zvyšuje jen úroveň výstupu při stálém stavu. Nejdříve dočasně zvýší míru růstu Y* nad tempo růstu obyvatelstva (n) a dlouhodobě trvale zvýší úroveň průměrné produktivity práce (q), jakož i zvýší koeficient kapitálové intenzity (k). V novém stabilním stavu se však opět (při vyšší míře úspor) míra růstu Y* rovná míře růstu pracovních sil (n): tempo růstu průměrné produktivity práce se v novém stabilním stavu nemění.
- tempo růstu výstupu je exogenní veličinou =n nezávislou na míře úspor s
- tempo růstu důchodu na hlavu při stálém stavu je určeno tempem techn. pokroku a tempa růstu obyv.
- Dle této teorie chudé země jsou chudé protože mají míň kapitálu, budou li stejně spořit a mít přístup k stejné technologii nakonec dostihnou bohaté země.
-
Optimální růst Y* je tempo růstu, které vyrovnává oběti podstoupené obyvatelstvem tím, že na jedné straně v přítomném období více spoří a vznikají tak náklady akumulace kapitálu, a přínosy (užitek) v podobě zvýšení spotřebního životního standardu v budoucnosti na straně druhé. Spotřebitelé posuzují dlouhodobou reálnou úrokovou sazbu. Stabilní stav s nejvyšší spotřebou na obyvatele se nazývá zlatým pravidlem úrovně kapitálu, marginální produkt kapitálu je pak roven součtu tempa růstu pracovních sil (n) a míry opotřebení kapitálu (d).
Zvýšené tempo růstu obyvatelstva vyžaduje nový kapitál a tedy vyšší úspory na vybavení nově příchozích pracovníků, v důsledku toho klesá kapitálová intenzita a s tím i klesá průměrná produktivita práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat