POLITIKA OCHRANY ŽP
– ustanovena v Single Actu, Amsterodamská smlouva ji zařadila mezi hlavní zásady
– úkoly: *údržba, ochrana a zlepšování ŽP (trvale udržitelný rozvoj)
*ochrana lidského zdraví
*obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů
– zásady: *předcházení poškozování ŽP je lepší než odstraňování následků
*náprava se provádí u zdroje
*náhradu platí znečišťovatel
– zodpovědnost mají členské státy
– zahrnutí politiky ochrany ŽP do všech ostatních politik
– hlavní směrnice – kvalita vod, limity na emise do ovzduší, limity hlučnosti, pravidla pro výrobu a manipulaci chemikálií aj.
– PHARE – 10 % prostředků jde na ochranu ŽP
ENERGETICKÁ POLITIKA
– zpočátku regulována skrz ESUO a Euratom – snaha o nezávislost na dovozu energie
– po ropných šocích – snižování spotřeby ropy, rozvoj jaderných elektráren, obnovitelné zdroje
– 1994 – Evropská energetická charta – podpora dlouhodobé mezinárodní spolupráce na tržních zásadách
– 1995 – integrace a liberalizace trhů energie, posílení důrazu na ochranu ŽP
MĚNOVÁ UNIE
MĚNOVÁ UNIE
historický vývoj
– první pokus o MU – 1970 na základě Wernerovy zprávy –› neúspěšný (důvody: rozpad BW systému, ropné šoky => inflace
EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM
– 4 základní prvky:
*kursový mechanismus – stanovená střední hodnota kursu a povolené oscilační rozpětí +/- 2,25 % (výjimka IT, PT, ES - +/- 6 %)
– při odchýlení z povoleného pásma – povinnost CEB intervenovat
*evropská měnová jednotka – pevně definovaný kurs každé měny a jejich přípustná odchylka (min. 75 %)
– transakce mezi institucemi EU a vládami členských zemí, aktivity členských CEB, rezervní měna
*úvěrový mechanismus – operace na podporu oslabených měn
*Evropský fond měnové spolupráce (1973) – udržoval 20 % dolarových a zlatých zásob členských zemí
– protihodnotou ECU –› rozvoj devizového trhu s ECU
– úspěšné fungování – snížení inflace (vliv protiinflační politiky DE), zmenšení rozdílů mezi úrokovými sazbami, snížení výkyvů kursů
– po liberalizaci trhu kapitálu – možnost spekulačních útoků na měny –› odchod GB a IT, devalvace ES a PT –› pásmo fluktuace +/- 15 %
– připravení půdy pro pozdější měnovou unii
historický vývoj
– první pokus o MU – 1970 na základě Wernerovy zprávy –› neúspěšný (důvody: rozpad BW systému, ropné šoky => inflace
EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM
– 4 základní prvky:
*kursový mechanismus – stanovená střední hodnota kursu a povolené oscilační rozpětí +/- 2,25 % (výjimka IT, PT, ES - +/- 6 %)
– při odchýlení z povoleného pásma – povinnost CEB intervenovat
*evropská měnová jednotka – pevně definovaný kurs každé měny a jejich přípustná odchylka (min. 75 %)
– transakce mezi institucemi EU a vládami členských zemí, aktivity členských CEB, rezervní měna
*úvěrový mechanismus – operace na podporu oslabených měn
*Evropský fond měnové spolupráce (1973) – udržoval 20 % dolarových a zlatých zásob členských zemí
– protihodnotou ECU –› rozvoj devizového trhu s ECU
– úspěšné fungování – snížení inflace (vliv protiinflační politiky DE), zmenšení rozdílů mezi úrokovými sazbami, snížení výkyvů kursů
– po liberalizaci trhu kapitálu – možnost spekulačních útoků na měny –› odchod GB a IT, devalvace ES a PT –› pásmo fluktuace +/- 15 %
– připravení půdy pro pozdější měnovou unii
HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE
HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE
– po neúspěchu ze 70. let – obnovení snah v 2. pol. 80. let –› stanovení “společným a závazným cílem” – vliv společného trhu
– 1988 – pracovní skupina zvažující možnosti přechodu k MU –› návrh na 3 etapy během 10 let
– Maastrichtská smlouva – výslovně “zavedení HMU”, 5 konvergenčních kritérií, stanovení 3 etap včetně termínů, stanovení institucí
– etapy: 1, od 1990 – odstranění všech překážek volného pohybu kapitálu
2, 1994-1998 – založení Evropského měnového institutu (koordinace měnové politiky), zákaz úvěrování vlád centrálními bankami
3, 1999-2000 – po splnění konvergenčních kritérií – zafixování kursů, společná měna euro, EMI –› ESCB
– kritéria konvergence:
*fiskální – rozpočtový deficit max. 3 % HDP
– veřejný dluh max. 60 % HDP
*monetární – inflace nepřevýší průměr 3 nejlepších zemí o víc než 1,5 %
– úrokové míry nepřevýší průměr 3 nejnižších o víc než 2 %
– stabilita kursů – bez devalvace
– plnění kritérií – monetární ano, fiskální těžce –› Pakt stability a růstu (1996) – závazek nenarušovat stabilitu společné měny
– přínosy – odstranění nákladů na konverzi měn, účetnictví jen v jedné měně, neexistence kurzových rizik, transparentnost cen, srovnatelnost
– nevýhody – nemožnost užití směnného kursu coby nástroje národní hospodářské politiky, nemožnost devalvovat
– nečlenové Eurozóny – možnost členství v EMS 2 (stejné principy jako EMS, výkyvy +/- 15 %)
– po neúspěchu ze 70. let – obnovení snah v 2. pol. 80. let –› stanovení “společným a závazným cílem” – vliv společného trhu
– 1988 – pracovní skupina zvažující možnosti přechodu k MU –› návrh na 3 etapy během 10 let
– Maastrichtská smlouva – výslovně “zavedení HMU”, 5 konvergenčních kritérií, stanovení 3 etap včetně termínů, stanovení institucí
– etapy: 1, od 1990 – odstranění všech překážek volného pohybu kapitálu
2, 1994-1998 – založení Evropského měnového institutu (koordinace měnové politiky), zákaz úvěrování vlád centrálními bankami
3, 1999-2000 – po splnění konvergenčních kritérií – zafixování kursů, společná měna euro, EMI –› ESCB
– kritéria konvergence:
*fiskální – rozpočtový deficit max. 3 % HDP
– veřejný dluh max. 60 % HDP
*monetární – inflace nepřevýší průměr 3 nejlepších zemí o víc než 1,5 %
– úrokové míry nepřevýší průměr 3 nejnižších o víc než 2 %
– stabilita kursů – bez devalvace
– plnění kritérií – monetární ano, fiskální těžce –› Pakt stability a růstu (1996) – závazek nenarušovat stabilitu společné měny
– přínosy – odstranění nákladů na konverzi měn, účetnictví jen v jedné měně, neexistence kurzových rizik, transparentnost cen, srovnatelnost
– nevýhody – nemožnost užití směnného kursu coby nástroje národní hospodářské politiky, nemožnost devalvovat
– nečlenové Eurozóny – možnost členství v EMS 2 (stejné principy jako EMS, výkyvy +/- 15 %)
KOMUNITÁRNÍ KOORDINOVANÉ POLITIKY
KOMUNITÁRNÍ KOORDINOVANÉ POLITIKY
REGIONÁLNÍ POLITIKA
– snižování hospodářských a sociálních rozdílů mezi různými oblastmi
– Evropský fond regionálního rozvoje (1975)
– nárůst významu po vstupu Řecka, Španělska a Portugalska – nižší ekonomická úroveň nových členů
–¬ Single Act – zahrnutí regionální politiky mezi cíle, podpora ze strukturálních fondů a prostřednictvím Evropské investiční banky
– Kohezní fond – instrument regionální politiky pro země s HDP po 90 % průměru EU – pomoc při vstupu do měnové unie
– financování dopravní infrastruktury a ochrany ŽP
– Výbor regionů – poradní orgán Komise a Rady (konzultace, stanoviska, právo vlastní iniciativy)
– priority: *pomoc regionům s HDP pod 75 % průměru EU
*podpora regionů s úpadkovým průmyslem, venkovských oblastí a severských regionů s nízkou hustotou osídlení
*nezaměstnanost – dlouhodobá a mladistvých
– podíl na rozpočtu EU přes 35 %
– pro kandidátské země fungují programy předvstupní pomoci (ISPA, SAPARD), které budou po vstupu nahrazeny penězi ze strukturálních fondů a Kohezního fondu
REGIONÁLNÍ POLITIKA
– snižování hospodářských a sociálních rozdílů mezi různými oblastmi
– Evropský fond regionálního rozvoje (1975)
– nárůst významu po vstupu Řecka, Španělska a Portugalska – nižší ekonomická úroveň nových členů
–¬ Single Act – zahrnutí regionální politiky mezi cíle, podpora ze strukturálních fondů a prostřednictvím Evropské investiční banky
– Kohezní fond – instrument regionální politiky pro země s HDP po 90 % průměru EU – pomoc při vstupu do měnové unie
– financování dopravní infrastruktury a ochrany ŽP
– Výbor regionů – poradní orgán Komise a Rady (konzultace, stanoviska, právo vlastní iniciativy)
– priority: *pomoc regionům s HDP pod 75 % průměru EU
*podpora regionů s úpadkovým průmyslem, venkovských oblastí a severských regionů s nízkou hustotou osídlení
*nezaměstnanost – dlouhodobá a mladistvých
– podíl na rozpočtu EU přes 35 %
– pro kandidátské země fungují programy předvstupní pomoci (ISPA, SAPARD), které budou po vstupu nahrazeny penězi ze strukturálních fondů a Kohezního fondu
KOMUNITÁRNÍ KOORDINOVANÉ POLITIKY
POLITIKA NA PODPORU VÝZKUMU A TECHNOLOGICKÉHO VÝVOJE
– provádění až od 80. let – důsledek zaostávání inovačních procesů za USA a Japonskem (roztříštěnost, paralelní výzkumy…)
– Single Act – poprvé zakotvena tato politika
– formy: vlastní výzkum, podpora společných projektů (Komise 50 % nákladů), koordinace akcí
– víceleté rámcové výzkumné programy zaměřené vždy na několik prioritních oblastí (od 1999 je plnoprávně zapojena i ČR)
– přes 15 mld. eur na pátý rámcový program (od 1999)
– EUREKA (1986) – program zavádění výsledků výzkumu na trh
– PHARE – zapojení přidružených zemí do výzkumných aktivit EU
– SOCRATES, LEONARDO DA VINCI – programy pro výměnu vysokoškolských studentů a pedagogů
POLITIKA NA OCHRANU SPOTŘEBITELE
– vyžádal si ji vznik společného trhu
–¬ Maastrichtská smlouva – společné zásady (ochrana zdraví, ochrana ekonomických zájmů spotřebitele, informovanost spotřebitele)
– standardy ve výrobě potravin, omezení užívání pesticidů, požadavky na označování zboží, datum spotřeby
– evropské standardy pro kosmetiku, hračky, plynové spotřebiče a IT
– opatření proti klamavé reklamě, pravidla spotřebitelského úvěru, informace o složení potravin
– Poradní rada spotřebitelů – povinné konzultace Komise při opatřeních v dané oblasti
– požadavky spotřebitele je třeba respektovat i při provádění jiných politik
– provádění až od 80. let – důsledek zaostávání inovačních procesů za USA a Japonskem (roztříštěnost, paralelní výzkumy…)
– Single Act – poprvé zakotvena tato politika
– formy: vlastní výzkum, podpora společných projektů (Komise 50 % nákladů), koordinace akcí
– víceleté rámcové výzkumné programy zaměřené vždy na několik prioritních oblastí (od 1999 je plnoprávně zapojena i ČR)
– přes 15 mld. eur na pátý rámcový program (od 1999)
– EUREKA (1986) – program zavádění výsledků výzkumu na trh
– PHARE – zapojení přidružených zemí do výzkumných aktivit EU
– SOCRATES, LEONARDO DA VINCI – programy pro výměnu vysokoškolských studentů a pedagogů
POLITIKA NA OCHRANU SPOTŘEBITELE
– vyžádal si ji vznik společného trhu
–¬ Maastrichtská smlouva – společné zásady (ochrana zdraví, ochrana ekonomických zájmů spotřebitele, informovanost spotřebitele)
– standardy ve výrobě potravin, omezení užívání pesticidů, požadavky na označování zboží, datum spotřeby
– evropské standardy pro kosmetiku, hračky, plynové spotřebiče a IT
– opatření proti klamavé reklamě, pravidla spotřebitelského úvěru, informace o složení potravin
– Poradní rada spotřebitelů – povinné konzultace Komise při opatřeních v dané oblasti
– požadavky spotřebitele je třeba respektovat i při provádění jiných politik
SPOLEČNÉ POLITIKY EU
SPOLEČNÉ POLITIKY EU
obchodní politika
– již ve Smlouvě o EHS, potvrzena Maastrichtskou smlouvou, Amsterodamská smlouva přidala obchod službami a právo duševního vlastnictví
– iniciativní pravomoc má Komise, Rada se usnáší kvalifikovanou většinou
– praktikována na obchod vně EU: *celní tarify
*liberalizace obchodu se třetími zeměmi
*uzavírání obchodních a hospodářských smluv
*zavádění opatření na ochranu obchodu (dumping či vývozní dotace)
*celní preference rozvojovým zemím
– logické vyústění celní unie z roku 1968
– akceptace pravidel GATT/WTO (zákaz diskriminace, zásada nejvyšších výhod, zákaz dovozních kvót a exportních dotací)
– výjimky – zemědělský sektor, citlivé výrobky (textil, obuv, ocel, lodě aj.), dotace vybraným odvětvím (ocel, zbrojní průmysl aj.)
– do určité míry supluje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
obchodní politika
– již ve Smlouvě o EHS, potvrzena Maastrichtskou smlouvou, Amsterodamská smlouva přidala obchod službami a právo duševního vlastnictví
– iniciativní pravomoc má Komise, Rada se usnáší kvalifikovanou většinou
– praktikována na obchod vně EU: *celní tarify
*liberalizace obchodu se třetími zeměmi
*uzavírání obchodních a hospodářských smluv
*zavádění opatření na ochranu obchodu (dumping či vývozní dotace)
*celní preference rozvojovým zemím
– logické vyústění celní unie z roku 1968
– akceptace pravidel GATT/WTO (zákaz diskriminace, zásada nejvyšších výhod, zákaz dovozních kvót a exportních dotací)
– výjimky – zemědělský sektor, citlivé výrobky (textil, obuv, ocel, lodě aj.), dotace vybraným odvětvím (ocel, zbrojní průmysl aj.)
– do určité míry supluje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
zemědělská politika CAP
zemědělská politika CAP
– zakotvena již v Římských smlouvách – snaha o soběstačnost v zásobování zemědělskou produkcí , cenovou stabilitu a rozvoj venkova
– 3 zásady: *společný trh při společných cenách
*zvýhodnění evropské produkce před zahraniční konkurencí
*finanční solidarita
– ochrana pomocí vysokých dovozních cel
– zaručené intervenční ceny – pro cca 70 % produkce
– problém vzniku nadprodukce
– problém neefektivních vysokých nákladů × ekonomické přežití části zemědělců
– vysoké ceny potravin (i díky dovozním clům) –› konflikty ve světovém obchodě se zemědělskými produkty
– Evropský záruční a orientační fond – 95 % intervenční ceny a exportní dotace, 5 % podpora strukturálních změn
– výdaje na CAP – cca 50 % rozpočtu EU
– reforma CAP: *snížení intervenčních cen o 20-30 % - snaha o konkurenceschopnost na světovém trhu
*limity produkce
*snižování výměry orné půdy a její uvádění do klidového stavu – zalesňování, turistika
*podpora strukturálních reforem
– problém kandidátských zemí – nutná restrukturalizace a modernizace potravinářství, přechodná období
– zakotvena již v Římských smlouvách – snaha o soběstačnost v zásobování zemědělskou produkcí , cenovou stabilitu a rozvoj venkova
– 3 zásady: *společný trh při společných cenách
*zvýhodnění evropské produkce před zahraniční konkurencí
*finanční solidarita
– ochrana pomocí vysokých dovozních cel
– zaručené intervenční ceny – pro cca 70 % produkce
– problém vzniku nadprodukce
– problém neefektivních vysokých nákladů × ekonomické přežití části zemědělců
– vysoké ceny potravin (i díky dovozním clům) –› konflikty ve světovém obchodě se zemědělskými produkty
– Evropský záruční a orientační fond – 95 % intervenční ceny a exportní dotace, 5 % podpora strukturálních změn
– výdaje na CAP – cca 50 % rozpočtu EU
– reforma CAP: *snížení intervenčních cen o 20-30 % - snaha o konkurenceschopnost na světovém trhu
*limity produkce
*snižování výměry orné půdy a její uvádění do klidového stavu – zalesňování, turistika
*podpora strukturálních reforem
– problém kandidátských zemí – nutná restrukturalizace a modernizace potravinářství, přechodná období
dopravní politika
dopravní politika
– zavedení společných pravidel již v Římské smlouvě o EHS
– do 1985 minimální pokrok –› EP žaloval Radu za nečinnost v této oblasti
– po přijetí Single Actu – zapojení námořní a letecké dopravy, liberalizace nákladní autodopravy
– 1993 – vytvořen společný dopravní trh –› kvalitnější doprava, lepší spojení, rozvoj infrastruktury, nižší ceny
– projekt TEN – přijat Maastrichtskou smlouvou
– propojení dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur jednotlivých zemí
– cíle: sociální a ekonomická soudržnost, snížení rozdílů, stanovení priorit rozvoje, konkurenceschopnost,
propojení s přidruženými zeměmi SVE a se Středomořím
– úvěrové záruky a subvence úrokových sazeb, prostředky strukturálních fondů a Kohezního fondu
– 1994 – přijat program 14 prioritních akcí – rychlovlaky, propojení energetických sítí a produktovodů, rozvoj mobilních telefonních sítí
– zavedení společných pravidel již v Římské smlouvě o EHS
– do 1985 minimální pokrok –› EP žaloval Radu za nečinnost v této oblasti
– po přijetí Single Actu – zapojení námořní a letecké dopravy, liberalizace nákladní autodopravy
– 1993 – vytvořen společný dopravní trh –› kvalitnější doprava, lepší spojení, rozvoj infrastruktury, nižší ceny
– projekt TEN – přijat Maastrichtskou smlouvou
– propojení dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur jednotlivých zemí
– cíle: sociální a ekonomická soudržnost, snížení rozdílů, stanovení priorit rozvoje, konkurenceschopnost,
propojení s přidruženými zeměmi SVE a se Středomořím
– úvěrové záruky a subvence úrokových sazeb, prostředky strukturálních fondů a Kohezního fondu
– 1994 – přijat program 14 prioritních akcí – rychlovlaky, propojení energetických sítí a produktovodů, rozvoj mobilních telefonních sítí
SEKTOROVÉ POLITIKY
Evropské společenství uhlí a oceli
– založeno 1951 v Paříži, v platnosti 1952
– vytvoření rovných podmínek včetně zákazu restriktivních praktik, společný výzkum, kvalifikace pracovníků
– Vysoký úřad ESUO – nadnárodní orgán vykonávající pravomoci ESUO
Euratom
– 1957 v Římě, v platnosti 1958
– podpora vzniku a rozvoje jaderného průmyslu, společný výzkum a šíření technických poznatků, stanovení norem pro bezpečnost
– zásobování štěpným materiálem na základě rovného přístupu
KOMUNITÁRNÍ KOORDINOVANÉ POLITIKY
SOCIÁLNÍ POLITIKA
– 1989 – Charta sociálních práv pracovníků (spravedlivá mzda, pracovní doba, délka dovolené, odbory, kolektivní smlouvy, rovné příležitosti pro obě pohlaví, právo na předběžné informace, ochrana zdraví při práci, práva juniorů, seniorů a handicapovaných)
– přes zakotvení v Maastrichtské a Amsterodamské smlouvě zůstává sociální politika v kompetenci členských zemí
– harmonizace sociálních zákonů, minimální standardy bezpečnosti práce a ochrany zdraví, dialog sociálních partnerů, sociální soudržnost, rozvoj potenciálu pracovních sil, trvale vysoká úroveň zaměstnanosti, odstranění diskriminace žen, pružnější trh práce
Evropské společenství uhlí a oceli
– založeno 1951 v Paříži, v platnosti 1952
– vytvoření rovných podmínek včetně zákazu restriktivních praktik, společný výzkum, kvalifikace pracovníků
– Vysoký úřad ESUO – nadnárodní orgán vykonávající pravomoci ESUO
Euratom
– 1957 v Římě, v platnosti 1958
– podpora vzniku a rozvoje jaderného průmyslu, společný výzkum a šíření technických poznatků, stanovení norem pro bezpečnost
– zásobování štěpným materiálem na základě rovného přístupu
KOMUNITÁRNÍ KOORDINOVANÉ POLITIKY
SOCIÁLNÍ POLITIKA
– 1989 – Charta sociálních práv pracovníků (spravedlivá mzda, pracovní doba, délka dovolené, odbory, kolektivní smlouvy, rovné příležitosti pro obě pohlaví, právo na předběžné informace, ochrana zdraví při práci, práva juniorů, seniorů a handicapovaných)
– přes zakotvení v Maastrichtské a Amsterodamské smlouvě zůstává sociální politika v kompetenci členských zemí
– harmonizace sociálních zákonů, minimální standardy bezpečnosti práce a ochrany zdraví, dialog sociálních partnerů, sociální soudržnost, rozvoj potenciálu pracovních sil, trvale vysoká úroveň zaměstnanosti, odstranění diskriminace žen, pružnější trh práce
JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT
pohyb osob
– práva: ucházet se o práci, volně se pohybovat, pobývat v jakékoli zemi za účelem výkonu zaměstnání, zůstat po skončení zaměstnání, využívat sociálních práv (mzda, vzdělání, zdraví), usadit se a nabývat majetek
– výjimka – není právo pracovat ve veřejné správě jiné země
– zásada vzájemného uznávání diplomů
– Schengenská dohoda – harmonizace podmínek překračování hranic, společná vízová politika
– začleněna do Amsterodamské smlouvy – nový oddíl o vízové, azylové a přistěhovalecké politice
pohyb služeb
– úplná liberalizace –› zvýšení konkurence (výjimky: doprava, energetika, poštovní služby
– harmonizace podmínek pro zakládání a provoz finančních institucí
– úplná liberalizace veřejných zakázek
pohyb kapitálu
– 1994 – odstraněny všechny překážky kapitálového a platebního styku, umožněn dovoz a vývoz měn
– důsledkem je větší disciplína v hospodářské, měnové a rozpočtové politice všech zemí
– práva: ucházet se o práci, volně se pohybovat, pobývat v jakékoli zemi za účelem výkonu zaměstnání, zůstat po skončení zaměstnání, využívat sociálních práv (mzda, vzdělání, zdraví), usadit se a nabývat majetek
– výjimka – není právo pracovat ve veřejné správě jiné země
– zásada vzájemného uznávání diplomů
– Schengenská dohoda – harmonizace podmínek překračování hranic, společná vízová politika
– začleněna do Amsterodamské smlouvy – nový oddíl o vízové, azylové a přistěhovalecké politice
pohyb služeb
– úplná liberalizace –› zvýšení konkurence (výjimky: doprava, energetika, poštovní služby
– harmonizace podmínek pro zakládání a provoz finančních institucí
– úplná liberalizace veřejných zakázek
pohyb kapitálu
– 1994 – odstraněny všechny překážky kapitálového a platebního styku, umožněn dovoz a vývoz měn
– důsledkem je větší disciplína v hospodářské, měnové a rozpočtové politice všech zemí
JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT
Akční plán 1997
– reakce na dosavadní nedokonalosti vnitřního trhu – snaha o dokončení do 1999
– 4 oblasti: *zlepšení zavádění komunitární legislativy na národní úrovni
*zjednodušení legislativy
*dokončení legislativního rámce vnitřního trhu – daně, hospodářská soutěž
*podpora občanů – ochrana spotřebitele, informovanost, sociální dimenze (1989 – Charta základních sociálních práv pracovníků)
ochrana hospodářské soutěže
– společná pravidla definovaná již v Římských smlouvách, vztahují se jen na obchody mezi státy (nikoli uvnitř jedné země)
– dohled provádí Komise – pravomoci (zahájit šetření, ukládat pokuty)
– 5 oblastí: *dohody mezi podniky, tj. kartelové smlouvy
*zneužití dominantního postavení na trhu
*jednání podniků veřejných a se zvláštními právy
*státní podpora (dotace) – nepřípustné s výjimkami (sociální dopad, zaměstnanost, přírodní katastrofy, společné europrojekty)
*posuzování fúzí (při celkovém obratu přes 5 mld. eur)
– reakce na dosavadní nedokonalosti vnitřního trhu – snaha o dokončení do 1999
– 4 oblasti: *zlepšení zavádění komunitární legislativy na národní úrovni
*zjednodušení legislativy
*dokončení legislativního rámce vnitřního trhu – daně, hospodářská soutěž
*podpora občanů – ochrana spotřebitele, informovanost, sociální dimenze (1989 – Charta základních sociálních práv pracovníků)
ochrana hospodářské soutěže
– společná pravidla definovaná již v Římských smlouvách, vztahují se jen na obchody mezi státy (nikoli uvnitř jedné země)
– dohled provádí Komise – pravomoci (zahájit šetření, ukládat pokuty)
– 5 oblastí: *dohody mezi podniky, tj. kartelové smlouvy
*zneužití dominantního postavení na trhu
*jednání podniků veřejných a se zvláštními právy
*státní podpora (dotace) – nepřípustné s výjimkami (sociální dopad, zaměstnanost, přírodní katastrofy, společné europrojekty)
*posuzování fúzí (při celkovém obratu přes 5 mld. eur)
ROZHODOVACÍ PROCES V EU
procedura souhlasu – užití při právních aktech ústavní povahy (dohody o přidružení či vstupu, mezinárodní smlouvy aj.)
– bez souhlasu EP není rozhodnutí Rady právoplatné
komunitární právo – nadstátní, platné nejen pro státy, ale i pro vnitrostátní subjekty
– nepatří do mezinárodního ani do vnitrostátního práva
– nadřízeno národnímu právu
– v platnost vstupuje zveřejněním v Úředním listě ES
*primární – zakladatelské smlouvy a smlouvy, které je doplňují (Single Act, Maastrichtská a Amsterodamská a Niceská smlouva)
*sekundární (odvozené) – nařízení, směrnice a rozhodnutí Rady, případně akty vydávané Komisí
subsidiarita – princip řešení úkolů na té úrovni, která jej může uspokojivě splnit
– smluvně zakotvena ve Smlouvě o ES (1993), Amsterodamská smlouva přidává navíc princip proporcionality
– bez souhlasu EP není rozhodnutí Rady právoplatné
komunitární právo – nadstátní, platné nejen pro státy, ale i pro vnitrostátní subjekty
– nepatří do mezinárodního ani do vnitrostátního práva
– nadřízeno národnímu právu
– v platnost vstupuje zveřejněním v Úředním listě ES
*primární – zakladatelské smlouvy a smlouvy, které je doplňují (Single Act, Maastrichtská a Amsterodamská a Niceská smlouva)
*sekundární (odvozené) – nařízení, směrnice a rozhodnutí Rady, případně akty vydávané Komisí
subsidiarita – princip řešení úkolů na té úrovni, která jej může uspokojivě splnit
– smluvně zakotvena ve Smlouvě o ES (1993), Amsterodamská smlouva přidává navíc princip proporcionality
JEDNOTNÝ VNITŘNÍ TRH
JEDNOTNÝ VNITŘNÍ TRH
historický vývoj
– počátkem 80. let – ekonomická deprese, protekcionistická opatření, nebezpečí dezintegrace, ztráta konkurenceschopnosti –› euroskleróza
– fragmentovaný trh omezoval modernizaci ekonomik a podněty pro VT rozvoj –› oslabení pozice ES ve světě
– 1985 – rozhodnutí vytvořit společný vnitřní trh –› Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu do 1992 –› analýza a podrobný program změn
– překážky: *materiální – na hranicích, většinou administrativní
*technické – rozdílné národní technické standardy
*daňové – různé sazby DPH a spotřebních daní
– konec 80. let – vzestup hospodářské aktivity –› obecný optimismus
– program jednotného trhu není cílem, ale nástrojem k dosažení dalších cílů (trvalý neinflační růst, zaměstnanost, ochrana ŽP, solidarita aj.)
historický vývoj
– počátkem 80. let – ekonomická deprese, protekcionistická opatření, nebezpečí dezintegrace, ztráta konkurenceschopnosti –› euroskleróza
– fragmentovaný trh omezoval modernizaci ekonomik a podněty pro VT rozvoj –› oslabení pozice ES ve světě
– 1985 – rozhodnutí vytvořit společný vnitřní trh –› Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu do 1992 –› analýza a podrobný program změn
– překážky: *materiální – na hranicích, většinou administrativní
*technické – rozdílné národní technické standardy
*daňové – různé sazby DPH a spotřebních daní
– konec 80. let – vzestup hospodářské aktivity –› obecný optimismus
– program jednotného trhu není cílem, ale nástrojem k dosažení dalších cílů (trvalý neinflační růst, zaměstnanost, ochrana ŽP, solidarita aj.)
JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT
JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT (1986, v platnosti 1987)
úkoly: *vytvoření jednotného vnitřního trhu bez vnitřních hranic pro volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu
*posílení sociální politiky, zmenšování hospodářských rozdílů –› strukturální fondy
*podpora výzkumu a VT vývoje, ochrana ŽP
*sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí –› HMU
*reforma rozhodovacích procesů – zavedení kvalifikované většiny, rozšíření pravomocí EP
*formulování zahraniční politiky
pohyb zboží
– společné standardy = euronormy – později jen vytyčení omezeného počtu zásadních požadavků
– možnosti omezení dovozu/vývozu/tranzitu – jen z důvodů veřejné mravnosti a pořádku, ochrany zdraví, ochrany kulturních statků aj.
– zásada vzájemného uznávání – výrobky legálně vyráběné v jedné zemi mohou být uváděny na trh i v jiných zemích (Cassis de Dijon)
– problém výběru DPH – zdanění se provádí v zemi původu, snaha o harmonizaci sazeb DPH (zatím nedohodnuto)
– spotřební daně – stanovení minimálních sazeb, dosud nejednotné
úkoly: *vytvoření jednotného vnitřního trhu bez vnitřních hranic pro volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu
*posílení sociální politiky, zmenšování hospodářských rozdílů –› strukturální fondy
*podpora výzkumu a VT vývoje, ochrana ŽP
*sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí –› HMU
*reforma rozhodovacích procesů – zavedení kvalifikované většiny, rozšíření pravomocí EP
*formulování zahraniční politiky
pohyb zboží
– společné standardy = euronormy – později jen vytyčení omezeného počtu zásadních požadavků
– možnosti omezení dovozu/vývozu/tranzitu – jen z důvodů veřejné mravnosti a pořádku, ochrany zdraví, ochrany kulturních statků aj.
– zásada vzájemného uznávání – výrobky legálně vyráběné v jedné zemi mohou být uváděny na trh i v jiných zemích (Cassis de Dijon)
– problém výběru DPH – zdanění se provádí v zemi původu, snaha o harmonizaci sazeb DPH (zatím nedohodnuto)
– spotřební daně – stanovení minimálních sazeb, dosud nejednotné
Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr
Evropský soudní dvůr (Lucemburk)
– nadstátní orgán zajišťující dodržování práva při výkladu právních aktů všech tří ES, průběžně přezkoumává legislativu Rady
– 15 soudců, 9 generálních advokátů – jmenováni na 6 let dohodou členských států
– předseda Soudu – volen soudci na dobu 3 let, možnost znovuzvolení
– zabývá se podněty členských států, institucí ES, jednotlivců i firem – funkce ústavního, správního, občanského i rozhodčího soudu
– 2 typy případů – přímá podání a předběžná rozhodnutí (pro národní soudy – závazný jednotný výklad práva)
– Soud první instance – 15 soudců řešících spory jednotlivců či firem s institucemi Společenství
Evropský účetní dvůr (Lucemburk)
– chrání zájmy daňových poplatníků, kontroluje účelnost a oprávněnost výdajů EU
– zřízen 1975 v souvislosti s úpravou rozpočtové procedury
– garantován přístup k informacím a dokumentům všech orgánů EU na všech úrovních, které disponují fondy z rozpočtu EU
– před ukončením rozpočtového roku vydává výroční zprávu – projednává ji EP
– 15 členů jmenovaných jednomyslně Radou
– nadstátní orgán zajišťující dodržování práva při výkladu právních aktů všech tří ES, průběžně přezkoumává legislativu Rady
– 15 soudců, 9 generálních advokátů – jmenováni na 6 let dohodou členských států
– předseda Soudu – volen soudci na dobu 3 let, možnost znovuzvolení
– zabývá se podněty členských států, institucí ES, jednotlivců i firem – funkce ústavního, správního, občanského i rozhodčího soudu
– 2 typy případů – přímá podání a předběžná rozhodnutí (pro národní soudy – závazný jednotný výklad práva)
– Soud první instance – 15 soudců řešících spory jednotlivců či firem s institucemi Společenství
Evropský účetní dvůr (Lucemburk)
– chrání zájmy daňových poplatníků, kontroluje účelnost a oprávněnost výdajů EU
– zřízen 1975 v souvislosti s úpravou rozpočtové procedury
– garantován přístup k informacím a dokumentům všech orgánů EU na všech úrovních, které disponují fondy z rozpočtu EU
– před ukončením rozpočtového roku vydává výroční zprávu – projednává ji EP
– 15 členů jmenovaných jednomyslně Radou
Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů
Hospodářský a sociální výbor
– poradní orgán pro otázky týkající se hospodářského a sociálního života – předkládá stanoviska Komisi a Radě, pokud si to vyžádají
– dle Amsterodamské smlouvy – rozšířen okruh oblastí, u nichž je vyžadována konzultace
– 222 členů ze všech členských zemí – jmenováni osobně, jednomyslně Radou na 4 roky
– 3 skupiny – zaměstnavatelé, zaměstnanci, různé zájmy (družstva, obchodní komory, spotřebitelské svazy aj.)
– sídlo v Bruselu
Výbor regionů
– zřízen Smlouvou o EU (1992)
– poradní orgán Komise a Rady v oblasti regionální politiky – v mnoha otázkách povinné konzultace
– zastupuje zájmy regionálních a komunálních správ v EU a pomáhá umožnit jejich spolupráci
– 222 představitelů regionů a komunit jmenovaných jednomyslně Radou na 4 roky
– otázky strukturálních fondů, komunálních voleb, audiovizuální politiky, rozvoje venkova, turistiky atd.
– sídlo v Bruselu
– poradní orgán pro otázky týkající se hospodářského a sociálního života – předkládá stanoviska Komisi a Radě, pokud si to vyžádají
– dle Amsterodamské smlouvy – rozšířen okruh oblastí, u nichž je vyžadována konzultace
– 222 členů ze všech členských zemí – jmenováni osobně, jednomyslně Radou na 4 roky
– 3 skupiny – zaměstnavatelé, zaměstnanci, různé zájmy (družstva, obchodní komory, spotřebitelské svazy aj.)
– sídlo v Bruselu
Výbor regionů
– zřízen Smlouvou o EU (1992)
– poradní orgán Komise a Rady v oblasti regionální politiky – v mnoha otázkách povinné konzultace
– zastupuje zájmy regionálních a komunálních správ v EU a pomáhá umožnit jejich spolupráci
– 222 představitelů regionů a komunit jmenovaných jednomyslně Radou na 4 roky
– otázky strukturálních fondů, komunálních voleb, audiovizuální politiky, rozvoje venkova, turistiky atd.
– sídlo v Bruselu
ROZHODOVACÍ PROCES V EU
ROZHODOVACÍ PROCES V EU
procedura slyšení – návrhy právních aktů vypracovává Komise, Rada si k nim před konečným rozhodnutím vyžádá slyšení u EP
– v EP jen jedno čtení, Rada definitivně rozhodne a informuje EP o přijetí či odmítnutí jeho pozměňovacích návrhů
procedura spolupráce – Amsterodamská smlouva ji omezuje jen na otázky týkající se HMU
– Komise vypracuje návrh, Rada ho posoudí v prvním čtení a vypracuje společné stanovisko a předloží ho do EP
– EP přijme, odmítne či pozmění – pokud Komise změny akceptuje, Rada schvaluje kvalifikovanou většinou
– pokud Komise neakceptuje, Rada schvaluje jednomyslně či musí schválit návrh EP
procedura spolurozhodování – při rozdílných stanoviscích Rady a EP se koná dohodovací řízení
– EP může právní akt odmítnout, pokud v dohodovacím řízení nedojde ke shodě
– oblasti školství, kultury, zdravotnictví…
– dle Amsterodamské smlouvy téměř obecná procedura
procedura slyšení – návrhy právních aktů vypracovává Komise, Rada si k nim před konečným rozhodnutím vyžádá slyšení u EP
– v EP jen jedno čtení, Rada definitivně rozhodne a informuje EP o přijetí či odmítnutí jeho pozměňovacích návrhů
procedura spolupráce – Amsterodamská smlouva ji omezuje jen na otázky týkající se HMU
– Komise vypracuje návrh, Rada ho posoudí v prvním čtení a vypracuje společné stanovisko a předloží ho do EP
– EP přijme, odmítne či pozmění – pokud Komise změny akceptuje, Rada schvaluje kvalifikovanou většinou
– pokud Komise neakceptuje, Rada schvaluje jednomyslně či musí schválit návrh EP
procedura spolurozhodování – při rozdílných stanoviscích Rady a EP se koná dohodovací řízení
– EP může právní akt odmítnout, pokud v dohodovacím řízení nedojde ke shodě
– oblasti školství, kultury, zdravotnictví…
– dle Amsterodamské smlouvy téměř obecná procedura
Evropský parlament
Evropský parlament
– zastupitelský orgán EU volený v přímých volbách, strážce zájmů sjednocené Evropy (nikoli jednotlivých zemí)
– 732 poslanců
– historicky nejprve poradní funkce pro Radu, omezená kontrola Komise, později kompetence rozšířeny
– legislativní pravomoci – 4 procedury:
*konzultace – nutný názor EP před schválením návrhu Komise Radou
*spolupráce – EP může připojit dodatky k návrhům Komise
- otázky EMU
*spolurozhodování – EP se podílí na rozhodování o legislativě rovnocenně s Radou
- dohodovací výbor – členové EP a Rady za účasti Komise formulují kompromisní návrh, nedojde-li k dohodě, může EP návrh odmítnout
- dnes víceméně obecná procedura
*parlamentní souhlas – vyžadován pro důležité mezinárodní smlouvy (přijetí nových členů), organizace a cíle strukturálních a kohezních fondů, úkoly a pravomoci ECB, sankce vůči členským zemím
– rozpočtové pravomoci – schvalování rozpočtu EU – možnost návrhu změn a dodatků (spolupráce EP a Rady)
- parlamentní výbor pro kontrolu rozpočtu kontroluje hospodaření EU (hospodárnost, podvody aj.)
– kontrolní pravomoci – jmenování předsedy a členů Komise na 5 let, možnost vyjádřit Komisi nedůvěru (jako celku), posuzování zpráv Komise, interpelace komisařů a členů Rady, předseda EP předkládá stanoviska k jednání Evropské rady
– organizace:
*předseda a 14 místopředsedů
*20 stálých výborů, další výbory ad hoc
*sekretariát v Lucemburku, sídlo EP ve Štrasburku, dodatečná zasedání v Bruselu
– usnášení prostou většinou přítomných poslanců, při závažnějších rozhodováních předepsána kvóra
– zastupitelský orgán EU volený v přímých volbách, strážce zájmů sjednocené Evropy (nikoli jednotlivých zemí)
– 732 poslanců
– historicky nejprve poradní funkce pro Radu, omezená kontrola Komise, později kompetence rozšířeny
– legislativní pravomoci – 4 procedury:
*konzultace – nutný názor EP před schválením návrhu Komise Radou
*spolupráce – EP může připojit dodatky k návrhům Komise
- otázky EMU
*spolurozhodování – EP se podílí na rozhodování o legislativě rovnocenně s Radou
- dohodovací výbor – členové EP a Rady za účasti Komise formulují kompromisní návrh, nedojde-li k dohodě, může EP návrh odmítnout
- dnes víceméně obecná procedura
*parlamentní souhlas – vyžadován pro důležité mezinárodní smlouvy (přijetí nových členů), organizace a cíle strukturálních a kohezních fondů, úkoly a pravomoci ECB, sankce vůči členským zemím
– rozpočtové pravomoci – schvalování rozpočtu EU – možnost návrhu změn a dodatků (spolupráce EP a Rady)
- parlamentní výbor pro kontrolu rozpočtu kontroluje hospodaření EU (hospodárnost, podvody aj.)
– kontrolní pravomoci – jmenování předsedy a členů Komise na 5 let, možnost vyjádřit Komisi nedůvěru (jako celku), posuzování zpráv Komise, interpelace komisařů a členů Rady, předseda EP předkládá stanoviska k jednání Evropské rady
– organizace:
*předseda a 14 místopředsedů
*20 stálých výborů, další výbory ad hoc
*sekretariát v Lucemburku, sídlo EP ve Štrasburku, dodatečná zasedání v Bruselu
– usnášení prostou většinou přítomných poslanců, při závažnějších rozhodováních předepsána kvóra
Rada
Rada
– rozhodující instituce vybavená zákonodárnými a výkonnými pravomocemi
– tvořena zástupci členských zemí na ministerské úrovni
– vydává akty odvozené legislativy (nařízení, směrnice, rozhodnutí), koordinuje politiky a řeší rozdíly mezi nimi
– nadstátní i mezivládní charakter
– zasedání důležitých ministrů (zahraničí, hospodářství, finance, zemědělství) měsíčně, ostatní 2-4× ročně
– předsednictví rotuje po 6 měsících – předseda organizuje schůze, připravuje kompromisy (spolupráce s Komisí)
– sídlo v Bruselu, některá zasedání v Lucemburku
– COREPER – Výbor stálých zástupců členských států – podporuje činnost Rady profesionálním zázemím
– generální sekretariát – intelektuální a praktická infrastruktura pro činnost Rady – tlumočení, právní pomoc, archivy…
– Generální tajemník Rady je Vysokým zmocněncem pro zahraniční a bezpečnostní politiku
– rozhodování – různě silná většina či jednomyslnost (stanoveno smlouvami), někdy nutná ratifikace v členských státech
– hlasy členských zemí jsou váženy – dle Nice přerozděleny ve prospěch menších zemí (ČR 12)
– kvalifikovaná většina – nadpoloviční většina států, 65 % populace – někdy hranice pro většinu až 71 %
– 3 úrovně – pracovní skupiny úředníků, COREPER, Rada
– transparentnost – povinnost zveřejnit výsledky a odůvodnění hlasování
– rozhodující instituce vybavená zákonodárnými a výkonnými pravomocemi
– tvořena zástupci členských zemí na ministerské úrovni
– vydává akty odvozené legislativy (nařízení, směrnice, rozhodnutí), koordinuje politiky a řeší rozdíly mezi nimi
– nadstátní i mezivládní charakter
– zasedání důležitých ministrů (zahraničí, hospodářství, finance, zemědělství) měsíčně, ostatní 2-4× ročně
– předsednictví rotuje po 6 měsících – předseda organizuje schůze, připravuje kompromisy (spolupráce s Komisí)
– sídlo v Bruselu, některá zasedání v Lucemburku
– COREPER – Výbor stálých zástupců členských států – podporuje činnost Rady profesionálním zázemím
– generální sekretariát – intelektuální a praktická infrastruktura pro činnost Rady – tlumočení, právní pomoc, archivy…
– Generální tajemník Rady je Vysokým zmocněncem pro zahraniční a bezpečnostní politiku
– rozhodování – různě silná většina či jednomyslnost (stanoveno smlouvami), někdy nutná ratifikace v členských státech
– hlasy členských zemí jsou váženy – dle Nice přerozděleny ve prospěch menších zemí (ČR 12)
– kvalifikovaná většina – nadpoloviční většina států, 65 % populace – někdy hranice pro většinu až 71 %
– 3 úrovně – pracovní skupiny úředníků, COREPER, Rada
– transparentnost – povinnost zveřejnit výsledky a odůvodnění hlasování
Komise
Komise
– orgán hájící zájmy společenství, iniciátor zákonodárství, správce politik a rozpočtu
– 20 členů nezávislých na žádné vládě či instituci, nominaci schvaluje EP
– každý členský stát má nejméně 1 a nejvíce 2 komisaře volených na 5 let
– každý komisař má pod sebou kabinet a generální ředitelství (24+2 podředitelství) – celkem cca 15 000 zaměstnanců
– sídlo v Bruselu
– funkce: *legislativní iniciativa – předkládá Radě návrhy zákonů (1. pilíř) –› 3 zásady – evropský zájem, konzultace, subsidiarita
*strážce smluv – opatření a sankce za porušování legislativy EU (kartely, subvence aj.)
*správce rozpočtu, výkonný orgán, vyjednavač
– rozhodování – schůze každý týden, rozhodnutí schvalována prostou většinou (běžně konsensus)
– zmocňovací procedura – člen Komise je zmocněn rozhodnout jménem celé Komise
– oběhová procedura – záležitost je předložena písemně, pokud nejsou ve lhůtě vzneseny námitky, je text schválen
– orgán hájící zájmy společenství, iniciátor zákonodárství, správce politik a rozpočtu
– 20 členů nezávislých na žádné vládě či instituci, nominaci schvaluje EP
– každý členský stát má nejméně 1 a nejvíce 2 komisaře volených na 5 let
– každý komisař má pod sebou kabinet a generální ředitelství (24+2 podředitelství) – celkem cca 15 000 zaměstnanců
– sídlo v Bruselu
– funkce: *legislativní iniciativa – předkládá Radě návrhy zákonů (1. pilíř) –› 3 zásady – evropský zájem, konzultace, subsidiarita
*strážce smluv – opatření a sankce za porušování legislativy EU (kartely, subvence aj.)
*správce rozpočtu, výkonný orgán, vyjednavač
– rozhodování – schůze každý týden, rozhodnutí schvalována prostou většinou (běžně konsensus)
– zmocňovací procedura – člen Komise je zmocněn rozhodnout jménem celé Komise
– oběhová procedura – záležitost je předložena písemně, pokud nejsou ve lhůtě vzneseny námitky, je text schválen
INSTITUCE EVROPSKÉ UNIE
INSTITUCE EVROPSKÉ UNIE
členské státy EU
– pravomoc tvořit ústavní pravidla EU, pokud není výslovně předána nadstátním institucím
– pravomoci převedené na nadstátní instituce jsou jimi vykonávány za přesně stanovených podmínek a účelů
– legislativu EU vynucují správní instituce a soudy členských států
– solidarita Společenství – povinnost učinit vše k dodržení závazků Společenství a pomáhat plnit jeho cíle
Evropská rada
– sdružuje hlavy členských zemí či jejich premiéry a předsedu Komise, podporována ministry zahraničí a komisaři
– podněty pro rozvoj EU, definování politických rozhodnutí a směrnic v oblasti všech 3 pilířů
– spojování řešených otázek do jednacích balíků – kompromisy a kompenzace v požadavcích a ústupcích členských států
– schází se min. 2× ročně za předsednictví země, která právě předsedá Radě, o zasedání podává zprávu EP
– rozhoduje zpravidla jednomyslně
členské státy EU
– pravomoc tvořit ústavní pravidla EU, pokud není výslovně předána nadstátním institucím
– pravomoci převedené na nadstátní instituce jsou jimi vykonávány za přesně stanovených podmínek a účelů
– legislativu EU vynucují správní instituce a soudy členských států
– solidarita Společenství – povinnost učinit vše k dodržení závazků Společenství a pomáhat plnit jeho cíle
Evropská rada
– sdružuje hlavy členských zemí či jejich premiéry a předsedu Komise, podporována ministry zahraničí a komisaři
– podněty pro rozvoj EU, definování politických rozhodnutí a směrnic v oblasti všech 3 pilířů
– spojování řešených otázek do jednacích balíků – kompromisy a kompenzace v požadavcích a ústupcích členských států
– schází se min. 2× ročně za předsednictví země, která právě předsedá Radě, o zasedání podává zprávu EP
– rozhoduje zpravidla jednomyslně
NEVÝHODY VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE
Co tedy říct závěrem? Mnoho lidí uvažovalo, zda by bývalo nebylo lepší, přiklonit se k tzv. „Dánskému modelu“ vstupu, tzn. nevstoupit v tomto kole, ale pár let posečkat a sjednat si v kole příštím lepší přístupové podmínky. Bylo ovšem nutné zvážit, zda si to při naší velikosti a ekonomické síle (a závislosti na EU) opravdu můžeme dovolit. K naplnění této optimistické alternativy by bylo potřeba snížit schodkovost veřejných rozpočtů a zlepšit naši ekonomickou situaci vůči EU, což se jevilo velmi složité. Osobně jsem přesvědčen, že naše nevstoupení by zaznamenalo negativní dopad na hospodářství hlavně kvůli rušení dojednaných dohod, což by se projevilo především na finančních trzích a v podnikatelské sféře.
Existuje i krajně pesimistická teorie, která spočívá v tom, že by Česká republika byla vyřazena z okruhu přidružených zemí EU. To by mělo katastrofální následky pro naše hospodářství, především v důsledku odlivu zahraničního kapitálu, obnovení celních přehrad ve vztahu v EU, možnosti zavedení vízového režimu atd. atd.
Celá problematika by se dala shrnout slovy, že procesy globalizace a ekonomické integrace probíhají nezávisle na naší vůli a nelze činit jinak, něž se jim přizpůsobit. Právě z onoho procesu přizpůsobování pramení většina problémů charakterizovaných jako „nevýhody vstupu do EU“. Je na nás, abychom si v daných procesech našli své místo a dokázali se jim přizpůsobit, každý podnik musí představit určitou koncepci, jak se do celého systému zapojí, jak bohužel ovšem dokazují současné průzkumy, přibližně 50% našich podniků žádnou ucelenou koncepcí související s integrací do Evropy nedisponuje, tento fakt je potřeba změnit, jinak firmy zažijí tvrdý náraz v podobě zvýšené konkurence na společných trzích. Začleňování do integračních procesů je proto rozhodujícím determinantem ekonomického růstu České republiky. A jelikož náš výrobní potenciál několikanásobně převyšuje kapacitu našeho trhu, nezbývá nic jiného, než naše síly směřovat na export. Podle názoru většiny ekonomů a politologů tedy nemá ČR jinou možnost, než se na procesu fungování evropského makroregionu podílet. A nejschůdnější formou tohoto podílení je právě členství v EU i se všemi z něj plynoucími nevýhodami.
Existuje i krajně pesimistická teorie, která spočívá v tom, že by Česká republika byla vyřazena z okruhu přidružených zemí EU. To by mělo katastrofální následky pro naše hospodářství, především v důsledku odlivu zahraničního kapitálu, obnovení celních přehrad ve vztahu v EU, možnosti zavedení vízového režimu atd. atd.
Celá problematika by se dala shrnout slovy, že procesy globalizace a ekonomické integrace probíhají nezávisle na naší vůli a nelze činit jinak, něž se jim přizpůsobit. Právě z onoho procesu přizpůsobování pramení většina problémů charakterizovaných jako „nevýhody vstupu do EU“. Je na nás, abychom si v daných procesech našli své místo a dokázali se jim přizpůsobit, každý podnik musí představit určitou koncepci, jak se do celého systému zapojí, jak bohužel ovšem dokazují současné průzkumy, přibližně 50% našich podniků žádnou ucelenou koncepcí související s integrací do Evropy nedisponuje, tento fakt je potřeba změnit, jinak firmy zažijí tvrdý náraz v podobě zvýšené konkurence na společných trzích. Začleňování do integračních procesů je proto rozhodujícím determinantem ekonomického růstu České republiky. A jelikož náš výrobní potenciál několikanásobně převyšuje kapacitu našeho trhu, nezbývá nic jiného, než naše síly směřovat na export. Podle názoru většiny ekonomů a politologů tedy nemá ČR jinou možnost, než se na procesu fungování evropského makroregionu podílet. A nejschůdnější formou tohoto podílení je právě členství v EU i se všemi z něj plynoucími nevýhodami.
SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD
K třetímu bodu:
Před tím, než k samotnému vstupu České republiky do Evropské Unie došlo, probíhala v Bruselu řada vyjednávání, kterých se účastnili komisaři jednotlivých států, za Českou republiku vystupoval Pavel Telička. Každý z vyjednavačů se snažil hájit zájmy své země a získat pro ni co nejvýhodnější přístupové podmínky. Je nutné zmínit, že přechodná období vznikala na obou stranách a nutno podotknout, kvantitativně jich bylo víc na straně nově přistupujících států. Velká část přechodných období se týká především makroekonomických záležitostí, např. dodržování Maastrichtských kritérií pro potenciální možnost přechodu na společnou evropskou měnu – většina ekonomů se shodne, že přijetí měny euro dříve, než budou dodržena Maastrichtská kritéria by pro českou ekonomiku mělo fatální následky. Velmi diskutovaná opatření týkající se prodlevy otevření pracovních trhů není třeba zmiňovat, v tomto případě mohu říci jen to, že se musíme snažit chápat obavy našich sousedů. Pokud se týče zemědělských kvót, které mimo jiné vyvolaly i patetické diskuse typu „zda budeme kravičkám uřezávat vemena“, přikládám zde pouze tabulky (Tab.1 a Tab. 2) pocházející z webových stránek svazu zemědělců, jejíž okomentování vyznívá víceméně pozitivně. Čísla dokazují, že na společné zemědělské politice může Česká republika jen vydělat, navzdory 25% přímým platbám do pokladny EU vzrostou roční investice do zemědělství o přibližně 7 miliard, což rozhodně není zanedbatelná suma.
Před tím, než k samotnému vstupu České republiky do Evropské Unie došlo, probíhala v Bruselu řada vyjednávání, kterých se účastnili komisaři jednotlivých států, za Českou republiku vystupoval Pavel Telička. Každý z vyjednavačů se snažil hájit zájmy své země a získat pro ni co nejvýhodnější přístupové podmínky. Je nutné zmínit, že přechodná období vznikala na obou stranách a nutno podotknout, kvantitativně jich bylo víc na straně nově přistupujících států. Velká část přechodných období se týká především makroekonomických záležitostí, např. dodržování Maastrichtských kritérií pro potenciální možnost přechodu na společnou evropskou měnu – většina ekonomů se shodne, že přijetí měny euro dříve, než budou dodržena Maastrichtská kritéria by pro českou ekonomiku mělo fatální následky. Velmi diskutovaná opatření týkající se prodlevy otevření pracovních trhů není třeba zmiňovat, v tomto případě mohu říci jen to, že se musíme snažit chápat obavy našich sousedů. Pokud se týče zemědělských kvót, které mimo jiné vyvolaly i patetické diskuse typu „zda budeme kravičkám uřezávat vemena“, přikládám zde pouze tabulky (Tab.1 a Tab. 2) pocházející z webových stránek svazu zemědělců, jejíž okomentování vyznívá víceméně pozitivně. Čísla dokazují, že na společné zemědělské politice může Česká republika jen vydělat, navzdory 25% přímým platbám do pokladny EU vzrostou roční investice do zemědělství o přibližně 7 miliard, což rozhodně není zanedbatelná suma.
Vyjednané kvóty a limity
Vyjednané kvóty a limity jsou ve většině vyšší než je naše současná produkce:
Kvóty a limity vyjednáno produkce ČR (2001)
Základní výměra (ha) 2 253 598 2381749
Referenční výnos k základní výměře (t/ha) 4,2 4,33 (odhad 2002)
Kvóta na cukr A, (tuzemský trh, tis. t.) 441,2
Kvóta na cukr B, (vývoz, tis. t.) 13,6 474,6 celkem
Kvóta na škrob (t) 33660 29600
Limit na len - dlouhé vlákno (t) 1923 1600
Limit na len - krátké vlákno (t) 2866 3141
Kvóta na mléko (t) 2682143 2655587
Národní "obálka" pro dodatečné platby u skotu (EUR) 8776017 -
Národní limit produkce skotu pro dodatečné platby (t. z. hm.) 270031 -
Národní limit pro porážkovou prémii u dospělého skotu (ks) 483382 358412
Národní limit pro porážkovou prémii u telat (ks) 27380 12046
Národní limit pro speciální prémii na býky (ks) 244349 191109
Národní limit pro prémie na krávy BTPM (ks) 90300 80107 (dotace vr. 2002)
Národní limit pro prémie na ovce (bahnice) (ks) 66733 56000
Tab.2
Celkové objemy financí pro zemědělství a rozvoj venkova:
bilance v mld. Kč/rok 2004 2005 2006 celkem za tři roky
Přímé platby platby z EU 5,6 7,1 8,9 21,6
možnost dorovnání 7,6 8,2 9,4 25,2
platby celkem 13,3 15,3
4,8 18,3
5,1 46,9
Venkovský rozvoj * platby z EU 4,5 14,4
(až 80 EU ze státního rozpočtu 1,1 1,2 1,3 3,6
min. 20 ČR) platby celkem 5,6 6,0 6,4 18,0
Tržní opatření platby z EU 4,3 4,9 5,5 14,7
Celkem platby z EU 14,4 16,8 19,5 50,7
státní rozpočet 8,7 9,4
26,2 10,7 28,8
Celkem 23,1 30,2 79,5
* dalších 1,7 mld. Kč ročně se venkovu nabízí v rámci Sektorového operačního programu
Kvóty a limity vyjednáno produkce ČR (2001)
Základní výměra (ha) 2 253 598 2381749
Referenční výnos k základní výměře (t/ha) 4,2 4,33 (odhad 2002)
Kvóta na cukr A, (tuzemský trh, tis. t.) 441,2
Kvóta na cukr B, (vývoz, tis. t.) 13,6 474,6 celkem
Kvóta na škrob (t) 33660 29600
Limit na len - dlouhé vlákno (t) 1923 1600
Limit na len - krátké vlákno (t) 2866 3141
Kvóta na mléko (t) 2682143 2655587
Národní "obálka" pro dodatečné platby u skotu (EUR) 8776017 -
Národní limit produkce skotu pro dodatečné platby (t. z. hm.) 270031 -
Národní limit pro porážkovou prémii u dospělého skotu (ks) 483382 358412
Národní limit pro porážkovou prémii u telat (ks) 27380 12046
Národní limit pro speciální prémii na býky (ks) 244349 191109
Národní limit pro prémie na krávy BTPM (ks) 90300 80107 (dotace vr. 2002)
Národní limit pro prémie na ovce (bahnice) (ks) 66733 56000
Tab.2
Celkové objemy financí pro zemědělství a rozvoj venkova:
bilance v mld. Kč/rok 2004 2005 2006 celkem za tři roky
Přímé platby platby z EU 5,6 7,1 8,9 21,6
možnost dorovnání 7,6 8,2 9,4 25,2
platby celkem 13,3 15,3
4,8 18,3
5,1 46,9
Venkovský rozvoj * platby z EU 4,5 14,4
(až 80 EU ze státního rozpočtu 1,1 1,2 1,3 3,6
min. 20 ČR) platby celkem 5,6 6,0 6,4 18,0
Tržní opatření platby z EU 4,3 4,9 5,5 14,7
Celkem platby z EU 14,4 16,8 19,5 50,7
státní rozpočet 8,7 9,4
26,2 10,7 28,8
Celkem 23,1 30,2 79,5
* dalších 1,7 mld. Kč ročně se venkovu nabízí v rámci Sektorového operačního programu
SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD
SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD
Pro zjednodušení bych provedl obecnější členění problémů do tří skupin:
1) problémy související s konvergencí cenových hladin v nově přistupujících státech vůči původní patnáctce
2) problémy zaostalých technologií a s nimi spjatá omezená konkurenceschopnost a nevyhovující ekologické parametry
3) nespokojenost s vyjednanými přístupovými podmínkami (přechodná období, množství dotací, výrobní kvóty atd. atd.)
K prvnímu bodu:
Pokud se týče zvyšování cenové hladiny a daní, mnoho ekonomů se shoduje, že tento proces je v mnohem větší míře spjat s transformační politikou země než s tím, zda jsme nebo nejsme členy EU. Víceméně každá polistopadová vláda se shodla na faktu, že je naším zájmem držet na nižší úrovni příjmy českých občanů za účelem zvýšení atraktivity země pro příliv zahraničních investic (což se podle mého názoru daří celkem úspěšně) a obava z prudkého nárůstu cen je proto neoprávněná. Praxe ukázala, že sice je pravda, že došlo k výraznějším změnám v oblasti DPH, ale ekonomické ukazatele výrazný skokový nárůst nepotvrdily. Obdobná je i situace u spotřebních daní, které v době našeho vstupu do EU již z velké části byly na požadované úrovni, nicméně k jejich zvyšování dochází spíše z důvodu potřeby zvýšení příjmů do státního rozpočtu, nikoliv ale do rozpočtu evropského.
Dá se tedy shrnout, že ceny v Česku se v současné době pohybují přibližně na 50% úrovni cen v EU a budou nadále růst, vzhledem k silné vazbě na státy EU je ale zapotřebí si přiznat, že tento proces je v zásadě nezávislý na faktu, zda do Unie vstoupíme, či nikoliv.
Pro zjednodušení bych provedl obecnější členění problémů do tří skupin:
1) problémy související s konvergencí cenových hladin v nově přistupujících státech vůči původní patnáctce
2) problémy zaostalých technologií a s nimi spjatá omezená konkurenceschopnost a nevyhovující ekologické parametry
3) nespokojenost s vyjednanými přístupovými podmínkami (přechodná období, množství dotací, výrobní kvóty atd. atd.)
K prvnímu bodu:
Pokud se týče zvyšování cenové hladiny a daní, mnoho ekonomů se shoduje, že tento proces je v mnohem větší míře spjat s transformační politikou země než s tím, zda jsme nebo nejsme členy EU. Víceméně každá polistopadová vláda se shodla na faktu, že je naším zájmem držet na nižší úrovni příjmy českých občanů za účelem zvýšení atraktivity země pro příliv zahraničních investic (což se podle mého názoru daří celkem úspěšně) a obava z prudkého nárůstu cen je proto neoprávněná. Praxe ukázala, že sice je pravda, že došlo k výraznějším změnám v oblasti DPH, ale ekonomické ukazatele výrazný skokový nárůst nepotvrdily. Obdobná je i situace u spotřebních daní, které v době našeho vstupu do EU již z velké části byly na požadované úrovni, nicméně k jejich zvyšování dochází spíše z důvodu potřeby zvýšení příjmů do státního rozpočtu, nikoliv ale do rozpočtu evropského.
Dá se tedy shrnout, že ceny v Česku se v současné době pohybují přibližně na 50% úrovni cen v EU a budou nadále růst, vzhledem k silné vazbě na státy EU je ale zapotřebí si přiznat, že tento proces je v zásadě nezávislý na faktu, zda do Unie vstoupíme, či nikoliv.
SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD
K druhému bodu:
Problémy zmiňované v druhém bodě mají jeden společný charakteristický rys – určité ambivalentní vyznění, protože pro jednu stranu (výrobce) jsou zátěží a zároveň pro druhou stranu (spotřebitele) jsou přínosem.
Je nutno podotknout, že transformace ekonomiky, která byla v České republice započata v roce 1989 s sebou přináší mnoho různorodých změn, které vyžadují určitou míru přizpůsobivosti každého dílčího ekonomického subjektu. Není potřeba zdůrazňovat, že česká ekonomika je velmi silně ekonomicky vázána na státy západní Evropy, z čehož částečně vyplývá, že mnoho transformačních procesů probíhá naprosto přirozenou cestou a opět nemusí být a priori závislé na tom, zda jsme členským státem EU nebo nikoliv. Naše ekonomické začleňování do EU je spojováno s očekáváním celé řady přínosů. Snadnější přístup na evropský trh (čítající přibližně 450 000 000 obyvatel) představuje sám o sobě mohutný rozvojový impuls. Potenciální příliv investic, technologií, know-how a zároveň velmi příznivé exportní možnosti pro naše výrobce, to vše bude značně napomáhat transformaci a růstu české ekonomiky. Pochopitelně, jelikož se jedná o vzájemný proces, bude totéž probíhat i v opačném směru a dojde ke zvýšení konkurence na našem trhu. Konkurence je klíčem k našemu prvnímu problému z tohoto oddílu – přináší řadu nevýhod pro naše výrobce, kteří budou muset investovat do lepších technologií a provést různá bilancování, zároveň bude ale také spjata se zvýšením kvality produktů tím pádem povede k větší spokojenosti konzumentů, takže tento jev v sobě nese i pozitivní aspekt.
Obdobně je tomu i u druhého problému – dodržování technických kvót souvisejících s environmentální politikou EU - v celém světě v současné době panuje trend „ekologického myšlení“ a bylo by naivní si myslet, že se tento problém dá nějakým způsobem ignorovat – bylo by to jen žití na úkor dalších generací, a dá se předpokládat, že i kdyby ČR nevstoupila do EU, byl by na ni vyvíjen tlak ze zahraničí (viz. např. Kyoto) a podobné parametry by se klasickým legislativním procesem začlenily do právního systému ČR.
Celý odstavec se dá shrnout slovy, že uplatnění komunitární legislativy přispěje k zvýšení ochrany spotřebitele a životního prostředí.
Problémy zmiňované v druhém bodě mají jeden společný charakteristický rys – určité ambivalentní vyznění, protože pro jednu stranu (výrobce) jsou zátěží a zároveň pro druhou stranu (spotřebitele) jsou přínosem.
Je nutno podotknout, že transformace ekonomiky, která byla v České republice započata v roce 1989 s sebou přináší mnoho různorodých změn, které vyžadují určitou míru přizpůsobivosti každého dílčího ekonomického subjektu. Není potřeba zdůrazňovat, že česká ekonomika je velmi silně ekonomicky vázána na státy západní Evropy, z čehož částečně vyplývá, že mnoho transformačních procesů probíhá naprosto přirozenou cestou a opět nemusí být a priori závislé na tom, zda jsme členským státem EU nebo nikoliv. Naše ekonomické začleňování do EU je spojováno s očekáváním celé řady přínosů. Snadnější přístup na evropský trh (čítající přibližně 450 000 000 obyvatel) představuje sám o sobě mohutný rozvojový impuls. Potenciální příliv investic, technologií, know-how a zároveň velmi příznivé exportní možnosti pro naše výrobce, to vše bude značně napomáhat transformaci a růstu české ekonomiky. Pochopitelně, jelikož se jedná o vzájemný proces, bude totéž probíhat i v opačném směru a dojde ke zvýšení konkurence na našem trhu. Konkurence je klíčem k našemu prvnímu problému z tohoto oddílu – přináší řadu nevýhod pro naše výrobce, kteří budou muset investovat do lepších technologií a provést různá bilancování, zároveň bude ale také spjata se zvýšením kvality produktů tím pádem povede k větší spokojenosti konzumentů, takže tento jev v sobě nese i pozitivní aspekt.
Obdobně je tomu i u druhého problému – dodržování technických kvót souvisejících s environmentální politikou EU - v celém světě v současné době panuje trend „ekologického myšlení“ a bylo by naivní si myslet, že se tento problém dá nějakým způsobem ignorovat – bylo by to jen žití na úkor dalších generací, a dá se předpokládat, že i kdyby ČR nevstoupila do EU, byl by na ni vyvíjen tlak ze zahraničí (viz. např. Kyoto) a podobné parametry by se klasickým legislativním procesem začlenily do právního systému ČR.
Celý odstavec se dá shrnout slovy, že uplatnění komunitární legislativy přispěje k zvýšení ochrany spotřebitele a životního prostředí.
POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU
Pro tuto práci je ovšem klíčová událost z 1.5.2004, kdy došla k tzv. „velkému třesku“ – rozšíření EU o deset nových členských zemí: Slovinsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Kypr, Maltu, Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Tato událost pochopitelně vyvolala názorové konflikty jak v bývalé 15ce, tak i v nově přistupujících zemích a rozhodně se dá říci, že v každé zemi docházelo k určité formě bilancování výhod a nevýhod vznikajících pro jednotlivé subjekty. Tímto bilancováním se budeme zabývat v následujících kapitolách této práce.
3. VÝHODY A NEVÝHODY SPOJENÉ SE VSTUPEM DO EU PRO NOVĚ PŘISTUPUJÍCÍ STÁTY
Výhody a nevýhody spojené se vstupem do EU se pro jednotlivé přistupující státy liší v souvislosti s tím, nakolik je struktura jejich ekonomiky podobná a kompatibilní se strukturami ekonomik států, které již dlouholetými členy unie jsou. (Víme, že i mezi těmito přetrvávají rozdíly, které potom ústí v řadu sporů ohledně společných pravidel. Viz zemědělská lobby ve Francii a Španělsku vůči zájmům průmyslového Německa apod.) Je nutno podotknout, že Evropská Unie (ať již bereme v potaz nově přistupující státy, nebo ne) je vysoce heterogenním celkem a proto bylo a vždy bude složité dosáhnout společnými silami určitých kompromisů, neboť zájmy každého členského státu jsou vysoce diferenciované a nelze je v žádném případě generalizovat.
3. VÝHODY A NEVÝHODY SPOJENÉ SE VSTUPEM DO EU PRO NOVĚ PŘISTUPUJÍCÍ STÁTY
Výhody a nevýhody spojené se vstupem do EU se pro jednotlivé přistupující státy liší v souvislosti s tím, nakolik je struktura jejich ekonomiky podobná a kompatibilní se strukturami ekonomik států, které již dlouholetými členy unie jsou. (Víme, že i mezi těmito přetrvávají rozdíly, které potom ústí v řadu sporů ohledně společných pravidel. Viz zemědělská lobby ve Francii a Španělsku vůči zájmům průmyslového Německa apod.) Je nutno podotknout, že Evropská Unie (ať již bereme v potaz nově přistupující státy, nebo ne) je vysoce heterogenním celkem a proto bylo a vždy bude složité dosáhnout společnými silami určitých kompromisů, neboť zájmy každého členského státu jsou vysoce diferenciované a nelze je v žádném případě generalizovat.
VÝHODY A NEVÝHODY SPOJENÉ SE VSTUPEM DO EU PRO NOVĚ PŘISTUPUJÍCÍ STÁTY
Celou řadu rozdílů je možné pozorovat i v ekonomikách nově přistupujících členů. Není proto náhodou, že např. Polsko má největší výhrady k zemědělské politice Evropské unie a bylo v této otázce nejrazantnější ze všech přistupujících členů v přípravné fázi.
Hlavní úlohu prevence vzniku problémů při vstupu hráli evropští komisaři z nově přistupujících států, jejichž stěžejním úkolem bylo obhájení zájmů země, kterou zastupují a především vyjednání co nejvýhodnějších přístupových podmínek. Je nutné zmínit, že množství přechodných období pro jednotlivé resorty pro nově přistupující státy několikanásobně převyšuje množství přechodných období, které na druhém straně platí pro státy bývalé „patnáctky“.
Nicméně naším úkolem je zabývat se především problémy České republiky. Před naším vstupem do EU probíhala mezi politiky, v tisku i na veřejnosti celá řada diskusí, spojených s výhodami a nevýhodami našeho vstupu do EU.
Euroskeptici mezi politiky patřili převážně do řad KSČM, ale ne výhradně. Určité výhrady měli i někteří členové ODS, z jejichž řad bylo slyšet hlavně kritiku související s delegováním určitých pravomocí státu bruselským strukturám.
V řadách obyvatelstva byl skepticismus slyšet hlavně od starších občanů, kteří díky svým historickým zkušenostem s minulými režimy, mají přirozenou obavu z jakékoliv formy nadvlády z cizího centra.
Hlavní úlohu prevence vzniku problémů při vstupu hráli evropští komisaři z nově přistupujících států, jejichž stěžejním úkolem bylo obhájení zájmů země, kterou zastupují a především vyjednání co nejvýhodnějších přístupových podmínek. Je nutné zmínit, že množství přechodných období pro jednotlivé resorty pro nově přistupující státy několikanásobně převyšuje množství přechodných období, které na druhém straně platí pro státy bývalé „patnáctky“.
Nicméně naším úkolem je zabývat se především problémy České republiky. Před naším vstupem do EU probíhala mezi politiky, v tisku i na veřejnosti celá řada diskusí, spojených s výhodami a nevýhodami našeho vstupu do EU.
Euroskeptici mezi politiky patřili převážně do řad KSČM, ale ne výhradně. Určité výhrady měli i někteří členové ODS, z jejichž řad bylo slyšet hlavně kritiku související s delegováním určitých pravomocí státu bruselským strukturám.
V řadách obyvatelstva byl skepticismus slyšet hlavně od starších občanů, kteří díky svým historickým zkušenostem s minulými režimy, mají přirozenou obavu z jakékoliv formy nadvlády z cizího centra.
VÝHODY A NEVÝHODY SPOJENÉ SE VSTUPEM DO EU PRO NOVĚ PŘISTUPUJÍCÍ STÁTY
Proveďme si zde nyní stručnou enumeraci jevů, které byly nejčastěji zmiňovány v médiích.
Nejběžnějšími výhradami vůči EU byla témata jako:
ztráta či omezení vlastní suverenity státu
obava, že někdo cizí může odkudsi z centra rozhodovat v náš neprospěch
obava ze zdražování, souvisejícího se změnami některých daní (především DPH a spotřebních daní)
snížení limitu pro registraci plátce DPH na EUR 35000
rozhořčení nad omezeními ve volném pohybu pracovních sil od nás
obdobná situace související se zapojením do Schengenského prostoru
skepse kolem společné zemědělské politiky a s ní bezprostředně souvisejícími kvótami a směrnicemi (často titulované jako „návrat k centrálnímu plánování“)
strach podniků ze ztráty konkurenceschopnosti
obavy z bezpečnostních, ekologických a technologických směrnic pro firmy
atd. atd.
Nejběžnějšími výhradami vůči EU byla témata jako:
ztráta či omezení vlastní suverenity státu
obava, že někdo cizí může odkudsi z centra rozhodovat v náš neprospěch
obava ze zdražování, souvisejícího se změnami některých daní (především DPH a spotřebních daní)
snížení limitu pro registraci plátce DPH na EUR 35000
rozhořčení nad omezeními ve volném pohybu pracovních sil od nás
obdobná situace související se zapojením do Schengenského prostoru
skepse kolem společné zemědělské politiky a s ní bezprostředně souvisejícími kvótami a směrnicemi (často titulované jako „návrat k centrálnímu plánování“)
strach podniků ze ztráty konkurenceschopnosti
obavy z bezpečnostních, ekologických a technologických směrnic pro firmy
atd. atd.
POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU
V 50. letech dostává integrace konkrétnější podobu, vznikají spolky ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli,1952), EHS a ESAE (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro atomovou energii, oba 1958), které utvořili takříkajíc základnu Evropské Unii tak, jak ji známe dnes. ESUO vzniklo na základě smlouvy o trvání 50. let, tzn. v dnešní době již neexistuje ve své původní podobě, ale resort se přenesl do kompetencí EHS. Členy spolku ESUO se staly: Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.
Velká Británie si na druhou stranu stále snažila zachovat výsadní postavení a proto také založila spolu s dalšími státy sdružení ESVO (Evropské sdružení volného obchodu, 1959), do kterého patřily státy, které se z různých důvodů (např. politická neutralita) nechtěly přidružit k EHS. Do ESVO náležely: Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Sdružení ESVO se neoficiálně snažilo vytvářet konkurenční prostředí státům ESVO. Po složitých peripetiích se ale nakonec i Velká Británie, Dánsko a Irsko stávají členy EHS. Důležitou událostí bylo podepsání dohody o Evropském měnovém systému, jež měla za cíl stabilizovat jednotlivé měny členských států. V rámci dohody byla zavedena zúčtovací měnová jednotka ECU, která dá se říci dala základ současné společné měně EURO. Dále došlo k rozšíření o státy jižní Evropy, konkr. Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (oba1986). V roce 1986 byl rovněž schválen Akt o jednotné Evropě a o šest let později byla podepsána Maastrichtská smlouva upravující fungování EU a podstatně doplňující Smlouvu o ES. Díky ní bylo definitivně rozhodnuto o postupné integraci států střední a východní Evropy a také byl udán směr ve smyslu dosažení společné hospodářské a měnové unie. V roce 1995 přistoupilo Rakousko, Švédsko Finsko. Koncem 90. let dospěla evropská měnová politika k pomyslnému cíli - byla postupně zavedena měna Euro, od r. 2002 byla již k použití ve formě hotovostního platidla.
Velká Británie si na druhou stranu stále snažila zachovat výsadní postavení a proto také založila spolu s dalšími státy sdružení ESVO (Evropské sdružení volného obchodu, 1959), do kterého patřily státy, které se z různých důvodů (např. politická neutralita) nechtěly přidružit k EHS. Do ESVO náležely: Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Sdružení ESVO se neoficiálně snažilo vytvářet konkurenční prostředí státům ESVO. Po složitých peripetiích se ale nakonec i Velká Británie, Dánsko a Irsko stávají členy EHS. Důležitou událostí bylo podepsání dohody o Evropském měnovém systému, jež měla za cíl stabilizovat jednotlivé měny členských států. V rámci dohody byla zavedena zúčtovací měnová jednotka ECU, která dá se říci dala základ současné společné měně EURO. Dále došlo k rozšíření o státy jižní Evropy, konkr. Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (oba1986). V roce 1986 byl rovněž schválen Akt o jednotné Evropě a o šest let později byla podepsána Maastrichtská smlouva upravující fungování EU a podstatně doplňující Smlouvu o ES. Díky ní bylo definitivně rozhodnuto o postupné integraci států střední a východní Evropy a také byl udán směr ve smyslu dosažení společné hospodářské a měnové unie. V roce 1995 přistoupilo Rakousko, Švédsko Finsko. Koncem 90. let dospěla evropská měnová politika k pomyslnému cíli - byla postupně zavedena měna Euro, od r. 2002 byla již k použití ve formě hotovostního platidla.
NEVÝHODY VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE
NEVÝHODY VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE
1. ÚVOD
Za posledních patnáct let došlo v evropském regionu k mnoha výrazným ekonomicko politickým změnám, spojeným především s pádem železné opony a nastolením demokratických režimů ve většině států bývalého sovětského bloku.
K těmto změnám navíc došlo v období hlubokých proměn ve vývoji i v dalších částech světa a ve světové ekonomice obecně.
Došlo k nim v době, kdy se vývoj ve všech oblastech lidské činnosti výrazně zrychlil díky novým komunikačním technologiím a ve světové ekonomice došlo k tzv. globalizaci. V rámci ní dochází všude ve světě k složitým integračním procesům, které na evropském kontinentě nejvíce reprezentuje právě Evropská Unie, jejímž členem se v nedávné době stala i Česká republika.
2. POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU
Evropská unie je společenstvím evropských demokratických států, které usilují o vzájemnou spolupráci v zájmu zachování míru a prosperity.
První myšlenky na vytvoření jakéhosi integrovaného celku v Evropě se začínají objevovat po 2. světové válce. Ve své podstatě směřovaly k prevenci vzniku dalších konfliktů na evropském kontinentě. Byla snaha o nalezení vhodného modelu evropské integrace, která by jednou pro vždy zamezila zabíjení a ničení na kontinentu. Tuto vizi prezentoval poprvé francouzský ministr zahraničí Robert Schuman ve svém projevu z 09/05/1950. Devátého května se v dnešní době slaví jako tzv. „Den Evropy“, dá se říci „narozeniny“ současné Evropské Unie.
1. ÚVOD
Za posledních patnáct let došlo v evropském regionu k mnoha výrazným ekonomicko politickým změnám, spojeným především s pádem železné opony a nastolením demokratických režimů ve většině států bývalého sovětského bloku.
K těmto změnám navíc došlo v období hlubokých proměn ve vývoji i v dalších částech světa a ve světové ekonomice obecně.
Došlo k nim v době, kdy se vývoj ve všech oblastech lidské činnosti výrazně zrychlil díky novým komunikačním technologiím a ve světové ekonomice došlo k tzv. globalizaci. V rámci ní dochází všude ve světě k složitým integračním procesům, které na evropském kontinentě nejvíce reprezentuje právě Evropská Unie, jejímž členem se v nedávné době stala i Česká republika.
2. POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU
Evropská unie je společenstvím evropských demokratických států, které usilují o vzájemnou spolupráci v zájmu zachování míru a prosperity.
První myšlenky na vytvoření jakéhosi integrovaného celku v Evropě se začínají objevovat po 2. světové válce. Ve své podstatě směřovaly k prevenci vzniku dalších konfliktů na evropském kontinentě. Byla snaha o nalezení vhodného modelu evropské integrace, která by jednou pro vždy zamezila zabíjení a ničení na kontinentu. Tuto vizi prezentoval poprvé francouzský ministr zahraničí Robert Schuman ve svém projevu z 09/05/1950. Devátého května se v dnešní době slaví jako tzv. „Den Evropy“, dá se říci „narozeniny“ současné Evropské Unie.
OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY
3) operativní evidence – podává objektivní obraz o skutečném objemu výroby, sleduje plnění výrobních úkolů (zjišťuje kolik a v jaké kvalitě se vyrobilo a kolik jsme spotřebovali)
2 důvody zavedení → východisko pro plánování a pro analýzy o podniku (kontrola)
systémy oper. evidence:
systém průvodek – ks, mater., pracoviště; na výrobek , kt. se má vyrobit; u kusové výroby a nepříliš členitých výrobků s krátkou dobou
pracovní lístky – dl.výr.doba, mnoho součástí, pro každou operaci zvlášť
výrobní výkazy – celé dílny
! naturální jednotky
4) změnové a odchylkové řízení – změna trvalého rázu (musíme zjistit, zda je změna efektivní), kladná či záporná změna (nemají trvalý charakter, např. dodání horšího mat.)
Metody operativního řízení – seqvenční problém
• m. Monte Carlo
• Jonsonova m.
• Sokolicynova m.
2 důvody zavedení → východisko pro plánování a pro analýzy o podniku (kontrola)
systémy oper. evidence:
systém průvodek – ks, mater., pracoviště; na výrobek , kt. se má vyrobit; u kusové výroby a nepříliš členitých výrobků s krátkou dobou
pracovní lístky – dl.výr.doba, mnoho součástí, pro každou operaci zvlášť
výrobní výkazy – celé dílny
! naturální jednotky
4) změnové a odchylkové řízení – změna trvalého rázu (musíme zjistit, zda je změna efektivní), kladná či záporná změna (nemají trvalý charakter, např. dodání horšího mat.)
Metody operativního řízení – seqvenční problém
• m. Monte Carlo
• Jonsonova m.
• Sokolicynova m.
ÚDRŽBA
ÚDRŽBA
Údržba se provádí proto, aby zařízení bylo v předepsaném technickém stavu, jedná se o obnovovací proces. Není-li, vznikají určité výrobní ztráty, jako např. větší spotřeba maziv a oleje, vznik zmetků, prostoje, nižší účinnost stroje.
Údržba je součástí reprodukčního procesu, který se skládá z opotřebování a obnovy.
Reprodukční proces je označován pojmem hospodaření se základními prostředky a zahrnuje 2 oblasti:
a) využívání výrobních zařízení
b) zabezpečení provozuschopnosti výrobního zařízení = údržba
údržba → ekonomická oblast
→ hmotně-technická oblast
Ekonomická oblast:
→ stroje se vedou v majetkové evidenci a jsou oceňovány; k tomu se využívá cena pořizovací nebo zůstatková
→ majetek se postupně opotřebovává, což je vyjádřeno pomocí odpisů; ty jsou v peněžní formě, jsou výrazem opotřebení daného majetku a mají následující funkce:
vyjadřují postupné ubývání hodnoty
stávají se složkou výrobních nákladů, tvoří podklad pro kalkulaci
zdrojem financování reprodukce výrobního zařízení
odpisy – daňové a účetní
Údržba se provádí proto, aby zařízení bylo v předepsaném technickém stavu, jedná se o obnovovací proces. Není-li, vznikají určité výrobní ztráty, jako např. větší spotřeba maziv a oleje, vznik zmetků, prostoje, nižší účinnost stroje.
Údržba je součástí reprodukčního procesu, který se skládá z opotřebování a obnovy.
Reprodukční proces je označován pojmem hospodaření se základními prostředky a zahrnuje 2 oblasti:
a) využívání výrobních zařízení
b) zabezpečení provozuschopnosti výrobního zařízení = údržba
údržba → ekonomická oblast
→ hmotně-technická oblast
Ekonomická oblast:
→ stroje se vedou v majetkové evidenci a jsou oceňovány; k tomu se využívá cena pořizovací nebo zůstatková
→ majetek se postupně opotřebovává, což je vyjádřeno pomocí odpisů; ty jsou v peněžní formě, jsou výrazem opotřebení daného majetku a mají následující funkce:
vyjadřují postupné ubývání hodnoty
stávají se složkou výrobních nákladů, tvoří podklad pro kalkulaci
zdrojem financování reprodukce výrobního zařízení
odpisy – daňové a účetní
ÚDRŽBA
Hmotně-technická oblast:
údržbářské činnosti lze rozdělit na :
1) instruktáž obsluhujícího pracovníka
2) běžná denní údržba
3) drobné opravy (např. dotahování šroubů)
4) opravy malé
střední
velké
genetické – stroj se rozebere a zkontrolují se všechny součásti
5) inspekce a prohlídky – zabezpečit povoz před nahodilými poruchami
6) technická diagnóza – úkolem je sledování fyzického opotřebení, identifikace míst i rozsah poškození, monitoring
7) modernizace – zlepšení
8) rekonstrukce – jiný účel
→ nejvíce je třeba dbát na 2) a 3)
Systémy údržby: 1) po poruše – na zařízení, kt. nejsou příliš vytížená a tam, kde se to jinak dělat nedá (PC)
2) podle plánu a) po prohlídce – v pravidelných intervalech prohlídky, pak se určí, co se opraví a kdy, výhodou jsou menší prostoje a levnější oprava
b) standardní oprava – povinně po uplynutí urč. lhůty bez ohledu na stav
c) periodická oprava - pravidelná
d) diferencovaná preventivní péče ……
3) opravy podle skutečného stavu – výrobní zařízení odstavujeme ve chvíli, kdy je to zapotřebí
Hodnocení účinnosti údržby……
Metoda adverzního minima
→ kdy je nejvhodnější zařízení vyřadit, počítáme tzv. adverzní průměry, v roce, kdy je nejnižší,je nelepší zařízení vyřadit
adverzní průměr = celk. N / roky
údržbářské činnosti lze rozdělit na :
1) instruktáž obsluhujícího pracovníka
2) běžná denní údržba
3) drobné opravy (např. dotahování šroubů)
4) opravy malé
střední
velké
genetické – stroj se rozebere a zkontrolují se všechny součásti
5) inspekce a prohlídky – zabezpečit povoz před nahodilými poruchami
6) technická diagnóza – úkolem je sledování fyzického opotřebení, identifikace míst i rozsah poškození, monitoring
7) modernizace – zlepšení
8) rekonstrukce – jiný účel
→ nejvíce je třeba dbát na 2) a 3)
Systémy údržby: 1) po poruše – na zařízení, kt. nejsou příliš vytížená a tam, kde se to jinak dělat nedá (PC)
2) podle plánu a) po prohlídce – v pravidelných intervalech prohlídky, pak se určí, co se opraví a kdy, výhodou jsou menší prostoje a levnější oprava
b) standardní oprava – povinně po uplynutí urč. lhůty bez ohledu na stav
c) periodická oprava - pravidelná
d) diferencovaná preventivní péče ……
3) opravy podle skutečného stavu – výrobní zařízení odstavujeme ve chvíli, kdy je to zapotřebí
Hodnocení účinnosti údržby……
Metoda adverzního minima
→ kdy je nejvhodnější zařízení vyřadit, počítáme tzv. adverzní průměry, v roce, kdy je nejnižší,je nelepší zařízení vyřadit
adverzní průměr = celk. N / roky
OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY
OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY
- cílem je zabezpečit plynulou výrobu při hospodárném využití vstupů, sladit činnost všech činitelů výroby
4 subsystémy: 1) operativní plánování – vychází z plánu odbytu, který je na základě plánu výroby, práce, investic, zásobování, vazba na finanční plán; všechny plány musí být věcně propojeny, roční plány lze transformovat na kratší
5 principů plánování: konkrétnost, reálnost, postupné časové zpřesňování, …………..
oper. řízení závisí na typu výroby:
a) kusová – oper. plán podle zakázek (pomocí úsekového diagramu), průběžná doba výroby
b) hromadná – podle rytmu a taktu odvádění (zajímá nás rytmus linky)
c) sériová – podle předstihu (zjistit velikost dávky a předstih), na sklad, podle zásob NDV, v periodických dávkách (frekvence zadávání)
typové soustavy
2) vlastní řízení výroby:
a) přímé řízení – rozhoduje se konkrétně na místě, u kusové výroby, malý podnik, nižší úrovně řízení
b) dispečerské řízení – dispečer do výroby nezasahuje; zásah, když odchylka, u velkosériové výroby
- cílem je zabezpečit plynulou výrobu při hospodárném využití vstupů, sladit činnost všech činitelů výroby
4 subsystémy: 1) operativní plánování – vychází z plánu odbytu, který je na základě plánu výroby, práce, investic, zásobování, vazba na finanční plán; všechny plány musí být věcně propojeny, roční plány lze transformovat na kratší
5 principů plánování: konkrétnost, reálnost, postupné časové zpřesňování, …………..
oper. řízení závisí na typu výroby:
a) kusová – oper. plán podle zakázek (pomocí úsekového diagramu), průběžná doba výroby
b) hromadná – podle rytmu a taktu odvádění (zajímá nás rytmus linky)
c) sériová – podle předstihu (zjistit velikost dávky a předstih), na sklad, podle zásob NDV, v periodických dávkách (frekvence zadávání)
typové soustavy
2) vlastní řízení výroby:
a) přímé řízení – rozhoduje se konkrétně na místě, u kusové výroby, malý podnik, nižší úrovně řízení
b) dispečerské řízení – dispečer do výroby nezasahuje; zásah, když odchylka, u velkosériové výroby
příprava výroby
2) materiálová příprava výroby – probíhá současně s konstrukčním řešením výrobku
→ správná volba materiálu, pojištění materiálu stálé kvality, ceny
→ zajišťuje to útvar materiálně technického zásobování
3) technologická příprava výroby – určuje způsob, jak uskutečnit jednotl. operace, posloupnost operací, nástroje, výrobní zařízení a pracoviště, na kterých bude výroby probíhat
→ zda je reálné vyrobit a ne moc drahé
→ dokumentem jsou technologické postupy (materiálová část a vlastní postup)
→ musí sledovat i bezpečnost, hygienu a kulturu práce
→ dílenská rozpiska
4) organizační příprava výroby – má sladit všechny činitele výrobního procesu;
→ slouží ke zpracování technicko-organizačního projektu
Vlastní řízení výroby – 3 úrovně:
a) strategická úroveň – čas. horizont 15 – 20 let, podmínky a předpoklady pro fungování firmy, stanovení koncepce a odpovědí na otázku PROČ?, stanovení koncepce výrobku, zdrojů; odvětví a zaměření
b) taktické řízení – 3 – 5 let, výrobní program, CO a JAK?, navrhují se materiálové toky, výstupem dokumentace
c) operativní úroveň – max 1 rok i hodiny, zabývá se samotnou výrobou, konkrétní technologie na konkrétní výrobek
Moderně řízená firma vyžaduje výrobu: kapacitně vyhovující, vybavenou vhodnou technologií, jakostní, inovativní, kvalifikovanou prac. sílu, nízké náklady….
→ správná volba materiálu, pojištění materiálu stálé kvality, ceny
→ zajišťuje to útvar materiálně technického zásobování
3) technologická příprava výroby – určuje způsob, jak uskutečnit jednotl. operace, posloupnost operací, nástroje, výrobní zařízení a pracoviště, na kterých bude výroby probíhat
→ zda je reálné vyrobit a ne moc drahé
→ dokumentem jsou technologické postupy (materiálová část a vlastní postup)
→ musí sledovat i bezpečnost, hygienu a kulturu práce
→ dílenská rozpiska
4) organizační příprava výroby – má sladit všechny činitele výrobního procesu;
→ slouží ke zpracování technicko-organizačního projektu
Vlastní řízení výroby – 3 úrovně:
a) strategická úroveň – čas. horizont 15 – 20 let, podmínky a předpoklady pro fungování firmy, stanovení koncepce a odpovědí na otázku PROČ?, stanovení koncepce výrobku, zdrojů; odvětví a zaměření
b) taktické řízení – 3 – 5 let, výrobní program, CO a JAK?, navrhují se materiálové toky, výstupem dokumentace
c) operativní úroveň – max 1 rok i hodiny, zabývá se samotnou výrobou, konkrétní technologie na konkrétní výrobek
Moderně řízená firma vyžaduje výrobu: kapacitně vyhovující, vybavenou vhodnou technologií, jakostní, inovativní, kvalifikovanou prac. sílu, nízké náklady….
ORGANIZACE PRÁCE
ORGANIZACE PRÁCE
vyřešit dělbu a kooperaci práce
měření prac. výkonu
prac. postup
vybavení pracoviště
stanovit režim práce a odpočinku
prac. podmínky (sociální klima, fyzické podm., barvy…..)
normování t1, t2, t3; tA, tB, tC
oblast hospodářská X sociální
1) plánování pracovníků
2) získávání a výběr
3) hodnocení
4) odměna a motivace
5) vzdělávání
6) soc. péče a kolektivní vyjednávání
vyřešit dělbu a kooperaci práce
měření prac. výkonu
prac. postup
vybavení pracoviště
stanovit režim práce a odpočinku
prac. podmínky (sociální klima, fyzické podm., barvy…..)
normování t1, t2, t3; tA, tB, tC
oblast hospodářská X sociální
1) plánování pracovníků
2) získávání a výběr
3) hodnocení
4) odměna a motivace
5) vzdělávání
6) soc. péče a kolektivní vyjednávání
PŘÍPRAVA VÝROBY
PŘÍPRAVA VÝROBY
Příprava výroby má 4 etapy:
1) konstrukční PV
2) technologická PV
3) materiálová PV
4) organizační PV
→ tzv. technická příprava výroby – jejím úkolem je stanovit konstrukci výrobku, technologii výroby
1) konstrukční příprava výroby – rozhoduje se o tvaru, funkci, výkonu, rozměrech atd. výrobku
→ na základě objednávky tým konstruktérů navrhuje, jak má výrobek vypadat, detailně řeší všechny části výrobku
→ konstrukce musí být technologická, musí jít vyrobit
→ probíhá v různých etapách, počet je závislý na typu výroby
→ vzniká vlastní technické řešení
etapy: úvodní projekt – 1.nástin výrobku
technický projekt – definitivní návrh
výroba prototypu a odzkoušení požadovaných vlastností (ověření techn.řešení)
příprava a rozběh sériové výroby
výstupem jsou: výrobní výkresy, montážní sestavy, rozpiska (seznam použitého mat.)
Příprava výroby má 4 etapy:
1) konstrukční PV
2) technologická PV
3) materiálová PV
4) organizační PV
→ tzv. technická příprava výroby – jejím úkolem je stanovit konstrukci výrobku, technologii výroby
1) konstrukční příprava výroby – rozhoduje se o tvaru, funkci, výkonu, rozměrech atd. výrobku
→ na základě objednávky tým konstruktérů navrhuje, jak má výrobek vypadat, detailně řeší všechny části výrobku
→ konstrukce musí být technologická, musí jít vyrobit
→ probíhá v různých etapách, počet je závislý na typu výroby
→ vzniká vlastní technické řešení
etapy: úvodní projekt – 1.nástin výrobku
technický projekt – definitivní návrh
výroba prototypu a odzkoušení požadovaných vlastností (ověření techn.řešení)
příprava a rozběh sériové výroby
výstupem jsou: výrobní výkresy, montážní sestavy, rozpiska (seznam použitého mat.)
Metody tvorby norem
Metody tvorby norem:
1) propočtově analytická – nejpracnější, nejpřesnější, z dokumentace jsme schopni spočítat potřebné množství materiálu
2) porovnávací metody
a) m. typových reprezentantů
b) m. součinitele využití materiálu
c) konstrukční a technologické analogie
3) statistické metody – časové řady
4) zkušební metody
5) expertní odhad
Technické normy – vydává úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (Český normalizační institut)
- určuje stav nebo průběh technolog. jevů
Standardizace zahrnuje (u výrobku, normy na výstupu):
unifikaci – sjednocování tvarů, rozměrů
typizace – na základě unifikace se snažíme vyrobit více typů od jednoho druhu výrobku
dědičnost – převzetí ze starého modelu na nový
stavebnicovost – sestavení modelu podle požadavků
normatizace – vytváření a respektování norem
1) propočtově analytická – nejpracnější, nejpřesnější, z dokumentace jsme schopni spočítat potřebné množství materiálu
2) porovnávací metody
a) m. typových reprezentantů
b) m. součinitele využití materiálu
c) konstrukční a technologické analogie
3) statistické metody – časové řady
4) zkušební metody
5) expertní odhad
Technické normy – vydává úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (Český normalizační institut)
- určuje stav nebo průběh technolog. jevů
Standardizace zahrnuje (u výrobku, normy na výstupu):
unifikaci – sjednocování tvarů, rozměrů
typizace – na základě unifikace se snažíme vyrobit více typů od jednoho druhu výrobku
dědičnost – převzetí ze starého modelu na nový
stavebnicovost – sestavení modelu podle požadavků
normatizace – vytváření a respektování norem
Technickohospodářské normy
Technickohospodářské normy – udávají nám poměr vstupu k výstupu
podle vstupu dělíme normy na: (viz přednášky)
a) normy spotřeby materiálu
b) normy vázanosti materiálu
c) kapacitní normy
d) normy spotřeby práce
Normativy operativního řízení výroby
- soubor ukazatelů, který se snaží upravit prostor, čas a mat. ukazatele výroby
A) velikost dávky:
dávka = množství výrobků, které je do výroby zadáváno současně, je současně nebo v těsném časovém sledu opracováno při jednom vynaložení nákladů na přípravu a zakončení
a) min. dávka – je ekonomicky výhodné vyrábět, aby došlo k požadovanému využití stroje
b) optimální dávka – co nejnižší náklady
B) zásoby NDV
obratová zásoba = snaha o co nejnižší prodlevy mezi operacemi, určuje se v nesynchronizovaných výrobních úsecích
C) takt a rytmus výroby:
takt = časový úsek, který uplyne, když po sobě jdou 2 výrobky
= (VČF – skutečné ztráty) / (objem výroby + zmetky) t/Q
rytmus = kolik ks za časovou jednotku Q/t
stupeň synchronizace = takt pracoviště / takt linky
takt příliš vysoký → rychlejší stroj; 2 stroje, 2 operace
D) průběžná doba výroby
předávání výrobků: postupné, souběžné, kombinace
podle vstupu dělíme normy na: (viz přednášky)
a) normy spotřeby materiálu
b) normy vázanosti materiálu
c) kapacitní normy
d) normy spotřeby práce
Normativy operativního řízení výroby
- soubor ukazatelů, který se snaží upravit prostor, čas a mat. ukazatele výroby
A) velikost dávky:
dávka = množství výrobků, které je do výroby zadáváno současně, je současně nebo v těsném časovém sledu opracováno při jednom vynaložení nákladů na přípravu a zakončení
a) min. dávka – je ekonomicky výhodné vyrábět, aby došlo k požadovanému využití stroje
b) optimální dávka – co nejnižší náklady
B) zásoby NDV
obratová zásoba = snaha o co nejnižší prodlevy mezi operacemi, určuje se v nesynchronizovaných výrobních úsecích
C) takt a rytmus výroby:
takt = časový úsek, který uplyne, když po sobě jdou 2 výrobky
= (VČF – skutečné ztráty) / (objem výroby + zmetky) t/Q
rytmus = kolik ks za časovou jednotku Q/t
stupeň synchronizace = takt pracoviště / takt linky
takt příliš vysoký → rychlejší stroj; 2 stroje, 2 operace
D) průběžná doba výroby
předávání výrobků: postupné, souběžné, kombinace
struktura výr. procesu
Chceme-li posoudit výrobní proces a jeho části, zabýváme se tzv. strukturou výr. procesu.
Rozlišujeme:
1) věcná struktura – dělíme procesy na
a) pracovní a nepracovní
b) technologické a netechnologické (probíhají samovolně či na automaticky pracujících strojích)
c) výrobní proces se skládá z jednotl. operací, ty z úkonů a ty z pohybů → 3 fáze: předzhotovující (lití odlitků), zhotovující (opracování odlitků) a dohotovující (montáž)
2) časová struktura:
a) průběžná doba výroby – čas od zahájení výroby do okamžiku, kdy je výrobek hotový
b) doba přípravy výroby – zahrnuje konstrukční, materiálovou, technologickou a organizační přípravu
průběžná doba výroby + doba přípravy = průběžná doba výrobku
3) prostorová struktura – souvisí s tím, jak jsou seskupena jednotlivá pracoviště, uspořádány stroje
a) předmětné uspořádání – stroje řazeny podle sledu operací, podle vyráběného předmětu, tvoří linku; u hromadných výrob, krátká průběžná doba výroby
b) technologické uspořádání – dle technologické příbuznosti zařízení, pracoviště s počtem zařízení stejné funkce; dlouhé dopravní cesty
Časová organizace výroby: proudová, skupinová, fázová
Rozlišujeme:
1) věcná struktura – dělíme procesy na
a) pracovní a nepracovní
b) technologické a netechnologické (probíhají samovolně či na automaticky pracujících strojích)
c) výrobní proces se skládá z jednotl. operací, ty z úkonů a ty z pohybů → 3 fáze: předzhotovující (lití odlitků), zhotovující (opracování odlitků) a dohotovující (montáž)
2) časová struktura:
a) průběžná doba výroby – čas od zahájení výroby do okamžiku, kdy je výrobek hotový
b) doba přípravy výroby – zahrnuje konstrukční, materiálovou, technologickou a organizační přípravu
průběžná doba výroby + doba přípravy = průběžná doba výrobku
3) prostorová struktura – souvisí s tím, jak jsou seskupena jednotlivá pracoviště, uspořádány stroje
a) předmětné uspořádání – stroje řazeny podle sledu operací, podle vyráběného předmětu, tvoří linku; u hromadných výrob, krátká průběžná doba výroby
b) technologické uspořádání – dle technologické příbuznosti zařízení, pracoviště s počtem zařízení stejné funkce; dlouhé dopravní cesty
Časová organizace výroby: proudová, skupinová, fázová
STANDARDIZACE
STANDARDIZACE
- smyslem je, aby různé výrobky či součásti byly použitelné ve více strojích (tedy aby náhradní díly byly zaměnitelné)
- výsledkem standardizace je standard = norma, relativně jednotný, neměnný a závazný (pouze při přijetí normy) předpis
- funkce: kontrolní
motivační
plánovací
organizační
řídící
racionalizační
Souhrn všech norem v podniku = normativní základna podniku
druhy norem:
organizační
informační
normy přípravy výroby
technické normy
technickohospodářské normy
normativy operativního řízení výroby
- smyslem je, aby různé výrobky či součásti byly použitelné ve více strojích (tedy aby náhradní díly byly zaměnitelné)
- výsledkem standardizace je standard = norma, relativně jednotný, neměnný a závazný (pouze při přijetí normy) předpis
- funkce: kontrolní
motivační
plánovací
organizační
řídící
racionalizační
Souhrn všech norem v podniku = normativní základna podniku
druhy norem:
organizační
informační
normy přípravy výroby
technické normy
technickohospodářské normy
normativy operativního řízení výroby
Výrobní proces
Výrobní proces = souhrn činností, které jsou vykonávány v urč. čas. posloupnosti a vedou ke zhotovení výrobků a služeb. Vědomá lidská činnost, která uspokojuje potřeby lidí.
činitelé výroby jsou: práce, suroviny, energie, technologie, HIM, budovy
Členění výroby:
1) podle množství výrobků:
a) kusová – 1 výrobek, vysoce kvalifikovaná práce, univerzální stroje, drahé (traktor)
b) sériová – výrobky v ucelených sériích, nemusí být taková kvalifikace (auta)
c) hromadná – nepodléhají změnám
2) podle míry plynulosti:
a) plynulá – nepřetržitě, např. chemická výroba
b) diskontinuální – strojírenství
3) podle charakteru technologie:
a) mechanická – nemění se látková podstata, mění se tvar, velikost, např. obrábění
b) chemická – mění se látková podstata, probíhají v aparaturách, např. pálení slivovice, jsme schopni ji ovlivňovat teplotou, katalyzátory, tlakem
c) biochemické a biologické procesy – změna látkové podstaty, kvašení, nemůžeme ji ovlivňovat, urychlit
4) podle určení výrobku:
a) základní výrobní proces – hlavní výroba, vedlejší (polotovary), doplňková (odpad), ……….
b) pomocné procesy – údržba a oprava HIM
c) obslužné procesy – skladování
činitelé výroby jsou: práce, suroviny, energie, technologie, HIM, budovy
Členění výroby:
1) podle množství výrobků:
a) kusová – 1 výrobek, vysoce kvalifikovaná práce, univerzální stroje, drahé (traktor)
b) sériová – výrobky v ucelených sériích, nemusí být taková kvalifikace (auta)
c) hromadná – nepodléhají změnám
2) podle míry plynulosti:
a) plynulá – nepřetržitě, např. chemická výroba
b) diskontinuální – strojírenství
3) podle charakteru technologie:
a) mechanická – nemění se látková podstata, mění se tvar, velikost, např. obrábění
b) chemická – mění se látková podstata, probíhají v aparaturách, např. pálení slivovice, jsme schopni ji ovlivňovat teplotou, katalyzátory, tlakem
c) biochemické a biologické procesy – změna látkové podstaty, kvašení, nemůžeme ji ovlivňovat, urychlit
4) podle určení výrobku:
a) základní výrobní proces – hlavní výroba, vedlejší (polotovary), doplňková (odpad), ……….
b) pomocné procesy – údržba a oprava HIM
c) obslužné procesy – skladování
Kromě preferencí spotřebitele individuální poptávka závisí na:
1.) ceně daného statku
2.) cenách ostatních statků
3.) důchodu spotřebitele
1.) Vliv změny ceny daného statku zobrazuje pomocí indiferenční analýzy cenová spotřební křivka (PCC), která je souborem kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X (v důsledku změny ceny se mění poloha i sklon linie rozpočtu – MRSe a tedy i optimální kombinace). Právě body (optima) na této křivce jsou základem pro odvození křivky poptávky a změna ceny faktorem, který způsobuje pohyb po poptávkové křivce.
Vlastnosti PCC - s poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšší užitečností, je-li PCC klesající,pak s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně Y. Je-li rostoucí nakupuje více statků X i Y.
2.) cenách ostatních statků
3.) důchodu spotřebitele
1.) Vliv změny ceny daného statku zobrazuje pomocí indiferenční analýzy cenová spotřební křivka (PCC), která je souborem kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X (v důsledku změny ceny se mění poloha i sklon linie rozpočtu – MRSe a tedy i optimální kombinace). Právě body (optima) na této křivce jsou základem pro odvození křivky poptávky a změna ceny faktorem, který způsobuje pohyb po poptávkové křivce.
Vlastnosti PCC - s poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšší užitečností, je-li PCC klesající,pak s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně Y. Je-li rostoucí nakupuje více statků X i Y.
Optimum spotřebitele
– poměr v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým je stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu.
MRSc = MRSe
(rohové řešení: v případě, že spotřebitel upřednostňuje jeden statek a druhý by zvolil jen v případě mnohem výhodnější ceny)
Přebytek spotřebitele (slouží k posouzení alokační efektivnosti) – rozdíl mezi celkovým užitkem, který spotřebiteli přinese spotřeba množství určitého statku a výdaji na jeho získání.
Ekonom.význam: Preference spotřebitele ovlivňují individuální poptávku. Spotřeba zastoupená poptávkou dává smysl
výrobě. Ochota koupit tak vystupuje jako společenské uznání alokace zdrojů.
MRSc = MRSe
(rohové řešení: v případě, že spotřebitel upřednostňuje jeden statek a druhý by zvolil jen v případě mnohem výhodnější ceny)
Přebytek spotřebitele (slouží k posouzení alokační efektivnosti) – rozdíl mezi celkovým užitkem, který spotřebiteli přinese spotřeba množství určitého statku a výdaji na jeho získání.
Ekonom.význam: Preference spotřebitele ovlivňují individuální poptávku. Spotřeba zastoupená poptávkou dává smysl
výrobě. Ochota koupit tak vystupuje jako společenské uznání alokace zdrojů.
Zákon substituce
vychází z tvaru indiferenčních křivek. Zboží, které se stává vzácnějším, má větší relativní hodnotu substituce, jeho mezni užitek roste ve vztahu k meznímu užitku zboží, které se stává hojnějším.
Mezní míra substituce (MRSc) – poměr v němž lze vzájemně nahrazovat statek X a Y, aniž se mění užitek. Vypovídá o vlastnosti indif.křivky, je to její směrnice (důsledkem konvexnosti doprava klesá)
MRSc = Y = MU X
X MU Y
Grafickým zobrazením rovnováhy spotřebitele je průsečík indiferenční křivky a křivky rozpočtového omezení (linie rozpočtu, BL- kombinace, kdy spotřebitel vydává celý svůj disp.důchod). Každé úrovni ceny zboží X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indif.křivky. Z toho plyne, že každé ceně zboží X odpovídá jiný bod rovnováhy a tedy i jiný objem poptávaného množství.
Mezní míra substituce ve směně (MRSe) – poměr, v němž spotřebitel může směňovat statky X a Y při vynaložení celého důchodu. Je to směrnice linie rozpočtu.
Mezní míra substituce (MRSc) – poměr v němž lze vzájemně nahrazovat statek X a Y, aniž se mění užitek. Vypovídá o vlastnosti indif.křivky, je to její směrnice (důsledkem konvexnosti doprava klesá)
MRSc = Y = MU X
X MU Y
Grafickým zobrazením rovnováhy spotřebitele je průsečík indiferenční křivky a křivky rozpočtového omezení (linie rozpočtu, BL- kombinace, kdy spotřebitel vydává celý svůj disp.důchod). Každé úrovni ceny zboží X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indif.křivky. Z toho plyne, že každé ceně zboží X odpovídá jiný bod rovnováhy a tedy i jiný objem poptávaného množství.
Mezní míra substituce ve směně (MRSe) – poměr, v němž spotřebitel může směňovat statky X a Y při vynaložení celého důchodu. Je to směrnice linie rozpočtu.
Pohyb osob
Pohyb osob
Migrace je jedním z nejvýznačnějších rysů lidských dějin. Pohyb pracovních sil může být buď z ekonomických (rozdíl v mzdových úrovních, v životních úrovních, rozdíl v dosažené úrovni ekonomického rozvoje) nebo neekonomických důvodů (války, přírodní katastrofy, hlad, nemoci, politické či náboženské pronásledování) . Pohyb osob má také několik forem: každodenní pohyb (hlavně v příhraničních oblastech, přejezd za prací přes hranice), krátkodobý pohyb, dlouhodobý pohyb, trvalá migrace.
Většina největších dějinných přesunů obyvatel probíhala násilnou formou, nedobrovolně. V 17. a 18. století bylo v Africe zajato 15 mil. domorodých obyvatel a jako otroci byli dopraveni do Jižní, Střední a Severní Ameriky. V 19. století bylo na 10-40 mil. smluvních pracovníků (v podstatě zajatci) posláno k výkonu prací do celého světa. Např. většina Australanů jsou přistěhovalci, jsou to často potomci osob, kteří byli vykázáni z Britského Společenství – trestanci. Od poloviny 19. stol do druhé světové války opustilo Evropu 60 mi. obyvatel a přestěhovalo se převážně do USA (40 mil.), Kanady, Latinské Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland a do Jihoafrické republiky. Po roce 1945 se potýkalo mnoho evropských zemí s nedostatkem pracovních sil. Přistěhovalecké zákony byly uplatňovány velmi volně. Přistěhovalci pracovali převážně v rozvíjejícím se průmyslu. Nyní se projevil nový rys mezinárodního pohybu pracovních sil – stěhování vysoce kvalifikovaných pracovníků. Ti se stěhují převážně do USA, jelikož je lákají vysoké platy. USA na tom značně získávají, jelikož nenesou náklady na kvalifikaci.
Dnes jsou hlavními exportéry prac. sil: Egypt, Turecko, Mexiko, Filipíny, Maroko. Hlavními importéry: Saudská Arábie, SRN, Polsko, USA, Švýcarsko, Francie, VB, Japonsko, Holandsko, Itálie a Finsko.
Migrace je jedním z nejvýznačnějších rysů lidských dějin. Pohyb pracovních sil může být buď z ekonomických (rozdíl v mzdových úrovních, v životních úrovních, rozdíl v dosažené úrovni ekonomického rozvoje) nebo neekonomických důvodů (války, přírodní katastrofy, hlad, nemoci, politické či náboženské pronásledování) . Pohyb osob má také několik forem: každodenní pohyb (hlavně v příhraničních oblastech, přejezd za prací přes hranice), krátkodobý pohyb, dlouhodobý pohyb, trvalá migrace.
Většina největších dějinných přesunů obyvatel probíhala násilnou formou, nedobrovolně. V 17. a 18. století bylo v Africe zajato 15 mil. domorodých obyvatel a jako otroci byli dopraveni do Jižní, Střední a Severní Ameriky. V 19. století bylo na 10-40 mil. smluvních pracovníků (v podstatě zajatci) posláno k výkonu prací do celého světa. Např. většina Australanů jsou přistěhovalci, jsou to často potomci osob, kteří byli vykázáni z Britského Společenství – trestanci. Od poloviny 19. stol do druhé světové války opustilo Evropu 60 mi. obyvatel a přestěhovalo se převážně do USA (40 mil.), Kanady, Latinské Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland a do Jihoafrické republiky. Po roce 1945 se potýkalo mnoho evropských zemí s nedostatkem pracovních sil. Přistěhovalecké zákony byly uplatňovány velmi volně. Přistěhovalci pracovali převážně v rozvíjejícím se průmyslu. Nyní se projevil nový rys mezinárodního pohybu pracovních sil – stěhování vysoce kvalifikovaných pracovníků. Ti se stěhují převážně do USA, jelikož je lákají vysoké platy. USA na tom značně získávají, jelikož nenesou náklady na kvalifikaci.
Dnes jsou hlavními exportéry prac. sil: Egypt, Turecko, Mexiko, Filipíny, Maroko. Hlavními importéry: Saudská Arábie, SRN, Polsko, USA, Švýcarsko, Francie, VB, Japonsko, Holandsko, Itálie a Finsko.
Pohyb kapitálu
Pohyb kapitálu
Jedná se o vývoz či dovoz určité hodnoty, která se má v cizí zemi zhodnotit více než doma. Investice a úspory jsou rozdělovány efektivněji a proto by měly mezinárodní toky kapitálu přinášet větší užitek, ale finanční trhy jsou postupem času nestálejší, díky snadnosti a rychlosti přesunu peněz přes hranice – hlavně díky počítačům. Můžeme tedy říci, že globální kapitálový trh ještě neexistuje. I přes nestálost finančních trhů probíhá pohyb kapitálu v hodnotách mld. USD denně.
a.) Přímé zahraniční investice: investiční výstavba v cizí zemi, společné podniky - joint ventures. Nákup majetku (např. akcie) v cizí zemi za účelem ovládnutí podniku (např. zakoupení většinového podílu ve firmě). V roce 2006 činily přímé zahraniční investice do zahraničí 30 370 milionů Kč a přímé zahraniční investice do ČR 134 677 milionů Kč.
b.) Portfoliové investice: investor koupí v zahraniční minoritní podíly v řadě firem (nezískává kontrolní balík). Nejde mu o manažerské převzetí, ale o investici, která vydělává peníze. Portfoliové investice ČR v zahraničí v roce 2004 byly 350 757 mil Kč a v ČR 381 019 mil. Kč.
c.) Bankovní půjčky: poskytování nebo přijímání úvěru od zahraničního vkladatele. Půjčky od privátních bank, konsorcií bank, Světové banky apod.
Jedná se o vývoz či dovoz určité hodnoty, která se má v cizí zemi zhodnotit více než doma. Investice a úspory jsou rozdělovány efektivněji a proto by měly mezinárodní toky kapitálu přinášet větší užitek, ale finanční trhy jsou postupem času nestálejší, díky snadnosti a rychlosti přesunu peněz přes hranice – hlavně díky počítačům. Můžeme tedy říci, že globální kapitálový trh ještě neexistuje. I přes nestálost finančních trhů probíhá pohyb kapitálu v hodnotách mld. USD denně.
a.) Přímé zahraniční investice: investiční výstavba v cizí zemi, společné podniky - joint ventures. Nákup majetku (např. akcie) v cizí zemi za účelem ovládnutí podniku (např. zakoupení většinového podílu ve firmě). V roce 2006 činily přímé zahraniční investice do zahraničí 30 370 milionů Kč a přímé zahraniční investice do ČR 134 677 milionů Kč.
b.) Portfoliové investice: investor koupí v zahraniční minoritní podíly v řadě firem (nezískává kontrolní balík). Nejde mu o manažerské převzetí, ale o investici, která vydělává peníze. Portfoliové investice ČR v zahraničí v roce 2004 byly 350 757 mil Kč a v ČR 381 019 mil. Kč.
c.) Bankovní půjčky: poskytování nebo přijímání úvěru od zahraničního vkladatele. Půjčky od privátních bank, konsorcií bank, Světové banky apod.
Pohyb služeb
Pohyb služeb
Jedná se především o služby bankovní, pojišťovací, dopravní, zdravotní, reklamní, turistické vzdělávací, telekomunikační apod. Německá Europäische v roce 1995 vytvořila svými akvizicemi jednu z nejvýznamnějších skupin cestovních pojišťoven na světě, do níž dnes patří vedle české společnosti (Evropská Cestovní Pojišťovna, a. s.) i její partneři v Dánsku, Švédsku, Francii, Itálii, Španělsku, Rakousku, Maďarsku, Polsku či na Slovensku. Prostřednictvím akcionářů patří společnost do skupiny Munich Re - vedoucí světové společnosti v oboru zajištění. Mezi banky na světové úrovni bychom mohli řadit: Banku pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement), která je mezinárodní organizací pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce a slouží jako banka pro centrální banky; Světovou banku (World Bank), která zajišťuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím s cílem snížit chudobu a zlepšit životní standardy v celém světě. Je tvořena dvěma institucemi: Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development) a Mezinárodní asociací pro rozvoj (International Development Association).
Významným faktorem rychlého rozvoje zahraničního obchodu jsou rychle klesající náklady přepravy zboží na trh. V teorii obchodu se k dopravním nákladům nepřihlíží, ale je fakt, že dopravní náklady mají velký dopad na celkový objem obchodu a skladbu obchodu jednotlivých zemí. Díky tomu, že světové hospodářství se stalo mnohem méně závislé na dopravě, než tomu bylo v minulosti a jelikož lze mnohem snadněji a levněji dopravovat zboží po celém světě, jsou dopravní náklady daleko menší překážkou než v minulosti.
Jedná se především o služby bankovní, pojišťovací, dopravní, zdravotní, reklamní, turistické vzdělávací, telekomunikační apod. Německá Europäische v roce 1995 vytvořila svými akvizicemi jednu z nejvýznamnějších skupin cestovních pojišťoven na světě, do níž dnes patří vedle české společnosti (Evropská Cestovní Pojišťovna, a. s.) i její partneři v Dánsku, Švédsku, Francii, Itálii, Španělsku, Rakousku, Maďarsku, Polsku či na Slovensku. Prostřednictvím akcionářů patří společnost do skupiny Munich Re - vedoucí světové společnosti v oboru zajištění. Mezi banky na světové úrovni bychom mohli řadit: Banku pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement), která je mezinárodní organizací pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce a slouží jako banka pro centrální banky; Světovou banku (World Bank), která zajišťuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím s cílem snížit chudobu a zlepšit životní standardy v celém světě. Je tvořena dvěma institucemi: Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development) a Mezinárodní asociací pro rozvoj (International Development Association).
Významným faktorem rychlého rozvoje zahraničního obchodu jsou rychle klesající náklady přepravy zboží na trh. V teorii obchodu se k dopravním nákladům nepřihlíží, ale je fakt, že dopravní náklady mají velký dopad na celkový objem obchodu a skladbu obchodu jednotlivých zemí. Díky tomu, že světové hospodářství se stalo mnohem méně závislé na dopravě, než tomu bylo v minulosti a jelikož lze mnohem snadněji a levněji dopravovat zboží po celém světě, jsou dopravní náklady daleko menší překážkou než v minulosti.
Klíčové silné a slabé stránky
Klíčové silné a slabé stránky
• maximální flexibilita a vazby na lokální prostředí
• kapitálová slabost, malá schopnost růstu a expanze
malá a střední firma v tradičním oboru
• vazby na lokální prostředí a na klíčové odběratele
• kapitálová slabost, malé zkušenosti s mezinárodní konkurencí a trhem, malá schopnost využít svobod EU k expanzi, malá schopnost čelit útoku silnější konkurence
malá a střední firma v růstovém oboru
• dynamika, adaptabilita, učenlivost, důraz na inovace, exportní orientace
• nová mezinárodně neznámá značka
velká firma
• vazby na zahraniční trhy, mezinárodní zkušenost a proslulost, nižší náklady, geografická poloha
• slabý domácí i evropský lobbing
• maximální flexibilita a vazby na lokální prostředí
• kapitálová slabost, malá schopnost růstu a expanze
malá a střední firma v tradičním oboru
• vazby na lokální prostředí a na klíčové odběratele
• kapitálová slabost, malé zkušenosti s mezinárodní konkurencí a trhem, malá schopnost využít svobod EU k expanzi, malá schopnost čelit útoku silnější konkurence
malá a střední firma v růstovém oboru
• dynamika, adaptabilita, učenlivost, důraz na inovace, exportní orientace
• nová mezinárodně neznámá značka
velká firma
• vazby na zahraniční trhy, mezinárodní zkušenost a proslulost, nižší náklady, geografická poloha
• slabý domácí i evropský lobbing
Klíčové strategické alternativy
Klíčové strategické alternativy
• koncentrace na výrobek či službu a trh, dosažení pozice lokálně ceněného specialisty v oboru, rozvoj výrobku, případně inovace, pokud k tomu nutí nové předpisy, změněné preference zákazníků nebo slábnoucí zákaznický segment
• horizontální integrace nebo joint venture strategie tam, kde je nezbytné dosáhnout většího potenciálu, spojit se proti dominantnímu odběrateli apod.
malá a střední firma v tradičním oboru
• koncentrace na existující výrobek a trh
• horizontální integrace, joint venture s cílem posílit postavení vůči konkurenci
• složená diverzifikace směrem k personálním strategickým skupinám nebo odvětvím
• redukce, rozdělení, likvidace
malá a střední firma v růstovém oboru
• rozvoj trhu, rozvoj výrobku, inovace jako pokračování v dosavadní úspěšné strategii
velká firma
• rozvoj trhu i výrobku
• horizontální i vertikální integrace, soustředná diverzifikace, tj. expanzivní strategie, jejichž cílem je obsadit trhy, nezaostat za konkurencí
• koncentrace na výrobek či službu a trh, dosažení pozice lokálně ceněného specialisty v oboru, rozvoj výrobku, případně inovace, pokud k tomu nutí nové předpisy, změněné preference zákazníků nebo slábnoucí zákaznický segment
• horizontální integrace nebo joint venture strategie tam, kde je nezbytné dosáhnout většího potenciálu, spojit se proti dominantnímu odběrateli apod.
malá a střední firma v tradičním oboru
• koncentrace na existující výrobek a trh
• horizontální integrace, joint venture s cílem posílit postavení vůči konkurenci
• složená diverzifikace směrem k personálním strategickým skupinám nebo odvětvím
• redukce, rozdělení, likvidace
malá a střední firma v růstovém oboru
• rozvoj trhu, rozvoj výrobku, inovace jako pokračování v dosavadní úspěšné strategii
velká firma
• rozvoj trhu i výrobku
• horizontální i vertikální integrace, soustředná diverzifikace, tj. expanzivní strategie, jejichž cílem je obsadit trhy, nezaostat za konkurencí
Pohyb zboží
Pohyb zboží
Největší objemy obchodu se zbožím hromadné spotřeby probíhají prostřednictvím komoditních burz (burza s kakaem, kávou, obilím, ropou, nerostnými surovinami atd.). Komoditních burz je po světě celá řada a jejich hlavním smyslem je poskytnout vysoce seriózní a spolehlivé prostředí pro realizaci a zúčtování obchodů, dohlížet nad obchodními praktikami a garantovat probíhající obchody. Prostřednictvím komoditních burz může obchodovat v podstatě kdokoliv - vždy však prostřednictvím brokera (resp. brokerské společnosti), která má na dané burze své zástupce. Pro běžného obchodníka s komoditami jsou nejdůležitější americké komoditní burzy. Hlavní a největší světová komoditní burza je v Chicagu (The Chicago Board of Trade), stát Illinois, založená v roce 1848, která se zaměřuje na komodity rostlinné výroby. Mezi další významné americké komoditní burzy patří: CME (Chicago Mercantile Exchange) NYMEX (New York Mercantile Exchange), která vznikla v roce 1870 a její zaměření je na "dražší komodity" jako jsou energie a drahé kovy; NYBOT (New York Board of Trade). V České republice působí Českomoravská komoditní burza Kladno, Komoditní burza Praha a Obchodní burza Hradec Králové. Celkový vývoz byl v roce 2006 2 143 999 mil. Kč a dovoz 2 099 605 mil Kč.
Největší objemy obchodu se zbožím hromadné spotřeby probíhají prostřednictvím komoditních burz (burza s kakaem, kávou, obilím, ropou, nerostnými surovinami atd.). Komoditních burz je po světě celá řada a jejich hlavním smyslem je poskytnout vysoce seriózní a spolehlivé prostředí pro realizaci a zúčtování obchodů, dohlížet nad obchodními praktikami a garantovat probíhající obchody. Prostřednictvím komoditních burz může obchodovat v podstatě kdokoliv - vždy však prostřednictvím brokera (resp. brokerské společnosti), která má na dané burze své zástupce. Pro běžného obchodníka s komoditami jsou nejdůležitější americké komoditní burzy. Hlavní a největší světová komoditní burza je v Chicagu (The Chicago Board of Trade), stát Illinois, založená v roce 1848, která se zaměřuje na komodity rostlinné výroby. Mezi další významné americké komoditní burzy patří: CME (Chicago Mercantile Exchange) NYMEX (New York Mercantile Exchange), která vznikla v roce 1870 a její zaměření je na "dražší komodity" jako jsou energie a drahé kovy; NYBOT (New York Board of Trade). V České republice působí Českomoravská komoditní burza Kladno, Komoditní burza Praha a Obchodní burza Hradec Králové. Celkový vývoz byl v roce 2006 2 143 999 mil. Kč a dovoz 2 099 605 mil Kč.
VELIKOST/TYP FIRMY X SWOT ANALÝZA
Většina příležitostí vyplývá ze získání svobod jednotného trhu, který pro její podnikání ztrácí své vnitřní ekonomické hranice. Jednotná měna euro je jejich specifickým a pozdějším doplňkem
Převzetí právního systému EU by se měly projevit jak posílením podnikatelských jistot v ČR, tak i při pronikání na trhy zemí EU, kde firma získá standardní ochranu svých evropských svobod a nástroje k jejich obraně.
VELIKOST/TYP FIRMY X SWOT ANALÝZA
Klíčové šance a hrozby EU
• růst koupěschopnosti zákazníků, lepší platební morálka odběratelů, lepší ceny a diverzifikace dodavatelů
• přísnější kontrola předpisů, vyšší průnik obchodních řetězců na trh
malá a střední firma v tradičním oboru
• lepší vymahatelnost práva, růst koupěschopnosti zákazníků, podpory malému podnikání
• přísnější kontrola předpisů, nová konkurence, vyšší nároky na produktivitu, marketing, management
malá a střední firma v růstovém oboru
• průnik na nové trhy, podpora inovativnímu podnikání, snazší přístup ke kapitálu, lepší právní ochrana
• odliv mozků, nové konkurenční tlak
velká firma
• snažší komunikace s trhy a partnery v zahraničí, dostupnější kapitál, diverzifikace odběratelů a dodavatelů
• vlna fúzí a převzetí mezi konkurenty, zákaz státní pomoci
Převzetí právního systému EU by se měly projevit jak posílením podnikatelských jistot v ČR, tak i při pronikání na trhy zemí EU, kde firma získá standardní ochranu svých evropských svobod a nástroje k jejich obraně.
VELIKOST/TYP FIRMY X SWOT ANALÝZA
Klíčové šance a hrozby EU
• růst koupěschopnosti zákazníků, lepší platební morálka odběratelů, lepší ceny a diverzifikace dodavatelů
• přísnější kontrola předpisů, vyšší průnik obchodních řetězců na trh
malá a střední firma v tradičním oboru
• lepší vymahatelnost práva, růst koupěschopnosti zákazníků, podpory malému podnikání
• přísnější kontrola předpisů, nová konkurence, vyšší nároky na produktivitu, marketing, management
malá a střední firma v růstovém oboru
• průnik na nové trhy, podpora inovativnímu podnikání, snazší přístup ke kapitálu, lepší právní ochrana
• odliv mozků, nové konkurenční tlak
velká firma
• snažší komunikace s trhy a partnery v zahraničí, dostupnější kapitál, diverzifikace odběratelů a dodavatelů
• vlna fúzí a převzetí mezi konkurenty, zákaz státní pomoci
SWOT ANALÝZA VSTUPU DO EU
Hrozby
• investice do implementace nového práva
• přísnější vymáhání práva
• tlak spotřebitelské, zaměstnanecké a ekologické lobby
• pozice „bažanta“ mezi „mazáky“
• noví konkurenti
• více nadnárodních firem a řetězců
• růst cen a nákladů výroby
• konkurence přes necenové faktory
• odchod laciné výroby
• strukturální změny „diktované“ zvenčí
• nová struktura a nároky zákazníků
• investice do zvládnutí JVT
• jazykové náročnosti na management
• nezbytnost mezinárodního rozhledu
• odliv mozků
• liberalizace síťových odvětví
• jednotná měna euro
• diversifikace a multikulturalita společnosti
• investice do implementace nového práva
• přísnější vymáhání práva
• tlak spotřebitelské, zaměstnanecké a ekologické lobby
• pozice „bažanta“ mezi „mazáky“
• noví konkurenti
• více nadnárodních firem a řetězců
• růst cen a nákladů výroby
• konkurence přes necenové faktory
• odchod laciné výroby
• strukturální změny „diktované“ zvenčí
• nová struktura a nároky zákazníků
• investice do zvládnutí JVT
• jazykové náročnosti na management
• nezbytnost mezinárodního rozhledu
• odliv mozků
• liberalizace síťových odvětví
• jednotná měna euro
• diversifikace a multikulturalita společnosti
SWOT ANALÝZA VSTUPU DO EU
SWOT ANALÝZA VSTUPU DO EU
Příležitosti
• nové exportní trhy
• odstranění ekonomické hranice vůči EU
• snazší přes hraniční kooperace a fúze
• pružnější dodavatelsko-odběratelské vztahy
• přesídlení za účelem podnikání
• ochrana před nekalou mimoevropskou konkurencí
• veřejné zakázky v celé EU
• dostupnější kapitál
• lepší bankovní/finanční služby
• jednotná měna euro
• lepší vymahatelnost práva
• podnikatelské jistoty v celé EU
• liberalizace síťových odvětví
• podpory výzkumu a vývoji
Příležitosti
• nové exportní trhy
• odstranění ekonomické hranice vůči EU
• snazší přes hraniční kooperace a fúze
• pružnější dodavatelsko-odběratelské vztahy
• přesídlení za účelem podnikání
• ochrana před nekalou mimoevropskou konkurencí
• veřejné zakázky v celé EU
• dostupnější kapitál
• lepší bankovní/finanční služby
• jednotná měna euro
• lepší vymahatelnost práva
• podnikatelské jistoty v celé EU
• liberalizace síťových odvětví
• podpory výzkumu a vývoji
ČESKÁ REPUBLIKA VE SVĚTOVÉM SROVNÁNÍ
ČESKÁ REPUBLIKA VE SVĚTOVÉM SROVNÁNÍ
(pořadí ČR mezi státy)
Nadprůměrný výkon
Vzestup zahraničních investic 5
Vzestup exportu založeného na znalostech 8
Firemní investice do výzkumu a vývoje 27
Unikátní design výrobků 28
Firemní vzdělávání 17
Kvalita veřejných škol 19
Ceny energií 12
Investice v ekonomice 9
Pracovní právo 8
Odbory nebrzdí vzestup produktivity práce 10
Podprůměrný výkon
Informační technologie jako vládní priorita 53
Uplácení při veřejných zakázkách 66
Korupce 56
Důvěra veřejnosti v politiky 58
Organizovaný zločin 52
Daňové úniky, přístup k úvěrům
Doba pro založení firmy
Státní dluhy, kompetence úředníků
Neschopnost přenášet pravomoci směrem dolů
Zákon o minimální mzdě
Vyspělost výrobků
Dohled nad bankami a firnančními trhy
Výkonnost vedení firem
Přístup k financím na domácím kapitálovém trhu
Příliš mnoho státních dotací, výše DPH
(pořadí ČR mezi státy)
Nadprůměrný výkon
Vzestup zahraničních investic 5
Vzestup exportu založeného na znalostech 8
Firemní investice do výzkumu a vývoje 27
Unikátní design výrobků 28
Firemní vzdělávání 17
Kvalita veřejných škol 19
Ceny energií 12
Investice v ekonomice 9
Pracovní právo 8
Odbory nebrzdí vzestup produktivity práce 10
Podprůměrný výkon
Informační technologie jako vládní priorita 53
Uplácení při veřejných zakázkách 66
Korupce 56
Důvěra veřejnosti v politiky 58
Organizovaný zločin 52
Daňové úniky, přístup k úvěrům
Doba pro založení firmy
Státní dluhy, kompetence úředníků
Neschopnost přenášet pravomoci směrem dolů
Zákon o minimální mzdě
Vyspělost výrobků
Dohled nad bankami a firnančními trhy
Výkonnost vedení firem
Přístup k financím na domácím kapitálovém trhu
Příliš mnoho státních dotací, výše DPH
POLITICKO-PRÁVNÍ CHARAKTERISTIKY PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ EU
POLITICKO-PRÁVNÍ CHARAKTERISTIKY PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ EU
• silné společné instituce vytvářející závazné právní normy
• základem celého systému mezistátní smluvní dokument- Smlouva o založení Evropského společenství a Smlouva o Evropské unii
• současné znění souborného dokumentu označováno jako Smlouva z Nice a platí od února 2003
• stanoví základní cíle a principy integračního procesu, složení, pravomoci a pravidla rozhodování společných institucí a rámec společně či koordinovaně vykonávaných politik → ústava svého druhu – listina nejvyšších práv
• silné společné instituce vytvářející závazné právní normy
• základem celého systému mezistátní smluvní dokument- Smlouva o založení Evropského společenství a Smlouva o Evropské unii
• současné znění souborného dokumentu označováno jako Smlouva z Nice a platí od února 2003
• stanoví základní cíle a principy integračního procesu, složení, pravomoci a pravidla rozhodování společných institucí a rámec společně či koordinovaně vykonávaných politik → ústava svého druhu – listina nejvyšších práv
TABULKA SOUČÁSTÍ VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ
TABULKA SOUČÁSTÍ VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ
Politika a právo Ekonomika Společnost
stabilita režimů hospodářská úroveň – HDP na obyvatele velikost spotřebitelského trhu
stabilita vlád hospodářský cyklus demokratické trendy
právní kultura a řád otevřenost vnějším vlivům, míra integrace převládající hodnoty a tradice
správní kultura a administrativa stabilita měny národnostně-kulturní homogenita a multikulturalita
mezinárodní vazby, závazky, spojenectví úroková míra vzdělanost a kvalifikace
hospodářská a fiskální politika směnný kurz pracovní etika a disciplína
zahraničně-obchodní politika cenová úroveň a zaměstnanost síla občanské společnosti
Expandovat podnikatelsky v rámci EU vyžaduje znalost a sledování vývoje
• mezinárodních závazků a vnějších vazeb EU
• institucí, práva a politik EU
• institucí, práva a politik cílových národních trhů EU
• lokálních specifik, místních předpisů a zvyklostí
Politika a právo Ekonomika Společnost
stabilita režimů hospodářská úroveň – HDP na obyvatele velikost spotřebitelského trhu
stabilita vlád hospodářský cyklus demokratické trendy
právní kultura a řád otevřenost vnějším vlivům, míra integrace převládající hodnoty a tradice
správní kultura a administrativa stabilita měny národnostně-kulturní homogenita a multikulturalita
mezinárodní vazby, závazky, spojenectví úroková míra vzdělanost a kvalifikace
hospodářská a fiskální politika směnný kurz pracovní etika a disciplína
zahraničně-obchodní politika cenová úroveň a zaměstnanost síla občanské společnosti
Expandovat podnikatelsky v rámci EU vyžaduje znalost a sledování vývoje
• mezinárodních závazků a vnějších vazeb EU
• institucí, práva a politik EU
• institucí, práva a politik cílových národních trhů EU
• lokálních specifik, místních předpisů a zvyklostí
Strategie nebo eurostrategie?
Strategie nebo eurostrategie?
• evropská integrace je pro českou firmu určitou formou urychlené a zároveň přitlumené globalizace
• je na jedné straně rychlejším otevřením se mezinárodní konkurenci a podřízením se pravidlům náročných trhů
• na straně druhé je přijetím nástrojů ochrany evropského trhu a podpor konkurenceschopnosti evropských firem
• členství v EU znamená v tomto smyslu vstup do poněkud jiného podnikatelského prostředí, než kdyby se ČR rozhodla proti integraci a snažila se cestu do globální hospodářské soutěže projít sama
• nelze však říct, že by jednotný evropský trh byl natolik specifickým prostředím, aby firemní strategie adaptovaná na jeho podmínky začala být čímsi novým a unikátním
• Mitbestimmung – spolurozhodování
• evropská integrace je pro českou firmu určitou formou urychlené a zároveň přitlumené globalizace
• je na jedné straně rychlejším otevřením se mezinárodní konkurenci a podřízením se pravidlům náročných trhů
• na straně druhé je přijetím nástrojů ochrany evropského trhu a podpor konkurenceschopnosti evropských firem
• členství v EU znamená v tomto smyslu vstup do poněkud jiného podnikatelského prostředí, než kdyby se ČR rozhodla proti integraci a snažila se cestu do globální hospodářské soutěže projít sama
• nelze však říct, že by jednotný evropský trh byl natolik specifickým prostředím, aby firemní strategie adaptovaná na jeho podmínky začala být čímsi novým a unikátním
• Mitbestimmung – spolurozhodování
PŘÍPRAVA PRO OPEROVÁNÍ NA JVT
PŘÍPRAVA PRO OPEROVÁNÍ NA JVT
• definovat svůj evropský záměr, tj. zda firma hledá euro-strategii – lokální nebo mezinárodní
• analyzovat vnější evropské prostředí tvořené politiko-právními, ekonomickými, technologickými a sociálními charakteristikami a vývojovými trendy EU
• analyzovat své užší evropské prostředí představované odvětvím a svými bezprostředními konkurenty v něm
• analyzovat své vlastní slabiny a přednosti prizmatem změn a nároků, které přinese vstup ČR do EU
• poměřit hrozby a příležitosti firmy, které vyplynuly z analýzy evropského prostředí, s jejími zjištěními slabinami a přednostmi
• formulovat možné strategie jako adekvátní reakce na zjištění provedených analýz s cílem dosáhnout konkurenční výhody v podmínkách členství v EU
• definovat svůj evropský záměr, tj. zda firma hledá euro-strategii – lokální nebo mezinárodní
• analyzovat vnější evropské prostředí tvořené politiko-právními, ekonomickými, technologickými a sociálními charakteristikami a vývojovými trendy EU
• analyzovat své užší evropské prostředí představované odvětvím a svými bezprostředními konkurenty v něm
• analyzovat své vlastní slabiny a přednosti prizmatem změn a nároků, které přinese vstup ČR do EU
• poměřit hrozby a příležitosti firmy, které vyplynuly z analýzy evropského prostředí, s jejími zjištěními slabinami a přednostmi
• formulovat možné strategie jako adekvátní reakce na zjištění provedených analýz s cílem dosáhnout konkurenční výhody v podmínkách členství v EU
VOLBA STRATEGIE PRO EU
VOLBA STRATEGIE PRO EU
• souvisí s volným pohybem zboží, osob, kapitálu
• jde o průnik na nové trhy
• závisí na velikosti firmy
Výhody pro malé firmy?
• lokálně orientované firmy střední až menší, nemohou počítat s tím, že by výhod jednotného trhu využily tak automaticky a snadno, jako jejich mnohonásobně větší odběratelé a konkurenti
• o to více potřebují vhodnou strategii
Eurostrategie lokální
• firma přesvědčena, že bude operovat pouze na domácím trhu
• resp. že její produkt zůstane výhradně český, případně dokonce národně regulovaný (národní licence např. na provozování sítě mobilních telefonů nebo loterie), pak hledá euro-strategii lokální
• bude ji zajímat průnik EU do českého prostředí, čili dopad Evropy na regulaci podnikání v ČR
Eurostrategie mezinárodní
• firma tuší, že do budoucna nebude malý český trh stačit, směřuje k euro-strategii mezinárodní
• obrana lokálních pozic není řešením, nebyla by dlouho efektivní ani udržitelná
• musí využít svých strategických analýz a plánů zahrnout EU, i s pravidly vnitřního obchodu, přenosu podnikání,vysílání pracovníků, poskytování služeb
• může ohrozit národní zájmy? (prodej úspěšných firem zahraničním zájemcům atd.)
• podnikatelské subjekty – organizované zaměstnanecké – odbory
• souvisí s volným pohybem zboží, osob, kapitálu
• jde o průnik na nové trhy
• závisí na velikosti firmy
Výhody pro malé firmy?
• lokálně orientované firmy střední až menší, nemohou počítat s tím, že by výhod jednotného trhu využily tak automaticky a snadno, jako jejich mnohonásobně větší odběratelé a konkurenti
• o to více potřebují vhodnou strategii
Eurostrategie lokální
• firma přesvědčena, že bude operovat pouze na domácím trhu
• resp. že její produkt zůstane výhradně český, případně dokonce národně regulovaný (národní licence např. na provozování sítě mobilních telefonů nebo loterie), pak hledá euro-strategii lokální
• bude ji zajímat průnik EU do českého prostředí, čili dopad Evropy na regulaci podnikání v ČR
Eurostrategie mezinárodní
• firma tuší, že do budoucna nebude malý český trh stačit, směřuje k euro-strategii mezinárodní
• obrana lokálních pozic není řešením, nebyla by dlouho efektivní ani udržitelná
• musí využít svých strategických analýz a plánů zahrnout EU, i s pravidly vnitřního obchodu, přenosu podnikání,vysílání pracovníků, poskytování služeb
• může ohrozit národní zájmy? (prodej úspěšných firem zahraničním zájemcům atd.)
• podnikatelské subjekty – organizované zaměstnanecké – odbory
EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
• kontroluje, zda jsou řádně využívány finanční zdroje EU
• kontroluje, zda byly vybrány všechny příjmy EU
• zda všechny vzniklé výdaje vznikly zákonným a řádným způsobem
• a také zda byl rozpočet EU řádně (Komisí) řízen
• kontrola správného finančního managementu
• účetní dvůr má právo prověřovat dokumenty jakékoli organizace, pracující s příjmy a výdaji EU a pokud je to třeba, tak provádí kontroly na místě
• účetní dvůr je nezávislý na ostatních institucích EU
• předkládá Radě a EP jednou ročně zprávu o předchozím finančním roce: klíčová funkce, připomínky zde pak hrají důležitou roli
• rozpočet 115 mld. Eur – 33% jde na regionální fondy, projekty
• nemá právo provádět všechny sankce
• kontroluje, zda jsou řádně využívány finanční zdroje EU
• kontroluje, zda byly vybrány všechny příjmy EU
• zda všechny vzniklé výdaje vznikly zákonným a řádným způsobem
• a také zda byl rozpočet EU řádně (Komisí) řízen
• kontrola správného finančního managementu
• účetní dvůr má právo prověřovat dokumenty jakékoli organizace, pracující s příjmy a výdaji EU a pokud je to třeba, tak provádí kontroly na místě
• účetní dvůr je nezávislý na ostatních institucích EU
• předkládá Radě a EP jednou ročně zprávu o předchozím finančním roce: klíčová funkce, připomínky zde pak hrají důležitou roli
• rozpočet 115 mld. Eur – 33% jde na regionální fondy, projekty
• nemá právo provádět všechny sankce
LOBBYISTI
LOBBYISTI
• svazy podnikatelů, představitelé zaměstnaneckých odborů (ale nemusí to nutně být jen odbory)
• snaha ovlivnit zákonný rámec
• proč roste role lobbyismu při EU?
• 1985 – 1990 – růst počtu legislativních aktů, o kterých rozhodovala Rada EU-EP-Komise
• lobování směrem k parlamentu
• lobování hlavně v oblasti zemědělství
• odchod z národní úrovně na úroveň evropských společenství – protažení zájmů na rozhodovací úroveň
1. fáze konceptu – DG, různé Výbory, Komisaři + Kabinet (subjekty prosazující vlastní či cizí zájmy = veřejní a soukromí konzultanti)
2. návrh – Komise
3. konzultace – parlamentní výbory – slyšení, pracovní návštěvy; vnitřní parlamentní skupiny; ESC-Hosp. a soc. výbor – konzultanti, ESC; CoR-Výbor regionů – výbory regionálních Konzultantů
4. spolurozhodovací procedura v EP
5. rozhodnutí – COREPER (prac. skupiny – poradci z ministerstev), stálí zástupci (formální instrukce), Rada (ministři) – nařízení, direktivy
6. implementace – DG, různé výbory; státní správa – implementace rozhodnutí (předtím od ministrů přes Národní parlament a soukromé poradce)
7. odvolání – Evropský soudní dvůr, Národní soudy
• comitologie – věda o tom, jak fungují výbory
• svazy podnikatelů, představitelé zaměstnaneckých odborů (ale nemusí to nutně být jen odbory)
• snaha ovlivnit zákonný rámec
• proč roste role lobbyismu při EU?
• 1985 – 1990 – růst počtu legislativních aktů, o kterých rozhodovala Rada EU-EP-Komise
• lobování směrem k parlamentu
• lobování hlavně v oblasti zemědělství
• odchod z národní úrovně na úroveň evropských společenství – protažení zájmů na rozhodovací úroveň
1. fáze konceptu – DG, různé Výbory, Komisaři + Kabinet (subjekty prosazující vlastní či cizí zájmy = veřejní a soukromí konzultanti)
2. návrh – Komise
3. konzultace – parlamentní výbory – slyšení, pracovní návštěvy; vnitřní parlamentní skupiny; ESC-Hosp. a soc. výbor – konzultanti, ESC; CoR-Výbor regionů – výbory regionálních Konzultantů
4. spolurozhodovací procedura v EP
5. rozhodnutí – COREPER (prac. skupiny – poradci z ministerstev), stálí zástupci (formální instrukce), Rada (ministři) – nařízení, direktivy
6. implementace – DG, různé výbory; státní správa – implementace rozhodnutí (předtím od ministrů přes Národní parlament a soukromé poradce)
7. odvolání – Evropský soudní dvůr, Národní soudy
• comitologie – věda o tom, jak fungují výbory
Hlavní úkoly Evropského parlamentu
Hlavní úkoly Evropského parlamentu (demokratická legitimita evropského práva)
• sdílí s Radou pravomoc schvalovat evropskou legislativu
• vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU a zejména nad Komisí
• má možnost zablokovat legislativu
• sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU a proto může ovlivňovat výdaje EU a využívání fondů EU členskými státy
• na konci přijímací rozpočtové procedury EU ho přijímá nebo zamítá jako celek (velmi složitá procedura)
• střednědobá Finanční perspektiva – odvíjejí se z ní roční rozpočtu EU (2007-2013), o té rozhodují členské státy a nakonec Evropská rada – ostré spory běžné
Vzájemné působení Rady a Evropského parlamentu při schvalování nových právních norem eurolegislativy
• konzultace
• souhlas
• spolurozhodování (kodecize), jeho význam se zvýšil
• přidělení křesel v EP je neproporcionální a zvýhodňuje malé země
• EP je součástí mocenského trojúhelníku Rada EU-EP-Komise, ale není jeho nejsilnějším článkem, tím zůstává Rada EU, i když vliv EP poroste
• sdílí s Radou pravomoc schvalovat evropskou legislativu
• vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU a zejména nad Komisí
• má možnost zablokovat legislativu
• sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU a proto může ovlivňovat výdaje EU a využívání fondů EU členskými státy
• na konci přijímací rozpočtové procedury EU ho přijímá nebo zamítá jako celek (velmi složitá procedura)
• střednědobá Finanční perspektiva – odvíjejí se z ní roční rozpočtu EU (2007-2013), o té rozhodují členské státy a nakonec Evropská rada – ostré spory běžné
Vzájemné působení Rady a Evropského parlamentu při schvalování nových právních norem eurolegislativy
• konzultace
• souhlas
• spolurozhodování (kodecize), jeho význam se zvýšil
• přidělení křesel v EP je neproporcionální a zvýhodňuje malé země
• EP je součástí mocenského trojúhelníku Rada EU-EP-Komise, ale není jeho nejsilnějším článkem, tím zůstává Rada EU, i když vliv EP poroste
SOUDNÍ DVŮR ES
SOUDNÍ DVŮR ES (A SOUD PRVNÍ INSTANCE A SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU)
• hlavním úkolem je zajistit, aby legislativa EU (či právo Společenství) byla vykládána a aplikována stejným způsobem v každém členském státě EU
• Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, ale také mezi firmami a fyzickými osobami
• působí tak, aby nenarušil integrační proces
• Soudci a generální advokáti
• mix z národních soudních systémů
• aktivismus soudního dvora: hrozba nebo podpora pro integrační proces
• soud první instance vytvořen v r. 1989 k ulehčení zátěže Soudního dvora
• francouzština, rozsudky přeloženy do 23 úředních jazyků
• hlavním úkolem je zajistit, aby legislativa EU (či právo Společenství) byla vykládána a aplikována stejným způsobem v každém členském státě EU
• Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, ale také mezi firmami a fyzickými osobami
• působí tak, aby nenarušil integrační proces
• Soudci a generální advokáti
• mix z národních soudních systémů
• aktivismus soudního dvora: hrozba nebo podpora pro integrační proces
• soud první instance vytvořen v r. 1989 k ulehčení zátěže Soudního dvora
• francouzština, rozsudky přeloženy do 23 úředních jazyků
EVROPSKÁ KOMISE
EVROPSKÁ KOMISE
• politicky nezávislá, nadnárodní, ale 27 členů Komise je nominováno 27 členskými státy, musí sledovat zájem EU
• obhajuje zájmy EU jako celku, hnací síla v institucionálním systému EU (Bílé a Zelené knihy), ale je výkonným orgánem EU
• navrhuje legislativu EU (v rámci zakladatelských smluv), politiky EU a další programy činnosti
• zodpovídá za realizaci rozhodnutí rady a Evropského parlamentu
• každý komisař má svůj „dossier“, k tomu GŘ – celkem 24 000 úředníků (v tom i překladatelé a tlamočníci)
• předsedu Komise jmenuje Evropská rada, ten pak po dohodě s vládami rozděluje resorty mezi 26 nominovaných členů kolegia
• nynější předseda bývalý portugalský premiér José Manuel Durão Barroso
• Evropský parlament schvaluje Evropskou komisi jako celek, může ji též jako celek odvolat; „grilování“ kandidátů do EK před výbory EP se vžilo a může ovlivnit nominaci¨
• hlavní úlohy EK – navrhovat legislativní akty Radě EU a EP v rámci především jednomyslně schválených politických směrnic Evropské rady; řídit a realizovat více než 20 politik EU a hospodařit s rozpočtem EU
• prosazovat evropské právo (strážkyně smluv) společně se Soudním dvorem; velký význam pro fungování JVT
• reprezentovat via komisaře EU na mezinárodní úrovni např. při vyjednávání smluv, při rozšiřovacím procesu, v politice sousedství atd.
• do budoucna se předpokládá, že bude menší počet komisařů, než je členských států
Zájmy EU ← historické, geografické, politické faktory
Cíle EU
Politika jednotného vnitřního trhu
• politicky nezávislá, nadnárodní, ale 27 členů Komise je nominováno 27 členskými státy, musí sledovat zájem EU
• obhajuje zájmy EU jako celku, hnací síla v institucionálním systému EU (Bílé a Zelené knihy), ale je výkonným orgánem EU
• navrhuje legislativu EU (v rámci zakladatelských smluv), politiky EU a další programy činnosti
• zodpovídá za realizaci rozhodnutí rady a Evropského parlamentu
• každý komisař má svůj „dossier“, k tomu GŘ – celkem 24 000 úředníků (v tom i překladatelé a tlamočníci)
• předsedu Komise jmenuje Evropská rada, ten pak po dohodě s vládami rozděluje resorty mezi 26 nominovaných členů kolegia
• nynější předseda bývalý portugalský premiér José Manuel Durão Barroso
• Evropský parlament schvaluje Evropskou komisi jako celek, může ji též jako celek odvolat; „grilování“ kandidátů do EK před výbory EP se vžilo a může ovlivnit nominaci¨
• hlavní úlohy EK – navrhovat legislativní akty Radě EU a EP v rámci především jednomyslně schválených politických směrnic Evropské rady; řídit a realizovat více než 20 politik EU a hospodařit s rozpočtem EU
• prosazovat evropské právo (strážkyně smluv) společně se Soudním dvorem; velký význam pro fungování JVT
• reprezentovat via komisaře EU na mezinárodní úrovni např. při vyjednávání smluv, při rozšiřovacím procesu, v politice sousedství atd.
• do budoucna se předpokládá, že bude menší počet komisařů, než je členských států
Zájmy EU ← historické, geografické, politické faktory
Cíle EU
Politika jednotného vnitřního trhu
EVROPSKÝ PARLAMENT
EVROPSKÝ PARLAMENT
• EP se skládá ze zástupců lidu států sdružených v EU; volba na 5 let; jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách
• počet zastupitelů je různý v závislosti na počtu obyvatel členských států jsou nezávislý na národních vládách a stranách
• ale EP vykonává jen ty pravomoci, které mu smlouva svěřuje – dynamický vzestup pravomocí EP v posledních letech; ale co zbývá na národní parlamenty?
• v současné době 786 poslanců, po 2009 se počet sníží na 750
• poslanci EP nezasedají v národních blocích, ale v politických skupinách (frakcích), jejichž europoslanci přicházejí obvykle ze všech poslaneckých stran, operujících v členských státech
Evropská lidová strana EPP EPP-ED
Strana evropských socialistů PES
Evropská liberální, demokratická a reformní strana ELDR
Evropská sjednocená levice
Zelení
Svaz pro Evropu národů Evropa demokracií a odlišností (euroskeptici)
Nezařazení
• EP se skládá ze zástupců lidu států sdružených v EU; volba na 5 let; jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách
• počet zastupitelů je různý v závislosti na počtu obyvatel členských států jsou nezávislý na národních vládách a stranách
• ale EP vykonává jen ty pravomoci, které mu smlouva svěřuje – dynamický vzestup pravomocí EP v posledních letech; ale co zbývá na národní parlamenty?
• v současné době 786 poslanců, po 2009 se počet sníží na 750
• poslanci EP nezasedají v národních blocích, ale v politických skupinách (frakcích), jejichž europoslanci přicházejí obvykle ze všech poslaneckých stran, operujících v členských státech
Evropská lidová strana EPP EPP-ED
Strana evropských socialistů PES
Evropská liberální, demokratická a reformní strana ELDR
Evropská sjednocená levice
Zelení
Svaz pro Evropu národů Evropa demokracií a odlišností (euroskeptici)
Nezařazení
RADA EU
RADA EU
• hlavní rozhodovací orgán EU
• sídlí v Bruselu
• za každý členský stát příslušný ministr
• v současné době devět formací (sestav) Rady: např. Ecofin – ekonomické a finanční záležitosti; zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele; životní prostředí atd.
• společně s Evropským parlamentem schvalují roční rozpočty EU
• schvaluje evropské právo (často společně s EP)
• koordinace všeobecných hospodářských politik členských států (v praxi jen formálně, samostatnost ČS zůstává vysoká)
• uzavírání mezinárodních smluv mezi EU a třetími státy či mezinárodními organizacemi
• rozvíjení SZBP na bází směrnice Evropské rady (II. pilíř)
• koordinace s spolupráce mezi národními soudy a policejními silami (III. pilíř)
• rozhodování o legislativě v Radě, problém jednomyslnosti a tzv. kvalifikované většiny (velké státy více hlasů, při hlasování nesmí dominovat velké státy – Německo, Francie, Itálie, VB, Španělsko – dle počtu obyvatel; pokud chce většina států dosáhnout zablokování –> blokační menšina)
• kvalifikovaná většina velmi často v oblasti Jednotného vnitřního trhu
• od r. 2004: 2+3+2 = 7 kontrolních let, kdy ještě původní členové mohou ovlivňovat volný pohyb pracovníků
• předsednictví v Radě EU: rotační princip, možnosti a meze vlivu členského státu
• nyní předsednictví Slovinsko, v příštím pololetí Francie, pak ČR, poté Švédsko, schváleno až do roku 2020
• pokud by byla schválena Lisabonská smlouva –> prezident Rady Evropské unie a Evropské rady
• trojpředsednictví (18 měsíců)
• hlavní rozhodovací orgán EU
• sídlí v Bruselu
• za každý členský stát příslušný ministr
• v současné době devět formací (sestav) Rady: např. Ecofin – ekonomické a finanční záležitosti; zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele; životní prostředí atd.
• společně s Evropským parlamentem schvalují roční rozpočty EU
• schvaluje evropské právo (často společně s EP)
• koordinace všeobecných hospodářských politik členských států (v praxi jen formálně, samostatnost ČS zůstává vysoká)
• uzavírání mezinárodních smluv mezi EU a třetími státy či mezinárodními organizacemi
• rozvíjení SZBP na bází směrnice Evropské rady (II. pilíř)
• koordinace s spolupráce mezi národními soudy a policejními silami (III. pilíř)
• rozhodování o legislativě v Radě, problém jednomyslnosti a tzv. kvalifikované většiny (velké státy více hlasů, při hlasování nesmí dominovat velké státy – Německo, Francie, Itálie, VB, Španělsko – dle počtu obyvatel; pokud chce většina států dosáhnout zablokování –> blokační menšina)
• kvalifikovaná většina velmi často v oblasti Jednotného vnitřního trhu
• od r. 2004: 2+3+2 = 7 kontrolních let, kdy ještě původní členové mohou ovlivňovat volný pohyb pracovníků
• předsednictví v Radě EU: rotační princip, možnosti a meze vlivu členského státu
• nyní předsednictví Slovinsko, v příštím pololetí Francie, pak ČR, poté Švédsko, schváleno až do roku 2020
• pokud by byla schválena Lisabonská smlouva –> prezident Rady Evropské unie a Evropské rady
• trojpředsednictví (18 měsíců)
EVROPSKÁ RADA
EVROPSKÁ RADA
• dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje jeho obecné politické směry
• schůzky 2x – 4x do roka
• vychází se ze zájmů členských států, které jsou často rozdílné; rozšíření z 6-9-12-15-25-27-?? je též ovlivňuje... kam směřuje EU?
• sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád států EU (Francie a Finsko prezidenti, jinak předsedové vlád)
• „nápomocni“ jsou ministři zahraničních věcí a jeden člen Komise
• rozhoduje se konsensuálně, jednomyslně
• vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, včetně věcí souvisejících s obranou
• rozhoduje o společných strategiích, které Unie provádí v oblastech, kde existují důležité a společné zájmy členských států
• členské státy se střídají v předsednictví po půl roce (ČR v první polovině 2009)
• dbá na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie, její význam v governanci EU neustále roste
• dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje jeho obecné politické směry
• schůzky 2x – 4x do roka
• vychází se ze zájmů členských států, které jsou často rozdílné; rozšíření z 6-9-12-15-25-27-?? je též ovlivňuje... kam směřuje EU?
• sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád států EU (Francie a Finsko prezidenti, jinak předsedové vlád)
• „nápomocni“ jsou ministři zahraničních věcí a jeden člen Komise
• rozhoduje se konsensuálně, jednomyslně
• vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, včetně věcí souvisejících s obranou
• rozhoduje o společných strategiích, které Unie provádí v oblastech, kde existují důležité a společné zájmy členských států
• členské státy se střídají v předsednictví po půl roce (ČR v první polovině 2009)
• dbá na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie, její význam v governanci EU neustále roste
CÍLE, ZÁJMY, INSTITUCE
CÍLE, ZÁJMY, INSTITUCE
(rámcové podmínky fungování Jednotného vnitřního trhu)
Zájmy členských států
Cíle
Jednotný vnitřní trh EMU
CÍLE
• podporovat hospodářský a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyváženého a udržitelného rozvoje, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním hospodářské a sociální soudržnosti a zavedením hospodářské a měnové unie, jež zahrne i jednotnou měnu
• potvrzovat svou identitu na mezinárodní scéně
• upevňovat ochranu práv a zájmů
• zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody – zaručení volného pohybu osob, kontrola na vnějších hranicích
• zachování acquis communaire
• ekonomické (jsou nejlépe formulovány)
• politické
• sociální
• obranné (bezpečnost)
Jednotný vnitřní trh
• především sloužil podnikatelům
• poté se začaly angažovat odbory – 1988 Charta sociálních práv – tehdy nebyla akceptována Velkou Británií
ZÁJMY
• promítá se do nich historie zemí, geografie, jejich velikost, počet obyvatel
• globální zájmy (VB, Francie)
• realizují se částečně i mimo EU
(rámcové podmínky fungování Jednotného vnitřního trhu)
Zájmy členských států
Cíle
Jednotný vnitřní trh EMU
CÍLE
• podporovat hospodářský a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyváženého a udržitelného rozvoje, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním hospodářské a sociální soudržnosti a zavedením hospodářské a měnové unie, jež zahrne i jednotnou měnu
• potvrzovat svou identitu na mezinárodní scéně
• upevňovat ochranu práv a zájmů
• zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody – zaručení volného pohybu osob, kontrola na vnějších hranicích
• zachování acquis communaire
• ekonomické (jsou nejlépe formulovány)
• politické
• sociální
• obranné (bezpečnost)
Jednotný vnitřní trh
• především sloužil podnikatelům
• poté se začaly angažovat odbory – 1988 Charta sociálních práv – tehdy nebyla akceptována Velkou Británií
ZÁJMY
• promítá se do nich historie zemí, geografie, jejich velikost, počet obyvatel
• globální zájmy (VB, Francie)
• realizují se částečně i mimo EU
Náklady na živou práci (mzdové)
Náklady na živou práci (mzdové)
• HDP/obyvatel → mzdy → Jednotný vnitřní trh
• úroveň mzdových nákladů ve zpracovatelském průmyslu 2004 v eurech
Dánsko 28 eur/hod
Z Německo 27,6
V Německo 17,2
ČR 4,5
Polsko 3,3
mzdová hladina může ovlivnit: mobilitu pracovníků, tlak na harmonizaci úrovně vyplácených mezd, stěhování firem za nižšími mzdovými náklady
• možnost konvergence mzdové hladiny
zlepšování kvality pracovníků → ale nutnost je poté adekvátně zaměstnat, jinak odejdou do zahraničí
růst produktivity práce, adaptabilita pracovní síly
dynamika růstu
• rozdíly v mzdových úrovních potrvají
• růst vzdělání může vytvořit podmínky pro růst zaměstnanosti
• volný pohyb osob na vnitřním trhu – eurolegislativa může podporovat protekcionismus (Směrnice EU o službách – kritika, že nedokáže pořádně liberalizovat služby)
• HDP/obyvatel → mzdy → Jednotný vnitřní trh
• úroveň mzdových nákladů ve zpracovatelském průmyslu 2004 v eurech
Dánsko 28 eur/hod
Z Německo 27,6
V Německo 17,2
ČR 4,5
Polsko 3,3
mzdová hladina může ovlivnit: mobilitu pracovníků, tlak na harmonizaci úrovně vyplácených mezd, stěhování firem za nižšími mzdovými náklady
• možnost konvergence mzdové hladiny
zlepšování kvality pracovníků → ale nutnost je poté adekvátně zaměstnat, jinak odejdou do zahraničí
růst produktivity práce, adaptabilita pracovní síly
dynamika růstu
• rozdíly v mzdových úrovních potrvají
• růst vzdělání může vytvořit podmínky pro růst zaměstnanosti
• volný pohyb osob na vnitřním trhu – eurolegislativa může podporovat protekcionismus (Směrnice EU o službách – kritika, že nedokáže pořádně liberalizovat služby)
MODELOVÝ PŘÍSTUP (BALÁSSA)
MODELOVÝ PŘÍSTUP (BALÁSSA)
1. Zóna volného obchodu
• odstranění tarifů a kvót, ale udržovány ve vztahu ke třetím zemím
• volný pohyb zboží
2. Celní unie
• odstranění celních překážek a přijmutí společného vnějšího tarifu
• vyžaduje společnou celní politiku
3. Společný trh
• všechny výrobky svoboda pohybu, zaručen i volný pohyb osob, kapitálu a služeb
• realizace těchto svobod vyžaduje harmonizaci dalších oblastí politik – sociální politika, regionální, soutěžní
4. Vnitřní trh směřující k Hospodářské a Měnové unii
• systém směnných kurzů – např. EMS – koordinace hospodářských politik
5. Měnová unie
• jednotná měna, centrální banka
• užší koordinace fiskálních politik, ale společná hospodářská politika není – pouze doporučení
6. Plná Hospodářská unie
• má i společnou makroekonomickou politiku
• vysoký podíl společných politik
• společný trh se chová jako jediný národní trh
1. Zóna volného obchodu
• odstranění tarifů a kvót, ale udržovány ve vztahu ke třetím zemím
• volný pohyb zboží
2. Celní unie
• odstranění celních překážek a přijmutí společného vnějšího tarifu
• vyžaduje společnou celní politiku
3. Společný trh
• všechny výrobky svoboda pohybu, zaručen i volný pohyb osob, kapitálu a služeb
• realizace těchto svobod vyžaduje harmonizaci dalších oblastí politik – sociální politika, regionální, soutěžní
4. Vnitřní trh směřující k Hospodářské a Měnové unii
• systém směnných kurzů – např. EMS – koordinace hospodářských politik
5. Měnová unie
• jednotná měna, centrální banka
• užší koordinace fiskálních politik, ale společná hospodářská politika není – pouze doporučení
6. Plná Hospodářská unie
• má i společnou makroekonomickou politiku
• vysoký podíl společných politik
• společný trh se chová jako jediný národní trh
MAKROEKONOMICKÉ PARAMETRY EU 27
MAKROEKONOMICKÉ PARAMETRY EU 27
Dopad rozšíření na HDP
• přijetím 10 států vzrostl počet obyvatel o 20%, ale HDP jen o 5%
• některé země vysoký migrační potenciál – možný vliv na zaměstnanost
• možné problémy s implementací pravidel
Hetegorennost EU a dopad do politik
• kolem 45% rozpočtu jde do zemědělství
• z příchozích 10 zemí jde 50% do Polska
• uvolnění bariér přineslo zvýšení konkurence
• vyšší fluktuace zaměstnanců – stěhování za lepším platem, některé profese v určitých zemích opouštěny, naopak příliv levné pracovní síly
• tabulka: poměr zemědělství (3-4%), průmyslu (30%) a služeb (60%)
• dopad na politiku – Společná zemědělská politika (fondy), nižší úroveň HDP na osobu (parita kupní síly) – za určitých podmínek příjemci ze strukturálních fondů
• ČR 24 europoslanců (podle počtu obyvatel)
Makroekonomické parametry
• dynamika
Dopad rozšíření na HDP
• přijetím 10 států vzrostl počet obyvatel o 20%, ale HDP jen o 5%
• některé země vysoký migrační potenciál – možný vliv na zaměstnanost
• možné problémy s implementací pravidel
Hetegorennost EU a dopad do politik
• kolem 45% rozpočtu jde do zemědělství
• z příchozích 10 zemí jde 50% do Polska
• uvolnění bariér přineslo zvýšení konkurence
• vyšší fluktuace zaměstnanců – stěhování za lepším platem, některé profese v určitých zemích opouštěny, naopak příliv levné pracovní síly
• tabulka: poměr zemědělství (3-4%), průmyslu (30%) a služeb (60%)
• dopad na politiku – Společná zemědělská politika (fondy), nižší úroveň HDP na osobu (parita kupní síly) – za určitých podmínek příjemci ze strukturálních fondů
• ČR 24 europoslanců (podle počtu obyvatel)
Makroekonomické parametry
• dynamika
ETAPA TRANSFORMACE ROZŠIŘUJÍCÍ SE EU
ETAPA TRANSFORMACE ROZŠIŘUJÍCÍ SE EU A JEJÍ ADAPTACE NA VNITŘNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PROBLÉMY A VÝZVY (2005 - ?)
• vliv rozšíření na účinnost fungování EU – např. společná zahraniční politika v případě Kosova – nevystupuje se jednotně, záleží na postoji státu – rozdílné názory států nelze stlačit do jednoho postoje
• zájmová tření např. v oblasti imigrace
• příprava reformované Evropské ústavní smlouvy
• perspektivy dalšího rozšíření a jeho ekonomické, politické i institucionální důsledky
Společný vnitřní trh
• jeden z nejúspěšnějších projektů EU
• pilíř integračního procesu
Měnová unie
• také úspěšný projekt
• není ale jednoznačně pozitivní, má i odpůrce a kritiky
Eurozóna
• 15 států (i Malta, Kypr a Slovinsko)
• v EU není: Norsko, Švýcarsko – ale jsou součástí vnitřního trhu a Norsko také Evropského ekonomického prostoru
• vliv rozšíření na účinnost fungování EU – např. společná zahraniční politika v případě Kosova – nevystupuje se jednotně, záleží na postoji státu – rozdílné názory států nelze stlačit do jednoho postoje
• zájmová tření např. v oblasti imigrace
• příprava reformované Evropské ústavní smlouvy
• perspektivy dalšího rozšíření a jeho ekonomické, politické i institucionální důsledky
Společný vnitřní trh
• jeden z nejúspěšnějších projektů EU
• pilíř integračního procesu
Měnová unie
• také úspěšný projekt
• není ale jednoznačně pozitivní, má i odpůrce a kritiky
Eurozóna
• 15 států (i Malta, Kypr a Slovinsko)
• v EU není: Norsko, Švýcarsko – ale jsou součástí vnitřního trhu a Norsko také Evropského ekonomického prostoru
ETAPA FORMOVÁNÍ TŘÍPILÍŘOVÉ EVROPSKÉ UNIE
ETAPA FORMOVÁNÍ TŘÍPILÍŘOVÉ EVROPSKÉ UNIE A USTANOVENÍ UNIE MĚNOVÉ, PŘÍPRAVA A ZABEZPEČENÍ VÝCHODNÍHO ROZŠÍŘENÍ (1993 – 2004)
• rozšíření o Rakousko, Finsko, Švédsko
• finalizace vnitřního trhu – ale stále bariéry daňové, právní systém
• kodaňská kriteria a příprava zemí SV Evropy na vstup do EU
• rozjezd Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU
• příprava Evropské Ústavy
• „big bang“ rozšíření o 10 nových členů
• Měnová unie
• vnitřní trh neustále v pohybu – nové výrobky, služby musí splňovat podmínky (akceptace ve zkušebnách)
• rozšíření o Rakousko, Finsko, Švédsko
• finalizace vnitřního trhu – ale stále bariéry daňové, právní systém
• kodaňská kriteria a příprava zemí SV Evropy na vstup do EU
• rozjezd Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU
• příprava Evropské Ústavy
• „big bang“ rozšíření o 10 nových členů
• Měnová unie
• vnitřní trh neustále v pohybu – nové výrobky, služby musí splňovat podmínky (akceptace ve zkušebnách)
ETAPA STAGNACE
ETAPA STAGNACE INTEGRAČNÍHO PROCESU A STRUKTURÁLNÍCH KRIZÍ V EKONOMIKÁCH ČLENSKÝCH STÁTŮ ES (1974 – 1985)
• ropný šok 1973 – zdražení vstupů – Evropa donucena orientovat se na produkci zhodnocující drahou pracovní sílu (restrukturalizace – pročištění průmyslu, nová odvětví – větší výběr pro spotřebitele)
• technologická revoluce, mikroelektrotechnika
• noví konkurenti na světových a evropských trzích (Japonsko)
• prudký nárůst nezaměstnanosti
• tlak na adaptaci západoevropského průmyslu
• 1985 – Bílá kniha – hledání východisek integračními institucemi – pohyb osob, zboží, kapitálu – fyzické, daňové a technické překážky → do 1992 vytvořit vnitřní trh bez hranic se zachováním států
• vnější atraktivnost projektu ES pokračuje (Řecko, Španělsko, Portugalsko)
• ropný šok 1973 – zdražení vstupů – Evropa donucena orientovat se na produkci zhodnocující drahou pracovní sílu (restrukturalizace – pročištění průmyslu, nová odvětví – větší výběr pro spotřebitele)
• technologická revoluce, mikroelektrotechnika
• noví konkurenti na světových a evropských trzích (Japonsko)
• prudký nárůst nezaměstnanosti
• tlak na adaptaci západoevropského průmyslu
• 1985 – Bílá kniha – hledání východisek integračními institucemi – pohyb osob, zboží, kapitálu – fyzické, daňové a technické překážky → do 1992 vytvořit vnitřní trh bez hranic se zachováním států
• vnější atraktivnost projektu ES pokračuje (Řecko, Španělsko, Portugalsko)
ETAPA OŽIVENÍ INTEGRAČNÍ DYNAMIKY
ETAPA OŽIVENÍ INTEGRAČNÍ DYNAMIKY DÍKY JEDNOTNÉMU VNITŘNÍMU TRHU A VÝHLED NA ROZŠÍŘENÍ JEJÍHO TERITORIÁLNÍHO ROZMĚRU SMĚREM NA JIH A NA VÝCHOD (1986 – 1992)
• rozjezd Jednotného vnitřního trhu, Bílá kniha Komise
• Jednotný Evropský akt – hlasování kvalifikovanou většinou
• impuls k vytvoření Evropské hospodářské a měnové unie
• volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu jako klíčový cíl
• 1989 rozpad Sovětského svazu, pád socialistických režimů – země chtějí „zpět do Evropy“
• geopolitické změny v Evropě – integrační impuls?
• 1992 Maastrichtská smlouva, ustanovení EU
• rozjezd Jednotného vnitřního trhu, Bílá kniha Komise
• Jednotný Evropský akt – hlasování kvalifikovanou většinou
• impuls k vytvoření Evropské hospodářské a měnové unie
• volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu jako klíčový cíl
• 1989 rozpad Sovětského svazu, pád socialistických režimů – země chtějí „zpět do Evropy“
• geopolitické změny v Evropě – integrační impuls?
• 1992 Maastrichtská smlouva, ustanovení EU
ETAPA EKONOMICKÉHO A SOCIÁLNÍ ROZVOJE
ETAPA EKONOMICKÉHO A SOCIÁLNÍ ROZVOJE V ZÁPADNÍ EVROPĚ A MIMOŘÁDNÉ INTEGRAČNÍ INSTITUCIONÁLNÍ DYNAMIKY (1952 – 1973)
• 1951 – ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli – tyto komodity považovány za stěžejní, snaha kontrolovat Německo, zabudován prvek nadstátnosti
• 1957 – EHS + Euratom – cíle společného trhu
• speciální motivace Francie, SRN, Benelux, Itálie – trh bez vnitřních hranic – Společný trh – ale narušení identity jednotlivých států – „plíživá integrace“
• Francie – integrace jako šance posílení pozice Francie v Evropě
• role zemědělského sektoru – hlavně Francie (rušení kolonií), ale hospodářská politika ne zas až tak účinná, méně stabilní měna než Německo
Německo postupem času vůdčí osobností integrace
1990 Francie snaha o zavedení jednotné měny (snaha oslabit pozici Bundesbank)
• Německo – snaha o rehabilitaci, dopady poválečné modernizace a rekonstrukce
• Belgie – rozpad koloniálního společenství – snaha najít jiná odbytiště
• Itálie – politická rehabilitace, chudý Jih
• zemědělství – vytvořit dostatek potravin
• poválečné rekonstrukce – snížení mezd, vítězství sociálně-demokratických stran, budování Welfare state (Německo hospodářský zázrak)
• 1968 – celní unie – pilíř pro společný trh
• 1. rozšíření 1973 – VB, Irsko, Dánsko
• 1951 – ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli – tyto komodity považovány za stěžejní, snaha kontrolovat Německo, zabudován prvek nadstátnosti
• 1957 – EHS + Euratom – cíle společného trhu
• speciální motivace Francie, SRN, Benelux, Itálie – trh bez vnitřních hranic – Společný trh – ale narušení identity jednotlivých států – „plíživá integrace“
• Francie – integrace jako šance posílení pozice Francie v Evropě
• role zemědělského sektoru – hlavně Francie (rušení kolonií), ale hospodářská politika ne zas až tak účinná, méně stabilní měna než Německo
Německo postupem času vůdčí osobností integrace
1990 Francie snaha o zavedení jednotné měny (snaha oslabit pozici Bundesbank)
• Německo – snaha o rehabilitaci, dopady poválečné modernizace a rekonstrukce
• Belgie – rozpad koloniálního společenství – snaha najít jiná odbytiště
• Itálie – politická rehabilitace, chudý Jih
• zemědělství – vytvořit dostatek potravin
• poválečné rekonstrukce – snížení mezd, vítězství sociálně-demokratických stran, budování Welfare state (Německo hospodářský zázrak)
• 1968 – celní unie – pilíř pro společný trh
• 1. rozšíření 1973 – VB, Irsko, Dánsko
ETAPA INTEGRAČNÍCH VÝCHODISEK
ETAPA INTEGRAČNÍCH VÝCHODISEK, FORMOVANÝCH PŘEVÁŽNĚ VÝSLEDKY II. SVĚTOVÉ VÁLKY
(1945 – 1951)
• snaha vyhnout se střetům, které byly před válkou, role vztahů Franice – Německo
• ekonomické, politické a strategické faktory → odstranění válečných škod, vytvoření infrastruktury, orientace na růst životní úrovně, růst úlohy státu
• integrační myšlenky vznikly v Holandsku
• akcent na trvalé odstranění národnostních bariér
• obava z vlivu Sovětského svazu a jeho sféry vlivu
(1945 – 1951)
• snaha vyhnout se střetům, které byly před válkou, role vztahů Franice – Německo
• ekonomické, politické a strategické faktory → odstranění válečných škod, vytvoření infrastruktury, orientace na růst životní úrovně, růst úlohy státu
• integrační myšlenky vznikly v Holandsku
• akcent na trvalé odstranění národnostních bariér
• obava z vlivu Sovětského svazu a jeho sféry vlivu
Zákon rovnosti mezního užitku
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků. Rovnováha se obnovuje tak, stoupne-li cena, spotřebitel sníží objem nakupovaného zboží, klesne-li cena spotřebitel jej zvýší. Křivka mezního užitku (měřeného v peněžních jednotkách) je tak stejná s křivkou poptávky.
2.) Ordinalistická verze (indiferenční analýza) (Pareto)
K odvození poptávkové křivky používá indiferenční analýzu, kdy spotřebitel, který volí mezi různými kombinacemi dvou spotřebovávaných statků, je schopen říct která kombinace má pro něj větší užitek (určit preference), ale ne o kolik je užitek vyšší.
Indiferenční křivka je kombinace (dvou druhů zboží), při níž má spotřebitel stejný užitek. Pro každou dvojici lze zakreslit celou řadu těchto křivek, které se od sebe liší užitkem kombinací - Indif.mapa.
2.) Ordinalistická verze (indiferenční analýza) (Pareto)
K odvození poptávkové křivky používá indiferenční analýzu, kdy spotřebitel, který volí mezi různými kombinacemi dvou spotřebovávaných statků, je schopen říct která kombinace má pro něj větší užitek (určit preference), ale ne o kolik je užitek vyšší.
Indiferenční křivka je kombinace (dvou druhů zboží), při níž má spotřebitel stejný užitek. Pro každou dvojici lze zakreslit celou řadu těchto křivek, které se od sebe liší užitkem kombinací - Indif.mapa.
.) Kardinalistická verze
Považuje užitek za přímo měřitelný, rozlišuje celkový užitek (TU – total utility, vyjadřuje celk. úroveň uspokojení určité potřeby) a mezní užitek (MU- marginal utility, vyjadřující o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na:
- na významu a intenzitě potřeby (jsou-li potřeby naléhavé, pak každá další jednotka zboží přinese poměrně velký užitek)
- na disponibilním množství, dostupnosti zboží (čím je zboží vzácnější, tím vyšší je mezní užitek z něho plynoucí)
Zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji.
MU = P
Rovnováha spotřebitele – optimální množství jednoho statku je takové, pokud se mezní užitek rovná ceně
- pro optimální množství dvou statků musí platit:
MU1 = MU2
P1 P2
- na významu a intenzitě potřeby (jsou-li potřeby naléhavé, pak každá další jednotka zboží přinese poměrně velký užitek)
- na disponibilním množství, dostupnosti zboží (čím je zboží vzácnější, tím vyšší je mezní užitek z něho plynoucí)
Zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji.
MU = P
Rovnováha spotřebitele – optimální množství jednoho statku je takové, pokud se mezní užitek rovná ceně
- pro optimální množství dvou statků musí platit:
MU1 = MU2
P1 P2
1. Základní souvislosti analýzy chování spotřebitele a její význam pro ekonomii
Předpoklady racionálního chování spotřebitele. Užitečnost a její měření. Optimum spotřebitele. Mezní míry substituce.
Spotřebitel vstupuje na trh se záměrem nakoupit statky sloužící k uspokojení potřeb s cílem maximalizovat užitek, který mu tato spotřeba přináší. Racionálně jednající spotřebitel, který je omezen svým důchodem, pak porovnává užitek s náklady na pořízení daného statku. Protože však spotřebitel nakupuje různé druhy statků, rozlišujeme užitek celkový a mezní.
(pro analýzu spotřebitele je nezbytné respektovat axiom úplnosti srovnání, tranzitivity a nepřesycení)
Užitek – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků (užitečnost je vlastnost, kterou zboží získává tím, že je zakoupeno). Užitek plyne z preferencí spotřebitele (vliv biolog., psycholog., kulturních faktorů daných vývojem společnosti)
Podle přístupu k měřitelnosti užitku odlišujeme 2 verze teorie užitku:
1.) Kardinalistická verze (poptávka spotřebitele při přímé měřitelnosti užitku)(Menger, Bohm-Bawerk, Jevons)
Spotřebitel vstupuje na trh se záměrem nakoupit statky sloužící k uspokojení potřeb s cílem maximalizovat užitek, který mu tato spotřeba přináší. Racionálně jednající spotřebitel, který je omezen svým důchodem, pak porovnává užitek s náklady na pořízení daného statku. Protože však spotřebitel nakupuje různé druhy statků, rozlišujeme užitek celkový a mezní.
(pro analýzu spotřebitele je nezbytné respektovat axiom úplnosti srovnání, tranzitivity a nepřesycení)
Užitek – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků (užitečnost je vlastnost, kterou zboží získává tím, že je zakoupeno). Užitek plyne z preferencí spotřebitele (vliv biolog., psycholog., kulturních faktorů daných vývojem společnosti)
Podle přístupu k měřitelnosti užitku odlišujeme 2 verze teorie užitku:
1.) Kardinalistická verze (poptávka spotřebitele při přímé měřitelnosti užitku)(Menger, Bohm-Bawerk, Jevons)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)