Celková efektivnost.
(výrobně spotřební efektivnost – cílem ekonomického systému je uspokojit lidské potřeby – efektivnost ve výrobě nemusí být vůbec žádoucí, jestliže je vyrobena špatná kombinace zboží z hlediska požadavků spotřebitelů. Pro dosažení celkové efektivnosti musí být splněny současně podmínky pro efektivnosti ve výrobě i ve směně. Pro správnou kombinaci vyráběných statků jak z hlediska výrobního, tak z pohledu spotřebitele se
MRS dvou statků (stejná pro všechny spotřebitele)= MRPT těchto statků (stej. pro vš. firmy)
Nahraditelnost ve spotřebě se musí shodovat s nahraditelností ve výrobě. V graf. vyjádření umístíme edgeworthův diagram dovnitř PPF. MRPT (sklon tečny PPF) se optimální situaci bude rovnat MRS obou spotřebitelů (sklon tečny MRS obou spotřebitelů).
Shrnutí: podmínky všeob. rovnováhy
1) MRS jednoho statku za druhý musí být stejná pro oba spotřebitele
2) MRS se musí rovnat MRPT
Dosahování všeob. rovnováhy – pomocí cenového systému – všichni se snaží maximaliz. zisk, užitek apod.
relativní mezní náklady = PX/PY = relativní mezní užitek
MRPT=PX/PY=MRS. Cen mech. obnovuje rovnováhu – při růstu relativ. ceny X vůči Y se zvyšuje nabídka X a poptávka po Y, to povede na pružných trzích k snížení ceny X a zvýš. ceny Y do té doby než se MRPT a MRS vyrovnají s relativními cenami. Vš. rovn: max. zisku, max. užitku, výroba na hranici PPF, plná zaměstnanost, plné využití kapit. Množství které firmy chtějí vyrábět se rovná množství, které chtějí spotřebitelé spotřebovávat.
Efektivnost a spravedlnost.
ekonomicky efektivní – když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného.
spravedlivé – když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmům a bohatství. Z hlediska rovného rozdělení užitku mezi spotřebitele by byl nejlepší střed Edgeworthova boxu.
Společenský blahobyt (social welfare) zahrnuje nejen celk množ. výr. a sl, ale i způsob rozdělování, zdraví společnosti, množ. vol.času,stupeň znečišť. živ. prostředí. V zájmu zvýšení spravedlnosti a společ. blahobytu lze obětovat část efektivnosti.
Efektivnost ve výrobě
Efektivnost ve výrobě.
model všeob. rovnováhy – dva spotřební statky, dva výrobní faktory (L a K), dva lidé (model 2x2x2). Ten předpokládá kombinace výrobní, směnové a výrovně spotřební efektivnosti, které zajistí všeobecnou (celkovou rovnováhu). Paretovské optimum – nelze dosáhnout vyššího množství jednoho zboží, aniž by se zároveň nesnížilo množství jiného.
Efektivnost ve výrobě – výroba se pohybuje při PPF-hranice výrobních možností – s danými VF nelze vyrábět větší kombinace dvou statků, než určuje PPF. Hranice výrobních možnottí je dána různými kombinacemi výstupu, které je možno vyrobit při daném množství vstupů a technologii výroby. Křivka hranice výrobních možností je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Na osách jsou množství statků X, Y, extrémní body O, P na křivce PPF – všechny vstupy využ. jen na 1 statek. Mezní míra transformace produktu – MRPT vyjadřuje míru, v níž může být výroba jednoho statku převedena na výrobu druhého. Jaké množství jednoho statku musí být obětováno pro větší výrobu jiného. Výroba může být zvýšena převedením zdrojů z výroby jiného statku. Platí zde: se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku. Je to dáno poměrem mezních produktů statků X, Y – MP obětovávaného statku roste, MP statku jehož výrobu zvyšujeme klesá – klesající mez.výn. MRPT = - ΔY/ ΔX = MPY/MPX. Náklady na výrobu většího množství X lze vyjádřit jako úbytek výstupu statku Y, který to způsobí – tj. alternativní náklady. S rostoucí výrobou urč. statku jeho alternativní náklady rostou (to je vysvětlováno existencí specializovaných vstupů). Sklon křivky hranice výrobních možností. Posuny křivky PPF – tech pokrok ve výrobě statku X, nebo Y, nebo obou(zvětš. objemu PPF), pokles dostupných vstupů – pokles PPF.
model všeob. rovnováhy – dva spotřební statky, dva výrobní faktory (L a K), dva lidé (model 2x2x2). Ten předpokládá kombinace výrobní, směnové a výrovně spotřební efektivnosti, které zajistí všeobecnou (celkovou rovnováhu). Paretovské optimum – nelze dosáhnout vyššího množství jednoho zboží, aniž by se zároveň nesnížilo množství jiného.
Efektivnost ve výrobě – výroba se pohybuje při PPF-hranice výrobních možností – s danými VF nelze vyrábět větší kombinace dvou statků, než určuje PPF. Hranice výrobních možnottí je dána různými kombinacemi výstupu, které je možno vyrobit při daném množství vstupů a technologii výroby. Křivka hranice výrobních možností je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Na osách jsou množství statků X, Y, extrémní body O, P na křivce PPF – všechny vstupy využ. jen na 1 statek. Mezní míra transformace produktu – MRPT vyjadřuje míru, v níž může být výroba jednoho statku převedena na výrobu druhého. Jaké množství jednoho statku musí být obětováno pro větší výrobu jiného. Výroba může být zvýšena převedením zdrojů z výroby jiného statku. Platí zde: se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku. Je to dáno poměrem mezních produktů statků X, Y – MP obětovávaného statku roste, MP statku jehož výrobu zvyšujeme klesá – klesající mez.výn. MRPT = - ΔY/ ΔX = MPY/MPX. Náklady na výrobu většího množství X lze vyjádřit jako úbytek výstupu statku Y, který to způsobí – tj. alternativní náklady. S rostoucí výrobou urč. statku jeho alternativní náklady rostou (to je vysvětlováno existencí specializovaných vstupů). Sklon křivky hranice výrobních možností. Posuny křivky PPF – tech pokrok ve výrobě statku X, nebo Y, nebo obou(zvětš. objemu PPF), pokles dostupných vstupů – pokles PPF.
Efektivnost směny
Efektivnost směny.
Nyní do analýzy zahrneme spotřebu dvou lidí, resp. jejich vkus. Rozdělení fixního množství vyrobených statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by bylo druhému pohoršeno. Kdyby to bylo možné, nebylo by rozdělení optimální – šlo by zlepšit. MRS mezi všemi dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná. Indiferenční mapu spotřebitele A zkombinujeme s indiferenční mapou druhého spotřebitele otočenou o 180°. Vyšší indiferenční křivky (vyšší užitek) jednoho spotřebitele bude podmíněn nižším užitkem druhého spotřebitele. V bodě dotyku křivek obou spotřebitelů vznikají body s optimálním rozdělením – užitek žádného z nich nemůže být zvětšen, aniž… Výroba poskytuje maximální celkový užitek, teď jde jen o to, jak si ho mezi sebou rozdělí. Tento model se nazývá Edgeworth box-diagram (krabicové schéma směny). Krabicové schéma znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení určitého množství dvou vyrobených statků mezi dva spotřebitele. Spojnice všech optimálních bodů (maximalizujících užitek) se nazývá Contract curve – smluvní křivka. Podmínkou efektivnosti směny je MRSA=MRSE.
Nyní do analýzy zahrneme spotřebu dvou lidí, resp. jejich vkus. Rozdělení fixního množství vyrobených statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by bylo druhému pohoršeno. Kdyby to bylo možné, nebylo by rozdělení optimální – šlo by zlepšit. MRS mezi všemi dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná. Indiferenční mapu spotřebitele A zkombinujeme s indiferenční mapou druhého spotřebitele otočenou o 180°. Vyšší indiferenční křivky (vyšší užitek) jednoho spotřebitele bude podmíněn nižším užitkem druhého spotřebitele. V bodě dotyku křivek obou spotřebitelů vznikají body s optimálním rozdělením – užitek žádného z nich nemůže být zvětšen, aniž… Výroba poskytuje maximální celkový užitek, teď jde jen o to, jak si ho mezi sebou rozdělí. Tento model se nazývá Edgeworth box-diagram (krabicové schéma směny). Krabicové schéma znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení určitého množství dvou vyrobených statků mezi dva spotřebitele. Spojnice všech optimálních bodů (maximalizujících užitek) se nazývá Contract curve – smluvní křivka. Podmínkou efektivnosti směny je MRSA=MRSE.
Monopolní síla
Monopolní síla.
antimonopolní zákonodárství (zákazy fůzí, dumpingu, jednání omezujícího konkurenci či volný vstup do odvětví), cenové regulace (určení maximální ceny nebo jejího max. % růstu, omezení ceny na základě porovnání s náklady monopolní firmy (např. P=AC),
Problematika externalit a její řešení.
externality –vedlejší nechtěné efekty výroby (kladné – včely pro sadaře, záporné – znečištění – někdo musí koupit čističku, vznikají mu náklady). Pokud je vlastník identifikován, může být cílem zdanění nebo dotace, podle charakteru externality, kterou produkuje. Zdanění exernalit zvýší MC na úroveň SMC(společenských mezních nákladů) – dojde k zvýš. ceny a sníž. nabíz. množství (zvýš. sklonu MC). V příp. kladných externalit poskytnutá dotace sníží MC, společenský mezní užitek je vyšší než poptáv. množ. Problémy: jak určit výši dotace, kdo ji bude hradit.
antimonopolní zákonodárství (zákazy fůzí, dumpingu, jednání omezujícího konkurenci či volný vstup do odvětví), cenové regulace (určení maximální ceny nebo jejího max. % růstu, omezení ceny na základě porovnání s náklady monopolní firmy (např. P=AC),
Problematika externalit a její řešení.
externality –vedlejší nechtěné efekty výroby (kladné – včely pro sadaře, záporné – znečištění – někdo musí koupit čističku, vznikají mu náklady). Pokud je vlastník identifikován, může být cílem zdanění nebo dotace, podle charakteru externality, kterou produkuje. Zdanění exernalit zvýší MC na úroveň SMC(společenských mezních nákladů) – dojde k zvýš. ceny a sníž. nabíz. množství (zvýš. sklonu MC). V příp. kladných externalit poskytnutá dotace sníží MC, společenský mezní užitek je vyšší než poptáv. množ. Problémy: jak určit výši dotace, kdo ji bude hradit.
Veřejné statky
Veřejné statky.
problém černého pasažéra – tendence ekon. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni. Autorita státu musí zajistit zaplacení těchto statků – z daní. Na trhu by se neprojevila skutečná poptávka. (např. veřejné osvětlení, obrana).
Asymetrické informace.
dokonalé šíření informací podmiňuje efektivní alokaci zdrojů. Na získání informací, které má druhá strana, je často nutné vynaložit dodatečné náklady. Výše těchto nákladů může být příliš vysoká. Subjektům se shánění takových informací už nevyplatí. Podpora konkur. prostředí-volného šíření informací-zacházení jako s veřejnými statky. Morální hazard. Nepříznivý výběr – asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží méně kvalitním. Neznalost záporných charakteristik některých výr. (léky-acylpyrin-vedl.účinky).
problém černého pasažéra – tendence ekon. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni. Autorita státu musí zajistit zaplacení těchto statků – z daní. Na trhu by se neprojevila skutečná poptávka. (např. veřejné osvětlení, obrana).
Asymetrické informace.
dokonalé šíření informací podmiňuje efektivní alokaci zdrojů. Na získání informací, které má druhá strana, je často nutné vynaložit dodatečné náklady. Výše těchto nákladů může být příliš vysoká. Subjektům se shánění takových informací už nevyplatí. Podpora konkur. prostředí-volného šíření informací-zacházení jako s veřejnými statky. Morální hazard. Nepříznivý výběr – asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží méně kvalitním. Neznalost záporných charakteristik některých výr. (léky-acylpyrin-vedl.účinky).
Rovnováha na trhu kapitálu
Rovnováha na trhu kapitálu.
krátkodobě je rovnováha (rovnovážná úroková míra, tj. cena kapitálu) určena svislou křivkou SSR (nabízené množství kapitálu KE) a poptávka D ji protíná při úrok. míře IrE(SR)
Dlouhodobá křivka D je stejná jako krátkodobá, SLR je rostoucí – rovnovážná úroková míra se utvoří na vyšší úrovni zásoby kapitálu – domácnosti jsou schopné a ochotné při rostoucí úr. míře vytvářet vyšší úspory. Při rovnováž. úr. míře se celk. úspory = poptávce po kapitálu a budou přeměněny na investice. Pro všechny úrokové míry vyšší než rovnovážná platí, že domácnosti tvoří větší úspory než je popt. po kap. Přebytek úspor vede k poklesu úr. míry na rovnováž. úroveň. Obdobně při opač. situaci. Inv. rozhodování – NPV – celý tok bud výnosů diskontovaný roč. úrok. mírou, odečteme od toho náklady na investici – musí to celé vyjít >0.
Trh kapitálových statků.
Další fází po nákupu kapitálu na trhu kapitálu, je pořízení hmotných investic – ty jsou poptávány firmami na trhu kapitálových statků. Jejich poptávka je určena klesajícími mezními výnosy z použití těchto statků ve výrobě, tím klesá i cena, kterou jsou ochotny za zvyšující se množství kap. statků zaplatit. Max. cena kterou jsou potávající firmy ochotny zaplatit za určitý kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.Popt. je tedy klesající. Rovnovážná cena se utvoří v okamžiku, kdy se poptávka vyrovná nabídce kap. statků.
krátkodobě je rovnováha (rovnovážná úroková míra, tj. cena kapitálu) určena svislou křivkou SSR (nabízené množství kapitálu KE) a poptávka D ji protíná při úrok. míře IrE(SR)
Dlouhodobá křivka D je stejná jako krátkodobá, SLR je rostoucí – rovnovážná úroková míra se utvoří na vyšší úrovni zásoby kapitálu – domácnosti jsou schopné a ochotné při rostoucí úr. míře vytvářet vyšší úspory. Při rovnováž. úr. míře se celk. úspory = poptávce po kapitálu a budou přeměněny na investice. Pro všechny úrokové míry vyšší než rovnovážná platí, že domácnosti tvoří větší úspory než je popt. po kap. Přebytek úspor vede k poklesu úr. míry na rovnováž. úroveň. Obdobně při opač. situaci. Inv. rozhodování – NPV – celý tok bud výnosů diskontovaný roč. úrok. mírou, odečteme od toho náklady na investici – musí to celé vyjít >0.
Trh kapitálových statků.
Další fází po nákupu kapitálu na trhu kapitálu, je pořízení hmotných investic – ty jsou poptávány firmami na trhu kapitálových statků. Jejich poptávka je určena klesajícími mezními výnosy z použití těchto statků ve výrobě, tím klesá i cena, kterou jsou ochotny za zvyšující se množství kap. statků zaplatit. Max. cena kterou jsou potávající firmy ochotny zaplatit za určitý kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.Popt. je tedy klesající. Rovnovážná cena se utvoří v okamžiku, kdy se poptávka vyrovná nabídce kap. statků.
Hlavní funkce vlády
Hlavní funkce vlády.
mikroekonomická politika – opatření usilující o omezení důsledků tržních selhání, přerozdělovací procesy, zajišťování určitých veřejných statků. Omezení tržních selhání – nedokonalé konkurence (zákony, cenová regulace), externalit (přesné vymezení vlastnických práv-definování původce a příjemce externalit-kompenzace) a možnost zdanění zápor. externalit, dotace kladných ext., asymetrické informace(podpora volného šíření informací, poskytování informací, zkušebny).
Zásahy vlády do dílčích trhů (do trhů finální produkce, do trhu práce).
vláda realizuje různé výdaje – vládní nákupy, investice – mění se tak ceny a struktura poptávky na jednotlivých dílčích trzích, na trhu práce se především snaží zajistit vysokou zaměstnanost – státní aparát – byrokracie,armáda,policie, tvorba společensky prospěšných míst – dotovaných. Stát může ve svých zásazích selhávat – má neúplné, nepřesné informace, opatření mají výrazná časová zpoždění – to vše může mít na ekon. rovnováhu nepříznivý vliv.
mikroekonomická politika – opatření usilující o omezení důsledků tržních selhání, přerozdělovací procesy, zajišťování určitých veřejných statků. Omezení tržních selhání – nedokonalé konkurence (zákony, cenová regulace), externalit (přesné vymezení vlastnických práv-definování původce a příjemce externalit-kompenzace) a možnost zdanění zápor. externalit, dotace kladných ext., asymetrické informace(podpora volného šíření informací, poskytování informací, zkušebny).
Zásahy vlády do dílčích trhů (do trhů finální produkce, do trhu práce).
vláda realizuje různé výdaje – vládní nákupy, investice – mění se tak ceny a struktura poptávky na jednotlivých dílčích trzích, na trhu práce se především snaží zajistit vysokou zaměstnanost – státní aparát – byrokracie,armáda,policie, tvorba společensky prospěšných míst – dotovaných. Stát může ve svých zásazích selhávat – má neúplné, nepřesné informace, opatření mají výrazná časová zpoždění – to vše může mít na ekon. rovnováhu nepříznivý vliv.
Poptávka na trhu kapitálu, Nabídka na trhu kapitálu
Poptávka na trhu kapitálu.
firma je v rovnováze pokud se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu tohoto faktoru. Bude-li úrok, tedy náklad spojený s pořízením další dodatečné jednotky kapitálu nižší, než příjem z mez. produktu kapitálu (výnos spojený se zapojením této dodatečné jednotky kapitálu do výrobky), potom budou firmy nakupovat další jednotky kapitálu a rozšiřovat výrobu, dokud se obě veličiny nevyrovnají. Poptávka po kapitálu je tedy příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. Zákon klesajících výnosů – s růstem úrokové míry poptávka po kapitálu klesá. (klesající příjem z mez. prod. kapitálu). Poptávka je odvozenou poptávkou od poptávky po výr. a službách, k jejichž výrobě se má dodatečně vložený kapitál používat.
Nabídka na trhu kapitálu. (tvorba úspor).
Úspory – část důchodu, která nebyla dána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu – předpokládá se u domácností netrpělivost, upřednostňování současné spotřeby, časová preference.Odměnou za odložení současné spotřeby je zvýšení budoucí spotřeby – výnos z uspořené částky – úrok. Úroková míra – poměr úroku z uspořené částky za urč. období k uspořené částce. Vyjadřujeme ji v procentech za rok (p. a.).
ir = S1 – S0/ S1?* 100. Je možné vyjádřit budoucí hodnotu dnes zapůjčené částky – zohlednění časového hlediska. Koruna dnes je lepší než koruna zítra – budoucí výnosy jsou diskontovány. FV= (1+ir)n * S0. (úročitel)., PV = Sn/ (1+ir)n (odúročitel).
Křivka nabídky kapitálu je v krátkém období dána nezávisle na úrok. sazbě(svislá), v dlouhém období je rostoucí při vyšší úr. míře (osy ir, zásoba K).
firma je v rovnováze pokud se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu tohoto faktoru. Bude-li úrok, tedy náklad spojený s pořízením další dodatečné jednotky kapitálu nižší, než příjem z mez. produktu kapitálu (výnos spojený se zapojením této dodatečné jednotky kapitálu do výrobky), potom budou firmy nakupovat další jednotky kapitálu a rozšiřovat výrobu, dokud se obě veličiny nevyrovnají. Poptávka po kapitálu je tedy příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. Zákon klesajících výnosů – s růstem úrokové míry poptávka po kapitálu klesá. (klesající příjem z mez. prod. kapitálu). Poptávka je odvozenou poptávkou od poptávky po výr. a službách, k jejichž výrobě se má dodatečně vložený kapitál používat.
Nabídka na trhu kapitálu. (tvorba úspor).
Úspory – část důchodu, která nebyla dána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu – předpokládá se u domácností netrpělivost, upřednostňování současné spotřeby, časová preference.Odměnou za odložení současné spotřeby je zvýšení budoucí spotřeby – výnos z uspořené částky – úrok. Úroková míra – poměr úroku z uspořené částky za urč. období k uspořené částce. Vyjadřujeme ji v procentech za rok (p. a.).
ir = S1 – S0/ S1?* 100. Je možné vyjádřit budoucí hodnotu dnes zapůjčené částky – zohlednění časového hlediska. Koruna dnes je lepší než koruna zítra – budoucí výnosy jsou diskontovány. FV= (1+ir)n * S0. (úročitel)., PV = Sn/ (1+ir)n (odúročitel).
Křivka nabídky kapitálu je v krátkém období dána nezávisle na úrok. sazbě(svislá), v dlouhém období je rostoucí při vyšší úr. míře (osy ir, zásoba K).
Nedokonalosti trhu práce
Nedokonalosti trhu práce (faktory způsobující nedokonalosti, důsledky nedokonalostí, problematika odborů a monopsonu na trhu práce).
Trh práce v nedok. konkur. – monopol na straně nabídky – vliv odborových svazů, mzdová rigidita (nepružnost) směrem dolů. Monopson – jediný kupující (poptávající) na trhu práce – jediná firma. Rostoucí křivka nabídky práce. Jestliže monopsonista najímá další jednotku práce, zvyšuje mzdu i všem předchozím pracovníkům. MFCL>w. Křivka MFC tedy roste rychleji než roste nabídka práce. Monopsonista poptává množství práce menší než v dk. Řídí se pravidlem MFC=MRP. Ovšem nabídka práce je při tomto množství níže, monopsonista toho využije a platí jim nižší mzdovou sazbu – na úrovni křivky SL.
Odborové svazy – sdružení pracovníků, ovlivňují zvláště nabídku práce, protože sdružují mnoho zaměstnanců a mohou se dohodnout na podmínkách nabízení práce. Mají na firmy různé požadavky – vyšší mzdy, bezpečnost práce… Efekt mzdového prahu – odbory vynutí vyšší mzdovou sazbu, kvůli tomu se firmám zvýší MFC a ty se přizpůsobí svému novému optimu tak, že zaměstnají menší množství práce. (zvýší se nezaměstnanost). Jinou cestou jak zvýšit mzdovou sazbu je snížení nabídky práce. – opět vzniká nezaměstnanost. Zvýšení poptávky po práci – přitažlivé – protože ke zvýšení mzd. sazby dochází při současném zvýšení zaměstnanosti. (cla – přimět zákazníky kupovat jejich zboží a ne cizí), omezit prodej konkurenčního zboží, zvýšení produktivity práce.
Bilaterální monopol – oboustranný – monopol jak na straně nabídky, tak i poptávky. Monopson X odbory – vyjednávání – kolektivní smlouva – podmínky závisí na tom, kdo má větší monopol. sílu.
Trh práce v nedok. konkur. – monopol na straně nabídky – vliv odborových svazů, mzdová rigidita (nepružnost) směrem dolů. Monopson – jediný kupující (poptávající) na trhu práce – jediná firma. Rostoucí křivka nabídky práce. Jestliže monopsonista najímá další jednotku práce, zvyšuje mzdu i všem předchozím pracovníkům. MFCL>w. Křivka MFC tedy roste rychleji než roste nabídka práce. Monopsonista poptává množství práce menší než v dk. Řídí se pravidlem MFC=MRP. Ovšem nabídka práce je při tomto množství níže, monopsonista toho využije a platí jim nižší mzdovou sazbu – na úrovni křivky SL.
Odborové svazy – sdružení pracovníků, ovlivňují zvláště nabídku práce, protože sdružují mnoho zaměstnanců a mohou se dohodnout na podmínkách nabízení práce. Mají na firmy různé požadavky – vyšší mzdy, bezpečnost práce… Efekt mzdového prahu – odbory vynutí vyšší mzdovou sazbu, kvůli tomu se firmám zvýší MFC a ty se přizpůsobí svému novému optimu tak, že zaměstnají menší množství práce. (zvýší se nezaměstnanost). Jinou cestou jak zvýšit mzdovou sazbu je snížení nabídky práce. – opět vzniká nezaměstnanost. Zvýšení poptávky po práci – přitažlivé – protože ke zvýšení mzd. sazby dochází při současném zvýšení zaměstnanosti. (cla – přimět zákazníky kupovat jejich zboží a ne cizí), omezit prodej konkurenčního zboží, zvýšení produktivity práce.
Bilaterální monopol – oboustranný – monopol jak na straně nabídky, tak i poptávky. Monopson X odbory – vyjednávání – kolektivní smlouva – podmínky závisí na tom, kdo má větší monopol. sílu.
Základní pojmy teorie kapitálu
Základní pojmy teorie kapitálu (různá chápání kapitálu, členění kapitálu).
různá chápání kapitálu – jako zásoba statků používaných v procesu výroby (nejširší), dále jako kapitálové statky (resp. reálná aktiva). Dalším přístupem je kapitál jako suma úvěrových prostředků, které nebyly vynaloženy na spotřebu a jsou dány na dobu zpravidla delší než 1 rok k dispozici jiným ekonomickým subjektům za určitou úplatu. (reinvestice do růz. fin. aktiv) a slouží jako zdroj pro financ. nákupů nových kapitálových statků. Lidský kapitál je další formou kapitálu – představuje kvalifikaci, schopnosti a dovednosti lidí získané studiem a zkušenostmi – je jedním z potenciálních zdrojů růstu ekonomiky.
Kapitál není primárním výrobním faktorem jako práce a půda. Kapitál vzniká výrobou – není prostě k dispozici v určitém množství a kvalitě. Je výstupem výroby a později se stává vstupem – jde o pojetí kapitálových statků. Tato situace se nabývá nepřímá metoda výroby používající kapitálové statky. Pokud chce někdo zvýšit produktivitu zavedením kapitál. statku do výroby, musí nejdříve uvolnit část své kapacity na vyrobení kapitálového statku (dočasně se výroba sníží) a teprve pak dojde k růstu výroby nad původní úroveň. Graf – vertik.osa spotřeba na 1obyv, horiz.osa – čas, v okamžiku t snížení výroby, pak růst, v čase t+x překročení původního trendu. Kapitálové statky nemohou sloužit věčně – fyzické a morální opotřebení. Nutno po čase nahradit novými. Morální – vlivem rozvoje vědy a techniky – zastarávání. Postupně se musí statky odepisovat – započítávat do nákladů na vyrobené statky cenu těchto kapit. statků, aby mohly být na konci své předpokládané životnosti nahrazeny novými. Odpisy jsou hlavní součástí tzv. obnovovacích investic – sloužících k nahrazení starých kapit. statků novými. (IR). Zvětšování existující zásoby kapit. statků – tzv. čisté (netto) investice (IN). Celk. investice do výroby (hrubé) IB= IR + IN. Investice do nových kap. statků – hmotné investice. Tvorba úspor (investování do růz. fin. aktiv) ze strany domácností (vklady u bank, pojišťoven, nákupy cen. pap. apod.) musí být něčím motivována. Pojetí jako sumy dočasně volných fin prostředků… nabízených a poptávaných na trhu kapitálu (klasický model). Trh kapitálu – místo kde se setkává nab. a popt. dočasně volných úv. prostř. Nabídku tvoří domácnosti (výše úspor) a poptávku tvoří firmy (snaha o získ. prostř. na investice). Lidský kapitál – investice do vzdělání, získ. zkušeností, tech. znalostí, kondice, zdr. stavu – investice do budoucna vedená nadějí vyšších příjmů a tím zhodnocení vložených prostředků.
různá chápání kapitálu – jako zásoba statků používaných v procesu výroby (nejširší), dále jako kapitálové statky (resp. reálná aktiva). Dalším přístupem je kapitál jako suma úvěrových prostředků, které nebyly vynaloženy na spotřebu a jsou dány na dobu zpravidla delší než 1 rok k dispozici jiným ekonomickým subjektům za určitou úplatu. (reinvestice do růz. fin. aktiv) a slouží jako zdroj pro financ. nákupů nových kapitálových statků. Lidský kapitál je další formou kapitálu – představuje kvalifikaci, schopnosti a dovednosti lidí získané studiem a zkušenostmi – je jedním z potenciálních zdrojů růstu ekonomiky.
Kapitál není primárním výrobním faktorem jako práce a půda. Kapitál vzniká výrobou – není prostě k dispozici v určitém množství a kvalitě. Je výstupem výroby a později se stává vstupem – jde o pojetí kapitálových statků. Tato situace se nabývá nepřímá metoda výroby používající kapitálové statky. Pokud chce někdo zvýšit produktivitu zavedením kapitál. statku do výroby, musí nejdříve uvolnit část své kapacity na vyrobení kapitálového statku (dočasně se výroba sníží) a teprve pak dojde k růstu výroby nad původní úroveň. Graf – vertik.osa spotřeba na 1obyv, horiz.osa – čas, v okamžiku t snížení výroby, pak růst, v čase t+x překročení původního trendu. Kapitálové statky nemohou sloužit věčně – fyzické a morální opotřebení. Nutno po čase nahradit novými. Morální – vlivem rozvoje vědy a techniky – zastarávání. Postupně se musí statky odepisovat – započítávat do nákladů na vyrobené statky cenu těchto kapit. statků, aby mohly být na konci své předpokládané životnosti nahrazeny novými. Odpisy jsou hlavní součástí tzv. obnovovacích investic – sloužících k nahrazení starých kapit. statků novými. (IR). Zvětšování existující zásoby kapit. statků – tzv. čisté (netto) investice (IN). Celk. investice do výroby (hrubé) IB= IR + IN. Investice do nových kap. statků – hmotné investice. Tvorba úspor (investování do růz. fin. aktiv) ze strany domácností (vklady u bank, pojišťoven, nákupy cen. pap. apod.) musí být něčím motivována. Pojetí jako sumy dočasně volných fin prostředků… nabízených a poptávaných na trhu kapitálu (klasický model). Trh kapitálu – místo kde se setkává nab. a popt. dočasně volných úv. prostř. Nabídku tvoří domácnosti (výše úspor) a poptávku tvoří firmy (snaha o získ. prostř. na investice). Lidský kapitál – investice do vzdělání, získ. zkušeností, tech. znalostí, kondice, zdr. stavu – investice do budoucna vedená nadějí vyšších příjmů a tím zhodnocení vložených prostředků.
Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce
Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce.
rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nab. s popt. při tzv. rovnovážné mzdové sazbě. Tržní křivka poptávky je horizontálnínm součtem indiv. křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik hodin práce budou nabízet všechni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdové sazby. Je rostoucí, protože předpokládáme, že v daném odvětví je s rostoucí mzd. sazbou nabízeno více práce. Není zpětně zakřivená – každému pracovníkovi se zakřivuje při jiné úrovni mzdy, vyšší mzd.saz.přitahují další pracovníky – ty, co mají vyšší transferové výdělky a při nižší sazbě by práci nenabízeli.
Graf: osy w, L, křivky SL a DL, rovnováž. mzda wL a rovnováž. množ. práce LE. Při vyšší mzd. saz. w2 přebytek nabídky práce nad poptávkou – nezaměstnanost. Při příliš nízké sazbě w nastane přebytek poptávky nad nabídkou – přezaměstnanost. Stav nerovnováhy v dl. období směřuje k rovnováze – tzv. plná zaměstnanost.
Mzd. rozdíly – rovnovážné – nevedou k přemísťování prac. zdrojů – rozdíly v kvalifikaci, schopnostech – kompenzující rozdíly ve mzdách. Nerovnovážné – vedou v delším období k přesunu pracovní síly – profese s podobnou kvalifikací u kterých se liší výše mezd.
rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nab. s popt. při tzv. rovnovážné mzdové sazbě. Tržní křivka poptávky je horizontálnínm součtem indiv. křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik hodin práce budou nabízet všechni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdové sazby. Je rostoucí, protože předpokládáme, že v daném odvětví je s rostoucí mzd. sazbou nabízeno více práce. Není zpětně zakřivená – každému pracovníkovi se zakřivuje při jiné úrovni mzdy, vyšší mzd.saz.přitahují další pracovníky – ty, co mají vyšší transferové výdělky a při nižší sazbě by práci nenabízeli.
Graf: osy w, L, křivky SL a DL, rovnováž. mzda wL a rovnováž. množ. práce LE. Při vyšší mzd. saz. w2 přebytek nabídky práce nad poptávkou – nezaměstnanost. Při příliš nízké sazbě w nastane přebytek poptávky nad nabídkou – přezaměstnanost. Stav nerovnováhy v dl. období směřuje k rovnováze – tzv. plná zaměstnanost.
Mzd. rozdíly – rovnovážné – nevedou k přemísťování prac. zdrojů – rozdíly v kvalifikaci, schopnostech – kompenzující rozdíly ve mzdách. Nerovnovážné – vedou v delším období k přesunu pracovní síly – profese s podobnou kvalifikací u kterých se liší výše mezd.
Práce jako výrobní faktor
Práce jako výrobní faktor.
Práce je primární výrobní faktor, jehož nositelem je člověk. Lidé nabízejí svou práci za mzdu, práci poptávají podniky, protože jí potřebují jako jeden z výrobních faktorů pro tvorbu výrobků, za které dostanou zisk. Tyto subjekty se střetávají na trhu práce, kde se tvoří mzd.sazba.
Poptávka po práci.
Popt. po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzd. sazby).Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního porduktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzd. sazbou. V dok.konk.:
MRPL = MFCL = w
MRPL = MPL * PQ (vývoj produktivity určuje zákon klesajících výnosů – přírůstky produktu se snižují- MP klesá, P je v dk konstantní, stejně jako MFC). Z tohoto důvodu můžeme ztotožnit MRP s křivkou poptávky po práci. Vertikál. osa w, horizont. L, MFCL ve výši wA, množství práce ve výši LA. Křivka MRP=D.
Práce je primární výrobní faktor, jehož nositelem je člověk. Lidé nabízejí svou práci za mzdu, práci poptávají podniky, protože jí potřebují jako jeden z výrobních faktorů pro tvorbu výrobků, za které dostanou zisk. Tyto subjekty se střetávají na trhu práce, kde se tvoří mzd.sazba.
Poptávka po práci.
Popt. po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzd. sazby).Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního porduktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzd. sazbou. V dok.konk.:
MRPL = MFCL = w
MRPL = MPL * PQ (vývoj produktivity určuje zákon klesajících výnosů – přírůstky produktu se snižují- MP klesá, P je v dk konstantní, stejně jako MFC). Z tohoto důvodu můžeme ztotožnit MRP s křivkou poptávky po práci. Vertikál. osa w, horizont. L, MFCL ve výši wA, množství práce ve výši LA. Křivka MRP=D.
Nabídka práce
Nabídka práce.
budeme uvažovat následující rozdělení času pracovníků: část dne práce za mzdu, zbytek volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Optima je dosaženo, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času stejný. Pokud je MU díky práci vyšší než MU volného čásu, člověk nepracuje dostatečně dlouho.
Substituční a důchodový efekt. – Vyšší mzdová sazba zvyšuje množství zboží, které je možné díky poslední hodině práce koupit. Práce se tím stává více přitažlivou a vzniká tendence zvýšit počet nabízených hodin práce. Současně však působí skutečnost, že je možné při vyšší mzdové sazbě získat stejný příjem při menším množství odpracovaných hodin a mít tak více volného času. Změna mzdové sazby má tedy na rozhodování mezi prací a volným časem dvojí účinek, tzv. substituční a důchodový efekt. Zpočátku se při růstu mzdové sazby projevuje substituční efekt – tendence nahrazovat volný čas prací – vyšší mzda totiž zvyšuje množství výr. a sl., které si lze koupit (větší užitek).Dále se při vyšší mzd. sazbě (za předpokladu že se nemění ceny) zvyšuje reálný příjem. – upřednostňování volného času před prací – raději pracuje méně při stejném celk. příjmu. Volný čas se pro něj stal vzácnějším než statky a služby z dodat. zvyš. nab. práce. Nabízí teď méně hodin práce – důchodový efekt převažuje nad substitučním. Křivka nabídky práce je zde zpětně zakřivená.
budeme uvažovat následující rozdělení času pracovníků: část dne práce za mzdu, zbytek volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Optima je dosaženo, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času stejný. Pokud je MU díky práci vyšší než MU volného čásu, člověk nepracuje dostatečně dlouho.
Substituční a důchodový efekt. – Vyšší mzdová sazba zvyšuje množství zboží, které je možné díky poslední hodině práce koupit. Práce se tím stává více přitažlivou a vzniká tendence zvýšit počet nabízených hodin práce. Současně však působí skutečnost, že je možné při vyšší mzdové sazbě získat stejný příjem při menším množství odpracovaných hodin a mít tak více volného času. Změna mzdové sazby má tedy na rozhodování mezi prací a volným časem dvojí účinek, tzv. substituční a důchodový efekt. Zpočátku se při růstu mzdové sazby projevuje substituční efekt – tendence nahrazovat volný čas prací – vyšší mzda totiž zvyšuje množství výr. a sl., které si lze koupit (větší užitek).Dále se při vyšší mzd. sazbě (za předpokladu že se nemění ceny) zvyšuje reálný příjem. – upřednostňování volného času před prací – raději pracuje méně při stejném celk. příjmu. Volný čas se pro něj stal vzácnějším než statky a služby z dodat. zvyš. nab. práce. Nabízí teď méně hodin práce – důchodový efekt převažuje nad substitučním. Křivka nabídky práce je zde zpětně zakřivená.
Nabídka výrobních faktorů
Nabídka výrobních faktorů.
viz výše – nabízející stranou jsou domácnosti, které maximalizují mezní užitek, při nabídce práce porovnávají úbytek volného času s mezním užitkem, který získají ze své mzdy (ze statků, které si koupí).
Formy cen výrobních faktorů.
viz výše – sazba pozemkové renty, mzdová sazba, úroková míra. V optimu se tyto ceny výr. faktorů (ceny nájmu) musí rovnat MRP půdy, práce a kapitálu.
Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity.
mezní produktivita VF určuje, kolik jednotek výstupu (výrobků) lze získat použitím dodatečné jednotky výrobního faktoru (např. dodateč. hodinou práce). Další otázkou je cena, resp. MR, který výrobce obdrží při prodeji těchto dodat. statků. Pomocí P (MR) a MP lze vyjádřit MRP, spolu s MFC, které se rovná ceně výrobního faktoru tvoří MRP nástroj rozhodování o optimálním poptávaném množství vstupů.
Skladba důchodů domácností.
důchody domácností se v podstatě skládají z plateb za poskytování výrobních faktorů práce, půdy a kapitálu (mzdy, renty, úroky či zisky) a popř. dalších příjmů – např. transferové platby vlády(soc. podpory, dávky,přídavky). Část svých důchodů musí odvést státu – v podobě daní
viz výše – nabízející stranou jsou domácnosti, které maximalizují mezní užitek, při nabídce práce porovnávají úbytek volného času s mezním užitkem, který získají ze své mzdy (ze statků, které si koupí).
Formy cen výrobních faktorů.
viz výše – sazba pozemkové renty, mzdová sazba, úroková míra. V optimu se tyto ceny výr. faktorů (ceny nájmu) musí rovnat MRP půdy, práce a kapitálu.
Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity.
mezní produktivita VF určuje, kolik jednotek výstupu (výrobků) lze získat použitím dodatečné jednotky výrobního faktoru (např. dodateč. hodinou práce). Další otázkou je cena, resp. MR, který výrobce obdrží při prodeji těchto dodat. statků. Pomocí P (MR) a MP lze vyjádřit MRP, spolu s MFC, které se rovná ceně výrobního faktoru tvoří MRP nástroj rozhodování o optimálním poptávaném množství vstupů.
Skladba důchodů domácností.
důchody domácností se v podstatě skládají z plateb za poskytování výrobních faktorů práce, půdy a kapitálu (mzdy, renty, úroky či zisky) a popř. dalších příjmů – např. transferové platby vlády(soc. podpory, dávky,přídavky). Část svých důchodů musí odvést státu – v podobě daní
Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
Nerovnosti v důchodech vznikají díky rozdílům v kvalitě a množství výrobních faktorů, které mají jednotlivé domácnosti k dispozici. (kvalifikovaná vs. nekvalifik. pracovní síla – různě placená povolání; množství kapitálu který půjčuje – pronajímá, popř. dává do svého podnikání + podnikatel. duch; vlastníci půdy vs. nevlastníci, atd. Rozdíly vznikají z nerovnoměrné alokace (rozmístění) výr. faktorů mezi lidmi. rozdíl Důchod / Bohatství.
Měřit tuto nerovnoměrnost můžeme pomocí Lorenzova grafu (křivky) a Giniho koeficientu.
G= (A – B)/A; Lorenzův graf – horizontál. osa –procento domácností 0-100%, vertikál. osa – procento důchodů společnosti 100%. Ideální L.K. prochází pod úhlem 45° - znamená absolutně rovné rozdělení důchodů domácností (10% domácností má 10% důchodů..). Absolutní nerovnost – jedna domácnost by měla 100% důchodu a ostatní domácnosti nic. Skutečnost se pohybuje někde mezi těmito možnostmi. Nerovnosti pracov.,vlastnic.důch.
B je pod skutečnou L.K., která vede polem A, rozdíl A-B je a-b B
míra nerovnoměrnosti důchodu (graficky nad skut.L. křivkou,
pod ideální L.K.). Vliv přerozdělování na ekonomickou aktivitu, neproduktivní (admin.nákl.), úspory a investice. Dílčí rovnováha – každý trh je zkoumán jako nezávislý, všeob.-vzájemná propojenost jednotliv. trhů.
Nerovnosti v důchodech vznikají díky rozdílům v kvalitě a množství výrobních faktorů, které mají jednotlivé domácnosti k dispozici. (kvalifikovaná vs. nekvalifik. pracovní síla – různě placená povolání; množství kapitálu který půjčuje – pronajímá, popř. dává do svého podnikání + podnikatel. duch; vlastníci půdy vs. nevlastníci, atd. Rozdíly vznikají z nerovnoměrné alokace (rozmístění) výr. faktorů mezi lidmi. rozdíl Důchod / Bohatství.
Měřit tuto nerovnoměrnost můžeme pomocí Lorenzova grafu (křivky) a Giniho koeficientu.
G= (A – B)/A; Lorenzův graf – horizontál. osa –procento domácností 0-100%, vertikál. osa – procento důchodů společnosti 100%. Ideální L.K. prochází pod úhlem 45° - znamená absolutně rovné rozdělení důchodů domácností (10% domácností má 10% důchodů..). Absolutní nerovnost – jedna domácnost by měla 100% důchodu a ostatní domácnosti nic. Skutečnost se pohybuje někde mezi těmito možnostmi. Nerovnosti pracov.,vlastnic.důch.
B je pod skutečnou L.K., která vede polem A, rozdíl A-B je a-b B
míra nerovnoměrnosti důchodu (graficky nad skut.L. křivkou,
pod ideální L.K.). Vliv přerozdělování na ekonomickou aktivitu, neproduktivní (admin.nákl.), úspory a investice. Dílčí rovnováha – každý trh je zkoumán jako nezávislý, všeob.-vzájemná propojenost jednotliv. trhů.
Poptávka po výrobních faktorech
Firma bude poptávat dodat. množ. vstupu, doku jí bude přinášet vyšší dodateč. příjmy než dodateč. náklady. Firma je v optimu, (maximalizuje zisk), když MRP = MFC. Graficky – MRP je klesající (díky klesajícímu MP) a MFC je konstantní – v průsečíku je rovnovážná cena PF* a rovnováž. množství F*. Je-li MRP>MFC, MRPOdvoz. popt. po VF – při změnách ceny se odpovídajícím způsobem mění také MFC, vznikají nové body optima. Klesající část křivky MRP je současně křivkou poptávky po VF. Změna poptávky může být způsobena a)změnou popt. po finální produkci. (např. zvýš. poptávky po automobilech zvýší jejich cenu a později také příjem z mezního produktu práce při jejich výrobě. To je pro firmy impulz k najímání další práce – zvýš. popt. po práci. b) množství a kvalitě ostatních vstupů použ. při výrobě. (změna výrobního zařízení v automobilce), c) změny v technologii. (rozvoj motorů – zvýšení produktivity benzínu).
Poptávka firmy po vstupu v nedok. konkur.
firma s monopolní silou na trhu výr. a služ. musí při větším prodáv. množ. výrobků snižovat jejich cenu. Její MR klesá rychleji než cena. Projeví se totiž snížení ceny nejen posledního výrobku ale všech výrobků. V této situaci platí MRP= MP*MR.
Poptávka firmy po vstupu v nedok. konkur.
firma s monopolní silou na trhu výr. a služ. musí při větším prodáv. množ. výrobků snižovat jejich cenu. Její MR klesá rychleji než cena. Projeví se totiž snížení ceny nejen posledního výrobku ale všech výrobků. V této situaci platí MRP= MP*MR.
Poptávka po výrobních faktorech
Poptávka po výrobních faktorech.
poptávka firmy po výr. faktorech. Jaké vstupy a v jakém množství bude poptávat. Poptávka po jednom vstupu, ostatní vstupy fixní. Maximalizace zisku: porovnání výnosu z výrobního faktoru (produktivita výr. fakt. a to, za kolik firma prodá výrobky vyrobené daným fakt.) s náklady na daný faktor. Každá dodatečná jednotka vstupu přináší dodatečný příjem, jehož výše je určena jednak přírůstkem produktu, který vytvoří a jednak přírůstek příjmu, který firma získá z prodeje produktu.
Dok. konkur. na trhu výr. a služeb: MR = P, každá jednotka vstupu přináší firmě příjem ve výši mezního fyz. produktu (MP) * cena výrobku (P). tento příjem se nazývá MRP – Příjem z mezního produktu. (např. MRPL = dodatečný příjem vytvořený dodatečnou jednotkou práce. Se zvyšováním množství vstupů se od určitého okamžiku začnou přírůstky produktu snižovat – klesající produktivita VF. (např. nedostatečná vybavenost práce kapitálem).
V nedokonalé konkurenci by byl pokles příjmu z mezního produktu určován jak poklesem mezního fyz. produktu tak i poklesem tržní ceny daného zboží. Množství výr. faktoru který firma najímá závisí i na nákladech. Částka o kterou vzrostou celk. náklady při nájmu dodateč. jednotky VF se nazývá mezní náklad na výrobní faktor. Mezní náklady na faktor (Marginal Factor costs) – MFC. MFC= ΔTC/ΔF. V dokonalé konkur. na trhu výr. faktorů firma přijímá cenu výr. faktoru na trhu. – ta je konstantní pro jakékoli množství vstupu. (nabídka je dokonale elastická). MFC= PF. Graficky tedy MFC představuje vodorovnou přímku na úrovni ceny PF při libov. množství F.
poptávka firmy po výr. faktorech. Jaké vstupy a v jakém množství bude poptávat. Poptávka po jednom vstupu, ostatní vstupy fixní. Maximalizace zisku: porovnání výnosu z výrobního faktoru (produktivita výr. fakt. a to, za kolik firma prodá výrobky vyrobené daným fakt.) s náklady na daný faktor. Každá dodatečná jednotka vstupu přináší dodatečný příjem, jehož výše je určena jednak přírůstkem produktu, který vytvoří a jednak přírůstek příjmu, který firma získá z prodeje produktu.
Dok. konkur. na trhu výr. a služeb: MR = P, každá jednotka vstupu přináší firmě příjem ve výši mezního fyz. produktu (MP) * cena výrobku (P). tento příjem se nazývá MRP – Příjem z mezního produktu. (např. MRPL = dodatečný příjem vytvořený dodatečnou jednotkou práce. Se zvyšováním množství vstupů se od určitého okamžiku začnou přírůstky produktu snižovat – klesající produktivita VF. (např. nedostatečná vybavenost práce kapitálem).
V nedokonalé konkurenci by byl pokles příjmu z mezního produktu určován jak poklesem mezního fyz. produktu tak i poklesem tržní ceny daného zboží. Množství výr. faktoru který firma najímá závisí i na nákladech. Částka o kterou vzrostou celk. náklady při nájmu dodateč. jednotky VF se nazývá mezní náklad na výrobní faktor. Mezní náklady na faktor (Marginal Factor costs) – MFC. MFC= ΔTC/ΔF. V dokonalé konkur. na trhu výr. faktorů firma přijímá cenu výr. faktoru na trhu. – ta je konstantní pro jakékoli množství vstupu. (nabídka je dokonale elastická). MFC= PF. Graficky tedy MFC představuje vodorovnou přímku na úrovni ceny PF při libov. množství F.
Podstata a specifika trhů výrobních faktorů
Podstata a specifika trhů výrobních faktorů.
na trzích výr. faktorů se nabízejí a poptávají výrobní faktory. Těmi jsou práce, půda, kapitál. Nabídku výr. faktorů zde tvoří domácnosti a poptávající stranou jsou firmy. Firmy poptávají takovou kombinaci VF, která jim umožňuje maximalizovat zisk. Poptávka po výrobních faktorech není poptávkou přímou nebo konečnou, ale poptávkou odvozenou – je odvozená od poptávky po zboží, na jehož výrobu se faktor používá. Firmy poptávají výrobní faktor jen z toho důvodu, že díky němu chtějí vyrobit zboží. Firma se tedy rozhoduje jednak – jak velký výstup vyrobit, a jednak jakou kombinaci a množství VF k tomu použít. Rozhodnutí závisí na poptávce po produkci firmy.
Nabídka výr. faktorů je specifická tím, že vlastníkem výrobních faktorů jsou spotřebitelé (resp. domácnosti), tzn. že se řídí snahou maximalizovat užitek. V případě výrobního faktoru práce užitek domácnosti podmiňují jak příjmové, tak nepeněžní aspekty zaměstnání. (Zaměstnání, které je nebezpečné, vyčerpávající, spojené s nečistým prostředím či malou prestiží je obecně méně přitažlivé, než zaměstnání s opačnými charakteristikami.) Rozlišujeme mezi nabídkou faktoru celé ekonomice a nabídkou jednotlivé firmě.
Trh VF: vertikální osa PF , horizont. osa F, křivka S rostoucí, křivka D klesající, bod E na úrovni PF* (rovnovážná cena f.) a F* (rovnovážné množ. fakt).
na trzích výr. faktorů se nabízejí a poptávají výrobní faktory. Těmi jsou práce, půda, kapitál. Nabídku výr. faktorů zde tvoří domácnosti a poptávající stranou jsou firmy. Firmy poptávají takovou kombinaci VF, která jim umožňuje maximalizovat zisk. Poptávka po výrobních faktorech není poptávkou přímou nebo konečnou, ale poptávkou odvozenou – je odvozená od poptávky po zboží, na jehož výrobu se faktor používá. Firmy poptávají výrobní faktor jen z toho důvodu, že díky němu chtějí vyrobit zboží. Firma se tedy rozhoduje jednak – jak velký výstup vyrobit, a jednak jakou kombinaci a množství VF k tomu použít. Rozhodnutí závisí na poptávce po produkci firmy.
Nabídka výr. faktorů je specifická tím, že vlastníkem výrobních faktorů jsou spotřebitelé (resp. domácnosti), tzn. že se řídí snahou maximalizovat užitek. V případě výrobního faktoru práce užitek domácnosti podmiňují jak příjmové, tak nepeněžní aspekty zaměstnání. (Zaměstnání, které je nebezpečné, vyčerpávající, spojené s nečistým prostředím či malou prestiží je obecně méně přitažlivé, než zaměstnání s opačnými charakteristikami.) Rozlišujeme mezi nabídkou faktoru celé ekonomice a nabídkou jednotlivé firmě.
Trh VF: vertikální osa PF , horizont. osa F, křivka S rostoucí, křivka D klesající, bod E na úrovni PF* (rovnovážná cena f.) a F* (rovnovážné množ. fakt).
Podstata a specifika trhů výrobních faktorů
Cena výrobního faktoru je spojená se službou výrobního faktoru, tzn. s jeho pronájmem.
Formy cen VF: za službu faktoru práce se platí mzdou – cena je mzdová sazba, za půdu se platí pachtovné – cena je sazba pozemkové renty. Za kapitál se platí úrok – cenou je úroková míra. Vývoj rovnováhy ovlivňují časový horizont (délka období) a podmínky konkurence (dok, nedok). Nejsou to jen podmínky na trhu VF, ale i na trhu výr. a služeb. Výdělek výrobního faktoru je určen cenou VF, která je určena trhem dok. konkur. PF* .
Transferový výdělek je taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití. Je to tedy částka, kterou musí záskávat, aby transferoval –přemístil svou službu do daného způsobu použití. (Tr. výdělky představují alternativní náklady vstupů).
Ekonomická renta je taková část celk. výdělku, která převyšuje transf. výdělek. Tj. část výdělku, která není nutná k udržení výr. faktoru v daném použití. Ek. renta tedy představuje přebytek nad transf. výdělkem. Transf. výdělek tedy vyplňuje prostor pod křivkou nabídky až k rovnovážnému množství VF. (nabídka VF je podmíněna transferovým výdělkem). Navíc – nad křivkou nabídky až k dosažené rovnováž. ceně VF je ekonomická renta. Extrémní situace nastávají při dokonale neelastické či dok. elast. nabídce. (jen ek. renta, tr.v.=0; resp jen tr.v.,ek. r.=0). Čistá ek. renta – v případě fixní (dok.neel.) nabídky. (vyjímečné talenty – vědci, sportovci, pěvci, herci – nemůže se každý stát virtuózem, když by chtěl využít vysoké poptávky a vydělat – počet takových lidí je absolutně omezen).
Pozemková renta – půda (A) je přírodnina která existuje v urč. omezeném rozsahu. Nabídka svislá (dok. neelast.) – množství nabízené půdy je stejné – může se měnit jen poptávka – v důsledku toho se mění cena půdy – sazba pozemkové renty R.
Formy cen VF: za službu faktoru práce se platí mzdou – cena je mzdová sazba, za půdu se platí pachtovné – cena je sazba pozemkové renty. Za kapitál se platí úrok – cenou je úroková míra. Vývoj rovnováhy ovlivňují časový horizont (délka období) a podmínky konkurence (dok, nedok). Nejsou to jen podmínky na trhu VF, ale i na trhu výr. a služeb. Výdělek výrobního faktoru je určen cenou VF, která je určena trhem dok. konkur. PF* .
Transferový výdělek je taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití. Je to tedy částka, kterou musí záskávat, aby transferoval –přemístil svou službu do daného způsobu použití. (Tr. výdělky představují alternativní náklady vstupů).
Ekonomická renta je taková část celk. výdělku, která převyšuje transf. výdělek. Tj. část výdělku, která není nutná k udržení výr. faktoru v daném použití. Ek. renta tedy představuje přebytek nad transf. výdělkem. Transf. výdělek tedy vyplňuje prostor pod křivkou nabídky až k rovnovážnému množství VF. (nabídka VF je podmíněna transferovým výdělkem). Navíc – nad křivkou nabídky až k dosažené rovnováž. ceně VF je ekonomická renta. Extrémní situace nastávají při dokonale neelastické či dok. elast. nabídce. (jen ek. renta, tr.v.=0; resp jen tr.v.,ek. r.=0). Čistá ek. renta – v případě fixní (dok.neel.) nabídky. (vyjímečné talenty – vědci, sportovci, pěvci, herci – nemůže se každý stát virtuózem, když by chtěl využít vysoké poptávky a vydělat – počet takových lidí je absolutně omezen).
Pozemková renta – půda (A) je přírodnina která existuje v urč. omezeném rozsahu. Nabídka svislá (dok. neelast.) – množství nabízené půdy je stejné – může se měnit jen poptávka – v důsledku toho se mění cena půdy – sazba pozemkové renty R.
Alternativní cíle firmy
Alternativní cíle firmy.
dosažení uspokojivé výše zisku, určitého podílu na trhu, dlouhodobě přežít, růst a expanze. Manažerské teorie – zájmy manažerů v rozporu se zájmy vlastníků – manažer je váženější, když řídí firmu s velkým obratem – cíl maximalizace obratu – firma pak vyrábí větší množství výrobků za nižší cenu. Q je na úrovni, kde MR=0. Behavioristické teorie – existují zájmové skupiny v podniku a jeho okolí – nelze maximalizovat jednu veličinu, ale uspokojit všechny zainteresované. (dodavatelé, odběratelé, stát, vlastníci, manažeři, zaměstnanci, zákazníci, občané..). Zaměstnanecké firmy – mzdy zaměstnanců mají složky pevné mzdy a podíl na zisku – ten má motivovat zaměstnance, aby se snažil o co nejlepší prosperitu firmy. Neziskové firmy – veřejně prospěšné – buď jsou ztrátové ale společnost je potřebuje, nebo uspokojují potřeby společnosti (školy, nemocnice, železnice). Financov. ze stát. rozp. nebo z darů a sbírek. Některé nemocnice a školy – částečně komerční – zisk podmínkou dalšího fungování.
Financování firem (vnější a vnitřní zdroje financování).
vnitřní zdroje – podíly a vklady společníků-věci movité či nemovité, peníze – základní kapitál, tvorby různých fondů ze zisku, rezervních fondů, atd.
vnější zdroje – dotace, subvence z veř. rozpočtů, bankovní úvěry, obchodní úvěry, vydávání obligací a akcií, směnky, šeky, dary…
Zdroje jsou přeměňovány na majetek společnosti, který je používán na různé účely – nákup výrobních zařízení, materiálu, investice, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.
dosažení uspokojivé výše zisku, určitého podílu na trhu, dlouhodobě přežít, růst a expanze. Manažerské teorie – zájmy manažerů v rozporu se zájmy vlastníků – manažer je váženější, když řídí firmu s velkým obratem – cíl maximalizace obratu – firma pak vyrábí větší množství výrobků za nižší cenu. Q je na úrovni, kde MR=0. Behavioristické teorie – existují zájmové skupiny v podniku a jeho okolí – nelze maximalizovat jednu veličinu, ale uspokojit všechny zainteresované. (dodavatelé, odběratelé, stát, vlastníci, manažeři, zaměstnanci, zákazníci, občané..). Zaměstnanecké firmy – mzdy zaměstnanců mají složky pevné mzdy a podíl na zisku – ten má motivovat zaměstnance, aby se snažil o co nejlepší prosperitu firmy. Neziskové firmy – veřejně prospěšné – buď jsou ztrátové ale společnost je potřebuje, nebo uspokojují potřeby společnosti (školy, nemocnice, železnice). Financov. ze stát. rozp. nebo z darů a sbírek. Některé nemocnice a školy – částečně komerční – zisk podmínkou dalšího fungování.
Financování firem (vnější a vnitřní zdroje financování).
vnitřní zdroje – podíly a vklady společníků-věci movité či nemovité, peníze – základní kapitál, tvorby různých fondů ze zisku, rezervních fondů, atd.
vnější zdroje – dotace, subvence z veř. rozpočtů, bankovní úvěry, obchodní úvěry, vydávání obligací a akcií, směnky, šeky, dary…
Zdroje jsou přeměňovány na majetek společnosti, který je používán na různé účely – nákup výrobních zařízení, materiálu, investice, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.
Monopolistická konkurence (optimum (rovnováha) firmy a rovnováha odvětví
Monopolistická konkurence (optimum (rovnováha) firmy a rovnováha odvětví).
velký počet firem v odvětví, výroba diferencovaného produktu, neexistují bariéry vstupu do odvětví, je zde – i když omezená – možnost tvorby vlastní ceny – protože poptávka má klesající průběh. Je poměrně velká mobilita firem mezi odvětvími. Firmy dosahují v krátkém období určitého monopolního zisku, v delším období ale začnou do odvětví kvůli tomuto zisku vstupovat další firmy a zisky budou klesat (klesá popt. po produkci jednotlivých firem). Jako u všech typů konkurence i zde platí pravidlo MR=MC jako optimální množství produkce firmy.
Rozhodování firmy v ekonomické praxi.
Rozhodování firem závisí na mnoha okolnostech. Velikost a právní forma. (živnost, a.s.), obor podnikání. Typy cílů (maximalizace zisku, nebo obratu, udržení se na trhu, proniknutí na trh, dosažení určitého tržního podílu, rozvoj firmy). Firma je limitována zákony dané země, musí plnit různé administrativní povinnosti. V menších firmách zpravidla rozhoduje vlastník, ve větších firmách jsou k řízení najímáni profesionálové – manažeři. Ti se zodpovídají valné hromadě složené z podílníků. V praxi vznikají i neziskové firmy či zaměstnanecké firmy.
velký počet firem v odvětví, výroba diferencovaného produktu, neexistují bariéry vstupu do odvětví, je zde – i když omezená – možnost tvorby vlastní ceny – protože poptávka má klesající průběh. Je poměrně velká mobilita firem mezi odvětvími. Firmy dosahují v krátkém období určitého monopolního zisku, v delším období ale začnou do odvětví kvůli tomuto zisku vstupovat další firmy a zisky budou klesat (klesá popt. po produkci jednotlivých firem). Jako u všech typů konkurence i zde platí pravidlo MR=MC jako optimální množství produkce firmy.
Rozhodování firmy v ekonomické praxi.
Rozhodování firem závisí na mnoha okolnostech. Velikost a právní forma. (živnost, a.s.), obor podnikání. Typy cílů (maximalizace zisku, nebo obratu, udržení se na trhu, proniknutí na trh, dosažení určitého tržního podílu, rozvoj firmy). Firma je limitována zákony dané země, musí plnit různé administrativní povinnosti. V menších firmách zpravidla rozhoduje vlastník, ve větších firmách jsou k řízení najímáni profesionálové – manažeři. Ti se zodpovídají valné hromadě složené z podílníků. V praxi vznikají i neziskové firmy či zaměstnanecké firmy.
Typy firem a jejich cíle
Typy firem a jejich cíle
Typy firem v tržní ekonomice.
právní formy podnikání se v různých zemí liší – ve Velké Brit. je podnikání upraveno takto – 1) firmy v indiv. vlastnictví, 2) partnerství – větší firma – umožňuje získ. větš. množství kapitálu, 3) akciová společnost – vydávání akcií – podíl na zisku, řízení a likvidačním zůstatku společnosti.
V ČR máme tyto právní formy
- živnost – svobodné podnikání – jsou živnosti volné, řemeslné, vázané a koncesované (živnostenský list, 18 let, bezúhonnost, doklad o vzdělání, popř. státní povolení)
- obchodní společnosti – veřej. obch. spol., komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, další právní formy jako družstvo nebo státní podnik. Různé nadace a sdružení…
A. S. – možno získat velké fin. zdroje X dvojí zdanění – zdanění zisku, pak dividend. Rozdělení řízení – vlastníci – manažeři. Dividenda – výnos z akcie – je to vlastně podíl na zisku společnosti – na řízení společnosti se podílejí jen větší akcionáři (kontrolní balík akcií je 51%).
Zisk jako hlavní podnět podnikání (typy zisku, maximalizace zisku v praxi).
maximalizace zisku – dosažení dvěma způsoby – minimalizace nákladů (vyhledávání úspor, dl.obd.-tech.pokrok,zvyš. produktivity práce; maximalizace příjmů – velký objem výroby-snižování prům.nákl, v ndk s objemem výr. klesá cena – nutno využ. i jiných způsobů. Cenová a necenová konkurence mezi výrobci. (cenová válka – cíl ovládnout trh – bývá ztrátová – možno provádět jen krátkodobě). MR=MC
Typy firem v tržní ekonomice.
právní formy podnikání se v různých zemí liší – ve Velké Brit. je podnikání upraveno takto – 1) firmy v indiv. vlastnictví, 2) partnerství – větší firma – umožňuje získ. větš. množství kapitálu, 3) akciová společnost – vydávání akcií – podíl na zisku, řízení a likvidačním zůstatku společnosti.
V ČR máme tyto právní formy
- živnost – svobodné podnikání – jsou živnosti volné, řemeslné, vázané a koncesované (živnostenský list, 18 let, bezúhonnost, doklad o vzdělání, popř. státní povolení)
- obchodní společnosti – veřej. obch. spol., komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, další právní formy jako družstvo nebo státní podnik. Různé nadace a sdružení…
A. S. – možno získat velké fin. zdroje X dvojí zdanění – zdanění zisku, pak dividend. Rozdělení řízení – vlastníci – manažeři. Dividenda – výnos z akcie – je to vlastně podíl na zisku společnosti – na řízení společnosti se podílejí jen větší akcionáři (kontrolní balík akcií je 51%).
Zisk jako hlavní podnět podnikání (typy zisku, maximalizace zisku v praxi).
maximalizace zisku – dosažení dvěma způsoby – minimalizace nákladů (vyhledávání úspor, dl.obd.-tech.pokrok,zvyš. produktivity práce; maximalizace příjmů – velký objem výroby-snižování prům.nákl, v ndk s objemem výr. klesá cena – nutno využ. i jiných způsobů. Cenová a necenová konkurence mezi výrobci. (cenová válka – cíl ovládnout trh – bývá ztrátová – možno provádět jen krátkodobě). MR=MC
Regulace monopolu
Regulace monopolu – zvýšení daní (sníží zisky monopolu, ale to nemusí znamenat zvýšení produkce). Cenové regulace-stanovení ceny centrálně státem – při nesprávném nastavení může dojít k přebytečné poptávce po regul.výrobcích a jejich nedostatkovost. (Deformace trhu), zamlžení cenových signálů. Státní vlastnictví (politic.syst, kultura, historie, tradice) – státní železnice, telefonní síť, pošta apod. Antitrustové zákony – zakazují určité chování firem – spojování, dohody o cenách – v ČR Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ekonomická regulace – zákony – výše cen, nákladů, velikost výstupu, podmínky vstupu do odvětví – stanovuje pravidla pro cenovou tvorbu – ceny jen na úrovni AC... Proti regulaci – ztráta motivace k podnikání. Monopson – trh, na kterém je jediný kupující – např. stát – kupující voj. techniku, nebo pro výrobce určitých autodílů je monopsonem výrobce aut.
Oligopol (smluvní oligopol, model oligopolu s dominantní firmou
Oligopol (smluvní oligopol, model oligopolu s dominantní firmou).
existuje několik firem v odvětví, zpravidla diferencovaný produkt, homogenní oligopol – výrobci ropy atd, firmy mají velký podíl na trhu, jejich rozhodování musí být strategické, musí hlídat další velké výrobce. Jsou na sobě navzájem závislí. Je možnost, že se firmy ovládající trh dohodnou o rozdělení trhu, o výši cen apod. Utvoří smluvní oligopol neboli kartel. Takovéto dohody jsou ve většině zemí zakázány, protože mají za účel poškodit nečleny kartelu a poškozují většinou i spotřebitele vyššími cenami. Pro firmy je to ale mnohdy lákavější než cenová válka. Při rozdělení trhu dosahuje výrobce podobného zisku jako v monopolu, vyráb. množství menší než efektivní. OPEC-sdružení vývozců ropy- většinou státy u Perského zálivu-výsledky jejich zasedání se zveřejňují – politic,ekonom. důvody.
Další forma oligopolu je oligopol s dominantní firmou. Jedna firma s velkým podílem na trhu určuje cenu a zbylé firmy – konkurenční lem – tuto cenu akceptují – samy mají vyšší náklady než domin. firma – úspory z rozsahu, kdyby šli s cenou výš, neprodali by. Poptávka po produkci domin. firmy je o něco níže než celková tržní popt., to vytváří prostor pro uplatnění konkurenčního lemu. Domin. firma dosahuje ceny vyšší než MC a tím zisk – kdyby měnila cenu, měnil by se i konkurenční lem (při vyšší ceně by se zvětšil…)-cenové vůdcovství.
existuje několik firem v odvětví, zpravidla diferencovaný produkt, homogenní oligopol – výrobci ropy atd, firmy mají velký podíl na trhu, jejich rozhodování musí být strategické, musí hlídat další velké výrobce. Jsou na sobě navzájem závislí. Je možnost, že se firmy ovládající trh dohodnou o rozdělení trhu, o výši cen apod. Utvoří smluvní oligopol neboli kartel. Takovéto dohody jsou ve většině zemí zakázány, protože mají za účel poškodit nečleny kartelu a poškozují většinou i spotřebitele vyššími cenami. Pro firmy je to ale mnohdy lákavější než cenová válka. Při rozdělení trhu dosahuje výrobce podobného zisku jako v monopolu, vyráb. množství menší než efektivní. OPEC-sdružení vývozců ropy- většinou státy u Perského zálivu-výsledky jejich zasedání se zveřejňují – politic,ekonom. důvody.
Další forma oligopolu je oligopol s dominantní firmou. Jedna firma s velkým podílem na trhu určuje cenu a zbylé firmy – konkurenční lem – tuto cenu akceptují – samy mají vyšší náklady než domin. firma – úspory z rozsahu, kdyby šli s cenou výš, neprodali by. Poptávka po produkci domin. firmy je o něco níže než celková tržní popt., to vytváří prostor pro uplatnění konkurenčního lemu. Domin. firma dosahuje ceny vyšší než MC a tím zisk – kdyby měnila cenu, měnil by se i konkurenční lem (při vyšší ceně by se zvětšil…)-cenové vůdcovství.
Úplný monopol (optimální množství produkce a velikost ceny, důsledky existence monopolu
Úplný monopol (optimální množství produkce a velikost ceny, důsledky existence monopolu, regulace monopolu).
monopol je extrémní případ nedokonalé konkurence. Na daném trhu nabízí své výrobky jen jedna firma. Výrobek nemá blízké substituty. Vstup do odvětví je dočasně znemožnen. Tržní poptávka je totožná s poptávkou po produkci monopolní firmy. Firma vyrábí menší množství, než by vyráběla firma v dokonalé konkurenci (než by bylo optimální z hlediska alokace zdrojů) a nasazuje zpravidla vysokou cenu – až na úroveň poptávky. Za vyšší cenu by dané množství produkce nikdo nekupoval, nemá důvod cenu snižovat – nenutí ji k tomu konkurence. Firma maximalizuje zisk (MR=MC), díky ceně P>MC dosahuje vysokého čistého ekonomického zisku (monopolní zisk). Zisk může být graficky znázorněn jako obdélník dole ohraničený cenou za optimální množství (při kterém MC=MR) ve výši AC, shora je ohraničen křivkou poptávky – zde je také úroveň ceny, za kterou prodává. Monopolní zisk je ta část ceny, o kterou převyšuje AC. Křivka nabídky v monopolu neexistuje – výrobce se rozhoduje na základě MR=MC (MR se mění při změně poptávky) – je nejednoznačný vztah mezi množstvím a cenou. Monopolní síla – schopnost stanovit cenu nad mez. náklady.
Lernerův index L= P-MC/P L=0 při dokonalé konk., L se blíží k 1 při monopolu.
Efektivnost – v dk se cena, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za poslední jednotku produkce rovná mezním nákladům na její výrobu. Všechny zdroje společnosti jsou efektivně alokovány. Za existence monopolu je přebytek spotřebitele snížen kvůli vysoké ceně a nízkému prodanému množství, přebytek výrobce se zvýší nahoru až na úroveň monopolní ceny ale sníží se oproti dk kvůli menšímu množství. Je vyrobeno (a spotřebováno) méně produkce, než je společensky efektivní – celkový přebytek výrobce i spotřebitele dohromady je menší než v dk, to znamená ztrátu efektivnosti. Nejsou plně využity zdroje společnosti. Je navíc možné, že se monopolní výrobce či poskytovatel nějakých služeb nebude chovat ke svým zákazníkům s úctou a kvalitně – nemůže o ně přijít.
monopol je extrémní případ nedokonalé konkurence. Na daném trhu nabízí své výrobky jen jedna firma. Výrobek nemá blízké substituty. Vstup do odvětví je dočasně znemožnen. Tržní poptávka je totožná s poptávkou po produkci monopolní firmy. Firma vyrábí menší množství, než by vyráběla firma v dokonalé konkurenci (než by bylo optimální z hlediska alokace zdrojů) a nasazuje zpravidla vysokou cenu – až na úroveň poptávky. Za vyšší cenu by dané množství produkce nikdo nekupoval, nemá důvod cenu snižovat – nenutí ji k tomu konkurence. Firma maximalizuje zisk (MR=MC), díky ceně P>MC dosahuje vysokého čistého ekonomického zisku (monopolní zisk). Zisk může být graficky znázorněn jako obdélník dole ohraničený cenou za optimální množství (při kterém MC=MR) ve výši AC, shora je ohraničen křivkou poptávky – zde je také úroveň ceny, za kterou prodává. Monopolní zisk je ta část ceny, o kterou převyšuje AC. Křivka nabídky v monopolu neexistuje – výrobce se rozhoduje na základě MR=MC (MR se mění při změně poptávky) – je nejednoznačný vztah mezi množstvím a cenou. Monopolní síla – schopnost stanovit cenu nad mez. náklady.
Lernerův index L= P-MC/P L=0 při dokonalé konk., L se blíží k 1 při monopolu.
Efektivnost – v dk se cena, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za poslední jednotku produkce rovná mezním nákladům na její výrobu. Všechny zdroje společnosti jsou efektivně alokovány. Za existence monopolu je přebytek spotřebitele snížen kvůli vysoké ceně a nízkému prodanému množství, přebytek výrobce se zvýší nahoru až na úroveň monopolní ceny ale sníží se oproti dk kvůli menšímu množství. Je vyrobeno (a spotřebováno) méně produkce, než je společensky efektivní – celkový přebytek výrobce i spotřebitele dohromady je menší než v dk, to znamená ztrátu efektivnosti. Nejsou plně využity zdroje společnosti. Je navíc možné, že se monopolní výrobce či poskytovatel nějakých služeb nebude chovat ke svým zákazníkům s úctou a kvalitně – nemůže o ně přijít.
Optimum (rovnováha) firma za nedokonalé konkurence
Optimum (rovnováha) firma za nedokonalé konkurence.
MR=MC. Náklady závisí na efektivnosti výroby. Příjmy jsou charakterem konkurence ovlivněny. TR=P*Q. Pokud chce firma zvyšovat Q, musí snižovat P. Pokud je poptávka elastická, tzn. že snížení ceny vyvolá větší zvýšení množství, celkový příjem se zvýší. Pokud je popt. neelastická, sníž. ceny povede k menšímu růstu prodaného množství – TR klesají. Při nízké produkci je poptávka elastičtější a elasticita postupně klesá přes jednotkovou elasticitu do neelastické. Křivky průměrných a mezních příjmů jsou v ndk klesající. To je způsobeno klesající poptávkovou křivkou. Křivka mezních příjmů není totožná s křivkou AR, ale klesá rychleji. Mezní příjem z dodatečné jednotky je menší než cena dodatečné jednotky. MR je totiž snížen tím, že i předchozí jednotky se prodávají za nižší cenu. MRMC.
MR=MC. Náklady závisí na efektivnosti výroby. Příjmy jsou charakterem konkurence ovlivněny. TR=P*Q. Pokud chce firma zvyšovat Q, musí snižovat P. Pokud je poptávka elastická, tzn. že snížení ceny vyvolá větší zvýšení množství, celkový příjem se zvýší. Pokud je popt. neelastická, sníž. ceny povede k menšímu růstu prodaného množství – TR klesají. Při nízké produkci je poptávka elastičtější a elasticita postupně klesá přes jednotkovou elasticitu do neelastické. Křivky průměrných a mezních příjmů jsou v ndk klesající. To je způsobeno klesající poptávkovou křivkou. Křivka mezních příjmů není totožná s křivkou AR, ale klesá rychleji. Mezní příjem z dodatečné jednotky je menší než cena dodatečné jednotky. MR je totiž snížen tím, že i předchozí jednotky se prodávají za nižší cenu. MR
Tržní rovnováha a její podmínky (teorém pavučiny)
Tržní rovnováha a její podmínky (teorém pavučiny).
Vliv změn nabídky a poptávky na tržní rovnováhu. 1) reakce nabídky na změnu poptávky v závislosti na délce období: a) velmi krátké – nab. zcela neel., způsobí pouze růst ceny, b) krátké (růst ceny nižší než ve vel.kr.obd, vyšší el.nab.), c)dlouhém obd.-níz.růst ceny,větší nabíz.množství, d)velmi dl.obd.-dochází ke změně nabídky (zvětš. kapacity) vliv na cenu není jednoznač.
2) výsledek současné změny nabídky a poptávky v závisl. na jejich elasticitě. V příp větší elasticity poptávky se při růstu nab. i popt. cena zvýší a množství výrazně vzroste. V případě menší elasticity poptávky cena klesne a růst množství je méně výrazný.
V případě že více vzroste nabídka – cena klesne, v příp. většího růstu popt. cena vzroste.
3) Nastolení rovnováhy za předpokladu časového zpoždění nabídky v závislosti na sklonu křivek nab. a popt.
konvergující a divergující pavučina – závisí na elasticitách nabídky a poptávky.
V případě že popt. je elastičtější – konvergující pavučina, v příp. že je elastičtější nabídka – divergující pavučina. Konvergující – znamená, že na trhu se samovolně obnovuje rovnováha: př. Nab. > popt., cena je vyšší než rovnovážná, výrobci nemůžou reagovat změnou nabídky, a tak jen sníží cenu na úroveň poptávky (aby prodali všechny výrobky které nabízejí). Tato situace je však pro ně neudržitelná a v dalším období sníží nabízené množství na nabízené množství při této ceně.Nyní je poptávka vyšší než nabídka, výrobci tedy zvýší cenu na úroveň poptávky při daném množství. Nyní vydělávají ale vyrábějí příliš málo výrobků, zvýší tedy množství výrobků. A cena se dostává opět na množství kde popt. je menší než nab. a P je vysoká. JIŽ SE ALE PŘIBLÍŽILA k rovnovážné úrovni – právě díky větší elasticitě poptávky. (ještě pár koleček a bude to ). Situace v opačném případě – nabídka elastičtější způsobuje vzdalování od rovnovážné úrovně. Je rovněž možná stejná elasticita nab. i popt. – nerovnováha se obnovuje ve stejném rozsahu a nebo oscilace – v případě esovitě prohnutých křivek S, D.
Vliv změn nabídky a poptávky na tržní rovnováhu. 1) reakce nabídky na změnu poptávky v závislosti na délce období: a) velmi krátké – nab. zcela neel., způsobí pouze růst ceny, b) krátké (růst ceny nižší než ve vel.kr.obd, vyšší el.nab.), c)dlouhém obd.-níz.růst ceny,větší nabíz.množství, d)velmi dl.obd.-dochází ke změně nabídky (zvětš. kapacity) vliv na cenu není jednoznač.
2) výsledek současné změny nabídky a poptávky v závisl. na jejich elasticitě. V příp větší elasticity poptávky se při růstu nab. i popt. cena zvýší a množství výrazně vzroste. V případě menší elasticity poptávky cena klesne a růst množství je méně výrazný.
V případě že více vzroste nabídka – cena klesne, v příp. většího růstu popt. cena vzroste.
3) Nastolení rovnováhy za předpokladu časového zpoždění nabídky v závislosti na sklonu křivek nab. a popt.
konvergující a divergující pavučina – závisí na elasticitách nabídky a poptávky.
V případě že popt. je elastičtější – konvergující pavučina, v příp. že je elastičtější nabídka – divergující pavučina. Konvergující – znamená, že na trhu se samovolně obnovuje rovnováha: př. Nab. > popt., cena je vyšší než rovnovážná, výrobci nemůžou reagovat změnou nabídky, a tak jen sníží cenu na úroveň poptávky (aby prodali všechny výrobky které nabízejí). Tato situace je však pro ně neudržitelná a v dalším období sníží nabízené množství na nabízené množství při této ceně.Nyní je poptávka vyšší než nabídka, výrobci tedy zvýší cenu na úroveň poptávky při daném množství. Nyní vydělávají ale vyrábějí příliš málo výrobků, zvýší tedy množství výrobků. A cena se dostává opět na množství kde popt. je menší než nab. a P je vysoká. JIŽ SE ALE PŘIBLÍŽILA k rovnovážné úrovni – právě díky větší elasticitě poptávky. (ještě pár koleček a bude to ). Situace v opačném případě – nabídka elastičtější způsobuje vzdalování od rovnovážné úrovně. Je rovněž možná stejná elasticita nab. i popt. – nerovnováha se obnovuje ve stejném rozsahu a nebo oscilace – v případě esovitě prohnutých křivek S, D.
Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur
Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur.
firma vyrábí diferencovaný produkt, firma může stanovit cenu svého výrobku, málo firem na trhu – alespoň jedna s velkým podílem, bude-li chtít firma prodat větší počet výrobků, musí snížit cenu – klesající křivka poptávky. Rozlišujeme různé typy trž. struktur – monopol(1výrobce či 1 kupující), oligopol(málo výrobců, 1 či více s domin. postavením), monopolistická konkurence(nejblíže dokonalé konkur., hodně výrobců, dif. produkt, malé bariéry vstupu do odvětví, nedokonalé informace).
Vznik ndk – příčiny – a) nákladové podmínky (úspory z rozsahu výroby)-velké firmy díky většímu objemu výroby mohou snížit průměrné náklady a ceny. Tím vytlačí konkurenty z trhu. Roli zde hraje také velikost tržní poptávky.
b) bariéry konkurence (právní restrikce, diferenciace výrobku), právní restrikce – ochranná známka, patenty, copyright – výsadní právo vyrábět určitý produkt. Diferenciace – odlišení produktu, navazující služby, každý produkt je svým způsobem vyjímečný, výrobce stanoví vlastní cenu. (kdyby byl výrobek identický, museli by si výrobci cenově konkurovat. Faktory vedoucí k nedok. trhu – nedostatečné info. tržních subj., vlastnictví důlež. výr. fakt. v rukou jediné firmy, zásahy státu do tržního mechanismu (regulace cen výr.), politické okolnosti (vznik kartelu OPEC).
firma vyrábí diferencovaný produkt, firma může stanovit cenu svého výrobku, málo firem na trhu – alespoň jedna s velkým podílem, bude-li chtít firma prodat větší počet výrobků, musí snížit cenu – klesající křivka poptávky. Rozlišujeme různé typy trž. struktur – monopol(1výrobce či 1 kupující), oligopol(málo výrobců, 1 či více s domin. postavením), monopolistická konkurence(nejblíže dokonalé konkur., hodně výrobců, dif. produkt, malé bariéry vstupu do odvětví, nedokonalé informace).
Vznik ndk – příčiny – a) nákladové podmínky (úspory z rozsahu výroby)-velké firmy díky většímu objemu výroby mohou snížit průměrné náklady a ceny. Tím vytlačí konkurenty z trhu. Roli zde hraje také velikost tržní poptávky.
b) bariéry konkurence (právní restrikce, diferenciace výrobku), právní restrikce – ochranná známka, patenty, copyright – výsadní právo vyrábět určitý produkt. Diferenciace – odlišení produktu, navazující služby, každý produkt je svým způsobem vyjímečný, výrobce stanoví vlastní cenu. (kdyby byl výrobek identický, museli by si výrobci cenově konkurovat. Faktory vedoucí k nedok. trhu – nedostatečné info. tržních subj., vlastnictví důlež. výr. fakt. v rukou jediné firmy, zásahy státu do tržního mechanismu (regulace cen výr.), politické okolnosti (vznik kartelu OPEC).
Optimum (rovnováha) firmy a rovnováha odvětví
Optimum (rovnováha) firmy a rovnováha odvětví.
Optimum firmy je P=MC, v této situaci MR=MC – firma maximalizuje zisk. Rovnováha odvětví je taková, že pro všechny firmy v odvětví je P=AC (nulový č.ek.zisk) – nejsou tlaky na její změnu – firmy do odvětví nepřicházejí ani z něj neodcházejí. Optimum na trhu – optimum na straně nab. i popt. P=MU=MC.
Efektivnost dokonalé konkurence.
Efektivnosti alokace zdrojů (optimální výroba a spotřeba statků) je v okamžiku, kdy MC=MU.
Výhody ze směny.
výrobci dosahují přebytky výrobce – mezní náklady produkce prvních statků jsou pod úrovní ceny – výrobci na nich vydělávají – dokud nevzrostou do situace P=MC.
spotřebitelé dosahují přebytky spotřebitele – mezní užitky jsou zpočátku vyšší než tržní cena – spotřebitelé platí méně, než je jejich mezní užitek – vydělávají na tom až do situace, kdy MU poklesne na úroveň tržní ceny.
Optimum firmy je P=MC, v této situaci MR=MC – firma maximalizuje zisk. Rovnováha odvětví je taková, že pro všechny firmy v odvětví je P=AC (nulový č.ek.zisk) – nejsou tlaky na její změnu – firmy do odvětví nepřicházejí ani z něj neodcházejí. Optimum na trhu – optimum na straně nab. i popt. P=MU=MC.
Efektivnost dokonalé konkurence.
Efektivnosti alokace zdrojů (optimální výroba a spotřeba statků) je v okamžiku, kdy MC=MU.
Výhody ze směny.
výrobci dosahují přebytky výrobce – mezní náklady produkce prvních statků jsou pod úrovní ceny – výrobci na nich vydělávají – dokud nevzrostou do situace P=MC.
spotřebitelé dosahují přebytky spotřebitele – mezní užitky jsou zpočátku vyšší než tržní cena – spotřebitelé platí méně, než je jejich mezní užitek – vydělávají na tom až do situace, kdy MU poklesne na úroveň tržní ceny.
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence.
konkurence – pokud je na trhu větší množství výrobců, konkurují si navzájem – každá firma se snaží získat zákazníky (to je možné jen na úkor jiných firem). Všeobecně se dá říci, že konkurence na straně nabídky je výhodná pro spotřebitele – tlak na zvyšování kvality a snižování cen, diferenciace produktu, možnost výběru.
Dokonalá konkurence znamená, že:
- na trhu je mnoho výrobců
- výrobci vyrábějí identický produkt (nejsou kvalitativ. rozdíly)
- je otevřený vstup do odvětví (můžou volně vstupovat další výrobci)
- každý výrobce má na trhu velmi malý podíl – nemůže ovlivnit cenu na trhu
- spotřebitelé i výrobci mají dokonalé (všichni stejné) informace o trhu
specifika dk: cena produkce je konstanta daná zvenčí (trhem) – výrobci jsou price-takeři. Poptávka je dokonale elastická. Konstantně rostoucí TR. P=MR=AR. Firmy dosahují jen normálního zisku. Ceny jsou na úrovni mezních nákladů: P= MC. Optimum spotřebitele je P= MU. Na trhu je tedy rovnováha MU=MC. Za těchto podmínek je alokace zdrojů efektivní.
konkurence – pokud je na trhu větší množství výrobců, konkurují si navzájem – každá firma se snaží získat zákazníky (to je možné jen na úkor jiných firem). Všeobecně se dá říci, že konkurence na straně nabídky je výhodná pro spotřebitele – tlak na zvyšování kvality a snižování cen, diferenciace produktu, možnost výběru.
Dokonalá konkurence znamená, že:
- na trhu je mnoho výrobců
- výrobci vyrábějí identický produkt (nejsou kvalitativ. rozdíly)
- je otevřený vstup do odvětví (můžou volně vstupovat další výrobci)
- každý výrobce má na trhu velmi malý podíl – nemůže ovlivnit cenu na trhu
- spotřebitelé i výrobci mají dokonalé (všichni stejné) informace o trhu
specifika dk: cena produkce je konstanta daná zvenčí (trhem) – výrobci jsou price-takeři. Poptávka je dokonale elastická. Konstantně rostoucí TR. P=MR=AR. Firmy dosahují jen normálního zisku. Ceny jsou na úrovni mezních nákladů: P= MC. Optimum spotřebitele je P= MU. Na trhu je tedy rovnováha MU=MC. Za těchto podmínek je alokace zdrojů efektivní.
Křivka nabídky a bod uzavření firmy
Křivka nabídky a bod uzavření firmy.
bod uzavření firmy – situace, kdy cena P produkce pokrývá firmě právě její prům. variab. náklady AVC. (TR=VC). Pokud by cena ještě klesla, firma by ztrácela více, pokud by vyráběla, než kdyby výrobu zastavila. Proto firma v této situaci končí výrobu a odchází z trhu.
Křivka nabídky a bod zvratu.
bod zvratu (breakeven point) je situace, kdy cena P pokrývá firmě právě její průměrné náklady: P=ACmin = MC. V tom případě dosahuje firma nulového čistého ek. zisku. Je to vlastně rovnovážná úroveň v dokonalé konkurenci, protože kladný čistý ekonomický zisk by lákal do odvětví další výrobce a cena by klesala, až by zisk zmizel. Bod zvratu je situace, kdy firmy v odvětví ještě zůstávají, ale další už do něj nepřicházejí – nepůsobí žádné tlaky na změnu cen.
bod uzavření firmy – situace, kdy cena P produkce pokrývá firmě právě její prům. variab. náklady AVC. (TR=VC). Pokud by cena ještě klesla, firma by ztrácela více, pokud by vyráběla, než kdyby výrobu zastavila. Proto firma v této situaci končí výrobu a odchází z trhu.
Křivka nabídky a bod zvratu.
bod zvratu (breakeven point) je situace, kdy cena P pokrývá firmě právě její průměrné náklady: P=ACmin = MC. V tom případě dosahuje firma nulového čistého ek. zisku. Je to vlastně rovnovážná úroveň v dokonalé konkurenci, protože kladný čistý ekonomický zisk by lákal do odvětví další výrobce a cena by klesala, až by zisk zmizel. Bod zvratu je situace, kdy firmy v odvětví ještě zůstávají, ale další už do něj nepřicházejí – nepůsobí žádné tlaky na změnu cen.
Příjmy a zisk
Příjmy a zisk.
Celkový příjem je celková částka, kterou firma získá prodejem svýchz výrobků. TR=P*Q
Rozhodování o objemu produkce a jeho ceně.AR= TR/Q…. AR=P. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s poptávkou po produkci firmy. Cena může být konstantou nezávislou na firmě (dok. konkur), nebo závisí na objemu produkce firmy (cena s rostoucím obj. výroby klesá, firma musí snížit cenu, když chce prodat větší množství – nedok.konkur.) Mezní příjem MR je změna celkového příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku. MR= ΔTR/ΔQ.
Zisk je rozdíl mezi celk. příjmy a celk. náklady. π = TR-TC. Zisk na jednotku produkce odvodíme π/Q = AR – AC. Celkový zisk můžeme tedy vyjádřit π = (AR – AC) * Q. Čistý ekonomický zisk = TR – exp.nákl – impl.nákl; účetní zisk = TR – exp. nákl. Pokud je zisk větší než tzv. normální zisk, dosahuje firma čistého ek.zisku. Normální zisk je implicitní důchod (výnosy které by mohl podnikatel mít ze svých VF, kdyby je použ. jinak). Norm. zisk = alter. náklady použití VF.
Celkový příjem je celková částka, kterou firma získá prodejem svýchz výrobků. TR=P*Q
Rozhodování o objemu produkce a jeho ceně.AR= TR/Q…. AR=P. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s poptávkou po produkci firmy. Cena může být konstantou nezávislou na firmě (dok. konkur), nebo závisí na objemu produkce firmy (cena s rostoucím obj. výroby klesá, firma musí snížit cenu, když chce prodat větší množství – nedok.konkur.) Mezní příjem MR je změna celkového příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku. MR= ΔTR/ΔQ.
Zisk je rozdíl mezi celk. příjmy a celk. náklady. π = TR-TC. Zisk na jednotku produkce odvodíme π/Q = AR – AC. Celkový zisk můžeme tedy vyjádřit π = (AR – AC) * Q. Čistý ekonomický zisk = TR – exp.nákl – impl.nákl; účetní zisk = TR – exp. nákl. Pokud je zisk větší než tzv. normální zisk, dosahuje firma čistého ek.zisku. Normální zisk je implicitní důchod (výnosy které by mohl podnikatel mít ze svých VF, kdyby je použ. jinak). Norm. zisk = alter. náklady použití VF.
Rovnováha firmy a křivka nabídky
Rovnováha firmy a křivka nabídky.
Rovnováha firmy je v okamžiku, kdy MR = MC náklady na poslední jednotku produkce se rovnají výnosům z prodeje poslední jednotky. Křivka nabídky je složena z optimálních množství produkce při různých cenách. Je totožná s křivkou mezních nákladů od bodu uzavření firmy. (kdy P=AVC). Bod zvratu P=AC je situace, kdy firma dosahuje nulového ekonomického zisku. (Typické pro dokonalou konkurenci), krátkodobě může firma vyrábět i za ceny pod bodem zvratu až do TR=VC. Ztráta pokud se vyrábí je menší než ztráta pokud by se nevyrábělo. Vlivy působící na nabídku: změna nákladů – technický pokrok, změny cen ostatních zboží, další faktory – počasí, očekávání výrobců, zavedení cel.
Tržní nabídka.
Tržní nabídka je součet nabízených množství všech výrobců určitého výrobku při určité ceně. Tržní nab. je elastičtější – při vyšší ceně dochází nejen ke zvyšování množství nabízených statků výrobci na trhu ale také k příchodu nových výrobců – kteří by za nižší cenu vůbec neprodávali.
Cenová elasticita nabídky.
elasticita nabídky = %změna nabíz. množství/ % změna ceny
koeficient cen elasticity nabídky Es = Q1-Q2/(Q2+Q1):2 : P2-P1/(P2+P1):2
stejně jako u EDP rozlišujeme nabídku neelastickou, jednotkově el., elastickou, popř. dokonale el., neel. Znaménko hodnoty koeficientu je kladné. Vzroste-li cena, vzroste i nabízené množství. Faktory působící na elasticitu: náklady skladování (čím nákladnější, tím menší E), schopnost technologie vyrábět i jiné statky (čím menší, tím menší E), časový horizont (čím větší, tím větší E).
Rovnováha firmy je v okamžiku, kdy MR = MC náklady na poslední jednotku produkce se rovnají výnosům z prodeje poslední jednotky. Křivka nabídky je složena z optimálních množství produkce při různých cenách. Je totožná s křivkou mezních nákladů od bodu uzavření firmy. (kdy P=AVC). Bod zvratu P=AC je situace, kdy firma dosahuje nulového ekonomického zisku. (Typické pro dokonalou konkurenci), krátkodobě může firma vyrábět i za ceny pod bodem zvratu až do TR=VC. Ztráta pokud se vyrábí je menší než ztráta pokud by se nevyrábělo. Vlivy působící na nabídku: změna nákladů – technický pokrok, změny cen ostatních zboží, další faktory – počasí, očekávání výrobců, zavedení cel.
Tržní nabídka.
Tržní nabídka je součet nabízených množství všech výrobců určitého výrobku při určité ceně. Tržní nab. je elastičtější – při vyšší ceně dochází nejen ke zvyšování množství nabízených statků výrobci na trhu ale také k příchodu nových výrobců – kteří by za nižší cenu vůbec neprodávali.
Cenová elasticita nabídky.
elasticita nabídky = %změna nabíz. množství/ % změna ceny
koeficient cen elasticity nabídky Es = Q1-Q2/(Q2+Q1):2 : P2-P1/(P2+P1):2
stejně jako u EDP rozlišujeme nabídku neelastickou, jednotkově el., elastickou, popř. dokonale el., neel. Znaménko hodnoty koeficientu je kladné. Vzroste-li cena, vzroste i nabízené množství. Faktory působící na elasticitu: náklady skladování (čím nákladnější, tím menší E), schopnost technologie vyrábět i jiné statky (čím menší, tím menší E), časový horizont (čím větší, tím větší E).
Náklady firmy v krátkém období
Náklady firmy v krátkém období (typy, tvary a vlastnosti nákladových křivek v krátkém období).
Pokud vynásobíme množství vstupů jejich cenou, získáme celkové náklady TC. Ty mají dvě složky – fixní (FC), která je nezávislá na objemu produkce-jsou to náklady na zajištění výroby jako celku. Druhou složkou jsou variabilní náklady (VC – náklady na výrobu každého výrobku – se zvyšováním výroby celkové VC rostou. Průměrné náklady zjistíme jako TC/Q. Značíme je AC-jsou to náklady na jednotku produkce. Platí FC + VC = TC.
Průměrné náklady mají tvar U. AC = AVC + AFC. Přitom AFC (fixní náklady na jeden výrobek) se zvyš. výroby klesají. Roste podíl AVC na průměrných nákladech, protože AVC rostou a pokles AFC se zpomalí, průměrné náklady začnou růst. MC – mezní náklady – náklady potřebné k růstu výroby o jednotku – jsou rostoucí. MC=ACmin.
TC= AC*Q
Pokud vynásobíme množství vstupů jejich cenou, získáme celkové náklady TC. Ty mají dvě složky – fixní (FC), která je nezávislá na objemu produkce-jsou to náklady na zajištění výroby jako celku. Druhou složkou jsou variabilní náklady (VC – náklady na výrobu každého výrobku – se zvyšováním výroby celkové VC rostou. Průměrné náklady zjistíme jako TC/Q. Značíme je AC-jsou to náklady na jednotku produkce. Platí FC + VC = TC.
Průměrné náklady mají tvar U. AC = AVC + AFC. Přitom AFC (fixní náklady na jeden výrobek) se zvyš. výroby klesají. Roste podíl AVC na průměrných nákladech, protože AVC rostou a pokles AFC se zpomalí, průměrné náklady začnou růst. MC – mezní náklady – náklady potřebné k růstu výroby o jednotku – jsou rostoucí. MC=ACmin.
TC= AC*Q
Odvození nákladové křivky při dvou variabilních vstupech
Odvození nákladové křivky při dvou variabilních vstupech.
(dlouhé období) – dva proměnlivé vstupy. (práce a kapitál – L a K). Zjišťujeme optimální kombinace výrobních faktorů. Kombinace VF, při kterých lze vyrobit stejné množství produkce – izokvanty. Mapa izokvant – všechny izokvanty. Když je K nahrazován prací, působí klesající MP z VF (když zvyšujeme množství L, klesá MPL, roste MPK). Izokvanty jsou konvexní a klesající. Konvexní jsou, protože platí K/L = MPL/MPK. Tento poměr nazýváme mezní míra technické substituce MRTS. tj. poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.Linie stejných celkových nákladů ohraničuje nákladové možnosti firmy. Podobně jako u BL spojíme extrémní body K, L – za předpokladu využití všech prostředků jen na jeden z VF. Platí zde PL/PK = MPL/MPK neboli rovnost MP/P práce a kapitálu. Nákladové optimum je graficky v bodě, kde se dotýká izokvanta s izokostou. tj. kde jsou poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám shodné. Křivka celkových nákladů je složena z bodů optima při různých cenách vstupů. Náklady v dl. obd. jsou určovány výnosy z rozsahu. Ty mohou být proporcionální (TC je rostoucí přímka), nebo rostoucí (TC roste pomalejším tempem než Q), nebo klesající (TC roste rychleji). Při malém objemu výroby je spíše možné realizovat rostoucí výnosy z rozsahu.
(dlouhé období) – dva proměnlivé vstupy. (práce a kapitál – L a K). Zjišťujeme optimální kombinace výrobních faktorů. Kombinace VF, při kterých lze vyrobit stejné množství produkce – izokvanty. Mapa izokvant – všechny izokvanty. Když je K nahrazován prací, působí klesající MP z VF (když zvyšujeme množství L, klesá MPL, roste MPK). Izokvanty jsou konvexní a klesající. Konvexní jsou, protože platí K/L = MPL/MPK. Tento poměr nazýváme mezní míra technické substituce MRTS. tj. poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.Linie stejných celkových nákladů ohraničuje nákladové možnosti firmy. Podobně jako u BL spojíme extrémní body K, L – za předpokladu využití všech prostředků jen na jeden z VF. Platí zde PL/PK = MPL/MPK neboli rovnost MP/P práce a kapitálu. Nákladové optimum je graficky v bodě, kde se dotýká izokvanta s izokostou. tj. kde jsou poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám shodné. Křivka celkových nákladů je složena z bodů optima při různých cenách vstupů. Náklady v dl. obd. jsou určovány výnosy z rozsahu. Ty mohou být proporcionální (TC je rostoucí přímka), nebo rostoucí (TC roste pomalejším tempem než Q), nebo klesající (TC roste rychleji). Při malém objemu výroby je spíše možné realizovat rostoucí výnosy z rozsahu.
Předpoklady teorie firmy
Předpoklady teorie firmy.
Firma je základní výrobní jednotka, která najímá práci a kupuje další vstupy za účelem výroby a prodeje komodit. Cílem je maximalizace zisku firmy, kterého firma dosahuje uspokojováním potřeb spotřebitelů. Firma porovnává své vstupy (výrobní faktory-použité zdroje) a své výstupy (outputy – výsledky výroby). Uvažujeme různě dlouhá časová období – krátké období (jediným variabil. VF je práce – L). V dlouhém období lze měnit i výrobní kapacitu – stav kapitálu – v dl. obd. jsou všechny náklady variabilní. Zisk je rozdíl mezi celk. příjmy(výnosy) a celk. výdaji (náklady). Existují různá pojetí nákladů – účetní neboli explicitní a ekonomické (implicitní) – ušlý příjem z VF které vlastní – náklady obětované příležitosti (alternativní náklady). Jsou ve výši výnosů z 2. nejlepší možnosti jak VF využít. Když používám budovu k podnikání, jsou mými alternativními náklady příjmy, které bych měl, kdybych budovu pronajímal.
Firma je základní výrobní jednotka, která najímá práci a kupuje další vstupy za účelem výroby a prodeje komodit. Cílem je maximalizace zisku firmy, kterého firma dosahuje uspokojováním potřeb spotřebitelů. Firma porovnává své vstupy (výrobní faktory-použité zdroje) a své výstupy (outputy – výsledky výroby). Uvažujeme různě dlouhá časová období – krátké období (jediným variabil. VF je práce – L). V dlouhém období lze měnit i výrobní kapacitu – stav kapitálu – v dl. obd. jsou všechny náklady variabilní. Zisk je rozdíl mezi celk. příjmy(výnosy) a celk. výdaji (náklady). Existují různá pojetí nákladů – účetní neboli explicitní a ekonomické (implicitní) – ušlý příjem z VF které vlastní – náklady obětované příležitosti (alternativní náklady). Jsou ve výši výnosů z 2. nejlepší možnosti jak VF využít. Když používám budovu k podnikání, jsou mými alternativními náklady příjmy, které bych měl, kdybych budovu pronajímal.
Teorie produktu, produkční funkce
Teorie produktu, produkční funkce.
Produkční funkce vyjadřuje maximální objem produkce, již je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie. Je to funkce všech použitých výrobních faktorů. Q = f (F1, F2,…,Fn). V krátkém období uvažujeme variabilní L (práci), všechny ostatní VF jsou fixní. Veličiny, které budeme měřit jsou: TP – celkový produkt, AP – průměrný produkt (produkt na jednotku výr. faktoru – např. na hodinu práce). MP – mezní produkt ΔTP/ΔF (zvýšení TP při zvýšení faktoru o jednotku). Růst fyzického TP (množství přenice) se zpomaluje. MP zpočátku roste, později klesá a je kladné, může nastat i situace záporného MP, v tom případě by TP klesal. Zákon klesajících mezních výnosů – s růstem množství vstupu se snižují přírůstky výstupu – klesají výnosy z variabilního vstupu. Práce již není tak efektivní – je jí na dané množství kapitálu či půdy použito moc. Výnosy z rozsahu znamenají výnosy při rovnoměrném zvyšování všech vstupů.
Produkční funkce vyjadřuje maximální objem produkce, již je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie. Je to funkce všech použitých výrobních faktorů. Q = f (F1, F2,…,Fn). V krátkém období uvažujeme variabilní L (práci), všechny ostatní VF jsou fixní. Veličiny, které budeme měřit jsou: TP – celkový produkt, AP – průměrný produkt (produkt na jednotku výr. faktoru – např. na hodinu práce). MP – mezní produkt ΔTP/ΔF (zvýšení TP při zvýšení faktoru o jednotku). Růst fyzického TP (množství přenice) se zpomaluje. MP zpočátku roste, později klesá a je kladné, může nastat i situace záporného MP, v tom případě by TP klesal. Zákon klesajících mezních výnosů – s růstem množství vstupu se snižují přírůstky výstupu – klesají výnosy z variabilního vstupu. Práce již není tak efektivní – je jí na dané množství kapitálu či půdy použito moc. Výnosy z rozsahu znamenají výnosy při rovnoměrném zvyšování všech vstupů.
Optimum (rovnováha) spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelného užitku
Optimum (rovnováha) spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelného užitku.
Pokud uznáme, že užitek není přímo měřitelný, že lze pouze porovnávat velikost užitků použijeme k odvození poptávkové křivky indiferenční analýzu. Spotřebitel je schopen sestavit preferenční stupnici. Indiferenční soubor je soubor spotřebitelských kombinací využívání růz. statků, kde každá z těchto kombinací přináší stejný užitek. Spotřebitel nemá důvod některou z nich preferovat před jinou. Indif. soubor vyjádříme pomocí indiferenční křivky (konvexní směrem k počátku. Soubor indiverenčních křivek – indiferenční mapa. Ind. křivky se neprotínají. Tvar ind. křivky je vysvětlen zákonem substituce. Čím více nakupujeme jeden statek na úkor druhého, MU prvního statku klesá a roste MU druhého. Dodatečná jednotka prvního statku má pro nás stále menší hodnotu vzhledem k druhému statku. Jsme ochotni obětovat méně a méně druhého statku.
Mezní míra substituce (MRS) je poměr v němž je možno nahrazovat statek X a Y aniž se mění celkový užitek. MRS udává, kolika jednotek statku Y je spotřebitel ochoten se vzdát za jednu dodatečnou jednotku X. MRS = ΔY/ΔX = MUX/MUY (s narůstajícím množstvím X se stále zmenšuje). Linie rozpočtu – BL (budget line) zobrazuje maximálně dostupné kombinace množství obou statků vzhledem k rozpočtovému omezení. Krajní body získáme tak, že spočítáme, kolik statků X (resp. Y) bychom mohli koupit, kdybychom na ně použili celý příjem (důchod). Přímka spojující tyto dva body jsou různé kombinace množství X a Y na které by byl použit celý důchod. Pokud zkombinujeme indiferenční křivky a BL, zjistíme, který bod na BL leží na nejvyšší indif. křivce – tedy znamená nejvyšší užitek. To je bod optima. Pro linii rozpočtu platí ΔY/ΔX = PX/PY (sklon BL je převrác. poměrem cen), pro bod optima pak platí následující vztah ΔY/ΔX = MUX/MUY=PX/PY . Pro bod optima i zde platí rovnost poměru MU k jejich cenám. Při měnící se ceně statků X a Y by se měnily BL (množství statků, která je možno koupit) a také indif. křivky. Vznikaly by jiné body optima (jiná optimální množství statku X nakupovaného při urč. ceně P). Tyto kombinace (optima) množství a ceny dohromady vytvoří křivku poptávky .
Pokud uznáme, že užitek není přímo měřitelný, že lze pouze porovnávat velikost užitků použijeme k odvození poptávkové křivky indiferenční analýzu. Spotřebitel je schopen sestavit preferenční stupnici. Indiferenční soubor je soubor spotřebitelských kombinací využívání růz. statků, kde každá z těchto kombinací přináší stejný užitek. Spotřebitel nemá důvod některou z nich preferovat před jinou. Indif. soubor vyjádříme pomocí indiferenční křivky (konvexní směrem k počátku. Soubor indiverenčních křivek – indiferenční mapa. Ind. křivky se neprotínají. Tvar ind. křivky je vysvětlen zákonem substituce. Čím více nakupujeme jeden statek na úkor druhého, MU prvního statku klesá a roste MU druhého. Dodatečná jednotka prvního statku má pro nás stále menší hodnotu vzhledem k druhému statku. Jsme ochotni obětovat méně a méně druhého statku.
Mezní míra substituce (MRS) je poměr v němž je možno nahrazovat statek X a Y aniž se mění celkový užitek. MRS udává, kolika jednotek statku Y je spotřebitel ochoten se vzdát za jednu dodatečnou jednotku X. MRS = ΔY/ΔX = MUX/MUY (s narůstajícím množstvím X se stále zmenšuje). Linie rozpočtu – BL (budget line) zobrazuje maximálně dostupné kombinace množství obou statků vzhledem k rozpočtovému omezení. Krajní body získáme tak, že spočítáme, kolik statků X (resp. Y) bychom mohli koupit, kdybychom na ně použili celý příjem (důchod). Přímka spojující tyto dva body jsou různé kombinace množství X a Y na které by byl použit celý důchod. Pokud zkombinujeme indiferenční křivky a BL, zjistíme, který bod na BL leží na nejvyšší indif. křivce – tedy znamená nejvyšší užitek. To je bod optima. Pro linii rozpočtu platí ΔY/ΔX = PX/PY (sklon BL je převrác. poměrem cen), pro bod optima pak platí následující vztah ΔY/ΔX = MUX/MUY=PX/PY . Pro bod optima i zde platí rovnost poměru MU k jejich cenám. Při měnící se ceně statků X a Y by se měnily BL (množství statků, která je možno koupit) a také indif. křivky. Vznikaly by jiné body optima (jiná optimální množství statku X nakupovaného při urč. ceně P). Tyto kombinace (optima) množství a ceny dohromady vytvoří křivku poptávky .
Tržní poptávka, Elasticity poptávky
Tržní poptávka.
Tržní poptávka je souhrn všech individuálních poptávek po daném statku. Získáme jí horizontálním součtem všech indiv. popt. křivek. Neboli sečteme poptávaná množství statků při různých cenách. Tržní poptávka má konvexní tvar. (při nižší ceně nejen spotřebitelé zvyšují popt. množ. ale přibývají noví, kteří při vyšších cenách nebyli ochotni vůbec koupit.
Elasticity poptávky.
Cenová elasticita poptávky vyjadřuje vztah mezi procentní změnou popt. množství statku a procentní změnou jeho ceny.
cenová elasticita popt = % změna popt. množ./% změna ceny.
Koeficient EDP udává o kolik % se zvýší (sníží) popt. množství, sníží (zvýší)-li se cena o jedno procento. EDP = Q2-Q1/(Q2+Q1):2 : P2-P1/(P2+P1):2 Koeficient vychází vždy záporný. My ho budeme vyjadř. v abs. hodnotě.
Neelastická (nepružná popt.) EDP<1, jednotkově elast EDP=1, elastická EDP>1, dokonale neelastická (svislá křivka poptávky) = EDP=0 – popt. množství se nezmění, dokonale elastická popt. EDP= ∞ ( vodorovná křivka d). Faktory ovlivňující elasticitu – 1)povaha potřeb, které uspokojuje(zákl.potřeby..) 2) podíl výdajů na urč. statek v rozpočtu spotřebitele 3) existence a dostupnost substitutů, 4) časový horizont (prodlužování čas. horizontu). Elasticita může být konstantní (konvexní d), nebo proměnlivá (d je přímka) nahoře eD>1, uprostřed eD=1, dole eD<1. Substituty, komplementy, nezávislé statky. Substituční a důchodový efekt. – zvýšení ceny způsobí snížení reál.důchodu – sníž. poptávky po všech statcích a zároveň zvýšení relativní ceny statku (vzhledem k ostat. statkům) způsobí odliv poptávky po zdraženém statku a zvýš. poptávky po relativně levnějším substitutu.
Tržní poptávka je souhrn všech individuálních poptávek po daném statku. Získáme jí horizontálním součtem všech indiv. popt. křivek. Neboli sečteme poptávaná množství statků při různých cenách. Tržní poptávka má konvexní tvar. (při nižší ceně nejen spotřebitelé zvyšují popt. množ. ale přibývají noví, kteří při vyšších cenách nebyli ochotni vůbec koupit.
Elasticity poptávky.
Cenová elasticita poptávky vyjadřuje vztah mezi procentní změnou popt. množství statku a procentní změnou jeho ceny.
cenová elasticita popt = % změna popt. množ./% změna ceny.
Koeficient EDP udává o kolik % se zvýší (sníží) popt. množství, sníží (zvýší)-li se cena o jedno procento. EDP = Q2-Q1/(Q2+Q1):2 : P2-P1/(P2+P1):2 Koeficient vychází vždy záporný. My ho budeme vyjadř. v abs. hodnotě.
Neelastická (nepružná popt.) EDP<1, jednotkově elast EDP=1, elastická EDP>1, dokonale neelastická (svislá křivka poptávky) = EDP=0 – popt. množství se nezmění, dokonale elastická popt. EDP= ∞ ( vodorovná křivka d). Faktory ovlivňující elasticitu – 1)povaha potřeb, které uspokojuje(zákl.potřeby..) 2) podíl výdajů na urč. statek v rozpočtu spotřebitele 3) existence a dostupnost substitutů, 4) časový horizont (prodlužování čas. horizontu). Elasticita může být konstantní (konvexní d), nebo proměnlivá (d je přímka) nahoře eD>1, uprostřed eD=1, dole eD<1. Substituty, komplementy, nezávislé statky. Substituční a důchodový efekt. – zvýšení ceny způsobí snížení reál.důchodu – sníž. poptávky po všech statcích a zároveň zvýšení relativní ceny statku (vzhledem k ostat. statkům) způsobí odliv poptávky po zdraženém statku a zvýš. poptávky po relativně levnějším substitutu.
Optimum (rovnováha) spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitku
Optimum (rovnováha) spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitku.
Užitek jsme schopni vyjádřit v penězích. Tím pádem lze porovnávat užitek a cenu jeho dosažení (cenu statku). MU je klesající, cena statku je konstantní. Tzn. pokud se MU pohybuje nad cenou statku – u prvních spotřebovávaných statků, pro spotřebitele je výhodné pořizovat další statky (každý další statek mu přináší větší užitek, než jsou náklady na jeho získání). Po spotřebování určitého množství statků však MU klesne natolik, že MU=P. Od této chvíle bude s každým dalším statkem MU
Užitek jsme schopni vyjádřit v penězích. Tím pádem lze porovnávat užitek a cenu jeho dosažení (cenu statku). MU je klesající, cena statku je konstantní. Tzn. pokud se MU pohybuje nad cenou statku – u prvních spotřebovávaných statků, pro spotřebitele je výhodné pořizovat další statky (každý další statek mu přináší větší užitek, než jsou náklady na jeho získání). Po spotřebování určitého množství statků však MU klesne natolik, že MU=P. Od této chvíle bude s každým dalším statkem MU
Racionálně jednající spotřebitel tedy zvyšuje objem nákupu určitého statku až do bodu, kdy se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup statku 1 rovná meznímu užitku poslední jednotky vynaložené na nákup ostatních statků.
Odvození křivky poptávky – při růstu ceny vede k obnovení optima spotřebitele pokles objemu kupovaného statku. Spotřebitel tedy reaguje na zvýšení ceny snížením popt. množství.
Při poklesu ceny vede k obnovení optima růst objemu nakup. statku. Pro každou úroveň ceny existuje popt. množství odpovídající optimu spotřebitele. Pro křivku poptávky platí, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky statku. Křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku (měřeného v peněžních jednotkách).
Rozlišení účinků expanzivní a restriktivní fisk. a monet. politiky v krátkém a v dlouhém období
Rozlišení účinků expanzivní a restriktivní fisk. a monet. politiky v krátkém a v dlouhém období:
Vše vychází z toho, že v krátkém období je křivka AS horizontální a v dlouhém období je křivka AS vertikální. Vzhledem k tomu, že obě politky používají různých nástrojů k ovlivnění AD, jsou obě maximálně účinné v krátkém období a maximálně neúčinné, když je křivka AS vertikální. Půosbí zde taqkzvaný Crowding out efekt.
Crowding out - Tvrzení, že vládní výdaje, rozpočtové deficity a vládní dluh snižují podnikové investice. Existují dvě základní podmínky, při nichž dochází k čistému vytlačování. Za prvé, vládní výdaje mohou vytlačovat investice, protože jsou omezené zdroje; deficity mohou zvyšovat úrokové szaby, a tak odradit investice citlivé na úrok.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Fiskální a monetární politiku lze používat nejen k ovlivnění velikosti GNP, ale také k ovlivnění jeho složení. Změnou zdanění a vhodnou monetární politkou lze určit nebo změnit složení GNP. Konkrétně může změnit část GNP vynaloženou na podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb. Zde nastává problém vytěsňování. to může nastat, pokud dojde ke zvýšení vládních nákupů a následné reakci trhu peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby budou vytlačovat investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP pak bude vykompenzována zvýšenním strukturálního deficitu a snížením investic.
Důchodová politika:
Je vládní politika, která usiluje o přímé omezení mzdových a cenových změn ve snaze zpomalit inflaci. Tento typ politiky nabývá různých forem, od dobrovolných mzdových a cnových směrnic až po přímou právní regulaci mezd, platů a cen.
Vše vychází z toho, že v krátkém období je křivka AS horizontální a v dlouhém období je křivka AS vertikální. Vzhledem k tomu, že obě politky používají různých nástrojů k ovlivnění AD, jsou obě maximálně účinné v krátkém období a maximálně neúčinné, když je křivka AS vertikální. Půosbí zde taqkzvaný Crowding out efekt.
Crowding out - Tvrzení, že vládní výdaje, rozpočtové deficity a vládní dluh snižují podnikové investice. Existují dvě základní podmínky, při nichž dochází k čistému vytlačování. Za prvé, vládní výdaje mohou vytlačovat investice, protože jsou omezené zdroje; deficity mohou zvyšovat úrokové szaby, a tak odradit investice citlivé na úrok.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Fiskální a monetární politiku lze používat nejen k ovlivnění velikosti GNP, ale také k ovlivnění jeho složení. Změnou zdanění a vhodnou monetární politkou lze určit nebo změnit složení GNP. Konkrétně může změnit část GNP vynaloženou na podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb. Zde nastává problém vytěsňování. to může nastat, pokud dojde ke zvýšení vládních nákupů a následné reakci trhu peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby budou vytlačovat investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP pak bude vykompenzována zvýšenním strukturálního deficitu a snížením investic.
Důchodová politika:
Je vládní politika, která usiluje o přímé omezení mzdových a cenových změn ve snaze zpomalit inflaci. Tento typ politiky nabývá různých forem, od dobrovolných mzdových a cnových směrnic až po přímou právní regulaci mezd, platů a cen.
Chování spotřebitele a formování poptávky.
Chování spotřebitele a formování poptávky.
Užitek a jeho měření.
Užitek (utility) – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Rozlišujeme celkový užitek (Total utility – TU) – zvyšuje se s růstem množství statků. Je to součet užitků plynoucích z jednotlivých spotřebovávaných statků. Z celkového užitku lze odvodit mezní užitek (Marginal utility – MU) – ten vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného statku zvětší o jednotku. MU = ΔTU/ΔQ. Znázorníme-li si to graficky, mezní užitek představuje sklon křivky celkového užitku (změna na ose y/změna na ose x). TU je rostoucí, MU je klesající – zákon klesajícího mezního užitku – nejvyšší užitek má 1. spotřebovávaná jednotka a s dalšími jednotkami se přírůstek celkového užitku stále zpomaluje. (Mezní užitek klesá). Uživatel se snaží uspokojovat své potřeby, přitom sleduje náklady, které na to vynaložil, snaží se o maximalizaci užitku. Existují v zásadě dva přístupy kardinalistický a ordinalistický. Kardinalistický připouští možnost přímé měřitelnosti užitku – spotřebitel je schopen ocenit svůj užitek v penězích. Ordinalistický připouští pouze schopnost porovnání užitků – spotřebitel je schopen určit, z čeho má větší užitek.
Užitek a jeho měření.
Užitek (utility) – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Rozlišujeme celkový užitek (Total utility – TU) – zvyšuje se s růstem množství statků. Je to součet užitků plynoucích z jednotlivých spotřebovávaných statků. Z celkového užitku lze odvodit mezní užitek (Marginal utility – MU) – ten vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného statku zvětší o jednotku. MU = ΔTU/ΔQ. Znázorníme-li si to graficky, mezní užitek představuje sklon křivky celkového užitku (změna na ose y/změna na ose x). TU je rostoucí, MU je klesající – zákon klesajícího mezního užitku – nejvyšší užitek má 1. spotřebovávaná jednotka a s dalšími jednotkami se přírůstek celkového užitku stále zpomaluje. (Mezní užitek klesá). Uživatel se snaží uspokojovat své potřeby, přitom sleduje náklady, které na to vynaložil, snaží se o maximalizaci užitku. Existují v zásadě dva přístupy kardinalistický a ordinalistický. Kardinalistický připouští možnost přímé měřitelnosti užitku – spotřebitel je schopen ocenit svůj užitek v penězích. Ordinalistický připouští pouze schopnost porovnání užitků – spotřebitel je schopen určit, z čeho má větší užitek.
nástroje makroekonomické politiky
Nástroje - a) fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovně zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti. Důsledky zvyšování či snižování výdajů nebo daní jsou patrné z rovnice GNP = C+I+G+NX ( daně ovlivňují spotřebu a investice). Fiskální politika ovlivňuje celkové výdaje, a tím celkově působí přinejmenším krátkodobě na reálný GNP a na inflaci.
b) monetární politika - je uskutečňována CEB a vymezuje nabídku peněz. Změny v nabídce peněz pohybují úrokovými sazbami nahoru a dolů a ovlivňují výdaje na takové položky, jako jsou stroje nebo budovy. Monetární politika má významný vliv na reálný GNP i na potencionální GNP.
c) zahraniční ekonomická politika - obchodní politika, vymezování měnového kurzu nebo dokonce monetární a fiskální politika - usiluje o udržení dovozu v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kurzů. Vlády se stále čatěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatřeních.
d) důchodová politika - je souhrnem opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace pomocí přímých kroků, ať již slovním přesvědčováním, nebo zákonnými regulačními opatřeními, zahrnujícími mzdy a ceny. Tato politika upadla v nemilost v konzervativních osmdesátých letech, kdy byla nízká inflace.
b) monetární politika - je uskutečňována CEB a vymezuje nabídku peněz. Změny v nabídce peněz pohybují úrokovými sazbami nahoru a dolů a ovlivňují výdaje na takové položky, jako jsou stroje nebo budovy. Monetární politika má významný vliv na reálný GNP i na potencionální GNP.
c) zahraniční ekonomická politika - obchodní politika, vymezování měnového kurzu nebo dokonce monetární a fiskální politika - usiluje o udržení dovozu v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kurzů. Vlády se stále čatěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatřeních.
d) důchodová politika - je souhrnem opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace pomocí přímých kroků, ať již slovním přesvědčováním, nebo zákonnými regulačními opatřeními, zahrnujícími mzdy a ceny. Tato politika upadla v nemilost v konzervativních osmdesátých letech, kdy byla nízká inflace.
Diskuse o významu a účincích monetární a fiskální politiky
Diskuse o významu a účincích monetární a fiskální politiky:
Fiskální politika -
- v monetaristické verzi -Předpokladem jsou pružné ceny a mzdy a nabídka peněz je hlavní determinantou GNP a soukromý sektor je stabilní, to znamená, že kolísání GNP způsobuje nabídka peněz a ta je určována monetární politikou nebo vnějšími událostmi. Monetaristé tvrdí, že AS je ovlivněna nabídkou peněz a tudíž je vertikální. Fiskální politika je v tomto případě minimálně účinná. V této verzi ovlivňuje fiskální politika produkt a ceny zanedbatelně jak v krátkém tak i v dlouhém období.
- verze hlavního proudu - zde má křivka AS stabilní tvar rostoucí křivky. Zpočátku se křivka S podobá křivce keynesiánské a postupně se mění v křivku monetaristickou. Z toho vyplývá, že pokud se ekonomika pohybuje na potenciálním produktu, je fiskální politika neúčinná, ale pokud se ekonomika pohybuje pod potenciálním produktem, je fiskální politika velmi účinná. Ekonomové hlavního proudu jsou přesvědčeni, že v krátkém období je fiskální politika účinná.
- keynesiánský model - v tomto modelu je křivka AS horizontální, protože jsou nepružné ceny a mzdy. Ovlivňování poptávky zvyšováním, nebo snižováním G je pak maximálně účinné. S monetární politikou je topodobné, jen postupuje přes nabídku peněz.
Eknomie strany nabídky - teorie zdúrazňující hospodářsko politická opatření, která ovlivňují AS re, respektive potenciální produkt. Podle tohoto přístupu vysoké mezní zdanění pracovních důchodů a důchodů z kapitálu snižuje pracovní úsilí a úspory; snížení mezních daňových sazeb proto povede ke zvýšení nabídky výrobních faktorů a ke zvýšení celkového produktu
Fiskální politika -
- v monetaristické verzi -Předpokladem jsou pružné ceny a mzdy a nabídka peněz je hlavní determinantou GNP a soukromý sektor je stabilní, to znamená, že kolísání GNP způsobuje nabídka peněz a ta je určována monetární politikou nebo vnějšími událostmi. Monetaristé tvrdí, že AS je ovlivněna nabídkou peněz a tudíž je vertikální. Fiskální politika je v tomto případě minimálně účinná. V této verzi ovlivňuje fiskální politika produkt a ceny zanedbatelně jak v krátkém tak i v dlouhém období.
- verze hlavního proudu - zde má křivka AS stabilní tvar rostoucí křivky. Zpočátku se křivka S podobá křivce keynesiánské a postupně se mění v křivku monetaristickou. Z toho vyplývá, že pokud se ekonomika pohybuje na potenciálním produktu, je fiskální politika neúčinná, ale pokud se ekonomika pohybuje pod potenciálním produktem, je fiskální politika velmi účinná. Ekonomové hlavního proudu jsou přesvědčeni, že v krátkém období je fiskální politika účinná.
- keynesiánský model - v tomto modelu je křivka AS horizontální, protože jsou nepružné ceny a mzdy. Ovlivňování poptávky zvyšováním, nebo snižováním G je pak maximálně účinné. S monetární politikou je topodobné, jen postupuje přes nabídku peněz.
Eknomie strany nabídky - teorie zdúrazňující hospodářsko politická opatření, která ovlivňují AS re, respektive potenciální produkt. Podle tohoto přístupu vysoké mezní zdanění pracovních důchodů a důchodů z kapitálu snižuje pracovní úsilí a úspory; snížení mezních daňových sazeb proto povede ke zvýšení nabídky výrobních faktorů a ke zvýšení celkového produktu
Makroekonomická politika
Makroekonomická politika:
Rozlišujeme dvě hlavní makroekonomické politiky. A sice monetární a fiskální politiku.
Fiskální politika - program vlády pokud jde o nákup statků služeb a výdaje na transferové platby, nebo pokud jde o výši daní.
Monetární politika - cíle centrální banky při regulaci nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek.
Cíle a nástroje makroekonomické politiky:
Cílem makroekonomické politiky je stabilizovat ekonomiku a snižovat dopady hospodářských cyklů na ekonomiku. Jsou rozhodující tři základní cíle, týkající se produktu, zaměstnanosti a zahraničního sektoru. Snahou je přibližovat ekonomiku potencionálnímu produktu a udržovat vysokou a rostoucí úroveň GNP. Dalším cílem je vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost, vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kdo chtějí pracovat. Dále pak stabilní inflace ( ceny), jedná se o stabilní, nebo mírně se zvyšující cenovou hladinu s cenami a mzdami stanovenými na volných trzích. Cenová hladina se obvykle měří cenovým indexem CPI. Zahraniční ekonomické vztahy, které se vyznačují stabilním měnovým kurzem, a vývozy víceméně vyrovnané s dovozy.
Rozlišujeme dvě hlavní makroekonomické politiky. A sice monetární a fiskální politiku.
Fiskální politika - program vlády pokud jde o nákup statků služeb a výdaje na transferové platby, nebo pokud jde o výši daní.
Monetární politika - cíle centrální banky při regulaci nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek.
Cíle a nástroje makroekonomické politiky:
Cílem makroekonomické politiky je stabilizovat ekonomiku a snižovat dopady hospodářských cyklů na ekonomiku. Jsou rozhodující tři základní cíle, týkající se produktu, zaměstnanosti a zahraničního sektoru. Snahou je přibližovat ekonomiku potencionálnímu produktu a udržovat vysokou a rostoucí úroveň GNP. Dalším cílem je vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost, vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kdo chtějí pracovat. Dále pak stabilní inflace ( ceny), jedná se o stabilní, nebo mírně se zvyšující cenovou hladinu s cenami a mzdami stanovenými na volných trzích. Cenová hladina se obvykle měří cenovým indexem CPI. Zahraniční ekonomické vztahy, které se vyznačují stabilním měnovým kurzem, a vývozy víceméně vyrovnané s dovozy.
Externality
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Asymetrické informace
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
Inflace tažená poptávkou a inflace tlačená nabídkou, Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Inflace tažená poptávkou a inflace tlačená nabídkou:
Inflace tažená poptávkou - viz graf - kdykoli rychle roste AD a překračuje výrobní potenciál ekonomiky, začnou ceny bez ohledu na zdroj inflace růst rychleji. V důsledku existence vysokého napětí na trhu práce v této době, začnou růst i mzdy.
Inflace tlačená nabídkou - viz graf - jestliže náklady vytlačují ceny vzhůru během období vysoké nezaměstnanosti a slabého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou náklady. Zde se jedná o takzvané nabídkové šoky.
Phillipsova křivka, setrvačná inflace:
Setrvačná inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod, se nazývá setrvačná nebo očekávaná míra inflace. V určitém roce zdědila ekonomika danou míru inflace a očekávání lidí se této míře přizpůsobila. Tato očekávaná míra inflace se nazývá setrvačná míra inflace. Jakmile se s ní jednou počítá, má inflace tendenci přetrvávat, dokud nedojde k novým šokům. Dojde-li k otřesům, setrvačná míra se pohybuje nahoru nebo dolů.
Cenové hladiny a inflace - ekonomické síly mohou snížit cenovou hladinu pod tu úroveň, které by jinak dosáhla. Náklady a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ekonomika může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním šokům.
Stagflace - jedná se o vysokou inflaci v období vysoké nezaměstnanosti
Phillipsova křivka - viz graf - tato křivka byla pokřtěna jako substituční teorie inflace. Podle tohoto názoru si může země koupit nižší úroveň nezaměstnanosti, je-li ochotna zaplatit cenu v podobě vyšší míry inflace. O tomto vztahu se předpokládalo, že platí i dlouhodobě.
Inflace tažená poptávkou - viz graf - kdykoli rychle roste AD a překračuje výrobní potenciál ekonomiky, začnou ceny bez ohledu na zdroj inflace růst rychleji. V důsledku existence vysokého napětí na trhu práce v této době, začnou růst i mzdy.
Inflace tlačená nabídkou - viz graf - jestliže náklady vytlačují ceny vzhůru během období vysoké nezaměstnanosti a slabého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou náklady. Zde se jedná o takzvané nabídkové šoky.
Phillipsova křivka, setrvačná inflace:
Setrvačná inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod, se nazývá setrvačná nebo očekávaná míra inflace. V určitém roce zdědila ekonomika danou míru inflace a očekávání lidí se této míře přizpůsobila. Tato očekávaná míra inflace se nazývá setrvačná míra inflace. Jakmile se s ní jednou počítá, má inflace tendenci přetrvávat, dokud nedojde k novým šokům. Dojde-li k otřesům, setrvačná míra se pohybuje nahoru nebo dolů.
Cenové hladiny a inflace - ekonomické síly mohou snížit cenovou hladinu pod tu úroveň, které by jinak dosáhla. Náklady a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ekonomika může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním šokům.
Stagflace - jedná se o vysokou inflaci v období vysoké nezaměstnanosti
Phillipsova křivka - viz graf - tato křivka byla pokřtěna jako substituční teorie inflace. Podle tohoto názoru si může země koupit nižší úroveň nezaměstnanosti, je-li ochotna zaplatit cenu v podobě vyšší míry inflace. O tomto vztahu se předpokládalo, že platí i dlouhodobě.
Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy
Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy:
Hlavní funkce vlády:
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Veřejné statky:
Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Hlavní funkce vlády:
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Veřejné statky:
Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Důsledky a náklady inflace
Důsledky a náklady inflace:
V důsledku změny relativních cen má inflace dva účinky:
- přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami
- deformaci relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zaměstnanosti v ekonomice jako celku.
A) přerozdělení důchodu a bohatství:
Pokud mají lidé dlouhodobé dluhy s fixní úrokovou sazbou, je pro ně inflace ziskem spadlým do klína. Hlavní přerozdělovací vliv inflace se projevuje prostřednictvím jejího účinku na reálnou hodnotu bohatství lidí. Obecně řečeno, neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům. Neočekávané snížení inflace má opačný účinek. Období vysoké inflace jsou obvykle spojeny s velkou zaměstnaností a produktem. Mikroekonomickým účinkem inflace je dopad na alokaci zdrojů.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace:
Inflace, která je vyrovnaná a současně anticipovaná, nemá na reálný důchod nebo na rozdělení důchodu žádný vliv. U nevyrovnané inflace se jedná o to, že inflace působí rozdílně na daně a na reálné peníze. U reálných peněz se jedná o to, že se kvůli vyrovnávání s peněžním měřítkem spotřebovávají reálné zdroje. Vliv na daně je potenciálně významnější, protože vysoká inflace umožňuje státu vybírat více daní, aniž by došlo ke změně zákonů. Inflace dále ničí informace. Díky tomu, že se často mění ceny, nemá spotřebitel potřebné informace. Nemůže totiž srovnávat ceny z minulého týdne s cenami současnými, když se v důsledku inflace ceny změnily.
Neanticipovaná inflace - může značně ovlivnit rozdělení důchodu a bohatství, ale efektivnost ekonomiky nechá prakticky nedotčenou.
Nevyrovnaná a neanticipovaná inflace - tato inflace je v současnosti nejčastější, viz USA 1979.
V důsledku změny relativních cen má inflace dva účinky:
- přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami
- deformaci relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zaměstnanosti v ekonomice jako celku.
A) přerozdělení důchodu a bohatství:
Pokud mají lidé dlouhodobé dluhy s fixní úrokovou sazbou, je pro ně inflace ziskem spadlým do klína. Hlavní přerozdělovací vliv inflace se projevuje prostřednictvím jejího účinku na reálnou hodnotu bohatství lidí. Obecně řečeno, neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům. Neočekávané snížení inflace má opačný účinek. Období vysoké inflace jsou obvykle spojeny s velkou zaměstnaností a produktem. Mikroekonomickým účinkem inflace je dopad na alokaci zdrojů.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace:
Inflace, která je vyrovnaná a současně anticipovaná, nemá na reálný důchod nebo na rozdělení důchodu žádný vliv. U nevyrovnané inflace se jedná o to, že inflace působí rozdílně na daně a na reálné peníze. U reálných peněz se jedná o to, že se kvůli vyrovnávání s peněžním měřítkem spotřebovávají reálné zdroje. Vliv na daně je potenciálně významnější, protože vysoká inflace umožňuje státu vybírat více daní, aniž by došlo ke změně zákonů. Inflace dále ničí informace. Díky tomu, že se často mění ceny, nemá spotřebitel potřebné informace. Nemůže totiž srovnávat ceny z minulého týdne s cenami současnými, když se v důsledku inflace ceny změnily.
Neanticipovaná inflace - může značně ovlivnit rozdělení důchodu a bohatství, ale efektivnost ekonomiky nechá prakticky nedotčenou.
Nevyrovnaná a neanticipovaná inflace - tato inflace je v současnosti nejčastější, viz USA 1979.
Phillipsova křivka a její posuny
Phillipsova křivka a její posuny:
Phillipsova křivka znázorňuje substituční vztah mezi zaměstnaností a inflací cen a mezd. Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností zůstává stabilní tak dlouho, dokud se nemění setrvačná nebo očekávaná míra inflace. Mění-li se však míra setrvačné inflace, pak se krátkodobá Phillipsova křivka posune. Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové míře inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této skutečnosti a Phillipsova křivka se posunuje. Skutečná inflace bude pokračovat při setrvačné míře, pokud neexistuje žádná nadměrná poptávka a pokud nedochází k žádným nabídkovým šokům. Ceny a mzdy mají tendenci akcelerovat, pokud je míra nezaměstnanosti pod úrovní přirozené míry.
Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.
Phillipsova křivka znázorňuje substituční vztah mezi zaměstnaností a inflací cen a mezd. Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností zůstává stabilní tak dlouho, dokud se nemění setrvačná nebo očekávaná míra inflace. Mění-li se však míra setrvačné inflace, pak se krátkodobá Phillipsova křivka posune. Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové míře inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této skutečnosti a Phillipsova křivka se posunuje. Skutečná inflace bude pokračovat při setrvačné míře, pokud neexistuje žádná nadměrná poptávka a pokud nedochází k žádným nabídkovým šokům. Ceny a mzdy mají tendenci akcelerovat, pokud je míra nezaměstnanosti pod úrovní přirozené míry.
Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.
Inflace a její měření
Inflace a její měření:
Inflace - je zvýšení celkové cenové hladiny, které se obvykle měří CPI.
Míra inflace - je definována jako míra změny cenové hladiny měřená např. CPI:
Inflace = cenová hladina(CPI)t - cenová hladina(CPI)(t-1)/ cenová hladina(CPI)(t-1), to celé krát 100%. Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Inflace se měří sestrojováním cenových indexů, které představují průměry spotřebitelských cen a cen výrobců.
Deflace - je opakem inflace, nastává, když celková cenová hladina klesá.
Dezinflace - znamená snižování míry inflace.
Cenový index - je vážený průměr jednotlivých cen, kde je váha každé komodity dána jejím ekonomickým významem. Nejdůležitějším cenovým indexem je dnes index spotřebitelských cen ( CPI), index cen výrobců a deflátor GNP. CPI měří náklady tržního koše spotřebních statků s služeb. PPI - index cen výrobců - měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců. Deflátor GNP - je poměr nominálního e reálného GNP, lze jej tedy interpretovat jako souhrnný index cen.
Typy inflace podle její závažnosti:
Mírná inflace - při mírné inflaci rostou ceny pomalu. Většinou se jedná o jednomístné vyjádření v procentech za rok. Lidé jsou ochotni podepisovat dlouhodobé smlouvy a nechávat peníze v bankách. Peněžní systém funguje dobře.
Pádivá inflace - dochází k ní, když ceny začínají růst dvoj nebo trojcifernými tempy. Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, pak vznikají problémy a hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
Hyperinflace - nejhorší možné stadium inflace. Jedná se inflaci, kdy dochází k 1000000 a více procentnímu nárůstu cen za rok.
Inflace - je zvýšení celkové cenové hladiny, které se obvykle měří CPI.
Míra inflace - je definována jako míra změny cenové hladiny měřená např. CPI:
Inflace = cenová hladina(CPI)t - cenová hladina(CPI)(t-1)/ cenová hladina(CPI)(t-1), to celé krát 100%. Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Inflace se měří sestrojováním cenových indexů, které představují průměry spotřebitelských cen a cen výrobců.
Deflace - je opakem inflace, nastává, když celková cenová hladina klesá.
Dezinflace - znamená snižování míry inflace.
Cenový index - je vážený průměr jednotlivých cen, kde je váha každé komodity dána jejím ekonomickým významem. Nejdůležitějším cenovým indexem je dnes index spotřebitelských cen ( CPI), index cen výrobců a deflátor GNP. CPI měří náklady tržního koše spotřebních statků s služeb. PPI - index cen výrobců - měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců. Deflátor GNP - je poměr nominálního e reálného GNP, lze jej tedy interpretovat jako souhrnný index cen.
Typy inflace podle její závažnosti:
Mírná inflace - při mírné inflaci rostou ceny pomalu. Většinou se jedná o jednomístné vyjádření v procentech za rok. Lidé jsou ochotni podepisovat dlouhodobé smlouvy a nechávat peníze v bankách. Peněžní systém funguje dobře.
Pádivá inflace - dochází k ní, když ceny začínají růst dvoj nebo trojcifernými tempy. Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, pak vznikají problémy a hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
Hyperinflace - nejhorší možné stadium inflace. Jedná se inflaci, kdy dochází k 1000000 a více procentnímu nárůstu cen za rok.
Přirozená míra nezaměstnanosti
- Důsledky vládní politiky - Někteří ekonomové jsou toho názoru, že k vyšší přirozené míře nezaměstnanosti vede i humanitární politika vlád. Jedním z příkladů je podpora v nezaměstnanosti. Tato podpora je tak vysoká, že oslabuje snahu najít si nové zaměstnání. Podobné důsledky může mít sociální a transferový program vlády. Posledním faktorem je minimální mzda, o té se tvrdí, že zvyšuje nezaměstnanost pracovníků s nízkými mzdami.
- Rostoucí strukturální nezaměstnanost - přirozená míra nezaměstnanosti se zvyšuje se zvyšující se variabilitou ekonomiky a ta se zvyšuje s rozkolísaností ekonomiky.
Snižováni přirozené míry nezaměstnanosti - přirozená míra nezaměstnanosti je patrně nad optimální mírou nezaměstnanosti, nad úrovní nezaměstnanosti, při níž se maximalizuje čistý ekonomický blahobyt. Opatření vedoucí ke snižování přirozené míry nezaměstnanosti:
- Zlepšení služeb spojených s trhem práce. Rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti se může snížit, jestliže budou poskytovány lepší informace o volných pracovních místech a jestliže bude vytvořeno více míst ke školení a ke zvyšování kvalifikace.
- Prosazování vládních programů zaměstnanosti. Vládní programy na zvyšování kvalifikace mohou zabezpečit pracovníkům hodnotnější život a snížit transferové břemeno státu.
- Odstraňování vládních překážek. Spolu se zavedením ochrany před důsledky nezaměstnanosti vláda snížila dopady nezaměstnanosti na lidi a snížila pobídky k hledání si práce.
- Vytvoření přetlakové ekonomiky. Jedná se o udržování GNP co nejvýše a snižování nezaměstnanosti co nejníže. Přetlaková ekonomika je nejvýhodnější pro ženy a pracovníky z menšin, kteří jsou najímáni jako poslední a propuštěni jako první.
- Tvorba veřejných pracovních příležitostí. Podle tohoto přístupu je vláda zaměstnavatelem, když ostatní selhali. tato opatření by mohla být zvláště efektivní, kdyby se soustřeďovala na skupiny, kde je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti. výsledkem by mohlo být trvalé zlepšení kvalifikace a produktivity a následné snížení přirozené míry nezaměstnanosti těchto skupin.
- Rostoucí strukturální nezaměstnanost - přirozená míra nezaměstnanosti se zvyšuje se zvyšující se variabilitou ekonomiky a ta se zvyšuje s rozkolísaností ekonomiky.
Snižováni přirozené míry nezaměstnanosti - přirozená míra nezaměstnanosti je patrně nad optimální mírou nezaměstnanosti, nad úrovní nezaměstnanosti, při níž se maximalizuje čistý ekonomický blahobyt. Opatření vedoucí ke snižování přirozené míry nezaměstnanosti:
- Zlepšení služeb spojených s trhem práce. Rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti se může snížit, jestliže budou poskytovány lepší informace o volných pracovních místech a jestliže bude vytvořeno více míst ke školení a ke zvyšování kvalifikace.
- Prosazování vládních programů zaměstnanosti. Vládní programy na zvyšování kvalifikace mohou zabezpečit pracovníkům hodnotnější život a snížit transferové břemeno státu.
- Odstraňování vládních překážek. Spolu se zavedením ochrany před důsledky nezaměstnanosti vláda snížila dopady nezaměstnanosti na lidi a snížila pobídky k hledání si práce.
- Vytvoření přetlakové ekonomiky. Jedná se o udržování GNP co nejvýše a snižování nezaměstnanosti co nejníže. Přetlaková ekonomika je nejvýhodnější pro ženy a pracovníky z menšin, kteří jsou najímáni jako poslední a propuštěni jako první.
- Tvorba veřejných pracovních příležitostí. Podle tohoto přístupu je vláda zaměstnavatelem, když ostatní selhali. tato opatření by mohla být zvláště efektivní, kdyby se soustřeďovala na skupiny, kde je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti. výsledkem by mohlo být trvalé zlepšení kvalifikace a produktivity a následné snížení přirozené míry nezaměstnanosti těchto skupin.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost:
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost:
Dobrovolná nezaměstnanost - existence dobrovolné nezaměstnanosti ukazuje na závažný problém v chápání nezaměstnanosti. Dobrovolně nezaměstnaní mohou být lidé, kteří nechtějí pracovat, lidé, kteří studují, nebo odešli z práce, aby mohli pečovat o své malé děti . . .
Dobrovolná nezaměstnanost může být i ekonomicky efektivní. Existence určité nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci NEW nebo GNP. Trh práce s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku než je poptávka a tudíž nemůže vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost.
Nedobrovolná nezaměstnanost - vzniká, pokud mzdy nereagují dost rychle na to, aby vyčistily trhy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příležitostmi pro ně. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší než poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém.
Dobrovolná nezaměstnanost - existence dobrovolné nezaměstnanosti ukazuje na závažný problém v chápání nezaměstnanosti. Dobrovolně nezaměstnaní mohou být lidé, kteří nechtějí pracovat, lidé, kteří studují, nebo odešli z práce, aby mohli pečovat o své malé děti . . .
Dobrovolná nezaměstnanost může být i ekonomicky efektivní. Existence určité nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci NEW nebo GNP. Trh práce s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku než je poptávka a tudíž nemůže vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost.
Nedobrovolná nezaměstnanost - vzniká, pokud mzdy nereagují dost rychle na to, aby vyčistily trhy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příležitostmi pro ně. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší než poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém.
Přirozená míra nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti:
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané. Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování. V soudobé ekonomice, která se snaží zabránit vysokým mírám inflace, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, která je udržitelná; vyjadřuje tedy nejvyšší úroveň zaměstnanosti jakou lze udržet a odpovídá potencionálnímu produktu země. Přirozená míra není rovna nule. Je tomu tak, protože v zemi s vysokou úrovní ekonomiky a s neustále se měnící S a D existuje vysoká strukturální a frikční nezaměstnanost. 2 - 3% ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou lidé, kteří vstupují do zaměstnání poprvé, nebo se do zaměstnání vracejí. Přirozená míra je jediná míra nezaměstnanosti, při které lze zabránit změnám v inflaci. Při příliš vysoké nezaměstnanosti dochází k deflaci. Pokud by se stát snažil udržet nezaměstnanost na tak nízké úrovni, že by byla menší než přirozená míra, vedlo by to k zrychlování inflace a to je jev velmi nežádoucí v každé ekonomice. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu k hospodářské politice, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Při přirozené míře nezaměstnanosti pracuje ekonomika na hranici potencionálního produktu a je tedy maximálně efektivní. V dnešním světě ekonomové odhadují, že přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo šesti procent. Přirozená míra nezaměstnanosti je tak vysoká, protože existuje vysoká mobilita pracovníků, a také proto, že trh práce není schopen uvést do souladu volná pracovní místa s nezaměstnanými pracovníky.
Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané. Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování. V soudobé ekonomice, která se snaží zabránit vysokým mírám inflace, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, která je udržitelná; vyjadřuje tedy nejvyšší úroveň zaměstnanosti jakou lze udržet a odpovídá potencionálnímu produktu země. Přirozená míra není rovna nule. Je tomu tak, protože v zemi s vysokou úrovní ekonomiky a s neustále se měnící S a D existuje vysoká strukturální a frikční nezaměstnanost. 2 - 3% ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou lidé, kteří vstupují do zaměstnání poprvé, nebo se do zaměstnání vracejí. Přirozená míra je jediná míra nezaměstnanosti, při které lze zabránit změnám v inflaci. Při příliš vysoké nezaměstnanosti dochází k deflaci. Pokud by se stát snažil udržet nezaměstnanost na tak nízké úrovni, že by byla menší než přirozená míra, vedlo by to k zrychlování inflace a to je jev velmi nežádoucí v každé ekonomice. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu k hospodářské politice, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Při přirozené míře nezaměstnanosti pracuje ekonomika na hranici potencionálního produktu a je tedy maximálně efektivní. V dnešním světě ekonomové odhadují, že přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo šesti procent. Přirozená míra nezaměstnanosti je tak vysoká, protože existuje vysoká mobilita pracovníků, a také proto, že trh práce není schopen uvést do souladu volná pracovní místa s nezaměstnanými pracovníky.
Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.
Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky
Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky:
Rozeznáváme tři základní typy nezaměstnanosti:
- Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Jedná se o typ dobrovolné nezaměstnanosti.
- Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Díky tomu se často setkáváme s tím, že některé obory upadají, zatímco jiné vzkvétají. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly okamžitě, pak by nerovnováhy neexistovaly, ale mzdy reagují až příliš pomalu. Někdy trvá celé roky než se mzdy přizpůsobí.
- Cyklická nezaměstnanost je spojena s velmi nízkou celkovou poptávkou po práci. Jestliže se výdaje na produkt snižují, zvyšuje se nezaměstnanost prakticky všude. V tomto případě zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky. Narozdíl od frikční čí strukturální nezaměstnanosti, ty se mohou objevit i v případě, že je trh práce v rovnováze.
Rozeznáváme tři základní typy nezaměstnanosti:
- Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Jedná se o typ dobrovolné nezaměstnanosti.
- Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Díky tomu se často setkáváme s tím, že některé obory upadají, zatímco jiné vzkvétají. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly okamžitě, pak by nerovnováhy neexistovaly, ale mzdy reagují až příliš pomalu. Někdy trvá celé roky než se mzdy přizpůsobí.
- Cyklická nezaměstnanost je spojena s velmi nízkou celkovou poptávkou po práci. Jestliže se výdaje na produkt snižují, zvyšuje se nezaměstnanost prakticky všude. V tomto případě zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky. Narozdíl od frikční čí strukturální nezaměstnanosti, ty se mohou objevit i v případě, že je trh práce v rovnováze.
Vývoj mezinárodního měnového systému
Vývoj mezinárodního měnového systému:
BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
Vnější měnová politika, Měření nezaměstnanosti
Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Měření nezaměstnanosti:
Údaje o nezaměstnanosti jsou shromažďovány metodu náhodného výběrového šetření. Na základě vypracovaného přehledu jsou lidé rozděleni do dvou skupin:
Zaměstnaní - lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci, a rovněž ti, kteří práci mají, ale právě nepracují z důvodu nemoci, kvůli stávkám nebo dovoleným.
Nezaměstnaní - lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají, nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Aby byl člověk počítán mezi nezaměstnané, musí vyvíjet specifické úsilí v hledání práce. Ti kdo jsou zaměstnaní a ti nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Vláda se řídí tímto:
Ti kdo pracují, jsou zaměstnaní, lidé bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní; lidé, kteří práci nemají, ale ani ji nevyhledávají nejsou ekonomicky aktivní. Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Měření nezaměstnanosti:
Údaje o nezaměstnanosti jsou shromažďovány metodu náhodného výběrového šetření. Na základě vypracovaného přehledu jsou lidé rozděleni do dvou skupin:
Zaměstnaní - lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci, a rovněž ti, kteří práci mají, ale právě nepracují z důvodu nemoci, kvůli stávkám nebo dovoleným.
Nezaměstnaní - lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají, nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Aby byl člověk počítán mezi nezaměstnané, musí vyvíjet specifické úsilí v hledání práce. Ti kdo jsou zaměstnaní a ti nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Vláda se řídí tímto:
Ti kdo pracují, jsou zaměstnaní, lidé bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní; lidé, kteří práci nemají, ale ani ji nevyhledávají nejsou ekonomicky aktivní. Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Systémy měnových kurzů
Systémy měnových kurzů:
Kurzový systém je soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice dané země.
Zlatý standard - jedná se o přežitý systém, který zajišťoval pevné měnové kurzy. Většina zemí definovala svůj kurz pomocí fixního množství zlata. ( Humeův mechanismus udržování rovnováhy pomocí toků zlata :
- předpokladem je, že platí kvantitativní teorie
- pokud dojde k velkému deficitu země a země začne ztrácet zlato, poklesnou ceny, důchody a náklady v této zemi. V důsledku toho sníží tato země dovozy z ostatních zemí, protože dovážené zboží se zdraží. Protože se zlevnily statky vyráběné v dané zemi, stoupnou její vývozy. Vývozy ostatních zemí jsou nyní dražší, takže naše země omezuje objem dovážených statků. No a konečně čtvrtá hnací síla znamená, že statky vyráběné v naší zemi jsou v ostatních zemích levnější než statky v těchto zemích vyráběné, a proto se začínají zvyšovat dovozy našeho zboží do těchto zemí.
- výsledkem H. toků se čtyřmi hnacími silami je zlepšení platební bilance země, která strácí zlato a zhoršení platební bilance země, která zlato získává. Nakonec se znovu vytvoří rovnováha mezinárodního obchodu a financí při nových relativních cenách, které při nulovém čistém toku zlata udržují úroveň obchodu a mezinárodních půjček v rovnováze. Tato rovnováhy je stabilní a nevyžaduje žádná cla ani vládní zásahy.)
Pružné měnové kurzy - zde měnový kurz určují převážně tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy mezi osobami, firmami a vládami. Zde rozlišujeme dva podsystémy. Vláda intervenuje, když prodává nebo nakupuje vlastní měnu, aby ovlivnila kurz Volně plovoucí měnový kurz je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakýchkoliv intervencí vlády. Pokud vláda intervenuje na trzích měn, aby ovlivnila kurz své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurz.
Kurzový systém je soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice dané země.
Zlatý standard - jedná se o přežitý systém, který zajišťoval pevné měnové kurzy. Většina zemí definovala svůj kurz pomocí fixního množství zlata. ( Humeův mechanismus udržování rovnováhy pomocí toků zlata :
- předpokladem je, že platí kvantitativní teorie
- pokud dojde k velkému deficitu země a země začne ztrácet zlato, poklesnou ceny, důchody a náklady v této zemi. V důsledku toho sníží tato země dovozy z ostatních zemí, protože dovážené zboží se zdraží. Protože se zlevnily statky vyráběné v dané zemi, stoupnou její vývozy. Vývozy ostatních zemí jsou nyní dražší, takže naše země omezuje objem dovážených statků. No a konečně čtvrtá hnací síla znamená, že statky vyráběné v naší zemi jsou v ostatních zemích levnější než statky v těchto zemích vyráběné, a proto se začínají zvyšovat dovozy našeho zboží do těchto zemí.
- výsledkem H. toků se čtyřmi hnacími silami je zlepšení platební bilance země, která strácí zlato a zhoršení platební bilance země, která zlato získává. Nakonec se znovu vytvoří rovnováha mezinárodního obchodu a financí při nových relativních cenách, které při nulovém čistém toku zlata udržují úroveň obchodu a mezinárodních půjček v rovnováze. Tato rovnováhy je stabilní a nevyžaduje žádná cla ani vládní zásahy.)
Pružné měnové kurzy - zde měnový kurz určují převážně tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy mezi osobami, firmami a vládami. Zde rozlišujeme dva podsystémy. Vláda intervenuje, když prodává nebo nakupuje vlastní měnu, aby ovlivnila kurz Volně plovoucí měnový kurz je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakýchkoliv intervencí vlády. Pokud vláda intervenuje na trzích měn, aby ovlivnila kurz své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurz.
Účinky cel a kvót
Účinky cel a kvót:
Víme, že zahraniční obchod je pro zemi výhodnější něž situace bez obchodu. Z toho vyplývá, že prohibitivní clo nebo kvóta mají vysloveně negativní účinek. Jinak řečeno, hospodářský protekcionismus snižuje důchody. Nevhodně stanovené clo nebo kvóta nejenže nepomohou spotřebitelům v dané zemi, ale navíc ještě sníží jejich reálné mzdy, protože zdražují dovozy a snižují produktivitu světové ekonomiky Země na protekcionismus doplácejí, protože snížení mezinárodního obchodu jde na úkor efektivnosti vnitřně spjaté se specializací a dělbou práce.
Cla - soubor cel, která maximalizují naše reálné domácí důchody se nazývá optimální clo. Když všechny země stanoví optimální cla, je možné, že se blahobyt sníží, protože bariéry obchodu budou moc velké. Cla pro nezletilá odvětví - cílem těchto cel je ochránit mladá odvětví a poskytnout jim dostatečný čas, aby se mohli rozvinout, získat odborné pracovníky a kapitál, a tím jim zajisti konkurenceschopnost vůči zahraničí. Cla a ochrana před dovozem jsou neefektivním způsobem vytváření nových míst a snižování zaměstnanosti. Daleko efektivnější je v tomto směru fiskální nebo monetární politika.
Prohibitivní clo - je clo, které je tak vysoké, že znemožňuje jakýkoliv dovoz daného zboží.
Neprohibitivní clo - má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebovávané množství a zvýšit domácí výrobu. Škodí obchodu, ale nezmrazuje jej.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost. Přesněji řečeno uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů jsou vyšší než příjmy vlády plus dodatečné zisky vydělané výrobci. Uvalení cla má tři účinky:
- podporuje tuzemskou neefektivní výrobu
- nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň
- opatřuje příjmy vládě
Pouze první dva účinky způsobují ztráty efektivnosti v ekonomice.
Víme, že zahraniční obchod je pro zemi výhodnější něž situace bez obchodu. Z toho vyplývá, že prohibitivní clo nebo kvóta mají vysloveně negativní účinek. Jinak řečeno, hospodářský protekcionismus snižuje důchody. Nevhodně stanovené clo nebo kvóta nejenže nepomohou spotřebitelům v dané zemi, ale navíc ještě sníží jejich reálné mzdy, protože zdražují dovozy a snižují produktivitu světové ekonomiky Země na protekcionismus doplácejí, protože snížení mezinárodního obchodu jde na úkor efektivnosti vnitřně spjaté se specializací a dělbou práce.
Cla - soubor cel, která maximalizují naše reálné domácí důchody se nazývá optimální clo. Když všechny země stanoví optimální cla, je možné, že se blahobyt sníží, protože bariéry obchodu budou moc velké. Cla pro nezletilá odvětví - cílem těchto cel je ochránit mladá odvětví a poskytnout jim dostatečný čas, aby se mohli rozvinout, získat odborné pracovníky a kapitál, a tím jim zajisti konkurenceschopnost vůči zahraničí. Cla a ochrana před dovozem jsou neefektivním způsobem vytváření nových míst a snižování zaměstnanosti. Daleko efektivnější je v tomto směru fiskální nebo monetární politika.
Prohibitivní clo - je clo, které je tak vysoké, že znemožňuje jakýkoliv dovoz daného zboží.
Neprohibitivní clo - má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebovávané množství a zvýšit domácí výrobu. Škodí obchodu, ale nezmrazuje jej.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost. Přesněji řečeno uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů jsou vyšší než příjmy vlády plus dodatečné zisky vydělané výrobci. Uvalení cla má tři účinky:
- podporuje tuzemskou neefektivní výrobu
- nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň
- opatřuje příjmy vládě
Pouze první dva účinky způsobují ztráty efektivnosti v ekonomice.
Platební a obchodní bilance
Platební a obchodní bilance:
Obchodní bilance - Část platební bilance země, která zachycuje zbožové dovozy a vývozy. Jestliže se uvažuje i zboží neviditelné a služby, pak se souhrnný účet vývozů a dovozů statků a služeb nazývá bilancí běžného účtu.
Platební bilance ( bilance mezinárodních plateb) - Bilance zachycující všechny transakce určité země se zbytkem světa za určité období. Zahrnuje koupě a prodeje statků a služeb, dary vládní transakce a pohyby kapitálu.
Účty platební bilance - platební bilance je rozdělena do čtyř částí. Dělí se na běžný účet, kapitálový účet, statistická diskrepance a úřední vyrovnání.
Pasiva a aktiva -vývozy patři mezi kreditní položky a dovoz mezi debetní. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme tuto položku vývozu kreditní. Podobá-li se spíše položkám našeho dovozu a odčerpává nám zahraniční měny, nazveme ji debetní.
Bilance běžného účtu - je zaměřen na celkové vývozy a dovozy statků a služeb. Jinak řečeno jedná se o obchodní bilance plus obchod služeb.
Kapitálový účet - jedná se zde o pohyb kapitálu. Jedná se o půjčky, které soukromé osoby nebo vlády poskytují soukromým osobám nebo vládám v zahraničí, nebo je od nich sami získávají. Statistické diskrepance jsou čisté zůstatky všech nepochycených transakcí.
Úřední vyrovnání - jsou kompenzační toky, to jest fondy, které jsou zřizovány za účelem vyrovnání deficitu ve statistických diskrepancích.
Obchodní bilance - Část platební bilance země, která zachycuje zbožové dovozy a vývozy. Jestliže se uvažuje i zboží neviditelné a služby, pak se souhrnný účet vývozů a dovozů statků a služeb nazývá bilancí běžného účtu.
Platební bilance ( bilance mezinárodních plateb) - Bilance zachycující všechny transakce určité země se zbytkem světa za určité období. Zahrnuje koupě a prodeje statků a služeb, dary vládní transakce a pohyby kapitálu.
Účty platební bilance - platební bilance je rozdělena do čtyř částí. Dělí se na běžný účet, kapitálový účet, statistická diskrepance a úřední vyrovnání.
Pasiva a aktiva -vývozy patři mezi kreditní položky a dovoz mezi debetní. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme tuto položku vývozu kreditní. Podobá-li se spíše položkám našeho dovozu a odčerpává nám zahraniční měny, nazveme ji debetní.
Bilance běžného účtu - je zaměřen na celkové vývozy a dovozy statků a služeb. Jinak řečeno jedná se o obchodní bilance plus obchod služeb.
Kapitálový účet - jedná se zde o pohyb kapitálu. Jedná se o půjčky, které soukromé osoby nebo vlády poskytují soukromým osobám nebo vládám v zahraničí, nebo je od nich sami získávají. Statistické diskrepance jsou čisté zůstatky všech nepochycených transakcí.
Úřední vyrovnání - jsou kompenzační toky, to jest fondy, které jsou zřizovány za účelem vyrovnání deficitu ve statistických diskrepancích.
Věřitelská a dlužnická země, Devizový trh a měnový kurz
Věřitelská a dlužnická země:
Mladý a rostoucí dlužnický stát - jako příklad lze použít USA od revoluce po občanskou válku. V té době si USA půjčovaly peněžní prostředky a Evropa jim půjčovala.
Zralý dlužnický stát - platební bilance země se postupně dostává do přebytku. Nárůst úroků a dividend, které daná země musí platit, však udržuje její běžný účet v rovnováze. Pohyby kapitálu se téměř vyrovnávají, protože poskytované půjčky přesně vyvažují výpůjčky z minulosti.
Nový věřitelský stát - daná země rozšíří svůj vývoz. Občané dané země a jejich vláda poskytuje půjčky do zahraničí. Stát se tak stává věřitelem.
Zralý věřitelský stát - příjmy z kapitálu a investic v zahraničí přinášejí značný přebytek na straně neviditelného obchodu. Často se stává, že je tento přebytek vyvažován deficitem ve zbožovém obchodě.
Devizový trh a měnový kurz:
Měnový trh - je trh na němž se obchoduje s měnami různých zemí. Určuje se na něm měnový kurz. K určení tohoto kurzu lze použít křivky poptávky a křivky nabídky po dané měně. Měnový kurz se ustálí na úrovni kde jsou poptávka a nabídka po dané měně v rovnováze. Tržní síly hýbou měnovým kurzem nahoru a dolů, aby vyrovnaly vstupní a výstupní toky měny. Změny v mezinárodním obchodě vedou ke změnám v nabídce a poptávce měn a tudíž vedou k změna měnových kurzů.
Mladý a rostoucí dlužnický stát - jako příklad lze použít USA od revoluce po občanskou válku. V té době si USA půjčovaly peněžní prostředky a Evropa jim půjčovala.
Zralý dlužnický stát - platební bilance země se postupně dostává do přebytku. Nárůst úroků a dividend, které daná země musí platit, však udržuje její běžný účet v rovnováze. Pohyby kapitálu se téměř vyrovnávají, protože poskytované půjčky přesně vyvažují výpůjčky z minulosti.
Nový věřitelský stát - daná země rozšíří svůj vývoz. Občané dané země a jejich vláda poskytuje půjčky do zahraničí. Stát se tak stává věřitelem.
Zralý věřitelský stát - příjmy z kapitálu a investic v zahraničí přinášejí značný přebytek na straně neviditelného obchodu. Často se stává, že je tento přebytek vyvažován deficitem ve zbožovém obchodě.
Devizový trh a měnový kurz:
Měnový trh - je trh na němž se obchoduje s měnami různých zemí. Určuje se na něm měnový kurz. K určení tohoto kurzu lze použít křivky poptávky a křivky nabídky po dané měně. Měnový kurz se ustálí na úrovni kde jsou poptávka a nabídka po dané měně v rovnováze. Tržní síly hýbou měnovým kurzem nahoru a dolů, aby vyrovnaly vstupní a výstupní toky měny. Změny v mezinárodním obchodě vedou ke změnám v nabídce a poptávce měn a tudíž vedou k změna měnových kurzů.
Teorie komparativních výhod, Ekonomický přínos z obchodu, Protekcionismus
Teorie komparativních výhod:
Zásada komparativní výhody tvrdí, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady, naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady. Teorie zvaná zásada komparativní výhody tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků. Je dokázáno, že i když dvě země jsou schopné vyrábět vše, je pro ně výhodnější soustřeďovat se na výrobu komodity v jejíž výrobě mají komparativní výhodu. To znamená, že daná země by se měla soustřeďovat na statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější než druhá země. Potom bude jedna země vyvážet statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější, aby získala prostředky na dovoz statku, v jehož výrobě není efektivní.
Ekonomický přínos z obchodu:
Přínos z obchodu můžeme nejsnadněji zjisti tak, že vypočítáme vliv obchodu na reálnou mzdu pracovníků. Reálná mzda pracovníků se měří množstvím statků a služeb, které si pracovník může koupit za hodinový plat. Při výhodném mezinárodním obchodu se v zúčastněných zemích zvyšuje reálná mzda, protože se zboží stává levnější. Jestliže se uvolní obchod a každá země se zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni si polepší. Pracovníci v každé zemi si budou moci koupit větší množství spotřebních statků za stejné množství práce, pokud se lidé specializují v oblasti komparativní výhody a směňují svou vlastní produkci za statky, v nichž mají relativní nevýhodu. Když se otevřou hranice obchodu, zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi.
Protekcionismus:
Jakékoliv opatření přijaté danou zemí k ochraně domácích odvětví před dovozy.
Cíle protekcionismu - neekonomické cíle spočívají v ochraně domácích výrobců před nepřítelem, toto je důležité ve válce . . .
Důvody pro cla, které jsou naprosto nesmyslné - cla pro určité zájmové skupiny ( cla prosazená zájmovými skupinami za účelem dosažení výhod pro tuto skupinu), konkurence levné zahraniční práce ( jak mohou dělníci v dané zemi konkurovat levné pracovní síle např. v Asii), odvetná cla . . .
Ekonomické důvody pro protekcionismus. - cla mohou posunout směnné relace ve prospěch určité země, dočasná celní ochrana "nezletilého zboží" s růstovým potenciálem může být v dlouhém období efektivní, clo může za určitých podmínek pomoci snižovat nezaměstnanost.
Zásada komparativní výhody tvrdí, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady, naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady. Teorie zvaná zásada komparativní výhody tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků. Je dokázáno, že i když dvě země jsou schopné vyrábět vše, je pro ně výhodnější soustřeďovat se na výrobu komodity v jejíž výrobě mají komparativní výhodu. To znamená, že daná země by se měla soustřeďovat na statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější než druhá země. Potom bude jedna země vyvážet statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější, aby získala prostředky na dovoz statku, v jehož výrobě není efektivní.
Ekonomický přínos z obchodu:
Přínos z obchodu můžeme nejsnadněji zjisti tak, že vypočítáme vliv obchodu na reálnou mzdu pracovníků. Reálná mzda pracovníků se měří množstvím statků a služeb, které si pracovník může koupit za hodinový plat. Při výhodném mezinárodním obchodu se v zúčastněných zemích zvyšuje reálná mzda, protože se zboží stává levnější. Jestliže se uvolní obchod a každá země se zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni si polepší. Pracovníci v každé zemi si budou moci koupit větší množství spotřebních statků za stejné množství práce, pokud se lidé specializují v oblasti komparativní výhody a směňují svou vlastní produkci za statky, v nichž mají relativní nevýhodu. Když se otevřou hranice obchodu, zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi.
Protekcionismus:
Jakékoliv opatření přijaté danou zemí k ochraně domácích odvětví před dovozy.
Cíle protekcionismu - neekonomické cíle spočívají v ochraně domácích výrobců před nepřítelem, toto je důležité ve válce . . .
Důvody pro cla, které jsou naprosto nesmyslné - cla pro určité zájmové skupiny ( cla prosazená zájmovými skupinami za účelem dosažení výhod pro tuto skupinu), konkurence levné zahraniční práce ( jak mohou dělníci v dané zemi konkurovat levné pracovní síle např. v Asii), odvetná cla . . .
Ekonomické důvody pro protekcionismus. - cla mohou posunout směnné relace ve prospěch určité země, dočasná celní ochrana "nezletilého zboží" s růstovým potenciálem může být v dlouhém období efektivní, clo může za určitých podmínek pomoci snižovat nezaměstnanost.
Mezinárodní obchod. Protekcionismus
Mezinárodní obchod. Protekcionismus:
NX:
Čisté vývozy NX jsou definovány jako vývozy X minus dovozy M. Celkové domácí výdaje se rovnají spotřebě plus domácí investice plus vládní nákupy. Tyto výdaje se budou lišit od GNP. Určitá část domácích výdajů bude vynaložena na nákup statků v zahraničí a jistá část domácích výrobků se prodá do zahraničí. Rozdíl mezi národním produktem a domácími výdaji se rovná čistým vývozům. Chceme-li vypočítat celkovou poptávku po výrobcích dané země, musí do ní zahrnout domácí i zahraniční poptávku po výrobcích dané země. --- AD = GNP = C+I+G+NX
Faktory ovlivňující čisté vývozy - Nákupy zahraničního zboží jsou přímo závislé na důchodu a produktu dané země. Tedy poroste-li GNP dané země budou mít dovozy tendenci růst ještě rychleji. Volba mezi domácími a zahraničními statky je dále závislá na jejich cenách. Nákupy tedy závisí na relativních cenách daných výrobků. Vývozy jsou zrcadlovým obrazem dovozů, protože vývozy jedné země jsou dovozem v druhé zemi, tudíž se v té druhé zemi chovají stejně jako u nás dovozy.
Účinek obchodu na GNP - Vývozy statků jsou závislé na důchodech v zemi, kam chceme naše zboží vyvážet ( jedná se o vnější faktor) a na cenách a měnových kurzech. Rovnovážný stav nastává v průsečíku přímky celkových výdajů s osou kvadrantu, to jest s osou 45°.
mpm:
Mezní sklon k dovozu je přírůstek dovozů odpovídající přírůstku GNP o jeden dolar.
Multiplikátor otevřené ekonomiky:
Multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do zahraničí, to jest do výdajů na dovozy. mult. = 1 / (mps+mpm). Rozbor multiplikátoru otevřené ekonomiky lze také aplikovat na města a venkov. Tento únik části důchodu do výdajů na dovozy mění sklon výdajové přímky.
NX:
Čisté vývozy NX jsou definovány jako vývozy X minus dovozy M. Celkové domácí výdaje se rovnají spotřebě plus domácí investice plus vládní nákupy. Tyto výdaje se budou lišit od GNP. Určitá část domácích výdajů bude vynaložena na nákup statků v zahraničí a jistá část domácích výrobků se prodá do zahraničí. Rozdíl mezi národním produktem a domácími výdaji se rovná čistým vývozům. Chceme-li vypočítat celkovou poptávku po výrobcích dané země, musí do ní zahrnout domácí i zahraniční poptávku po výrobcích dané země. --- AD = GNP = C+I+G+NX
Faktory ovlivňující čisté vývozy - Nákupy zahraničního zboží jsou přímo závislé na důchodu a produktu dané země. Tedy poroste-li GNP dané země budou mít dovozy tendenci růst ještě rychleji. Volba mezi domácími a zahraničními statky je dále závislá na jejich cenách. Nákupy tedy závisí na relativních cenách daných výrobků. Vývozy jsou zrcadlovým obrazem dovozů, protože vývozy jedné země jsou dovozem v druhé zemi, tudíž se v té druhé zemi chovají stejně jako u nás dovozy.
Účinek obchodu na GNP - Vývozy statků jsou závislé na důchodech v zemi, kam chceme naše zboží vyvážet ( jedná se o vnější faktor) a na cenách a měnových kurzech. Rovnovážný stav nastává v průsečíku přímky celkových výdajů s osou kvadrantu, to jest s osou 45°.
mpm:
Mezní sklon k dovozu je přírůstek dovozů odpovídající přírůstku GNP o jeden dolar.
Multiplikátor otevřené ekonomiky:
Multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do zahraničí, to jest do výdajů na dovozy. mult. = 1 / (mps+mpm). Rozbor multiplikátoru otevřené ekonomiky lze také aplikovat na města a venkov. Tento únik části důchodu do výdajů na dovozy mění sklon výdajové přímky.
Mezinárodní obchod a měnové kurzy
Mezinárodní obchod a měnové kurzy:
Pokud ostatní výdajové položky nevyváží pokles čistých vývozů, bude mít tento pokles kontraktivní účinky na ekonomiku. Tato změna je přibližně ekvivalentní poklesu vládních nákupů o stejnou částku. Jestliže roste kurz měny, říkáme, že dochází k zhodnocování měny. V důsledku zhodnocování měny se snižuje konkurenceschopnost vývozů dané země. Zhodnocení měny poved k poklesu čistých vývozů a tento pokles bude mít tendenci snížit agregátní poptávku a produkt. Jestliže klesá kurz měny dochází k znehodnocování dané měny a to vede ke zvýšení reálných čistých vývozů země a ke zvýšení agregátní poptávky a produktu.
Měnové kurzy - měnový kurz představuje cenu cizí měny vyjádřenou v peněžních jednotkách naší země. Měnové kurzy jsou důležité, protože naše země musí od jiných zemí nakupovat výrobky v jejich měně.
Určení měnových kurzů - výši měnového kurzu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně. Dochází-li k poklesu měnového kurzu dané země vůči kurzu jiné země, říkáme, že se daná měna znehodnotila, zatímco cizí měna se zhodnotila. Při snížení oficiálního měnového kurzu země říkáme, že měna devalvovala, zatímco zvýšení oficiálního kurzu se nazývá revalvací.
Pokud ostatní výdajové položky nevyváží pokles čistých vývozů, bude mít tento pokles kontraktivní účinky na ekonomiku. Tato změna je přibližně ekvivalentní poklesu vládních nákupů o stejnou částku. Jestliže roste kurz měny, říkáme, že dochází k zhodnocování měny. V důsledku zhodnocování měny se snižuje konkurenceschopnost vývozů dané země. Zhodnocení měny poved k poklesu čistých vývozů a tento pokles bude mít tendenci snížit agregátní poptávku a produkt. Jestliže klesá kurz měny dochází k znehodnocování dané měny a to vede ke zvýšení reálných čistých vývozů země a ke zvýšení agregátní poptávky a produktu.
Měnové kurzy - měnový kurz představuje cenu cizí měny vyjádřenou v peněžních jednotkách naší země. Měnové kurzy jsou důležité, protože naše země musí od jiných zemí nakupovat výrobky v jejich měně.
Určení měnových kurzů - výši měnového kurzu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně. Dochází-li k poklesu měnového kurzu dané země vůči kurzu jiné země, říkáme, že se daná měna znehodnotila, zatímco cizí měna se zhodnotila. Při snížení oficiálního měnového kurzu země říkáme, že měna devalvovala, zatímco zvýšení oficiálního kurzu se nazývá revalvací.
Kombinace fiskální a monetární politiky
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Vytlačování investic:
Vytlačování nastává, snižuje-li se účinnost fiskální politiky, protože reaguje trh peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby sníží investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP může tedy být vykompenzována tím, že vyšší strukturální deficit vytlačuje investice ( viz grafy). Vytlačováni se nevztahuje na cyklický deficit, protože recese povede ke snížení úrokových sazeb a zvýšení investic. Někteří ekonomové tvrdí, že monetaristé mají příliš extrémní názory. Tvrdí, že v krátkém období v ekonomice s nevyužitými zdroji mohou deficity naopak povzbudit investice.
Ekonomické důsledky vládního dluhu:
Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:
- potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.
- ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin - vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.
- nahrazování kapitálu veřejným dluhem - jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Vytlačování investic:
Vytlačování nastává, snižuje-li se účinnost fiskální politiky, protože reaguje trh peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby sníží investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP může tedy být vykompenzována tím, že vyšší strukturální deficit vytlačuje investice ( viz grafy). Vytlačováni se nevztahuje na cyklický deficit, protože recese povede ke snížení úrokových sazeb a zvýšení investic. Někteří ekonomové tvrdí, že monetaristé mají příliš extrémní názory. Tvrdí, že v krátkém období v ekonomice s nevyužitými zdroji mohou deficity naopak povzbudit investice.
Ekonomické důsledky vládního dluhu:
Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:
- potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.
- ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin - vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.
- nahrazování kapitálu veřejným dluhem - jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.
Fiskální politika s volností rozhodování
Fiskální politika s volností rozhodování:
1) veřejné práce a ostatní výdajové programy
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
1) veřejné práce a ostatní výdajové programy
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
Fiskální deficity
Fiskální deficity:
Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Fungování monetární politiky při regulaci AD, Soudobý monetarismus
Fungování monetární politiky při regulaci AD:
Expanze monetární politiky vede posunu nabídky peněz doprava, tj. ke zvýšení nabídky peněz. V důsledku toho se zvýší AD. V krátkém období je křivka AS horizontální. to znamená, že monetární politiky je maximálně účinná. V dlouhém období má monetární expanze za příčinu inflaci. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev.
Kvantitativní teorie peněz - základem je kvantitativní rovnice peněz M .V = P . Y Kde M je množství peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněz, Y je důchod a P je cenová hladina. Východiskem je, že V se nemění, stejně jako se nemění P. Z toho vyplývá, že změny v množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu. M = k . PY
k = 1/V = koeficient důchodové rychlosti oběhu peněz. P = M/kY --- dokazuje tvar křivky AD a její hyperboličnost.
Soudobý monetarismus:
Tvrdí, že poptávka po penězích je hlavní systematickou determinantou GNP. Fiskální politika je podle nich neúčinná. Ceny a mzdy jsou flexibilní, a proto delta AD = delta p. Křivka AS je vertikální a taktéž je vertikální křivka Philipsova. Souhrnný sektor je stabilní a jeho automatické fungování udržuje ekonomiku na hranici potencionálního produktu.
Expanze monetární politiky vede posunu nabídky peněz doprava, tj. ke zvýšení nabídky peněz. V důsledku toho se zvýší AD. V krátkém období je křivka AS horizontální. to znamená, že monetární politiky je maximálně účinná. V dlouhém období má monetární expanze za příčinu inflaci. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev.
Kvantitativní teorie peněz - základem je kvantitativní rovnice peněz M .V = P . Y Kde M je množství peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněz, Y je důchod a P je cenová hladina. Východiskem je, že V se nemění, stejně jako se nemění P. Z toho vyplývá, že změny v množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu. M = k . PY
k = 1/V = koeficient důchodové rychlosti oběhu peněz. P = M/kY --- dokazuje tvar křivky AD a její hyperboličnost.
Soudobý monetarismus:
Tvrdí, že poptávka po penězích je hlavní systematickou determinantou GNP. Fiskální politika je podle nich neúčinná. Ceny a mzdy jsou flexibilní, a proto delta AD = delta p. Křivka AS je vertikální a taktéž je vertikální křivka Philipsova. Souhrnný sektor je stabilní a jeho automatické fungování udržuje ekonomiku na hranici potencionálního produktu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)