břemeno
- daň způsobuje distorzi a ta způsobuje substituci a ta vyvolává nadměrné daňové břemeno
- otravuje život díky daním
Př.: Daň z oken méně oken více se svítí = špatný vzduch, který je v tomto případě nadměrným daňovým břemenem
Distorze: daně zajišťují výrobu a tím zvyšují náklady, výrobci sníží zisk a tak chtějí přenést daně na někoho jiného
Substituce
Př. Substituce:
Zdraží sklo přestanu dělat v oboru méně prodejen skla (buď změní obor podnikání nebo ho přestěhuje jinam např. do zahraničí)
Stav kdy v důsledku toho dojde k substitucím a občan si nemá kde, co koupit – nemá kde sehnat věci.
Důchodový a substituční efekt daně:
(patří k efektivnosti daně)
1.) Důchodový efekt
- přesun finančních prostředků (daně) od soukromého sektoru do veřejného sektoru
- je odebrána část důchodu – polatník se má hůřa a pracuje více
= smíšení důchodů
2.) Substituční efekt
- vyplývá z důsledku poplatníkem provedené substituce, poplatník mění své preference, pokud se sníží mezní užitek (jeho výnos, spotřebovávaného zboží..) – je u každého poplatníka jiný – podle toho dochází či ne k substituci
Paušální daň – NDB není – nemůžeme daň ovlivnit změnou chování
Důchodová daň – substituce mezi důchodem(spotřebou) a volným časem a mezi budoucí spotřebou
Daň ze mzdy – S mezi prací a volným časem
Spotřební daň – S mezi různými druhy zboží
DPH – S mezi spotřebou a volným časem, S mezi současnou a budoucí spotřebou
Daň z kapitálových výnosů – S mezi úsporami a spotřebou současnou a budoucí
Zdraží sklo přestanu dělat v oboru méně prodejen skla (buď změní obor podnikání nebo ho přestěhuje jinam např. do zahraničí)
Stav kdy v důsledku toho dojde k substitucím a občan si nemá kde, co koupit – nemá kde sehnat věci.
Důchodový a substituční efekt daně:
(patří k efektivnosti daně)
1.) Důchodový efekt
- přesun finančních prostředků (daně) od soukromého sektoru do veřejného sektoru
- je odebrána část důchodu – polatník se má hůřa a pracuje více
= smíšení důchodů
2.) Substituční efekt
- vyplývá z důsledku poplatníkem provedené substituce, poplatník mění své preference, pokud se sníží mezní užitek (jeho výnos, spotřebovávaného zboží..) – je u každého poplatníka jiný – podle toho dochází či ne k substituci
Paušální daň – NDB není – nemůžeme daň ovlivnit změnou chování
Důchodová daň – substituce mezi důchodem(spotřebou) a volným časem a mezi budoucí spotřebou
Daň ze mzdy – S mezi prací a volným časem
Spotřební daň – S mezi různými druhy zboží
DPH – S mezi spotřebou a volným časem, S mezi současnou a budoucí spotřebou
Daň z kapitálových výnosů – S mezi úsporami a spotřebou současnou a budoucí
Třídění daní dle stupňů progrese:
Třídění daní dle stupňů progrese:
1. Proporcionální – s růstem důchodu se míra zdanění nemění
2. Progresivní – míra zdanění s důchodem roste a naopak
3. Degresivní s růstem důchodu se míra zdanění snižuje
Historie daní:
- daně existovali vždy
Adam Smith
– klasická anglická pol. ekonomie
– 1776 n.l. – pojednání: O původu bohatství národů
– zastánce tzv. „neviditelné ruky trhu“
– vydal 4 hlavní daňové zákony
4 hlavní daňové zákony:
a) daně dle možností poddaných – úměrné důchodu
b) daň – přesně stanovená, doba splatnosti i výše musí být jasná
c) výše – tehdy a takovým způsobem, kdy se to poplatníkům nejlépe hodí
d) daň – obyvatelé mají platit co nejméně nad to, co skutečně přijde do státní kasy
Neokonzervativní teorie
1. Proporcionální – s růstem důchodu se míra zdanění nemění
2. Progresivní – míra zdanění s důchodem roste a naopak
3. Degresivní s růstem důchodu se míra zdanění snižuje
Historie daní:
- daně existovali vždy
Adam Smith
– klasická anglická pol. ekonomie
– 1776 n.l. – pojednání: O původu bohatství národů
– zastánce tzv. „neviditelné ruky trhu“
– vydal 4 hlavní daňové zákony
4 hlavní daňové zákony:
a) daně dle možností poddaných – úměrné důchodu
b) daň – přesně stanovená, doba splatnosti i výše musí být jasná
c) výše – tehdy a takovým způsobem, kdy se to poplatníkům nejlépe hodí
d) daň – obyvatelé mají platit co nejméně nad to, co skutečně přijde do státní kasy
Neokonzervativní teorie
Současné daňové zásady
Současné daňové zásady:
1.) Efektivnost – daně by neměli způsobovat velké distorze v cenách a užitku z různých druhů činností
2.) Daně by měli mít pozitivní vlivy na ekonomické chování ekonomických subjektů, daně by neměli potlačovat nabídkovou stránku ekonomiky
3.) Daňová spravedlnost – rovnoměrnější rozdělování důchodů než jaké vyplývá z tržních podmínek
4.) Správně působit na makroekonomiku – daně by měli působit pružně a stabilizovat makroekonomiku
5.) Právní perfektnost a politická průhlednost – preferují svobodu jednotlivce, správně dané daně – poplatník zná pravidla a není dán na pospas úřadům
1.) Efektivnost – daně by neměli způsobovat velké distorze v cenách a užitku z různých druhů činností
2.) Daně by měli mít pozitivní vlivy na ekonomické chování ekonomických subjektů, daně by neměli potlačovat nabídkovou stránku ekonomiky
3.) Daňová spravedlnost – rovnoměrnější rozdělování důchodů než jaké vyplývá z tržních podmínek
4.) Správně působit na makroekonomiku – daně by měli působit pružně a stabilizovat makroekonomiku
5.) Právní perfektnost a politická průhlednost – preferují svobodu jednotlivce, správně dané daně – poplatník zná pravidla a není dán na pospas úřadům
Funkce daní
Funkce daní – fiskální (sehnat peníze-prostředky do státního rozpočtu)
a) alokační – neefektivnost alokace zdrojů = selhání trhu)
b) redistribuční – přerozdělování důchodů od bohatších k chudším
c) stabilizační – daně by měli působit na ekonomiku hlavně progresivně
Třídění daní:
a) Podle dopadu přímé (daň z příjmů)
nepřímé (spotřební daň, DPH – platí se v ceně zboží nebo
služby)
b) Podle objektu
- z důchodů, příjmů
- ze spotřeby
- z majetku
c) Podle veličiny
- kapitálové = zdaňujeme určitý stav v nějakém okamžiku
- běžné = daň z příjmů, za nějaké období
a) alokační – neefektivnost alokace zdrojů = selhání trhu)
b) redistribuční – přerozdělování důchodů od bohatších k chudším
c) stabilizační – daně by měli působit na ekonomiku hlavně progresivně
Třídění daní:
a) Podle dopadu přímé (daň z příjmů)
nepřímé (spotřební daň, DPH – platí se v ceně zboží nebo
služby)
b) Podle objektu
- z důchodů, příjmů
- ze spotřeby
- z majetku
c) Podle veličiny
- kapitálové = zdaňujeme určitý stav v nějakém okamžiku
- běžné = daň z příjmů, za nějaké období
Třídění daní
d) Podle adresnosti
- osobní = určitá osoba, zohledňuje se platební schopnost osoby
- in rem (na věc) = spotřební daň, DPH, daň z příjmů právnických osob – nezohledňuje platební schopnost, je konstantní
e) Podle sazby
- Paušální = bez vztahu ke zdaňovanému základu
- Ad valarem (k hodnotě) – podle ceny zdaňovaného základu (daň z příjmů)
- Specifické = podle množství jednotek daňového základu
f) Podle daňového určení
- státní
- vyšších územně samosprávních celků
- municipální (městské)
g) institucionální členění
OECD
h) Podle trhu
- uložené na trhu produktů
- uložené na trhu výrobních faktorů
ch) Subjektů Domácnosti
Firmy
i) Podle postavení subjektu na trhu Prodávající
Kupující
- osobní = určitá osoba, zohledňuje se platební schopnost osoby
- in rem (na věc) = spotřební daň, DPH, daň z příjmů právnických osob – nezohledňuje platební schopnost, je konstantní
e) Podle sazby
- Paušální = bez vztahu ke zdaňovanému základu
- Ad valarem (k hodnotě) – podle ceny zdaňovaného základu (daň z příjmů)
- Specifické = podle množství jednotek daňového základu
f) Podle daňového určení
- státní
- vyšších územně samosprávních celků
- municipální (městské)
g) institucionální členění
OECD
h) Podle trhu
- uložené na trhu produktů
- uložené na trhu výrobních faktorů
ch) Subjektů Domácnosti
Firmy
i) Podle postavení subjektu na trhu Prodávající
Kupující
Státní rozpočet
Státní rozpočet
Zdroje:
1.) Daně – transfer finančních prostředků od soukromého sektoru do veřejného sektoru
2.) Poplatky – transakce (my vložíme, stát poskytne službu, povolení)
3.) Půjčky – naplňování příjmové strany rozpočtu
4.) Cla - dovozní cla (hlavním úkolem je ochrana domácího trhu)
5.) Sociální pojištění - sporné kam zařadit daně/poplatky
1.) Daň
- platba povinná
- nenávratná
- neúčelová
- neekvivalentní (není něco za něco)
- pravidelné (daň z příjmu) i nepravidelné (daň z prodeje nemovitosti)
2.) Poplatky (poplatek za psa)
- nepovinné
- účelové
- nepravidelné
- nenávratné
3.) Půjčky (dluhopisy, státní pokladniční poukázky)
- návratné
- nepravidelné
- nepovinné
- účelová i neúčelová
Zdroje:
1.) Daně – transfer finančních prostředků od soukromého sektoru do veřejného sektoru
2.) Poplatky – transakce (my vložíme, stát poskytne službu, povolení)
3.) Půjčky – naplňování příjmové strany rozpočtu
4.) Cla - dovozní cla (hlavním úkolem je ochrana domácího trhu)
5.) Sociální pojištění - sporné kam zařadit daně/poplatky
1.) Daň
- platba povinná
- nenávratná
- neúčelová
- neekvivalentní (není něco za něco)
- pravidelné (daň z příjmu) i nepravidelné (daň z prodeje nemovitosti)
2.) Poplatky (poplatek za psa)
- nepovinné
- účelové
- nepravidelné
- nenávratné
3.) Půjčky (dluhopisy, státní pokladniční poukázky)
- návratné
- nepravidelné
- nepovinné
- účelová i neúčelová
DR, DN
DR je osoba, která ¨na základě osobní daňové příslušnosti (osobní – jedná se o umístění osoby ve státě – sídlo firmy, trvalý pobyt) má neomezenou daňovou povinnost. Je zdaňován z celosvětových příj., tj. její daňový režim
DN nesplňuje podmínky rezidenství, ale pobírá v tomto státě příjmy
DN na základě věcné daň. příslušnosti (dle umístění vzniku příjmu ve státě) mají omezenou daňovou povinnost, tzn. mají D povinnost pouze z příjmů, které vznikly ze zdrojů ČR na území ČR.
Základním parametrem je dělení DR a DN s tím, že každá skupina má odlišný daňový režim. Zde je důležité stanovit rezidenství vůči tomu danému státu.
Vnitřní dvojí zdanění – dochází ke kumulací zdanění u téhož předmětu zdanění (spotřební daň vstupuje do DPH, dvojí zdanění zisku – neto dividenda/korporační daň ze zisku a následně dividenda zdaňovaná též u FO).
DN nesplňuje podmínky rezidenství, ale pobírá v tomto státě příjmy
DN na základě věcné daň. příslušnosti (dle umístění vzniku příjmu ve státě) mají omezenou daňovou povinnost, tzn. mají D povinnost pouze z příjmů, které vznikly ze zdrojů ČR na území ČR.
Základním parametrem je dělení DR a DN s tím, že každá skupina má odlišný daňový režim. Zde je důležité stanovit rezidenství vůči tomu danému státu.
Vnitřní dvojí zdanění – dochází ke kumulací zdanění u téhož předmětu zdanění (spotřební daň vstupuje do DPH, dvojí zdanění zisku – neto dividenda/korporační daň ze zisku a následně dividenda zdaňovaná též u FO).
Rozpočty států
Dále v zemích, kde určení předmětu daně je složitější (např. federální státy – USA, Německo, atd.)
Rozpočty států.
Dvojí zdanění působí distribučně. Na stanovení daní se odráží nálada investorů
Přístupy:
1) Jednotlivá opatření
2) Mezinárodní daňové dohody
3) Koordinace 1) a 2)
Ad1) stát příjemce u vlastní metody o zamezení dvojího zdanění a stát. zdroje nezávisle uplatní také opatření, např. sníží sazbu (může dojít k distorzi)
Ad 2) principy
1) Princip výhod. zdanění
Každý sát daní příjem, na kterém se s druhým státem dohodl
2) Metoda zdanění výnosů – daní se v obou státech v určitém poměru
Ad 3) kombinace dvou výše uvedených – nejběžnější metoda
Rozpočty států.
Dvojí zdanění působí distribučně. Na stanovení daní se odráží nálada investorů
Přístupy:
1) Jednotlivá opatření
2) Mezinárodní daňové dohody
3) Koordinace 1) a 2)
Ad1) stát příjemce u vlastní metody o zamezení dvojího zdanění a stát. zdroje nezávisle uplatní také opatření, např. sníží sazbu (může dojít k distorzi)
Ad 2) principy
1) Princip výhod. zdanění
Každý sát daní příjem, na kterém se s druhým státem dohodl
2) Metoda zdanění výnosů – daní se v obou státech v určitém poměru
Ad 3) kombinace dvou výše uvedených – nejběžnější metoda
Mezinárodní zdanění příjmů pojmosloví
Mezinárodní zdanění příjmů pojmosloví
ČR Zahraničí
(příjemce) (zdroje)
Jednotlivé státy mají fiskální politiku – mají výhradní právo ke zdanění / vybírat daně za občany, tzn. Daňovou suverenitu
Každý stát se tedy bude snažit příjmy zdaňovat. Otázka je, kde příjem bude zdaňován, jestli v jednom/druhém státě, nebo v obou zemích.
V případě, že by se nevytvořila pravidla, byl by tentýž příjem zdaňován několikrát – případ 2zdanění
Musí se vytvořit pravidla, která budou 2 zdanění řešit.
Zavádí se pojmy DR (daňový rezident)
DN (daňový nerezident)
Omezená daňová povinnost
Neomezená daňová povinnost
Každý stát ve svém zákolně má stanovené dělení s ohledem na zamezení dvojího zdanění.
ČR Zahraničí
(příjemce) (zdroje)
Jednotlivé státy mají fiskální politiku – mají výhradní právo ke zdanění / vybírat daně za občany, tzn. Daňovou suverenitu
Každý stát se tedy bude snažit příjmy zdaňovat. Otázka je, kde příjem bude zdaňován, jestli v jednom/druhém státě, nebo v obou zemích.
V případě, že by se nevytvořila pravidla, byl by tentýž příjem zdaňován několikrát – případ 2zdanění
Musí se vytvořit pravidla, která budou 2 zdanění řešit.
Zavádí se pojmy DR (daňový rezident)
DN (daňový nerezident)
Omezená daňová povinnost
Neomezená daňová povinnost
Každý stát ve svém zákolně má stanovené dělení s ohledem na zamezení dvojího zdanění.
samostatné daňové základy
Uvnitř daň. základu existují i příjmy, které tvoří samostatné daňové základy.
Nejrozšířenější jsou příjmy z kpt. Majetku (dividendové příjm, výnosy z vkladů na vkladních knížkách, dávky penzij. Připojištění.
V dílčích daň. základech se uplatňují daňové náklady (výdaje na získání a udržení daňových příjmů) – o ty ser také upravuje dílčí daň. základ – je pak saldem mezi příjmy a daňovými náklady, např. pojistné.
U příjmů z kpt. majetku se náklady nevytvářejí – jsou nulové (!!!!)
Dělení DZ není náhodné; jsou rozděleny samostatně, ale jejich využitelnost je odlišná
Součtem dílčích daňových základů vznikne daňový základ celkový
Nejrozšířenější jsou příjmy z kpt. Majetku (dividendové příjm, výnosy z vkladů na vkladních knížkách, dávky penzij. Připojištění.
V dílčích daň. základech se uplatňují daňové náklady (výdaje na získání a udržení daňových příjmů) – o ty ser také upravuje dílčí daň. základ – je pak saldem mezi příjmy a daňovými náklady, např. pojistné.
U příjmů z kpt. majetku se náklady nevytvářejí – jsou nulové (!!!!)
Dělení DZ není náhodné; jsou rozděleny samostatně, ale jejich využitelnost je odlišná
Součtem dílčích daňových základů vznikne daňový základ celkový
Odpočet daně
Odpočet daně
1) standardní
2) nestandardní
ad1) kromě základního poplatníka jsou ještě další osoby
vyživované dítě, manželka
invalidita atd.
paušální částka
ad 2) zaměřeny na prokázání vynaložených výdajů
dary
reinvestiční odpočet (invest. daňový úvěr – určitá část pořízení majetku lze odečíst)
úroky z úvěrů
příspěvky na penzijní připojištění
příspěvky na životní pojištění
příspěvky odborů
ÚZD – upravený základ dně
Uplatňujeme sazbu daně /klouzavě progresivní – 4. stup. Pásmo, kterému odpovídá různá sazba daně 15% - 32%
Daňová povinnost – může se uplatnit sleva na dani – daňový zápočet
Odpočet X Zápočet
Odpočet – snižuje DZ
Zápočet – snižuje vypočtenou daňovou povinnost (!!!!!!)
V ČR se uplatňují 2 formy slev na dani – zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají pracovníky se změněnou pracovní schopností a tělesně postižené
1) standardní
2) nestandardní
ad1) kromě základního poplatníka jsou ještě další osoby
vyživované dítě, manželka
invalidita atd.
paušální částka
ad 2) zaměřeny na prokázání vynaložených výdajů
dary
reinvestiční odpočet (invest. daňový úvěr – určitá část pořízení majetku lze odečíst)
úroky z úvěrů
příspěvky na penzijní připojištění
příspěvky na životní pojištění
příspěvky odborů
ÚZD – upravený základ dně
Uplatňujeme sazbu daně /klouzavě progresivní – 4. stup. Pásmo, kterému odpovídá různá sazba daně 15% - 32%
Daňová povinnost – může se uplatnit sleva na dani – daňový zápočet
Odpočet X Zápočet
Odpočet – snižuje DZ
Zápočet – snižuje vypočtenou daňovou povinnost (!!!!!!)
V ČR se uplatňují 2 formy slev na dani – zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají pracovníky se změněnou pracovní schopností a tělesně postižené
Struktura daně
Struktura daně
Veškeré příjmy poplatníka
- Vyňaté
__________________________
Příjmy podléhající dani
- Osvobozené
__________________________
Příjmy zdaňovaného ZD (základ daně)
Příjmy v základu daně bylo nutné nějak agregovat – nakonec se rozdělily podle zdrojů do dílčích ZD:
5 základních dílčích daňových základů
1) Příjmy ze závislé činnosti
2) Příjmy z podnikání a samostatné výdělečné činnosti (str. 119)
3) Příjmy z kpt. Majetku
4) Příjmy z pronájmu
5) Ostatní
Veškeré příjmy poplatníka
- Vyňaté
__________________________
Příjmy podléhající dani
- Osvobozené
__________________________
Příjmy zdaňovaného ZD (základ daně)
Příjmy v základu daně bylo nutné nějak agregovat – nakonec se rozdělily podle zdrojů do dílčích ZD:
5 základních dílčích daňových základů
1) Příjmy ze závislé činnosti
2) Příjmy z podnikání a samostatné výdělečné činnosti (str. 119)
3) Příjmy z kpt. Majetku
4) Příjmy z pronájmu
5) Ostatní
Vynětí z předmětu daně
Vynětí z předmětu daně:
- nejdůležitější přijaté půjčky
- příjmy z přijatého majetku v rámci restituce
Příjmy vyňaté
Příjmy osvobozené
Transfery – objemově nejdůležitější mezi osvobozenými příjmy (dávky z veřejných rozpočtů- také se jim říká sociální dávky)
Sociální dávky jsou předmětem daně, ale jsou osvobozeny.
Největší část dávek činí penze (a to jak starobní, tak i invalidní).
Pozn.: Penze v evrop. zemích jsou zdaňovány ČR X EU
- nejdůležitější přijaté půjčky
- příjmy z přijatého majetku v rámci restituce
Příjmy vyňaté
Příjmy osvobozené
Transfery – objemově nejdůležitější mezi osvobozenými příjmy (dávky z veřejných rozpočtů- také se jim říká sociální dávky)
Sociální dávky jsou předmětem daně, ale jsou osvobozeny.
Největší část dávek činí penze (a to jak starobní, tak i invalidní).
Pozn.: Penze v evrop. zemích jsou zdaňovány ČR X EU
Z ostatních, které mají charakter nahodilých příjmů a jsou osvobozeny
Z ostatních, které mají charakter nahodilých příjmů a jsou osvobozeny:
Příjmy z prodeje majetku, který je používán k osobní spotřebě
Časový test – je zaváděn, z toho důvodu, aby se zabránilo nežádoucím hospodářským operacím z pohledu zdanění, nejen příjmy z prodeje osob. aut.. Příjmy mohou být předmětem zdanění v užších časových obdobích a potom už ne. Rozhodující je doba nabytí a doba prodeje.
- Do 1 roku předmětem zdanění
- Po 1 roce už osvobozeno
Zdanitelný příjem – vš. příjmy, které jsou předmětem daně / nejsou osvobozeny ani vyňaty.
Příjmy zdaňované v základu daně = jednotný základ daně, který umožňuje uplatnit daňovou progresi.
Dan výběr daně je dosti komplikovaný, tak si systém vypomáhá a vyčleňuje ze zdanitelných příjmů samostatné základy daně – vyjímá je a zdaňuje jednotlivě na základě lineární diferenciace.
Příjmy z prodeje majetku, který je používán k osobní spotřebě
Časový test – je zaváděn, z toho důvodu, aby se zabránilo nežádoucím hospodářským operacím z pohledu zdanění, nejen příjmy z prodeje osob. aut.. Příjmy mohou být předmětem zdanění v užších časových obdobích a potom už ne. Rozhodující je doba nabytí a doba prodeje.
- Do 1 roku předmětem zdanění
- Po 1 roce už osvobozeno
Zdanitelný příjem – vš. příjmy, které jsou předmětem daně / nejsou osvobozeny ani vyňaty.
Příjmy zdaňované v základu daně = jednotný základ daně, který umožňuje uplatnit daňovou progresi.
Dan výběr daně je dosti komplikovaný, tak si systém vypomáhá a vyčleňuje ze zdanitelných příjmů samostatné základy daně – vyjímá je a zdaňuje jednotlivě na základě lineární diferenciace.
Daňový rezident (DR)
Daňový rezident (DR)
- FO, která má na území ČR bydliště, nebo na území ČR v průběhu roku pobývá určitou kvalifikovanou dobu (nejméně 183 dní).
Stanovení statutu – s tím spojen i daňový režim
DR má neomezenou působnost, tzn. Daň se vztahuje na všechny jeho příjmy i ze světa, nejen na území ČR
DN – rozebrán později
2. pilířem zákona – vymezení daňového objektu
zahrnuje příjmy
- peněžní všechny příjmy, které zvýší majetek
- naturální poplatníka
- získané směnou (str. 115-116)
Když některé příjmy toto nesplňují jsou vyňaty z předmětu daně.
- FO, která má na území ČR bydliště, nebo na území ČR v průběhu roku pobývá určitou kvalifikovanou dobu (nejméně 183 dní).
Stanovení statutu – s tím spojen i daňový režim
DR má neomezenou působnost, tzn. Daň se vztahuje na všechny jeho příjmy i ze světa, nejen na území ČR
DN – rozebrán později
2. pilířem zákona – vymezení daňového objektu
zahrnuje příjmy
- peněžní všechny příjmy, které zvýší majetek
- naturální poplatníka
- získané směnou (str. 115-116)
Když některé příjmy toto nesplňují jsou vyňaty z předmětu daně.
Daň z příjmu FO
Daň z příjmu FO
1) sjednocuje příjmy do jednotného daňového základu. Jeden z hl. principů je princip daňové spravedlnosti
2) Provádí redistribuci z příjmů mezi nejvyššími příjmy a nejnižšími příjmy (splňuje požadavek daňové spravedlnosti)
Tyto 2 charakteristiky způsobují, že konstrukce dně je komplikovaná. Na druhé straně je nejméně oblíbená
3. charakteristickým rysem je, že je viditelná.DPH je neviditelná (zahrnuta v ceně zboží a ani o tom nevíme.
Požadavek na Daň – základna daně co nejjednodušší a daň. sazby co nejméně progresivní.
Naše osobní důchodová daň splŇuje 2. část → progrese není nijak vysoká, ale šíře se nedaří v ČR naplňovat. Ve srovnání s jinými zeměmi je široká.
Daň je upravena zák. 586 s 56 novelami
Vymezení poplatníků subjekt daně
Objekt daně
Poplatníci daňový rezident
daňový nerezident
1) sjednocuje příjmy do jednotného daňového základu. Jeden z hl. principů je princip daňové spravedlnosti
2) Provádí redistribuci z příjmů mezi nejvyššími příjmy a nejnižšími příjmy (splňuje požadavek daňové spravedlnosti)
Tyto 2 charakteristiky způsobují, že konstrukce dně je komplikovaná. Na druhé straně je nejméně oblíbená
3. charakteristickým rysem je, že je viditelná.DPH je neviditelná (zahrnuta v ceně zboží a ani o tom nevíme.
Požadavek na Daň – základna daně co nejjednodušší a daň. sazby co nejméně progresivní.
Naše osobní důchodová daň splŇuje 2. část → progrese není nijak vysoká, ale šíře se nedaří v ČR naplňovat. Ve srovnání s jinými zeměmi je široká.
Daň je upravena zák. 586 s 56 novelami
Vymezení poplatníků subjekt daně
Objekt daně
Poplatníci daňový rezident
daňový nerezident
Třídění daní
Podle stupně závaznosti
- Obligatorní – jejich závaznost a povinnost výběru daně
- Fakultativní – jejich zavedení a výběr není povinný, ale závisí na stupni rozpočtové soustavy (daně municipální tj. obecné)
Podle způsobu výpočtu daně
Sazbové - (% z hodnotového základu daně, či absolutní částkou ze základu)
Rozdílem
Kontingentované daně – daň. výnos je znám a rozepisuje se na dané lokality na základě nějakého klíče
Podle způsobu placení
- daně – samovypočítáním z daňového přiznání
- srážkové daně – srážku provádí plátce, poplatník má daňovou povinnost
- Obligatorní – jejich závaznost a povinnost výběru daně
- Fakultativní – jejich zavedení a výběr není povinný, ale závisí na stupni rozpočtové soustavy (daně municipální tj. obecné)
Podle způsobu výpočtu daně
Sazbové - (% z hodnotového základu daně, či absolutní částkou ze základu)
Rozdílem
Kontingentované daně – daň. výnos je znám a rozepisuje se na dané lokality na základě nějakého klíče
Podle způsobu placení
- daně – samovypočítáním z daňového přiznání
- srážkové daně – srážku provádí plátce, poplatník má daňovou povinnost
Cíle zdanění
Cíle zdanění
- Naplnění zisku – státní kasy
- Daň. příjmy tvoří naprostou část ústředního rozpočtu i proto, že stát musí plnit nějaké fce,
- poskytovat zdroje pro plnění fcí státu
Fce státu
1. Alokační fce – stát musí vyrábět veřejné statky
2. Redistribuční fce – společnost si určuje jajké fin. rozdělení je rovnoměrné či spravedlivé prostřednictvím fiskálních prostředků přerozděluje finance. (Bohatým bere a chudším dává dávky(Redistribuční fce spotřebovává nejvíce výdajů stát. rozpočet 30-60%). Podle stupně podílu považujeme stát blahob. a demokracie nebo stát – to už nepřečtu
3. Stabilizační fce – z historicky v 30 letech 20. st. Vývoj trhu nestabilní – krize – nezaměstnanost – velká represe.
4. Keynessiánské modely politiky – obnova politiky – zásahu státu do politiky. – nejmladší fce, mimořádně významné daně jsou automatizované stabilizátory
Cílem – vytváření zdrojů státu, aby mohl plnit zákl. hospodářské funkce.
- Naplnění zisku – státní kasy
- Daň. příjmy tvoří naprostou část ústředního rozpočtu i proto, že stát musí plnit nějaké fce,
- poskytovat zdroje pro plnění fcí státu
Fce státu
1. Alokační fce – stát musí vyrábět veřejné statky
2. Redistribuční fce – společnost si určuje jajké fin. rozdělení je rovnoměrné či spravedlivé prostřednictvím fiskálních prostředků přerozděluje finance. (Bohatým bere a chudším dává dávky(Redistribuční fce spotřebovává nejvíce výdajů stát. rozpočet 30-60%). Podle stupně podílu považujeme stát blahob. a demokracie nebo stát – to už nepřečtu
3. Stabilizační fce – z historicky v 30 letech 20. st. Vývoj trhu nestabilní – krize – nezaměstnanost – velká represe.
4. Keynessiánské modely politiky – obnova politiky – zásahu státu do politiky. – nejmladší fce, mimořádně významné daně jsou automatizované stabilizátory
Cílem – vytváření zdrojů státu, aby mohl plnit zákl. hospodářské funkce.
Daňové principy:
Daňové principy:
Daňový systém – souborem daní – na základě historický procesů a daňových principů
Cílem pohledů – vytvořit ideální systém
Daně jsou odvod peněz státu (vztah státu a občanůú
Z pohledu státu: stát má jediný cíl – naplnit státní podkladu
Občan: má zájem, aby daň. systém přinášel malé daňové zatížení
Požadavek
-ekonomické efektivnosti
- administrativní jednoduchosti
- flexibility a pružnosti
- politické průhlednosti
- spravedlnosti
Za nejdůležitější je považován požadavek 1+5
Pro optimální daňový systém požadujeme, aby byl hlavně administrtivně jednoduché č.2
Přímé náklady
Nepřímé náklady
Pokud je systém příliš komplikovaný – eroze daňového systému – dochází k růstu nákladů.
Daňový systém – souborem daní – na základě historický procesů a daňových principů
Cílem pohledů – vytvořit ideální systém
Daně jsou odvod peněz státu (vztah státu a občanůú
Z pohledu státu: stát má jediný cíl – naplnit státní podkladu
Občan: má zájem, aby daň. systém přinášel malé daňové zatížení
Požadavek
-ekonomické efektivnosti
- administrativní jednoduchosti
- flexibility a pružnosti
- politické průhlednosti
- spravedlnosti
Za nejdůležitější je považován požadavek 1+5
Pro optimální daňový systém požadujeme, aby byl hlavně administrtivně jednoduché č.2
Přímé náklady
Nepřímé náklady
Pokud je systém příliš komplikovaný – eroze daňového systému – dochází k růstu nákladů.
Třídění daní
Třídění daní
Podle sazby
Podle objektu daně
– syntetické
– analytické
Syntetické
Mluvíme o důchodových daních
Dnes universální charakter, jednou sazbou daně jsou zdaňovány všechny druhy příjmů
Analytické
Zdaňují každý subjekt podle příjmů
Daň. báze se skládá podle toho odkud jsou peníze – z prodeje cen. Pap. Atd.
Daň ze mzdy, z literární činnosti
Podle míry danění poplatníka
- subjektové daně – respektují daň. únosnost poplatníka, jeho osobní kritéria, zdrav. Stav, věk, pohlasí, počet dětí = daně FO, jednotlivců, aplikace jednotlivých prvků se liší od země do země
- objektové – ostatní, nerespektují poplatníka daně
Podle sazby
Podle objektu daně
– syntetické
– analytické
Syntetické
Mluvíme o důchodových daních
Dnes universální charakter, jednou sazbou daně jsou zdaňovány všechny druhy příjmů
Analytické
Zdaňují každý subjekt podle příjmů
Daň. báze se skládá podle toho odkud jsou peníze – z prodeje cen. Pap. Atd.
Daň ze mzdy, z literární činnosti
Podle míry danění poplatníka
- subjektové daně – respektují daň. únosnost poplatníka, jeho osobní kritéria, zdrav. Stav, věk, pohlasí, počet dětí = daně FO, jednotlivců, aplikace jednotlivých prvků se liší od země do země
- objektové – ostatní, nerespektují poplatníka daně
otázka proporcí
- otázka proporcí, danň. Strukturu můžeme měřit ukazateli:
osobní důchodová daň (její výnos)
1. Podíl jednotlivých daní na GNP
2. Podíl jednotlivých daní na celkovém výnosu – přesnější ukazatel
ukazuje váhu jednotlivých daní v daňové struktuře (přímé a nepřímé zdanění – i na to odpovídá tento ukazatel
Země OECD
Anglosaské země – větší přímé daně (75%)
Austrálie, USA – poměrně vysoký výnos z osobních daní na úkor váhy nepřímých daní (USA neznají DPH, mají daň z prodeje
Prům. vyspělé i rozvojové, kde větší váha patří daním nepřímých (obratových)
Německo, prům. státy EU, Holandsko, Itálie, Belgie – nepřímé daně, přímé daně menší
Druhá vlna daňových reforem v 30 letech spojena se zavedením DPH
osobní důchodová daň (její výnos)
1. Podíl jednotlivých daní na GNP
2. Podíl jednotlivých daní na celkovém výnosu – přesnější ukazatel
ukazuje váhu jednotlivých daní v daňové struktuře (přímé a nepřímé zdanění – i na to odpovídá tento ukazatel
Země OECD
Anglosaské země – větší přímé daně (75%)
Austrálie, USA – poměrně vysoký výnos z osobních daní na úkor váhy nepřímých daní (USA neznají DPH, mají daň z prodeje
Prům. vyspělé i rozvojové, kde větší váha patří daním nepřímých (obratových)
Německo, prům. státy EU, Holandsko, Itálie, Belgie – nepřímé daně, přímé daně menší
Druhá vlna daňových reforem v 30 letech spojena se zavedením DPH
Mezinárodní srovnání daňových soustav
Mezinárodní srovnání daňových soustav:
1. Velikost míry daňové základny kolik se platí na daních ve světě, na základě jakých ukazatelů se komparace provádí
2. z čeho se daně platí – povaha daňového mixu, jaké ukazatele k tomu používáme
ad 1)
Jaká je míra hrubého dom. Produktu?
Ukazatelem je daňová kvóta – poměr celkového daň. výnosu (příjmu) a hrubého dom. Produktu v běžných tržních cenách
D – daň. výnos
DK1
GNP
Vzniká problém na straně daňm. Vývozu D. Stability uplatňují možnosti – daň. výnos jako takový a slučují se soc. příspěvky (coc. Pojištění, zdravotní pojištění), které jsou podobné daním (parafiskální)
D + SZ (cocilá. Zabezpeční , tj. verze složené daňové kvóty – zahrnuje příspěvky na soc. zabezpečení
DK 2
GNP
GNP – Hrubý národní produkt je syntetickým ukazatelem ekonomiky, má určitou vypovídací schopnost, ale omezenou. Neumí zachytit stínovou ekonomiku (ilegální činnosti nepodchycené, pobíhají mezi obyvateli) – až 20% - ilegální pobyt pracovníků z Ukrajiny
Práce za spropitné
Obchod s drogami
Vietnamci
1. Velikost míry daňové základny kolik se platí na daních ve světě, na základě jakých ukazatelů se komparace provádí
2. z čeho se daně platí – povaha daňového mixu, jaké ukazatele k tomu používáme
ad 1)
Jaká je míra hrubého dom. Produktu?
Ukazatelem je daňová kvóta – poměr celkového daň. výnosu (příjmu) a hrubého dom. Produktu v běžných tržních cenách
D – daň. výnos
DK1
GNP
Vzniká problém na straně daňm. Vývozu D. Stability uplatňují možnosti – daň. výnos jako takový a slučují se soc. příspěvky (coc. Pojištění, zdravotní pojištění), které jsou podobné daním (parafiskální)
D + SZ (cocilá. Zabezpeční , tj. verze složené daňové kvóty – zahrnuje příspěvky na soc. zabezpečení
DK 2
GNP
GNP – Hrubý národní produkt je syntetickým ukazatelem ekonomiky, má určitou vypovídací schopnost, ale omezenou. Neumí zachytit stínovou ekonomiku (ilegální činnosti nepodchycené, pobíhají mezi obyvateli) – až 20% - ilegální pobyt pracovníků z Ukrajiny
Práce za spropitné
Obchod s drogami
Vietnamci
Kvóta
Kvóta – její omezenost : spočívá v tom, že nevypovídá nic o struktuře daní, (poměr přímých a nepřímých) o struktuře veřejných výdajů ani o příspěvcích na soc. zabezpečení jen agregátně o míře přerozdělován hrubého dom. produkce.
Přehled o výši kvót?
Zjistili bychom, že rozdíly v hodnotách DK2 jsou rozdílné, pohybují se v rozmezí 30-50% kvóty
Průměr zemí dosahuje tohoto ukazatele
Země s nadprůměrnou daň. kvótou – Skandinávské země
– Švédsko Norsko Dánsko Finsko
51% 49% 50% 48%
<38% země EU: Belgie, Lucemburk, Rakousko 41-42% , Holandsko, Francie 44-48%
38% průměrná sazba DK – Německo stabilní daňová kvéta ČR
podprůměrná DK = nejnižší stupeň USA 29-30%
Japonsko (přerozdělování )
Kanada
Jih EU: Španělsko, Portugalsko 34-35%
Řecko 35-36%
VB a Irsko 35%
Austrálie
Procentně je rozdíl mezi DK1 a DK 2 asi 20%
Průměr DK1 = 25%
Nejvyšší DK 1 – od 19% do 30% - pruměr 25%
Ve všech daňových soustavách zahrnuje daňový mix:
Příjmy
Potřeba = daňový mix
Majetek
Přehled o výši kvót?
Zjistili bychom, že rozdíly v hodnotách DK2 jsou rozdílné, pohybují se v rozmezí 30-50% kvóty
Průměr zemí dosahuje tohoto ukazatele
Země s nadprůměrnou daň. kvótou – Skandinávské země
– Švédsko Norsko Dánsko Finsko
51% 49% 50% 48%
<38% země EU: Belgie, Lucemburk, Rakousko 41-42% , Holandsko, Francie 44-48%
38% průměrná sazba DK – Německo stabilní daňová kvéta ČR
podprůměrná DK = nejnižší stupeň USA 29-30%
Japonsko (přerozdělování )
Kanada
Jih EU: Španělsko, Portugalsko 34-35%
Řecko 35-36%
VB a Irsko 35%
Austrálie
Procentně je rozdíl mezi DK1 a DK 2 asi 20%
Průměr DK1 = 25%
Nejvyšší DK 1 – od 19% do 30% - pruměr 25%
Ve všech daňových soustavách zahrnuje daňový mix:
Příjmy
Potřeba = daňový mix
Majetek
Které daně se pro toto hodí pro stabilizační úlohu?
Které daně se pro toto hodí? – pro stabilizační úlohu?
Nejvhodnější daní pro stabilizační programy je daň z příjmu, ve které se uplatňuje progresivita
Daň působí změny u příjmů pro zdanění a tím se ovlivňuje spotřeba
Daň z přidané hodnoty – záleží na elasticitě poptávky o jaké zboží se jedná
Účinek změny zdanění závisí na faktorech:
- výška daní /když jsou malé, pak změna pro stabilizaci je taky malá
Fiskální stabilitározy zavádění nových a rušení starých daní
změny ve výpočtu daňového základu
Jsou to daně, které vláda provádí přímo
Pokud je vláda prozíravá, vytvoří si prostor pro účinné působení změn.
Omezení s nimi spojená – s úpravami jsou spojeny potíže:
- informační zpoždění v závislosti na opatření.
Čím je zpoždění kratší, tím jsou zásahy účinnější
- realizační zpoždění – jde o dobu, kterou vláda potřebuje k zásahu
operativnost parlamentu, vliv volby
- časté změny daňových opatření vyvolávají nestabilitu daň. systému
to vede k nechutí zahranič. Investorů investovat
- možnost nevyužití (opatření byla provedena, ale nevyužívají se, protože byly nastartovány v nesprávné nepříhodné době, nebyly zavedeny podmínky)
Nejvhodnější daní pro stabilizační programy je daň z příjmu, ve které se uplatňuje progresivita
Daň působí změny u příjmů pro zdanění a tím se ovlivňuje spotřeba
Daň z přidané hodnoty – záleží na elasticitě poptávky o jaké zboží se jedná
Účinek změny zdanění závisí na faktorech:
- výška daní /když jsou malé, pak změna pro stabilizaci je taky malá
Fiskální stabilitározy zavádění nových a rušení starých daní
změny ve výpočtu daňového základu
Jsou to daně, které vláda provádí přímo
Pokud je vláda prozíravá, vytvoří si prostor pro účinné působení změn.
Omezení s nimi spojená – s úpravami jsou spojeny potíže:
- informační zpoždění v závislosti na opatření.
Čím je zpoždění kratší, tím jsou zásahy účinnější
- realizační zpoždění – jde o dobu, kterou vláda potřebuje k zásahu
operativnost parlamentu, vliv volby
- časté změny daňových opatření vyvolávají nestabilitu daň. systému
to vede k nechutí zahranič. Investorů investovat
- možnost nevyužití (opatření byla provedena, ale nevyužívají se, protože byly nastartovány v nesprávné nepříhodné době, nebyly zavedeny podmínky)
Vestavěné stabilizátory
Vestavěné stabilizátory:
V podobě autonomního působení daní- působní na hospodářství jako celek
Je to fce makroeknnomická.
Fci objevil Keyness
Hluboký hosp. pokles – vysoká nezaměstnanost, ukázalo se, že ekonom. Na základě neoklasicismu byly mylné.
Ek. Subjekty sledovali své zájmy a tím přispívaly do ekonomiky a celé společnosti – vzrůst vývoje celé země
Neviditelná ruka trhu „zjistilo se, že je to mylný názor
Keyness – objevil pojem agregátní poptávky – její nedostatek vede k nezaměstnanosti
Zavedl zákl.komponenty – vymezil faktory, které je ovlivňují
Faktroy agreg. poptávky:
1. investiční výdaje
2. sklon ke spotřebě
3. výdaje státu
4. čistý vývoz – stav vnějších vztahů /rozdíl v exportu a importu/
V podobě autonomního působení daní- působní na hospodářství jako celek
Je to fce makroeknnomická.
Fci objevil Keyness
Hluboký hosp. pokles – vysoká nezaměstnanost, ukázalo se, že ekonom. Na základě neoklasicismu byly mylné.
Ek. Subjekty sledovali své zájmy a tím přispívaly do ekonomiky a celé společnosti – vzrůst vývoje celé země
Neviditelná ruka trhu „zjistilo se, že je to mylný názor
Keyness – objevil pojem agregátní poptávky – její nedostatek vede k nezaměstnanosti
Zavedl zákl.komponenty – vymezil faktory, které je ovlivňují
Faktroy agreg. poptávky:
1. investiční výdaje
2. sklon ke spotřebě
3. výdaje státu
4. čistý vývoz – stav vnějších vztahů /rozdíl v exportu a importu/
Keyness
Zákl. keynes. Rovnice
Y = I + C+ G + X
Keyness:
Pokusil se vysvětlit , jaký je vztah mezi fcí národního důchodu Y a investičních výdajů (nákupy statků za účelem výdajů) vztah není lineární. Účinky změny I jsou kumulativní, dochází ke znásobení účinků. Zvýší-li se I o jednotku, pak Y o několik jednotek – to je investiční multiplikátor.
Nejdůležitější úloha ultiplikátorů – využití ve fiskální politice
tj. úroveň státních výdajů a ek. vztah mezi Ya G. Změna G vede ke změně ve formě multiplikátoru. Změna výdajů je změnou ve zdanění a to vede ke změně úrovně Y a to je výdajový multiplikátor.
• Expanzivní fiskální politika
Deficitní financování – na teorii založena ek. politika státu p 2. svět. válce, existovala
Nezaměstnanost
• Restriktivní fiskální politika – přehřátí politiky
Důchody předstihují produkci
Růst cenové hladiny a – inflace
Cílem snížení G a tím i Y – používá se v konjuktuře ekonomiky
Fiskál. Politika – může být neutrální, multiplikátory se nevyužívají.
Y = I + C+ G + X
Keyness:
Pokusil se vysvětlit , jaký je vztah mezi fcí národního důchodu Y a investičních výdajů (nákupy statků za účelem výdajů) vztah není lineární. Účinky změny I jsou kumulativní, dochází ke znásobení účinků. Zvýší-li se I o jednotku, pak Y o několik jednotek – to je investiční multiplikátor.
Nejdůležitější úloha ultiplikátorů – využití ve fiskální politice
tj. úroveň státních výdajů a ek. vztah mezi Ya G. Změna G vede ke změně ve formě multiplikátoru. Změna výdajů je změnou ve zdanění a to vede ke změně úrovně Y a to je výdajový multiplikátor.
• Expanzivní fiskální politika
Deficitní financování – na teorii založena ek. politika státu p 2. svět. válce, existovala
Nezaměstnanost
• Restriktivní fiskální politika – přehřátí politiky
Důchody předstihují produkci
Růst cenové hladiny a – inflace
Cílem snížení G a tím i Y – používá se v konjuktuře ekonomiky
Fiskál. Politika – může být neutrální, multiplikátory se nevyužívají.
Specifické cíle DP
Specifické cíle DP
1. podpora stimulací pomocí daň. nástrojů (stimulace VTR, výr. know-how, snížení daň. sazeb
2. podpora přílivu zahraničního kapitálu do ekonomiky
(snížení zdanění u daňových nerezidentů – atraktivní trh, tj. investiční stimuly – daňové prázdniny pro některé firmy (daň. Nerezidenty – neplatí daň z příj- 5 let)
3. Daň spolupůsobí při sociálním rozměru politiky státu - při stanovení daně se zohledňuje věk poplatníka
4. oovlivňují výši spotřeby a struktury forem výroby včetně spotřeby (DPH, )pravami nepřmých daní)
5. ovlivňují intenzitu pracovní alternativy (kdy lidi do důchodu) – rozsahem odpočitatelných položek
6. daně nezvýhodněji, nezvýhodňují různé druhy investování
1.1.1993 daňová reforma – nového daňového systému, přechod z centrál. hosp.
1993 V té době cílem fiskál. Politiky a daní :
- snížení daňové kvóty
- změna struktury dan. vývozů ve prospěch nepřímých daní
- u FO snížit daně
1. podpora stimulací pomocí daň. nástrojů (stimulace VTR, výr. know-how, snížení daň. sazeb
2. podpora přílivu zahraničního kapitálu do ekonomiky
(snížení zdanění u daňových nerezidentů – atraktivní trh, tj. investiční stimuly – daňové prázdniny pro některé firmy (daň. Nerezidenty – neplatí daň z příj- 5 let)
3. Daň spolupůsobí při sociálním rozměru politiky státu - při stanovení daně se zohledňuje věk poplatníka
4. oovlivňují výši spotřeby a struktury forem výroby včetně spotřeby (DPH, )pravami nepřmých daní)
5. ovlivňují intenzitu pracovní alternativy (kdy lidi do důchodu) – rozsahem odpočitatelných položek
6. daně nezvýhodněji, nezvýhodňují různé druhy investování
1.1.1993 daňová reforma – nového daňového systému, přechod z centrál. hosp.
1993 V té době cílem fiskál. Politiky a daní :
- snížení daňové kvóty
- změna struktury dan. vývozů ve prospěch nepřímých daní
- u FO snížit daně
Nástroje DP
Nepřímé ekonomické nástroje – sem patří daně
Kriteria dělení : podle druhů daní, podle subjektů, atd.
Daňové nástroje státu
Působení daní operativní
Autonomní – vláda jíž jen využívá jsou zcela v moci státu
Podoba diskrétních daňových opatření
Produktem aktivní produktivity státu
- zavádění nových a rušení starých daní
- změny ve výpočtu daň. základu
Vestavěné stabilitázory
/důchodové daně s progresními/
Daně jako stabilizátory (najdeme v Makru, v knize od Pekové, Samuels.)
Stabilizátory : vestavěné
Fiskální
Nepřímé ekonomické nástroje – sem patří daně
Kriteria dělení : podle druhů daní, podle subjektů, atd.
Daňové nástroje státu
Působení daní operativní
Autonomní – vláda jíž jen využívá jsou zcela v moci státu
Podoba diskrétních daňových opatření
Produktem aktivní produktivity státu
- zavádění nových a rušení starých daní
- změny ve výpočtu daň. základu
Vestavěné stabilitázory
/důchodové daně s progresními/
Daně jako stabilizátory (najdeme v Makru, v knize od Pekové, Samuels.)
Stabilizátory : vestavěné
Fiskální
Daňová teorie a politika
Daňová teorie a politika
Obsah:
Vymezení, cíle, nástroje daňové politiky
Teoretické základy keynessiánský pohled, stabilizátory
Mezinárodní srovnání daňových soustav
DP:
Daně jsou odvozeny od fiskální soustavy
– lze charakterizovat jako praktické využívání daň. zákonů k ovlivňování ekonom.(i sociiálních) Procesů ve společnosti
- součást fiskální rozpočtové politiky a celkové hospodářské politiky.
Fiskální nástroj státu, proto DP souvisí s hlavní rolí financování státu
Cíle:
- odvozeny od cíle hosp. politiky
- zajišťovat trvalý růst HDP při stabilitě cen, rovnost vztahů exporrta import, plné zaměstnanosti
K regulaci má přispívat DP
Obsah:
Vymezení, cíle, nástroje daňové politiky
Teoretické základy keynessiánský pohled, stabilizátory
Mezinárodní srovnání daňových soustav
DP:
Daně jsou odvozeny od fiskální soustavy
– lze charakterizovat jako praktické využívání daň. zákonů k ovlivňování ekonom.(i sociiálních) Procesů ve společnosti
- součást fiskální rozpočtové politiky a celkové hospodářské politiky.
Fiskální nástroj státu, proto DP souvisí s hlavní rolí financování státu
Cíle:
- odvozeny od cíle hosp. politiky
- zajišťovat trvalý růst HDP při stabilitě cen, rovnost vztahů exporrta import, plné zaměstnanosti
K regulaci má přispívat DP
MONETÁRNÍ POLITIKA (změna rovnováhy na finančním trhu)
Cílem monetární politiky je napomáhat ekonomice při zajišťování:
- plné zaměstnanosti
- neinflačního stabilního ekonomického růstu
Centrální banka může intervenovat ve prospěch stability úrokové míry nebo množství peněz v oběhu.
Své cíle uskutečňuje centrální banka řízením peněžní zásoby:
– snižuje ji v období inflace s cílem omezovat vydání a spotřebu (restriktivní monet.politika)
– zvyšuje ji v období recese v zájmu stimulace spotřeby (expanzivní monet.politika – posun křivky SM doprava)
=> nákupem vládních CP na otevřeném trhu, snižováním úrokové sazby
Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude poptávka po penězích na úrokovou sazbu (při nízké citlivosti vede k velké změně úrokové sazby).
Nástroje monetární politiky nemají obvykle přímý vliv na dosažení konečných cílů, využívá se tzv. transmisní mechanismus, tzn. postupné dosazování cíle na základě zprostředkujících (velikost M, deviz.kurzu, dlouhodob. úrok.sazby) a operativních (rezervy, MB) kritérií. Pro zhodnocení situace a výběr určitého monetárního pravidla se využívají ekonomické indikátory.
- Taylorovo pravidlo (udává změnu hodnoty oper.kritéria úrokové sazby dle aktuální produkční mezery a inflaci)
- Friedmanovo pravidlo (za každých okolností zvyšovat peněžní nabídku o x%)
- plné zaměstnanosti
- neinflačního stabilního ekonomického růstu
Centrální banka může intervenovat ve prospěch stability úrokové míry nebo množství peněz v oběhu.
Své cíle uskutečňuje centrální banka řízením peněžní zásoby:
– snižuje ji v období inflace s cílem omezovat vydání a spotřebu (restriktivní monet.politika)
– zvyšuje ji v období recese v zájmu stimulace spotřeby (expanzivní monet.politika – posun křivky SM doprava)
=> nákupem vládních CP na otevřeném trhu, snižováním úrokové sazby
Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude poptávka po penězích na úrokovou sazbu (při nízké citlivosti vede k velké změně úrokové sazby).
Nástroje monetární politiky nemají obvykle přímý vliv na dosažení konečných cílů, využívá se tzv. transmisní mechanismus, tzn. postupné dosazování cíle na základě zprostředkujících (velikost M, deviz.kurzu, dlouhodob. úrok.sazby) a operativních (rezervy, MB) kritérií. Pro zhodnocení situace a výběr určitého monetárního pravidla se využívají ekonomické indikátory.
- Taylorovo pravidlo (udává změnu hodnoty oper.kritéria úrokové sazby dle aktuální produkční mezery a inflaci)
- Friedmanovo pravidlo (za každých okolností zvyšovat peněžní nabídku o x%)
POPTÁVKA PO PENĚZÍCH
1. Transakční – vyplývá z časového nesouladu mezi příjmy a spotřebou důchodů (hlavním motivem je možnost nakupovat). Je závislá na výši důchodu, s rostoucím důchodem roste (roste hodnota kupovaných statků)
2. Opatrnostní – projevuje se snahou subjektu zabezpečit se před nepříznivými vlivy ale také snahou využít příležitost výhodné koupě
3. Spekulační – držba peněz za účelem spekulací na finančním trhu -transakcí s CP a jinými složkami majetku v souvislosti se změnou úrokových sazeb (cena obligací se pohybuje opačným směrem než vývoj i)
Celková poptávka po penězích vyjadřuje funkční závislost mezi poptávaným množstvím peněz a úrokovou mírou, přičemž tato závislost je nepřímo úměrná. (s růstem i poptávka po penězích klesá, s poklesem roste).
Posun křivky je způsoben (rostou-li tyto veličiny roste poptávky po penězích a opačně)▪ změnou reálného produktu
▪ změnou cenové hladiny
FINANČNÍ TRH
– dochází zde ke střetu S a D po penězích a určení tržní úrokové sazby (rovnovážné úrokové sazby)
a) Trh peněz – trh krátkodobých peněz
b) Trh kapitálu – trh dlouhodobých peněz
2. Opatrnostní – projevuje se snahou subjektu zabezpečit se před nepříznivými vlivy ale také snahou využít příležitost výhodné koupě
3. Spekulační – držba peněz za účelem spekulací na finančním trhu -transakcí s CP a jinými složkami majetku v souvislosti se změnou úrokových sazeb (cena obligací se pohybuje opačným směrem než vývoj i)
Celková poptávka po penězích vyjadřuje funkční závislost mezi poptávaným množstvím peněz a úrokovou mírou, přičemž tato závislost je nepřímo úměrná. (s růstem i poptávka po penězích klesá, s poklesem roste).
Posun křivky je způsoben (rostou-li tyto veličiny roste poptávky po penězích a opačně)▪ změnou reálného produktu
▪ změnou cenové hladiny
FINANČNÍ TRH
– dochází zde ke střetu S a D po penězích a určení tržní úrokové sazby (rovnovážné úrokové sazby)
a) Trh peněz – trh krátkodobých peněz
b) Trh kapitálu – trh dlouhodobých peněz
Emise depozitních peněz probíhá úvěrovým způsobem:
banky akumulují vklady, z nichž čerpají zdroje pro své aktivní obchody Tyto vynaložené peníze opět použije někdo jiný a pro třetí osobu to jsou opět příjmy, které se mohou uložit u banky a cyklicky to pak pokračuje (= proces multiplikované expanze bankovních depozit).
Možnost disponovat vklady je ale regulován centrální bankou mírou PMR. Rezervy jsou části aktiv banky, které jsou drženy v trezorové hotovosti nebo ve formě vkladů v centrální bance. Tímto nástrojem tak centrální banka kontroluje nabídku peněz.
Mezi přírůstkem depozitních peněz D a přírůstkem rezerv R platí vztah:
r = míra PMR
1/r – multiplikátor depozit (nabídky peněz)
- vyjadřuje přírůstek depozit vyvoláný v souvislosti s přírůstkem rezerv o jednotku.
Tento proces je však v praxi omezen okolnostmi:
1. Část peněz uniká do oběhu mimo bankovní soustavu, ne všechny peníze se do banky vracejí v podobě depozit.
2. Banky mohou udržovat bankovní rezervy nad stanovenou povinnou minimální výší.
Měnová báze (MB) = Oběživo + Rezervy u CB
Právě změna rozsahu měnové báze vyvolává změnu peněžní zásoby (M), která v ekonomice představuje nabídku peněz. Měnová báze prochází multiplikací a v závislosti na úrovni peněžního multiplikátoru (m) se utváří peněžní zásoba.
Možnost disponovat vklady je ale regulován centrální bankou mírou PMR. Rezervy jsou části aktiv banky, které jsou drženy v trezorové hotovosti nebo ve formě vkladů v centrální bance. Tímto nástrojem tak centrální banka kontroluje nabídku peněz.
Mezi přírůstkem depozitních peněz D a přírůstkem rezerv R platí vztah:
r = míra PMR
1/r – multiplikátor depozit (nabídky peněz)
- vyjadřuje přírůstek depozit vyvoláný v souvislosti s přírůstkem rezerv o jednotku.
Tento proces je však v praxi omezen okolnostmi:
1. Část peněz uniká do oběhu mimo bankovní soustavu, ne všechny peníze se do banky vracejí v podobě depozit.
2. Banky mohou udržovat bankovní rezervy nad stanovenou povinnou minimální výší.
Měnová báze (MB) = Oběživo + Rezervy u CB
Právě změna rozsahu měnové báze vyvolává změnu peněžní zásoby (M), která v ekonomice představuje nabídku peněz. Měnová báze prochází multiplikací a v závislosti na úrovni peněžního multiplikátoru (m) se utváří peněžní zásoba.
Peněžní multiplikátor (m)
je konstruován na základě struktury peněžní zásoby (je vždy větší než 1) a ovlivňován těmito faktory:
- chování spotřebitelů (vliv na proporci vkladů a oběživa)
- chováním bank (držbou přebytečných rezerv)
- chováním centrální banky (úpravou výše PMR pro jednotlivé druhy vkladů)
Měnová báze je pasivní položkou bilance centrální banky. Pokud CB řídí měnovou bází prostřednictvím své monetární politiky dobře, určuje tím ekonomice její nominální peněžní zásobu => peníze jsou exogenní (dané ekonomice z vnějšku)
=>SM je nezávislá na i (dokonale neelastická). Vzhledem k tomu, že banky drží přebytečné rezervy a jejich držba se s růstem úrokové míry prodražuje – část peněžní nabídky se vymyká kontrole CB a je pozitivně závislá na úrovni i.
Ale celková závislost nabídky na i je přesto velmi malá.
POPTÁVKA PO PENĚZÍCH a motivy jejich držby
Poptávka po penězích vyjadřuje množství peněz, které jsou při dané ceně ekonom.subjekty ochotny držet
Držba peněz je spojena s náklady držby, kterými je obětovaný úrok nebo zisk, o který přicházíme tím , že peníze neinvestujeme. Alternativním nákladem je také ztráta jejich kupní síly v inflačním prostředí.
3 motivy držby peněz (dle teorie preference likvidity) =>rozlišujeme tak transakční a majetkovou složku poptávky:
- chování spotřebitelů (vliv na proporci vkladů a oběživa)
- chováním bank (držbou přebytečných rezerv)
- chováním centrální banky (úpravou výše PMR pro jednotlivé druhy vkladů)
Měnová báze je pasivní položkou bilance centrální banky. Pokud CB řídí měnovou bází prostřednictvím své monetární politiky dobře, určuje tím ekonomice její nominální peněžní zásobu => peníze jsou exogenní (dané ekonomice z vnějšku)
=>SM je nezávislá na i (dokonale neelastická). Vzhledem k tomu, že banky drží přebytečné rezervy a jejich držba se s růstem úrokové míry prodražuje – část peněžní nabídky se vymyká kontrole CB a je pozitivně závislá na úrovni i.
Ale celková závislost nabídky na i je přesto velmi malá.
POPTÁVKA PO PENĚZÍCH a motivy jejich držby
Poptávka po penězích vyjadřuje množství peněz, které jsou při dané ceně ekonom.subjekty ochotny držet
Držba peněz je spojena s náklady držby, kterými je obětovaný úrok nebo zisk, o který přicházíme tím , že peníze neinvestujeme. Alternativním nákladem je také ztráta jejich kupní síly v inflačním prostředí.
3 motivy držby peněz (dle teorie preference likvidity) =>rozlišujeme tak transakční a majetkovou složku poptávky:
NABÍDKA PENĚZ – PENĚŽNÍ AGREGÁTY (rozlišení formy peněz)
M1 - oběživo (mince a papírové peníze), cestovní šeky, běžné účty a šekovatelné účty
M2 - M1 + malá termínovaná depozita (termínované vklady, vklady v cizí měně) => peněžní zásoba
M3 - M2 + velká termínovaná depozita
L - M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky
Nabídka peněz vyjadřuje funkční vztah mezi nabízeným množstvím peněz a jejich cenou (úrokovou mírou).
Je reprezentována právě peněžní zásobou, která se skládá z oběživa a vkladů (M = oběživo+ vklady)
Její citlivost na úrokovou míru je malá nebo je téměř necitlivá.
Bankovní sektor a nabídka peněz
Hlavní roli v peněžní emisi hraje bankovní systém, ten je v tržních ekonomikách nejčastěji 2-stupňový:
1. Centrální banka
2. Obchodní banky (univerzální, specializované)
Centrální banky poskytují ekonomice pouze tu část peněžní zásoby, která je držena v hotovosti, depozitní peníze emitují právě banky druhého stupně – komerční banky. Celkovou peněžní zásobu však centrální banky kontrolují pomocí kontroly měnové báze s stanovením PMR (mírou povinných minimálních rezerv).
M2 - M1 + malá termínovaná depozita (termínované vklady, vklady v cizí měně) => peněžní zásoba
M3 - M2 + velká termínovaná depozita
L - M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky
Nabídka peněz vyjadřuje funkční vztah mezi nabízeným množstvím peněz a jejich cenou (úrokovou mírou).
Je reprezentována právě peněžní zásobou, která se skládá z oběživa a vkladů (M = oběživo+ vklady)
Její citlivost na úrokovou míru je malá nebo je téměř necitlivá.
Bankovní sektor a nabídka peněz
Hlavní roli v peněžní emisi hraje bankovní systém, ten je v tržních ekonomikách nejčastěji 2-stupňový:
1. Centrální banka
2. Obchodní banky (univerzální, specializované)
Centrální banky poskytují ekonomice pouze tu část peněžní zásoby, která je držena v hotovosti, depozitní peníze emitují právě banky druhého stupně – komerční banky. Celkovou peněžní zásobu však centrální banky kontrolují pomocí kontroly měnové báze s stanovením PMR (mírou povinných minimálních rezerv).
23. Pojetí peněz v ekonomice, cíle a nástroje
Komponenty nabídky peněz. Poptávka po penězích a motivy jejich držby. Bankovní sektor a emise peněz. Centrální banka, cíle a nástroje její monetární politika., kvantitativní teorie peněz a různé přístupy k DM
Peníze jsou – obecně akceptovaný prostředek směny
- nejlikvidnější aktivum (aktiva – statky schopné uchovávat hodnotu)
FUNKCE PENĚZ - platební prostředek (snižují transakční náklady)
- zúčtovací jednotka (měřítko hodnot)
- uchovatel hodnot (závisí na kvalitě měny)
Hodnota peněz je vyjadřována jejich kupní silou, tak roste pokud bude daný spotřební koš stát méně
– je tedy vyjádřena převrácenou hodnotou cenové hladiny.
VÝVOJ a FORMY PENĚZ
Výhodnost existence peněz se projeví až v okamžiku fungování dobrovolné směny. Ta se začala rozvíjet díky rozvoji dělby práce. Nutným předpokladem vzniku směny je vlastnictví.
Vznikly - samovolně (vynucen trhem – postupné vyčlenění jediného statku jako prostředek směny)
- uměle (polit a spol. důvody si vyžádali standardizaci plateb)
Peníze jsou – obecně akceptovaný prostředek směny
- nejlikvidnější aktivum (aktiva – statky schopné uchovávat hodnotu)
FUNKCE PENĚZ - platební prostředek (snižují transakční náklady)
- zúčtovací jednotka (měřítko hodnot)
- uchovatel hodnot (závisí na kvalitě měny)
Hodnota peněz je vyjadřována jejich kupní silou, tak roste pokud bude daný spotřební koš stát méně
– je tedy vyjádřena převrácenou hodnotou cenové hladiny.
VÝVOJ a FORMY PENĚZ
Výhodnost existence peněz se projeví až v okamžiku fungování dobrovolné směny. Ta se začala rozvíjet díky rozvoji dělby práce. Nutným předpokladem vzniku směny je vlastnictví.
Vznikly - samovolně (vynucen trhem – postupné vyčlenění jediného statku jako prostředek směny)
- uměle (polit a spol. důvody si vyžádali standardizaci plateb)
1.) Komoditní peníze
1.) Komoditní peníze – peníze jako prostředek směny se historicky nejdříve objevily ve formě komodit (vyčlenily se
skupiny zboží, které byly nejčastěji požadovány ve směně - dobytek, olej, víno, železo). Dnes bývá směna statků
označována jako barterová směna (probíhá někdy i dnes, když není dostatek peněžních prostředků a oběma
stranám vyhovuje druhý statek).
2.) Papírové peníze - nahradily drahý kov. Původně se bankovky vyvinuly z dlužních úpisů komerč.bank (směnek),
měly těsnou vazbu na zlato-systém zlatého standardu (čistý zlatý standard, standard zlatého slitku, zlaté devizy).
Vazba na zlato byla postupně (z důvodu nedostatku a nerovnoměrného rozdělení zlata) narušována (proces
demonetizace zlata završen r. 1971 rozpadem Bretton-Woodského systému a zrušením směnitelnosti USD za
zlato) a oběh peněz začal být regulován státem (právo emitovat bankovky přešlo na jedinou centrální banku)
3.) Bankovní (depozitní) peníze – bezhotovostní peníze vedené na účtech bank a jejich pohyb v podobě převodů
(snižují náklady oběhu a požadavek na rozsah hotovostních prostředků). Mají různou úroveň likvidity:
a) depozita na požádanou (představují pohledávku splatnou na požádání)
b) termínovaná depozita (vklady s určitou výpovědní lhůtou, likvidní CP)
4.) Elektronické peníze (ve formě elektronické peněženky nebo softwarové digitální hotovosti)
skupiny zboží, které byly nejčastěji požadovány ve směně - dobytek, olej, víno, železo). Dnes bývá směna statků
označována jako barterová směna (probíhá někdy i dnes, když není dostatek peněžních prostředků a oběma
stranám vyhovuje druhý statek).
2.) Papírové peníze - nahradily drahý kov. Původně se bankovky vyvinuly z dlužních úpisů komerč.bank (směnek),
měly těsnou vazbu na zlato-systém zlatého standardu (čistý zlatý standard, standard zlatého slitku, zlaté devizy).
Vazba na zlato byla postupně (z důvodu nedostatku a nerovnoměrného rozdělení zlata) narušována (proces
demonetizace zlata završen r. 1971 rozpadem Bretton-Woodského systému a zrušením směnitelnosti USD za
zlato) a oběh peněz začal být regulován státem (právo emitovat bankovky přešlo na jedinou centrální banku)
3.) Bankovní (depozitní) peníze – bezhotovostní peníze vedené na účtech bank a jejich pohyb v podobě převodů
(snižují náklady oběhu a požadavek na rozsah hotovostních prostředků). Mají různou úroveň likvidity:
a) depozita na požádanou (představují pohledávku splatnou na požádání)
b) termínovaná depozita (vklady s určitou výpovědní lhůtou, likvidní CP)
4.) Elektronické peníze (ve formě elektronické peněženky nebo softwarové digitální hotovosti)
PHILIPSOVA KŘIVKA
1. v bodě A je U na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2. expanzivní politikou snížíme U pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3. Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4. Pokud by stát udržoval U pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D (produkt se zvýší jen nominálně)
=>Pouze přirozená míra nezaměstnanosti vytváří prostředí pro stabilní míru inflace
(proto nejlepší stabilizační politikou je udržovat nezaměstnanosti na její přiroz. míře při nízké úrovni setrvačné inflace).
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru:
- restriktivní politikou, aby skutečný produkt byl nižší než potencionální. Ztráta produktu představuje náklady
snížení míry inflace – náklady disinflace
- důchodovou politikou – působí na firmy a odbory, aby omezily tempo růstu cen a mezd. Tím je narušena
pružnost cen a mezd - trh neposkytuje správné info o nejlepší alokaci VF - efektivnost ekonomiky se snižuje.
2. expanzivní politikou snížíme U pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3. Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4. Pokud by stát udržoval U pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D (produkt se zvýší jen nominálně)
=>Pouze přirozená míra nezaměstnanosti vytváří prostředí pro stabilní míru inflace
(proto nejlepší stabilizační politikou je udržovat nezaměstnanosti na její přiroz. míře při nízké úrovni setrvačné inflace).
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru:
- restriktivní politikou, aby skutečný produkt byl nižší než potencionální. Ztráta produktu představuje náklady
snížení míry inflace – náklady disinflace
- důchodovou politikou – působí na firmy a odbory, aby omezily tempo růstu cen a mezd. Tím je narušena
pružnost cen a mezd - trh neposkytuje správné info o nejlepší alokaci VF - efektivnost ekonomiky se snižuje.
Další determinanty u*:
- demografická skladba, sociální systém, minimální mzda (jestliže je vyšší než trh vyčišťující nominální mzda, přirozená míra nezaměstnanosti se v dané zemi zvyšuje - snižují se podněty zaměstnávat méně kvalifikované lidi a také jim nabízet zaškolení v práci), systém přeškolování a systém přesné a včasné evidence volných pracovních míst,tempa růstu rozdílných sektorů
Jev hysterese (nezaměstnanost v dlouhém období má tendenci zvyšovat u*)
Pracovníci se děli na zaměstnané a nezaměstnané. Odbory se však starají jen o zaměstnané, tzn. požadují pro ně růst mezd, což vede k dalšímu růstu nezaměstnanosti a nezaměstnaní se stále hůře stávají zaměstnatelnými, jelikož ztrácejí zručnost, pracovní návyky (lidský kapitál). To vede ke zvyšování u*.
Přirozená míra nezaměstnanosti má tendenci při plné zaměstnanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva k neustálému růstu (trend posledních let) – příčiny růstu u*:
Demografické změny – souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
Vládní politika – vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou – menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
Strukturální změny – dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.
Jev hysterese (nezaměstnanost v dlouhém období má tendenci zvyšovat u*)
Pracovníci se děli na zaměstnané a nezaměstnané. Odbory se však starají jen o zaměstnané, tzn. požadují pro ně růst mezd, což vede k dalšímu růstu nezaměstnanosti a nezaměstnaní se stále hůře stávají zaměstnatelnými, jelikož ztrácejí zručnost, pracovní návyky (lidský kapitál). To vede ke zvyšování u*.
Přirozená míra nezaměstnanosti má tendenci při plné zaměstnanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva k neustálému růstu (trend posledních let) – příčiny růstu u*:
Demografické změny – souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
Vládní politika – vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou – menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
Strukturální změny – dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.
POLITIKA SNIŽOVÁNÍ NEZAMĚSTNANOSTI
Pasivní – zde se zmírňuje dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní - zde je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.
1. Probíhá v rámci proticyklické politiky (stimuluje růst zaměstnanosti a produktu) prostřednictvím expanzivní fiskální politiky přispívající k tvorbě nových pracovních míst. (veřejně prospěšné práce)
2. Udržování vysoké zaměstnanosti cestou snižování přirozené míry nezaměstnanosti (např. o zlepšováním informací o volných pracovních místech, financovaná rekvalifikace, či migrace za prací)
PHILIPSOVA KŘIVKA (substituční teorie inflace)
– vztah cenové hladiny a nezaměstnanosti
a) krátkodobá – předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud se nemění míra setrvačné inflace vyjadřuje substituční vztah mezi nezaměstnaností a inflací. Jestliže se však inflace projeví do očekávání firem, dojde k posunu krátkodobé křivky vzhůru.
b) dlouhodobá (Friedman – peněžní iluze pracovníků je jen krátkodobá)
– neexistuje dlouhodob.inverzní vztah mezi U a
Aktivní - zde je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.
1. Probíhá v rámci proticyklické politiky (stimuluje růst zaměstnanosti a produktu) prostřednictvím expanzivní fiskální politiky přispívající k tvorbě nových pracovních míst. (veřejně prospěšné práce)
2. Udržování vysoké zaměstnanosti cestou snižování přirozené míry nezaměstnanosti (např. o zlepšováním informací o volných pracovních místech, financovaná rekvalifikace, či migrace za prací)
PHILIPSOVA KŘIVKA (substituční teorie inflace)
– vztah cenové hladiny a nezaměstnanosti
a) krátkodobá – předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud se nemění míra setrvačné inflace vyjadřuje substituční vztah mezi nezaměstnaností a inflací. Jestliže se však inflace projeví do očekávání firem, dojde k posunu krátkodobé křivky vzhůru.
b) dlouhodobá (Friedman – peněžní iluze pracovníků je jen krátkodobá)
– neexistuje dlouhodob.inverzní vztah mezi U a
3.) Cyklická
je spojena s cyklickými fluktuacemi ekonomiky. Když se celkové výdaje a produkt snižují (zejména v období recese), nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude.
Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.
Nedobrovolná nezaměstnanost – se poznačuje cyklická nezaměstnanost, je dána neexistencí volných pracovních míst. Vzniká důsledkem nepružných mezd.
Velikost cyklické nezaměstnanosti je obvykle vyjadřována Okunovým zákonem: u = u* - [(Y/Y*) . 100 – 100], který říká, že fluktuace skutečná produkce (Y) kolem potencionálního produktu (Y*) je v inverzním vztahu ke kolísání skutečné míry nezaměstnanosti (u) kolem přirozené míry -u* (velikost koeficientu (např. = 0,4) značí, že pokles nezaměstnanosti o 1 % pod přirozenou míru (u*) znamená růst produktu (HNP) o 2,5 %.)
Dalším druhem je sezónní nezaměstnanost, která je důsledkem sezónní flukturace poptávky po práci (v zemědělství, stavebnictví, cestovní ruch). Je pokládána za složku frikční nezaměstnanosti.
Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.
Nedobrovolná nezaměstnanost – se poznačuje cyklická nezaměstnanost, je dána neexistencí volných pracovních míst. Vzniká důsledkem nepružných mezd.
Velikost cyklické nezaměstnanosti je obvykle vyjadřována Okunovým zákonem: u = u* - [(Y/Y*) . 100 – 100], který říká, že fluktuace skutečná produkce (Y) kolem potencionálního produktu (Y*) je v inverzním vztahu ke kolísání skutečné míry nezaměstnanosti (u) kolem přirozené míry -u* (velikost koeficientu (např. = 0,4) značí, že pokles nezaměstnanosti o 1 % pod přirozenou míru (u*) znamená růst produktu (HNP) o 2,5 %.)
Dalším druhem je sezónní nezaměstnanost, která je důsledkem sezónní flukturace poptávky po práci (v zemědělství, stavebnictví, cestovní ruch). Je pokládána za složku frikční nezaměstnanosti.
Důsledky nezaměstnanosti:
1.) Ekonomický dopad
- vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, ekonomika nevytváří tolik, kolik je schopna (nejsou plně využity zdroje)
- pokles příjmů státního rozpočtu a růst výdajů státního rozpočtu v důsledky zvýšení sociálních dávek
- naopak však může mít i pozitivní vliv (a to v případě strukturální a frikční) jelikož pracovníci hledají, kam nejefektivněji alokovat zdroj v podobě pracovní síly
2.) Sociální dopad – zejména dlouhodobá a nedobrovolná nezaměstnanost přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd.
Přirozená míra nezaměstnanosti (neakceleruje růst inflace)
Pro stabilní trh práce musí platit: n . U = z . E (počet osob, kteří ztratí práci = počet osob, kteří ji naleznou)
Pro přirozenou míru nezaměstnanosti platí: u*= z / (z + n) . 100
kde: z-míra ztráty práce (jaké % všech zaměstnaných ztratí práci za určité období)
n – míra nalezení práce
Obecně je u* ovlivněna nepružností nominálních mezd (reálné mzdy nemohou klesnout okamžitě či vůbec na úroveň, která „vyčišťuje“ trh práce, což způsobuje převis nabídky práce nad poptávkou)
- vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, ekonomika nevytváří tolik, kolik je schopna (nejsou plně využity zdroje)
- pokles příjmů státního rozpočtu a růst výdajů státního rozpočtu v důsledky zvýšení sociálních dávek
- naopak však může mít i pozitivní vliv (a to v případě strukturální a frikční) jelikož pracovníci hledají, kam nejefektivněji alokovat zdroj v podobě pracovní síly
2.) Sociální dopad – zejména dlouhodobá a nedobrovolná nezaměstnanost přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd.
Přirozená míra nezaměstnanosti (neakceleruje růst inflace)
Pro stabilní trh práce musí platit: n . U = z . E (počet osob, kteří ztratí práci = počet osob, kteří ji naleznou)
Pro přirozenou míru nezaměstnanosti platí: u*= z / (z + n) . 100
kde: z-míra ztráty práce (jaké % všech zaměstnaných ztratí práci za určité období)
n – míra nalezení práce
Obecně je u* ovlivněna nepružností nominálních mezd (reálné mzdy nemohou klesnout okamžitě či vůbec na úroveň, která „vyčišťuje“ trh práce, což způsobuje převis nabídky práce nad poptávkou)
Některé teorie namítají, že toto měření nevystihuje určité skupiny (minimálně tyto)
• pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem
• osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky (přestali práci hledat, nevěří, že ji ještě najdou) nebo pracovníky kteří se rekvalifikují, příp. osoby, které práci našli, ale nastoupí až později
V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti. (např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti (dlouhodobost, zkrácené úvazky,atd.)
Typy nezaměstnanosti
1.) Frikční - vzniká v důsledku fluktuace pracovníků mezi pracovními místy (lidé opouštějí práci a hledají novou) a také kvůli nedokonalým informacím o volných pracovních místech trvá hledání nové práce určitou dobu. Zároveň některé osoby vstupují poprvé do pracovních sil (absolventi). Frikční nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
2.) Strukturální - představuje kvalifikační nebo teritoriální nesoulad mezi poptávkou a nabídkou práce v dané zemi či oblasti. Strukturální nezaměstnanost je důsledkem toho, že některé firmy (či odvětví) v oblastech expandují, zatímco jiné upadají. Dochází ke změnám skladby poptávky po práci mezi odvětvími a oblastmi (strukturální přesuny). Strukturální nezaměstnanost trvá déle než frikční (lidé se musí rekvalifikovat nebo přestěhovat) a je také složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
• osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky (přestali práci hledat, nevěří, že ji ještě najdou) nebo pracovníky kteří se rekvalifikují, příp. osoby, které práci našli, ale nastoupí až později
V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti. (např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti (dlouhodobost, zkrácené úvazky,atd.)
Typy nezaměstnanosti
1.) Frikční - vzniká v důsledku fluktuace pracovníků mezi pracovními místy (lidé opouštějí práci a hledají novou) a také kvůli nedokonalým informacím o volných pracovních místech trvá hledání nové práce určitou dobu. Zároveň některé osoby vstupují poprvé do pracovních sil (absolventi). Frikční nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
2.) Strukturální - představuje kvalifikační nebo teritoriální nesoulad mezi poptávkou a nabídkou práce v dané zemi či oblasti. Strukturální nezaměstnanost je důsledkem toho, že některé firmy (či odvětví) v oblastech expandují, zatímco jiné upadají. Dochází ke změnám skladby poptávky po práci mezi odvětvími a oblastmi (strukturální přesuny). Strukturální nezaměstnanost trvá déle než frikční (lidé se musí rekvalifikovat nebo přestěhovat) a je také složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
Vyšší mzda nemusí vést k vyšší nabídce práce, v důsledku působení 2 efektů:
a) Substituční => roste-li reálná mzda, volný čas se stává „dražším“ , protože každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží. Domácnosti tedy tento čas substituují delší pracovní dobou.
b ) Důchodový => když se reálná mzda W/P zvyšuje, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin.
Převahou substitučního efektu roste množství nabízené práce, převaha důchodového má za následek tendenci snižovat nabídku práce. Relativní vliv těchto dvou efektů závisí na preferencích domácností.
Křivka agregátní poptávky po práci je klesající funkcí mzdové sazby.
NEZAMĚSTNANOST a její charakteristiky
Odklony skutečného produktu od jeho potencionální úrovně vyvolávají fluktuace nezaměstnanosti pod a nad její přirozenou míru. Nezaměstnanost existuje jednak tehdy, když je skutečný produkt pod potenciální úrovní, ale i tehdy kdy Y = Y*, pak jde o přirozenou míru nezaměstnanosti.
b ) Důchodový => když se reálná mzda W/P zvyšuje, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin.
Převahou substitučního efektu roste množství nabízené práce, převaha důchodového má za následek tendenci snižovat nabídku práce. Relativní vliv těchto dvou efektů závisí na preferencích domácností.
Křivka agregátní poptávky po práci je klesající funkcí mzdové sazby.
NEZAMĚSTNANOST a její charakteristiky
Odklony skutečného produktu od jeho potencionální úrovně vyvolávají fluktuace nezaměstnanosti pod a nad její přirozenou míru. Nezaměstnanost existuje jednak tehdy, když je skutečný produkt pod potenciální úrovní, ale i tehdy kdy Y = Y*, pak jde o přirozenou míru nezaměstnanosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)