Posledním faktorem, který ovlivňuje rozhodování vlády, jsou sami vládní úředníci a pracovníci vládních a veřejných institucí – byrokracie. Vládní instituce obvykle vznikly v souvislosti s produkcí veřejných služeb, nebo i tržních statků a služeb. Jejich zájmem je jednak jejich zachování stávajících programů, jednak navýšení rozpočtů. Z pohledu těchto zájmů se snaží ovlivnit volené politiky, tak i voliče a velmi často se spojují, nebo samy vytváří lobbystické skupiny a mohou tak prosadit svůj prospěch, který nemusí být prospěchem všech.
Mechanismus tvorby rozhodnutí (viz Arrowův teorém), existence lobby a konečně zájmy byrokracie představují další faktory, které omezují racionalitu fungování státu a jsou proto zařazovány rovněž do kategorie vládních selhání.
Základním problémem politiků...
Základním problémem politiků je sestavit „správný“ volební program, tj. program, který zajistí volební vítězství. Jedná se o to, jak by se měly volební programy lišit, aby získali co nejvíce hlasů. V této souvislosti se připomíná princip minimální diferenciace.
Z uvedeného principu vyplývá, že programy politických stran se budou vzájemně podobat (s výjimkou extremistických stran). Vyvstává však otázka na základě čeho sestavuje politická strana svůj program. Na tuto otázku se pokouší odpovědět teorém středního voliče.Ten tvrdí, že politická strana bude prosazovat politiku, která maximalizuje prospěch středního voliče.
Mohlo by se zdát, že princip minimální diferenciace a teorém středního voliče vedou k tomu, že politické strany budou nabízet úplně stejné volební programy. Nicméně se programy značně liší. Největší rozdíly vznikají v otázkách rozdělování a přerozdělování důchodů a bohatství společnosti.
Významnými hráči ve veřejné volbě jsou zájmové skupiny (lobby) a byrokracie. Jejich význam spočívá v tom, že mohou ovlivňovat rozhodování nejen vlády, ale i voličů ve svůj prospěch. V této souvislosti se hovoří o dobývání renty (rent seeking).
Z uvedeného principu vyplývá, že programy politických stran se budou vzájemně podobat (s výjimkou extremistických stran). Vyvstává však otázka na základě čeho sestavuje politická strana svůj program. Na tuto otázku se pokouší odpovědět teorém středního voliče.Ten tvrdí, že politická strana bude prosazovat politiku, která maximalizuje prospěch středního voliče.
Mohlo by se zdát, že princip minimální diferenciace a teorém středního voliče vedou k tomu, že politické strany budou nabízet úplně stejné volební programy. Nicméně se programy značně liší. Největší rozdíly vznikají v otázkách rozdělování a přerozdělování důchodů a bohatství společnosti.
Významnými hráči ve veřejné volbě jsou zájmové skupiny (lobby) a byrokracie. Jejich význam spočívá v tom, že mohou ovlivňovat rozhodování nejen vlády, ale i voličů ve svůj prospěch. V této souvislosti se hovoří o dobývání renty (rent seeking).
Podstata dobývání renty ...
Podstata dobývání renty spočívá v tom, že se jednotlivci, skupiny (lobby), firmy snaží získat monopolní pozici v určité oblasti nabídky nebo distribuce zboží a služeb a přisvojovat si rentu z této pozice plynoucí.
Vlastní proces dobývání renty spočívá v tom, že se dobyvatel různými prostředky (legálními, např. informační kampaní a ilegálními, např. podplácením) snaží přimět vládu, parlament, veřejné instituce k přijetí výhodných zákonů, poskytnutí výjimek, zavedení či zrušení regulace, nebo zadání státní zakázky ve prospěch zmíněného dobyvatele.
Významným momentem činnosti lobbystických skupin je problém, že ty jsou velmi organizované a proti nim stojí neorganizovaná veřejnost, jíž se nevyplatí získávat podrobné informace o problémech, které se bezprostředně nedotýkají jejích důchodů. Voličům se vyplatí být racionálně nevědomými.
Vlastní proces dobývání renty spočívá v tom, že se dobyvatel různými prostředky (legálními, např. informační kampaní a ilegálními, např. podplácením) snaží přimět vládu, parlament, veřejné instituce k přijetí výhodných zákonů, poskytnutí výjimek, zavedení či zrušení regulace, nebo zadání státní zakázky ve prospěch zmíněného dobyvatele.
Významným momentem činnosti lobbystických skupin je problém, že ty jsou velmi organizované a proti nim stojí neorganizovaná veřejnost, jíž se nevyplatí získávat podrobné informace o problémech, které se bezprostředně nedotýkají jejích důchodů. Voličům se vyplatí být racionálně nevědomými.
Stejně tak jako v tržním mechanismu ...
Stejně tak jako v tržním mechanismu hraje zásadní roli konkurence, hraje významnou roli i v mechanismu veřejné volby. Základním typem konkurence je konkurence mezi politiky a voliči, kdy voliči se snaží zvolit stranu, která nejvíce vyhovuje jejich zájmům, a politici se snaží maximalizovat hlasy voličů. Ke konkurenci dochází i mezi politiky respektive politickými stranami, které se snaží vyhrát volby, respektive získat co nejvíce křesel v parlamentu.
To, čím se vede boj jsou volební sliby (rozsah veřejných statků a přerozdělování důchodů). To úzce souvisí s časovým hlediskem. Tak jako v ekonomice i v politice existuje krátkodobé a dlouhodobé časové hledisko. Snaha vlády a opozice, respektive příslušných politických stran tak může vést k preferenci krátkodobých opatření oproti dlouhodobým, což se může negativně pomítnout do růstu ekonomiky.
Časové hledisko má ještě další dimenzi. Politici musí ve svých slibech reagovat i na vývoj hospodářského cyklu. Z hlediska politiky je výhodnější uskutečňovat restriktivní opatření na počátku svého volebního období a naopak s blížícími se volbami je výhodnější uskutečňovat expanzivní opatření s pozitivním dopadem zejména na zaměstnanost.
Střídání hospodářských politik v souvislosti s volebním cyklem se označuje jako politický cyklus. Politický cyklus pak může modifikovat hospodářský cyklus.
To, čím se vede boj jsou volební sliby (rozsah veřejných statků a přerozdělování důchodů). To úzce souvisí s časovým hlediskem. Tak jako v ekonomice i v politice existuje krátkodobé a dlouhodobé časové hledisko. Snaha vlády a opozice, respektive příslušných politických stran tak může vést k preferenci krátkodobých opatření oproti dlouhodobým, což se může negativně pomítnout do růstu ekonomiky.
Časové hledisko má ještě další dimenzi. Politici musí ve svých slibech reagovat i na vývoj hospodářského cyklu. Z hlediska politiky je výhodnější uskutečňovat restriktivní opatření na počátku svého volebního období a naopak s blížícími se volbami je výhodnější uskutečňovat expanzivní opatření s pozitivním dopadem zejména na zaměstnanost.
Střídání hospodářských politik v souvislosti s volebním cyklem se označuje jako politický cyklus. Politický cyklus pak může modifikovat hospodářský cyklus.
Veřejná volba
Veřejná volba se realizuje mechanismem přeměny individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí. Kolektivní rozhodnutí mohou být škodlivá, přerozdělující a efektivní.
V demokratickém systému se kolektivní rozhodnutí tvoří potlačením škodlivých rozhodnutí. Toho lze dosáhnout zavedením jednohlasnosti, kdy rozhodnutí bude platit, když se s ním ztotožní všichni (nikomu nebude škodit). Avšak dosažení jednohlasnosti (konsensu) je velmi obtížné. Vždy se může najít někdo, kdo souhlas zablokuje, nehledě na možnost vydírání a prosazování dílčích zájmů. Proto účinnějším mechanismem je většinové hlasování. Tomu však hrozí volební paradox.
Volební paradox nastane, když se nepodaří pro žádné rozhodnutí (žádný program) získat většinovou podporu oproti ostatním programům. Rozhoduje-li se totiž mezi více programy je důležité pořadí volby. Pořadí volby mezi programy totiž může vést k cyklickému hlasování, kdy nikdo nezvítězí. Toto poznání zobecnil K. Arrow, když tvrdí, že neexistuje žádný hlasovací mechanismus založený na většinovém principu, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí a zároveň respektoval individuální preference voličů a nebyl závislý na hlasovacím pořádku.
V demokratickém systému se kolektivní rozhodnutí tvoří potlačením škodlivých rozhodnutí. Toho lze dosáhnout zavedením jednohlasnosti, kdy rozhodnutí bude platit, když se s ním ztotožní všichni (nikomu nebude škodit). Avšak dosažení jednohlasnosti (konsensu) je velmi obtížné. Vždy se může najít někdo, kdo souhlas zablokuje, nehledě na možnost vydírání a prosazování dílčích zájmů. Proto účinnějším mechanismem je většinové hlasování. Tomu však hrozí volební paradox.
Volební paradox nastane, když se nepodaří pro žádné rozhodnutí (žádný program) získat většinovou podporu oproti ostatním programům. Rozhoduje-li se totiž mezi více programy je důležité pořadí volby. Pořadí volby mezi programy totiž může vést k cyklickému hlasování, kdy nikdo nezvítězí. Toto poznání zobecnil K. Arrow, když tvrdí, že neexistuje žádný hlasovací mechanismus založený na většinovém principu, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí a zároveň respektoval individuální preference voličů a nebyl závislý na hlasovacím pořádku.
V případě informační asymetrie ...
V případě informační asymetrie je přímo úlohou státu, který usiluje zabezpečení konkurenčního prostředí, jednak podporovat volné šíření informací, jednak v některých případech přímo produkovat informací jako veřejný statek.
Paradoxně snaha po eliminaci tržních selhání může vést k jinému typu selhání a to selhání vlády.
Jako selhání vlády se označují jevy jako jsou neúplné informace, které má vláda o firmách a domácnostech. Ty vedou k chybnému rozhodnutí. Dále k nim náleží délka a složitost rozhodovacího procesu a konečně neúspěšná realizace opatření vlády.
12. Teorie veřejné volby
O stát se zajímá vedle ekonomie i politologie. Politologie se zaměřuje na činnost státu a jeho roli v lidské společnosti. I pro ekonomii představuje stát základní ekonomický subjekt, který má významnou roli v ekonomice. Ekonomie přisuzuje státu obvykle funkce legislativní, stabilizační, alokační, produkce veřejných statků.
Paradoxně snaha po eliminaci tržních selhání může vést k jinému typu selhání a to selhání vlády.
Jako selhání vlády se označují jevy jako jsou neúplné informace, které má vláda o firmách a domácnostech. Ty vedou k chybnému rozhodnutí. Dále k nim náleží délka a složitost rozhodovacího procesu a konečně neúspěšná realizace opatření vlády.
12. Teorie veřejné volby
O stát se zajímá vedle ekonomie i politologie. Politologie se zaměřuje na činnost státu a jeho roli v lidské společnosti. I pro ekonomii představuje stát základní ekonomický subjekt, který má významnou roli v ekonomice. Ekonomie přisuzuje státu obvykle funkce legislativní, stabilizační, alokační, produkce veřejných statků.
Podle politiků sleduje člověk veřejný zájem...
Podle politiků sleduje člověk veřejný zájem, podle ekonomů individuální zájem. Vyvstává otázka, zda lze tuto dichotomii v pojetí zájmů člověka překlenout. Vyřešení této dichotomie se týká právě funkcí a postavení státu. Odpověď na tuto otázku dává teorie veřejné volby.
Předmětem teorie veřejné volby je způsob jak jsou individuální preference přeměňovány v kolektivní rozhodnutí a jak se tato realizují a jaké alokace zdrojů je takto dosaženo.
Individuální preference se přeměňují v kolektivní rozhodnutí prostřednictvím volebního mechanismu. Ten vychází ze zákonů v dané zemi a volebního systému. Prostřednictvím tohoto mechanismu dávají občané své volební hlasy různým politickým stranám podle toho, jak jejich volební programy odpovídají jejich představám o budoucím vývoji země zejména v oblasti veřejných statků a přerozdělování.
Politický trh tak můžeme označit za trh svého druhu na němž jsou hlasy voličů směňovány za sliby politiků. Subjekty tohoto trhu jsou voliči, politici, lobbyistické skupiny a byrokracie.
Předmětem teorie veřejné volby je způsob jak jsou individuální preference přeměňovány v kolektivní rozhodnutí a jak se tato realizují a jaké alokace zdrojů je takto dosaženo.
Individuální preference se přeměňují v kolektivní rozhodnutí prostřednictvím volebního mechanismu. Ten vychází ze zákonů v dané zemi a volebního systému. Prostřednictvím tohoto mechanismu dávají občané své volební hlasy různým politickým stranám podle toho, jak jejich volební programy odpovídají jejich představám o budoucím vývoji země zejména v oblasti veřejných statků a přerozdělování.
Politický trh tak můžeme označit za trh svého druhu na němž jsou hlasy voličů směňovány za sliby politiků. Subjekty tohoto trhu jsou voliči, politici, lobbyistické skupiny a byrokracie.
Základním opatřením...
Základním opatřením, které vláda může použít při řešení záporných externalit je zákaz výroby. Jinou možností je možnost normami omezit takovou produkci a jejich dodržování sankcionovat, což je spojeno s dodatečnými náklady.
Lepší možnost naznačuje Coaseho teorém, který tvrdí, že přesné vymezení vlastnických práv a nízké náklady na jejich prosazování vedou k zásadnímu omezení externalit, neboť producent externalit bude muset hradit jak uznané škody tak náklady soudního řízení a proto raději omezí, nebo zruší danou výrobu.
Další možností je zdanění záporných externalit a u kladných externalit uplatnění dotace k ceně.
V případě veřejných statků je jediným řešením zajistit, aby každý spotřebitel veřejného statku za ně platil, ale protože je směna dobrovolný akt nelze využít trhu, proto zde musí existovat prvek donucující spotřebitele veřejných statků k placení. Tímto prvkem může být stát a povinnost platit daně, nebo místní orgán vybírající poplatky.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Lepší možnost naznačuje Coaseho teorém, který tvrdí, že přesné vymezení vlastnických práv a nízké náklady na jejich prosazování vedou k zásadnímu omezení externalit, neboť producent externalit bude muset hradit jak uznané škody tak náklady soudního řízení a proto raději omezí, nebo zruší danou výrobu.
Další možností je zdanění záporných externalit a u kladných externalit uplatnění dotace k ceně.
V případě veřejných statků je jediným řešením zajistit, aby každý spotřebitel veřejného statku za ně platil, ale protože je směna dobrovolný akt nelze využít trhu, proto zde musí existovat prvek donucující spotřebitele veřejných statků k placení. Tímto prvkem může být stát a povinnost platit daně, nebo místní orgán vybírající poplatky.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Významným zdrojem selhání trhu jsou veřejné statky.
Ty se zásadně liší od tržních (soukromých) statků dvěmi základními vlastnostmi, pro něž selhává trh při alokaci výrobních faktorů. Jedná se o nezmenšitelnost (někdy je označovaná jako nesoutěživost – nerivalita), což je vlastnost statku, kdy spotřeba statku jedním ekonomickým subjektem nemá vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovat ostatní. Druhou vlastností je nevylučitelnost, což je taková vlastnost statku, kdy je nemožné, nebo jen za cenu vysokých nákladů možné vyloučit neplatící spotřebitele.
První vlastnost znamená, že při jakékoliv úrovni výstupu jsou MC poskytnutí tohoto statku dalšími spotřebiteli nulové, zatímco pro většinu soukromých statků jsou MC rostoucí. Důsledkem druhé vlastnosti veřejných statků je skutečnost, že tyto statky mohou být užívány, aniž je za ně zaplaceno (problém černého pasažéra).
Vlastnosti veřejných statků jsou zásadní překážkou fungování trhu při alokaci těchto statků. Spotřeba dodatečné jednotky těchto statků není spojen s nutností podstoupit oběť (zaplatit více peněz) a proto se nemůže tržní mechanismus uplatnit. Je-li jejich tvorba a distribuce zajišťována státem, opírá se jejich financování o mechanismus zdanění.
První vlastnost znamená, že při jakékoliv úrovni výstupu jsou MC poskytnutí tohoto statku dalšími spotřebiteli nulové, zatímco pro většinu soukromých statků jsou MC rostoucí. Důsledkem druhé vlastnosti veřejných statků je skutečnost, že tyto statky mohou být užívány, aniž je za ně zaplaceno (problém černého pasažéra).
Vlastnosti veřejných statků jsou zásadní překážkou fungování trhu při alokaci těchto statků. Spotřeba dodatečné jednotky těchto statků není spojen s nutností podstoupit oběť (zaplatit více peněz) a proto se nemůže tržní mechanismus uplatnit. Je-li jejich tvorba a distribuce zajišťována státem, opírá se jejich financování o mechanismus zdanění.
Při rozhodování ekonomických subjektů...
Při rozhodování ekonomických subjektů hraje významnou roli informace. Často nastává situace, kdy jedna strana transakce ví víc než druhá strana, informace je asymetrická. Asymetrická informace vzniká jednak v důsledku utajené činnosti, což jsou činnosti, které nemohou být přesně a bez dodatečných nákladů pozorovatelné, jednak v důsledku existence utajené informace, kdy jedna strana má více odborných znalostí. Asymetrie informací vede ke dvěma dílčím problémům označovaným jako morální hazard a nebo nepříznivý výběr.
Morální hazard je vymezen jako činnost jednoho ekonomického subjektu (lépe informovaného), který maximalizuje svůj užitek tím, že snižuje užitek ostatních (méně informovaných) účastníků transakce.
Nepříznivý výběr je proces, kdy méně žádoucí subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se budou účastnit směny spíše než ostatní, což vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží zbožím méně kvalitním.
Stát je subjekt ekonomiky, který disponuje určitými možnostmi jak ovlivňovat ostatní ekonomické subjekty (domácnosti firmy). Tyto možnosti se označují jako hospodářská politika. Její částí je mikroekonomická politika. To jsou takové mikroekonomické prostředky, jimiž stát může zasahovat do tržního mechanismu. Přijatá opatření mojí pro všechny subjekty závazný charakter a stát vynucuje jejich respektování sankcemi. Vláda se tak může pokusit svými opatřeními snížit negativní důsledky tržních selhání.
Morální hazard je vymezen jako činnost jednoho ekonomického subjektu (lépe informovaného), který maximalizuje svůj užitek tím, že snižuje užitek ostatních (méně informovaných) účastníků transakce.
Nepříznivý výběr je proces, kdy méně žádoucí subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se budou účastnit směny spíše než ostatní, což vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží zbožím méně kvalitním.
Stát je subjekt ekonomiky, který disponuje určitými možnostmi jak ovlivňovat ostatní ekonomické subjekty (domácnosti firmy). Tyto možnosti se označují jako hospodářská politika. Její částí je mikroekonomická politika. To jsou takové mikroekonomické prostředky, jimiž stát může zasahovat do tržního mechanismu. Přijatá opatření mojí pro všechny subjekty závazný charakter a stát vynucuje jejich respektování sankcemi. Vláda se tak může pokusit svými opatřeními snížit negativní důsledky tržních selhání.
Dalším zdrojem neefektivnosti ...
Dalším zdrojem neefektivnosti je situace, kdy výroba nebo spotřeba produkují prospěch nebo náklady dopadající na subjekty, které se těchto aktivit neúčastní. Takovéto vedlejší (externí) efekty výroby nebo spotřeby se nazývají externatlitami. Rozlišujeme kladné a záporné externality.
Výrobce při rozhodování porovnává cenu a mezní náklady. Bere však v úvahu pouze vlastní náklady nikoliv náklady nebo efekty, které vzniknou někomu jinému v důsledku jeho výrobní činnosti. V daném případě není cena schopna vyjadřovat společenskou hodnotu produkovaného statku. Aby to bylo možné, je třeba zavést veličinu společenských mezních nákladů, které zahrnují jak náklady výrobce tak náklady vzniklé jako externalita.
Soukromý sektor se však rozhoduje podle svých mezních nákladů a bude mít tendenci vyrábět příliš mnoho statků se zápornými externalitami a příliš málo ostatních statků. V případě kladných externalit dochází k opačné situaci, bude vyráběno méně produkce s kladnou externalitou a více ostatních statků.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Výrobce při rozhodování porovnává cenu a mezní náklady. Bere však v úvahu pouze vlastní náklady nikoliv náklady nebo efekty, které vzniknou někomu jinému v důsledku jeho výrobní činnosti. V daném případě není cena schopna vyjadřovat společenskou hodnotu produkovaného statku. Aby to bylo možné, je třeba zavést veličinu společenských mezních nákladů, které zahrnují jak náklady výrobce tak náklady vzniklé jako externalita.
Soukromý sektor se však rozhoduje podle svých mezních nákladů a bude mít tendenci vyrábět příliš mnoho statků se zápornými externalitami a příliš málo ostatních statků. V případě kladných externalit dochází k opačné situaci, bude vyráběno méně produkce s kladnou externalitou a více ostatních statků.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Z krátkodobého hlediska je nabídka ...
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálem dána, poněvadž úspory představují stavovou veličinu a ekonomika zdědila určitou zásobu kapitálu (úspor) z minulosti. Nabídková křivka SK;SR je kolmá, odpovídá krátkodobé zásobě kapitálu QK;ESR. Poptávková křivka DK je klesající. Průsečík ESR obou křivek představuje bod krátkodobé rovnováhy, ve kterém je při dané nabídce kapitálu a při dané funkci poptávky po kapitálu určena krátkodobá rovnovážná úroková míra irESR.
Z dlouhodobého hlediska hraje roli fakt, že domácnosti se mohou rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka na trhu kapitálu je rostoucí funkcí úrokové míry.
Křivka poptávky po kapitálu DK shodná je v pro krátké tak pro dlouhé období. Dlouhodobá křivka nabídky kapitálu SK;LR se od krátkodobé zásadně odlišuje. Má kladný sklon, neboť při stoupajících úrokových sazbách stoupá ochota domácnosti nabízet své úspory.
Rovnovážná úroková míra ir;ELR vyrovnává úspory a investice. Při dané technologii podněcuje poptávku po kapitálu, která odpovídá zásobě kapitálu vytvořené v předchozím období. Vyčerpá tak všechny úspory, ke kterým tato úroková míra podnítila domácnosti v dlouhém období.
Z dlouhodobého hlediska hraje roli fakt, že domácnosti se mohou rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka na trhu kapitálu je rostoucí funkcí úrokové míry.
Křivka poptávky po kapitálu DK shodná je v pro krátké tak pro dlouhé období. Dlouhodobá křivka nabídky kapitálu SK;LR se od krátkodobé zásadně odlišuje. Má kladný sklon, neboť při stoupajících úrokových sazbách stoupá ochota domácnosti nabízet své úspory.
Rovnovážná úroková míra ir;ELR vyrovnává úspory a investice. Při dané technologii podněcuje poptávku po kapitálu, která odpovídá zásobě kapitálu vytvořené v předchozím období. Vyčerpá tak všechny úspory, ke kterým tato úroková míra podnítila domácnosti v dlouhém období.
Úroková míra plní dvě významné funkce.
Úroková míra plní dvě významné funkce. Jednak vede domácnosti k tomu, aby obětovaly současnou spotřebu a zvyšovaly zásoby kapitálu, jednak vede firmy k vyhledávání co nejefektivnějších investic.
Při rozhodování o tom, zda investovat a kam se firmy řídí porovnáním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. V dokonale konkurenční ekonomice, kde neexistuje riziko platí, že míra výnosu z kapitálu umístěného kdekoliv se rovná tržní úrokové míře.
Výnos sám pak může mít různé podoby může jít o úrok, nájemné (z pronájmu budov a strojů), pachtovné (z pronájmu půdy) či zisk. Míra čistého zisku vypočtená jako poměr zisku k zásobě kapitálu může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou ze základních příčin je zavádění inovací a dále porušení podmínek dokonalé konkurence k nimž patří existence rizika či monopolu.
Problematika stanovení míry výnosu je komplikována i tím, že kapitálové statky setrvávají ve výrobě po delší časové období, přičemž výnos inkasovaný v daném roce má pro firmu větší význam než výnos inkasovaný v pozdějších letech. Proto je pro firmu důležité zjistit, jaká je současná hodnota celého toku budoucích výnosů z daného statku po řadu let. Proto je stanovována čistá současná hodnota budoucích výnosů, kdy od současné hodnoty odečtěme náklady na investici. Volíme pak tu variantu, která má čistou hodnotu budoucích výnosů nejvyšší.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Při rozhodování o tom, zda investovat a kam se firmy řídí porovnáním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. V dokonale konkurenční ekonomice, kde neexistuje riziko platí, že míra výnosu z kapitálu umístěného kdekoliv se rovná tržní úrokové míře.
Výnos sám pak může mít různé podoby může jít o úrok, nájemné (z pronájmu budov a strojů), pachtovné (z pronájmu půdy) či zisk. Míra čistého zisku vypočtená jako poměr zisku k zásobě kapitálu může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou ze základních příčin je zavádění inovací a dále porušení podmínek dokonalé konkurence k nimž patří existence rizika či monopolu.
Problematika stanovení míry výnosu je komplikována i tím, že kapitálové statky setrvávají ve výrobě po delší časové období, přičemž výnos inkasovaný v daném roce má pro firmu větší význam než výnos inkasovaný v pozdějších letech. Proto je pro firmu důležité zjistit, jaká je současná hodnota celého toku budoucích výnosů z daného statku po řadu let. Proto je stanovována čistá současná hodnota budoucích výnosů, kdy od současné hodnoty odečtěme náklady na investici. Volíme pak tu variantu, která má čistou hodnotu budoucích výnosů nejvyšší.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
11.Tržní selhání a mikroekonomická úloha státu
11.Tržní selhání a mikroekonomická úloha státu
O tržním selhání se hovoří tehdy, když trh není schopen efektivně vyřešit tři otázky tj. co vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět. Díky různým faktorům trh nemusí působit k tomu, aby bylo vyráběno tolik zboží a za takové ceny, které jsou ochotni koupit kupující, zboží může být vyráběno postupy, které jsou sice výhodné pro výrobce, ale nikoliv pro jeho okolí.
Nejčastěji uváděnými příčinami selhání trhu jsou tyto faktory:
• monopolní síla (nedokonalá konkurence),
• externality,
• veřejné statky
• a nedokonalé informace.
Pod pojmem nedokonalá konkurence zahrnujeme všechny situace, ve kterých mohou ekonomické subjekty uplatňovat monopolní sílu při určování ceny. Základní vlastností takových trhů je fakt, že se mezní příjem neshoduje s tržní cenou jako je tomu v případě dokonalé konkurence.
Monopolní síla vede k tomu, že v případě existence monopolní a nemonopolní výroby platí pro rozhodování monopolního výrobce a ostatní ekonomické subjekty jiné směnné relace. Monopolní síla tak likviduje jednotný směnný poměr pro rozhodování spotřebitelů a výrobců. V důsledku toho dochází k neefektivní alokaci zdrojů.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
O tržním selhání se hovoří tehdy, když trh není schopen efektivně vyřešit tři otázky tj. co vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět. Díky různým faktorům trh nemusí působit k tomu, aby bylo vyráběno tolik zboží a za takové ceny, které jsou ochotni koupit kupující, zboží může být vyráběno postupy, které jsou sice výhodné pro výrobce, ale nikoliv pro jeho okolí.
Nejčastěji uváděnými příčinami selhání trhu jsou tyto faktory:
• monopolní síla (nedokonalá konkurence),
• externality,
• veřejné statky
• a nedokonalé informace.
Pod pojmem nedokonalá konkurence zahrnujeme všechny situace, ve kterých mohou ekonomické subjekty uplatňovat monopolní sílu při určování ceny. Základní vlastností takových trhů je fakt, že se mezní příjem neshoduje s tržní cenou jako je tomu v případě dokonalé konkurence.
Monopolní síla vede k tomu, že v případě existence monopolní a nemonopolní výroby platí pro rozhodování monopolního výrobce a ostatní ekonomické subjekty jiné směnné relace. Monopolní síla tak likviduje jednotný směnný poměr pro rozhodování spotřebitelů a výrobců. V důsledku toho dochází k neefektivní alokaci zdrojů.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Kapitálové statky umožňují podnikateli produkovat.
Kapitálové statky umožňují podnikateli produkovat. Z pohledu podnikatele lze rozlišit tři základní kategorie statků a sice stavby, zařízení a zásoby. Aby bylo možné kapitálové statky vyrobit je nutno uvolnit (uspořit) část výrobních činitelů nutných k výrobě spotřebních statků.
Peněžní kapitál má podobu peněz. Ne každé peníze však představují kapitál, ale pouze ty, které mají podobu úspor a jsou nabídnuty k investování. Peněžní forma je výchozí a univerzální formou kapitálu.
Portfoliový kapitál (někdy označovaný jako fiktivní kapitál) má podobu cenných papírů, které jsou dokladem o kapitálovém vkladu a opravňují k podílu na výsledcích podnikání (akcie), nebo dokladem o poskytnutém úvěru ( různé typy dluhopisů).
Kapitálové statky se spolupodílí na tvorbě hodnot, prochází procesem výrobní spotřeby a sice jednorázově (materiál) jako oběhový kapitál, nebo postupně jako fixní kapitál (budovy, stroje a pod). Fixní kapitál se nespotřebovává najednou pouze se opotřebovává. Jeho opotřebení se do výrobní nákladů přenáší formou odpisů.
Proces zavádění kapitálových statků do výroby za účelem produkce nových kapitálových statků se označuje jako investice. Rozlišujeme amortizační (obnovovací) a čisté investice (rozšiřovací).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Peněžní kapitál má podobu peněz. Ne každé peníze však představují kapitál, ale pouze ty, které mají podobu úspor a jsou nabídnuty k investování. Peněžní forma je výchozí a univerzální formou kapitálu.
Portfoliový kapitál (někdy označovaný jako fiktivní kapitál) má podobu cenných papírů, které jsou dokladem o kapitálovém vkladu a opravňují k podílu na výsledcích podnikání (akcie), nebo dokladem o poskytnutém úvěru ( různé typy dluhopisů).
Kapitálové statky se spolupodílí na tvorbě hodnot, prochází procesem výrobní spotřeby a sice jednorázově (materiál) jako oběhový kapitál, nebo postupně jako fixní kapitál (budovy, stroje a pod). Fixní kapitál se nespotřebovává najednou pouze se opotřebovává. Jeho opotřebení se do výrobní nákladů přenáší formou odpisů.
Proces zavádění kapitálových statků do výroby za účelem produkce nových kapitálových statků se označuje jako investice. Rozlišujeme amortizační (obnovovací) a čisté investice (rozšiřovací).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Jestliže se firma rozhodne rozšiřovat ...
Jestliže se firma rozhodne rozšiřovat své kapacity, což znamená pořizovat nové kapitálové statky, musí mít k dispozici dostatečné množství prostředků. Ty může získat z vlastních zdrojů (odpisy, nerozdělený zisk aj.) nebo z cizích zdrojů (vypůjčených).
O cizí zdroje se firma uchází na kapitálovém trhu. Nabídku na trhu kapitálem představují především úspory domácností. Domácnosti se zříkají současné spotřeby a odkládají ji do budoucnosti ovšem s očekáváním, že jejich budoucí spotřeba bude vyšší.
Proti nabídce stojí poptávka firem, daná potřebou financovat nákup kapitálových statků. Za tyto zdroje musí zaplatit. Cenou, která se na trhu kapitálem ustavuje je úroková míra.
Poptávka po kapitálu je určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je nepřímo závislá na výši úrokové míry (sazby). Je-li dána produktivita kapitálu a podmínky na trzích jednotlivých statků, potom s ohledem na platnost zákona klesajících výnosů platí, že s růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu a naopak.
O cizí zdroje se firma uchází na kapitálovém trhu. Nabídku na trhu kapitálem představují především úspory domácností. Domácnosti se zříkají současné spotřeby a odkládají ji do budoucnosti ovšem s očekáváním, že jejich budoucí spotřeba bude vyšší.
Proti nabídce stojí poptávka firem, daná potřebou financovat nákup kapitálových statků. Za tyto zdroje musí zaplatit. Cenou, která se na trhu kapitálem ustavuje je úroková míra.
Poptávka po kapitálu je určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je nepřímo závislá na výši úrokové míry (sazby). Je-li dána produktivita kapitálu a podmínky na trzích jednotlivých statků, potom s ohledem na platnost zákona klesajících výnosů platí, že s růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu a naopak.
Práce platí (je nákladem) firmy mzdu, ...
• práce platí (je nákladem) firmy mzdu, jejím základem produktivita práce pracovníka a jednotkovou veličinou je mzdová sazba. Mzda je důchodem pracovníka.
• kapitálu platí (je nákladem) firmy úrok, jeho základem je budoucí výnos a jednotkovou veličinou je úroková sazba. Úrok je důchodem vlastníka kapitálu.
Významným momentem ovlivňujícím situaci na trhu výrobních faktorů je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jejich využití je taková, která zabezpečuje, že příjmy z mezních produktů jednotlivých výrobních faktorů se sobě rovnají.
Pozemková renta je konkrétním případem čisté ekonomické renty, což je důchod placený za služby libovolného výrobního faktoru s fixní nabídkou. Jde o vstup s dokonale neelastickou (svislou) nabídkovou křivkou. Jiným příkladem vzniku čisté ekonomické renty je renta jako odměna za speciální talent, kterou mohou získat s jedinečnými schopnostmi (např. filmová či hokejová hvězda). Čím je nabídka menší oproti poptávce, tím větší je ekonomická renta.
Na trhu práce firmy rozšiřují nebo omezují poptávku po práci až do okamžiku, v kterém se mezní náklady na práci vyrovnají s příjmem z mezního produktu práce. V podmínkách dokonalé konkurence firma neovlivňuje cenu práce, tj. mzdovou sazbu proto se mezní náklady práce rovnají mzdové sazbě. Firma tedy snižuje nebo zvyšuje poptávku po práci pokud se mezní produkt práce nerovná mzdové sazbě. Poptávané množství práce je tedy závislé na mzdové sazbě.
• kapitálu platí (je nákladem) firmy úrok, jeho základem je budoucí výnos a jednotkovou veličinou je úroková sazba. Úrok je důchodem vlastníka kapitálu.
Významným momentem ovlivňujícím situaci na trhu výrobních faktorů je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jejich využití je taková, která zabezpečuje, že příjmy z mezních produktů jednotlivých výrobních faktorů se sobě rovnají.
Pozemková renta je konkrétním případem čisté ekonomické renty, což je důchod placený za služby libovolného výrobního faktoru s fixní nabídkou. Jde o vstup s dokonale neelastickou (svislou) nabídkovou křivkou. Jiným příkladem vzniku čisté ekonomické renty je renta jako odměna za speciální talent, kterou mohou získat s jedinečnými schopnostmi (např. filmová či hokejová hvězda). Čím je nabídka menší oproti poptávce, tím větší je ekonomická renta.
Na trhu práce firmy rozšiřují nebo omezují poptávku po práci až do okamžiku, v kterém se mezní náklady na práci vyrovnají s příjmem z mezního produktu práce. V podmínkách dokonalé konkurence firma neovlivňuje cenu práce, tj. mzdovou sazbu proto se mezní náklady práce rovnají mzdové sazbě. Firma tedy snižuje nebo zvyšuje poptávku po práci pokud se mezní produkt práce nerovná mzdové sazbě. Poptávané množství práce je tedy závislé na mzdové sazbě.
Práci nabízejí domácnosti.
Práci nabízejí domácnosti. Ty porovnávají užitek z volného času s užitkem, který plyne z výrobků a služeb, které nakoupí za mzdu, když obětují volný čas a nabízí více práce. Domácnosti tedy volí mezi volným časem a možností získat mzdu. Množství nabízené práce je závislé na výši mzdové sazby w a je určena „ztrátou“ spojenou s obětí volného času. Tato dvojí podmíněnost nabídky práce se projevuje v charakteristickém tvaru individuální křivky nabídky práce, která má zpětně zakřivený tvar.
Rovnováha na trhu práce vzniká při rovnovážné mzdové sazbě. Je dána průsečíkem tržní křivky poptávky po práce a tržní křivky nabídky práce (ta vzniká horizontálním součtem individuálních křivek nabídky). Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé mzdové sazbě. Je rostoucí, předpokládá se, že v tomto odvětví je vždy nabízeno s rostoucí mzdovou sazbou více práce.
Trh práce není dokonalý. Mezi projevy nedokonalosti trhu práce patří mzdová nepružnost, kdy ceny reagují velmi pomalu na výrazné změny na trzích práce. Je to dáno tím, že firmy vytváří vlastní mzdové struktury, kvalifikační systémy apod., které se označují jako mzdová sazba (tarif) firem, které často znemožňují firmám snížit mzdy. Mimo to jsou firmy ve svém rozhodování omezovány kolektivními smlouvami a pracovně právním zákonodárstvím (např. výše minimální mzdy). A konečně tu jsou i vlastní zájmy firmy udržet si, nebo přetáhnout kvalifikované zaměstnance přeplácením. Mzdové sazby jsou tak i delší dobu nad úrovní mezního produktu práce.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Rovnováha na trhu práce vzniká při rovnovážné mzdové sazbě. Je dána průsečíkem tržní křivky poptávky po práce a tržní křivky nabídky práce (ta vzniká horizontálním součtem individuálních křivek nabídky). Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé mzdové sazbě. Je rostoucí, předpokládá se, že v tomto odvětví je vždy nabízeno s rostoucí mzdovou sazbou více práce.
Trh práce není dokonalý. Mezi projevy nedokonalosti trhu práce patří mzdová nepružnost, kdy ceny reagují velmi pomalu na výrazné změny na trzích práce. Je to dáno tím, že firmy vytváří vlastní mzdové struktury, kvalifikační systémy apod., které se označují jako mzdová sazba (tarif) firem, které často znemožňují firmám snížit mzdy. Mimo to jsou firmy ve svém rozhodování omezovány kolektivními smlouvami a pracovně právním zákonodárstvím (např. výše minimální mzdy). A konečně tu jsou i vlastní zájmy firmy udržet si, nebo přetáhnout kvalifikované zaměstnance přeplácením. Mzdové sazby jsou tak i delší dobu nad úrovní mezního produktu práce.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Negativně se na trhu práce podílí odbory.
Negativně se na trhu práce podílí odbory. Zásahy odborů na straně nabídky práce spočívají v možnosti omezení nabídky práce. K tomu využívají celou řadu kroků jako jsou: uzákonění maximální pracovní doby, prodlužování dovolených, delší období pro učební poměr, zákaz práce mladistvých v některých oborech, omezení práce cizinců apod. Uvedená opatření vedou k posunu nabídkové křivky doleva nahoru (viz obrázek č. 9-4). Tím dochází k zvýšení mezd (umělému zdražování práce) a v důsledku toho k rostoucí nezaměstnanosti, neboť za těchto podmínek výrobci poptávají méně pracovních sil.
Na straně poptávky po práci se může projevit existencí monopsonu. Monopson maximalizující zisk nebude najímat práci v množství odpovídající rovnováze na trhu práce. Jeho výsadní postavení ho vede k tomu, že najímá méně práce při nižší mzdové sazbě, než by odpovídalo dokonale konkurenčnímu trhu práce.
10. Trh výrobních faktorů - trh kapitálu
Kapitál jako výrobní faktor je považován za faktor odvozený, druhotný (na rozdíl od práce a půdy). Je výsledkem předchozí hospodářské aktivity. Hledisko zdroje kapitálu poskytuje východisko k vymezení kapitálu. Z tohoto pohledu se kapitál definuje jako úspory přeměněné v investice, jako úspory vydané za účelem zhodnocení.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Na straně poptávky po práci se může projevit existencí monopsonu. Monopson maximalizující zisk nebude najímat práci v množství odpovídající rovnováze na trhu práce. Jeho výsadní postavení ho vede k tomu, že najímá méně práce při nižší mzdové sazbě, než by odpovídalo dokonale konkurenčnímu trhu práce.
10. Trh výrobních faktorů - trh kapitálu
Kapitál jako výrobní faktor je považován za faktor odvozený, druhotný (na rozdíl od práce a půdy). Je výsledkem předchozí hospodářské aktivity. Hledisko zdroje kapitálu poskytuje východisko k vymezení kapitálu. Z tohoto pohledu se kapitál definuje jako úspory přeměněné v investice, jako úspory vydané za účelem zhodnocení.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Mezní náklady na výrobní faktor představují ...
Mezní náklady na výrobní faktor představují dodatečný náklad firmy vzniklý zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby. Například náklady spojené se zaměstnáním jednoho dalšího dělníka.
Příjem z mezního produktu představuje dodatečný příjem, které firma získá prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Jedná se například o zvýšení produkce díky zaměstnání jednoho dalšího dělníka. Firma jako poptávající na trhu výrobních faktorů je v rovnováze pokud se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu tohoto faktoru. Tedy, když platí MCVF = MRPVF.
V podmínkách dokonalé konkurence na trhu produktů i výrobních faktorů platí, že zvýšení poptávky po výrobním faktoru nevyvolá růst jeho ceny. V tom případě platí, že se mezní náklady na daný výrobní faktor rovnají ceně, za kterou ho firma nakupuje tedy MCVF = PVF.
Z uvedeného tedy vyplývá, že firma bude zvyšovat množství daného faktoru do té doby, dokud se příjem z mezního produktu nevyrovná jeho ceně. Bude tedy platit, že MCVF = MRPVF = PVF.
V ekonomii rozlišujeme tři základní výrobní faktory a to půdu, práci a kapitál. Na trzích výrobních faktorů nejsou nakupovány a prodávány, ale jsou pronajímány. Firmy platí za jejich služby, a to:
• půdy platí (je nákladem) firmy pachtovné, jeho základem je výnos z půdy a jednotkovou veličinou je sazba pozemkové renty. Pachtovné je důchodem vlastníka půdy.
Příjem z mezního produktu představuje dodatečný příjem, které firma získá prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Jedná se například o zvýšení produkce díky zaměstnání jednoho dalšího dělníka. Firma jako poptávající na trhu výrobních faktorů je v rovnováze pokud se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu tohoto faktoru. Tedy, když platí MCVF = MRPVF.
V podmínkách dokonalé konkurence na trhu produktů i výrobních faktorů platí, že zvýšení poptávky po výrobním faktoru nevyvolá růst jeho ceny. V tom případě platí, že se mezní náklady na daný výrobní faktor rovnají ceně, za kterou ho firma nakupuje tedy MCVF = PVF.
Z uvedeného tedy vyplývá, že firma bude zvyšovat množství daného faktoru do té doby, dokud se příjem z mezního produktu nevyrovná jeho ceně. Bude tedy platit, že MCVF = MRPVF = PVF.
V ekonomii rozlišujeme tři základní výrobní faktory a to půdu, práci a kapitál. Na trzích výrobních faktorů nejsou nakupovány a prodávány, ale jsou pronajímány. Firmy platí za jejich služby, a to:
• půdy platí (je nákladem) firmy pachtovné, jeho základem je výnos z půdy a jednotkovou veličinou je sazba pozemkové renty. Pachtovné je důchodem vlastníka půdy.
V podmínkách dokonalé konkurence jsou obě podmínky ...
V podmínkách dokonalé konkurence jsou obě podmínky v souladu. Avšak v podmínkách nedokonalé konkurence se liší. Tržní rovnováha se přesouvá k průsečíku MC = MR a proto dochází k snižování rovnovážné produkce a vzestupu rovnovážné ceny. V důsledku toho roste přebytek výrobce na úkor přebytku spotřebitele. Současně vznikají náklady mrtvé váhy, jejíž velikost je úměrná velikosti nerealizované produkce.
9.Trh výrobních faktorů - trh půdy a trh práce
Poptávka po výrobních faktorech je poptávkou odvozenou. Je to dáno tím, že výrobce poptává výrobní faktory teprve tehdy, když roste poptávka po jeho výrobcích. Například, vzroste-li poptávka po oděvech, jsou textilní firmy ochotny přijmout další dělníky (nebo zakoupit další stroje).
Práci, půdu a kapitál si najímají firmy, aby s jejich pomocí vyrobily produkci, kterou prodávají. Produkci se snaží vyrábět co nejefektivněji. To znamená s co nejnižšími náklady a s co nejvyššími výnosy. Poněvadž hodnota nakoupených výrobních faktorů vstupuje do nákladů musí tedy firmy porovnávat tyto náklady s výnosy, které jim nakoupené výrobní faktory prostřednictvím produkce přinesou. Pro prodávající (pronajímající) vlastníky výrobních faktorů hodnota výrobních faktorů představuje důchody.
Při rozhodování firmy se musí porovnávat mezní náklady s mezními výnosy. V daném případě hovoříme o mezních nákladech na výrobní faktor a příjmem z mezního produktu.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
9.Trh výrobních faktorů - trh půdy a trh práce
Poptávka po výrobních faktorech je poptávkou odvozenou. Je to dáno tím, že výrobce poptává výrobní faktory teprve tehdy, když roste poptávka po jeho výrobcích. Například, vzroste-li poptávka po oděvech, jsou textilní firmy ochotny přijmout další dělníky (nebo zakoupit další stroje).
Práci, půdu a kapitál si najímají firmy, aby s jejich pomocí vyrobily produkci, kterou prodávají. Produkci se snaží vyrábět co nejefektivněji. To znamená s co nejnižšími náklady a s co nejvyššími výnosy. Poněvadž hodnota nakoupených výrobních faktorů vstupuje do nákladů musí tedy firmy porovnávat tyto náklady s výnosy, které jim nakoupené výrobní faktory prostřednictvím produkce přinesou. Pro prodávající (pronajímající) vlastníky výrobních faktorů hodnota výrobních faktorů představuje důchody.
Při rozhodování firmy se musí porovnávat mezní náklady s mezními výnosy. V daném případě hovoříme o mezních nákladech na výrobní faktor a příjmem z mezního produktu.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Zvláštním typem monopolu je monopson.
Zvláštním typem monopolu je monopson. Je to taková tržní struktura, kdy na trhu existuje jeden kupující. Síla monopsonu je v tom, že kupující je schopen ovlivnit cenu ve svůj prospěch, což dovoluje kupujícímu kupovat za nižší cenu než je cena dokonalé konkurence.
Omezit negativní důsledky existence monopolu mají různé formy protimonopolní regulace. K nim patří především antitrustové zákony, progresivní zdanění, zestátnění monopolu a cenová regulace. Účinek těchto opatření je sporný.
Oligopol je tržní struktura, pro níž je charakteristická existence několika firem v odvětví. Každá z nich pak ovládá takový segment trhu, že při rozhodování o výši produkce a cenách musí každá firma brát ohled na jednání konkurentů, neboť firmy jsou natolik silné, že každá může uplatnit poslední technické a technologické novinky. Chování firem v oligopolu je tedy dáno jejich vzájemnou závislostí. Pro oligopol jsou charakteristické dvě poptávkové křiky.
Celková tržní poptávka je v případě oligopolu rozdělena mezi několik firem. Základním typem je oligopol s dominantní firmou, kdy je trh rozdělen mezi jednu velkou firmu a skupinu malých a středních firem. Dalším typem je oligopol s několika velkými firmami. Ty mají tendence uzavírat dohody, o rozdělení trhů a výši cen. Vzniká koluzivní oligopol. Veřejná existence smlouvy mezi formami oligopolu (kartel) je zakázána, proto se firmy uchylují k tajným dohodám. Koluzivní oligopol se chová stejně jako monopol.
Omezit negativní důsledky existence monopolu mají různé formy protimonopolní regulace. K nim patří především antitrustové zákony, progresivní zdanění, zestátnění monopolu a cenová regulace. Účinek těchto opatření je sporný.
Oligopol je tržní struktura, pro níž je charakteristická existence několika firem v odvětví. Každá z nich pak ovládá takový segment trhu, že při rozhodování o výši produkce a cenách musí každá firma brát ohled na jednání konkurentů, neboť firmy jsou natolik silné, že každá může uplatnit poslední technické a technologické novinky. Chování firem v oligopolu je tedy dáno jejich vzájemnou závislostí. Pro oligopol jsou charakteristické dvě poptávkové křiky.
Celková tržní poptávka je v případě oligopolu rozdělena mezi několik firem. Základním typem je oligopol s dominantní firmou, kdy je trh rozdělen mezi jednu velkou firmu a skupinu malých a středních firem. Dalším typem je oligopol s několika velkými firmami. Ty mají tendence uzavírat dohody, o rozdělení trhů a výši cen. Vzniká koluzivní oligopol. Veřejná existence smlouvy mezi formami oligopolu (kartel) je zakázána, proto se firmy uchylují k tajným dohodám. Koluzivní oligopol se chová stejně jako monopol.
Monopolní konkurence je tržní struktura, ...
Monopolní konkurence je tržní struktura, která se nejvíce blíží dokonalé konkurenci. Pro tuto strukturu je charakteristický značný počet různě velkých podniků, produkujících diferencovaný produkt, přičemž neexistují bariéry vstupu firem do odvětví. Každá firma však produkuje natolik diferencovaný produkt, že sama stanovuje jeho cenu a v rámci svého produktu má monopolní postavení.
V krátkém období se tedy firma v podmínkách monopolní konkurence chová jako monopol, v dlouhém období má nulový zisk a přebytečné kapacity. Prodává rovněž za ceny vyšší než v podmínkách dokonalé konkurence. Neefektivnost monopolní konkurence je dána tím, že firma nevyrábí s minimálními průměrnými náklady. Nicméně ze všech forem nedokonalé konkurence má nejblíže k dokonalé konkurenci a pro spotřebitele je tedy nejpřijatelnější.
Ve všech tržních strukturách nedokonalé konkurence dochází v různém stupni k projevům neefektivnosti a to jak výrobní, tak alokační. Výrobní efektivnost nutí výrobce, aby vyráběli rozsah produkce, při kterém jsou minimalizovány náklady. Kriteriem výrobní efektivnosti jsou min. LAC. Alokační efektivnost pak znamená, že je vyrobeno jen to množství, které je spotřebováno. Kritériem alokační efektivnosti je podmínka vyrovnání mezních nákladů s prostředky, které jsou kupující ochotní vydat na koupi dodatečné produkce.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
V krátkém období se tedy firma v podmínkách monopolní konkurence chová jako monopol, v dlouhém období má nulový zisk a přebytečné kapacity. Prodává rovněž za ceny vyšší než v podmínkách dokonalé konkurence. Neefektivnost monopolní konkurence je dána tím, že firma nevyrábí s minimálními průměrnými náklady. Nicméně ze všech forem nedokonalé konkurence má nejblíže k dokonalé konkurenci a pro spotřebitele je tedy nejpřijatelnější.
Ve všech tržních strukturách nedokonalé konkurence dochází v různém stupni k projevům neefektivnosti a to jak výrobní, tak alokační. Výrobní efektivnost nutí výrobce, aby vyráběli rozsah produkce, při kterém jsou minimalizovány náklady. Kriteriem výrobní efektivnosti jsou min. LAC. Alokační efektivnost pak znamená, že je vyrobeno jen to množství, které je spotřebováno. Kritériem alokační efektivnosti je podmínka vyrovnání mezních nákladů s prostředky, které jsou kupující ochotní vydat na koupi dodatečné produkce.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
V tomto okamžiku je pak nutno poznamenat, ...
V tomto okamžiku je pak nutno poznamenat, že sklon křivek LIS ovlivňuje to, zda se pohybuje:
• v odvětví s konstantními náklady, kde bude křivka LIS rovnoběžnou s osou x,
• v odvětví s rostoucími náklady, kdy bude křivka LIS pozitivně skloněnou křivkou,
• či v odvětví s klesajícími náklady, pro nějž je typická negativně skloněná křivka LIS.
Na závěr této kapitoly jsme pak věnovali pozornost efektivnosti dokonale konkurenčního trhu, a to jak z pohledu:
• výrobní efektivnosti, již dané odvětví dosahuje v okamžiku, kdy firmy působící v tomto odvětví vyrábějí daný objem produkce s minimálními náklady.
• tak z pohledu alokační (rozdělovací) efektivnosti, již dané odvětví dosahuje tehdy, pokud firmy působící v tomto odvětví vyrábějí takový objem produkce, jenž jsou spotřebitelé na daném trhu při stanovených cenách ochotni poptávat.
V této souvislosti pak můžeme konstatovat, že dokonale konkurenční tržní struktura dosahuje jak výrobní, tak alokační efektivnosti.
• v odvětví s konstantními náklady, kde bude křivka LIS rovnoběžnou s osou x,
• v odvětví s rostoucími náklady, kdy bude křivka LIS pozitivně skloněnou křivkou,
• či v odvětví s klesajícími náklady, pro nějž je typická negativně skloněná křivka LIS.
Na závěr této kapitoly jsme pak věnovali pozornost efektivnosti dokonale konkurenčního trhu, a to jak z pohledu:
• výrobní efektivnosti, již dané odvětví dosahuje v okamžiku, kdy firmy působící v tomto odvětví vyrábějí daný objem produkce s minimálními náklady.
• tak z pohledu alokační (rozdělovací) efektivnosti, již dané odvětví dosahuje tehdy, pokud firmy působící v tomto odvětví vyrábějí takový objem produkce, jenž jsou spotřebitelé na daném trhu při stanovených cenách ochotni poptávat.
V této souvislosti pak můžeme konstatovat, že dokonale konkurenční tržní struktura dosahuje jak výrobní, tak alokační efektivnosti.
8. Nedokonale konkurenční trh a postavení firmy na tomto trhu
8. Nedokonale konkurenční trh a postavení firmy na tomto trhu
Nedokonalá konkurence se vyznačuje možností firmy ovlivňovat cenu, různou velikostí firem, omezeným vstupem do odvětví. Pro modelování nedokonalé konkurence je pak typický záporný sklon poptávkové křivky.
K příčinám vzniku struktur nedokonalé konkurence patří existence úspor z rozsahu, bariéry konkurence, vládní restrikce diferenciace produktu, přírodní podmínky a nedokonalé informace. K základním formám nedokonalé konkurence patří monopol, oligopol a monopolní konkurence.
Monopol představuje jediného výrobce v daném odvětví. Výhoda o kterou se monopol opírá mu umožňuje trvale maximalizovat rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Touto výhodou je nemožnost vstupu konkurence do odvětví. Tato nemožnost je dána buď přírodními podmínkami (přirozený monopol), nebo jsou tyto podmínky vytvořen státem (udělení výhradní licence nebo právní ochrana.
Protože monopol je jediným výrobcem v odvětví má možnost cenu stanovit sám. Avšak monopol nemůže stanovit cenu jakkoliv vysoko. Musí s ohledem na klesající poptávkovou křivku stanovit cenu tak, aby ji kupující byl ochoten akceptovat. Stanoví tedy ceny tak, že platí (P > MC). Pro maximalizaci zisku tedy volí objem produkce tak, že současně platí (P > MC = MR).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Nedokonalá konkurence se vyznačuje možností firmy ovlivňovat cenu, různou velikostí firem, omezeným vstupem do odvětví. Pro modelování nedokonalé konkurence je pak typický záporný sklon poptávkové křivky.
K příčinám vzniku struktur nedokonalé konkurence patří existence úspor z rozsahu, bariéry konkurence, vládní restrikce diferenciace produktu, přírodní podmínky a nedokonalé informace. K základním formám nedokonalé konkurence patří monopol, oligopol a monopolní konkurence.
Monopol představuje jediného výrobce v daném odvětví. Výhoda o kterou se monopol opírá mu umožňuje trvale maximalizovat rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Touto výhodou je nemožnost vstupu konkurence do odvětví. Tato nemožnost je dána buď přírodními podmínkami (přirozený monopol), nebo jsou tyto podmínky vytvořen státem (udělení výhradní licence nebo právní ochrana.
Protože monopol je jediným výrobcem v odvětví má možnost cenu stanovit sám. Avšak monopol nemůže stanovit cenu jakkoliv vysoko. Musí s ohledem na klesající poptávkovou křivku stanovit cenu tak, aby ji kupující byl ochoten akceptovat. Stanoví tedy ceny tak, že platí (P > MC). Pro maximalizaci zisku tedy volí objem produkce tak, že současně platí (P > MC = MR).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Analyzujeme-li chování dokonale konkurenční ...
Analyzujeme-li chování dokonale konkurenční firmy v krátkém období pak dospějeme k závěru, že vedení této firmy se při svém rozhodování řídí kritériem uzavření firmy, na jehož základě ukončí výrobu v okamžiku, kdy cena produkce nebude schopna pokrýt výši průměrných variabilních nákladů firmy. Dokonale konkurenční firma tak v krátkém období vyrábí pouze takový objem výstupu, při jehož produkci bude cena tohoto výstupu vyšší, než průměrné variabilní náklady, z čehož je tedy zřejmé, že křivku nabídky dokonale konkurenční firmy v krátkém období budeme moci ztotožnit s tou částí křivky krátkodobých mezních nákladů, která leží nad křivkou průměrných variabilních nákladů.
Křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období či také křivku tržní nabídky pak definujeme jako křivku, jež je horizontálním součtem jednotlivých křivek nabídky firem, které v tomto období na daném trhu působí, přičemž můžeme současně konstatovat, že sklon a polohu této křivky ovlivňují následující faktory:
• počet firem působících v odvětví,
• velikost výstupu produkovaného každou z firem působících v odvětví,
• a faktory působícími na výši krátkodobých mezních nákladů firmy.
V souvislosti s tržní nabídkou pak také hovoříme o cenové elasticitě nabídky, již lze charakterizovat jako míru citlivosti tržní nabídky na změnu ceny nabízeného statku či služby.
Křivku nabídky dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období či také křivku tržní nabídky pak definujeme jako křivku, jež je horizontálním součtem jednotlivých křivek nabídky firem, které v tomto období na daném trhu působí, přičemž můžeme současně konstatovat, že sklon a polohu této křivky ovlivňují následující faktory:
• počet firem působících v odvětví,
• velikost výstupu produkovaného každou z firem působících v odvětví,
• a faktory působícími na výši krátkodobých mezních nákladů firmy.
V souvislosti s tržní nabídkou pak také hovoříme o cenové elasticitě nabídky, již lze charakterizovat jako míru citlivosti tržní nabídky na změnu ceny nabízeného statku či služby.
Využívá-li vedení firmy v krátkém období ...
Využívá-li vedení firmy v krátkém období při svém rozhodování o objemu výstupu kritérium uzavření firmy, pak v dlouhém období využívá při tomto rozhodování kritérium odchodu firmy z odvětví, na jehož základě se vedení firmy rozhodne opustit daný trh v okamžiku, kdy cena výstupu, jenž tato firma produkuje, není schopna pokrýt výši dlouhodobých průměrných nákladů firmy. Dokonale konkurenční firma tak v dlouhém období vyrábí pouze takový objem výstupu, při jehož produkci je cena toho výstupu vyšší či rovna dlouhodobým průměrným nákladům, z čehož tedy vyplývá, že křivka nabídky dokonale konkurenční firmy v dlouhém období bude totožná s tou částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, která leží nad křivkou dlouhodobých průměrných nákladů.
Na rozdíl od krátkého období, v dlouhém období směřuje dokonale konkurenční firma k vyrovnanosti celkových příjmů a celkových dlouhodobých nákladů, tj. k nulovému ekonomickému zisku, resp. k tzv. normální míře výnosů.
Vzhledem k tomu, že v dlouhém období nemůžeme považovat počet firem působících v daném odvětví za konstantní, je v tomto časovém úseku křivka nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období tvořena souborem bodů dlouhodobé rovnováhy dokonale konkurenčního trhu.
Na rozdíl od krátkého období, v dlouhém období směřuje dokonale konkurenční firma k vyrovnanosti celkových příjmů a celkových dlouhodobých nákladů, tj. k nulovému ekonomickému zisku, resp. k tzv. normální míře výnosů.
Vzhledem k tomu, že v dlouhém období nemůžeme považovat počet firem působících v daném odvětví za konstantní, je v tomto časovém úseku křivka nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období tvořena souborem bodů dlouhodobé rovnováhy dokonale konkurenčního trhu.
V dlouhém období jsou všechny výrobní ...
• v dlouhém období jsou všechny výrobní faktory dokonale mobilní, tj. jsou splněny všechny podmínky zabezpečující volný vstup a výstup ekonomických subjektů z tohoto trhu (odvětví),
• a ekonomické subjekty mají k dispozici dokonalé informace.
Dokonale konkurenční trh je tedy trhem, na němž působí velký počet ekonomických subjektů (firem a spotřebitelů), které vzhledem ke svému tržnímu podílu nejsou schopny významným způsobem ovlivnit cenu příslušné produkce.
Budeme-li analyzovat chování firmy na dokonale konkurenčním trhu, pak dospějeme k závěru, že tato se při svém rozhodování o objemu vyrobené produkce řídí tzv. zlatým pravidlem maximalizace zisku, které hovoří o tom, že firma maximalizuje svůj zisk v okamžiku, kdy vyrábí takový objem produkce, při němž dosahuje stejné výše mezní příjmů a mezních nákladů. Na základě tohoto pravidla pak dospějeme k závěru, že dokonale konkurenční firma maximalizuje svůj zisk vyrábí-li takový objem produkce, při němž se:
• buďto cena této produkce rovná mezním nákladům firmy,
• nebo daná firma dosahuje maximálního rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.
Pomocí zlatého pravidla maximalizace zisku pak také odvodíme pravidlo převrácené elasticity, které říká, že rozdíl mezi cenou produkce a mezními náklady firmy bude klesat s tím, jak bude růst cenová elasticita poptávky.
• a ekonomické subjekty mají k dispozici dokonalé informace.
Dokonale konkurenční trh je tedy trhem, na němž působí velký počet ekonomických subjektů (firem a spotřebitelů), které vzhledem ke svému tržnímu podílu nejsou schopny významným způsobem ovlivnit cenu příslušné produkce.
Budeme-li analyzovat chování firmy na dokonale konkurenčním trhu, pak dospějeme k závěru, že tato se při svém rozhodování o objemu vyrobené produkce řídí tzv. zlatým pravidlem maximalizace zisku, které hovoří o tom, že firma maximalizuje svůj zisk v okamžiku, kdy vyrábí takový objem produkce, při němž dosahuje stejné výše mezní příjmů a mezních nákladů. Na základě tohoto pravidla pak dospějeme k závěru, že dokonale konkurenční firma maximalizuje svůj zisk vyrábí-li takový objem produkce, při němž se:
• buďto cena této produkce rovná mezním nákladům firmy,
• nebo daná firma dosahuje maximálního rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.
Pomocí zlatého pravidla maximalizace zisku pak také odvodíme pravidlo převrácené elasticity, které říká, že rozdíl mezi cenou produkce a mezními náklady firmy bude klesat s tím, jak bude růst cenová elasticita poptávky.
Krátkodobé mezní náklady odpovídají ...
• krátkodobé mezní náklady odpovídají dlouhodobým mezním nákladům pouze v okamžiku kdy daná firma produkuje takový objem výstupu, jenž jí umožňuje minimalizovat náklady jak v krátkém, tak v dlouhém období, tj. v bodě dotyku křivek SAC a LAC.
Jednou z hlavních hypotéz teorie firmy je hypotéza o maximalizaci zisku na jejímž základě ekonomové předpokládají, že každá firma usiluje o maximalizaci svého ekonomického zisku, který pak definuje jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými ekonomickými náklady. Kromě ekonomického zisku pak ekonomická teorie hovoří také o:
• účetním zisku, jenž určujeme jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými explicitními náklady,
a zisku normálním, který budeme v tomto případě chápat jako účetní zisk snížený o výši ekonomického zisku.
7. Dokonale konkurenční trh a postvení firmy na tomto trhu
Teorie dokonalé konkurence analyzuje chování firmy na dokonale konkurenčním trhu, přičemž platí, že za dokonale konkurenční můžeme označit pouze ten trh, který splňuje následující podmínky:
• jak na straně poptávky, tak na straně nabídky se na tomto trhu vyskytuje velký počet ekonomických subjektů,
• firmy působící na tomto trhu vyrábějí homogenní produkt,
Jednou z hlavních hypotéz teorie firmy je hypotéza o maximalizaci zisku na jejímž základě ekonomové předpokládají, že každá firma usiluje o maximalizaci svého ekonomického zisku, který pak definuje jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými ekonomickými náklady. Kromě ekonomického zisku pak ekonomická teorie hovoří také o:
• účetním zisku, jenž určujeme jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými explicitními náklady,
a zisku normálním, který budeme v tomto případě chápat jako účetní zisk snížený o výši ekonomického zisku.
7. Dokonale konkurenční trh a postvení firmy na tomto trhu
Teorie dokonalé konkurence analyzuje chování firmy na dokonale konkurenčním trhu, přičemž platí, že za dokonale konkurenční můžeme označit pouze ten trh, který splňuje následující podmínky:
• jak na straně poptávky, tak na straně nabídky se na tomto trhu vyskytuje velký počet ekonomických subjektů,
• firmy působící na tomto trhu vyrábějí homogenní produkt,
Klesající, prosazují-li se v daném ...
• klesající, prosazují-li se v daném výrobním procesu rostoucí výnosy z variabilního výrobního faktoru,
• a rostoucí, pokud se v tomto výrobním procesu prosazují klesající výnosy z variabilního výrobního faktoru.
Funkci dlouhodobých nákladů charakterizujeme jako minimální výši nákladů, jež musí daná firma vynaložit na výrobu určitého objemu produkce v okamžiku, kdy disponuje pouze variabilními výrobními faktory. Z daného je tedy zřejmé, že v dlouhém období zcela vypustíme členění výrobních faktorů na fixní a variabilní a budeme sledovat pouze tři typy nákladů, a to:
• dlouhodobé celkové náklady, tj. souhrn nákladů, které je nucena daná firma vynaložit na dosažení určité úrovně výstupu v okamžiku, kdy ve výrobním procesu využívá pouze variabilní výrobní faktory,
• dlouhodobé průměrné náklady, které určují podíl dlouhodobých celkových nákladů na jednotku vyrobené produkce. Z tvaru křivky LAC jsme pak schopni určit jaký typ výnosů z rozsahu se prosazuje v daném výrobním procesu. Obecně pak platí, že v případě:
• rostoucích výnosů z rozsahu bude křivka dlouhodobých průměrných nákladů klesající a budou ji tvořit body dotyku, které se nacházejí nalevo od bodů minima křivek SAC,
• a rostoucí, pokud se v tomto výrobním procesu prosazují klesající výnosy z variabilního výrobního faktoru.
Funkci dlouhodobých nákladů charakterizujeme jako minimální výši nákladů, jež musí daná firma vynaložit na výrobu určitého objemu produkce v okamžiku, kdy disponuje pouze variabilními výrobními faktory. Z daného je tedy zřejmé, že v dlouhém období zcela vypustíme členění výrobních faktorů na fixní a variabilní a budeme sledovat pouze tři typy nákladů, a to:
• dlouhodobé celkové náklady, tj. souhrn nákladů, které je nucena daná firma vynaložit na dosažení určité úrovně výstupu v okamžiku, kdy ve výrobním procesu využívá pouze variabilní výrobní faktory,
• dlouhodobé průměrné náklady, které určují podíl dlouhodobých celkových nákladů na jednotku vyrobené produkce. Z tvaru křivky LAC jsme pak schopni určit jaký typ výnosů z rozsahu se prosazuje v daném výrobním procesu. Obecně pak platí, že v případě:
• rostoucích výnosů z rozsahu bude křivka dlouhodobých průměrných nákladů klesající a budou ji tvořit body dotyku, které se nacházejí nalevo od bodů minima křivek SAC,
Klesajících výnosů z rozsahu bude křivka ...
• klesajících výnosů z rozsahu bude křivka dlouhodobých průměrných nákladů rostoucí a budou ji tvořit body dotyku, jenž jsou umístěny napravo od bodů minima křivek SAC.
• a dlouhodobé mezní náklady, jež definujeme jako změnu dlouhodobých celkových nákladů vyvolanou jednotkovou změnou objemu vyráběné produkce.
Tvar křivky dlouhodobých celkových nákladů pak závisí na tom, jaký typ výnosů z rozsahu se prosazuje v daném výrobním procesu, přičemž platí, že v případě:
• rostoucích výnosů z rozsahu je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konkávní křivkou,
• konstantních výnosů z rozsahu pak křivka dlouhodobých celkových nákladů nabývá tvar pozitivně skloněné přímky,
• a v případě klesajících výnosů z rozsahu je tato křivka pozitivně skloněnou konvexní křivkou.
Budeme-li analyzovat vzájemný vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady, pak dospějeme k závěru, že:
• křivky LTC a LAC tvoří v podstatě jakýsi obal příslušných křivek krátkodobých nákladů, což nám umožňuje tyto křivky jako tzv. obalové křivky,
• a dlouhodobé mezní náklady, jež definujeme jako změnu dlouhodobých celkových nákladů vyvolanou jednotkovou změnou objemu vyráběné produkce.
Tvar křivky dlouhodobých celkových nákladů pak závisí na tom, jaký typ výnosů z rozsahu se prosazuje v daném výrobním procesu, přičemž platí, že v případě:
• rostoucích výnosů z rozsahu je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konkávní křivkou,
• konstantních výnosů z rozsahu pak křivka dlouhodobých celkových nákladů nabývá tvar pozitivně skloněné přímky,
• a v případě klesajících výnosů z rozsahu je tato křivka pozitivně skloněnou konvexní křivkou.
Budeme-li analyzovat vzájemný vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady, pak dospějeme k závěru, že:
• křivky LTC a LAC tvoří v podstatě jakýsi obal příslušných křivek krátkodobých nákladů, což nám umožňuje tyto křivky jako tzv. obalové křivky,
Funkci krátkodobých nákladů definujeme ...
Funkci krátkodobých nákladů definujeme jako minimální výši nákladů, které bude muset daná firma vynaložit na výrobu určitého objemu produkce v okamžiku, kdy disponuje určitým množstvím fixního výrobního faktoru (kapitálu) a různým množstvím variabilního výrobního faktoru (práce). Z daného je tedy zřejmé, že v krátkém období rozlišujeme mezi:
• fixními (režijními či také vnořenými) náklady, tj. náklady jež jsou spojeny s fixními výrobními faktory
• a variabilními (doplňkovými) náklady, jež pak definujeme jako náklady spojené s pronájmem variabilních výrobních faktorů.
Při analýze chování firmy v krátkém období pak hrají významnou roli také:
• krátkodobé průměrné náklady, jež určují podíl krátkodobých celkových nákladů na jednotku vyrobené produkce,
• průměrné fixní náklady, které můžeme tedy definovat jako podíl fixních nákladů na jednotku vyrobené produkce a jež v průběhu výroby procházejí procesem rozkládání režijních nákladů,
• průměrné variabilní náklady, jež pak vyjadřují podíl variabilních nákladů na jednotku vyrobené produkce,
• a krátkodobé mezní náklady, které definujeme jako změnu krátkodobých celkových nákladů vyvolanou jednotkovou změnou objemu vyráběné produkce. Křivka mezních nákladů v krátkém období je pak:
• fixními (režijními či také vnořenými) náklady, tj. náklady jež jsou spojeny s fixními výrobními faktory
• a variabilními (doplňkovými) náklady, jež pak definujeme jako náklady spojené s pronájmem variabilních výrobních faktorů.
Při analýze chování firmy v krátkém období pak hrají významnou roli také:
• krátkodobé průměrné náklady, jež určují podíl krátkodobých celkových nákladů na jednotku vyrobené produkce,
• průměrné fixní náklady, které můžeme tedy definovat jako podíl fixních nákladů na jednotku vyrobené produkce a jež v průběhu výroby procházejí procesem rozkládání režijních nákladů,
• průměrné variabilní náklady, jež pak vyjadřují podíl variabilních nákladů na jednotku vyrobené produkce,
• a krátkodobé mezní náklady, které definujeme jako změnu krátkodobých celkových nákladů vyvolanou jednotkovou změnou objemu vyráběné produkce. Křivka mezních nákladů v krátkém období je pak:
Na nedokonale konkurenčním trhu mají výrobci ...
Na nedokonale konkurenčním trhu mají výrobci více či méně výsadní postavení, což jim následně umožňuje ovlivnit výši tržní ceny svých výrobků, z čehož tedy zcela jednoznačně vyplývá, že v podmínkách nedokonalé konkurence je výše celkových příjmů firmy závislá jak na objemu realizované produkce, tak na její ceně. Z daného je tedy zřejmé, že na tomto typu trhu již firma nevystupuje v roli cenového příjemce, ale spíše přijímá roli cenového tvůrce, tj. více či méně ovlivňuje výši ceny, za niž svou produkci prodává. Vliv ceny na celkové příjmy firmy pak můžeme shrnout do následujících bodů:
• v případě cenově elastické poptávky (ePD < -1) dochází s poklesem ceny k růstu celkových příjmů firmy,
• v případě jednotkově elastické poptávky (ePD = -1) se celkové příjmy firmy s poklesem ceny nezmění
• a v případě cenově neelastické poptávky (ePD > -1) vyvolá pokles ceny pokles celkových příjmů.
Na nedokonale konkurenčním trhu je mezní příjem firmy při každé úrovni výstupu menší než cena tohoto výstupu, přičemž platí, že v případě:
• cenově elastické poptávky (ePD < -1) nabývá mezní příjem kladných hodnot,
• jednotkově elastické poptávky (ePD = -1) je mezní příjem nulový,
• cenově neelastické poptávky (ePD > -1) dosahuje mezní příjem záporných hodnot.
• v případě cenově elastické poptávky (ePD < -1) dochází s poklesem ceny k růstu celkových příjmů firmy,
• v případě jednotkově elastické poptávky (ePD = -1) se celkové příjmy firmy s poklesem ceny nezmění
• a v případě cenově neelastické poptávky (ePD > -1) vyvolá pokles ceny pokles celkových příjmů.
Na nedokonale konkurenčním trhu je mezní příjem firmy při každé úrovni výstupu menší než cena tohoto výstupu, přičemž platí, že v případě:
• cenově elastické poptávky (ePD < -1) nabývá mezní příjem kladných hodnot,
• jednotkově elastické poptávky (ePD = -1) je mezní příjem nulový,
• cenově neelastické poptávky (ePD > -1) dosahuje mezní příjem záporných hodnot.
V průběhu analýzy efektivnosti ve směně jsme ...
V průběhu analýzy efektivnosti ve směně jsme pak dospěli k následujícímu závěru: má-li být na daném trhu dosaženo rovnováhy, pak je nezbytně nutné, aby byli všichni spotřebitelé ochotni nahrazovat statek x statkem y ve stejném poměru, tj. v bodě rovnováhy musí být indiferenční křivky obou spotřebitelů tečnami.
Efektivnost ve výrobě můžeme definovat jako situaci, při níž není možné přerozdělit fixní množství zdrojů bez toho, aby zvýšení produkce u jednoho statku neomezilo produkci u statků ostatních, tj. realokací disponibilních zdrojů nelze dosáhnout tzv. Paretova zlepšení. Také v tomto případě se jako ideální nástroj pro její analýzu jeví Edgeworthův box-diagram výroby, který zachycuje všechny uskutečnitelné alokace vstupů. Za Pareto efektivní pak budeme také v tomto případě považovat všechny alokace pro něž platí, že dané množství vstupů nelze přerozdělit bez toho, aby zvýšení produkce u jedné z firem nevedlo k poklesu produkce u firem ostatních. Spojením všech Pareto efektivních alokací výrobních faktorů nacházejících se v příslušném box-diagramu výroby pak získáme smluvní křivku CCQ, která tak zachycuje všechny efektivní způsoby alokace dvou vstupů mezi produkci dvou výstupů.
Závěr plynoucí z analýzy efektivnosti ve směně pak zněl takto: má-li být dosaženo efektivnosti ve výrobě, pak je nezbytně nutné, aby obě firmy byly schopny nahrazovat ve svém výrobním procesu jeden výrobní faktor druhým ve stejném poměru, tj. v bodě rovnováhy musí být příslušné izokvanty tečnami.
Efektivnost ve výrobě můžeme definovat jako situaci, při níž není možné přerozdělit fixní množství zdrojů bez toho, aby zvýšení produkce u jednoho statku neomezilo produkci u statků ostatních, tj. realokací disponibilních zdrojů nelze dosáhnout tzv. Paretova zlepšení. Také v tomto případě se jako ideální nástroj pro její analýzu jeví Edgeworthův box-diagram výroby, který zachycuje všechny uskutečnitelné alokace vstupů. Za Pareto efektivní pak budeme také v tomto případě považovat všechny alokace pro něž platí, že dané množství vstupů nelze přerozdělit bez toho, aby zvýšení produkce u jedné z firem nevedlo k poklesu produkce u firem ostatních. Spojením všech Pareto efektivních alokací výrobních faktorů nacházejících se v příslušném box-diagramu výroby pak získáme smluvní křivku CCQ, která tak zachycuje všechny efektivní způsoby alokace dvou vstupů mezi produkci dvou výstupů.
Závěr plynoucí z analýzy efektivnosti ve směně pak zněl takto: má-li být dosaženo efektivnosti ve výrobě, pak je nezbytně nutné, aby obě firmy byly schopny nahrazovat ve svém výrobním procesu jeden výrobní faktor druhým ve stejném poměru, tj. v bodě rovnováhy musí být příslušné izokvanty tečnami.
Pomocí smluvní křivky CCQ jsme pak ...
Pomocí smluvní křivky CCQ jsme pak následně odvodili hranici produkčních možností, tj. křivku zachycující všechny dostupné kombinace dvou výstupů, které je daná ekonomika schopna vyprodukovat při přesně stanoveném objemu výrobních faktorů a při daném způsobu jejich použití. Sklon hranice produkčních možností jsme pak určili pomocí tzv. mezní míry transformace produktu, tj. pomocí poměru, v němž je v dané ekonomice možno přetvořit statek y ve statek x.
Z analýzy efektivnosti výrobního mixu pak vyplynulo, že má-li být v dané ekonomice dosaženo všeobecné rovnováhy, pak se poměr, v němž jsou spotřebitelé ochotni ve svém spotřebním koši nahrazovat statek x statkem y, musí rovnat poměru, v němž jsou oba tyto statky nahraditelné ve výrobní procesu. V případě jednoduché ekonomiky tak bude dosaženo všeobecné rovnováhy pouze v tom okamžiku, pokud budou splněny následující podmínky:
• oba spotřebitelé budou dosahovat stejné mezní míry substituce ve spotřebě,
• oba statky se budou vyznačovat stejnou mírou technické substituce kapitálu prací,
• a společná mezní míra substituce bude odpovídat mezní míře transformace produktu.
Z analýzy efektivnosti výrobního mixu pak vyplynulo, že má-li být v dané ekonomice dosaženo všeobecné rovnováhy, pak se poměr, v němž jsou spotřebitelé ochotni ve svém spotřebním koši nahrazovat statek x statkem y, musí rovnat poměru, v němž jsou oba tyto statky nahraditelné ve výrobní procesu. V případě jednoduché ekonomiky tak bude dosaženo všeobecné rovnováhy pouze v tom okamžiku, pokud budou splněny následující podmínky:
• oba spotřebitelé budou dosahovat stejné mezní míry substituce ve spotřebě,
• oba statky se budou vyznačovat stejnou mírou technické substituce kapitálu prací,
• a společná mezní míra substituce bude odpovídat mezní míře transformace produktu.
6. Příjmy, náklady a zisk firmy
Celkový příjem či také tržby firmy definujeme jako celkový výnos, jenž z prodeje statku získává firma či odvětví produkující tento statek. Příjem firmy je pak funkcí objemu prodané produkce a její ceny, která může být:
• buďto závislá na objemu vyráběné produkce, což je situace, kdy se daná firma pohybuje na nedokonale konkurenčním trhu,
• nebo zcela nezávislá na objemu vyráběné produkce, k čemuž dochází v okamžiku, kdy je tato firma součástí dokonale konkurenčního trhu.
Na dokonale konkurenčním trhu tak výše celkových příjmů firmy závisí pouze na objemu realizované produkce. Firma zde vystupuje v roli příjemce ceny.
V souvislosti s analýzou firmy jsou, mimo již výše zmíněné celkové příjmy, poměrně významnými ukazateli také:
• průměrný příjem, který definujeme jako podíl výnosů firmy na jednotku její vlastní produkce
• a mezní příjem, jenž pak definujeme jako změnu celkových výnosů firmy vyvolanou prodejem dodatečné jednotky jejího výstupu. Na dokonale konkurenčním trhu je mezní příjem roven ceně příslušného výrobku.
• buďto závislá na objemu vyráběné produkce, což je situace, kdy se daná firma pohybuje na nedokonale konkurenčním trhu,
• nebo zcela nezávislá na objemu vyráběné produkce, k čemuž dochází v okamžiku, kdy je tato firma součástí dokonale konkurenčního trhu.
Na dokonale konkurenčním trhu tak výše celkových příjmů firmy závisí pouze na objemu realizované produkce. Firma zde vystupuje v roli příjemce ceny.
V souvislosti s analýzou firmy jsou, mimo již výše zmíněné celkové příjmy, poměrně významnými ukazateli také:
• průměrný příjem, který definujeme jako podíl výnosů firmy na jednotku její vlastní produkce
• a mezní příjem, jenž pak definujeme jako změnu celkových výnosů firmy vyvolanou prodejem dodatečné jednotky jejího výstupu. Na dokonale konkurenčním trhu je mezní příjem roven ceně příslušného výrobku.
(2) Spotřebitelé maximalizují svůj užitek a firmy maximalizují svůj zisk
(3) ekonomika se skládá ze dvou spotřebitelů, dvou firem, dvou statků a dvou typů výrobních faktorů.
V takto definovaném modelu jsme pak nalezli šest trhů, jimiž jsou
(1) dva trhy statků
(2) dva trhy práce a
(3) dva trhy kapitálu.
V závěru úvodní části jsme pak konstatovali, že k dosažení všeobecné rovnováhy je nezbytně nutné, aby v dané ekonomice bylo současně dosaženo:
• efektivnosti ve směně,
• efektivnosti ve výrobě
• a efektivnosti výrobního mixu.
Efektivnost ve směně definujeme jako situaci, při níž není možné přerozdělit fixní množství zdrojů bez toho, aby zvýšení produkce u jednoho statku neomezilo produkci u statků ostatních, tj. realokací disponibilních zdrojů nelze dosáhnout tzv. Paretova zlepšení.
V takto definovaném modelu jsme pak nalezli šest trhů, jimiž jsou
(1) dva trhy statků
(2) dva trhy práce a
(3) dva trhy kapitálu.
V závěru úvodní části jsme pak konstatovali, že k dosažení všeobecné rovnováhy je nezbytně nutné, aby v dané ekonomice bylo současně dosaženo:
• efektivnosti ve směně,
• efektivnosti ve výrobě
• a efektivnosti výrobního mixu.
Efektivnost ve směně definujeme jako situaci, při níž není možné přerozdělit fixní množství zdrojů bez toho, aby zvýšení produkce u jednoho statku neomezilo produkci u statků ostatních, tj. realokací disponibilních zdrojů nelze dosáhnout tzv. Paretova zlepšení.
Ideálním nástrojem pro analýzu efektivnosti ve ...
Ideálním nástrojem pro analýzu efektivnosti ve směně se pak jeví Edgeworthův box-diagram směny, jenž zachycuje veškeré uskutečnitelné alokace dvou statků pro něž platí, že množství statků obsažené v těchto koších plně odpovídá jejich disponibilnímu množství. Prostřednictvím Edgeworthova box-diagramu můžeme nalézt tzv. Pareto efektivní alokaci, pro niž platí, že dané množství statků či služeb není možno přerozdělit bez toho, aby zvýšení užitečnosti u jednoho spotřebitele nesnížilo užitečnost u spotřebitelů ostatních. Tato alokace pak bývá také označována jako alokace finální. Spojením všech Pareto efektivních alokací, které se nacházejí v příslušném Edgeworthově box-diagramu směny, pak získáme tzv. Paretovu množinu či také smluvní křivku CCC, která tak představuje všechny efektivní způsoby alokace dvou statků mezi dva spotřebitele.
Budeme-li analyzovat reálně fungující tržní ekonomiku, pak můžeme konstatovat, že jednotliví spotřebitelé zde nejsou při svém rozhodování ovlivňováni pouze snahou o dosažení co možná nejefektivnější alokace statků, ale také cenami, jimiž jsou tyto statky ohodnoceny. Z tohoto důvodu je nutné, aby do modelu vstoupil další subjekt tzv. licitátor (dražitel), jehož úkolem je přizpůsobovat relativní ceny statků tak dlouho, dokud se poptávané množství každého z obchodovaných statků nevyrovná množství nabízenému. Licitátor pak při stanovení cen statků bere v potaz:
• jak hrubou poptávku spotřebitele, která vyjadřuje celkové množství statku či služby, jež stanovený spotřebitel požaduje při dané úrovni cenové hladiny.
• tak jeho čistou či také nadměrnou poptávkou, která pak vyjadřuje rozdíl mezi hrubou poptávkou daného spotřebitele a jeho původním vybavením.
Budeme-li analyzovat reálně fungující tržní ekonomiku, pak můžeme konstatovat, že jednotliví spotřebitelé zde nejsou při svém rozhodování ovlivňováni pouze snahou o dosažení co možná nejefektivnější alokace statků, ale také cenami, jimiž jsou tyto statky ohodnoceny. Z tohoto důvodu je nutné, aby do modelu vstoupil další subjekt tzv. licitátor (dražitel), jehož úkolem je přizpůsobovat relativní ceny statků tak dlouho, dokud se poptávané množství každého z obchodovaných statků nevyrovná množství nabízenému. Licitátor pak při stanovení cen statků bere v potaz:
• jak hrubou poptávku spotřebitele, která vyjadřuje celkové množství statku či služby, jež stanovený spotřebitel požaduje při dané úrovni cenové hladiny.
• tak jeho čistou či také nadměrnou poptávkou, která pak vyjadřuje rozdíl mezi hrubou poptávkou daného spotřebitele a jeho původním vybavením.
Konstantní výnosy z rozsahu, ...
• konstantní výnosy z rozsahu, pak křivka dlouhodobých celkových nákladů nabývá tvar pozitivně skloněné přímky.
• klesající výnosy z rozsahu, pak je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konvexní křivkou.
5. Všeobecná rovnováha
Doposud jsme při analýze jednotlivých trhů vycházeli z rozboru tzv. parciální rovnováhy, tj. z analýzy v podstatě izolovaného trhu námi vybrané komodity, pro nějž platilo, že jak nabídka, tak poptávka jsou na tomto trhu ovlivňovány pouze cenou námi zvoleného produktu. V této kapitole jsme pak tento přístup opustili a svou pozornost jsme zaměřili na problematiku všeobecné rovnováhy, již jsme definovali jako situaci, pro níž platí, že všechny trhy nacházející se v dané ekonomice dosahují současně rovnovážného stavu. Vzhledem k tomu, že řešení tohoto problému se v podmínkách reálné ekonomiky jeví jako velmi složité, využili jsme v našem případě pro analýzu všeobecné rovnováhy model jednoduché ekonomiky (model 2x2x2x2), jenž jsme vystavěli na následujících předpokladech:
(1) analyzované trhy jsou dokonale konkurenční
• klesající výnosy z rozsahu, pak je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konvexní křivkou.
5. Všeobecná rovnováha
Doposud jsme při analýze jednotlivých trhů vycházeli z rozboru tzv. parciální rovnováhy, tj. z analýzy v podstatě izolovaného trhu námi vybrané komodity, pro nějž platilo, že jak nabídka, tak poptávka jsou na tomto trhu ovlivňovány pouze cenou námi zvoleného produktu. V této kapitole jsme pak tento přístup opustili a svou pozornost jsme zaměřili na problematiku všeobecné rovnováhy, již jsme definovali jako situaci, pro níž platí, že všechny trhy nacházející se v dané ekonomice dosahují současně rovnovážného stavu. Vzhledem k tomu, že řešení tohoto problému se v podmínkách reálné ekonomiky jeví jako velmi složité, využili jsme v našem případě pro analýzu všeobecné rovnováhy model jednoduché ekonomiky (model 2x2x2x2), jenž jsme vystavěli na následujících předpokladech:
(1) analyzované trhy jsou dokonale konkurenční
Jako první jsme se věnovali produkční funkci ...
Jako první jsme se věnovali produkční funkci v krátkém období, tj. funkci zachycující celkový objem výstupu, který daná firma vyrobí s různým množstvím variabilních vstupů při dané úrovni fixního výrobního faktoru. Tuto produkční funkci jsme pak ztotožnili s funkcí celkového produktu. K dalším významným ukazatelům, na něž jsme se při analýze krátkodobé produkční funkce zaměřili, pak patřili mezní produkt, jenž jsme definovali jako dodatečný produkt, který daná firma vyrobí pronajme-li si dodatečnou jednotku příslušného výrobního faktoru, a průměrný produkt, který jsme charakterizovali jako podíl celkové produkce na jednotku příslušného výrobního faktoru. Při popisu systémového vztahu mezi celkovým, mezním a průměrným produktem jsme pak narazili na zákon klesajících výnosů, který říká, že při postupném zvyšování variabilního výrobního faktoru, který je ve výrobním procesu kombinován s pevně daným množstvím fixního výrobního faktoru dospěje příslušná firma v určitém okamžiku do bodu, v němž začne mezní produkt variabilního výrobního faktoru klesat, přičemž tento pokles bude trvalý.
Produkční funkci v dlouhém období jsme pak definovali jako funkci měřící maximální objem produkce, jenž je daná firma schopna vyrobit s různými kombinacemi práce a kapitálu. V dlouhém období jsme pak produkční vztahy pomocí tzv. izokvant, tj. pomocí křivek seskupených do mapy izokvant a zachycujících všechny kombinace vstupů, s nimiž je daná firma schopna vyrobit stanovený objem výstupu. Sklon izokvanty jsme pak označili jako mezní míru technické substituce kapitálu prací, která tak vyjadřuje schopnost dané firmy nahradit ve svém výrobním procesu jeden výrobní faktor druhým, aniž by při tomto přesunu došlo ke změně objemu vyráběné produkce.
Produkční funkci v dlouhém období jsme pak definovali jako funkci měřící maximální objem produkce, jenž je daná firma schopna vyrobit s různými kombinacemi práce a kapitálu. V dlouhém období jsme pak produkční vztahy pomocí tzv. izokvant, tj. pomocí křivek seskupených do mapy izokvant a zachycujících všechny kombinace vstupů, s nimiž je daná firma schopna vyrobit stanovený objem výstupu. Sklon izokvanty jsme pak označili jako mezní míru technické substituce kapitálu prací, která tak vyjadřuje schopnost dané firmy nahradit ve svém výrobním procesu jeden výrobní faktor druhým, aniž by při tomto přesunu došlo ke změně objemu vyráběné produkce.
V následující části jsme se zaměřili na ...
V následující části jsme se zaměřili na problematiku nákladů, přičemž jsme definovali nákladovou funkci jako funkci, s jejíž pomocí jsme schopni určit minimální výši nákladů, jež bude muset daná firma, při stávajících cenách výrobních faktorů, vynaložit na výrobu určitého objemu produkce. V souvislosti s nákladovou funkcí jsme pak zkonstruovali izonákladovou křivku, která zachycuje všechny kombinace dvou výrobních faktorů, jež si je firma schopna pronajmout za pevně stanovou finanční částku. Podobně jako v případě spotřebitele jsme pak konstatovali, že sklon izokosty vyjadřuje „ochotu“ trhu nahrazovat jeden výrobní faktor druhým.
Nákladové optimum firmy jsme pak definovali jako bod, v němž se příslušná izokvanta dotýká nejnižší dostupné izokosty, tj. jako bod, v němž je izonákladová křivka tečnou izoproduktové křivky.
V várečné části textu jsme pak zkonstruovali stezku expanze firmy v dlouhém období, tj. křivku, která zachycuje všechny kombinace výrobních faktorů, které při jednotlivých úrovních produkce považuje daná firma za optimální. Následnou analýzou jsme pak dospěli k závěru, že stezka expanze firmy poměrně jasně vyjadřuje vzájemný vztah mezi výnosy z rozsahu a chování nákladové křivky, přičemž jsme konstatovali, že prosazují-li se ve výrobním procesu:
• rostoucí výnosy z rozsahu, pak je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konkávní křivkou.
Nákladové optimum firmy jsme pak definovali jako bod, v němž se příslušná izokvanta dotýká nejnižší dostupné izokosty, tj. jako bod, v němž je izonákladová křivka tečnou izoproduktové křivky.
V várečné části textu jsme pak zkonstruovali stezku expanze firmy v dlouhém období, tj. křivku, která zachycuje všechny kombinace výrobních faktorů, které při jednotlivých úrovních produkce považuje daná firma za optimální. Následnou analýzou jsme pak dospěli k závěru, že stezka expanze firmy poměrně jasně vyjadřuje vzájemný vztah mezi výnosy z rozsahu a chování nákladové křivky, přičemž jsme konstatovali, že prosazují-li se ve výrobním procesu:
• rostoucí výnosy z rozsahu, pak je křivka dlouhodobých celkových nákladů pozitivně skloněnou konkávní křivkou.
Opustíme-li předpoklad neměnnosti cen ...
Opustíme-li předpoklad neměnnosti cen námi analyzovaných statků a budeme-li předpokládat, že v dané ekonomice dochází k pohybu ceny statku x, a to v situaci, kdy cena statku y a výše spotřebitelova důchodu zůstanou nezměněny, pak budeme také schopni zkonstruovat cenovou spotřební křivku. Tuto křivku pak můžeme definovat jako spojnici všech optimálních spotřebních košů, jimiž spotřebitel disponuje při různé úrovni ceny statku x. V cenové spotřební křivce jsou tak obsaženy všechny informace, jež jsou nezbytně nutné k tomu, abychom mohli sestrojit křivku individuální poptávky.
V souvislosti s analýzou individuální poptávkové křivky pak za jeden z nejdůležitějších ukazatelů považujeme míru citlivosti individuální poptávky na změnu ceny či důchodu daného spotřebitele, tj. elasticitu. U křivky individuální poptávky tak rozlišujeme mezi:
• cenovou elasticitou poptávky, kterou definujeme jako citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu jeho vlastní ceny,
• křížovou elasticitou poptávky, tj. citlivostí poptávaného množství určitého statku na změnu ceny statku jiného
a důchodovou elasticitou poptávky, již charakterizujeme jako citlivost poptávaného množství statku na změnu důchodu spotřebitele poptávajícího tento statek.
V souvislosti s analýzou individuální poptávkové křivky pak za jeden z nejdůležitějších ukazatelů považujeme míru citlivosti individuální poptávky na změnu ceny či důchodu daného spotřebitele, tj. elasticitu. U křivky individuální poptávky tak rozlišujeme mezi:
• cenovou elasticitou poptávky, kterou definujeme jako citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu jeho vlastní ceny,
• křížovou elasticitou poptávky, tj. citlivostí poptávaného množství určitého statku na změnu ceny statku jiného
a důchodovou elasticitou poptávky, již charakterizujeme jako citlivost poptávaného množství statku na změnu důchodu spotřebitele poptávajícího tento statek.
4. Výroba a volba technologie
Teorie firmy - vědní disciplína, která vysvětluje a současně také odhaduje chování firmy na trhu, přičemž hlavní důraz klade na její rozhodování o objemu a ceně vyráběné produkce a o technologii výroby, a to v situaci, kdy za hlavní cíl firmy považuje maximalizaci zisku. Současně s touto definicí konstatujeme, že při těchto aktivitách čelí firma třem základním typům omezení:
• tržnímu, které je spojeno s výší poptávky po statku, jenž produkuje daná firma.
• ekonomickému, které je spjato s vlastním procesem výroby a jež můžeme vyjádřit pomocí nákladové funkce.
• a technologickému, které je spojeno s existencí omezeného počtu technologických postupů využitelných ve výrobním procesu.
V další části textu jsme pak svou pozornost zaměřili pouze na technologické omezení výroby, přičemž jsme konstatovali, že díky tomuto omezení se musí každá firma v rámci svého výrobního procesu soustředit pouze na takové výrobní plány, jež lze považovat za technologicky realizovatelné, přičemž jsme také uvedli, že nejjednodušším způsobem pro zachycení těchto výrobních plánů je jejich seskupení do celku, jenž jsme označili pojmem produkční množina, která je ohraničena produkční funkcí.
V souvislostí s produkční funkcí jsme pak hovořili o dvou rozdílných pohledech na tuto funkci, a to o:
• pohledu krátkodobém, jenž je spojen s okamžitě realizovatelnými výrobní plány,
• a pohledu dlouhodobém, který je zaměřen na výrobní plány, jež by daná firma mohla zrealizovat v budoucnosti.
• tržnímu, které je spojeno s výší poptávky po statku, jenž produkuje daná firma.
• ekonomickému, které je spjato s vlastním procesem výroby a jež můžeme vyjádřit pomocí nákladové funkce.
• a technologickému, které je spojeno s existencí omezeného počtu technologických postupů využitelných ve výrobním procesu.
V další části textu jsme pak svou pozornost zaměřili pouze na technologické omezení výroby, přičemž jsme konstatovali, že díky tomuto omezení se musí každá firma v rámci svého výrobního procesu soustředit pouze na takové výrobní plány, jež lze považovat za technologicky realizovatelné, přičemž jsme také uvedli, že nejjednodušším způsobem pro zachycení těchto výrobních plánů je jejich seskupení do celku, jenž jsme označili pojmem produkční množina, která je ohraničena produkční funkcí.
V souvislostí s produkční funkcí jsme pak hovořili o dvou rozdílných pohledech na tuto funkci, a to o:
• pohledu krátkodobém, jenž je spojen s okamžitě realizovatelnými výrobní plány,
• a pohledu dlouhodobém, který je zaměřen na výrobní plány, jež by daná firma mohla zrealizovat v budoucnosti.
Pomocí ordinalistické verze užitečnosti jsme ...
Pomocí ordinalistické verze užitečnosti jsme pak zkonstruovali indiferenční křivku, tj. křivku zachycující všechny spotřební koše, které danému spotřebiteli přinášejí stejnou úroveň užitečnosti, a definovali jsme indiferenční mapu. Sklon indiferenční křivky jsme pak označili jako mezní míru substituce ve spotřebě, přičemž jsme konstatovali, že tato míra vyjadřuje „ochotu“ daného spotřebitele nahrazovat ve svém spotřebním koši jeden statek druhým. V této souvislosti jsme pak také definovali zákon substituce, který říká, že vzácnější statek má větší relativní hodnotu substituce (nahrazení), což se také odráží v konvexnosti indiferenčních křivek. Na závěr jsme pak věnovali svou pozornost dokonalým substitutům, tj. statkům, jež je spotřebitel ochoten nahrazovat pouze v určitém konstantním poměru, a dokonalým komplementům, nebo-li statkům, které daný spotřebitel konzumuje vždy společně, a to v přesných proporcích.
Víme-li, že rozpočtové omezení spotřebitele zahrnuje všechny spotřební koše, jež jsou danému spotřebiteli dostupné bez ohledu na jejich užitečnost, kdežto indiferenční mapa, jež zachycuje jednotlivé spotřební koše uspořádané dle preferencí tohoto spotřebitele, a to bez ohledu na jeho rozpočtové omezení, pak již pro nás není problém určit optimální spotřební koš, tj. koš, jenž leží na indiferenční křivce, která má s linií rozpočtu pouze jeden společný bod. Tento bod pak nalezneme buďto uvnitř linie rozpočtu, v tomto případě budeme hovořit o vnitřním řešení, nebo v bodě, kde linie rozpočtu protíná jednu z os, což bude znamenat, že k nalezení bodu optima jsme využili tzv. hraničního řešení.
Víme-li, že rozpočtové omezení spotřebitele zahrnuje všechny spotřební koše, jež jsou danému spotřebiteli dostupné bez ohledu na jejich užitečnost, kdežto indiferenční mapa, jež zachycuje jednotlivé spotřební koše uspořádané dle preferencí tohoto spotřebitele, a to bez ohledu na jeho rozpočtové omezení, pak již pro nás není problém určit optimální spotřební koš, tj. koš, jenž leží na indiferenční křivce, která má s linií rozpočtu pouze jeden společný bod. Tento bod pak nalezneme buďto uvnitř linie rozpočtu, v tomto případě budeme hovořit o vnitřním řešení, nebo v bodě, kde linie rozpočtu protíná jednu z os, což bude znamenat, že k nalezení bodu optima jsme využili tzv. hraničního řešení.
Efektivnost, kterou jsme definovali ...
• efektivnost, kterou jsme definovali jako takové využití disponibilních zdrojů, které přináší daným ekonomickým subjektům maximální dostupnou míru uspokojení.
• a výnosy z rozsahu, jež chápeme jako změnu objemu výstupu, vyvolanou změnou pronajímaného množství vstupů o jednu jednotku a jež dělíme na rostoucí, klesající a konstantní.
Ekonomické modely pak využívá jak pozitivní ekonomie, jež se zajímá pouze o ty výroky, které jsou ekonomové schopni ověřit, tak normativní ekonomie, která, na rozdíl od ekonomie pozitivní, poskytuje dané společnosti doporučení a prohlášení typu „co by mělo být“.
V rámci ekonomických modelů jsou pak jednotlivé vztahy a vazby mezi proměnnými zaznamenány pomocí funkcí, které definujeme jako matematickou formulaci vztahu, v němž hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závisle proměnné. Grafickým znázorněním chování určité funkce je pak graf, jenž může nabýt podobu přímky nebo křivky. V souvislosti s grafem se pak jako důležitá jeví zejména grafická interpretace míry změny, již označujeme pojmem sklon funkce, jenž jsme schopni vypočíst pomoci první derivace příslušné funkce. Mimo sklonu pak první derivace vyjadřuje také tzv. mezní veličinu, která pak v bodě maxima či minima protíná veličinu průměrnou. Ekonomické modely by pak měly být vystavěny na principu optimalizace, tj. jejich prostřednictvím bychom měli být schopni nalézt maximum či minimum dané funkce.
• a výnosy z rozsahu, jež chápeme jako změnu objemu výstupu, vyvolanou změnou pronajímaného množství vstupů o jednu jednotku a jež dělíme na rostoucí, klesající a konstantní.
Ekonomické modely pak využívá jak pozitivní ekonomie, jež se zajímá pouze o ty výroky, které jsou ekonomové schopni ověřit, tak normativní ekonomie, která, na rozdíl od ekonomie pozitivní, poskytuje dané společnosti doporučení a prohlášení typu „co by mělo být“.
V rámci ekonomických modelů jsou pak jednotlivé vztahy a vazby mezi proměnnými zaznamenány pomocí funkcí, které definujeme jako matematickou formulaci vztahu, v němž hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závisle proměnné. Grafickým znázorněním chování určité funkce je pak graf, jenž může nabýt podobu přímky nebo křivky. V souvislosti s grafem se pak jako důležitá jeví zejména grafická interpretace míry změny, již označujeme pojmem sklon funkce, jenž jsme schopni vypočíst pomoci první derivace příslušné funkce. Mimo sklonu pak první derivace vyjadřuje také tzv. mezní veličinu, která pak v bodě maxima či minima protíná veličinu průměrnou. Ekonomické modely by pak měly být vystavěny na principu optimalizace, tj. jejich prostřednictvím bychom měli být schopni nalézt maximum či minimum dané funkce.
3. Racionální chování spotřebitele a formování poptávky
Rozpočtové omezení spotřebitele = maximální objem finančních prostředků, jež může daný spotřebitel vynaložit na nákup příslušného spotřebního koše, tj. určité kombinace statků x a y. Konstatujme, že všechny spotřební koše, které je tento spotřebitel schopen získat při dané úrovni důchodu a daných cenách, tvoří tzv. množinu tržních příležitostí, která je ohraničena linií rozpočtu. V souvislosti s linií rozpočtu jsme pak konstatovali, že její sklon vyjadřuje „ochotu“ trhu nahrazovat jeden statek druhým, v důsledku čehož tento sklon označujeme pojmem mezní míra substituce ve směně.
Druhou oblastí, jež výrazně ovlivňuje spotřebitelovu volbu, jsou jeho preference, tj. konstatování, že statek x je z jeho pohledu lepší než statek y. Tyto preference pak spotřebitel uspořádává do tzv. preferenční funkce a jejich směr vyjadřuje pomocí užitku. Metodu, na jejímž základě spotřebitel jednotlivými statkům přiděluje konkrétní čísla tak, aby nejméně preferovaný statek dostal číslo nejnižší a naopak nejvíce preferovaný statek číslo nejvyšší, pak označujeme jako užitkovou funkci.
V rámci ekonomické teorie pak existují dvě základní verze teorie užitečnosti, a to:
• verze kardinalistická, která považuje užitek spotřebitele za veličinu měřitelnou v tzv. kardinálních jednotkách (nejčastěji v tzv. „utilech“), což nám umožňuje určit hodnotu celkového a mezního užitku spotřebitele. V rámci této verze jsme pak definovali zákon klesající mezní užitečnosti, jenž říká, že mezní užitek spotřebitele má s růstem spotřebovaného množství statku tendenci klesat.
• a verze ordinalistická, jejíž představitelé hovoří naopak o tom, že užitek, resp. jeho úroveň nelze měřit, ale pouze seřadit v tzv. ordinální škále.
Druhou oblastí, jež výrazně ovlivňuje spotřebitelovu volbu, jsou jeho preference, tj. konstatování, že statek x je z jeho pohledu lepší než statek y. Tyto preference pak spotřebitel uspořádává do tzv. preferenční funkce a jejich směr vyjadřuje pomocí užitku. Metodu, na jejímž základě spotřebitel jednotlivými statkům přiděluje konkrétní čísla tak, aby nejméně preferovaný statek dostal číslo nejnižší a naopak nejvíce preferovaný statek číslo nejvyšší, pak označujeme jako užitkovou funkci.
V rámci ekonomické teorie pak existují dvě základní verze teorie užitečnosti, a to:
• verze kardinalistická, která považuje užitek spotřebitele za veličinu měřitelnou v tzv. kardinálních jednotkách (nejčastěji v tzv. „utilech“), což nám umožňuje určit hodnotu celkového a mezního užitku spotřebitele. V rámci této verze jsme pak definovali zákon klesající mezní užitečnosti, jenž říká, že mezní užitek spotřebitele má s růstem spotřebovaného množství statku tendenci klesat.
• a verze ordinalistická, jejíž představitelé hovoří naopak o tom, že užitek, resp. jeho úroveň nelze měřit, ale pouze seřadit v tzv. ordinální škále.
K popisu reálně fungující ekonomiky pak ...
K popisu reálně fungující ekonomiky pak v rámci ekonomické analýzy využíváme ekonomické modely, které definujeme jako formalizované či neformalizované zobrazení reálně fungující ekonomiky, jehož hlavním cílem je zjednodušit popisovaný ekonomický systém, a to při současném zachování jeho podstatných charakteristik.
Jedním z modelů, jenž jsme v rámci této kapitoly definovali je model ekonomického koloběhu, který schematicky znázorňuje vlastní organizaci stacionární ekonomiky. V rámci tohoto modelu jsme pak popsali zejména:
• vzácné statky, tj. statky, jejichž charakteristickými rysy jsou vzácnost a užitečnost,
• volné statky,
• společenské zdroje, které jsme charakterizovali jako vstupy do výrobního procesu, a jež jsme také označili pojmem výrobní faktory. Následně jsme pak tyto vstupy rozdělili na vstupy primární (práci a půdu) a sekundární (kapitál a technologie).
Druhým námi definovaným modelem pak byl model hranice produkčních možností, v jehož rámci jsou zachyceny všechny dostupné kombinace statků x a y, které je daná ekonomika schopna vyprodukovat při přesně stanoveném objemu výrobních faktorů a při daném technologii. V rámci tohoto modelu jsme zaměřili svou pozornost na pojmy:
Jedním z modelů, jenž jsme v rámci této kapitoly definovali je model ekonomického koloběhu, který schematicky znázorňuje vlastní organizaci stacionární ekonomiky. V rámci tohoto modelu jsme pak popsali zejména:
• vzácné statky, tj. statky, jejichž charakteristickými rysy jsou vzácnost a užitečnost,
• volné statky,
• společenské zdroje, které jsme charakterizovali jako vstupy do výrobního procesu, a jež jsme také označili pojmem výrobní faktory. Následně jsme pak tyto vstupy rozdělili na vstupy primární (práci a půdu) a sekundární (kapitál a technologie).
Druhým námi definovaným modelem pak byl model hranice produkčních možností, v jehož rámci jsou zachyceny všechny dostupné kombinace statků x a y, které je daná ekonomika schopna vyprodukovat při přesně stanoveném objemu výrobních faktorů a při daném technologii. V rámci tohoto modelu jsme zaměřili svou pozornost na pojmy:
1.Základní pojmy a souvislosti ekonomie
Ekonomii považujeme za vědní disciplínu, která studuje organizační formy, jejichž prostřednictvím je v lidské společnosti řešen fundamentální problém vzácnosti.
Ekonomii rozdělujeme na:
• mikroekonomii, studující chování jednotlivých ekonomických subjektů na dílčích trzích,
• a makroekonomii, jejímž předmětem studia je chování ekonomiky jako celku.
K základním principům ekonomie řadíme princip vzácnosti, jenž je tezí o omezenosti zdrojů sloužících ke krytí v podstatě neomezených potřeb ekonomických subjektů. Z teze o vzácnosti zdrojů, pak vyplývá také druhý základní princip ekonomie, tj. princip porovnání nákladů a užitku, jenž hovoří o tom, že na základě tohoto pravidla bude racionálně se chovající subjekt realizovat pouze takovou činnost, pro niž platí, že užitek, který tomuto subjektu z dané činnosti plyne, převyšuje náklady, jež musí tento subjekt na realizaci dané činnosti vynaložit.
Analyzujeme-li racionální chování ekonomického subjektu pak dospějeme k závěru, že tento subjekt bere v potaz tzv. ekonomický přebytek, jenž definuje jako rozdíl mezi prospěchem, který daný ekonomický subjekt z konkrétní činnosti získá a náklady, jež musí na tuto činnost vynaložit. Za racionálně se chovající ekonomický subjekt tak považujeme ten subjekt, jenž ze skupiny dostupných činností zvolí takovou činnost, při níž bude v daném okamžiku maximalizovat svůj ekonomický přebytek. Při svém rozhodování pak ekonomický subjekt bere v potaz také náklad příležitosti realizované činnosti, tj. hodnotu „obětované“ alternativní činnosti.
Ekonomii rozdělujeme na:
• mikroekonomii, studující chování jednotlivých ekonomických subjektů na dílčích trzích,
• a makroekonomii, jejímž předmětem studia je chování ekonomiky jako celku.
K základním principům ekonomie řadíme princip vzácnosti, jenž je tezí o omezenosti zdrojů sloužících ke krytí v podstatě neomezených potřeb ekonomických subjektů. Z teze o vzácnosti zdrojů, pak vyplývá také druhý základní princip ekonomie, tj. princip porovnání nákladů a užitku, jenž hovoří o tom, že na základě tohoto pravidla bude racionálně se chovající subjekt realizovat pouze takovou činnost, pro niž platí, že užitek, který tomuto subjektu z dané činnosti plyne, převyšuje náklady, jež musí tento subjekt na realizaci dané činnosti vynaložit.
Analyzujeme-li racionální chování ekonomického subjektu pak dospějeme k závěru, že tento subjekt bere v potaz tzv. ekonomický přebytek, jenž definuje jako rozdíl mezi prospěchem, který daný ekonomický subjekt z konkrétní činnosti získá a náklady, jež musí na tuto činnost vynaložit. Za racionálně se chovající ekonomický subjekt tak považujeme ten subjekt, jenž ze skupiny dostupných činností zvolí takovou činnost, při níž bude v daném okamžiku maximalizovat svůj ekonomický přebytek. Při svém rozhodování pak ekonomický subjekt bere v potaz také náklad příležitosti realizované činnosti, tj. hodnotu „obětované“ alternativní činnosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)