Dodatek2 – Marshall-Lernerova podmínka:
Cenová elasticita vývozu (poptávky po vývozním zboží) udává, o kolik procent se změní množství vývozu, změní-li se vývozní cena o jedno procento. Cenová elasticita dovozu udává, o kolik procent se změní množství dovozu, změní-li se dovozní cena o jedno procento.
Marshall-Lernerova podmínka: depreciace domácí měny povede ke zvýšení čistého vývozu (jeho hodnoty) jen tehdy, když je součet cenových elasticit vývozu a dovozu větší než jedna. Je-li součet těchto elasticit menší než jedna, depreciace povede ke snížení čistého dovozu. Pokud = 1, nezmění se čis. vývoz.
J- křivka zahraničního obchodu – depreciace nejprve způsobí pokles čistého exportu (lidem nějakou dobu trvá, než rozeznají cenovou změna a než na ní zareagují substitucí zahr. zboží domácím. V krátkém obd. nemusí být M-L. podm. splněna, v delším obvykle bývá.
RL: Devalvace (depreciace Kč) – exportéři z ČR sníží ceny – zahraniční odběratelé váhají zda změnit nasmlouvané kontrakty a věřit novému levnému dodavateli (pro nás nižší ceny * stejný objem exportu ==> deviz. příjmy v EUR se snížily), importéři do ČR mají nasmlouvané kontrakty na dodávky ze zahraničí (pevné ceny v EUR, cena v Kč se zvyšuje) a váhají zatím s přechodem na levnější domácí substituty ==> deviz. výdaje v EUR se nemění. (dočasný stav). V delším období se objem exportované produkce (zahr. popt. po naší produkci) zvýší a zvýší se tedy deviz. příjmy země. Deviz. výdaje mají tendenci klesnout, protože české firmy raději budou nakupovat od levnějších domácích dodavatelů. NX roste.
Vliv schodku státního rozpočtu na MK,Účinky obchodního ochranářství,Teorie parity kupní síly
Vliv schodku státního rozpočtu na MK:
Růst rozpočtového schodku snižuje úspory (S) a ceteris paribus vyvolává reálnou apreciaci domácí měny.
Účinky obchodního ochranářství:
Ochranářská obchodní politika neovlivní v důsledku čistý vývoz zboží a služeb, pouze vyvolá apreciaci domácí měny. Dalším důsledkem je zmenšení vývozu i dovozu. Naopak liberalizace zahraničního obchodu vyvolá depreciaci domácí měny a zvětšení zahraničního obchodu.
Teorie parity kupní síly:
Teorie tvrdí, že zboží má stejnou cenu v každé zemi. Arbitráže obchodníků vyrovnávají cenu téhož zboží na územně vzdálených trzích (to vede k prosazování zákona jediné ceny – D.Ricardo). Pokud aplikujeme na nominální kurzy: absolutní verze teorie parity kupní síly – nominální měnový kurz je dán poměrem domácí a zahr. cenové hladiny E = P / Pf. Měna má v každé zemi stejnou kupní sílu (koupíte za ni stejné množství zboží). Reálný kurz je pak roven jedné. Cenové hladiny obou zemí (vyjádřené ve stejné měně) jsou stejné.
Náklady arbitráží – obchodovatelné a neobchodovatelné statky.
Výhrady k absolutní verzi PPP vedou ekonomy k relativní verzi: změna měnového kurzu je dána rozdílem mezi změnami cenových hladin doma a v zahraničí:
e = π – π f
Růst rozpočtového schodku snižuje úspory (S) a ceteris paribus vyvolává reálnou apreciaci domácí měny.
Účinky obchodního ochranářství:
Ochranářská obchodní politika neovlivní v důsledku čistý vývoz zboží a služeb, pouze vyvolá apreciaci domácí měny. Dalším důsledkem je zmenšení vývozu i dovozu. Naopak liberalizace zahraničního obchodu vyvolá depreciaci domácí měny a zvětšení zahraničního obchodu.
Teorie parity kupní síly:
Teorie tvrdí, že zboží má stejnou cenu v každé zemi. Arbitráže obchodníků vyrovnávají cenu téhož zboží na územně vzdálených trzích (to vede k prosazování zákona jediné ceny – D.Ricardo). Pokud aplikujeme na nominální kurzy: absolutní verze teorie parity kupní síly – nominální měnový kurz je dán poměrem domácí a zahr. cenové hladiny E = P / Pf. Měna má v každé zemi stejnou kupní sílu (koupíte za ni stejné množství zboží). Reálný kurz je pak roven jedné. Cenové hladiny obou zemí (vyjádřené ve stejné měně) jsou stejné.
Náklady arbitráží – obchodovatelné a neobchodovatelné statky.
Výhrady k absolutní verzi PPP vedou ekonomy k relativní verzi: změna měnového kurzu je dána rozdílem mezi změnami cenových hladin doma a v zahraničí:
e = π – π f
Režim stabilního měnového kurzu
Režim stabilního měnového kurzu
Režim stabilního kurzu vyžaduje, aby centrální banka kupovala domácí měnu, když vzniká tlak na její depreciaci, a aby prodávala domácí měnu, když vzniká tlak na její apreciaci. K těmto intervencím jí slouží devizové rezervy.
Dostane-li se platební bilance do přebytku, tlak na apreciaci nutí centrální banku, aby prodávala domácí měnu, čímž zvyšuje peněžní zásobu. Následně dochází k růstu cenové hladiny, tedy k reálné apreciaci. Dostává-li se naopak platební bilance do schodku, tlak na depreciaci nutí banku, aby kupovala domácí měnu, čímž snižuje peněžní zásobu. Následně dojde k poklesu cenové hladiny, tedy k reálné depreciaci.
V režimu stabilního kurzu může vnější nerovnováha přetrvávat poměrně dlouhou dobu. Devizové rezervy zde slouží jako „polštář“ platební bilance.
Dodatek – Optimální měnová oblast (Mundell):
Mají-li země vlastní měny, vyrovnávají se se změnami podmínek (jako jsou změny poptávky nebo nákladů) změnami nominálního kurzu. Když ale mají společnou měnu, přizpůsobí se změněným podmínkám změnami cen zboží.
Má-li země vlastní měnu, vyrovnává se s poklesem poptávky prostřednictvím depreciace. Nemá-li vlastní měnu, musí se s poklesem poptávky vyrovnat prostřednictvím deflace.
Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky
Režim stabilního kurzu vyžaduje, aby centrální banka kupovala domácí měnu, když vzniká tlak na její depreciaci, a aby prodávala domácí měnu, když vzniká tlak na její apreciaci. K těmto intervencím jí slouží devizové rezervy.
Dostane-li se platební bilance do přebytku, tlak na apreciaci nutí centrální banku, aby prodávala domácí měnu, čímž zvyšuje peněžní zásobu. Následně dochází k růstu cenové hladiny, tedy k reálné apreciaci. Dostává-li se naopak platební bilance do schodku, tlak na depreciaci nutí banku, aby kupovala domácí měnu, čímž snižuje peněžní zásobu. Následně dojde k poklesu cenové hladiny, tedy k reálné depreciaci.
V režimu stabilního kurzu může vnější nerovnováha přetrvávat poměrně dlouhou dobu. Devizové rezervy zde slouží jako „polštář“ platební bilance.
Dodatek – Optimální měnová oblast (Mundell):
Mají-li země vlastní měny, vyrovnávají se se změnami podmínek (jako jsou změny poptávky nebo nákladů) změnami nominálního kurzu. Když ale mají společnou měnu, přizpůsobí se změněným podmínkám změnami cen zboží.
Má-li země vlastní měnu, vyrovnává se s poklesem poptávky prostřednictvím depreciace. Nemá-li vlastní měnu, musí se s poklesem poptávky vyrovnat prostřednictvím deflace.
Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky
Čistý vývoz a reálný měnový kurs
ER = E * Pf / P (zahraniční cenová hladina přepočtená na Kč / česká cen. hladina), pokud vychází výsledek menší než 1, znamená to, že zahraniční zboží je reálně levnější (zahraniční cenová hladina je nižší než česká).
Reálný měnový kurz udává poměr zahraniční a domácí cenové hladiny (obě vyjádřené ve stejné měně) a tím měří relativní konkurenční schopnost zahraničního a domácího zboží.
Jelikož reálný měnový kurz měří relativní konkurenční schopnost zahraničního a domácího zboží, vyplývá z toho, že čistý vývoz závisí na reálném měnovém kurzu. Reálná depreciace domácí měny zvyšuje čistý vývoz zboží a služeb; reálná apreciace domácí měny snižuje čistý vývoz (popř. zvyšuje čistý dovoz) zboží a služeb.
Závislost čistého vývozu na reálném měnovém kurzu vyjadřuje funkce čistého vývozu
Změny nominálního měn. kurzu – jsou vyvolávány změnami peněžní zásoby. Když peněžní zásoba roste, zvyšuje se cenová hladina a je narušena vnější rovnováha ekonomiky – čistý vývoz klesá. Domácí měna pak nominálně depreciuje.
Když peněžní zásoba (ceteris paribus – tj. nemění se reál. Md, ani Pf) klesá – čis. vývoz roste – domácí měna apreciuje.
Vzorec ER = E * Pf / P
(ER se mění jen pokud se změní jen když se mění reálné úspory, investice, čistý vývoz, nezmění-li se ani Pf, musí být veškeré změny P doprovázeny proporciální změnou E). Změny peněžní zásoby nemají v dlouhém období vliv na reálný měnový kurz, nýbrž ovlivňují pouze nominální měnový kurz (jsou v dl. obd. neutrální).
Růst domácích investic ceteris paribus vyvolává reálnou apreciaci domácí měny. Výchozí kurs 30 Kč/EUR: Růst domácích investic (úspory se nezměnily) – tlak na růst úr. sazby – dovoz kapit. ze zahr. – narušení vnější rovnováhy (tlak na apreciaci) – zhoršení NX do té doby než se obnoví vnější rovnováha (kurz je nyní např. 25 Kč/EUR).
Růst úspor vede naopak k reálné depreciaci dom. měny.
Reálný měnový kurz udává poměr zahraniční a domácí cenové hladiny (obě vyjádřené ve stejné měně) a tím měří relativní konkurenční schopnost zahraničního a domácího zboží.
Jelikož reálný měnový kurz měří relativní konkurenční schopnost zahraničního a domácího zboží, vyplývá z toho, že čistý vývoz závisí na reálném měnovém kurzu. Reálná depreciace domácí měny zvyšuje čistý vývoz zboží a služeb; reálná apreciace domácí měny snižuje čistý vývoz (popř. zvyšuje čistý dovoz) zboží a služeb.
Závislost čistého vývozu na reálném měnovém kurzu vyjadřuje funkce čistého vývozu
Změny nominálního měn. kurzu – jsou vyvolávány změnami peněžní zásoby. Když peněžní zásoba roste, zvyšuje se cenová hladina a je narušena vnější rovnováha ekonomiky – čistý vývoz klesá. Domácí měna pak nominálně depreciuje.
Když peněžní zásoba (ceteris paribus – tj. nemění se reál. Md, ani Pf) klesá – čis. vývoz roste – domácí měna apreciuje.
Vzorec ER = E * Pf / P
(ER se mění jen pokud se změní jen když se mění reálné úspory, investice, čistý vývoz, nezmění-li se ani Pf, musí být veškeré změny P doprovázeny proporciální změnou E). Změny peněžní zásoby nemají v dlouhém období vliv na reálný měnový kurz, nýbrž ovlivňují pouze nominální měnový kurz (jsou v dl. obd. neutrální).
Růst domácích investic ceteris paribus vyvolává reálnou apreciaci domácí měny. Výchozí kurs 30 Kč/EUR: Růst domácích investic (úspory se nezměnily) – tlak na růst úr. sazby – dovoz kapit. ze zahr. – narušení vnější rovnováhy (tlak na apreciaci) – zhoršení NX do té doby než se obnoví vnější rovnováha (kurz je nyní např. 25 Kč/EUR).
Růst úspor vede naopak k reálné depreciaci dom. měny.
Vnější rovnováha, Čistý vývoz a reálný měnový kurs
Vnější rovnováhy je dosaženo, když je saldo běžného účtu vyrovnávo opačným saldem finančního účtu. Nástrojem, který nastoluje vnější rovnováhu, je měnový kurz. Pro dovozce kapitálu platí –If = - NX. Pokud je země vývozcem kapitálu, platí: If = NX.
Čistý vývoz a reálný měnový kurs
* Závislost NX na změnách nominálního kurzu.
Pokud se znehodnotí Kč (např. z 30 Kč/EUR na 35 Kč/EUR), podporuje to vývoz, protože český vývozce který prodává v zahraničí zboží na cenu v EUR, při konverzi svých tržeb do Kč vydělá (resp. pokud si chce zachovat stejné tržby vyjádřené v Kč, může zboží v EUR zlevnit a to se tak stává více konkurenceschopné vůči zahr. zboží).
Pokud se zhodnotí Kč (např. z 30 Kč/EUR na 26 Kč/EUR), podporuje to dovoz, český dovozce který dováží do ČR za ceny v USD, zaplatí za zboží vyjádřeno v Kč méně.
* Závislost NX na změnách cenových hladin.
Pokles české cenové hladiny znamená zvýšení konkurenceschopnosti českého vývozu (lze prodat zboží které je v ČR levné v zahraničí za cenu v EUR, která nám po výměně do Kč přinese zisk).
Růst české cenové hladiny podporuje dovoz zboží z EUR, protože při prodeji v ČR lze za něj utržit více.
Shrnutí: čistý vývoz závisí na nominálním kurzu měny, ale také na poměru zahr. a domácích cen. Zavedeme proto pojem reálného kurzu ER.
Čistý vývoz a reálný měnový kurs
* Závislost NX na změnách nominálního kurzu.
Pokud se znehodnotí Kč (např. z 30 Kč/EUR na 35 Kč/EUR), podporuje to vývoz, protože český vývozce který prodává v zahraničí zboží na cenu v EUR, při konverzi svých tržeb do Kč vydělá (resp. pokud si chce zachovat stejné tržby vyjádřené v Kč, může zboží v EUR zlevnit a to se tak stává více konkurenceschopné vůči zahr. zboží).
Pokud se zhodnotí Kč (např. z 30 Kč/EUR na 26 Kč/EUR), podporuje to dovoz, český dovozce který dováží do ČR za ceny v USD, zaplatí za zboží vyjádřeno v Kč méně.
* Závislost NX na změnách cenových hladin.
Pokles české cenové hladiny znamená zvýšení konkurenceschopnosti českého vývozu (lze prodat zboží které je v ČR levné v zahraničí za cenu v EUR, která nám po výměně do Kč přinese zisk).
Růst české cenové hladiny podporuje dovoz zboží z EUR, protože při prodeji v ČR lze za něj utržit více.
Shrnutí: čistý vývoz závisí na nominálním kurzu měny, ale také na poměru zahr. a domácích cen. Zavedeme proto pojem reálného kurzu ER.
Inflace a inflační očekávání
dodatek: Baumol-Tobinův model popt. po penězích (transakční).
viz též teorie zásob. Lidé postupně utrácejí svůj příjem. Vliv úrokové míry, transakčních nákladů. Výše příjmu (celý je utracen). Peníze bez výnosu, dluhopisy s výnosem. Lze si nechat celou výplatu v penězích a postupně spotřebovávat, nebo dát půlku (či jinou část) do dluhopisů s tím že až dojdou peníze, musíme jít vyměnit dluhopisy zpět za peníze. Odměna za konverzi do dluhopisů je úrok, trest za konverzi jsou transakční náklady. Lze zkonstruovat funkci celkových nákladů jako sumu transakčních nákladů na N konverzí + částka ušlých úroků za peníze které byly drženy v hotovosti. Transakční náklady s počtem konverzí rostou, obětovaný úrok se snižuje. Řešením optimálního N je derivace funkce TC podle N položená rovna 0. poptávka po penězích MD = celkový příjem / 2N.
Md se určuje jako průměrný stav držby peněžních zůstatků, ten je vždy ve výši poloviny důchodu který je spotřebováván (průměr mezi počát. stavem a nulou).
viz též teorie zásob. Lidé postupně utrácejí svůj příjem. Vliv úrokové míry, transakčních nákladů. Výše příjmu (celý je utracen). Peníze bez výnosu, dluhopisy s výnosem. Lze si nechat celou výplatu v penězích a postupně spotřebovávat, nebo dát půlku (či jinou část) do dluhopisů s tím že až dojdou peníze, musíme jít vyměnit dluhopisy zpět za peníze. Odměna za konverzi do dluhopisů je úrok, trest za konverzi jsou transakční náklady. Lze zkonstruovat funkci celkových nákladů jako sumu transakčních nákladů na N konverzí + částka ušlých úroků za peníze které byly drženy v hotovosti. Transakční náklady s počtem konverzí rostou, obětovaný úrok se snižuje. Řešením optimálního N je derivace funkce TC podle N položená rovna 0. poptávka po penězích MD = celkový příjem / 2N.
Md se určuje jako průměrný stav držby peněžních zůstatků, ten je vždy ve výši poloviny důchodu který je spotřebováván (průměr mezi počát. stavem a nulou).
Platební bilance:
Platební bilance:
- je soustava účtů, které zachycují finanční toky se zahraničím.
- Bilance zboží (obchodní bilance) – export (+), import (-)
- Bilance služeb – export (+), import (-)
- Bilance výnosů – import (+), export (-)
- Bilance převodů – import (+), export (-)
= saldo běžného účtu
Finanční účet (např. příliv zahr. investic FDI +; inv. do zahr -)
= saldo platební bilance
Změna devizových rezerv (snížení DR +, zvýšení DR -)
Chyby a opomenutí (vyrovnávací položka)
= 0
Zachycení je podvojné – vždy jedna položka + (vlevo), jedna položka – (vpravo).
Položky vlevo jsou platby ze zahraničí (devizová nabídka, kredit, +), položky vpravo jsou platby do zahraničí (devizová poptávka, debet, -).
- je soustava účtů, které zachycují finanční toky se zahraničím.
- Bilance zboží (obchodní bilance) – export (+), import (-)
- Bilance služeb – export (+), import (-)
- Bilance výnosů – import (+), export (-)
- Bilance převodů – import (+), export (-)
= saldo běžného účtu
Finanční účet (např. příliv zahr. investic FDI +; inv. do zahr -)
= saldo platební bilance
Změna devizových rezerv (snížení DR +, zvýšení DR -)
Chyby a opomenutí (vyrovnávací položka)
= 0
Zachycení je podvojné – vždy jedna položka + (vlevo), jedna položka – (vpravo).
Položky vlevo jsou platby ze zahraničí (devizová nabídka, kredit, +), položky vpravo jsou platby do zahraničí (devizová poptávka, debet, -).
Transmisní mechanismus
Transmisní mechanismus:
Centrální banka nakoupí dluhopisy od komerční banky. Vznik přebyteč. rezerv kom.banky. Kom. banka je vypůjčí firmě, ta je zaplatí zaměstnancům.. – multiplikace vkladů (růst M) – zvýšení měnové zásoby několikanásobně větší než částka za dluhopisy.
Subjekty se snaží zbavit přebytečných peněžních zůstatků a nakupují jiná aktiva. Růst poptávky po dluhopisech – roste trž. cena dluhopisů – výnosnost dluhopisů jakožto kupón/trž. cena tím pádem klesá – klesají i výnosnosti ostatních aktiv (např. bank. úvěry, tzn. úrokové sazby).
Úroková míra v malé otevř. ekonomice nemůže dlouho zůstat pod světovou úr. mírou, nastává zvýšení čistého vývozu kapitálu (a depreciace měny), v důsledku depreciace pak zvýšení NX zboží a služeb. (ve velké ekonomice by došlo i ke zvýšení investic a spotřeby) TZN. RŮST AGR. VÝDAJŮ (DŮCHODŮ).
Při vyšších důchodech chtějí lidé držet více peněžních zůstatků, budou proto zvyšovat popt. po penězích na úkor jiných aktiv. Úroková míra se zvýší. Navíc rostou mzdy a ceny (jak se přehřívá ekonomika – nad potenciálem a s nižší než přiroz. mírou nezam.). Lidé musí držet více pen. prostř. jen proto, že se zvýšily ceny. Zjišťují že reálně se jejich důchody nezvýšily.
Celkově tedy:
Centrální banka zvýšila nominální peněžní zásobu, ale růst cenové hladiny nakonec způsobí, že reálná peněžní zásoba se vrací na původní úroveň.
Shrnutí:
Centrální banka má v dlouhém období kontrolu jen nad nominální peněžní zásobou a ne nad reálnou.
Centrální banka nakoupí dluhopisy od komerční banky. Vznik přebyteč. rezerv kom.banky. Kom. banka je vypůjčí firmě, ta je zaplatí zaměstnancům.. – multiplikace vkladů (růst M) – zvýšení měnové zásoby několikanásobně větší než částka za dluhopisy.
Subjekty se snaží zbavit přebytečných peněžních zůstatků a nakupují jiná aktiva. Růst poptávky po dluhopisech – roste trž. cena dluhopisů – výnosnost dluhopisů jakožto kupón/trž. cena tím pádem klesá – klesají i výnosnosti ostatních aktiv (např. bank. úvěry, tzn. úrokové sazby).
Úroková míra v malé otevř. ekonomice nemůže dlouho zůstat pod světovou úr. mírou, nastává zvýšení čistého vývozu kapitálu (a depreciace měny), v důsledku depreciace pak zvýšení NX zboží a služeb. (ve velké ekonomice by došlo i ke zvýšení investic a spotřeby) TZN. RŮST AGR. VÝDAJŮ (DŮCHODŮ).
Při vyšších důchodech chtějí lidé držet více peněžních zůstatků, budou proto zvyšovat popt. po penězích na úkor jiných aktiv. Úroková míra se zvýší. Navíc rostou mzdy a ceny (jak se přehřívá ekonomika – nad potenciálem a s nižší než přiroz. mírou nezam.). Lidé musí držet více pen. prostř. jen proto, že se zvýšily ceny. Zjišťují že reálně se jejich důchody nezvýšily.
Celkově tedy:
Centrální banka zvýšila nominální peněžní zásobu, ale růst cenové hladiny nakonec způsobí, že reálná peněžní zásoba se vrací na původní úroveň.
Shrnutí:
Centrální banka má v dlouhém období kontrolu jen nad nominální peněžní zásobou a ne nad reálnou.
Kvantitativní teorie peněz a neutralita peněz
Kvantitativní teorie peněz a neutralita peněz
Vývoj: David Hume, , Irving Fisher, Keynes, další Cambridge, Milton Friedman.
Ms * Vy = P * Y (RL: dá se odvodit z původního M*VT=P*T). (Vy je důchodová rychlost obratu, VT je transakční rychlost, vyjádření s Vy je šikovnější, protože Y se dá snadněji v praxi měřit než T).
V je rychlost obratu peněz. Čím větší je rychlost, tím méně peněz v oběhu potřebujeme tzn. Md se zmenšuje – lidé poptávají méně peněž. zůstatků (pokud je peněz stejně, zvýší se cen. hladina). Např. historické změny naturální směna --> peníze; nebo zavedení elektronického pl. styku (karty, bankomaty..).
cambridgeská rovnice Ms = k * P * Y (Ms = Md).
Cambridgeská rovnice naznačuje, že V není dána jen technologickými změnami pl.styku, ale také faktory, které ovlivňují poptávku po penězích – tj. též úrokovou mírou! Nemusí být tedy konstantou.
Keynes označil závislost Ms ==> Yn za slabou, podle něj se růst Ms promítá také do V.
Friedman – nová kvantitativní teorie: Ms ==> Yn silná závislost (hlavně v dlouhém období).
Peníze nejsou neutrální v kr. období (1-2 roky) – ovliv. reál. úr.míru, reál. měn.kurz, reál.dom.produkt) – změny Ms se zčásti promítají do Y, zčásti do P.
Peníze jsou neutrální v dlouhém období – Ms ovlivňuje pouze cen. hladinu P, ostatní eličiny se nemění. Inflace je výlučně peněžní jev – jedinou příčinou inflace je nadměrný růst peněžní zásoby
Vývoj: David Hume, , Irving Fisher, Keynes, další Cambridge, Milton Friedman.
Ms * Vy = P * Y (RL: dá se odvodit z původního M*VT=P*T). (Vy je důchodová rychlost obratu, VT je transakční rychlost, vyjádření s Vy je šikovnější, protože Y se dá snadněji v praxi měřit než T).
V je rychlost obratu peněz. Čím větší je rychlost, tím méně peněz v oběhu potřebujeme tzn. Md se zmenšuje – lidé poptávají méně peněž. zůstatků (pokud je peněz stejně, zvýší se cen. hladina). Např. historické změny naturální směna --> peníze; nebo zavedení elektronického pl. styku (karty, bankomaty..).
cambridgeská rovnice Ms = k * P * Y (Ms = Md).
Cambridgeská rovnice naznačuje, že V není dána jen technologickými změnami pl.styku, ale také faktory, které ovlivňují poptávku po penězích – tj. též úrokovou mírou! Nemusí být tedy konstantou.
Keynes označil závislost Ms ==> Yn za slabou, podle něj se růst Ms promítá také do V.
Friedman – nová kvantitativní teorie: Ms ==> Yn silná závislost (hlavně v dlouhém období).
Peníze nejsou neutrální v kr. období (1-2 roky) – ovliv. reál. úr.míru, reál. měn.kurz, reál.dom.produkt) – změny Ms se zčásti promítají do Y, zčásti do P.
Peníze jsou neutrální v dlouhém období – Ms ovlivňuje pouze cen. hladinu P, ostatní eličiny se nemění. Inflace je výlučně peněžní jev – jedinou příčinou inflace je nadměrný růst peněžní zásoby
Inflace a inflační očekávání
Inflace a inflační očekávání
Inflaci správně vysvětlíme jen tak, když k ní budeme přistupovat skrze nabídku peněz a poptávku po penězích.
Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz. Při rovnováze Ms = Md platí:
ms = π + μ (tempo růstu nom. pen.zás = míra inflace + tempo růstu reál.popt. po pen). Tj. míra inflace je dána rozdílem mezi tempem růstu nominální peněžní zásoby a tempem růstu reálné popt. po penězích. Růst reálné poptávky po penězích v zásadě kopíruje růst reálného domácího produktu. Pak lze říci že v dlouhém období míra inflace zhruba odpovídá rozdílu mezi růstem peněžní zásoby a růstem reálného domácího produktu. (v krát.obd. může kolísat kvůli změnám v nom. úr.míře).
Inflační očekávání může způsobit skutečnou inflaci – lidé očekávající inflaci zvýší nom. sazby, za které budou ochotni půjčovat dlužníkům – to vede k omezení poptávky po penězích – nabídka (pen. zásoba) je tím pádem nadměrná >> máme tu inflaci.
S tím souvisí i to, že někdy stačí jen oznámení centrální banky k tomu, aby to mělo efekt (nemusí ve skutečnosti s M nic udělat).
Inflaci správně vysvětlíme jen tak, když k ní budeme přistupovat skrze nabídku peněz a poptávku po penězích.
Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz. Při rovnováze Ms = Md platí:
ms = π + μ (tempo růstu nom. pen.zás = míra inflace + tempo růstu reál.popt. po pen). Tj. míra inflace je dána rozdílem mezi tempem růstu nominální peněžní zásoby a tempem růstu reálné popt. po penězích. Růst reálné poptávky po penězích v zásadě kopíruje růst reálného domácího produktu. Pak lze říci že v dlouhém období míra inflace zhruba odpovídá rozdílu mezi růstem peněžní zásoby a růstem reálného domácího produktu. (v krát.obd. může kolísat kvůli změnám v nom. úr.míře).
Inflační očekávání může způsobit skutečnou inflaci – lidé očekávající inflaci zvýší nom. sazby, za které budou ochotni půjčovat dlužníkům – to vede k omezení poptávky po penězích – nabídka (pen. zásoba) je tím pádem nadměrná >> máme tu inflaci.
S tím souvisí i to, že někdy stačí jen oznámení centrální banky k tomu, aby to mělo efekt (nemusí ve skutečnosti s M nic udělat).
Poptávka po penězích, tvorba peněz a peněžní zásoba, rovnováha trhu peněz, transmisní mechanismus, kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, in
Poptávka po penězích, tvorba peněz a peněžní zásoba, rovnováha trhu peněz, transmisní mechanismus, kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, inflace.
Peníze jsou prostředkem směny, uchovatelem hodnoty a zúčtovací jednotkou. Usnadňují a zrychlují směnu. Jsou jedním z aktiv (jednou z forem ve které lidé drží bohatství). Vyznačují se vysokou likviditou.
Poptávka po penězích – snaha držet peníze namísto jiných aktiv. Závisí na důchodu (+) a na úrokové míře (-).
Transakční poptávka – snaha držet peněžní zůstatky pro zabezpečování běžných transakcí (kvůli časovému nesouladu získávání a placení peněz musíme držet část bohatství v penězích – budeme je potřebovat.
Opatrnostní poptávka – je to snaha držet peníze kvůli možnosti nenadálých nečekaných výdajů – kdybychom drželi nějaké méně likvidní formy bohatství, nemusela by být konverze do peněz výhodná nebo dokonce možná.
Likvidní aktiva mají snadnou a málo nákladnou (transakční náklady) přeměnu na peníze, kterými lze platit.
Nominální a reálné zůstatky. r N = r R + π (fisherova rovnice)
Nominální peněžní zůstatky závisejí na nomin. důchodu, reálné na reálném.
Rozhodování člověka mezi peněžními zsůtatky a úrok vynášejícími aktivy je ovlivněno nominální úrokovou mírou, protože nominální úr. míra je nákladem držby peněz.
Formulace funkce poptávky:
Md = Md (t, Y, W, rN)
t = transakční náklady na převod na peníze, Y důchod, W bohatství, rN nomin. úr.míra.
transakční náklady se moc nemění, W se vyvíjí podobně jako Y, stačí tedy:
Md = Md (Yn+, rN-)
reálná poptávka:
Md / P = Md / P(Y+, rN-)
jako u zboží- tj. poptávka závisí na ceně (zde úrok.sazba)a na našem důchodu (zde Y).
Peníze jsou prostředkem směny, uchovatelem hodnoty a zúčtovací jednotkou. Usnadňují a zrychlují směnu. Jsou jedním z aktiv (jednou z forem ve které lidé drží bohatství). Vyznačují se vysokou likviditou.
Poptávka po penězích – snaha držet peníze namísto jiných aktiv. Závisí na důchodu (+) a na úrokové míře (-).
Transakční poptávka – snaha držet peněžní zůstatky pro zabezpečování běžných transakcí (kvůli časovému nesouladu získávání a placení peněz musíme držet část bohatství v penězích – budeme je potřebovat.
Opatrnostní poptávka – je to snaha držet peníze kvůli možnosti nenadálých nečekaných výdajů – kdybychom drželi nějaké méně likvidní formy bohatství, nemusela by být konverze do peněz výhodná nebo dokonce možná.
Likvidní aktiva mají snadnou a málo nákladnou (transakční náklady) přeměnu na peníze, kterými lze platit.
Nominální a reálné zůstatky. r N = r R + π (fisherova rovnice)
Nominální peněžní zůstatky závisejí na nomin. důchodu, reálné na reálném.
Rozhodování člověka mezi peněžními zsůtatky a úrok vynášejícími aktivy je ovlivněno nominální úrokovou mírou, protože nominální úr. míra je nákladem držby peněz.
Formulace funkce poptávky:
Md = Md (t, Y, W, rN)
t = transakční náklady na převod na peníze, Y důchod, W bohatství, rN nomin. úr.míra.
transakční náklady se moc nemění, W se vyvíjí podobně jako Y, stačí tedy:
Md = Md (Yn+, rN-)
reálná poptávka:
Md / P = Md / P(Y+, rN-)
jako u zboží- tj. poptávka závisí na ceně (zde úrok.sazba)a na našem důchodu (zde Y).
Tvorba peněz
Tvorba peněz:
Emise provedena centrální bankou – zvýšení měnové báze. (např. nakoupí dluhopisy od kom. banky – tím dá do oběhu určitou sumu „nových“ peněz). Bankám vznikají přebytečné rezervy – oni je půjčí klientům jako úvěry – ti je vyplatí zaměstnancům - zaměstnanci zase část uloží do bank. Proces multiplikace
MB = Cr + R (oběživo + bank.rezervy)
Peněžní zásoba M = Cr + D (oběživo + bank. vklady)
lze upravit
M/ MB = (Cr/D + 1 ) / (Cr/D + R/D)
a dále M = (cr + 1) / (cr + rr) * MB
Peněžní multiplikátor udává, jak velký přírůstek peněžní zásoby bude, pokud MB vzrostla o jednotku.
Široce a úzce chápané peníze (quasi) (narrow)
Rovnováha trhu peněz a transmisní mechanismus:
Rovnováha trhu peněz znamená, že lidé v souhrnu drží právě tolik peněžních zůstatků, kolik jich držet chtějí. Jinak řečeno: peněžní zásoba se rovná sumě poptávaných peněžních zůstatků.
Ms = Md (Yn+, rN-)
Ms/P = Md / P(Y+, rN-)
Emise provedena centrální bankou – zvýšení měnové báze. (např. nakoupí dluhopisy od kom. banky – tím dá do oběhu určitou sumu „nových“ peněz). Bankám vznikají přebytečné rezervy – oni je půjčí klientům jako úvěry – ti je vyplatí zaměstnancům - zaměstnanci zase část uloží do bank. Proces multiplikace
MB = Cr + R (oběživo + bank.rezervy)
Peněžní zásoba M = Cr + D (oběživo + bank. vklady)
lze upravit
M/ MB = (Cr/D + 1 ) / (Cr/D + R/D)
a dále M = (cr + 1) / (cr + rr) * MB
Peněžní multiplikátor udává, jak velký přírůstek peněžní zásoby bude, pokud MB vzrostla o jednotku.
Široce a úzce chápané peníze (quasi) (narrow)
Rovnováha trhu peněz a transmisní mechanismus:
Rovnováha trhu peněz znamená, že lidé v souhrnu drží právě tolik peněžních zůstatků, kolik jich držet chtějí. Jinak řečeno: peněžní zásoba se rovná sumě poptávaných peněžních zůstatků.
Ms = Md (Yn+, rN-)
Ms/P = Md / P(Y+, rN-)
Deficit
Deficit ZO (PB-) je stejně velký jako původní čistý dovoz kapitálu (PB +). Celková platební bilance je pak vyrovnaná. Kurs Kč se ustálí na zhodnocené úrovni.
-If = -NX
V ČR je tradičně vyšší míra investic než míra úspor. Mezeru vyplňují zahr. investice.
Naproti tomu existují země, kteří jsou tradičně vývozcem kapitálu (např. Japonsko), soukromé úspory jsou vysoké. Rovnovážná úr. sazba nízká. Země, která má nižší r než rW, při volném mezinárodním obchodě, bude investovat v zahraničí, což vyplní mezeru mezi vysokými úsporami a níz. domácími investicemi. Investovat do zahraničí se Japoncům vyplatí, protože tam získají větší zhodnocení svého kapitálu (rW). To působí opět k přibližování sazeb.
Shrnutí: čistými vývozci kapitálu budou země, která mají relativně vysoké úspory vzhledem k domácím investičním příležitostem, čistými dovozci budou země s vyššími investičními příležitostmi než domácími úsporami.
Vliv veřejných rozpočtů:
Zvýšení rozpočtov. schodku vyvolává ceteris paribus růst obchodního schodku. Čistý dovoz kapitálu (a ve stejné výši i čistý dovoz zboží a služeb) ve výši I-S je totiž zvýšen o (T-G).
Sjednocení Německa – z vývozce kapitálu se stal dovozce kapitálu (investování do vých.něm.). USA se díky schodkům veř. rozp. v 80. letech staly z největš. světového věřitele největším světovým dlužníkem.
-If = -NX
V ČR je tradičně vyšší míra investic než míra úspor. Mezeru vyplňují zahr. investice.
Naproti tomu existují země, kteří jsou tradičně vývozcem kapitálu (např. Japonsko), soukromé úspory jsou vysoké. Rovnovážná úr. sazba nízká. Země, která má nižší r než rW, při volném mezinárodním obchodě, bude investovat v zahraničí, což vyplní mezeru mezi vysokými úsporami a níz. domácími investicemi. Investovat do zahraničí se Japoncům vyplatí, protože tam získají větší zhodnocení svého kapitálu (rW). To působí opět k přibližování sazeb.
Shrnutí: čistými vývozci kapitálu budou země, která mají relativně vysoké úspory vzhledem k domácím investičním příležitostem, čistými dovozci budou země s vyššími investičními příležitostmi než domácími úsporami.
Vliv veřejných rozpočtů:
Zvýšení rozpočtov. schodku vyvolává ceteris paribus růst obchodního schodku. Čistý dovoz kapitálu (a ve stejné výši i čistý dovoz zboží a služeb) ve výši I-S je totiž zvýšen o (T-G).
Sjednocení Německa – z vývozce kapitálu se stal dovozce kapitálu (investování do vých.něm.). USA se díky schodkům veř. rozp. v 80. letech staly z největš. světového věřitele největším světovým dlužníkem.
Rovnováha trhu zboží a služeb
Rovnováha trhu zboží a služeb
vzpomeneme si na rovnici
C + I + G + NX = T + C + S
po úpravě: I + NX = S + (T-G)
Je to identita – ta je splněna vždy.
Kdežto „rovnováha“ je splněna, jen pokud nepůsobí síly, které by chtěly tento stav změnit.
Pokud budeme symbolem I rozumět jen plánované investice, je to podmínka rovnováhy. Při neplánovaném zvyš. zásob by firmy snižovaly produkci a produkt by klesal.
Trh zboží a služeb:
S = S(r+, YD+)
I = I(r-)
investiční a úsporová funkce – trh zapůjčitelných fondů
podmínky rovnováhy:
r = rW
I+ NX = S + (T-G)
Rovnováhu trhu zboží a služeb lze charakteriz. také jako rovnováhu trhu zapůjčit. fondů.
Tato rovnováha je součástí všeob. rovnováhy trhů- nutno posuzovat společně s trhem peněz, měnovým trhem a trhem práce.
dodatek: velká otevřená ekonomika – např. USA.
Zvýšení domácích investic částečně ovlivní (zvýší) rW. V malé ekonomice by jen prohloubila nerovnováha I a S, zvětšil by se čistý dovoz kapitálu (a deficit obch. bilance). V USA se ČDK a deficit obch.bil. nezvýší tolik. Nová rovnovážná r = rW bude na vyšší úrovni.
dodatek: riziková prémie.
Země, kde je investování více rizikové, musí nabízet větší zhodnocení kapitálu. Přirozeně se zde proto udržuje vyšší r než je rW (rozdíl je takový, že kompenzuje investorům vyšší riziko). (např. jde o politická rizika, regulace mezin. obchodu..).
vzpomeneme si na rovnici
C + I + G + NX = T + C + S
po úpravě: I + NX = S + (T-G)
Je to identita – ta je splněna vždy.
Kdežto „rovnováha“ je splněna, jen pokud nepůsobí síly, které by chtěly tento stav změnit.
Pokud budeme symbolem I rozumět jen plánované investice, je to podmínka rovnováhy. Při neplánovaném zvyš. zásob by firmy snižovaly produkci a produkt by klesal.
Trh zboží a služeb:
S = S(r+, YD+)
I = I(r-)
investiční a úsporová funkce – trh zapůjčitelných fondů
podmínky rovnováhy:
r = rW
I+ NX = S + (T-G)
Rovnováhu trhu zboží a služeb lze charakteriz. také jako rovnováhu trhu zapůjčit. fondů.
Tato rovnováha je součástí všeob. rovnováhy trhů- nutno posuzovat společně s trhem peněz, měnovým trhem a trhem práce.
dodatek: velká otevřená ekonomika – např. USA.
Zvýšení domácích investic částečně ovlivní (zvýší) rW. V malé ekonomice by jen prohloubila nerovnováha I a S, zvětšil by se čistý dovoz kapitálu (a deficit obch. bilance). V USA se ČDK a deficit obch.bil. nezvýší tolik. Nová rovnovážná r = rW bude na vyšší úrovni.
dodatek: riziková prémie.
Země, kde je investování více rizikové, musí nabízet větší zhodnocení kapitálu. Přirozeně se zde proto udržuje vyšší r než je rW (rozdíl je takový, že kompenzuje investorům vyšší riziko). (např. jde o politická rizika, regulace mezin. obchodu..).
Zahraniční investice a čistý vývoz
Zahraniční investice a čistý vývoz
Pokud zahrneme do analýzy zahraničí, předpoklad volného mezinárodního pohybu kapitálu, musí se domácí úr. míra přizpůsobovat světové míře r W. Je to způsobeno úrokovou arbitráží – pokud jsou domácí a zahr. aktiva dokonalými substituty (investor je mezi nimi indiferentní, neliší se rizikem..) – vypůjčí si v zemi s nízkými sazbami a uloží si do země s vyš. sazbami – dosahuje takto arbitrážního zisku (bezrizikový zisk těžící z nestejných cen na různých trzích, zisk postupně mizí, protože provádění arbitráží způsobuje úpravu nabídky resp. poptávky tak, že se ceny přibližují). pozn. RL: arbitráže jsou ztěžovány transakčními náklady, neplatností dokonalé substituability, krátkými až žádnými časovými intervaly kdy je arbitráž možná.
r = r W
rozdíl mezi úr. sazbami se nazývá úrokový diferenciál. Např. domácí r = 8 %, rW = 4%
Je výhodné ukládat peníze v našich českých bankách, sníží se soukromé úspory S, zvýší se soukromé investice I – vznikající rozdíl mezi S a I musí být profinancován ze zahraničí (je vyplněn zahr. investicemi If tj. čistým dovozem kapitálu). Zajistí to úroková arbitráž. Platí I – S – (T-G) = -If (tj. čistý dovoz kapitálu).
Čistý dovoz kapitálu (zahr. investice do čes. bank v Kč, konverze měn) způsobuje to, že Kč apreciuje, což zhoršuje vývozní podmínky zboží a služeb z ČR (zboží placené pevnou cenou v Kč je pro zahraniční subjekty dražší, koupí ho méně), dovoz do ČR je naopak levnější (za stejnou cenu v EUR zaplatíme méně Kč) – to vede k deficitu zahraničního obchodu zboží a služeb.
Pokud zahrneme do analýzy zahraničí, předpoklad volného mezinárodního pohybu kapitálu, musí se domácí úr. míra přizpůsobovat světové míře r W. Je to způsobeno úrokovou arbitráží – pokud jsou domácí a zahr. aktiva dokonalými substituty (investor je mezi nimi indiferentní, neliší se rizikem..) – vypůjčí si v zemi s nízkými sazbami a uloží si do země s vyš. sazbami – dosahuje takto arbitrážního zisku (bezrizikový zisk těžící z nestejných cen na různých trzích, zisk postupně mizí, protože provádění arbitráží způsobuje úpravu nabídky resp. poptávky tak, že se ceny přibližují). pozn. RL: arbitráže jsou ztěžovány transakčními náklady, neplatností dokonalé substituability, krátkými až žádnými časovými intervaly kdy je arbitráž možná.
r = r W
rozdíl mezi úr. sazbami se nazývá úrokový diferenciál. Např. domácí r = 8 %, rW = 4%
Je výhodné ukládat peníze v našich českých bankách, sníží se soukromé úspory S, zvýší se soukromé investice I – vznikající rozdíl mezi S a I musí být profinancován ze zahraničí (je vyplněn zahr. investicemi If tj. čistým dovozem kapitálu). Zajistí to úroková arbitráž. Platí I – S – (T-G) = -If (tj. čistý dovoz kapitálu).
Čistý dovoz kapitálu (zahr. investice do čes. bank v Kč, konverze měn) způsobuje to, že Kč apreciuje, což zhoršuje vývozní podmínky zboží a služeb z ČR (zboží placené pevnou cenou v Kč je pro zahraniční subjekty dražší, koupí ho méně), dovoz do ČR je naopak levnější (za stejnou cenu v EUR zaplatíme méně Kč) – to vede k deficitu zahraničního obchodu zboží a služeb.
Trh zapůjčitelných fondů
Trh zapůjčitelných fondů
Investice představují poptávku po zapůjčitelných fondech a úspory představují nabídku zapůjčitelných fondů. Jde o přesun fondů od přebytkových jednotek (ukládají do bank) k deficitním (berou si úvěry).
Vliv veřejných rozpočtů: pokud je přebytek veř. rozpočtu, tyto peníze jsou uloženy do bank, stávají se nabídkou zapůjčitelných fondů – tj. zvýšení nabídky zapůjčitelných fondů. Posun křivky S doprava. Dojde ke snížení rovnovážné úr. míry. Rovnováha bude na vyšší úrovni investic I = S + (T-G). T-G je přebytek veř. rozp.
Pokud je deficit veřejných rozpočtů, stát si půjčí na jeho krytí u bank, ty mu půjčí (stát dluhy platí a je více věrohodný než třeba pekař, který si půjčí na provoz svého krámu) a sníží nabídku zapůjčitelných fondů soukromým subjektům. Křivka S jde doleva. Rovnovážná úroková míra se zvýší. Platí rovnice I = S + (T-G).
(kde (T-G) je záporné číslo, tj. deficit veř. rozp.)
pozn. RL: křivka úspor odvozena z mezičasové volby spotřebitele (současná vs. budoucí spotřeba), křivka investic je odvoz. z rozhodování výrobce s křivkou PPF mezi tím, zda peníze teď spotřebuje nebo je investuje a bude tak moci zvýšit bud. spotřebu. Pozn. mimo rámec MAE2: k tvaru PPF – pokud je hodně vyboulená, křivka I má spíše konkávní průběh. Ale ve většině učebnic se kreslí konvexní – je to pravda za určitých podmínek.
Investice představují poptávku po zapůjčitelných fondech a úspory představují nabídku zapůjčitelných fondů. Jde o přesun fondů od přebytkových jednotek (ukládají do bank) k deficitním (berou si úvěry).
Vliv veřejných rozpočtů: pokud je přebytek veř. rozpočtu, tyto peníze jsou uloženy do bank, stávají se nabídkou zapůjčitelných fondů – tj. zvýšení nabídky zapůjčitelných fondů. Posun křivky S doprava. Dojde ke snížení rovnovážné úr. míry. Rovnováha bude na vyšší úrovni investic I = S + (T-G). T-G je přebytek veř. rozp.
Pokud je deficit veřejných rozpočtů, stát si půjčí na jeho krytí u bank, ty mu půjčí (stát dluhy platí a je více věrohodný než třeba pekař, který si půjčí na provoz svého krámu) a sníží nabídku zapůjčitelných fondů soukromým subjektům. Křivka S jde doleva. Rovnovážná úroková míra se zvýší. Platí rovnice I = S + (T-G).
(kde (T-G) je záporné číslo, tj. deficit veř. rozp.)
pozn. RL: křivka úspor odvozena z mezičasové volby spotřebitele (současná vs. budoucí spotřeba), křivka investic je odvoz. z rozhodování výrobce s křivkou PPF mezi tím, zda peníze teď spotřebuje nebo je investuje a bude tak moci zvýšit bud. spotřebu. Pozn. mimo rámec MAE2: k tvaru PPF – pokud je hodně vyboulená, křivka I má spíše konkávní průběh. Ale ve většině učebnic se kreslí konvexní – je to pravda za určitých podmínek.
Investice
Investice – v tomto případě uvažujme plánované investice firem do fixního kapitálu a do zásob. (neplánované investice nejsou předmětem inv. rozhodování – jsou nepředvídatelné, investice domácností do bytové výstavby a do lidského kapitálu necháme stranou).
Výše plánovaných investic závisí na:
- nákladu na investici (např. kupní cena autobusu pro provozování dopravy)
- očekávaném čistém výnosu této investice (výnosy z ročního provozu daného autobusu – náklady na provoz)
- výnosu dosažitelných jiným použitím částky nákladu na investici (např. úložka v bance).
Pokud se zvýší úrokové sazby, které je možné dosáhnout v bance, investice poklesnou (náklady obětované příležitosti se zvýšily).
Re >= r * P, (Re je oček. výnos investice, r * P je úr. sazba * cena investice (úložka v bance)
re >= r (míry výnosu). Terminologická poznámka: výnos je částka, kdežto výnosnost je míra výnosu a uvádí se v procentech.
(v této situaci koupí investor 3 autobusy). Výnosnost se zvyš. počtu klesá (klesající mez. výnosy) kvůli tomu, že není snadné dosáhnout plnou vytíženost (výn. dalších autobusů budou nižší), náklady budou stejné RL:nebo vyšší (potřebujeme přesvědčit více řidičů, aby pro nás jezdili – vyš. mzdy..).
Výše plánovaných investic závisí na:
- nákladu na investici (např. kupní cena autobusu pro provozování dopravy)
- očekávaném čistém výnosu této investice (výnosy z ročního provozu daného autobusu – náklady na provoz)
- výnosu dosažitelných jiným použitím částky nákladu na investici (např. úložka v bance).
Pokud se zvýší úrokové sazby, které je možné dosáhnout v bance, investice poklesnou (náklady obětované příležitosti se zvýšily).
Re >= r * P, (Re je oček. výnos investice, r * P je úr. sazba * cena investice (úložka v bance)
re >= r (míry výnosu). Terminologická poznámka: výnos je částka, kdežto výnosnost je míra výnosu a uvádí se v procentech.
(v této situaci koupí investor 3 autobusy). Výnosnost se zvyš. počtu klesá (klesající mez. výnosy) kvůli tomu, že není snadné dosáhnout plnou vytíženost (výn. dalších autobusů budou nižší), náklady budou stejné RL:nebo vyšší (potřebujeme přesvědčit více řidičů, aby pro nás jezdili – vyš. mzdy..).
Investiční funkce
Investiční funkci zformulujeme jako závislost investic na reálné úrokové míře ceteris paribus.
Investoři využijí nejdříve ty nejvýnosnější investice, budou investice zvyšovat až do okamžiku, kdy se jejich výnosnost sníží na míru r. Mezní míra výnosnosti investice (výnosnost poslední pořížené investice) = r. To je optimum investora.
Investiční funkce je množina optim investorů při různých výších úrokových měr. (vztah reálná úr. míra v % na ose y, investice I v mld. Kč na ose x. Funkce je klesající (čím nižší je úroková míra, tím menší náklady obět. příležitosti, tím více investic je uskutečněno).
Optimistická očekávání investorů (očekávané zlepšení politické situace a pozice podnikatelů, snížení ceny ropy, tech. inovace) posouvají investiční funkci vpravo nahoru.
Tobinovo q
Definice pojmů:
tržní hodnota kapitálu je diskontovaná hodnota jejich budoucích výnosů (kapitál a.s. vynáší dividendu – tj. podíl na zisku). Je diskontována úrokovou mírou k současnosti (současná hodnota) – pokud úr. míra klesne, tržní hodnota kapit. výnosů se zvýší. RL: U akciových společností je trž. hodnota společnosti tvořena součtem diskontovaných hodnot výnosů vydaných akcií.
reprodukční náklady na kapitál jsou náklady, za které by bylo dnes možné firmu vybudovat. Ty jsou konstantní dány konstantní částkou.
q = tržní hodnota kapitálu / reprodukční náklady na kapitál.
Zvyšovat investice se vyplatí, pokud přírůstek tržní hodnoty kapitálu je vyšší než reprodukční náklady na tento nový kapitál. Tj. pokud q > 1. Pokud je q=1, firmy podrží kapitál ve stejné výši. pokud q<1, je výhodnější se části investic zbavit protože snížení reprodukčních nákladů bude větší než snížení tržní hodnoty firmy.
Pokud úroková míra poklesne, přiměje to firmy více investovat.. (r- ===> I +)
Investoři využijí nejdříve ty nejvýnosnější investice, budou investice zvyšovat až do okamžiku, kdy se jejich výnosnost sníží na míru r. Mezní míra výnosnosti investice (výnosnost poslední pořížené investice) = r. To je optimum investora.
Investiční funkce je množina optim investorů při různých výších úrokových měr. (vztah reálná úr. míra v % na ose y, investice I v mld. Kč na ose x. Funkce je klesající (čím nižší je úroková míra, tím menší náklady obět. příležitosti, tím více investic je uskutečněno).
Optimistická očekávání investorů (očekávané zlepšení politické situace a pozice podnikatelů, snížení ceny ropy, tech. inovace) posouvají investiční funkci vpravo nahoru.
Tobinovo q
Definice pojmů:
tržní hodnota kapitálu je diskontovaná hodnota jejich budoucích výnosů (kapitál a.s. vynáší dividendu – tj. podíl na zisku). Je diskontována úrokovou mírou k současnosti (současná hodnota) – pokud úr. míra klesne, tržní hodnota kapit. výnosů se zvýší. RL: U akciových společností je trž. hodnota společnosti tvořena součtem diskontovaných hodnot výnosů vydaných akcií.
reprodukční náklady na kapitál jsou náklady, za které by bylo dnes možné firmu vybudovat. Ty jsou konstantní dány konstantní částkou.
q = tržní hodnota kapitálu / reprodukční náklady na kapitál.
Zvyšovat investice se vyplatí, pokud přírůstek tržní hodnoty kapitálu je vyšší než reprodukční náklady na tento nový kapitál. Tj. pokud q > 1. Pokud je q=1, firmy podrží kapitál ve stejné výši. pokud q<1, je výhodnější se části investic zbavit protože snížení reprodukčních nákladů bude větší než snížení tržní hodnoty firmy.
Pokud úroková míra poklesne, přiměje to firmy více investovat.. (r- ===> I +)
Hypotéza permanentního důchodu
Hypotéza permanentního důchodu (Friedman 1957):
- přechodné vs. trvalé změny důchodu
- na přechodné změny subjekty nereagují (spotřeba se nemění – oček. případný návrat zpět, vyhlazují výkyvy ve spotřebě)
1. na změny, které člověk považuje za permanentní (trvalé), změnou spotřeby reaguje.
- důchod má často dvě složky – permanentní a dočasnou – někdy malá změna spotřeby (způsobeno tím, že velká část je chápána jako permanentní).. Y = YT + YP
- spotřeba je funkcí permanentního důchodu.
- dlouhodobá spotřební funkce odráží jen permanentní změny (krátkodobé se zhruba vyruší) - vztah C a Y je strmější přímka vycházející z 0.
- krátkodobá spotřební funkce může být podobná keynesovskému pojetí (klesající průměrný sklon ke spotřebě s rostoucím důchodem).
- opatrný optimismus: na zvýš. důchodu zpočátku člověk nereaguje, až v delším období se utvrdí, že je trvalé. Spotřeba reaguje na změny důchodu v krátkém období slabě a v dlouhém období silněji.
Závěr ze všech teorií: doplňují se. Rozhod. mezi souč. a bud. spotřebou, snaha o vyrovnané příjmy během života, reakce jen na permanentní změny, dlouh. spotř. fce jiná než krátkodobá.
C = C(YD+, r-), kde YD je disponibilní permanentní důchod, r reálná úr.míra.
- přechodné vs. trvalé změny důchodu
- na přechodné změny subjekty nereagují (spotřeba se nemění – oček. případný návrat zpět, vyhlazují výkyvy ve spotřebě)
1. na změny, které člověk považuje za permanentní (trvalé), změnou spotřeby reaguje.
- důchod má často dvě složky – permanentní a dočasnou – někdy malá změna spotřeby (způsobeno tím, že velká část je chápána jako permanentní).. Y = YT + YP
- spotřeba je funkcí permanentního důchodu.
- dlouhodobá spotřební funkce odráží jen permanentní změny (krátkodobé se zhruba vyruší) - vztah C a Y je strmější přímka vycházející z 0.
- krátkodobá spotřební funkce může být podobná keynesovskému pojetí (klesající průměrný sklon ke spotřebě s rostoucím důchodem).
- opatrný optimismus: na zvýš. důchodu zpočátku člověk nereaguje, až v delším období se utvrdí, že je trvalé. Spotřeba reaguje na změny důchodu v krátkém období slabě a v dlouhém období silněji.
Závěr ze všech teorií: doplňují se. Rozhod. mezi souč. a bud. spotřebou, snaha o vyrovnané příjmy během života, reakce jen na permanentní změny, dlouh. spotř. fce jiná než krátkodobá.
C = C(YD+, r-), kde YD je disponibilní permanentní důchod, r reálná úr.míra.
Funkce úspor
Funkce úspor:
Úspory jsou nespotřebovanou částí disponibilního důchodu. Fce úspor odvozena ze spotřební.
S = YD – C.
Závisejí na disp. důchodu a na úr. míře. Vztah s mírou r je vidět z modelu mezičasové volby (viz výše). Úspory jsou přímo úměrné disponibilnímu důchodu i reálné úr. míře. S = S(YD, r).
Teorie spotřebních a úsporových funkcí jsou součástí trhu zboží a služeb, v rámci statického modelu dlouhého období (model všeobecné rovnováhy) – ceny a mzdy jsou pružné, rovnají se očekávaným, model statický – žádný hosp. růst ani tech. pokrok – spotřeba je funkcí disp. důch. a kles. fcí r.
Úspory jsou nespotřebovanou částí disponibilního důchodu. Fce úspor odvozena ze spotřební.
S = YD – C.
Závisejí na disp. důchodu a na úr. míře. Vztah s mírou r je vidět z modelu mezičasové volby (viz výše). Úspory jsou přímo úměrné disponibilnímu důchodu i reálné úr. míře. S = S(YD, r).
Teorie spotřebních a úsporových funkcí jsou součástí trhu zboží a služeb, v rámci statického modelu dlouhého období (model všeobecné rovnováhy) – ceny a mzdy jsou pružné, rovnají se očekávaným, model statický – žádný hosp. růst ani tech. pokrok – spotřeba je funkcí disp. důch. a kles. fcí r.
Agregátně: Důchodový efekt věřitele
Agregátně: Důchodový efekt věřitele (při zvýš. resp. sníž. úr. míry) se vzájemně ruší s důchodovým efektem dlužníka – kumulace je blízká nule (jsou vždy dvojice dlužník-věřitel). Substituční efekt úrokové míry funguje – vztah spotřeby a úrokové míry je nepřímo úměrný (dlužníci i věřitelé mají tendenci nahrazovat současnou spotřebu spotřebou budoucí.
r (+) ==> souč. C (-).
Shrnutí: narozdíl od Keynese nejen závislost na přítomném důchodu, ale i na bud. důch. a úrok. míře.
Hypotéza životního cyklu (Modiglinani, Brumberg, Ando – 50. léta 20.stol.):
- bere v úvahu přítomný důchod, očekávaný bud. důchod.
- předpoklad, že člověk chce mít během života rovnoměrnou spotřebu
- v mládí si vypůjčí, ve středním věku vydělává více a splácí dluhy, pak spoří na důchod, ve stáří čerpá naspořené peníze.
- závěry: pokud dojde k předvídané změně důchodu (předem odhadnuta a zakalkulována do výše spotřeby již od začátku) – spotřeba subjektu se nemění.
- dojde-li k neočekávané změně důchodu, (např. trvalé zvýšení), člověk zvýší hladinu své spotřeby (za předpokladu že nechce zanechat dědictví – žije sám na sebe).
- spotřeba a úspory tedy závisí též na demografické struktuře společnosti
- výkyvy ve spotřebě během hosp. cyklů – tato teorie ok – je tam nejistota, jak bude hosp. pokles dlouhý a hluboký (nastávají neočekáv. změny důchodu).
Pozn. RL: ale přeci jen člověk asi tuší, že je to jen dočasné, recese – změnil by celoživotní úroveň spotřeby jen velmi málo – navíc dlouhodobé prac. smlouvy neumožňují snižovat mzdy jak se jim zlíbí – možnost firem jedině omezit poč. hodin práce týdně nebo zaměstnance propustit. Dle této teorie by měli výrazněji snižovat spotřebu jen ti, kteří jsou propuštěni. V praxi je možná snížení spotřeby větší než by odpovídalo této teorii – obavy, nejistota.. – subjekty to přestřelí.
Př.:Nelze tím ale vysvětlit odlišnosti ve spořivosti např. Japonců a USA. Kulturní tradice?
Př.2:České domácnosti více spotřebitelských úvěrů - levnější, dostupnější, důvěra v lepší budoucnost (a schopnost splácet)..
r (+) ==> souč. C (-).
Shrnutí: narozdíl od Keynese nejen závislost na přítomném důchodu, ale i na bud. důch. a úrok. míře.
Hypotéza životního cyklu (Modiglinani, Brumberg, Ando – 50. léta 20.stol.):
- bere v úvahu přítomný důchod, očekávaný bud. důchod.
- předpoklad, že člověk chce mít během života rovnoměrnou spotřebu
- v mládí si vypůjčí, ve středním věku vydělává více a splácí dluhy, pak spoří na důchod, ve stáří čerpá naspořené peníze.
- závěry: pokud dojde k předvídané změně důchodu (předem odhadnuta a zakalkulována do výše spotřeby již od začátku) – spotřeba subjektu se nemění.
- dojde-li k neočekávané změně důchodu, (např. trvalé zvýšení), člověk zvýší hladinu své spotřeby (za předpokladu že nechce zanechat dědictví – žije sám na sebe).
- spotřeba a úspory tedy závisí též na demografické struktuře společnosti
- výkyvy ve spotřebě během hosp. cyklů – tato teorie ok – je tam nejistota, jak bude hosp. pokles dlouhý a hluboký (nastávají neočekáv. změny důchodu).
Pozn. RL: ale přeci jen člověk asi tuší, že je to jen dočasné, recese – změnil by celoživotní úroveň spotřeby jen velmi málo – navíc dlouhodobé prac. smlouvy neumožňují snižovat mzdy jak se jim zlíbí – možnost firem jedině omezit poč. hodin práce týdně nebo zaměstnance propustit. Dle této teorie by měli výrazněji snižovat spotřebu jen ti, kteří jsou propuštěni. V praxi je možná snížení spotřeby větší než by odpovídalo této teorii – obavy, nejistota.. – subjekty to přestřelí.
Př.:Nelze tím ale vysvětlit odlišnosti ve spořivosti např. Japonců a USA. Kulturní tradice?
Př.2:České domácnosti více spotřebitelských úvěrů - levnější, dostupnější, důvěra v lepší budoucnost (a schopnost splácet)..
substituční efekt, Důchodový efekt
Při růstu současného i budoucího důchodu se nám posune omezení vpravo nahoru, dostaneme se na vyšší indif. křivku – zvýší se současná i budoucí spotřeba.
Při růstu úrokové sazby (r) se změní sklon rozpočtového omezení (nyní bude strmější) – jde o pootočení kolem bodu původního rozdělení. V souladu s logikou dojde ke snížení současné spotřeby a růst budoucí spotřeby spořícího subjektu. (subjekty při zvýšení r považují za výhodnější spořit více, resp. za nevýhodnější nespořit – tj. náklady obětované příležitosti – ozn. substituční efekt). Důchodový efekt při zvýšení úr. míry působí protichůdně – vede k zvyšování souč. i budoucí spotřeby spořícího subjektu (ta část která je uspořena, se zhodnocuje více, tzn. dochází k růstu možností rozp. omezení v oblasti nad bodem původního rozdělení).
Při růstu současného i budoucího důchodu se nám posune omezení vpravo nahoru, dostaneme se na vyšší indif. křivku – zvýší se současná i budoucí spotřeba.
Při růstu úrokové sazby (r) se změní sklon rozpočtového omezení (nyní bude strmější) – jde o pootočení kolem bodu původního rozdělení. V souladu s logikou dojde ke snížení současné spotřeby a růstu spotřeby budoucí. (subjekty při zvýšení r považují za nevýhodnější si půjčovat více, resp. za výhodnější si půjčovat méně – kvůli zvyšujícím se nákladům dluhu – ozn. substituční efekt). Důchodový efekt při zvýšení úr. míry působí protichůdně – vede ke snižování současné i budoucí spotřeby dlužnického subjektu (ta část, kterou si subjekt vypůjčí, je úročena více, tzn. dochází k poklesu možností rozpočtového omezení pod bodem původního rozdělení).
Při růstu úrokové sazby (r) se změní sklon rozpočtového omezení (nyní bude strmější) – jde o pootočení kolem bodu původního rozdělení. V souladu s logikou dojde ke snížení současné spotřeby a růst budoucí spotřeby spořícího subjektu. (subjekty při zvýšení r považují za výhodnější spořit více, resp. za nevýhodnější nespořit – tj. náklady obětované příležitosti – ozn. substituční efekt). Důchodový efekt při zvýšení úr. míry působí protichůdně – vede k zvyšování souč. i budoucí spotřeby spořícího subjektu (ta část která je uspořena, se zhodnocuje více, tzn. dochází k růstu možností rozp. omezení v oblasti nad bodem původního rozdělení).
Při růstu současného i budoucího důchodu se nám posune omezení vpravo nahoru, dostaneme se na vyšší indif. křivku – zvýší se současná i budoucí spotřeba.
Při růstu úrokové sazby (r) se změní sklon rozpočtového omezení (nyní bude strmější) – jde o pootočení kolem bodu původního rozdělení. V souladu s logikou dojde ke snížení současné spotřeby a růstu spotřeby budoucí. (subjekty při zvýšení r považují za nevýhodnější si půjčovat více, resp. za výhodnější si půjčovat méně – kvůli zvyšujícím se nákladům dluhu – ozn. substituční efekt). Důchodový efekt při zvýšení úr. míry působí protichůdně – vede ke snižování současné i budoucí spotřeby dlužnického subjektu (ta část, kterou si subjekt vypůjčí, je úročena více, tzn. dochází k poklesu možností rozpočtového omezení pod bodem původního rozdělení).
Spotřební funkce, keynesiánská spotřební funkce, model časové volby, hypotéza životního cyklu, hypotéza permanentního důchodu, funkce úspor.
Spotřební funkce, keynesiánská spotřební funkce, model časové volby, hypotéza životního cyklu, hypotéza permanentního důchodu, funkce úspor.
Spotřební funkce je předpis vyjadřující, na čem je závislý vývoj spotřeby (C). Předpokládáme pozitivní závislost na YD (+), negativní závislost na reálné úrokové míře r (někdy znač. i).
Keynesiánská spotřební funkce:
C = CA + c * YD (autonomní spotřeba + mezní sklon ke spotřebě * disp. důchod)
Mezní sklon ke spotřebě = přírůstek spotřeby vyvolaný růstem YD o jednotku. (podle Keynese konstantní)
Průměrný sklon ke spotřebě a = C / YD je podíl spotřebních výdajů na celk. výdajů (Keynes tvrdil že se zvyš. se důchodem tento průměrný sklon klesá). Domněnka, že růst reálného důchodu způsoboval, že se sniž. podíl spotřeby na nár. důchodu.
Kuznetz toto vyvrátil na dlouhé čas. řadě USA (empiric). Keynesiánská spotřební funkce je některými ekonomy využívána pro popis krátkého období. Pro dlouhé období využ. teorie s lepšími MIE základy (Fisher: model mezičas. volby, Modigliani: hypotéza životního cyklu, Friedman: hypotéza permanentního důchodu).
Model mezičasové volby (Fisher 1930):
Rozdělení spotřeby na dvě období – přítomnost a budoucnost. Pokud přesun do budoucnosti, je odměněno úrokovou mírou.
bud.spotř.
Spotřební funkce je předpis vyjadřující, na čem je závislý vývoj spotřeby (C). Předpokládáme pozitivní závislost na YD (+), negativní závislost na reálné úrokové míře r (někdy znač. i).
Keynesiánská spotřební funkce:
C = CA + c * YD (autonomní spotřeba + mezní sklon ke spotřebě * disp. důchod)
Mezní sklon ke spotřebě = přírůstek spotřeby vyvolaný růstem YD o jednotku. (podle Keynese konstantní)
Průměrný sklon ke spotřebě a = C / YD je podíl spotřebních výdajů na celk. výdajů (Keynes tvrdil že se zvyš. se důchodem tento průměrný sklon klesá). Domněnka, že růst reálného důchodu způsoboval, že se sniž. podíl spotřeby na nár. důchodu.
Kuznetz toto vyvrátil na dlouhé čas. řadě USA (empiric). Keynesiánská spotřební funkce je některými ekonomy využívána pro popis krátkého období. Pro dlouhé období využ. teorie s lepšími MIE základy (Fisher: model mezičas. volby, Modigliani: hypotéza životního cyklu, Friedman: hypotéza permanentního důchodu).
Model mezičasové volby (Fisher 1930):
Rozdělení spotřeby na dvě období – přítomnost a budoucnost. Pokud přesun do budoucnosti, je odměněno úrokovou mírou.
bud.spotř.
Metody měření domácího produktu
Metody měření domácího produktu:
a) výrobková metoda – je součet hodnot výrobků vyrobených nově v daném roce (nutno započíst jen jednou, tj. ne hodnoty všech meziproduktů, ale jen finální produkci; a nebo sčítat jen přidané hodnoty na jednotlivých stupních výroby). Primární, sekundární a terciární sektor.
b) výdajová metoda – založená na tom, že hodnota zb. a služeb je rovna peněžním výdajům, které na ně byly vynaloženy. Jde o spotřební výdaje (C), investiční výdaje (I), vládní výdaje na statky a služby (G), výdaje na exportované zboží snížené o to, co jsme zaplatili za importované (NX, tj. čistý export). Musí jít jen o výdaje na finální produkci; investice jsou jen ty, které byly pořízeny v daném roce atd. Agregátní výdaje.
c) důchodová metoda – založená na tom, že každý výdaj je něčím důchodem (příjmem). Tzn. agregátní výd. = agr. důch. (tj. mzdy, nájemné tj. renty, úroky a zisky). Jde o sčítání odměn za využívání výrobních faktorů (práce, půda, kapitál, podnikání..). Čistý domácí produkt v cenách výrobních faktorů. Obsahuje imputované nájemné. Odpisy a nerozdělený zisk firem jsou započítány jako příjmy (zisky) vlastníků těchto firem. Dále se přičítají nepřímé daně (např. DPH) a odečítají subvence (podpora firem od vlády).
Tyto tři metody dávají stejný výsledek (hrubý domácí produkt v tržních cenách).
a) výrobková metoda – je součet hodnot výrobků vyrobených nově v daném roce (nutno započíst jen jednou, tj. ne hodnoty všech meziproduktů, ale jen finální produkci; a nebo sčítat jen přidané hodnoty na jednotlivých stupních výroby). Primární, sekundární a terciární sektor.
b) výdajová metoda – založená na tom, že hodnota zb. a služeb je rovna peněžním výdajům, které na ně byly vynaloženy. Jde o spotřební výdaje (C), investiční výdaje (I), vládní výdaje na statky a služby (G), výdaje na exportované zboží snížené o to, co jsme zaplatili za importované (NX, tj. čistý export). Musí jít jen o výdaje na finální produkci; investice jsou jen ty, které byly pořízeny v daném roce atd. Agregátní výdaje.
c) důchodová metoda – založená na tom, že každý výdaj je něčím důchodem (příjmem). Tzn. agregátní výd. = agr. důch. (tj. mzdy, nájemné tj. renty, úroky a zisky). Jde o sčítání odměn za využívání výrobních faktorů (práce, půda, kapitál, podnikání..). Čistý domácí produkt v cenách výrobních faktorů. Obsahuje imputované nájemné. Odpisy a nerozdělený zisk firem jsou započítány jako příjmy (zisky) vlastníků těchto firem. Dále se přičítají nepřímé daně (např. DPH) a odečítají subvence (podpora firem od vlády).
Tyto tři metody dávají stejný výsledek (hrubý domácí produkt v tržních cenách).
Role veřejných rozpočtů v HDP,Národní úspory a národní investice.
Role veřejných rozpočtů v HDP:
stát vybírá daně (TA)
domácí produkt = nepřímé daně + národní důchod
domácí produkt = nepřímé daně + přímé daně + důchody po zdanění.
Výdajová strana:
stát nakupuje statky a služby (dostává protihodnotu) = G (spotřební, investiční)
stát platí transferové platby (transfery) – např. starobní důchody, neúčelové dotace, podpory v nezam. – není žádná protihodnota. Zvýší příjmy domácností a ty pak mohou zvýšit spotřební výdaje (C).
pozn: pojem „čisté daně“ (T) = daně (TA) – transfery (TR).
disponibilní důchod(YD) = domácí produkt(Y) – přímé a nepřímé daně (TA) + transfery (TR).
Národní úspory a národní investice.
Disponibilní důchod (YD) je rozdělen na spotřebu (C) a úspory (S).
Y = C + I + G + NX (spotřeba, investice, vládní výdaje na statky a služby, čistý vývoz zb.a sl)
výdaje C + I + G + NX = příjmy T + YD
přepíšeme C + I + G + NX = T + C + S
přepíšeme I + NX = S + (T-G), tzn. národní investice = národní úspory
(národní úspory tj. úspory domácností a firem a úspory vlády).
Investice můžeme rozlišovat na domácí (tj. investice provedené u nás) a investice zahraniční (If) (tj. do zahraničí).
Při vyrovnané platební bilanci platí: NX (čis. vývoz statků a služeb) = If (čis. výv. kapitálu).
stát vybírá daně (TA)
domácí produkt = nepřímé daně + národní důchod
domácí produkt = nepřímé daně + přímé daně + důchody po zdanění.
Výdajová strana:
stát nakupuje statky a služby (dostává protihodnotu) = G (spotřební, investiční)
stát platí transferové platby (transfery) – např. starobní důchody, neúčelové dotace, podpory v nezam. – není žádná protihodnota. Zvýší příjmy domácností a ty pak mohou zvýšit spotřební výdaje (C).
pozn: pojem „čisté daně“ (T) = daně (TA) – transfery (TR).
disponibilní důchod(YD) = domácí produkt(Y) – přímé a nepřímé daně (TA) + transfery (TR).
Národní úspory a národní investice.
Disponibilní důchod (YD) je rozdělen na spotřebu (C) a úspory (S).
Y = C + I + G + NX (spotřeba, investice, vládní výdaje na statky a služby, čistý vývoz zb.a sl)
výdaje C + I + G + NX = příjmy T + YD
přepíšeme C + I + G + NX = T + C + S
přepíšeme I + NX = S + (T-G), tzn. národní investice = národní úspory
(národní úspory tj. úspory domácností a firem a úspory vlády).
Investice můžeme rozlišovat na domácí (tj. investice provedené u nás) a investice zahraniční (If) (tj. do zahraničí).
Při vyrovnané platební bilanci platí: NX (čis. vývoz statků a služeb) = If (čis. výv. kapitálu).
Domácí produkt a metody měření, agregátní výdaje, národní úspory a národní investice.
Domácí produkt a metody měření, agregátní výdaje, národní úspory a národní investice.
(hrubý) Domácí produkt je souhrn produkce (v peněž. vyjádření) vytvořený a realizovaný (prodaný) na daném území (např. v ČR) během jednoho roku. (je to tok, jde o přírůstek bohatství což je stav).
Hrubý vs. čistý – hrubý produkt obsahuje i obnovu kapitálu (amortizaci neboli odpisy) – jsou vydávány prostředky, aby se udržovaly výrobní prostředky, co zde jsou z minulých let. Čistý produkt je bez této částky – tj. jen to, co bylo přidáno navíc.
Národní produkt = domácí produkt + produkce vytvořená tuzemci (lidmi z ČR) v cizině – produkce cizozemců (zahraničních subjektů) v ČR.
Domácí produkt (statisticky vykazovaný) neobsahuje netržní činnosti (to co se neprodává za peníze – např. to co si člověk udělá sám (kutilství), co vymění s přáteli protislužbou apod., dále zde nejsou činnosti neevidované (práce načerno- melouchy), prostituce, nelegální činnosti) – šedá ekonomika resp. černá ekonomika (jsou snahy odhadnout a zahrnout do HDP). Obsahuje např. imputované nájemné – tj. pomyslné platby které by člověk platil za nájem, kdyby nebydlel ve vlastním domě.
(hrubý) Domácí produkt je souhrn produkce (v peněž. vyjádření) vytvořený a realizovaný (prodaný) na daném území (např. v ČR) během jednoho roku. (je to tok, jde o přírůstek bohatství což je stav).
Hrubý vs. čistý – hrubý produkt obsahuje i obnovu kapitálu (amortizaci neboli odpisy) – jsou vydávány prostředky, aby se udržovaly výrobní prostředky, co zde jsou z minulých let. Čistý produkt je bez této částky – tj. jen to, co bylo přidáno navíc.
Národní produkt = domácí produkt + produkce vytvořená tuzemci (lidmi z ČR) v cizině – produkce cizozemců (zahraničních subjektů) v ČR.
Domácí produkt (statisticky vykazovaný) neobsahuje netržní činnosti (to co se neprodává za peníze – např. to co si člověk udělá sám (kutilství), co vymění s přáteli protislužbou apod., dále zde nejsou činnosti neevidované (práce načerno- melouchy), prostituce, nelegální činnosti) – šedá ekonomika resp. černá ekonomika (jsou snahy odhadnout a zahrnout do HDP). Obsahuje např. imputované nájemné – tj. pomyslné platby které by člověk platil za nájem, kdyby nebydlel ve vlastním domě.
Mezinárodní měnový fond (MMF)
Nejvyšším orgánem MMF je Rada (sbor) guvernérů9. Tito takzvaní
guvernéři jsou ustanovováni členskými státy. Většinou jsou to ministři
financí nebo guvernéři centrálních bank členských států. Rada
výkonných ředitelů (Výkonný sbor) je volena Radou guvernérů a je
složena přibližně z 20 výkonných ředitelů (počet ředitelů lze měnit).
V čele stojí vedoucí ředitel. Pravomoci Rady výkonných ředitelů
spočívají především v provádění rozhodnutí Rady guvernérů.
Jednotlivý členové se v MMF účastní prostřednictvím tzv. kvót. Výše
kvóty se odvozuje od hospodářské vyspělosti členské země. Nejvyšší
kvótu, a tedy i největší vliv, mají v MMF Spojené státy americké.
guvernéři jsou ustanovováni členskými státy. Většinou jsou to ministři
financí nebo guvernéři centrálních bank členských států. Rada
výkonných ředitelů (Výkonný sbor) je volena Radou guvernérů a je
složena přibližně z 20 výkonných ředitelů (počet ředitelů lze měnit).
V čele stojí vedoucí ředitel. Pravomoci Rady výkonných ředitelů
spočívají především v provádění rozhodnutí Rady guvernérů.
Jednotlivý členové se v MMF účastní prostřednictvím tzv. kvót. Výše
kvóty se odvozuje od hospodářské vyspělosti členské země. Nejvyšší
kvótu, a tedy i největší vliv, mají v MMF Spojené státy americké.
Světová banka
Světová banka
Světová banky vznikla obdobně jako MMF na základě Bretton-Woodských
konference, kdy byla založena Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(IBRD) jako hlavní organizace v rámci Světové banky. Československo
patřilo mezi zakládající členy, později vystoupilo, a znovu se stalo
členem v roce 1990. Mimo IBRD tvoří světovou banku další čtyři
organizace vzniklé v následujícím období. Z tohoto důvodu se mluví o
Světové bance také jako o Skupině Světové banky. Dohromady tvoří
Světovou banku těchto pět organizací:
1. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)
2. Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA)
3. Mezinárodní finanční korporace (IFC)
4. Mnohostranná agentura pro poskytování investičních záruk (MIGA)
5. Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID)
Světová banky vznikla obdobně jako MMF na základě Bretton-Woodských
konference, kdy byla založena Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(IBRD) jako hlavní organizace v rámci Světové banky. Československo
patřilo mezi zakládající členy, později vystoupilo, a znovu se stalo
členem v roce 1990. Mimo IBRD tvoří světovou banku další čtyři
organizace vzniklé v následujícím období. Z tohoto důvodu se mluví o
Světové bance také jako o Skupině Světové banky. Dohromady tvoří
Světovou banku těchto pět organizací:
1. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)
2. Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA)
3. Mezinárodní finanční korporace (IFC)
4. Mnohostranná agentura pro poskytování investičních záruk (MIGA)
5. Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID)
Světová banka
Nejvýznamnější z těchto institucí je stále Mezinárodní banka pro
obnovu a rozvoj, která v roce 1944 vznikla jako první, ostatní
organizace vznikly v průběhu času. Název Světová banka se proto mnohdy
nepřesně používá pouze pro označení této organizace. Členství v IBRD
je podmíněno členstvím v MMF. Počet členů IBRD je obdobný jako u MMF.
Počet členů ostatních organizací SB je nižší.
Hlavními cíly IBRD a obdobně i ostatních organizací Světové banky
jsou:
1. Napomáhat rozvoji svých členů usnadňováním investic kapitálu pro
produktivní účely
2. Poskytovat půjčky svým členům na investice pro produktivní účely
3. Poskytovat záruky na půjčky
V poválečném období se Světová banka zaměřovala na obnovu válkou
postižených zemí. V posledních letech se zaměřuje na poskytování
půjček a záruk pro rozvojové země, kde financuje konkrétní projekty,
zvyšující životní úroveň v těchto zemích.
Struktura IBRD i ostatních organizací Světové banky je obdobná jako
u MMF. Základní kapitál IBRD ve výši 10 mld. amerických dolarů je
rozdělen na akcie. Každá země může upsat určitý počet akcií. Základní
kapitál je splacen pouze z části, nesplacená část představuje ručení
členských států za závazky IBRD. Po druhé světové válce se IBRD
zaměřila na obnovu Evropy a Japonska. Od 70.let se téměř výhradně
zaměřuje na rozvojové země. Posláním SB je poskytovat půjčky na
konkrétní hospodářské projekty.
Vrcholným orgánem je, stejně jako u MMF, Rada (sbor) guvernérů,
výkonným orgánem je Rada výkonných ředitelů (Výkonný sbor). Složení a
pravomoci jsou obdobné jako u MMF.
obnovu a rozvoj, která v roce 1944 vznikla jako první, ostatní
organizace vznikly v průběhu času. Název Světová banka se proto mnohdy
nepřesně používá pouze pro označení této organizace. Členství v IBRD
je podmíněno členstvím v MMF. Počet členů IBRD je obdobný jako u MMF.
Počet členů ostatních organizací SB je nižší.
Hlavními cíly IBRD a obdobně i ostatních organizací Světové banky
jsou:
1. Napomáhat rozvoji svých členů usnadňováním investic kapitálu pro
produktivní účely
2. Poskytovat půjčky svým členům na investice pro produktivní účely
3. Poskytovat záruky na půjčky
V poválečném období se Světová banka zaměřovala na obnovu válkou
postižených zemí. V posledních letech se zaměřuje na poskytování
půjček a záruk pro rozvojové země, kde financuje konkrétní projekty,
zvyšující životní úroveň v těchto zemích.
Struktura IBRD i ostatních organizací Světové banky je obdobná jako
u MMF. Základní kapitál IBRD ve výši 10 mld. amerických dolarů je
rozdělen na akcie. Každá země může upsat určitý počet akcií. Základní
kapitál je splacen pouze z části, nesplacená část představuje ručení
členských států za závazky IBRD. Po druhé světové válce se IBRD
zaměřila na obnovu Evropy a Japonska. Od 70.let se téměř výhradně
zaměřuje na rozvojové země. Posláním SB je poskytovat půjčky na
konkrétní hospodářské projekty.
Vrcholným orgánem je, stejně jako u MMF, Rada (sbor) guvernérů,
výkonným orgánem je Rada výkonných ředitelů (Výkonný sbor). Složení a
pravomoci jsou obdobné jako u MMF.
Všeobecná dohoda o clech a obchodu
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)8 -- Světová obchodní
organizace (WTO)
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) byla podepsána v roce
1947. Založilo ji 23 států, které však tehdy realizovaly 80% světového
obchodu. V roce 1995 došlo k její transformaci na Světovou obchodní
organizaci (WTO). Počet členských států přesáhl 130.
Cílem GATT a nyní WTO je podporovat mezinárodní obchod především
v oblasti snižování a odstraňování cel a jiných překážek obchodu.
Vrcholným orgánem WTO je Konference ministrů v níž zasedají ministři
členských států. Na nižší úrovní se schází Generální rada. Mimo
zasedání těchto orgánů řídí chod organizace sekretariát v čele
s generálním ředitelem.
organizace (WTO)
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) byla podepsána v roce
1947. Založilo ji 23 států, které však tehdy realizovaly 80% světového
obchodu. V roce 1995 došlo k její transformaci na Světovou obchodní
organizaci (WTO). Počet členských států přesáhl 130.
Cílem GATT a nyní WTO je podporovat mezinárodní obchod především
v oblasti snižování a odstraňování cel a jiných překážek obchodu.
Vrcholným orgánem WTO je Konference ministrů v níž zasedají ministři
členských států. Na nižší úrovní se schází Generální rada. Mimo
zasedání těchto orgánů řídí chod organizace sekretariát v čele
s generálním ředitelem.
Organizace pro hospodářskou (ekonomickou) spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou (ekonomickou) spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou (ekonomickou) spolupráci a rozvoj (OECD)
vznikla na základě úmluvy uzavřené na sklonku roku 1960 transformací
z Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci. Organizace pro
evropskou hospodářskou spolupráci byla založena v rámci Marshallova
plánu na obnovu válkou postižené Evropy. V současné době OECD sdružuje
30 zemí. V zásadě jde o nejvyspělejší země světa. Česká republika byla
jako členská země přijata v roce 1995.
Hlavním cílem OECD je diskutovat, rozvíjet a zdokonalovat
hospodářskou a sociální politiku svých členů. OECD vydává velké
množství analytických a statistických publikací. V rámci OECD dochází
ke sjednocování pravidel v hospodářské oblasti, což se projevuje
například tím, že český zákon o cenných papírech rozlišuje cenné
papíry vydané v členských státech OECD a ostatní cenné papíry. V rámci
OECD provádějí členské státy také společnou politiku vůči ostatním
států, například v oblasti "praní špinavých peněz" v daňových rájích.
Nejvyšším orgánem OECD je Rada, která se schází buď na úrovni
stálých zástupců u této organizace (nazývaných také velvyslanci) anebo
jedenkrát ročně na ministerské úrovni (většinou jde o ministry
zahraničí nebo financí). Rada volí každoročně svého předsedu a dva
místopředsedy. Rada ustavuje výbory, kterých je v současné době asi
200. Běžnou činnost zajišťuje pod vedením výborů sekretariát v čele
s generálním tajemníkem (sekretářem) se sídlem v Paříži, který má
okolo 1 850 zaměstnanců. Rozpočet organizace činí v současné době
zhruba 200 miliónů amerických dolarů.
Organizace pro hospodářskou (ekonomickou) spolupráci a rozvoj (OECD)
vznikla na základě úmluvy uzavřené na sklonku roku 1960 transformací
z Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci. Organizace pro
evropskou hospodářskou spolupráci byla založena v rámci Marshallova
plánu na obnovu válkou postižené Evropy. V současné době OECD sdružuje
30 zemí. V zásadě jde o nejvyspělejší země světa. Česká republika byla
jako členská země přijata v roce 1995.
Hlavním cílem OECD je diskutovat, rozvíjet a zdokonalovat
hospodářskou a sociální politiku svých členů. OECD vydává velké
množství analytických a statistických publikací. V rámci OECD dochází
ke sjednocování pravidel v hospodářské oblasti, což se projevuje
například tím, že český zákon o cenných papírech rozlišuje cenné
papíry vydané v členských státech OECD a ostatní cenné papíry. V rámci
OECD provádějí členské státy také společnou politiku vůči ostatním
států, například v oblasti "praní špinavých peněz" v daňových rájích.
Nejvyšším orgánem OECD je Rada, která se schází buď na úrovni
stálých zástupců u této organizace (nazývaných také velvyslanci) anebo
jedenkrát ročně na ministerské úrovni (většinou jde o ministry
zahraničí nebo financí). Rada volí každoročně svého předsedu a dva
místopředsedy. Rada ustavuje výbory, kterých je v současné době asi
200. Běžnou činnost zajišťuje pod vedením výborů sekretariát v čele
s generálním tajemníkem (sekretářem) se sídlem v Paříži, který má
okolo 1 850 zaměstnanců. Rozpočet organizace činí v současné době
zhruba 200 miliónů amerických dolarů.
Mezinárodní měnový fond (MMF)
Mezinárodní měnový fond (MMF)
Mezinárodní měnový fond (MMF, angl. zkratka IMF) vzešel z konference
v Bretton-Woods (USA) v červenci 1944, podobně jako Světová banka. Na
stejné konference byl také ustaven Bretton-Woodský systém měnových
kurzů, jehož smyslem bylo stanovit pevnou směnitelnost amerického
dolaru za zlato a následně ostatní měny fixovat na dolar. Tento systém
fungoval v letech 1945-1971.
Mezinárodní měnový fond zahájil činnost v roce 1947, jeho sídlem je
Washington a jde o organizaci přidruženou na základě zvláštních dohod
k OSN. Československo patřilo mezi zakládající státy MMF, později po
komunistickém převrat1u vystoupilo a znovu se stalo členem v roce 1990.
Členy MMF je v současné době přes 180 států (tedy výrazná většina
států na světě).
Hlavní cíle MMF jsou:
1. Podporovat měnovou součinnost prostřednictvím konzultací a
spolupráce v mezinárodních měnových otázkách
2. Podporovat mezinárodní obchod a tím přispívat k všeobecnému
rozvoji svých členů
3. Podporovat kursovou stabilitu a udržovat řádná devizová ujednání
mezi členy
4. Napomáhat při odstraňování devizových omezení
5. Poskytovat půjčky členům v případě potřeby
Mezinárodní měnový fond (MMF, angl. zkratka IMF) vzešel z konference
v Bretton-Woods (USA) v červenci 1944, podobně jako Světová banka. Na
stejné konference byl také ustaven Bretton-Woodský systém měnových
kurzů, jehož smyslem bylo stanovit pevnou směnitelnost amerického
dolaru za zlato a následně ostatní měny fixovat na dolar. Tento systém
fungoval v letech 1945-1971.
Mezinárodní měnový fond zahájil činnost v roce 1947, jeho sídlem je
Washington a jde o organizaci přidruženou na základě zvláštních dohod
k OSN. Československo patřilo mezi zakládající státy MMF, později po
komunistickém převrat1u vystoupilo a znovu se stalo členem v roce 1990.
Členy MMF je v současné době přes 180 států (tedy výrazná většina
států na světě).
Hlavní cíle MMF jsou:
1. Podporovat měnovou součinnost prostřednictvím konzultací a
spolupráce v mezinárodních měnových otázkách
2. Podporovat mezinárodní obchod a tím přispívat k všeobecnému
rozvoji svých členů
3. Podporovat kursovou stabilitu a udržovat řádná devizová ujednání
mezi členy
4. Napomáhat při odstraňování devizových omezení
5. Poskytovat půjčky členům v případě potřeby
Vrcholné orgány Evropské unie
Evropský parlament -- je naplňován jako klasický parlament
všeobecnými a přímými volbami, které probíhají zároveň ve všech
členských zemích Evropské unie. Jeho pravomoci byly dříve především
poradní, pak mu přibyly pravomoci kontrolní a v současnosti se stává
stále více orgánem legislativním.
Komise (známá jako Evropská komise) -- je složena z 20 komisařů
jmenovaných po projednání Evropským parlamentem na základě dohody vlád
členských zemí. Výkonný orgán Evropské unie.
V současné době je v části Evropské unie zavedena společná měna
euro. Euro je zavedeno v rámci Evropské měnové unie, které se účastní
12 států. Tři státy se projektu společné měny neúčastní - Spojené
království, Dánsko a Švédsko. Společná měna byla zavedena ve třech
etapách:
1. etapa (1990-1993). V tomto období došlo k odstranění posledních
překážek oběhu kapitálu mezi zeměmi Evropské unie.
2. etapa (1994-1998). Hlavním výstupem v tomto období bylo zřízení
Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky
(ECB)
3. etapa (1999-2002). Poslední etapa byla rozdělena do dvou fází:
1. fáze (1.1.1999-31.12.2001). V rámci první fáze byla zavedena
společná měna jako bezhotovostní platidlo. Účastnické státy byly
povinny vést národní účetnictví v euro. Platby mezi účastnickými
zeměmi byly už také prováděny v euro. Pro soukromé subjekty bylo
používání eura v tomto období dobrovolné.
2. fáze (1.1.2002-28.2.2002). V této fázi byly uvedeny do oběhu
bankovky a mince eura. Od 1.3.2002 přestávají být národní měny
zákonným platidlem a na území států EMU je platná pouze jediná měna
euro.
všeobecnými a přímými volbami, které probíhají zároveň ve všech
členských zemích Evropské unie. Jeho pravomoci byly dříve především
poradní, pak mu přibyly pravomoci kontrolní a v současnosti se stává
stále více orgánem legislativním.
Komise (známá jako Evropská komise) -- je složena z 20 komisařů
jmenovaných po projednání Evropským parlamentem na základě dohody vlád
členských zemí. Výkonný orgán Evropské unie.
V současné době je v části Evropské unie zavedena společná měna
euro. Euro je zavedeno v rámci Evropské měnové unie, které se účastní
12 států. Tři státy se projektu společné měny neúčastní - Spojené
království, Dánsko a Švédsko. Společná měna byla zavedena ve třech
etapách:
1. etapa (1990-1993). V tomto období došlo k odstranění posledních
překážek oběhu kapitálu mezi zeměmi Evropské unie.
2. etapa (1994-1998). Hlavním výstupem v tomto období bylo zřízení
Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky
(ECB)
3. etapa (1999-2002). Poslední etapa byla rozdělena do dvou fází:
1. fáze (1.1.1999-31.12.2001). V rámci první fáze byla zavedena
společná měna jako bezhotovostní platidlo. Účastnické státy byly
povinny vést národní účetnictví v euro. Platby mezi účastnickými
zeměmi byly už také prováděny v euro. Pro soukromé subjekty bylo
používání eura v tomto období dobrovolné.
2. fáze (1.1.2002-28.2.2002). V této fázi byly uvedeny do oběhu
bankovky a mince eura. Od 1.3.2002 přestávají být národní měny
zákonným platidlem a na území států EMU je platná pouze jediná měna
euro.
Evropský systém centrálních bank
Evropský systém centrálních bank je tvořen Evropskou centrální
bankou a národními centrálními bankami. Evropská centrální banka je
řízena vrcholným orgánem nazvaným Řídící rada (Governing Council). Je
složena z Výkonného výboru (Executive Board) a ze všech guvernérů
národních centrálních bank účastnících se EMU. Výkonný výbor je
jmenován na základě společné dohody vlád členských států, na
doporučení Rady, dané po konzultaci s Evropským parlamentem a
dosavadní Řídící radou. V čele Výkonného výboru je prezident, jeho
zástupcem je viceprezident a dále je výbor tvořen dalšími čtyřmi
členy. Funkční období členů Výkonného výboru je osmileté a nemohou být
jmenováni opakovaně.
Mimo Řídící radu, složenou pouze z 12 guvernérů národních bank,
které se účastní měnové unie, se rozlišuje ještě Všeobecná rada
(General Council) složená ze všech 15 guvernérů národních bank
členských států EU.
bankou a národními centrálními bankami. Evropská centrální banka je
řízena vrcholným orgánem nazvaným Řídící rada (Governing Council). Je
složena z Výkonného výboru (Executive Board) a ze všech guvernérů
národních centrálních bank účastnících se EMU. Výkonný výbor je
jmenován na základě společné dohody vlád členských států, na
doporučení Rady, dané po konzultaci s Evropským parlamentem a
dosavadní Řídící radou. V čele Výkonného výboru je prezident, jeho
zástupcem je viceprezident a dále je výbor tvořen dalšími čtyřmi
členy. Funkční období členů Výkonného výboru je osmileté a nemohou být
jmenováni opakovaně.
Mimo Řídící radu, složenou pouze z 12 guvernérů národních bank,
které se účastní měnové unie, se rozlišuje ještě Všeobecná rada
(General Council) složená ze všech 15 guvernérů národních bank
členských států EU.
Mezinárodní ekonomické integrace
3. Společný trh (Hospodářská unie)
Ve společném trhu k volnému pohybu zboží, jako je tomu v celní
unii, přistupuje ještě volný pohyb služeb, osob a kapitálu. Volným
pohybem osob je myšlen nejen volný pohyb osob jako turistů, ale
především volný pohyb osob jako pracovních sil. Občan jedné
účastnické země může bez omezení pracovat v jiné účastnické zemi.
Zároveň dochází k uznávání kvalifikace získané v jedné zemi i
v ostatních zemích. Volný pohyb kapitálu znamená zrušení omezení
jednotlivých států v oblasti omezení investic cizozemců na svém
území, ať už jde o investice do akcií nebo do nemovitostí, případně
v jiné oblasti.
4. Hospodářská a měnová unie
Ke společnému trhu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu
přistupuje společná měna. Její hlavní přínos pro vzájemný obchod je
v tom, že odstraňuje problémy spojené s výkyvy kurzů měn
účastnických států.
5. Politická unie
V této fázi dochází ke sjednocení nejen hospodářské politiky
účastnických států, ale i politiky zahraniční, obranné, bezpečnostní
a vnitřní. Pokud jsou vazby mezi státy slabší, jde o konfederaci,
pokud silnější jde o federaci.
Ve společném trhu k volnému pohybu zboží, jako je tomu v celní
unii, přistupuje ještě volný pohyb služeb, osob a kapitálu. Volným
pohybem osob je myšlen nejen volný pohyb osob jako turistů, ale
především volný pohyb osob jako pracovních sil. Občan jedné
účastnické země může bez omezení pracovat v jiné účastnické zemi.
Zároveň dochází k uznávání kvalifikace získané v jedné zemi i
v ostatních zemích. Volný pohyb kapitálu znamená zrušení omezení
jednotlivých států v oblasti omezení investic cizozemců na svém
území, ať už jde o investice do akcií nebo do nemovitostí, případně
v jiné oblasti.
4. Hospodářská a měnová unie
Ke společnému trhu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu
přistupuje společná měna. Její hlavní přínos pro vzájemný obchod je
v tom, že odstraňuje problémy spojené s výkyvy kurzů měn
účastnických států.
5. Politická unie
V této fázi dochází ke sjednocení nejen hospodářské politiky
účastnických států, ale i politiky zahraniční, obranné, bezpečnostní
a vnitřní. Pokud jsou vazby mezi státy slabší, jde o konfederaci,
pokud silnější jde o federaci.
Mezinárodní organizace,Vrcholné orgány Evropské unie:
Mezinárodní organizace
Mezinárodních organizací vztahujících se k ekonomické integraci je
celá řada. Uvedeme si ty, které mají největší vliv na Českou
republiku.
Evropská unie
První předchůdce Evropské unie vznikl v roce 1951 pod názvem
Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO). Později v roce 1957 bylo
založeno Evropské sdružení pro atomovou energii (Euroatom) a Evropské
hospodářské společenství (EHS). Z těchto tří společenství vznikla
v roce 1992 Evropská unie (EU), a to Smlouvou o Evropské unii (tzv.
Maastrichtská smlouva). Počet členů se rozrostl na součastných patnáct
(rok 2000).
Vrcholné orgány Evropské unie:
Rada (známá jako Rada ministrů nebo jako Rada EU) -- členové Rady
jsou ministři zemí EU, vždy z toho resortu jehož se jednání Rady týká.
Pokud jde o otázky zemědělství, zasednou v Radě ministři zemědělství
z členských států, kteří jsou v té době v těchto funkcích ustaveni,
pokud jde o zahraniční otázky zasednou v Radě ministři zahraničních
věcí. Stejné je to i pro ostatní resorty. Pokud se Rada sejde na
vrcholné úrovně, tedy členské země v zastoupení hlavami států nebo
předsedy vlád hovoří se o Evropské radě. Základní pravomoci jsou
především v oblasti moci zákonodárné. Rada je tím hlavním orgánem,
který tvoří evropské sekundární právo.
Mezinárodních organizací vztahujících se k ekonomické integraci je
celá řada. Uvedeme si ty, které mají největší vliv na Českou
republiku.
Evropská unie
První předchůdce Evropské unie vznikl v roce 1951 pod názvem
Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO). Později v roce 1957 bylo
založeno Evropské sdružení pro atomovou energii (Euroatom) a Evropské
hospodářské společenství (EHS). Z těchto tří společenství vznikla
v roce 1992 Evropská unie (EU), a to Smlouvou o Evropské unii (tzv.
Maastrichtská smlouva). Počet členů se rozrostl na součastných patnáct
(rok 2000).
Vrcholné orgány Evropské unie:
Rada (známá jako Rada ministrů nebo jako Rada EU) -- členové Rady
jsou ministři zemí EU, vždy z toho resortu jehož se jednání Rady týká.
Pokud jde o otázky zemědělství, zasednou v Radě ministři zemědělství
z členských států, kteří jsou v té době v těchto funkcích ustaveni,
pokud jde o zahraniční otázky zasednou v Radě ministři zahraničních
věcí. Stejné je to i pro ostatní resorty. Pokud se Rada sejde na
vrcholné úrovně, tedy členské země v zastoupení hlavami států nebo
předsedy vlád hovoří se o Evropské radě. Základní pravomoci jsou
především v oblasti moci zákonodárné. Rada je tím hlavním orgánem,
který tvoří evropské sekundární právo.
Mezinárodní ekonomické integrace
Mezinárodní ekonomické integrace
Pojem a stupně mezinárodní ekonomické integrace
Mezinárodní ekonomické integrace se objevují jako nový jev po druhé
světové válce. V této době si již uvědomují přínos, který jim vzniká
z mezinárodního obchodu a z mezinárodních ekonomických integrací.
Rozvoj mezinárodního obchodu je způsoben také rozvojem a rozmachem
světové dopravy a dopravních prostředků. Dochází k větší hospodářské
provázanosti mezi státy a vzhledem i k stále většímu technickému a
technologickému pokroku také k větší specializaci mezi státy.
Mezinárodní ekonomické integrace se rozdělují do několika stupňů:
1. Pásmo volného obchodu
V tomto nejnižším stupni země odstraňují administrativní a jiné
bariéry bránící vzájemnému obchodu. Jedná se omezení cel, případně
zrušení cel na vymezené výrobky, rušení dovozních množstevních
omezení (kvót), sjednocování technických norem.
Pojem a stupně mezinárodní ekonomické integrace
Mezinárodní ekonomické integrace se objevují jako nový jev po druhé
světové válce. V této době si již uvědomují přínos, který jim vzniká
z mezinárodního obchodu a z mezinárodních ekonomických integrací.
Rozvoj mezinárodního obchodu je způsoben také rozvojem a rozmachem
světové dopravy a dopravních prostředků. Dochází k větší hospodářské
provázanosti mezi státy a vzhledem i k stále většímu technickému a
technologickému pokroku také k větší specializaci mezi státy.
Mezinárodní ekonomické integrace se rozdělují do několika stupňů:
1. Pásmo volného obchodu
V tomto nejnižším stupni země odstraňují administrativní a jiné
bariéry bránící vzájemnému obchodu. Jedná se omezení cel, případně
zrušení cel na vymezené výrobky, rušení dovozních množstevních
omezení (kvót), sjednocování technických norem.
Mezinárodní ekonomické integrace
Nejvýznamnější pásma volného obchodu z pohledu České republiky
jsou:
Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) -- zóna volného
obchodu na základě této dohody vznikla v roce 1993. Zakládající
členové byly Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Později
k dohodě přistoupilo Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko.
Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) -- existuje od roku
1994, účastníky jsou Kanada, USA a Mexiko. Ve velikosti produkce a
počtu obyvatel jde o největší zónu volného obchodu na světě.
Evropské sdružení volného obchodu (EFTA, česky ESVO) -- vzniklo
v roce 1960, založeno bylo Spojeným královstvím. Dnes ztratilo na
významu vzhledem k tomu jak účastnické státy vstupovaly do EHS a
následně do EU.
Mezi další pásma volného obchodu patří ASEAN ve východní Asii, APEC
v asijsko-tichomořské oblasti, MERCOSUR v jižní Americe a SADC
v jižní Africe.
2. Celní unie
V tomto stupni ekonomické integrace dochází k odstranění cel mezi
účastnickými státy a zavedení společných cel vůči třetím státům.
Známou celní unií v minulosti, která později vzhledem k ustavení
EHS jako celní unie ztratila význam, byl Benelux (Belgie, Nizozemí a
Lucembursko). Dnes existuje celní unie mezi Českou republikou a
Slovenskem.
jsou:
Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) -- zóna volného
obchodu na základě této dohody vznikla v roce 1993. Zakládající
členové byly Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Později
k dohodě přistoupilo Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko.
Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) -- existuje od roku
1994, účastníky jsou Kanada, USA a Mexiko. Ve velikosti produkce a
počtu obyvatel jde o největší zónu volného obchodu na světě.
Evropské sdružení volného obchodu (EFTA, česky ESVO) -- vzniklo
v roce 1960, založeno bylo Spojeným královstvím. Dnes ztratilo na
významu vzhledem k tomu jak účastnické státy vstupovaly do EHS a
následně do EU.
Mezi další pásma volného obchodu patří ASEAN ve východní Asii, APEC
v asijsko-tichomořské oblasti, MERCOSUR v jižní Americe a SADC
v jižní Africe.
2. Celní unie
V tomto stupni ekonomické integrace dochází k odstranění cel mezi
účastnickými státy a zavedení společných cel vůči třetím státům.
Známou celní unií v minulosti, která později vzhledem k ustavení
EHS jako celní unie ztratila význam, byl Benelux (Belgie, Nizozemí a
Lucembursko). Dnes existuje celní unie mezi Českou republikou a
Slovenskem.
Investování do cenných papírů
Investování do cenných papírů
V souvislosti a s investováním do cenných papírů se při rozhodování
zkoumá několik ukazatelů:
Dividendový výnos
Dividenda na akcii / tržní cena akcie
Čistý zisk na akcii (Earnings per share -- EPS)
Jde o zisk připadající na jednu akcii. Zjistí se jako čistý zisk
akciové společnosti, což je kladný hospodářský výsledek, který akciová
společnost dosáhla za určitý rok, dělený počtem vydaných akcií.
EPS = hospodářský výsledek / počet akcií
Tento jednoduchý vzorec platí v případě, že akciová společnost
vydala všechny akcie ve stejné jmenovité hodnotě, což je nejobvyklejší
případ. Pokud akciová společnost emitovala akcie o různých jmenovitých
hodnotách, je potřeba rozpočítat zisk tak, aby zisk připadající na
danou akcii byl vůči celkovému zisku ve stejném poměru, v jakém se
jmenovitá hodnota dané akcie podílí na základním kapitálu společnosti.
V souvislosti a s investováním do cenných papírů se při rozhodování
zkoumá několik ukazatelů:
Dividendový výnos
Dividenda na akcii / tržní cena akcie
Čistý zisk na akcii (Earnings per share -- EPS)
Jde o zisk připadající na jednu akcii. Zjistí se jako čistý zisk
akciové společnosti, což je kladný hospodářský výsledek, který akciová
společnost dosáhla za určitý rok, dělený počtem vydaných akcií.
EPS = hospodářský výsledek / počet akcií
Tento jednoduchý vzorec platí v případě, že akciová společnost
vydala všechny akcie ve stejné jmenovité hodnotě, což je nejobvyklejší
případ. Pokud akciová společnost emitovala akcie o různých jmenovitých
hodnotách, je potřeba rozpočítat zisk tak, aby zisk připadající na
danou akcii byl vůči celkovému zisku ve stejném poměru, v jakém se
jmenovitá hodnota dané akcie podílí na základním kapitálu společnosti.
Investování do cenných papírů
Ukazatel P/E (Price Earnings ratio)
Tento ukazatel je definován jako tržní cena akcie (na veřejném trhu
jde o aktuální kurz cenného papíru) dělená čistým ziskem společnosti
dosaženým za určitý rok připadajícím na jednu akcii.
P/E = tržní cena akcie / EPS
Ukazatel P/E je jeden z nejdůležitějších ukazatelů podle kterého se
orientují investoři na kapitálovém trhu. Ukazuje kolik korun musí
investor zaplatit, aby získal jednu korunu zisku. Čím je tento
ukazatel menší, tím je to pro investora výhodnější -- zaplatí méně za
jednu korunu zisku. Průměrná výše ukazatele P/E je závislá především
na tom, jaká je výše úrokové sazby v zemi. Čím vyšší úroková sazby,
tím vyšší úrok, čím vyšší úrok, tím vyšší zisk bude investor
požadovat, aby mu vynesly jeho peníze investované do akcií, a tím bude
vyhledávat akcie s nižším P/E.
Ukazatel P/BV (Price Book Value) /nebo také Market Book Ratio/
Ukazuje kolik korun musí investor vynaložit na "koupi" jedné koruny
vlastního kapitálu.
P/BV = tržní cena akcie / vlastní kapitál společnosti připadající na
jednu akcii.
Vlastní kapitál společnosti připadající na jednu akcii se vypočítá
obdobně jako EPS. Tedy z účetnictví se zjistí vlastní kapitál
společnosti a ten se vydělí počtem akcií.
Tento ukazatel je definován jako tržní cena akcie (na veřejném trhu
jde o aktuální kurz cenného papíru) dělená čistým ziskem společnosti
dosaženým za určitý rok připadajícím na jednu akcii.
P/E = tržní cena akcie / EPS
Ukazatel P/E je jeden z nejdůležitějších ukazatelů podle kterého se
orientují investoři na kapitálovém trhu. Ukazuje kolik korun musí
investor zaplatit, aby získal jednu korunu zisku. Čím je tento
ukazatel menší, tím je to pro investora výhodnější -- zaplatí méně za
jednu korunu zisku. Průměrná výše ukazatele P/E je závislá především
na tom, jaká je výše úrokové sazby v zemi. Čím vyšší úroková sazby,
tím vyšší úrok, čím vyšší úrok, tím vyšší zisk bude investor
požadovat, aby mu vynesly jeho peníze investované do akcií, a tím bude
vyhledávat akcie s nižším P/E.
Ukazatel P/BV (Price Book Value) /nebo také Market Book Ratio/
Ukazuje kolik korun musí investor vynaložit na "koupi" jedné koruny
vlastního kapitálu.
P/BV = tržní cena akcie / vlastní kapitál společnosti připadající na
jednu akcii.
Vlastní kapitál společnosti připadající na jednu akcii se vypočítá
obdobně jako EPS. Tedy z účetnictví se zjistí vlastní kapitál
společnosti a ten se vydělí počtem akcií.
Kapitálové trhy
Kromě indexu PX 50 používá Burza cenných papírů Praha, a.s. další
indexu. Jde především o indexy oborové, kde jsou jednotlivé emise
rozděleny podle toho, do jakého oboru spadá společnost, která je
emitovala (strojírenství, energetika, atd.), index PX GLOB, který
zahrnuje veškeré cenné papíry obchodované (registrované) na burze,
index PX-D, který zachycuje kurzy akcií obchodované v segmentu trhu
SPAD.
RM-Systém, a.s.
Byl zřízen společností PVT, souvisí s kupónovou privatizací.
Hlavní rozdíl mezi burzou a RM-Systémem spočívá v rozdílnosti
v přístupu na trhu těchto subjektů.
Obdobně jako pražská burza i RM -- Systém si vytváří vlastní index PK
30, pomocí kterého sleduje vývoj kurzů emisí cenných papírů na svém
trhu. Tento index zahrnuje třicet emisí cenných papírů mezi které
patří i akcie investičních fondů a holdingů z nich vzniklých.
indexu. Jde především o indexy oborové, kde jsou jednotlivé emise
rozděleny podle toho, do jakého oboru spadá společnost, která je
emitovala (strojírenství, energetika, atd.), index PX GLOB, který
zahrnuje veškeré cenné papíry obchodované (registrované) na burze,
index PX-D, který zachycuje kurzy akcií obchodované v segmentu trhu
SPAD.
RM-Systém, a.s.
Byl zřízen společností PVT, souvisí s kupónovou privatizací.
Hlavní rozdíl mezi burzou a RM-Systémem spočívá v rozdílnosti
v přístupu na trhu těchto subjektů.
Obdobně jako pražská burza i RM -- Systém si vytváří vlastní index PK
30, pomocí kterého sleduje vývoj kurzů emisí cenných papírů na svém
trhu. Tento index zahrnuje třicet emisí cenných papírů mezi které
patří i akcie investičních fondů a holdingů z nich vzniklých.
Státní dozor v oblasti cenných papírů a kapitálových trhů
Státní dozor v oblasti cenných papírů a kapitálových trhů
Státní dozor vykonává Komise pro cenné papíry (KCP). Komise je
ústředním orgánem státní správy. Vrcholným orgánem komise je
pětičlenné prezídium v jehož čele stojí předseda komise.
Investice obecně
Každá investice se posuzuje ze tří hledisek:
a) výnosnosti (ziskovosti)
b) rizika
c) likvidity
ad a) Podle základní definice se výnosnost posuzuje jako hodnota
investice při splatnosti mínus hodnota investice na počátku (tím
získáme výnos /zisk/, resp. ztrátu z investice), a tento rozdíl se
dělí hodnotou investice na počátku. Po zohlednění ročního faktoru
získáme roční procentní nárůst, resp. pokles počáteční investice.
Např. u vkladů u bank se výnosnost rovná roční úrokové sazbě.
ad b) Riziko vyjadřuje míru nejistoty budoucích příjmů z investice.
Orientační řazení investic od investic s nejmenším rizikem po
investice s největším rizikem:
nemovitosti státní dluhopisy dluhopisy akcie opce
ad c) Likvidita je schopnost aktiva spočívající v jeho snadné
zpeněžitelnosti při malém riziku ztráty na hodnotě.
Orientační řazení aktiv od aktiv s nejmenší likviditou po aktiva
s největší likviditou:
nemovitosti CP s omezenou převoditelností neregistrované CP
registrované CP termínované vklady netermínované vklady (běžné účty)
peněžní hotovost
Státní dozor vykonává Komise pro cenné papíry (KCP). Komise je
ústředním orgánem státní správy. Vrcholným orgánem komise je
pětičlenné prezídium v jehož čele stojí předseda komise.
Investice obecně
Každá investice se posuzuje ze tří hledisek:
a) výnosnosti (ziskovosti)
b) rizika
c) likvidity
ad a) Podle základní definice se výnosnost posuzuje jako hodnota
investice při splatnosti mínus hodnota investice na počátku (tím
získáme výnos /zisk/, resp. ztrátu z investice), a tento rozdíl se
dělí hodnotou investice na počátku. Po zohlednění ročního faktoru
získáme roční procentní nárůst, resp. pokles počáteční investice.
Např. u vkladů u bank se výnosnost rovná roční úrokové sazbě.
ad b) Riziko vyjadřuje míru nejistoty budoucích příjmů z investice.
Orientační řazení investic od investic s nejmenším rizikem po
investice s největším rizikem:
nemovitosti státní dluhopisy dluhopisy akcie opce
ad c) Likvidita je schopnost aktiva spočívající v jeho snadné
zpeněžitelnosti při malém riziku ztráty na hodnotě.
Orientační řazení aktiv od aktiv s nejmenší likviditou po aktiva
s největší likviditou:
nemovitosti CP s omezenou převoditelností neregistrované CP
registrované CP termínované vklady netermínované vklady (běžné účty)
peněžní hotovost
Kapitálové trhy
Kapitálové trhy
Rozdělení kapitálových trhů
Primární kapitálový trh je proces, kdy emitent cenného papíru tento
cenný papír nabízí a prodává prvnímu majiteli.
Sekundární kapitálový trh je proces, kdy majitelé cenných papírů
nabízí a prodávají tyto cenné papíry jiným investorům, kteří tyty
cenné papíry kupují.
Veřejné trhy s cennými papíry
Významnou částí sekundárního trhu jsou veřejné trhy cenných papírů.
V České republice jsou tyto trhy dva: Burza cenných papírů Praha, a.s.
a RM-Systém, a.s..
Burza cenných papírů Praha, a.s.
Burza cenných papírů Praha, a.s. (BCPP) je zřízena podle zákona
č.214/1992 Sb., o burzách cenných papírů. Na BCPP se obchoduje se
třemi druhy cenných papírů -- akciemi, dluhopisy a podílovými listy.
Orgány burzy jsou:
-valná hromada (vrcholný orgán burzy)
-burzovní komora (statutární orgán)
-dozorčí rada (dozorčí orgán)
Rozdělení kapitálových trhů
Primární kapitálový trh je proces, kdy emitent cenného papíru tento
cenný papír nabízí a prodává prvnímu majiteli.
Sekundární kapitálový trh je proces, kdy majitelé cenných papírů
nabízí a prodávají tyto cenné papíry jiným investorům, kteří tyty
cenné papíry kupují.
Veřejné trhy s cennými papíry
Významnou částí sekundárního trhu jsou veřejné trhy cenných papírů.
V České republice jsou tyto trhy dva: Burza cenných papírů Praha, a.s.
a RM-Systém, a.s..
Burza cenných papírů Praha, a.s.
Burza cenných papírů Praha, a.s. (BCPP) je zřízena podle zákona
č.214/1992 Sb., o burzách cenných papírů. Na BCPP se obchoduje se
třemi druhy cenných papírů -- akciemi, dluhopisy a podílovými listy.
Orgány burzy jsou:
-valná hromada (vrcholný orgán burzy)
-burzovní komora (statutární orgán)
-dozorčí rada (dozorčí orgán)
Kapitálové trhy
Jednotlivé trhy BCPP jsou:
1. hlavní trh -- objemově největší emise akcií s vysokou likviditou,
vysoká informační povinnost emitentů CP
2. vedlejší trh -- objemově menší emise akcií, vysoká informační
povinnost emitentů CP
3. volný trh -- objem emise musí splňovat pouze mírná kritéria, nízká
informační povinnost emitentů CP
Index PX 50
Burzy a ostatní veřejné trhy s cennými papíry si vytvářejí vlastní
indexy, pomocí kterých sledují vývoj kurzů cenných papírů, na nich
obchodovaných v čase. Mezi nejznámější indexy patří Dow Jonesův Index
na burze v New Yorku. Hlavním indexem pražské burzy je index PX 50.
V bázi indexu je obsaženo padesát nejvýznamnějších emisí akcií
obchodovaných (registrovaných) na burze. Hlavní hledisko pro výběr
emisí akcií je výše tržní kapitalizace. Index PX 50 nezahrnuje akcie
investičních fondů a holdingů z nich vzniklých, protože vývoj kurzů
těchto akcií se odvíjí od kurzů akcií, které tyto uvedené společnosti
mají ve svém portfoliu. Báze se obměňuje na začátku kalendářního roku
a na začátku druhého pololetí.
Vzorec pro výpočet PX 50 je:
M (t)
PX (t) = K (t) * --------- * 1000
M (0)
kde M (t) je tržní kapitalizace v čase t
M (0) je tržní kapitalizace v základním období
K (t) je faktor zřetězení v čase t
1. hlavní trh -- objemově největší emise akcií s vysokou likviditou,
vysoká informační povinnost emitentů CP
2. vedlejší trh -- objemově menší emise akcií, vysoká informační
povinnost emitentů CP
3. volný trh -- objem emise musí splňovat pouze mírná kritéria, nízká
informační povinnost emitentů CP
Index PX 50
Burzy a ostatní veřejné trhy s cennými papíry si vytvářejí vlastní
indexy, pomocí kterých sledují vývoj kurzů cenných papírů, na nich
obchodovaných v čase. Mezi nejznámější indexy patří Dow Jonesův Index
na burze v New Yorku. Hlavním indexem pražské burzy je index PX 50.
V bázi indexu je obsaženo padesát nejvýznamnějších emisí akcií
obchodovaných (registrovaných) na burze. Hlavní hledisko pro výběr
emisí akcií je výše tržní kapitalizace. Index PX 50 nezahrnuje akcie
investičních fondů a holdingů z nich vzniklých, protože vývoj kurzů
těchto akcií se odvíjí od kurzů akcií, které tyto uvedené společnosti
mají ve svém portfoliu. Báze se obměňuje na začátku kalendářního roku
a na začátku druhého pololetí.
Vzorec pro výpočet PX 50 je:
M (t)
PX (t) = K (t) * --------- * 1000
M (0)
kde M (t) je tržní kapitalizace v čase t
M (0) je tržní kapitalizace v základním období
K (t) je faktor zřetězení v čase t
Tržní kapitalizace
Tržní kapitalizace znamená pokud mluvíme o tržní kapitalizaci
akciové společnosti v podstatě tržní ocenění jejího základního
kapitálu. Pak se tržní kapitalizace vypočítá jako součin počtu akcií a
jejich kurzu. Takto jednoduše lze samozřejmě postupovat pouze
v případě, že akcie mají stejný kurz. Pokud společnost vydala více
emisí akcií (typicky s rozdílnými jmenovitými hodnotami), které mají
odlišný kurz, pak je nutné nejprve vypočítat tržní kapitalizaci pro
jednotlivé emise a poté tyto jednotlivé kapitalizace sečíst.
Obdobně se postupuje při výpočtu tržní kapitalizace celé burzy anebo
její části, jako v případě výpočtu indexu PX 50. Při výpočtu indexu PX
50 jde o tržní kapitalizaci těchto padesáti emisí akcií. Musí se tedy
nejprve vypočítat tržní kapitalizace pro jednotlivé emise a tyto dílčí
kapitalizace pak sečíst. Základní období pro výpočet indexu bylo
stanoveno datum 5.4.1994, kdy byla počáteční hodnota indexu 1000 bodů.
Faktor zřetězení K (t) zohledňuje změny v emisích, které tvoří bázi
indexu. Při aktualizaci indexu emise některých společností jsou z báze
vyňaty, jiné naopak zahrnuty. Mezi další změny, které zohledňuje
faktor zřetězení je třeba zvýšení nebo snížení základního kapitálu
jednotlivých společností, které je spojeno se změnou počtu akcií v
emisi.
akciové společnosti v podstatě tržní ocenění jejího základního
kapitálu. Pak se tržní kapitalizace vypočítá jako součin počtu akcií a
jejich kurzu. Takto jednoduše lze samozřejmě postupovat pouze
v případě, že akcie mají stejný kurz. Pokud společnost vydala více
emisí akcií (typicky s rozdílnými jmenovitými hodnotami), které mají
odlišný kurz, pak je nutné nejprve vypočítat tržní kapitalizaci pro
jednotlivé emise a poté tyto jednotlivé kapitalizace sečíst.
Obdobně se postupuje při výpočtu tržní kapitalizace celé burzy anebo
její části, jako v případě výpočtu indexu PX 50. Při výpočtu indexu PX
50 jde o tržní kapitalizaci těchto padesáti emisí akcií. Musí se tedy
nejprve vypočítat tržní kapitalizace pro jednotlivé emise a tyto dílčí
kapitalizace pak sečíst. Základní období pro výpočet indexu bylo
stanoveno datum 5.4.1994, kdy byla počáteční hodnota indexu 1000 bodů.
Faktor zřetězení K (t) zohledňuje změny v emisích, které tvoří bázi
indexu. Při aktualizaci indexu emise některých společností jsou z báze
vyňaty, jiné naopak zahrnuty. Mezi další změny, které zohledňuje
faktor zřetězení je třeba zvýšení nebo snížení základního kapitálu
jednotlivých společností, které je spojeno se změnou počtu akcií v
emisi.
Cenné papíry
Na veřejných trzích v České republice, tj. na BCPP, a.s. a RM-
Systému, a.s. se obchoduje se třemi druhy cenných papírů -- akciemi,
podílovými listy a dluhopisy. Akcie je CP, který vyjadřuje podíl na
základním kapitálu akciové společnosti, která ho emitovala. Na akcii
jsou vázána práva a povinnosti akcionáře vůči akciové společnosti.
Akciovými společnostmi jsou i investiční fondy. Od klasické akciové
společnosti se IF liší tím, že jsou podrobeny zvláštnímu státnímu
dohledu, který vykonává KCP. Akcionáři IF jsou tedy více chráněni než
akcionáři klasické akciové společnosti.
Podílové listy vydává investiční společnost k podílovému fondu.
Podílový fond není právnickou osobou, tedy nemá subjektivitu. Jde o
sdružení prostředků bez právní subjektivity. Podílový fond je
spravován investiční společností a majitelé podílových listů
(podílníci) nemají právo, na rozdíl od akcionářů, zasahovat do správy
podílového fondu. Podílové fondy se rozdělují na otevřené podílové
fondy a uzavřené podílové fondy. V případě otevřeného podílového fondu
má IS povinnost odkoupit od majitele podílového listu (podílníka) jeho
podílové listy, jestliže o to požádá. Cena PL při tomto odkupu je
stanovena zákonem, a to jako hodnota vlastního jmění (obdoba vlastního
kapitálu) připadající na jeden podílový list. U uzavřeného PF IS tuto
povinnost nemá. U obou typů podílového fondu mohou podílníci bez
omezení prodat své podílové listy jinému investorovi, ať už přímo nebo
na veřejném trhu.
Systému, a.s. se obchoduje se třemi druhy cenných papírů -- akciemi,
podílovými listy a dluhopisy. Akcie je CP, který vyjadřuje podíl na
základním kapitálu akciové společnosti, která ho emitovala. Na akcii
jsou vázána práva a povinnosti akcionáře vůči akciové společnosti.
Akciovými společnostmi jsou i investiční fondy. Od klasické akciové
společnosti se IF liší tím, že jsou podrobeny zvláštnímu státnímu
dohledu, který vykonává KCP. Akcionáři IF jsou tedy více chráněni než
akcionáři klasické akciové společnosti.
Podílové listy vydává investiční společnost k podílovému fondu.
Podílový fond není právnickou osobou, tedy nemá subjektivitu. Jde o
sdružení prostředků bez právní subjektivity. Podílový fond je
spravován investiční společností a majitelé podílových listů
(podílníci) nemají právo, na rozdíl od akcionářů, zasahovat do správy
podílového fondu. Podílové fondy se rozdělují na otevřené podílové
fondy a uzavřené podílové fondy. V případě otevřeného podílového fondu
má IS povinnost odkoupit od majitele podílového listu (podílníka) jeho
podílové listy, jestliže o to požádá. Cena PL při tomto odkupu je
stanovena zákonem, a to jako hodnota vlastního jmění (obdoba vlastního
kapitálu) připadající na jeden podílový list. U uzavřeného PF IS tuto
povinnost nemá. U obou typů podílového fondu mohou podílníci bez
omezení prodat své podílové listy jinému investorovi, ať už přímo nebo
na veřejném trhu.
Cenné papíry
Dluhopisy (obligace) jsou typem dluhového CP a vyjadřují
(představují) závazek emitenta (dlužníka) vůči majiteli CP (věřiteli).
Zvláštní druhy dluhopisů jsou:
-státní dluhopis -- je vydáván státem ke krytí deficitu státního
rozpočtu, resp. ke krytí státního dluhu
(Státní pokladniční poukázka je krátkodobým státním dluhopisem.
Neobchoduje se na českých veřejných trzích pro krátkou dobu
splatnosti.)
-komunální dluhopis -- je vydáván obcí, případně bankou k financování
obce
-hypoteční zástavní list -- je kryt pohledávkami z hypotéčních úvěrů,
tj. nemovitostmi
-vyměnitelný a prioritní dluhopis
-podřízený dluhopis
(představují) závazek emitenta (dlužníka) vůči majiteli CP (věřiteli).
Zvláštní druhy dluhopisů jsou:
-státní dluhopis -- je vydáván státem ke krytí deficitu státního
rozpočtu, resp. ke krytí státního dluhu
(Státní pokladniční poukázka je krátkodobým státním dluhopisem.
Neobchoduje se na českých veřejných trzích pro krátkou dobu
splatnosti.)
-komunální dluhopis -- je vydáván obcí, případně bankou k financování
obce
-hypoteční zástavní list -- je kryt pohledávkami z hypotéčních úvěrů,
tj. nemovitostmi
-vyměnitelný a prioritní dluhopis
-podřízený dluhopis
Cenné papíry a kapitálové trhy
Cenné papíry a kapitálové trhy
Cenné papíry
Jednoznačná definice cenného papíru neexistuje, obecně lze říci, že
je to cenný papír se kterým zákon spojuje práva a povinnosti a
upravuje nakládání s ním. Zákon č.591/1992 Sb., o cenných papírem také
neuvádí definici cenného papíru. Poskytuje pouze demonstrativní výčet
druhů cenných papírů -- akcie, podílové listy, zatímní listy,
dluhopisy, směnky, šeky, atd.
Zákon rozlišuje dvojí podobu cenných papírů, a to listinnou nebo
zaknihovanou. V prvním případě se hovoří také o materializovaných
cenných papírech a v druhém o dematerializovaných cenných papírech.
Proces přeměny listinného CP na zaknihovaný je nazýván dematerializací
CP.
Forma cenného papíru může být na doručitele (u akcií na majitele),
na jméno nebo na řad. Převod listinného CP na doručitele se provádí
předáním (tradicí), listinný CP na jméno se převádí písemnou smlouvou,
listinný CP na řad se převádí rubopisem. U akcie na jméno je důležitá
skutečnost, že emitent --akciová společnost vede seznam akcionářů.
Z teoretického hlediska můžeme dělit CP především na majetkové
(podílnické) CP a na dluhové (obligační) CP.
Jmenovitá (nominální) hodnota CP je hodnota, která je v CP uvedena.
U akcie představuje jmenovitá hodnota část základního kapitálu, který
připadá na jednu akcii. Emitentem cenného papíru je subjekt, který
tento cenný papír vydává. V případě akcií je to akciová společnost,
která vydává (emituje) své akcie. Majitelem cenného papíru je subjekt,
který cenný papír nabyde.
Cenné papíry
Jednoznačná definice cenného papíru neexistuje, obecně lze říci, že
je to cenný papír se kterým zákon spojuje práva a povinnosti a
upravuje nakládání s ním. Zákon č.591/1992 Sb., o cenných papírem také
neuvádí definici cenného papíru. Poskytuje pouze demonstrativní výčet
druhů cenných papírů -- akcie, podílové listy, zatímní listy,
dluhopisy, směnky, šeky, atd.
Zákon rozlišuje dvojí podobu cenných papírů, a to listinnou nebo
zaknihovanou. V prvním případě se hovoří také o materializovaných
cenných papírech a v druhém o dematerializovaných cenných papírech.
Proces přeměny listinného CP na zaknihovaný je nazýván dematerializací
CP.
Forma cenného papíru může být na doručitele (u akcií na majitele),
na jméno nebo na řad. Převod listinného CP na doručitele se provádí
předáním (tradicí), listinný CP na jméno se převádí písemnou smlouvou,
listinný CP na řad se převádí rubopisem. U akcie na jméno je důležitá
skutečnost, že emitent --akciová společnost vede seznam akcionářů.
Z teoretického hlediska můžeme dělit CP především na majetkové
(podílnické) CP a na dluhové (obligační) CP.
Jmenovitá (nominální) hodnota CP je hodnota, která je v CP uvedena.
U akcie představuje jmenovitá hodnota část základního kapitálu, který
připadá na jednu akcii. Emitentem cenného papíru je subjekt, který
tento cenný papír vydává. V případě akcií je to akciová společnost,
která vydává (emituje) své akcie. Majitelem cenného papíru je subjekt,
který cenný papír nabyde.
Cenné papíry a kapitálové trhy
Kurs CP je cena CP, která byla dosažena na veřejném trhu.
Emisní kurs CP je cena, za kterou CP vydává jeho emitent. Rozdíl
mezi emisním kursem cenného papíru a jeho jmenovitou hodnotou je
emisní ažio, pokud je rozdíl kladný a emisní disážio, pokud je rozdíl
záporný (tj. v případě, že emisní kurs je nižší než jeho jmenovitá
hodnota.7 Emisní kurs akcie musí být podle českého obchodního zákoníku
buď roven jmenovité hodnotě nebo být vyšší. Emisní ážio představuje
jakousi prémii, kterou získá emitent a ze které pro majitele
nevyplývají žádná práva, tak jak je to v případě vkladu do základního
kapitálu. nejsou spojena práva a povinnosti.
Převoditelnost cenných papírů může být omezena. Účinnost převodu
může být vázána podle stanov na souhlas valné hromady, představenstva
nebo dozorčí rady, případně na jiné podmínky. Není-li převoditelnost
omezena, jsou cenné papíry převoditelné bez omezení.
Registrované CP jsou cenné papíry, které jsou přijaty k obchodování
na veřejném trhu. Jde o konkrétní emise akcií, které dostanou povolení
od Komise pro cenné papíry (KCP) a poté jsou přijaty k obchodování na
burze.
Emisní kurs CP je cena, za kterou CP vydává jeho emitent. Rozdíl
mezi emisním kursem cenného papíru a jeho jmenovitou hodnotou je
emisní ažio, pokud je rozdíl kladný a emisní disážio, pokud je rozdíl
záporný (tj. v případě, že emisní kurs je nižší než jeho jmenovitá
hodnota.7 Emisní kurs akcie musí být podle českého obchodního zákoníku
buď roven jmenovité hodnotě nebo být vyšší. Emisní ážio představuje
jakousi prémii, kterou získá emitent a ze které pro majitele
nevyplývají žádná práva, tak jak je to v případě vkladu do základního
kapitálu. nejsou spojena práva a povinnosti.
Převoditelnost cenných papírů může být omezena. Účinnost převodu
může být vázána podle stanov na souhlas valné hromady, představenstva
nebo dozorčí rady, případně na jiné podmínky. Není-li převoditelnost
omezena, jsou cenné papíry převoditelné bez omezení.
Registrované CP jsou cenné papíry, které jsou přijaty k obchodování
na veřejném trhu. Jde o konkrétní emise akcií, které dostanou povolení
od Komise pro cenné papíry (KCP) a poté jsou přijaty k obchodování na
burze.
Finanční ukazatele
Ukazatelé likvidity -- vyjadřují schopnost subjektu dostát svým
závazkům (platit své závazky). Poměřují to čím se dá platit vůči tomu,
co se má platit. Činitel zlomku bude vybírán ze skupiny "oběžná
aktiva", jako více likvidní části aktiv, jmenovatel z části pasiv
"cizí zdroje".
Peníze na běžném účtu + Peníze v pokladně
Okamžitá likvidita = --------------------------------------------
Všechny okamžitě splatné závazky
Ukazatelé zadluženosti -- ukazují nakolik podnikatel financuje svůj
majetek z dluhů (v obecném slova smyslu), přesněji z cizích zdrojů.
Cizí zdroje
Ukazatel zadluženosti = ---------------------
Celková pasiva
závazkům (platit své závazky). Poměřují to čím se dá platit vůči tomu,
co se má platit. Činitel zlomku bude vybírán ze skupiny "oběžná
aktiva", jako více likvidní části aktiv, jmenovatel z části pasiv
"cizí zdroje".
Peníze na běžném účtu + Peníze v pokladně
Okamžitá likvidita = --------------------------------------------
Všechny okamžitě splatné závazky
Ukazatelé zadluženosti -- ukazují nakolik podnikatel financuje svůj
majetek z dluhů (v obecném slova smyslu), přesněji z cizích zdrojů.
Cizí zdroje
Ukazatel zadluženosti = ---------------------
Celková pasiva
Finanční ukazatele
Finanční ukazatele
Ukazatele rentability
Ukazatelé rentability vyjadřují rentabilitu, tedy ziskovost. Někdy
je také poněkud nesprávně používán výraz výnosnost nebo návratnost.
Nejznámější ukazatele rentability jsou dva.
Ukazatel ROA (Return On Assets - rentabilita aktiv)
Tento ukazatel se vypočítá jako výsledek hospodaření dělený součtem
veškerých aktiv.
ROA = Výsledek hospodaření / Aktiva celkem
Ukazatel lze interpretovat jako výši zisku připadajícího na jednu
korunu majetku podnikatele.
Ukazatel ROE (Return On Equity - rentabilita vlastního kapitálu)
Tento ukazatel se vypočítá jako hospodářský výsledek dělený vlastním
kapitálem.
ROE = Výsledek hospodaření / Vlastní kapitál
Ukazatel lze interpretovat jako výši zisku připadajícího na jednu
korunu vlastního kapitálu.
Ukazatele rentability
Ukazatelé rentability vyjadřují rentabilitu, tedy ziskovost. Někdy
je také poněkud nesprávně používán výraz výnosnost nebo návratnost.
Nejznámější ukazatele rentability jsou dva.
Ukazatel ROA (Return On Assets - rentabilita aktiv)
Tento ukazatel se vypočítá jako výsledek hospodaření dělený součtem
veškerých aktiv.
ROA = Výsledek hospodaření / Aktiva celkem
Ukazatel lze interpretovat jako výši zisku připadajícího na jednu
korunu majetku podnikatele.
Ukazatel ROE (Return On Equity - rentabilita vlastního kapitálu)
Tento ukazatel se vypočítá jako hospodářský výsledek dělený vlastním
kapitálem.
ROE = Výsledek hospodaření / Vlastní kapitál
Ukazatel lze interpretovat jako výši zisku připadajícího na jednu
korunu vlastního kapitálu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)