Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Náklady dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
Žádné komentáře:
Okomentovat