9.1. Měření národního produktu a důchodu
9.1.1. Finální statky
Kýe zjištění výstupu národního hospodářství sčítáme hodnotu tzv. finálních statků (výrobků a služeb ), nikoli hodnotu meziproduktů (statky které jsou dále zpracovány nebo spotřebovány ve výrobě - suroviny, energie).
Finální produkt má podobu:
1. exportovaných statků
2. spotřebních statků nakupované vládou nebo domácnostmi
3. investičních statků – statky doplňující a rozšiřující fyzický kapitál
Celkové investice ( brutto Ib) se dále dělí na :
• Investice do fixního kapitálu – je to nahrazování opotřebeného kapitálu
• Investice do zásob – přírůstek zásob podniků
Dále se potom brutto investice dělí na :
• Investice obnovovací ( restituční Ir ) – ve výší opotřebení fixního kapitálu
• Investice čisté ( netto In ) – hodnota investic v danném období, která převyšuje obnovovací ínvestice
8.7.2. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
8.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
8.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
8.6.1. Setrvačná inflace
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
8.7. Protiinflační politika
8.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
8.7. Protiinflační politika
8.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
8.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se
8.5.1. Inflace tažená poptávkou
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u
8.5.2. Inflace tlačená náklady
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u
8.5.2. Inflace tlačená náklady
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
8.3.3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
posiluje spotřební výdaje na úkor úspor.
vyšší inflace u nás než v zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovoz a tím oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi. Inflace mění strukturu spotřeby. Pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu.
8.3.4. Náklady inflace
Náklady inflace resp.dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
8.4. Vyrovnaná a anticipovaná inflace
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
vyšší inflace u nás než v zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovoz a tím oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi. Inflace mění strukturu spotřeby. Pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu.
8.3.4. Náklady inflace
Náklady inflace resp.dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
8.4. Vyrovnaná a anticipovaná inflace
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
8.2. Stupně inflace podle její závažnosti
Dělení inflace: Z kvantitativního hlediska ji lze rozčlenit na mírnou, pádivou a hyperinflaci.
mírná (plíživá) inflace - tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výroby, roste nominální i reálný produkt. Lidé tuto míru považují za přijatelnou a obvykle se nesnaží zbavit peněz ve prospěch reálného bohatství. Smouvy se uzavírají v nominálních hodnotách. Jedná se většinou o jednociferné hodnoty míry inflace.
pádivá inflace - tempo růstu cen je větší než růst výroby. Nominální produkt roste rychleji než reálný. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se jich snaží držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách. Hodnoty dosahují dvou až tříciferných čísel.
hyperinflace - jedná se o smrtící formu růstu cenové hladiny. Ceny zboží nezadržitelně rostou ze dne na den. Peníze už prakticky nevykonávají svou funkci, trh přechází částečně k barteru nebo ( a ) k používání cizích měn. Dochází k tzv. útěku do zboží.
Z hlediska působení inflace ji dělíme na otevřenou, potlačenou a skrytou.
Pokud je ekonomická aktivita spojena s růstem cenové hladiny, pak mluvíme o otevřené inflaci. Státní orgány mají možnost tento jev svými nástroji zastavit nebo alespoň zpomalit. Nejsou však schopny odstranit příčiny inflace. Ta se pak projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Projevem těchto opatření může být například nadměrný růst úspor, nedostatkové zboží, existence černého trhu ... Nakonec se stejně změní v inflaci otevřenou. V ekonomice jsou i jevy, které cenové indexy nedokáží zachytit (např. stínová ekonomika). V takovém případě pak hovoříme o inflaci skryté.
mírná (plíživá) inflace - tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výroby, roste nominální i reálný produkt. Lidé tuto míru považují za přijatelnou a obvykle se nesnaží zbavit peněz ve prospěch reálného bohatství. Smouvy se uzavírají v nominálních hodnotách. Jedná se většinou o jednociferné hodnoty míry inflace.
pádivá inflace - tempo růstu cen je větší než růst výroby. Nominální produkt roste rychleji než reálný. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se jich snaží držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách. Hodnoty dosahují dvou až tříciferných čísel.
hyperinflace - jedná se o smrtící formu růstu cenové hladiny. Ceny zboží nezadržitelně rostou ze dne na den. Peníze už prakticky nevykonávají svou funkci, trh přechází částečně k barteru nebo ( a ) k používání cizích měn. Dochází k tzv. útěku do zboží.
Z hlediska působení inflace ji dělíme na otevřenou, potlačenou a skrytou.
Pokud je ekonomická aktivita spojena s růstem cenové hladiny, pak mluvíme o otevřené inflaci. Státní orgány mají možnost tento jev svými nástroji zastavit nebo alespoň zpomalit. Nejsou však schopny odstranit příčiny inflace. Ta se pak projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Projevem těchto opatření může být například nadměrný růst úspor, nedostatkové zboží, existence černého trhu ... Nakonec se stejně změní v inflaci otevřenou. V ekonomice jsou i jevy, které cenové indexy nedokáží zachytit (např. stínová ekonomika). V takovém případě pak hovoříme o inflaci skryté.
8.3. Důsledky inflace
8.3.1. Vliv inflace na reálné důchody
v případě tzv. nevyrovnané inflace ( kdy ceny jednotlivých statků v CPI rostou nerovnoměrně resp. dochází k odlišnému růstu nominálního důchodu a cenové hladiny ), dochází k přerozdělování reálných důchodů.
Záleží též na tom, zda se skutečná míra inflace shoduje s očekávanou mírou inflace a zda inflační očekávaní byla uplatněna ve smlouvách o mzdách.
Dalším dopadem inflace na reálné důchody ( zejména mzdy ) je tzv. taxflace neboli fiskální brzda. Růst P vede k růstu W resp. nominálních mezd. Zaměstnanci se dostávají do vyššího daňového pásma, platí vyšší daně a v případě že reálné mzdy rostou pomalu či dokonce vůbec, dochází k poklesu disponibilního důchodu domácností.
8.3.2. Vliv na bohatství
postihuje příjemce fixních důchodů ( klesá reálná kupní síla důchodu ). Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Cena hmotných statků stoupá společně s inflací.
dodatečné náklady které způsobuje inflace - náklady spojené s řízením struktury aktiv, náklady spojené se změnou ceníků, ...
v případě tzv. nevyrovnané inflace ( kdy ceny jednotlivých statků v CPI rostou nerovnoměrně resp. dochází k odlišnému růstu nominálního důchodu a cenové hladiny ), dochází k přerozdělování reálných důchodů.
Záleží též na tom, zda se skutečná míra inflace shoduje s očekávanou mírou inflace a zda inflační očekávaní byla uplatněna ve smlouvách o mzdách.
Dalším dopadem inflace na reálné důchody ( zejména mzdy ) je tzv. taxflace neboli fiskální brzda. Růst P vede k růstu W resp. nominálních mezd. Zaměstnanci se dostávají do vyššího daňového pásma, platí vyšší daně a v případě že reálné mzdy rostou pomalu či dokonce vůbec, dochází k poklesu disponibilního důchodu domácností.
8.3.2. Vliv na bohatství
postihuje příjemce fixních důchodů ( klesá reálná kupní síla důchodu ). Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Cena hmotných statků stoupá společně s inflací.
dodatečné náklady které způsobuje inflace - náklady spojené s řízením struktury aktiv, náklady spojené se změnou ceníků, ...
8.1.1. CPI
Cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru – koše spotřebních výrobků a služeb.
Míru inflace lze poté vyjádřit jako tempo růstu CPI tj.
Problémem je, že koš statků musí být po delší dobu ( např 5 let ) stejný ( fixní )z důvodů srovnatelnosti, ale i z důvodů náročnosti zjišťování. A protože se mohou v průběhu doby měnit zvyky spotřebitelů, ale i relativní poměry cen statků zastoupených v indexu, může docházet k tzv. Skryté inflaci.
8.1.2. PPI index cen výrobců
Pracuje, stejně jako CPI s fixními vahami, ale vždy se týká pouze určitého odvětví. Stavební práce, průmyslová výroba atd.
Změna v PPI většinou signalizuje následnou změnu v CPI.
8.1.3. Deflátor HDP resp. HNP
Košem jsou v tomto případě všechny statky obsažené v daném ukazateli produktu.
Deflátor zjistíme, zjednodušeně řečeno, jako podíl nominálního a reálného produktu.
Míru inflace lze poté vyjádřit jako tempo růstu CPI tj.
Problémem je, že koš statků musí být po delší dobu ( např 5 let ) stejný ( fixní )z důvodů srovnatelnosti, ale i z důvodů náročnosti zjišťování. A protože se mohou v průběhu doby měnit zvyky spotřebitelů, ale i relativní poměry cen statků zastoupených v indexu, může docházet k tzv. Skryté inflaci.
8.1.2. PPI index cen výrobců
Pracuje, stejně jako CPI s fixními vahami, ale vždy se týká pouze určitého odvětví. Stavební práce, průmyslová výroba atd.
Změna v PPI většinou signalizuje následnou změnu v CPI.
8.1.3. Deflátor HDP resp. HNP
Košem jsou v tomto případě všechny statky obsažené v daném ukazateli produktu.
Deflátor zjistíme, zjednodušeně řečeno, jako podíl nominálního a reálného produktu.
8. INFLACE A PROTIINFLAČNÍ POLITIKA
8.1. Inflace a její měření
Pojmem inflace rozumíme projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je růst všeobecné průměrné cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, nazývá se pak tento jev deflace. V případě, že dochází k poklesu rychlosti růstu míry inflace ( např. z 10% v roce 96 na 8% v roce97 ) potom mluvíme o dezinflaci.
Rychlost, velikost růstu cen je měřena tzv. mírou inflace. Nejčastěji se udává jako tempo růstu. Míru inflace je možné vypočítat například z indexu spotřebitelských cen (CPI). Index spotřebitelských cen tvoří koš zboží, který nakupuje průměrná rodina.
Změny v ekonomickém vývoji dané země lze zachycovat i jinými indexy, jako např. implicitní cenový deflátor HDP ( HNP ) nebo index cen výrobců (PPI), ale nejčastěji je používán CPI, protože je nejflexibilnější a nejlépe vyhovuje pro rozhodování firem a spotřebitelů. Všeobecný problém indexu je, který rok zvolit za základní.
Pojmem inflace rozumíme projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je růst všeobecné průměrné cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, nazývá se pak tento jev deflace. V případě, že dochází k poklesu rychlosti růstu míry inflace ( např. z 10% v roce 96 na 8% v roce97 ) potom mluvíme o dezinflaci.
Rychlost, velikost růstu cen je měřena tzv. mírou inflace. Nejčastěji se udává jako tempo růstu. Míru inflace je možné vypočítat například z indexu spotřebitelských cen (CPI). Index spotřebitelských cen tvoří koš zboží, který nakupuje průměrná rodina.
Změny v ekonomickém vývoji dané země lze zachycovat i jinými indexy, jako např. implicitní cenový deflátor HDP ( HNP ) nebo index cen výrobců (PPI), ale nejčastěji je používán CPI, protože je nejflexibilnější a nejlépe vyhovuje pro rozhodování firem a spotřebitelů. Všeobecný problém indexu je, který rok zvolit za základní.
7.5. Phillipsova křivka - krátkodobá, dlouhodobá, její posuny
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Náklady dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Náklady dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
7.4. Přirozená míra nezaměstnanosti, tendence k jejímu zvyšování a politika jejího snižování
Přirozená míra nezaměstnanosti je taková, kdy je reálný produkt na úrovni potenciálního produktu, míra inflace je stabilní.
V případě, že L=0, tj. případ, kdy počet lidí, kteří práci ztratí, je roven počtu těch, kteří práci najdou, se tento stav nazývá přirozená míra nezaměstnanosti, s je míra ztráty pracovních sil, n je míra nových pracovních příležitostí. Matematicky lze PMNZ tj. u* vyjádřit jako:
Vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Naopak zvyšující se míra nových pracovních příležitostí přirozenou míru snižuje.
V podstatě platí, že pokud je u<=u*, tak se u skládá pouze z frikční a strukturální nezaměstnanosti. Pokud u překročí u*, tak rozdíl mezi u a u* tvoří cyklická nezaměstnanost
Dlouhodobě má u* tendenci růst. A to z několika důvodů:
• Demografické vlivy zesilují frikční nez.
• Regulace vlády – minimální mzda
• Technický pokrok a následkem růst strukturální nezaměstnanosti.
• Hystereze na trhu práce ( dlouhodobá nez. Vede ke snížení kvalifikace, rezignace po dlouhém, neúspěšném hledání…)
V případě, že L=0, tj. případ, kdy počet lidí, kteří práci ztratí, je roven počtu těch, kteří práci najdou, se tento stav nazývá přirozená míra nezaměstnanosti, s je míra ztráty pracovních sil, n je míra nových pracovních příležitostí. Matematicky lze PMNZ tj. u* vyjádřit jako:
Vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Naopak zvyšující se míra nových pracovních příležitostí přirozenou míru snižuje.
V podstatě platí, že pokud je u<=u*, tak se u skládá pouze z frikční a strukturální nezaměstnanosti. Pokud u překročí u*, tak rozdíl mezi u a u* tvoří cyklická nezaměstnanost
Dlouhodobě má u* tendenci růst. A to z několika důvodů:
• Demografické vlivy zesilují frikční nez.
• Regulace vlády – minimální mzda
• Technický pokrok a následkem růst strukturální nezaměstnanosti.
• Hystereze na trhu práce ( dlouhodobá nez. Vede ke snížení kvalifikace, rezignace po dlouhém, neúspěšném hledání…)
7.4.1. Politika snižování nezaměstnanosti
7.4.1.1. Pasivní
Má podobu zmírňování dopadů nezaměstnanosti např. prostřednictvím poskytování podpor v nezam.
7.4.1.2. Aktivní
V rámci proticyklické politiky, např expanzivní monetární a fiskální politikou lze stimulovat AD a tím snižovat cyklickou nezaměstnanost. V rámci této politiky lze využívat financování speciálních programů – veřejně prospěšné práce, tvorba společensky účelných pracovních míst atd.
Snižováním přirozené míry nezaměstnanosti a tím snižovat frikční a strukturální nezaměstnanost. Např. rekvalifikace, snižování sociálních dávek, podpora migrace lidí za prací, redukce minimální mzdy.
Má podobu zmírňování dopadů nezaměstnanosti např. prostřednictvím poskytování podpor v nezam.
7.4.1.2. Aktivní
V rámci proticyklické politiky, např expanzivní monetární a fiskální politikou lze stimulovat AD a tím snižovat cyklickou nezaměstnanost. V rámci této politiky lze využívat financování speciálních programů – veřejně prospěšné práce, tvorba společensky účelných pracovních míst atd.
Snižováním přirozené míry nezaměstnanosti a tím snižovat frikční a strukturální nezaměstnanost. Např. rekvalifikace, snižování sociálních dávek, podpora migrace lidí za prací, redukce minimální mzdy.
7.2.1. Sociální dopad
Sociální dopad. Nezaměstnanost nemá dopad jen na celkovou ekonomiku, ale ovlivňuje také život jednotlivých lidí. Nezaměstnanost vede ke snižování disponibilních prostředků domácností, z čehož vzniká mnoho problémů mezi lidmi. Ekonomické obtíže ovlivňují emoce a rodinný život lidí. Následky nezaměstnanosti mohou být zhoršováním fyzické i psychické kondice, vyšší výskyt srdečních chorob, alkoholismus, růst kriminality, stres. V extrémních případech dochází k nepokojům mezi lidmi, rozpadům domácností a životů, ...
7.3. Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Dobrovolná nezaměstnanost - lidé, dobrovolně nezaměstnaní by mohli najít práci při tržní ceně, ale tato cena se jim zdá příliš nízká, a proto volí raději volný čas hledají lepší prac. příležitost. Při stávající mzdové sazbě mohou dávat přednost studiu. Existence dobrovolné nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci čistého ekonomického blahobytu (NEW).
Nedobrovolná nezaměstnanost - pracovní síly práci hledají a nemohou je najít ani při nižší mzdové sazbě. V okamžiku ekonomické poruchy se trh vyznačuje příliš vysokou mzdovou sazbou. Trh s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku, než je poptávka nebo vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost. Ceny a mzdy stoupají a klesají tak dlouho, dokud se trhy nevyčistí. Dobrovolná nezaměstnanost je možná.
7.3. Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Dobrovolná nezaměstnanost - lidé, dobrovolně nezaměstnaní by mohli najít práci při tržní ceně, ale tato cena se jim zdá příliš nízká, a proto volí raději volný čas hledají lepší prac. příležitost. Při stávající mzdové sazbě mohou dávat přednost studiu. Existence dobrovolné nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci čistého ekonomického blahobytu (NEW).
Nedobrovolná nezaměstnanost - pracovní síly práci hledají a nemohou je najít ani při nižší mzdové sazbě. V okamžiku ekonomické poruchy se trh vyznačuje příliš vysokou mzdovou sazbou. Trh s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku, než je poptávka nebo vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost. Ceny a mzdy stoupají a klesají tak dlouho, dokud se trhy nevyčistí. Dobrovolná nezaměstnanost je možná.
7.2. Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky
V podstatě platí, že pokud je u<=u*, tak se u skládá pouze z frikční a strukturální nezaměstnanosti. Pokud u překročí u*, tak rozdíl mezi u a u* tvoří cyklická nezaměstnanost.
Nezaměstnanost je velmi důležitou složkou celého ekonomického kolosu. Částečně vypovídá i o výkonnosti a funkčnosti ekonomiky. Určuje produkt, který ekonomika vyrábí. Ovlivňuje hladinu cen. Má tedy hlavně ekonomické, ale i sociální dopady.
Ekonomický význam. Nezaměstnanost, resp. míra nezaměstnanosti, má značný dopad na produktivitu ekonomiky. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k nedostatečnému využití výrobních zdrojů, mrhá se jimi a ekonomika vyrábí na nižší úrovni než jsou její možnosti. Vyrábí se neefektivně.
Podle Okunova zákona každé zvýšení nezaměstnanosti o 1% nad její přirozenou míru vyvolává odklon potenciálního produktu o 2% od jeho dlouhodobého potenciálu.
To znamená, zvýší-li se nezaměstnanost, produkt má tendenci klesat. K jevu zvýšené míry nezaměstnanosti dochází například v období recese hospodářského cyklu. Nezaměstnanost je však i prospěšná (frikční). Bez nezaměstnanosti by nové firmy nebyly schopny najít nové pracovní síly. Docházelo by ke strnulosti na trhu výrobních faktorů, omezovala by se přesnost informací. Výrobní faktory by mohli být snadno přetěžovány.
Nezaměstnanost je velmi důležitou složkou celého ekonomického kolosu. Částečně vypovídá i o výkonnosti a funkčnosti ekonomiky. Určuje produkt, který ekonomika vyrábí. Ovlivňuje hladinu cen. Má tedy hlavně ekonomické, ale i sociální dopady.
Ekonomický význam. Nezaměstnanost, resp. míra nezaměstnanosti, má značný dopad na produktivitu ekonomiky. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k nedostatečnému využití výrobních zdrojů, mrhá se jimi a ekonomika vyrábí na nižší úrovni než jsou její možnosti. Vyrábí se neefektivně.
Podle Okunova zákona každé zvýšení nezaměstnanosti o 1% nad její přirozenou míru vyvolává odklon potenciálního produktu o 2% od jeho dlouhodobého potenciálu.
To znamená, zvýší-li se nezaměstnanost, produkt má tendenci klesat. K jevu zvýšené míry nezaměstnanosti dochází například v období recese hospodářského cyklu. Nezaměstnanost je však i prospěšná (frikční). Bez nezaměstnanosti by nové firmy nebyly schopny najít nové pracovní síly. Docházelo by ke strnulosti na trhu výrobních faktorů, omezovala by se přesnost informací. Výrobní faktory by mohli být snadno přetěžovány.
6.6.2. Mezinárodní měnový v fond (IMF)
Mezinárodní měnový v fond (IMF) – založen spolu s Bretton-Woodským systémem v roce 1944. Princip spočívá v tom, že členské země přispívají do tohoto fondu tím, že mu půjčují své měny a ten je pak půjčuje zemím, které mají problém s platební bilancí.
6.6.3. Světová banka
Světová banka – je financována členskými zeměmi podle svého ekonomického významu. Poskytuje mezinárodní půjčky a financuje ty projekty, které nejsou financovány soukromými bankami a jeví se jako prospěšné.
6.6.4. GATT (General Agreement on Tarifs and Trade)
GATT - dohoda o clech, 70. léta. Její následník - Světová obchodní organizace (WTO) s cílem postupného snižování a odbourávání cel a jiných překážek obchodu; prosazování zásad nediskriminace, tj. stejného postupu vůči všem členům dohody a reciproční (vzájemné) poskytování výhod; nereciproční zvýhodnění ekonomicky slabších zemí.
6.6.3. Světová banka
Světová banka – je financována členskými zeměmi podle svého ekonomického významu. Poskytuje mezinárodní půjčky a financuje ty projekty, které nejsou financovány soukromými bankami a jeví se jako prospěšné.
6.6.4. GATT (General Agreement on Tarifs and Trade)
GATT - dohoda o clech, 70. léta. Její následník - Světová obchodní organizace (WTO) s cílem postupného snižování a odbourávání cel a jiných překážek obchodu; prosazování zásad nediskriminace, tj. stejného postupu vůči všem členům dohody a reciproční (vzájemné) poskytování výhod; nereciproční zvýhodnění ekonomicky slabších zemí.
7. NEZAMĚSTNANOST. MAKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY TRHU PRÁCE
7.1. Měření nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti
Množství lidí, kteří nepracují, je zachycováno pomocí tzv. míry nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných k množství ekonomicky aktivních lidí.
Mezi nezaměstnané (U) jsou počítáni ti, kteří sice nepracují, ale o práci se aktivně ucházejí. Jsou registrováni na úřadu práce, hledají zaměstnání, ... Další skupinu tvoří ti, kteří nepracují a ani se o práci jinak nesnaží. S těmito lidmi ekonomika nepočítá. Jedná se o ekonomicky neaktivní část obyvatelstva (studenti, bezdomovci, ...).
Součet pracujících (zaměstnaných nebo samostatně podnikajících) a nezaměstnaných dává množství ekonomicky aktivních obyvatel (L).
Čili míra nezaměstnanosti je:
Dalším pojmem souvisejícím se zaměstnaností je čistá změna v počtu zaměstnaných. Ta je dána rozdílem počtu těch, kteří našli práci a těch, kteří ji ztratili.
V případě, že L=0, tj. případ, kdy počet lidí, kteří práci ztratí, je roven počtu těch, kteří práci najdou, se tento stav nazývá přirozená míra nezaměstnanosti, s je míra ztráty pracovních sil, n je míra nových pracovních příležitostí. Matematicky lze PMNZ tj. u* vyjádřit jako:
Vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Naopak zvyšující se míra nových pracovních příležitostí přirozenou míru snižuje.
Množství lidí, kteří nepracují, je zachycováno pomocí tzv. míry nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných k množství ekonomicky aktivních lidí.
Mezi nezaměstnané (U) jsou počítáni ti, kteří sice nepracují, ale o práci se aktivně ucházejí. Jsou registrováni na úřadu práce, hledají zaměstnání, ... Další skupinu tvoří ti, kteří nepracují a ani se o práci jinak nesnaží. S těmito lidmi ekonomika nepočítá. Jedná se o ekonomicky neaktivní část obyvatelstva (studenti, bezdomovci, ...).
Součet pracujících (zaměstnaných nebo samostatně podnikajících) a nezaměstnaných dává množství ekonomicky aktivních obyvatel (L).
Čili míra nezaměstnanosti je:
Dalším pojmem souvisejícím se zaměstnaností je čistá změna v počtu zaměstnaných. Ta je dána rozdílem počtu těch, kteří našli práci a těch, kteří ji ztratili.
V případě, že L=0, tj. případ, kdy počet lidí, kteří práci ztratí, je roven počtu těch, kteří práci najdou, se tento stav nazývá přirozená míra nezaměstnanosti, s je míra ztráty pracovních sil, n je míra nových pracovních příležitostí. Matematicky lze PMNZ tj. u* vyjádřit jako:
Vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Naopak zvyšující se míra nových pracovních příležitostí přirozenou míru snižuje.
7.2. Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky
Frikční nezaměstnanost - jde krátkodobou ztrátu zaměstnání v důsledku pohybu pracovníků např. při přechodu mezi zaměstnáními. Je způsobena běžnými přesuny v nabídce a poptávce po výrobcích a službách, nedostatečnou informovaností na trhu práce. Jedná se převážně o dobrovolnou nezaměstnanost. Předpokládáme, že struktura volných míst odpovídá nabídce práce ( tj. nejedná se o strukturální nezaměstnanost )
Příklady:
• Nezaměstnaní, kteří byli propuštěni
• Dobrovolně opustili minulé zaměstnání a hledají lépe placené
• Nově vstupují do pracovní síly - studenti
Strukturální nezaměstnanost – existuje za keynesiánského předpokladu nepružných nominálních mezd směrem dolů ( např díky minimální mzdě ). Souvisí se změnami v požadované kvalifikaci prac. sil. Se situací, kdy struktura prac. příležitostí na trhu práce je ( na rozdíl od frikční nezaměstnanosti ) odlišná od struktury odvětví, výroby. Může trvat i několik let a je spojena s rekvalifikací pracovníků nebo změnou struktury odvětví. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Jde o nedobrovolnou nezaměstnanost.
Sezónní nezaměstnanost - souvisí s tím, že některé subjekty mají práci pouze v určitém ročním období. Např. zemědělci hospodaří pouze v létě.
Cyklická nezaměstnanost - v této situaci je celková poptávka po práci na nízké úrovni ( na rozdíl od situace, kdy je poptávka po práci nízká jen v určitých oblastech ). Vzniká, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky, tj. v období hospodářské recese. Její vznik má za následek mezeru produktu Y
Příklady:
• Nezaměstnaní, kteří byli propuštěni
• Dobrovolně opustili minulé zaměstnání a hledají lépe placené
• Nově vstupují do pracovní síly - studenti
Strukturální nezaměstnanost – existuje za keynesiánského předpokladu nepružných nominálních mezd směrem dolů ( např díky minimální mzdě ). Souvisí se změnami v požadované kvalifikaci prac. sil. Se situací, kdy struktura prac. příležitostí na trhu práce je ( na rozdíl od frikční nezaměstnanosti ) odlišná od struktury odvětví, výroby. Může trvat i několik let a je spojena s rekvalifikací pracovníků nebo změnou struktury odvětví. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Jde o nedobrovolnou nezaměstnanost.
Sezónní nezaměstnanost - souvisí s tím, že některé subjekty mají práci pouze v určitém ročním období. Např. zemědělci hospodaří pouze v létě.
Cyklická nezaměstnanost - v této situaci je celková poptávka po práci na nízké úrovni ( na rozdíl od situace, kdy je poptávka po práci nízká jen v určitých oblastech ). Vzniká, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky, tj. v období hospodářské recese. Její vznik má za následek mezeru produktu Y
6.5.2. Vnější měnová politika
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
6.6. Vývoj mezinárodního měnového systému, význam mezinárodních finančních organizací
Po 2. svět. válce byly všechny ekonomiky velmi poznamenány a zdevastovány. Bylo tedy nutné tuto rozbouřenou situaci nějak zotavit. Byly vytvořeny čtyři nejdůležitější ekonomické instituce 40. let: GATT, Bretton-Woodský systém měn, Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka.
6.6.1. Bretton-Woodský systém
Bretton-Woodský systém (1944-71) - v tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Všechny parity ostatních měn byly vztahovány k silnému dolaru. Dolar byl po válce totiž jedinou relativně silnou a nerozvrácenou měnou, a tak se ostatní měny nemusely obávat výkyvů. Parity měny nebyly vztaženy ke zlatu jako dříve, ale k $, protože zlata bylo po válce málo. Ovšem, ale i hodnota dolaru musela být nějak stanovena, a tak parita $ byla vztažena ke zlatu ( 35 USD za trojskou unci zlata ). Tento systém zkrachoval v období Vietnamské války, kdy americká ekonomika utrpěla značné ztráty a hodnota dolaru byla oslabena válečnými výdaji. BW systém byl obecně pevným a přizpůsobivým systémem, což byla jeho výhoda. Od pádu BW jsou ceny měnových kursů stanoveny na základě floatingu.
6.6.1. Bretton-Woodský systém
Bretton-Woodský systém (1944-71) - v tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Všechny parity ostatních měn byly vztahovány k silnému dolaru. Dolar byl po válce totiž jedinou relativně silnou a nerozvrácenou měnou, a tak se ostatní měny nemusely obávat výkyvů. Parity měny nebyly vztaženy ke zlatu jako dříve, ale k $, protože zlata bylo po válce málo. Ovšem, ale i hodnota dolaru musela být nějak stanovena, a tak parita $ byla vztažena ke zlatu ( 35 USD za trojskou unci zlata ). Tento systém zkrachoval v období Vietnamské války, kdy americká ekonomika utrpěla značné ztráty a hodnota dolaru byla oslabena válečnými výdaji. BW systém byl obecně pevným a přizpůsobivým systémem, což byla jeho výhoda. Od pádu BW jsou ceny měnových kursů stanoveny na základě floatingu.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
6.5.2. Vnější měnová politika
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
6.2. Věřitelská a dlužnická země
Dlouhodobý vývoj platební bilance a zahraniční zadluženosti má celkem tyto stadia svého vývoje:
6.2.1. Mladá dlužnická země
NX je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný a čistý dluh roste
6.2.2. Zralá dlužnická země
NX se dostává do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje.
6.2.3. Země splácející dluhy
NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a k poklesu čistého dluhu.
6.2.4. Mladá věřitelská země
NX se dostává do deficitu, rostou důchody ze zahraničí, čistý odliv kapitálu, čistý dluh se mění v čistou věřitelskou pozici.
6.2.5. Zralá věřitelská země
NX je deficitní, přitom vysoký příliv zahraničních důchodů umožňuje udržovat nebo dokonce zvyšovat věřitelskou pozici.
6.2.1. Mladá dlužnická země
NX je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný a čistý dluh roste
6.2.2. Zralá dlužnická země
NX se dostává do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje.
6.2.3. Země splácející dluhy
NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a k poklesu čistého dluhu.
6.2.4. Mladá věřitelská země
NX se dostává do deficitu, rostou důchody ze zahraničí, čistý odliv kapitálu, čistý dluh se mění v čistou věřitelskou pozici.
6.2.5. Zralá věřitelská země
NX je deficitní, přitom vysoký příliv zahraničních důchodů umožňuje udržovat nebo dokonce zvyšovat věřitelskou pozici.
6.3. Devizový trh a měnový kurs
6.3.1. Devizový trh
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3. Determinanty měnového kursu
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
6.4. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
6.4. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
5.8. Účinky cel
Předpoklady pro následující teorii jsou, že země může za požadovanou cenu dovézt do země jakékoliv množství výrobků, země může na světovém trhu prodat za světovou cenu jakékoliv množství výrobků a nemá možnost ovlivnit světové ceny zboží. V normální ekonomice, kde není možnost mezinárodního obchodu se prodává množství Qa za cenu Pa. Když se otevřely hranice, předpokládejme, že světová cena (Pw) je nižší než cena výrobku u nás. V naší ekonomice se tedy uchytí pouze ti výrobci, kteří jsou schopni se udržet na ceně stejné jako je světová cena. Rozdíl mezi poptávkou a nabídkou také musí být nějak kryt, bude se tedy dovážet. Nyní předpokládejme ochranu domácích firem v podobě zavedení cla. Firmy, které budou k nám dovážet jejich zboží nebudou prodávat za cenu Pw, ale za tuto cenu zvýšenou o velikost daně (cla). To znamená, že na našem trhu budou moct vyrábět i méně efektivní (naši) výrobci a dovážet se bude méně, protože pro cizince už nebude dovoz tak výhodný, jako při ceně Pw.
Shrnuto - zvýšení cel vyvolá: pokles objemu dovozu; pokles celkové nabídky zboží; růst tržní ceny na úroveň světové ceny; růst výroby v podnicích, jež vyrábějí pod ochranou cel; růst zaměstnanosti v našem hospodářství; pokles v alokaci národních výrobních faktorů!!. Snížení kvóty má účinky stejné jako zvýšení cla.
Shrnuto - zvýšení cel vyvolá: pokles objemu dovozu; pokles celkové nabídky zboží; růst tržní ceny na úroveň světové ceny; růst výroby v podnicích, jež vyrábějí pod ochranou cel; růst zaměstnanosti v našem hospodářství; pokles v alokaci národních výrobních faktorů!!. Snížení kvóty má účinky stejné jako zvýšení cla.
6. PLATEBNÍ BILANCE, DEVIZOVÝ TRH A VNĚJŠÍ MĚNOVÁ POLITIKA
6.1. Platební bilance
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance )- jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance )- jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
5.4.2. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
5.5. Teorie komparativních výhod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifikovanou pracovní sílu). Princip komparativní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
!!!! základ je v tzv. mezní míře transformace produktu.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
5.5. Teorie komparativních výhod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifikovanou pracovní sílu). Princip komparativní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
!!!! základ je v tzv. mezní míře transformace produktu.
5.6. Přínosy z mezinárodního obchodu
Přínosy z mezinárodního obchodu:
Zvýšení spotřebních možností ( posun PPP ), poznání (věda a výzkum), styk se světem, nové trendy, přenos informací, efektivnější alokace výrobních zdrojů, efektivnější rozdělování ...
5.7. Protekcionismus, jeho cíle a formy
Proktekcionismus ( ochranářství ) znamená omezení zahraniční konkurence vůči domácí výrobě.
Nástroje proktekcionismu:
• cla (tarify) – specifická daň zvyšující cenu dovážených statků, má i fiskální dopad.
• mimocelní bariéry – ( dovozní kvóty, zákaz exportu zbraní do Íráku, neviditelné překážky – zdravotní, ekologické, technické podmínky dovozu…) omezují množství dovážených statků
5.7.1. Cíle protekcionismu:
• neekonomický charakter - strategické vojensko-politické zájmy; udržení národní tradice určité výroby; udržení odvětví s vysoce koncentrovaným výzkumem, ekologické aspekty
• obava z příliš úzké specializace a následné větší zranitelnosti ekonomiky vede k ochranářským opatřením, která podporují nebo chrání ostatní části průmyslu ( nerozvinuté, které by nepřežily v mezinárodní konkurenci. )
• podpora domácí výroby s cílem udržení vysoké zaměstnanosti funguje jen krátkodobě.
• Předpokládaný vývoj směnných relací.
Protekcionismus omezuje komparativní výhody.
Zvýšení spotřebních možností ( posun PPP ), poznání (věda a výzkum), styk se světem, nové trendy, přenos informací, efektivnější alokace výrobních zdrojů, efektivnější rozdělování ...
5.7. Protekcionismus, jeho cíle a formy
Proktekcionismus ( ochranářství ) znamená omezení zahraniční konkurence vůči domácí výrobě.
Nástroje proktekcionismu:
• cla (tarify) – specifická daň zvyšující cenu dovážených statků, má i fiskální dopad.
• mimocelní bariéry – ( dovozní kvóty, zákaz exportu zbraní do Íráku, neviditelné překážky – zdravotní, ekologické, technické podmínky dovozu…) omezují množství dovážených statků
5.7.1. Cíle protekcionismu:
• neekonomický charakter - strategické vojensko-politické zájmy; udržení národní tradice určité výroby; udržení odvětví s vysoce koncentrovaným výzkumem, ekologické aspekty
• obava z příliš úzké specializace a následné větší zranitelnosti ekonomiky vede k ochranářským opatřením, která podporují nebo chrání ostatní části průmyslu ( nerozvinuté, které by nepřežily v mezinárodní konkurenci. )
• podpora domácí výroby s cílem udržení vysoké zaměstnanosti funguje jen krátkodobě.
• Předpokládaný vývoj směnných relací.
Protekcionismus omezuje komparativní výhody.
5.4. Měnové kursy
Mezi státy se obchoduje v tzv. volně směnitelných měnách. Nejčastěji se jedná o silnou, stabilní a uznávanou měnu (například marka, $, JPY, ...). Cena těchto platidel se stanovuje na mezinárodním peněžním trhu. Na tomto trhu (devizový trh) dochází ke střetu nabídky a poptávky po dané měně, a tak se utváří rovnovážná cena, tzv. měnový kurs. Měnový kurs udává, kolik jednotek cizí národní měny dostanu za jednu jednotku mojí měny. Od pojmu měnový kurs je nutné odlišit pojem měnová parita. Měnová parita je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek. V případě měnové parity kurs měny kolísá kolem této parity (v současné době se již málo používá). Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, tj. pokles měnové parity. Revalvace je růst měnové parity. Devalvace měny zvyšuje export.
5.4.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
5.4.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
5. MEZINÁRODNÍ OBCHOD. PROTEKCIONISMUS.
5.1. Čistý export
Y=C+I+G+NX
Předpokládejme, že v zemi převažuje export nad importem. Země je čistým exportérem. Jestliže čistý export roste, roste i agregátní poptávka. Konečné účinky posunu agregátní poptávky jsou stejné jako v případě monetární nebo fiskální politiky. Čili růst NX způsobuje ceteris paribus růst produktu.
5.2. Mezní sklon k importu, multiplikátor otevřené ekonomiky
Import má podobu:
Z každého přírůstku důchodu Y je část vynaložena na nákup dováženého zboží. Tento poměr se nazývá mezní sklon k importu z důchodu m.
Zvýší-li se reálný HDP o jednotku, zvýší se i množství dovozu. V důsledku zvýšení celních sazeb nebo snížení kvót se mezní sklon k dovozu snižuje. Platby za zboží, které je k nám dovezeno v rámci mezinárodního obchodu nezůstávají u nás, ale odcházejí z ekonomiky. To znamená, že stejně jako úspory, nepodílejí se na peněžních tocích realizovaných v domácí ekonomice. Nezvyšují důchod, a tak samozřejmě ani agregátní poptávku = zvyšující se mezní sklon k dovozu, v důsledku například odstranění celních bariér, zvyšuje import a tím vyvolává snížení národního důchodu.
Snižuje agregátní poptávku a výkonnost ekonomiky. Změna dovozu vyvolá změnu v agregátní poptávce (národním důchodu). Změna v agregátní poptávce však neodpovídá změně dovozu, ale je několikanásobně vyšší. Výše této interakce je dána výdajovým multiplikátorem. Výdajový multiplikátor je totožný s výdajovým multiplikátorem otevřené ekonomiky na dovoz.
můžeme také vyjádřit vliv změny domácích autonomních výdajů na změnu NX:
kde alfa je jednoduchý výdajový multiplikátor.
Y=C+I+G+NX
Předpokládejme, že v zemi převažuje export nad importem. Země je čistým exportérem. Jestliže čistý export roste, roste i agregátní poptávka. Konečné účinky posunu agregátní poptávky jsou stejné jako v případě monetární nebo fiskální politiky. Čili růst NX způsobuje ceteris paribus růst produktu.
5.2. Mezní sklon k importu, multiplikátor otevřené ekonomiky
Import má podobu:
Z každého přírůstku důchodu Y je část vynaložena na nákup dováženého zboží. Tento poměr se nazývá mezní sklon k importu z důchodu m.
Zvýší-li se reálný HDP o jednotku, zvýší se i množství dovozu. V důsledku zvýšení celních sazeb nebo snížení kvót se mezní sklon k dovozu snižuje. Platby za zboží, které je k nám dovezeno v rámci mezinárodního obchodu nezůstávají u nás, ale odcházejí z ekonomiky. To znamená, že stejně jako úspory, nepodílejí se na peněžních tocích realizovaných v domácí ekonomice. Nezvyšují důchod, a tak samozřejmě ani agregátní poptávku = zvyšující se mezní sklon k dovozu, v důsledku například odstranění celních bariér, zvyšuje import a tím vyvolává snížení národního důchodu.
Snižuje agregátní poptávku a výkonnost ekonomiky. Změna dovozu vyvolá změnu v agregátní poptávce (národním důchodu). Změna v agregátní poptávce však neodpovídá změně dovozu, ale je několikanásobně vyšší. Výše této interakce je dána výdajovým multiplikátorem. Výdajový multiplikátor je totožný s výdajovým multiplikátorem otevřené ekonomiky na dovoz.
můžeme také vyjádřit vliv změny domácích autonomních výdajů na změnu NX:
kde alfa je jednoduchý výdajový multiplikátor.
5.3. Mezinárodní obchod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. (banány se dají pěstovat jen v teplých krajích a ne na severním pólu). Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifkovanou pracovní sílu). Princip kompararivní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
K tomu aby mohly firmy obchodovat přes hranice, je nutné mít určité předpoklady. Toto prostředí je tvořeno vnější obchodní a měnovou politikou státu (VOMP). VOMP je politika, která sleduje měnové kursy, množství služeb, výrobku a kapitálu, které jde přes hranice, podmínky vývozu a dovozu. Stát vstupuje na mezinárodní trh s cílem odstranit bariéry trhu, tržní selhání, zajišťování sociálních aspektů... a mimo jiné se stát snaží chránit své firmy před konkurencí ze zahraničí. Snahou VOMPu je prosadit z dlouhodobého hlediska vyrovnanou platební bilanci, což je jedna z podmínek pro dosažení jmenovaných cílů. Dalším bezprostředním cílem je zmírňování výkyvů měnových kursů. Těmito bezprostředními cíli se vláda snaží dosáhnout konečných cílů, jež spočívají ve stabilní cenové hladině a vysoké úrovně zaměstnanosti. K dosažení těchto cílů používá stát nástrojů své VOMPolitiky.
K tomu aby mohly firmy obchodovat přes hranice, je nutné mít určité předpoklady. Toto prostředí je tvořeno vnější obchodní a měnovou politikou státu (VOMP). VOMP je politika, která sleduje měnové kursy, množství služeb, výrobku a kapitálu, které jde přes hranice, podmínky vývozu a dovozu. Stát vstupuje na mezinárodní trh s cílem odstranit bariéry trhu, tržní selhání, zajišťování sociálních aspektů... a mimo jiné se stát snaží chránit své firmy před konkurencí ze zahraničí. Snahou VOMPu je prosadit z dlouhodobého hlediska vyrovnanou platební bilanci, což je jedna z podmínek pro dosažení jmenovaných cílů. Dalším bezprostředním cílem je zmírňování výkyvů měnových kursů. Těmito bezprostředními cíli se vláda snaží dosáhnout konečných cílů, jež spočívají ve stabilní cenové hladině a vysoké úrovně zaměstnanosti. K dosažení těchto cílů používá stát nástrojů své VOMPolitiky.
5.3.1. Nástroje VOMPu
Nástroje VOMPu se mohou dělit do dvou skupin.
5.3.1.1. Nepřímé nástroje
Nepřímé (tržně orientované): jsou to především intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance (viz. systém pružných měnových kursů). Intervencí na devizových trzích může stát ovlivňovat měnové kursy a tím následovně pohyb zboží, služeb a kapitálu přes hranice země. Centrální banka za národní měnu nakupuje cizí prostředky - tím zvyšuje jejich poptávku a i cenu. Celý tento proces je spojen se systémem řízených kursů, tzv. managed floating.
5.3.1.2. Přímé nástroje
kvóty, cla, vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu. Kvóty určují maximální množství zboží, které je možné za dané časové období přivézt. Clo je daň, kterou stát vybírá za zboží přivezené ze zahraničí. Vývozními subvencemi stát podporuje vývoz určitého zboží. Neviditelnými překážkami mohou být například přísné hygienické normy u dovozu potravin, podmínka katalysátoru u auta ...
5.3.1.1. Nepřímé nástroje
Nepřímé (tržně orientované): jsou to především intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance (viz. systém pružných měnových kursů). Intervencí na devizových trzích může stát ovlivňovat měnové kursy a tím následovně pohyb zboží, služeb a kapitálu přes hranice země. Centrální banka za národní měnu nakupuje cizí prostředky - tím zvyšuje jejich poptávku a i cenu. Celý tento proces je spojen se systémem řízených kursů, tzv. managed floating.
5.3.1.2. Přímé nástroje
kvóty, cla, vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu. Kvóty určují maximální množství zboží, které je možné za dané časové období přivézt. Clo je daň, kterou stát vybírá za zboží přivezené ze zahraničí. Vývozními subvencemi stát podporuje vývoz určitého zboží. Neviditelnými překážkami mohou být například přísné hygienické normy u dovozu potravin, podmínka katalysátoru u auta ...
4.5. Debata o vytlačování soukromých investic
Fiskální politika má vliv i na posun agregátní nabídky. Snížení daní může vyvolat dvě různé situace. V každém případě se zvýší příjmy domácností. Ale v prvním případě zvýšení daňových sazeb vyvolá u domácností větší zájem o práci. Lidé začnou víc pracovat. Tento fakt zvýší agregátní nabídku. Ve druhém případě budou mít lidé vyšší příjmy, tím se budou cítit bohatší a omezí práci. Agregátní nabídka poklesne.
Krátkodobé účinky (expanzivní) fiskální politiky. Agregátní poptávka je v poli, kdy jsou v ekonomice nevyužity výrobní faktory. Zde se daří zvyšovat reálný produkt bez velkého zvýšení cenové hladiny. V poli, kdy se ekonomika blíží potenciálnímu produktu se spíš daří úspěšně zvyšovat hladinu cen.
Dlouhodobé účinky rozpočtové politiky. V dlouhém období s růstem agregátní poptávky souvisí krátkodobý růst nominálního produktu. Na tento růst reaguje poptávka po penězích, čímž dojde ke zvýšení úrokových sazeb a tím k omezení investic. Dochází k procesu vytěsnění. Situace, kdy vládní rozpočtové výdaje snižují soukromé investiční výdaje. Tím vlastně také konkurují v investicích soukromým investorům. Vzroste cenová hladina, reálné i nominální úrokové míry (nevrátí se na svou původní úroveň jako v monetární politice). Úroveň produktu a zaměstnanosti se nemění.
Krátkodobé účinky (expanzivní) fiskální politiky. Agregátní poptávka je v poli, kdy jsou v ekonomice nevyužity výrobní faktory. Zde se daří zvyšovat reálný produkt bez velkého zvýšení cenové hladiny. V poli, kdy se ekonomika blíží potenciálnímu produktu se spíš daří úspěšně zvyšovat hladinu cen.
Dlouhodobé účinky rozpočtové politiky. V dlouhém období s růstem agregátní poptávky souvisí krátkodobý růst nominálního produktu. Na tento růst reaguje poptávka po penězích, čímž dojde ke zvýšení úrokových sazeb a tím k omezení investic. Dochází k procesu vytěsnění. Situace, kdy vládní rozpočtové výdaje snižují soukromé investiční výdaje. Tím vlastně také konkurují v investicích soukromým investorům. Vzroste cenová hladina, reálné i nominální úrokové míry (nevrátí se na svou původní úroveň jako v monetární politice). Úroveň produktu a zaměstnanosti se nemění.
4.6. Fiskální politika v modelu multiplikátoru
Multiplikační efekt státních nákupů výrobků a služeb. Výdaje státních orgánů jsou součástí agregátní poptávky. Růst rozpočtových výdajů zvyšuje agregátní poptávku, nikoliv ve stejném rozsahu jako výdaje, ale v rozsahu větším daném tzv. multiplikátorem státních výdajů. Tento multiplikátor je stejný jako investiční . Jiný je však multiplikační efekt čistých daní. Musíme brát v úvahu, že ne celá část příjmů domácností je použita na spotřebu. Domácnosti část uspoří. To znamená, že sníží-li se sazba daně z příjmů, zvýší se příjem spotřebitele. Ten však nespotřebuje celou částku, o kterou se příjem zvýší, ale jen část. Zbytek uspoří, kolik uspoří je dáno mezním sklonem k úsporám (MPS) na AD má větší účinek zvýšení státních výdajů než změna daní. Tento daňový multiplikátor má tvar:
, kde r je míra daně z příjmů.
4.7. Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
4.8. Ekonomické důsledky vládního dluhu
Délka rozhodovacího procesu je podstatně nižší u monetární politiky než u fiskální. Monetární politice se trh a tržní subjekt přizpůsobují rychleji než když mají reagovat na účinky fiskální politiky.
Cyklický deficit je vyrovnán přebytky z období hospodářského rozmachu, takže je k ekonomice neutrální. Strukturální deficit snižuje v dlouhém období investiční výdaje (v důsledku vytěsňovacího efektu) a může být zdrojem inflace.
, kde r je míra daně z příjmů.
4.7. Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
4.8. Ekonomické důsledky vládního dluhu
Délka rozhodovacího procesu je podstatně nižší u monetární politiky než u fiskální. Monetární politice se trh a tržní subjekt přizpůsobují rychleji než když mají reagovat na účinky fiskální politiky.
Cyklický deficit je vyrovnán přebytky z období hospodářského rozmachu, takže je k ekonomice neutrální. Strukturální deficit snižuje v dlouhém období investiční výdaje (v důsledku vytěsňovacího efektu) a může být zdrojem inflace.
4. FISKÁLNÍ POLITIKA, DEFICITY A VLÁDNÍ DLUH
4.1. Státní rozpočet
Fiskální politika je dalším nástrojem hosp. politiky vlády. Touto politikou má být ovlivňována ekonomika, regulován její chod a alespoň částečně odstraňovány negativní vlivy, které v ekonomice působí: Ke svému fungování používá fiskální (rozpočtová) politika několik nástrojů. Nejdůležitější je daňová soustava a státní rozpočet. Hlavními cíli fiskální politiky je ovlivňovat nabídku peněz v ekonomice a agregátní poptávku a tím tak nepřímo hýbat cenovou hladinou a mírou nezaměstnanosti.
Státní rozpočet. I stát jako organizace je hospodařící jednotkou. Svou činnost musí z nějakých zdrojů krý't. Účet státního rozpočtu je tvořen stranou příjmů a stranou výdajů. Příjmy státního rozpočtu tvoří především daně a různé správní poplatky (asi 90%). Strana výdajů je tvořena státními výdaji na potřebu vlády, investice, armádu, byrokratický aparát úředníků, parlament, speciální fondy, rozpočty orgánů místní správy, transfery ... Výše státního rozpočtu souvisí s daňovými sazbami. Cílem vlády by mělo být, aby byly obě strany (příjmy i výdaje) vyrovnány. Výše rozpočtu je schvalována každý rok parlamentem.
Jestliže je na konci roku bilance taková, že výdaje převyšují příjmy, vzniká deficit státního rozpočtu.
Fiskální politika je dalším nástrojem hosp. politiky vlády. Touto politikou má být ovlivňována ekonomika, regulován její chod a alespoň částečně odstraňovány negativní vlivy, které v ekonomice působí: Ke svému fungování používá fiskální (rozpočtová) politika několik nástrojů. Nejdůležitější je daňová soustava a státní rozpočet. Hlavními cíli fiskální politiky je ovlivňovat nabídku peněz v ekonomice a agregátní poptávku a tím tak nepřímo hýbat cenovou hladinou a mírou nezaměstnanosti.
Státní rozpočet. I stát jako organizace je hospodařící jednotkou. Svou činnost musí z nějakých zdrojů krý't. Účet státního rozpočtu je tvořen stranou příjmů a stranou výdajů. Příjmy státního rozpočtu tvoří především daně a různé správní poplatky (asi 90%). Strana výdajů je tvořena státními výdaji na potřebu vlády, investice, armádu, byrokratický aparát úředníků, parlament, speciální fondy, rozpočty orgánů místní správy, transfery ... Výše státního rozpočtu souvisí s daňovými sazbami. Cílem vlády by mělo být, aby byly obě strany (příjmy i výdaje) vyrovnány. Výše rozpočtu je schvalována každý rok parlamentem.
Jestliže je na konci roku bilance taková, že výdaje převyšují příjmy, vzniká deficit státního rozpočtu.
4.2. Fiskální deficity
Deficit státního rozpočtu vzniká když výdaje převažují nad příjmy. Rozlišujeme strukturální a cyklický:
Strukturální deficit vzniká například v důsledku opakované expanzivní politiky vlády. Když v roce s plnou zaměstnaností vláda vydá víc než přijme má strukturální deficit. Ten může být kryt státní půjčkou u komerčních bank, získáním prostředků operacemi na volném trhu peněz nebo emisí peněz ( kombinace fiskální politiky s monetární)
Cyklický deficit souvisí s hospodářským cyklem. Například v pěti po sobě jdoucích letech hospodaří stát se ztrátou; dalších šesti letech se ziskem. Ztráta předešlých pěti let je tedy kryta ziskem (přebytkem z šesti let posledních). Cyklický deficit je ukazatelem v jakém období hospodářského cyklu se ekonomika nachází. Odráží automatické změny v daních, státních výdajích. Opakovaným deficitem vzniká státní dluh. Strukturální deficit má vytěsňovací účinky.
4.3. Automatická a diskreční fiskální politika
Nástroje fisk. pol se dělí do dvou skupin. První jsou diskreční (záměrná) opatření. Zde spadají opatření, pro která jsou nutná jednorázová rozhodnutí státních orgánů. Je to například změna daňových sazeb, změna výše a struktury státního rozpočtu. Tyto změny mají vliv na pohyby v agregátní poptávce a nabídce, které nakonec vyvolají změnu velikosti reálného produktu.
Vestavěné stabilizátory. Tato opatření působí v hospodářství automaticky a nevyžadují rozhodnutí státních orgánů. Patří sem zejména výše daní, pojištění nezaměstnanosti, subvence cen zemědělské produkce. Tyto opatření zmírňují výkyvy hospodářského cyklu.
Strukturální deficit vzniká například v důsledku opakované expanzivní politiky vlády. Když v roce s plnou zaměstnaností vláda vydá víc než přijme má strukturální deficit. Ten může být kryt státní půjčkou u komerčních bank, získáním prostředků operacemi na volném trhu peněz nebo emisí peněz ( kombinace fiskální politiky s monetární)
Cyklický deficit souvisí s hospodářským cyklem. Například v pěti po sobě jdoucích letech hospodaří stát se ztrátou; dalších šesti letech se ziskem. Ztráta předešlých pěti let je tedy kryta ziskem (přebytkem z šesti let posledních). Cyklický deficit je ukazatelem v jakém období hospodářského cyklu se ekonomika nachází. Odráží automatické změny v daních, státních výdajích. Opakovaným deficitem vzniká státní dluh. Strukturální deficit má vytěsňovací účinky.
4.3. Automatická a diskreční fiskální politika
Nástroje fisk. pol se dělí do dvou skupin. První jsou diskreční (záměrná) opatření. Zde spadají opatření, pro která jsou nutná jednorázová rozhodnutí státních orgánů. Je to například změna daňových sazeb, změna výše a struktury státního rozpočtu. Tyto změny mají vliv na pohyby v agregátní poptávce a nabídce, které nakonec vyvolají změnu velikosti reálného produktu.
Vestavěné stabilizátory. Tato opatření působí v hospodářství automaticky a nevyžadují rozhodnutí státních orgánů. Patří sem zejména výše daní, pojištění nezaměstnanosti, subvence cen zemědělské produkce. Tyto opatření zmírňují výkyvy hospodářského cyklu.
4.3.1. Cíle fiskální politiky
Cíle fiskální politiky jsou bezprostřední a konečné. Bezprostředními cíli je ovlivnění agregátní poptávky a nabídky a na základě těchto výsledků zásahy do zaměstnanosti a cenové hladiny, což jsou už konečné cíle. Podle toho jakou politiku má vláda ve svém programu, rozlišujeme restriktivní a expansivní politiku. Restriktivní politika utlumuje růst agregátní poptávky. K dosažení těchto cílů jsou použity nástroje: změny ve výši čistých daních a státní výdaje.
4.4. Kombinace monetární a fiskální politiky
Ve skutečnosti vláda provádí makroekonomickou regulaci oběma politikami - monetární i fiskální. Snaží se o jejich vzájemnou koordinaci:
makroekonomická regulace je zaměřena na řízení agregátní poptávky a to její stimulací (usilují o růst zaměstnanosti a produktu). V případě expanzivní politiky vláda preferuje fiskální expanzi (růst výdajů G, snížení daně). Účinnost může být zesílena expanzivní měnovou politikou, čímž je minimalizován efekt vytěsňování. U fiskální restrikce a poklesu úrokové míry by restriktivní měnová politika tento pokles brzdila
ovlivňování struktury produktu - měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. Naopak opatření fiskální pol. vedou jednak k růstu úrokové sazby a jednak stimulují výdaje podle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy, transfery domácnostem nebo podnikům, ...)
4.4. Kombinace monetární a fiskální politiky
Ve skutečnosti vláda provádí makroekonomickou regulaci oběma politikami - monetární i fiskální. Snaží se o jejich vzájemnou koordinaci:
makroekonomická regulace je zaměřena na řízení agregátní poptávky a to její stimulací (usilují o růst zaměstnanosti a produktu). V případě expanzivní politiky vláda preferuje fiskální expanzi (růst výdajů G, snížení daně). Účinnost může být zesílena expanzivní měnovou politikou, čímž je minimalizován efekt vytěsňování. U fiskální restrikce a poklesu úrokové míry by restriktivní měnová politika tento pokles brzdila
ovlivňování struktury produktu - měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. Naopak opatření fiskální pol. vedou jednak k růstu úrokové sazby a jednak stimulují výdaje podle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy, transfery domácnostem nebo podnikům, ...)
3.6. Fungování monetární politiky při regulaci agregátní poptávky ( Keynes )
Proces při reakci na situaci s vysokou cyklickou nezaměstnaností (kdy u>u* a Y
Tento proces má dva stupně:
1. Změna rovnováhy na trhu se promítá do změny AD
2. Změna AD v interakci s AS vede ke změně u, Y, P, Vnějí eko. pozice
3.6.1. První stupeň
První stupeň se nazývá keynesiánský transmisní (monetární) mechanismus. Má tři kroky:
1. CB mění svými nástroji nabídku peněz. Na peněžním trhu dochází ke střetu S a D peněz. Nabídka peněz se mění rychleji než poptávka mění se úroková sazba a také transakční rychlost oběhu peněz. Účinnost změny nabídky peněz je závislá na citlivosti poptávky po penězích na úrokovou sazbu. Bude-li tato citlivost vysoká ( což je předpokladem keynesiánského pojetí ), bude vést měnová expanze jen ke slabému poklesu úrokové sazby.
2. Na změnu úrokové sazby reagují výdaje na ni citlivé, zejména I, ale i G, C event. i NX. Účinnost je závislá na citlivosti investičních výdajů na ni (sklon křivky poptávky po investicích). Při vysoké citlivosti dojde k výrazné změně celkových výdajů.
3. Růst uvedených výdajů znamená zároveň růst agregátní poptávky.
Graficky lze vyjádřit důsledky monetární expanze v tomto pojetí jako posun křivky AD doprava.
Tento proces má dva stupně:
1. Změna rovnováhy na trhu se promítá do změny AD
2. Změna AD v interakci s AS vede ke změně u, Y, P, Vnějí eko. pozice
3.6.1. První stupeň
První stupeň se nazývá keynesiánský transmisní (monetární) mechanismus. Má tři kroky:
1. CB mění svými nástroji nabídku peněz. Na peněžním trhu dochází ke střetu S a D peněz. Nabídka peněz se mění rychleji než poptávka mění se úroková sazba a také transakční rychlost oběhu peněz. Účinnost změny nabídky peněz je závislá na citlivosti poptávky po penězích na úrokovou sazbu. Bude-li tato citlivost vysoká ( což je předpokladem keynesiánského pojetí ), bude vést měnová expanze jen ke slabému poklesu úrokové sazby.
2. Na změnu úrokové sazby reagují výdaje na ni citlivé, zejména I, ale i G, C event. i NX. Účinnost je závislá na citlivosti investičních výdajů na ni (sklon křivky poptávky po investicích). Při vysoké citlivosti dojde k výrazné změně celkových výdajů.
3. Růst uvedených výdajů znamená zároveň růst agregátní poptávky.
Graficky lze vyjádřit důsledky monetární expanze v tomto pojetí jako posun křivky AD doprava.
3.6.2. Druhý stupeň
Druhý stupeň efektu monetární politiky na vývoj makroekonomických veličin spočívá v interakci změněné agregátní poptávky s agregátní nabídkou. Dochází k interakci křivky AD s úsekem křivky SRAS ( v Keynes.pojetí )s nízkým ( i nulovým ) sklonem. V podmínkách nevyužitých výrobních faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při výrazném růstu produktu.
V případě monetární expanze při plné zaměstnanosti ( tj. Y = Y* ) je hlavním dopadem inflace tažená poptávkou, s následným přizpůsobením očekávané inflace ( zrychlení posunu SRAS nahoru ). Dlouhodobý účinek monetární expanze je růst cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y*. Nazývá se neutralita peněz, kdy měnová politika neovlivňuje reálný ale nominální produkt. V důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s růstem potenciálního produktu ( posun SRAS a LRAS doprava ). Přístup používání měnových nástrojů expanzivně v dobách recese a restriktivně v dobách expanze je označován jako jemné dolaďování ekonomiky.
Je to tzv. politika s volností rozhodování ( tzv.diskreční politika ).
Závažná slabina monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění:
• vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací a akční)
• vnější zpoždění (období mezi provedením a účinkem opatření).
Stabilizační politika může mít i destabilizující účinky a to hlavně díky vnějším zpožděním.
V případě monetární expanze při plné zaměstnanosti ( tj. Y = Y* ) je hlavním dopadem inflace tažená poptávkou, s následným přizpůsobením očekávané inflace ( zrychlení posunu SRAS nahoru ). Dlouhodobý účinek monetární expanze je růst cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y*. Nazývá se neutralita peněz, kdy měnová politika neovlivňuje reálný ale nominální produkt. V důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s růstem potenciálního produktu ( posun SRAS a LRAS doprava ). Přístup používání měnových nástrojů expanzivně v dobách recese a restriktivně v dobách expanze je označován jako jemné dolaďování ekonomiky.
Je to tzv. politika s volností rozhodování ( tzv.diskreční politika ).
Závažná slabina monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění:
• vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací a akční)
• vnější zpoždění (období mezi provedením a účinkem opatření).
Stabilizační politika může mít i destabilizující účinky a to hlavně díky vnějším zpožděním.
3.7. Kvantitativní teorie peněz (cen) - KTP
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
3.4.2. Nepřímé nástroje: (tržní)
operace na otevřeném trhu (OMO) - CB nakupuje nebo prodává vládní nebo vlastní cenné papíry, čímž dochází k růstu rezerv KB a prostřednictvím multiplikátoru depozitních peněz ke změně peněžní zásoby.
Povinné minimální rezervy (PMR) - změnou povinné minimální míry rezerv ovlivňuje CB peněžní nabídku. Velmi razantní nástroj, proto používán málokdy.
Diskontní sazba (DS)- jí jsou úročeny úvěry poskytnuté komerční bance od CB (7,5% 12/98). Její účinnost záleží na závislosti komerčních bank na zdrojích vypůjčených u centrální banky. Tato závislost je obecně nízká. Proto DS funguje spíše jako signál o názoru CB na stávající hosp. situaci.
3.4.3. Přímé nástroje: (administrativní)
úvěrové limity, tj. stanovení max. možného objemu, které může KB poskytnout
omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám
omezení přílivu nebo odlivu peněz do zahr.
převádění depozit státních institucí z KB na účty CB
Povinné minimální rezervy (PMR) - změnou povinné minimální míry rezerv ovlivňuje CB peněžní nabídku. Velmi razantní nástroj, proto používán málokdy.
Diskontní sazba (DS)- jí jsou úročeny úvěry poskytnuté komerční bance od CB (7,5% 12/98). Její účinnost záleží na závislosti komerčních bank na zdrojích vypůjčených u centrální banky. Tato závislost je obecně nízká. Proto DS funguje spíše jako signál o názoru CB na stávající hosp. situaci.
3.4.3. Přímé nástroje: (administrativní)
úvěrové limity, tj. stanovení max. možného objemu, které může KB poskytnout
omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám
omezení přílivu nebo odlivu peněz do zahr.
převádění depozit státních institucí z KB na účty CB
3.5. Cíle měnové politiky:
3.5.1. Konečné cíle
konečné cíle makroekonomické stabilizační regulace: ovlivňování reálného produktu, zaměstnanosti, cenové hladiny, vnější ekonomické pozice. Protože tyto makroekonomické konečné cíle nemůže CB ovlivňovat přímo, musí používat tzv. nepřímé neboli zprostředkující cíle.
3.5.2. Zprostředkující cíle
zprostředkující cíle - vstupují do vazby s konečnými.
Vyznačují se:
• ovlivnitelností nástroji CB
• úzkým spojením s konečnými cíli
• jejich vývoj je operativně zjistitelný.
Těmito zprostředkujícími cíli jsou: nabídka peněz ( peněžní zásoba ), úroková sazba, kterou může CB ovlivňovat regulaci peněžní nabídky
Cíle měnové politiky jsou vymezovány v právních dokumentech určujících činnost centrálních bank.
konečné cíle makroekonomické stabilizační regulace: ovlivňování reálného produktu, zaměstnanosti, cenové hladiny, vnější ekonomické pozice. Protože tyto makroekonomické konečné cíle nemůže CB ovlivňovat přímo, musí používat tzv. nepřímé neboli zprostředkující cíle.
3.5.2. Zprostředkující cíle
zprostředkující cíle - vstupují do vazby s konečnými.
Vyznačují se:
• ovlivnitelností nástroji CB
• úzkým spojením s konečnými cíli
• jejich vývoj je operativně zjistitelný.
Těmito zprostředkujícími cíli jsou: nabídka peněz ( peněžní zásoba ), úroková sazba, kterou může CB ovlivňovat regulaci peněžní nabídky
Cíle měnové politiky jsou vymezovány v právních dokumentech určujících činnost centrálních bank.
3.3.3. Tvorba peněz
Proces vzniku peněz, případně stahování peněz z oběhu, probíhá jako tzv. multiplikovaná expanze popř. restrikce bankovních depozit.
Pro celkovou změna depozit D potom platí následující vztah:
kdeR je přírůstek rezerv ( tj. peníze vpuštěné do oběhu na počátku – např. centrální bankou ), D je přírůstek depozit, v je míra PMR a zlomek 1/v se označuje jako Multiplikátor depozitních ( bankovních ) peněz – někdy také multiplikátor nabídky peněz.
Tento multiplikátor vyjadřuje o kolik se zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku depozitních peněz, pokud se rezervy komerčních bank ( tzv. měnová báze ) zvýší o peněžní jednotku.
Uvedený proces funguje i v opačném směru jak tzv. multiplikované restrikce.
Uvedený multiplikační proces platí pouze za následujících předpokladů:
• Neexistují přebytečné rezervy - dobrovolné nad povinnými
• Všechny peníze nabývají podoby bankovních depozit v daném bankovním systému. Tj. neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu nebo do zahraničí
Pro celkovou změna depozit D potom platí následující vztah:
kdeR je přírůstek rezerv ( tj. peníze vpuštěné do oběhu na počátku – např. centrální bankou ), D je přírůstek depozit, v je míra PMR a zlomek 1/v se označuje jako Multiplikátor depozitních ( bankovních ) peněz – někdy také multiplikátor nabídky peněz.
Tento multiplikátor vyjadřuje o kolik se zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku depozitních peněz, pokud se rezervy komerčních bank ( tzv. měnová báze ) zvýší o peněžní jednotku.
Uvedený proces funguje i v opačném směru jak tzv. multiplikované restrikce.
Uvedený multiplikační proces platí pouze za následujících předpokladů:
• Neexistují přebytečné rezervy - dobrovolné nad povinnými
• Všechny peníze nabývají podoby bankovních depozit v daném bankovním systému. Tj. neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu nebo do zahraničí
3.3.4. Nabídka peněz
Množství peněz v ekonomice , tj. peněžní zásoba obíhající určitou rychlostí, představuje na peněžním trhu nabídku peněz.
Graf nabídky peněz (MS) má podobu vertikální linie díky zcela neelastické citlivosti MS na úrokovou míru. Je podmíněn předpokladem, že KB nedrží přebytečné rezervy. Proces expanze nebo restrikce depozitních peněz způsobený centrální bankou (nákup/prodej vládních cenných papírů, úvěry KB, regulace přílivu peněz ze zahr., ...) vede k expanzi/restrikci peněžní zásoby posun křivky MS doleva restriktivními opatřeními cent. banky, posun doprava exapnzivními.
Expanzivní monetární politika bývá doprovázena poklesem transakční rychlosti peněz, protože stejný objem transakcí zprostředkovává více peněz.
3.4. Centrální banka, cíle a nástroje její monetární politiky
3.4.1. Úkoly centrální banky
• Uskutečňovat měnovou politiku
• Udržovat stabilitu komerčního bankovního systému
• Ostatní aktivity ( emise peněz, regulace měn. kursu… )
Monetární politika - cíle centrální banky při regulaci nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na otevřeném trhu, povinné rezervy a diskontní sazba.
Centrální banka má zpravidla podobu jednotlivé instituce ve veřejném vlastnictví, jako ČNB.
Úkolem CB je uskutečňovat měnovou politiku buď podle vlastního uvážení, nebo podle pokynů vlády.
Graf nabídky peněz (MS) má podobu vertikální linie díky zcela neelastické citlivosti MS na úrokovou míru. Je podmíněn předpokladem, že KB nedrží přebytečné rezervy. Proces expanze nebo restrikce depozitních peněz způsobený centrální bankou (nákup/prodej vládních cenných papírů, úvěry KB, regulace přílivu peněz ze zahr., ...) vede k expanzi/restrikci peněžní zásoby posun křivky MS doleva restriktivními opatřeními cent. banky, posun doprava exapnzivními.
Expanzivní monetární politika bývá doprovázena poklesem transakční rychlosti peněz, protože stejný objem transakcí zprostředkovává více peněz.
3.4. Centrální banka, cíle a nástroje její monetární politiky
3.4.1. Úkoly centrální banky
• Uskutečňovat měnovou politiku
• Udržovat stabilitu komerčního bankovního systému
• Ostatní aktivity ( emise peněz, regulace měn. kursu… )
Monetární politika - cíle centrální banky při regulaci nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na otevřeném trhu, povinné rezervy a diskontní sazba.
Centrální banka má zpravidla podobu jednotlivé instituce ve veřejném vlastnictví, jako ČNB.
Úkolem CB je uskutečňovat měnovou politiku buď podle vlastního uvážení, nebo podle pokynů vlády.
3.3.1. Bilance centrální banky
Aktiva
Úvěry komerčním bankám
CP
Měnové rezervy
Ostatní
Pasiva
Emise oběživa
Rezervy komerčních bank
Vklady
Emise CP
Ostatní
3.3.2. Bilance komerční banky
Aktiva
Rezervy ( hotovost + vklady u CB )
Úvěry
CP
Ostatní ( HIM )
Pasiva
Depozita
Výpůjčky
ZJ
Ostatní
Úvěry komerčním bankám
CP
Měnové rezervy
Ostatní
Pasiva
Emise oběživa
Rezervy komerčních bank
Vklady
Emise CP
Ostatní
3.3.2. Bilance komerční banky
Aktiva
Rezervy ( hotovost + vklady u CB )
Úvěry
CP
Ostatní ( HIM )
Pasiva
Depozita
Výpůjčky
ZJ
Ostatní
3.1.3. Peněžní zásoba
Je množství peněz v ekonomice, neboli také nabídka peněz
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
3.2.1. Motivy držby:
transakční motiv - držba peněz za účelem např. běžných výdajů domácností. Z důvodu časového nesouladu mezi příjmy a výdaji. Spolu s ním uznáván i opatrnostní motiv pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
3.3. Bankovní sektor a nabídka peněz
Je tvořen centrální bankou a velkým počtem komerčních bank.
Centrální banka by měla být nezávislá.
Finanční zprostředkovatelé jsou instituce (banky, pojišťovací společnosti), které přebírají vklady nebo fondy od jedné skupiny a půjčují je jiné skupině.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
3.3. Bankovní sektor a nabídka peněz
Je tvořen centrální bankou a velkým počtem komerčních bank.
Centrální banka by měla být nezávislá.
Finanční zprostředkovatelé jsou instituce (banky, pojišťovací společnosti), které přebírají vklady nebo fondy od jedné skupiny a půjčují je jiné skupině.
2.11. Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.
3. PENÍZE A MONETÁRNÍ POLITIKA
3.1. Komponenty nabídky peněz
Peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny ,
3.1.1. Funkce peněz
• Prostředek směny – primární funkce, peníze jsou všeobecně používány k placení za zboží a úhradě závazků
• Zúčtovací jednotka – vyjadřují ceny statků
• Uchovatel hodnoty – tj.jsou jednou z forem bohatství
3.1.2. Formy peněz
• Zbožové ( komoditní peníze ) – drahé kovy atd.
• Papírové peníze – bankovky a státovky
• Bankovky - alespoň částečně kryty zlatem
• Státovky – emitoval je panovník, bez ohledu na krytí
• Depozitní ( bankovní peníze ) – bezhotovostní
• Depozita na požádání ( na viděnou )
• Termínová a úsporová depozita
Depozita na viděnou a termínová a úsporová depozita se liší jednak likviditou a jednak výnosnotí.
Peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny ,
3.1.1. Funkce peněz
• Prostředek směny – primární funkce, peníze jsou všeobecně používány k placení za zboží a úhradě závazků
• Zúčtovací jednotka – vyjadřují ceny statků
• Uchovatel hodnoty – tj.jsou jednou z forem bohatství
3.1.2. Formy peněz
• Zbožové ( komoditní peníze ) – drahé kovy atd.
• Papírové peníze – bankovky a státovky
• Bankovky - alespoň částečně kryty zlatem
• Státovky – emitoval je panovník, bez ohledu na krytí
• Depozitní ( bankovní peníze ) – bezhotovostní
• Depozita na požádání ( na viděnou )
• Termínová a úsporová depozita
Depozita na viděnou a termínová a úsporová depozita se liší jednak likviditou a jednak výnosnotí.
2.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
2.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
2.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
2.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
2.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
2.8.3. Růstové účetnictví
Jeho úkolem je určit jakou měrou se na růstu produktu podílí kvantitativní a jakou kvalitativní zdroje ekonomického růstu.
Část produktu je tvořena růstem kapitálu a to MPPk*K, kde MPPk = Y/K. Totéž L.
Čili Y= MPPk*K+ MPPL*L
Pokud přidáme i technický pokrok ( značí se kappa ) vypadá rovnice následovně:
gY=*gK + (1-)*gL +
kde znamená
a gK tempo růstu kapitálu ( obdobně práce ).
2.8.3.1. Tempo růstu HDP na hlavu
Vyjadřuje ho následující rovnice
gY=*(gK - gL) +
Část produktu je tvořena růstem kapitálu a to MPPk*K, kde MPPk = Y/K. Totéž L.
Čili Y= MPPk*K+ MPPL*L
Pokud přidáme i technický pokrok ( značí se kappa ) vypadá rovnice následovně:
gY=*gK + (1-)*gL +
kde znamená
a gK tempo růstu kapitálu ( obdobně práce ).
2.8.3.1. Tempo růstu HDP na hlavu
Vyjadřuje ho následující rovnice
gY=*(gK - gL) +
2.9. Bariéry růstu
• Nedostatečná zásoba kapitálových statků
• Nedostatečný technologický pokrok
• Únik mozků
2.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
• Nedostatečný technologický pokrok
• Únik mozků
2.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
2.5. Princip akcelerátoru
Akcelerátor – je číslo, které udává o kolik je třeba zvýšit (nebo o kolik se zvýší ) Investice, vzroste-li produkt o X.
Protože Investice jsou ovlivněny růstem prodejů, růstem produktu a vůbec pozitivními očekáváními, způsobuje skutečný i očekávaný růst produktu násobný růst investic.
Akcelerační princip je založen na vztahu mezi objemem vytvářené produkce a stavem kapitálu, potřebného k výrobě daného produktu. Dosahuje-li tento poměr (tzv. kapitálový koeficient K/Y) hodnotu např. 2, znamená to, že k výrobě produkce v hodnotě 100 mld korun je třeba kapitálu ve výši 200 mld.
2.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
2.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
Protože Investice jsou ovlivněny růstem prodejů, růstem produktu a vůbec pozitivními očekáváními, způsobuje skutečný i očekávaný růst produktu násobný růst investic.
Akcelerační princip je založen na vztahu mezi objemem vytvářené produkce a stavem kapitálu, potřebného k výrobě daného produktu. Dosahuje-li tento poměr (tzv. kapitálový koeficient K/Y) hodnotu např. 2, znamená to, že k výrobě produkce v hodnotě 100 mld korun je třeba kapitálu ve výši 200 mld.
2.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
2.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
2.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.4. Teorie cyklu
Fáze cyklu
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
2. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS. EKONOMICKÝ RŮST.
2.1. Okunův zákon
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. deflační nebo recesní mezera.
Je-li u1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. deflační nebo recesní mezera.
Je-li u
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
1.7. Rovnovážný důchod ( produkt )
Celkové plánované výdaje (AE) jsou složeny ze spotřebních a investičních výdajů AE = C + I , z nichž část je autonomní (A=Ca+I) a část z indukovaných (cYD) AE=A+cYD. Skutečné výdaje se ale od plánovaných mohou lišit. Rozdíl mezi Y1 a AE1 je tvořen neplánovanými investicemi v podobě neplánovaných zásob IU1 (část produkce nenašla odbyt a zůstala na skladech). Pouze je-li produkt (důchod) na úrovni Y0 (AE=Y0) a jsou-li UI=Y-AE=0 je produkt v rovnovážné úrovni. Za této rovnováhy se úspory domácností rovnají plánovaným investicím S=I.
Čili pří rovnovážném produktu platí:
Y=AE
IU=0
I=S
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
Čili pří rovnovážném produktu platí:
Y=AE
IU=0
I=S
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
1.9. Model multiplikátoru, determinace produktu na průsečíku úspor a investic a na průsečíku linie 45o
Ke změně rovnovážného produktu dochází vlivem změny autonomních plánovaných spotřebních a investičních výdajů ( A=Ca+I )
Přírůstek produktu je větší než přírůstek investičních výdajů. Je určitým násobkem přírůstku autonomních výdajů. Multiplikátor ( ) je násobitel tohoto přírůstku.
AE = A + cY resp. Y = A + cY, protože AE = Y ( v bodech rovnováhy )
Potom platí:
resp.
kde Y=Y'-Y a A=A'-A
výraz označíme jako a nazveme jej jednoduchým výdajovým multiplikátorem.
( V případě, že do vzorce dosadíme místo A I dostáváme jednoduchý investiční multiplikátor )
Výše multiplikátoru je závislá na mezním sklonu ke spotřebě z YD čili c.
Čím bude MPC vyšší, tím bude i vyšší. Projeví se to v růstu sklonu křivky AE.
Jde o jednoduchý výdajový multiplikátor, protože pod vlivem změny celkových výdajů (a tím i Y) nedochází ke změně úrokové sazby!!!!!.
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
Přírůstek produktu je větší než přírůstek investičních výdajů. Je určitým násobkem přírůstku autonomních výdajů. Multiplikátor ( ) je násobitel tohoto přírůstku.
AE = A + cY resp. Y = A + cY, protože AE = Y ( v bodech rovnováhy )
Potom platí:
resp.
kde Y=Y'-Y a A=A'-A
výraz označíme jako a nazveme jej jednoduchým výdajovým multiplikátorem.
( V případě, že do vzorce dosadíme místo A I dostáváme jednoduchý investiční multiplikátor )
Výše multiplikátoru je závislá na mezním sklonu ke spotřebě z YD čili c.
Čím bude MPC vyšší, tím bude i vyšší. Projeví se to v růstu sklonu křivky AE.
Jde o jednoduchý výdajový multiplikátor, protože pod vlivem změny celkových výdajů (a tím i Y) nedochází ke změně úrokové sazby!!!!!.
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
1.3.2. Úsporová funkce
Úsporová funkce - jestliže existují Ca, pak musí existovat i autonomní úspory Sa, ale v záporné hodnotě a má tvar: .
1.4. Mezní sklon ke spotřebě a k úsporám
Mezní sklon ke spotřebě ( MPC, taky c ) je ta část dodatečného disponibilního důchodu, kterou by domácnost vynaložila na dodatečnou spotřebu . Průměrný sklon ke spotřebě je podíl celkových výdajů na YD, tj.
Je-li C>YD potom APC>1
C=YD potom APC=1
C
Mezní sklon k úsporám ( MPS, též s ) je ta část dodatečného disponibilního důchodu, kterou by domácnost uspořila . Průměrný sklon k úsporám je:
Protože je YD rozdělen jen na spotřebu a úspory platí:
APC+APS=1
MPC+MPS=1
1.4. Mezní sklon ke spotřebě a k úsporám
Mezní sklon ke spotřebě ( MPC, taky c ) je ta část dodatečného disponibilního důchodu, kterou by domácnost vynaložila na dodatečnou spotřebu . Průměrný sklon ke spotřebě je podíl celkových výdajů na YD, tj.
Je-li C>YD potom APC>1
C=YD potom APC=1
C
Mezní sklon k úsporám ( MPS, též s ) je ta část dodatečného disponibilního důchodu, kterou by domácnost uspořila . Průměrný sklon k úsporám je:
Protože je YD rozdělen jen na spotřebu a úspory platí:
APC+APS=1
MPC+MPS=1
1.5. Determinanty investic
Zbývající částí celkových plánovaných výdajů jsou v dvousektorovém výdajovém modelu hrubé soukromé domácí investiční výdaje ( I ), které jsou tvořeny výdaji na nákup fixního kapitálu a na zvýšení zásob.
Předpokládáme, že investiční výdaje na rozdíl od spotřebních jsou na důchodu (Y) nezávislé I=Ia.
1.5.1. Okolnosti vedoucí ke změně objemu plánovaných investic:
• Úroková sazba a její vztah k očekávané výnosnosti investice
• Zdanění zisků
• Očekávání - investice jsou riskantní sázkou na budoucnost, zda budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady.
1.6. Křivka poptávky po investicích a její posuny
Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a plánovanými investičními výdaji. Znázorňuje, jak úroveň investic reaguje na úrokovou sazbu. Firma realizuje jen ziskové investiční projekty. Různé investiční statky mají rozdílnou míru výnosu ( výnosnost r ), tj., poměr mezi očekávaným výnosem a cenou investičního statku. Nejméně možností je investovat do vysoce výnosných projektů a nejvíce možností nabízí nízko výnosné projekty.
Posuny křivky poptávky po investicích:
• zvýšení celkové úrovně produktu v ekonomice
• vyšší zdanění firem
• očekávání atd.
Předpokládáme, že investiční výdaje na rozdíl od spotřebních jsou na důchodu (Y) nezávislé I=Ia.
1.5.1. Okolnosti vedoucí ke změně objemu plánovaných investic:
• Úroková sazba a její vztah k očekávané výnosnosti investice
• Zdanění zisků
• Očekávání - investice jsou riskantní sázkou na budoucnost, zda budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady.
1.6. Křivka poptávky po investicích a její posuny
Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a plánovanými investičními výdaji. Znázorňuje, jak úroveň investic reaguje na úrokovou sazbu. Firma realizuje jen ziskové investiční projekty. Různé investiční statky mají rozdílnou míru výnosu ( výnosnost r ), tj., poměr mezi očekávaným výnosem a cenou investičního statku. Nejméně možností je investovat do vysoce výnosných projektů a nejvíce možností nabízí nízko výnosné projekty.
Posuny křivky poptávky po investicích:
• zvýšení celkové úrovně produktu v ekonomice
• vyšší zdanění firem
• očekávání atd.
1.2. Dvousektorový model: spotřeba a investice
Tento model ( + třísektorový i čtyřsektorový ) se také nazývá Keynesiánský výdajový model, model s linií 45o, model s multiplikátorem.
Předpokládá se existence pouze dvou subjektů – domácnosti a podniky.
Sektor vláda ani zahraničí neuvažujeme a proto platí, že Y=YD, Y = C + I
1.2.1. Omezení modelu
Dostatečné množství nevyužitých kapacit, vysoká nezaměstnanost
Neexistuje nabídkové omezení tj. podniky jsou schopny uspokojit jakkoliv vysokou poptávku.
Abstrahujeme od úspor podniků
Cenová hladina a mzdy jsou stabilní
Úroková sazba je stabilní
1.3. Spotřební a úsporová funkce
1.3.1. Spotřební funkce
Spotřební funkce vyjadřuje vztah mezi spotřebními výdaji a disponibilním důchodem. S růstem YD rostou C.
Spotřební výdaje členíme na:
Autonomní (Ca), tj. nezávislé na výši YD. Jejich financování pochází z dřívějších úspor nebo z úvěru ( pak domácnosti tvoří záporné úspory )
Indukované (cYD) - z každé další jednotky YD, kterou domácnosti získají, je část vynaložena na spotřebu
Spotřební funkce má tvar:
kde c je mezní sklon ke spotřebě
Předpokládá se existence pouze dvou subjektů – domácnosti a podniky.
Sektor vláda ani zahraničí neuvažujeme a proto platí, že Y=YD, Y = C + I
1.2.1. Omezení modelu
Dostatečné množství nevyužitých kapacit, vysoká nezaměstnanost
Neexistuje nabídkové omezení tj. podniky jsou schopny uspokojit jakkoliv vysokou poptávku.
Abstrahujeme od úspor podniků
Cenová hladina a mzdy jsou stabilní
Úroková sazba je stabilní
1.3. Spotřební a úsporová funkce
1.3.1. Spotřební funkce
Spotřební funkce vyjadřuje vztah mezi spotřebními výdaji a disponibilním důchodem. S růstem YD rostou C.
Spotřební výdaje členíme na:
Autonomní (Ca), tj. nezávislé na výši YD. Jejich financování pochází z dřívějších úspor nebo z úvěru ( pak domácnosti tvoří záporné úspory )
Indukované (cYD) - z každé další jednotky YD, kterou domácnosti získají, je část vynaložena na spotřebu
Spotřební funkce má tvar:
kde c je mezní sklon ke spotřebě
1. TEORIE DETERMINACE PRODUKTU - VÝDAJOVÝ MODEL S MULTIPLIKÁTOREM
1.1. Disponibilní důchod, spotřeba a úspory
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
1.1.1. Osobní důchod
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
1.1.2. Disponibilní důchod YD
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností (C)a na tvorbu osobních úspor (S).
1.1.3. Spotřeba C
Tzv. spotřební výdaje domácností – předměty dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby, služby, které domácnosti nakupují a spotřebovávají.
1.1.4. Úspory S
Zjednodušeně řečeno S = YD – C resp. PS + GBS, protože zde abstrahujeme od úspor podniků.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
1.1.2. Disponibilní důchod YD
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností (C)a na tvorbu osobních úspor (S).
1.1.3. Spotřeba C
Tzv. spotřební výdaje domácností – předměty dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby, služby, které domácnosti nakupují a spotřebovávají.
1.1.4. Úspory S
Zjednodušeně řečeno S = YD – C resp. PS + GBS, protože zde abstrahujeme od úspor podniků.
Efektivnost a spravedlnost
Efektivnost a spravedlnost
Alokace může být:
ekonomicky efektivní - když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného
spravedlivá - když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství
Přerozdělení důchodu společnosti ve snaze dosáhnout spravedlivější situaci může oslabit motivy k práci a snížit tak efektivnost. Tzn. že konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje. že se optimální situace stává nedosažitelnou.
Optimální situaci z pohledu efektivnosti a spravedlnosti vyjadřuje společenský blahobyt - je určován faktory určující uspokojení společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob, kterým jsou rozdělovány, ale i zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění, ...).
Alokace může být:
ekonomicky efektivní - když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného
spravedlivá - když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství
Přerozdělení důchodu společnosti ve snaze dosáhnout spravedlivější situaci může oslabit motivy k práci a snížit tak efektivnost. Tzn. že konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje. že se optimální situace stává nedosažitelnou.
Optimální situaci z pohledu efektivnosti a spravedlnosti vyjadřuje společenský blahobyt - je určován faktory určující uspokojení společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob, kterým jsou rozdělovány, ale i zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění, ...).
Efektivnost směny
10.2. Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli přilepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
10.2.1. Předpoklady efektivnosti ve směně
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
Mezní míra substituce MRS mezi všemi dvojicemi zboží musí být pro všechny spotřebitele stejná MRSA=MRSE .
Box diagram směny - vyjádřen indiferenčními mapami obou spotřebitelů, tj. na základě jejich preferencí.
Znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou produktů mezi dva spotřebitele.
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Spojuje všechny body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E.
Sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce jednoho zboží za jiné pro efektní směnu se musí MRSA=MRSE . Není-li tato podmínka splněna je možné oba výrobky přerozdělit tak, že alespoň jednomu polepšíme, aniž bychom druhému uškodili.
10.3. Celková efektivnost (efektivnost produkt-mixu)
Splnění podmínek efektivnosti výroby i směny není postačující podmínkou celkové efektivnosti, současně musí být vyráběna žádaná kombinace produktu - tzv. produkt-mix
MRS pro kterákoli dvě zboží se shoduje s MRPT pro tato zboží: MRS=MRPT čili míra poměru dvou zboží, které jsou nahraditelná ve spotřebě, se musí shodovat s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě.
Jestliže známe složení produktu X a Y v ekonomice, můžeme graf PPF doplnit o box-diagram směny, v němž pravý horní roh boxu je bodem křivky PPF (bod R).
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli přilepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
10.2.1. Předpoklady efektivnosti ve směně
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
Mezní míra substituce MRS mezi všemi dvojicemi zboží musí být pro všechny spotřebitele stejná MRSA=MRSE .
Box diagram směny - vyjádřen indiferenčními mapami obou spotřebitelů, tj. na základě jejich preferencí.
Znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou produktů mezi dva spotřebitele.
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Spojuje všechny body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E.
Sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce jednoho zboží za jiné pro efektní směnu se musí MRSA=MRSE . Není-li tato podmínka splněna je možné oba výrobky přerozdělit tak, že alespoň jednomu polepšíme, aniž bychom druhému uškodili.
10.3. Celková efektivnost (efektivnost produkt-mixu)
Splnění podmínek efektivnosti výroby i směny není postačující podmínkou celkové efektivnosti, současně musí být vyráběna žádaná kombinace produktu - tzv. produkt-mix
MRS pro kterákoli dvě zboží se shoduje s MRPT pro tato zboží: MRS=MRPT čili míra poměru dvou zboží, které jsou nahraditelná ve spotřebě, se musí shodovat s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě.
Jestliže známe složení produktu X a Y v ekonomice, můžeme graf PPF doplnit o box-diagram směny, v němž pravý horní roh boxu je bodem křivky PPF (bod R).
TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY
10. TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY
Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku - neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost - A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).
Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.
Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku - neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost - A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).
Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.
Efektivnost ve výrobě
10.1. Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit více jednoho zboží, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného.
10.1.1. Předpoklady efektivnosti ve výrobě
Mezní míra technické substituce (MRTS) je míra, v níž je možné nahrazovat jeden výrobní faktor jiným za neměnnosti produkce zboží. Proto MRTS kapitálu za práci musí být pro oba vyráběné produkty stejná: MRTSX=MRTSY.
Box-diagram výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Graficky pomocí map izokvant.
Smluvní křivka výroby je množinou bodů, které představují efektivní alokaci zdrojů, zatímco všechny body ležící mimo ni jsou naopak neefektivní.
Sklon izokvanty vyjadřuje MRTS kapitálu za práci a potvrzuje tak, že podmínkou efektivnosti výroby je MRTSX=MRTSY, čili mezní míra technické substituce kapitálu za práci musí být pro oba výrobky stejná.
Hranice výrobních možností (PPF) je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Mezní míra transformace produktu (MRPT) je míra, v níž jedno zboží může být přeměněno ve druhé ( jak velké množství jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu druhého zboží ) je to pohyb po PPF :
Alternativní nálady - pro výrobu většího množství jednoho zboží je nutno omezit výrobu zboží jiného. Platí zákon rostoucích alternativních nákladů - čím více je vyráběno určitého zboží, tím více musíme omezit výrobu druhého zboží a tím vyšší jsou jeho alternativní náklady.
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit více jednoho zboží, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného.
10.1.1. Předpoklady efektivnosti ve výrobě
Mezní míra technické substituce (MRTS) je míra, v níž je možné nahrazovat jeden výrobní faktor jiným za neměnnosti produkce zboží. Proto MRTS kapitálu za práci musí být pro oba vyráběné produkty stejná: MRTSX=MRTSY.
Box-diagram výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Graficky pomocí map izokvant.
Smluvní křivka výroby je množinou bodů, které představují efektivní alokaci zdrojů, zatímco všechny body ležící mimo ni jsou naopak neefektivní.
Sklon izokvanty vyjadřuje MRTS kapitálu za práci a potvrzuje tak, že podmínkou efektivnosti výroby je MRTSX=MRTSY, čili mezní míra technické substituce kapitálu za práci musí být pro oba výrobky stejná.
Hranice výrobních možností (PPF) je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Mezní míra transformace produktu (MRPT) je míra, v níž jedno zboží může být přeměněno ve druhé ( jak velké množství jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu druhého zboží ) je to pohyb po PPF :
Alternativní nálady - pro výrobu většího množství jednoho zboží je nutno omezit výrobu zboží jiného. Platí zákon rostoucích alternativních nákladů - čím více je vyráběno určitého zboží, tím více musíme omezit výrobu druhého zboží a tím vyšší jsou jeho alternativní náklady.
Státní selhání
9.2.5. Státní selhání
Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
Externality
9.2.2. Externality
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
Veřejné statky
9.2.3. Veřejné statky
Zboží, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání.
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
Zboží, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání.
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
Hlavní funkce vlády
9.1. Hlavní funkce vlády
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
9.2. Omezení důsledků tržních selhání
9.2.1. Nedokonalá konkurence ( monopolní síla )
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
9.2. Omezení důsledků tržních selhání
9.2.1. Nedokonalá konkurence ( monopolní síla )
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
Rovnováha na trhu kapitálu
8.3. Rovnováha na trhu kapitálu
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálu dána. Poptávka je v krátkém období funkcí úrokové míry. Křivka D má zápornou směrnici, neboť s tím, jak roste zásoba kapitálu, roste i celková produkce, ale klesajícími přírůstky, takže MPPK klesá a s ním i MRPK. Další dodatečné jednotky budou zapojeny jen při poklesu úrokové míry.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálu dána. Poptávka je v krátkém období funkcí úrokové míry. Křivka D má zápornou směrnici, neboť s tím, jak roste zásoba kapitálu, roste i celková produkce, ale klesajícími přírůstky, takže MPPK klesá a s ním i MRPK. Další dodatečné jednotky budou zapojeny jen při poklesu úrokové míry.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
Trhy kapitálových statků
8.4. Trhy kapitálových statků
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
8.5. Úrokové míry (výnosy z kapitálu)
Zda a kam investovat, se firmy řídí porovnáváním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. Měřítka výnosu:
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
8.5. Úrokové míry (výnosy z kapitálu)
Zda a kam investovat, se firmy řídí porovnáváním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. Měřítka výnosu:
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou
Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
8.2. Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Základní pojmy teorie kapitálu
8.1. Základní pojmy teorie kapitálu ( různá chápání kapitálu, členění kapitálu )
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB).
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB).
Nedokonalosti na trhu práce
7.5. Nedokonalosti na trhu práce
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
7.5.2. Důsledky nedokonalostí
V důsledku faktorů způsobujících nedokonalostí vniká monopolní výhoda na straně poptávky nebo nabídky práce.
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
7.5.2. Důsledky nedokonalostí
V důsledku faktorů způsobujících nedokonalostí vniká monopolní výhoda na straně poptávky nebo nabídky práce.
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
Odborové svazy
7.5.3.2. Odborové svazy
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
7.5.3.3. Bilaterální monopol
Bilaterální (dvoustraný) monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci.
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
7.5.3.3. Bilaterální monopol
Bilaterální (dvoustraný) monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci.
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
TRH PRÁCE A TRH PŮDY
7. TRH PRÁCE A TRH PŮDY
7.1. Práce jako výrobní faktor
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
7.1. Práce jako výrobní faktor
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)