Předpoklady racionálního chování spotřebitele. Užitečnost a její měření. Optimum spotřebitele. Mezní míry substituce.
Spotřebitel vstupuje na trh se záměrem nakoupit statky sloužící k uspokojení potřeb s cílem maximalizovat užitek, který mu tato spotřeba přináší. Racionálně jednající spotřebitel, který je omezen svým důchodem, pak porovnává užitek s náklady na pořízení daného statku. Protože však spotřebitel nakupuje různé druhy statků, rozlišujeme užitek celkový a mezní.
(pro analýzu spotřebitele je nezbytné respektovat axiom úplnosti srovnání, tranzitivity a nepřesycení)
Užitek – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků (užitečnost je vlastnost, kterou zboží získává tím, že je zakoupeno). Užitek plyne z preferencí spotřebitele (vliv biolog., psycholog., kulturních faktorů daných vývojem společnosti)
Podle přístupu k měřitelnosti užitku odlišujeme 2 verze teorie užitku:
1.) Kardinalistická verze (poptávka spotřebitele při přímé měřitelnosti užitku)(Menger, Bohm-Bawerk, Jevons)
Žádné komentáře:
Okomentovat