Charakteristika eukaryotické buňky
Charakteristika
• samostatná říše
• tvarová a funkční rozmanitost jednobuněčných eukaryotických organismů
• většinou jsou mikroskopické, ale největší z nich jsou viditelné pouhým okem
• schopnost přežívat v nejrůznějších prostředích a získávat živiny rozmanitým způsobem
• mohou se živit autotrofně (fotosyntetizující krásnoočka) i heterotrofně
• tělo je tvořeno jedinou buňkou, která zajišťuje všechny životní potřeby
• rozšíření po celém světě - žijí ve slaných i sladkých vodách, v půdě, cizopasí v těle mnohobuněčných organismů
• nejrůznější SPECIALIZOVANÉ ORGANELY:
I. opory a ochrany –
1. PELIKULA (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců),
2. PANCÍŘE (u některých bičíkovců),
3. SCHRÁNKY (chitinové u štítovky nebo vápenaté u dírkonožců),
4. CYSTY (klidová stádia vytvářená za nepříznivých podmínek)
II. pohybu - kromě pohybu slouží také k získávání potravy, jsou to:
1. BIČÍKY (bičíkovci),
2. PANOŽKY (kořenonožci),
3. BRVY (nálevníci)
III. trávicí
1. TRÁVICÍ VAKUOLY (u heterotrofních prvoků), popř.
2. BUNĚČNÁ ÚSTA = cytostom,
3. BUNĚČNÝ HLTAN = cytopharynx,
4. BUNĚČNÁ ŘIŤ = cytopyge (nálevníci)
IV. vylučovací a osmoregulační –
1. pulzující VAKUOLY odstraňují rozpustné odpadní látky, přebytečnou vodu a udržují stálý osmotický tlak
V. smyslové - reagující na podněty z vnějšího prostředí, např.
1. STIGMA (červené zbarvené tělísko reagující na světelné podráždění) nebo
2. BRVY a BIČÍKY (s hmatovou funkcí
3. NEUROMOTORICKÝ APARÁT - trepka, koordinace pohybu brv
• ROZMNOŽOVÁNÍ
o nepohlavní (je běžnější)
- DĚLENÍ - může být PODÉLNÉ(bičíkovci), PŘÍČNÉ(nálevníci)
- PUČENÍ - nově vznikající jedinec dorůstá a oddělí se (roumatky, nálevníci)
- SCHIZOGONIE - rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřinných (výtrusovci)
o pohlavní
- KOPULACE - dva jedinci představující pohlavní buňky splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují sporogonií (tvoří spory), např. bičíkovci, kořenonožci
- KONJUGACE (spájení) - 2 buňky se dočasně spojí a vymění si část hmoty mikronukleů (malého jádra), dále se množí dělením (nálevníci)
Živočišná buňka
• nemá plastidy (heterotrofie)
• velké množství mitochondrií
• nemají buněčnou stěnu
• nemívají vakuoly
• velké endoplazmatické retikulum óxelkové chemické složení (bílkoviny)
• centrioly
Hlavní rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou spočívá ve způsobu výživy
Hlavní znaky živočišného organismu
1) způsob výživy: heterotrofie (býložravci, masožravci, všežravci)
2) pohyb: pohybové orgány (končetiny, křídla)
3) řídící soustava: nervová soustava
4) smyslové orgány, vztah
5) centralizace živočišného organismu (nedělitelnost)
6) tvar těla: paprsčitá souměrnost nebo podle jedné roviny
7) cefalizace: hlava (centralizace smyslových orgánů)
8) povrch těla: malé členění, životní prostředí
9) metabolismus: KATABOLISMUS (rozklady), ANABOLISMUS (sklady)
10) vnitřní členění: orgány - automatické celky (orgánové soustavy), oběhová soustava – krev
Protozoa = prvoci¨
POZN. někdy bývají zařazovány i kmeny:
1) HLENKY
2) NÁDOROVKY
3) OBRNĚNKY
4) KRÁSNOOČKA
• Kmen: PRAPRVOCI
o k pohybu využívají bičíky nebo panožky
• Podkmen: BIČÍKOVCI
o Na povrchu mají pelikulu, pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků (fiagellum)
o žijí jednotlivě i v koloniích
o autotrofní i heterotrofní druhy
o v nepříznivých podmínkách tvoří klidové stadium.
o třída: ŽIVOČIŠNÍ BIČÍKOVCI
- nemají chlorofyl, živí se heterotrofně, často parazitují
1. trypanosoma spavičná (přenáší ji moucha cc), parazituje v krevní plazmě, lymfě, mozkomíšním moku, spává nemoc,projevuje se horečkami, spavostí, celkovým ochabnutím
2. bičenka poševní = trichomonas vaginalis, způsobuje infekci močových cest a pohlavních orgánů – trichomoniáza. Hnisavé výtoky z pochvy,
3. lamblie střevní - způsobuje záněty tenkého střeva
4. trubénka Haeckelova - tvoří kolonie na dně nádrží, živí se organickými zbytky a bakteriemi
o třída: ROSTLINNÍ BIČÍKOVCI
- mají chlorofyl, živí se autotrofně
- součástí planktonu, často bývají řazeni k rostlinám
1. krásnoočko zelené
2. obrněnky - mají schránky
3. váleč koulivý - tvoří kolonie
• Podkmen: KOŘENONOŽCI
o proměnlivý tvar těla, což umožňují panožky (parapodia) - výběžky cytoplazmy schopné měnit tvar
o pomocí panožek se pohybují a přijímají potravu (fagocytózou)
o vytvářejí potravní vakuoly,
o rozmnožují se dělením
o některé druhy tvoří schránky
1. třída: MĚŇAVKY
- netvoří schránky
- měňavka velká - žije v detritu stojatých vodních nádrží, má prstovité panožky
- měňavka úplavičná – střevní parazit - způsobuje úplavici
2. třída: KRYTENKY
- mají chitinové schránky s nalepenými zrnky písku
- při dělení si jedinec vytváří vlastní schránku
- sladkovodní rozlitka
- štítovka
3. třída: DÍRKONOŽCI
- pouze mořští prvoci
- více komůrkové vápenaté schránky, množstvím otvorů vychází nitkovité panožky
4. třída: SLUNIVKY
- sladkovodní prvoci
- mají schránku z oxidu křemičitého nebo chitinu (ze schránky vystupují paprskovité tenké panožky)
5. třída: MŘÍZOVCI
- mořští planktonní živočichové
- žijí v symbióze s jednobuněčnými řasami
- mají kulovité schránky z chitinu a vnější křemičité schránky
• Kmen: VÝTRUSOVCI
o endoparazité bezobratlých i obratlovců (žijí v buňkách nebo tělních dutinách hostitelů)
o původci těžkých onemocnění člověka a zvířat
o ve vývoji střídají hostitele a generace pohlavní a nepohlavní
o nepohlavní rozmnožování schizogonií
o třída: KRVINOVKY
- napadají červené krvinky
- zimnička - původce malárie, přenašečka je samička komára Anopheles, při bodnutí se krvinkovky dostanou do krevního oběhu člověka, množí se v červených krvinkách a v pravidelných intervalech se vyloučí do krve, napadají další krvinky a do plazmy vylučují toxické látky způsobující malarické záchvaty(vysoké horečky a následné zimnice)
• pohlavní rozmnožování probíhá ve slinných žlázách komára
1. Zimnička třetidenní
2. Zimnička čtvrtodenní
- malárie 4 denní, malárie 1 denní
- buď komár nakazí nás nebo my jej
- rozmnožování je velice složité
- rozšíření - Afrika, Indie, špatně se jí člověk zbavuje, nikdy se nevyléčí úplně
o třída: KOKCIDIE
- napadají střeva, játra, ledviny i jiné orgány obratlovců, způsobují tzv. kokcidiózy
- kokcidie jaterní - způsobuje hnisavé záněty jater a žlučovodu králíků a zajíců
- toxoplazma gondii - parazituje na bílých krvinkách, přenosná ze zvířat (koček) na lidi, teploty, zduření mízních uzlin, bolesti kloubů a svalů, únava (nebezpečná pro těhotné ženy)
• Kmen: NÁLEVNÍCI
o nejdokonaleji vyvinutí prvoci, mají nejsložitější stavbu
o obvykle mají dvě jádra
- makronukleus-zajišťuje vegetativní funkci – vylučování trávicích enzymů
- mikronukleus - nese genetickou informaci – uplatňuje se při konjukaci
o tělo je pokryté brvami
o dobře vyvinuté organely na zpracování potravy kontraktilní vakuoly= stažitelné
1. trepka velká
- vyskytuje se ve stojatých vodách
- indikátor znečištěné vody
- rozmnožuje se příčným dělením
- může u nich dojít také ke konjugaci (přilepí se k sobě a vymění jadérka)
- nepříznivé podmínky přežívají ve formě cysty
- obal je tvořen pelikulou
- části: brvy, buněčná membrána a pelikula, potravní vakuoly, mikro- a makronukleus, buněčná ústa, buněčný hltan, základ budoucí potravní vakuoly, kontraktilní vakuola vypuzující vodu
2. slávinka obecná - žije na vodních rostlinách
3. vířenka - žije přisedle, tvoří kolonie
4. bachořci
5. rournatky
o VÝZNAM NÁLEVNÍKŮ
- zdravotnický - původci chorob
- ekologický - čističky vod (vyčistí vodu)
- hospodářský - součástí planktonu (hodně ryb)
10. Houby a lišejníky
Houby
• Asi 250 000 druhů
• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin
• Zásobní látky
o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)
o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)
• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy
o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)
o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)
o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)
Stavba těla
• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná
• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub
• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE
• Nepravá pletiva
o Plektenchym – lepivé (klouzek)
o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)
Rozmnožování
• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky
• Nepohlavně – výtrusy
o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie
o Zygospory
• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské
• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)
• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)
o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva
o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)
o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré
Význam hub
• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus
• Složky potravy
• Farmacie
• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE
Systém hub
1. MYXOMYCETA (HLENKY)
o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické
o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích
o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)
o živí se pohlcováním bakterií
o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek
o slizovka, nádorovky - patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách
1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná
2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech
2. OOMYCETY (RASOVKY)
o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši
o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek
o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin
o stěny mají z celulózy a glukanu
o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu
1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule
2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)
3. CHYTRYDOMYCETY (PRVOHOUBY)
o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě
o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.
o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu
o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek
o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých
4. EUMYCOTY (VLASTNÍ HOUBY)
o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím
o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu
o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia
o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy
o třída ZYGOMYCETY
- houby spájivé
- živí se saprofyticky i paraziticky
- jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty
- podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné
- hlavní složkou buněčné stěny je glukan
- Rozmnožování
1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách
2. Spojení –
o Plazmogamie
o Karyogamie -> vznik zygoty
3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice
4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy - + a –
- Zástupci
1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě
2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě
o třída ENDOMYCETY
- saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému
- kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.
- některé vytvářejí kvasinkovité kolonie
o třída VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY (ASCOMYCETES)
- nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů
- převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy
- prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)
- tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)
- v buňkách mají jedno jádro
- tvoří nepohlavní výtrusy konidie
- kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého
1. kvasinka pivní – kulturní kvasinka, využívaná k výrobě lihu, v pivovarnictví, v lékařství, obsahuje vitamíny skupiny B
2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno
3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např
1. Penicillium notatum - produkce penicilinu
2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů
4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater
5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní
6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem
7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem
8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv
o třída STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY (BASIDOMYCETES)
- prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)
- převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech
- mají přehrádkované mycelium
- Životní cyklus
1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia
2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického
3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice
- kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY
- většina velkých hub má PLODNICE složené z
1. TŘENě a
2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR - na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie
- mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice
- u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM
o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)
ZÁSTUPCI
I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ
a. Lupenotvaré
b. Hřibotvaré
c. Liškotvaré
d. Bedlotvaré
e. Holubinkotvaté
II. SNĚTI
III. RZI
- Rzi – parazité rostlin, během vývoje vytváří několik forem, netvoří plodnice,
1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách
- Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá
1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách
- Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,
2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu
- Jedlé houby – hřibovité
1. hřib hnědý
2. hřib smrkový
3. křemenáč osikový
4. kozák březový
5. žampion ovčí
6. bedla vysoká
- Jedovaté houby
1. muchomůrka zelená, tygrovaná
2. závojenka olovová
o LIŠEJNÍKY
- složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)
- houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní
- k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny
- BIOINDIKÁTORY prostředí
- charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia
2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy
- STAVBA STÉLKY:
1. Svrchní Korová vrstva
2. Řasová vrstva
3. Dřeňová vrstva
4. Spodní korová vrstva
- DRUHY STÉLKY
1. Korovitá
2. Lupenitá
3. Keříčkovitá
1. terčník zední
2. terčovka bublinatá
3. dutohlávka sobí
4. mapovník zeměpisný
5. Provazovka
6. hávnatka psí
• Asi 250 000 druhů
• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin
• Zásobní látky
o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)
o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)
• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy
o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)
o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)
o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)
Stavba těla
• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná
• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub
• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE
• Nepravá pletiva
o Plektenchym – lepivé (klouzek)
o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)
Rozmnožování
• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky
• Nepohlavně – výtrusy
o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie
o Zygospory
• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské
• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)
• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)
o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva
o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)
o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré
Význam hub
• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus
• Složky potravy
• Farmacie
• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE
Systém hub
1. MYXOMYCETA (HLENKY)
o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické
o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích
o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)
o živí se pohlcováním bakterií
o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek
o slizovka, nádorovky - patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách
1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná
2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech
2. OOMYCETY (RASOVKY)
o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši
o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek
o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin
o stěny mají z celulózy a glukanu
o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu
1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule
2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)
3. CHYTRYDOMYCETY (PRVOHOUBY)
o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě
o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.
o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu
o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek
o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých
4. EUMYCOTY (VLASTNÍ HOUBY)
o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím
o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu
o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia
o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy
o třída ZYGOMYCETY
- houby spájivé
- živí se saprofyticky i paraziticky
- jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty
- podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné
- hlavní složkou buněčné stěny je glukan
- Rozmnožování
1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách
2. Spojení –
o Plazmogamie
o Karyogamie -> vznik zygoty
3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice
4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy - + a –
- Zástupci
1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě
2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě
o třída ENDOMYCETY
- saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému
- kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.
- některé vytvářejí kvasinkovité kolonie
o třída VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY (ASCOMYCETES)
- nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů
- převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy
- prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)
- tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)
- v buňkách mají jedno jádro
- tvoří nepohlavní výtrusy konidie
- kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého
1. kvasinka pivní – kulturní kvasinka, využívaná k výrobě lihu, v pivovarnictví, v lékařství, obsahuje vitamíny skupiny B
2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno
3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např
1. Penicillium notatum - produkce penicilinu
2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů
4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater
5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní
6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem
7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem
8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv
o třída STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY (BASIDOMYCETES)
- prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)
- převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech
- mají přehrádkované mycelium
- Životní cyklus
1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia
2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického
3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice
- kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY
- většina velkých hub má PLODNICE složené z
1. TŘENě a
2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR - na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie
- mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice
- u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM
o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)
ZÁSTUPCI
I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ
a. Lupenotvaré
b. Hřibotvaré
c. Liškotvaré
d. Bedlotvaré
e. Holubinkotvaté
II. SNĚTI
III. RZI
- Rzi – parazité rostlin, během vývoje vytváří několik forem, netvoří plodnice,
1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách
- Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá
1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách
- Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,
2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu
- Jedlé houby – hřibovité
1. hřib hnědý
2. hřib smrkový
3. křemenáč osikový
4. kozák březový
5. žampion ovčí
6. bedla vysoká
- Jedovaté houby
1. muchomůrka zelená, tygrovaná
2. závojenka olovová
o LIŠEJNÍKY
- složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)
- houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní
- k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny
- BIOINDIKÁTORY prostředí
- charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia
2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy
- STAVBA STÉLKY:
1. Svrchní Korová vrstva
2. Řasová vrstva
3. Dřeňová vrstva
4. Spodní korová vrstva
- DRUHY STÉLKY
1. Korovitá
2. Lupenitá
3. Keříčkovitá
1. terčník zední
2. terčovka bublinatá
3. dutohlávka sobí
4. mapovník zeměpisný
5. Provazovka
6. hávnatka psí
9. Semenné rostliny (nahosemenné, krytosemenné)
• Nejpočetnější a vývojově nejdokonalejší skupina cévnatých rostlin – 270 000 druhů
• Gametofyt se stává pouhou součástí sporofytu
• Nezávislost procesu oplození na vodním prostředí
• Tvorba semen – dokonalejší rozmnožování
• Systém:
a. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
i. Kapraďosemenné
ii. Cykasy
iii. Jinany
iv. Jehličnany
b. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)
Nahosemenné rostliny
• nedokonalá ochrana vajíček, vyrůstají volně na plodolistech (ne v pestíku), dozrávají v semena
• k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko pomocí větru – nejsou už vázány na vodu
• nemají květní obaly
• dřevní část cévního svazku je tvořena pouze cévicemi (tracheidy)
• samčí a samičí výtrusné listy (MIKROSPOROFYLY a MEGASPOROFYLY) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory (STROBILY)
• Pododdělení: CYCADOPHYTINA
o charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy
o rozkvět v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky
• Třída: KAPRAĎOSEMENNÉ
o vymřelá skupina dřevin stromového i liánového vzrůstu
o velké zpeřené listy, svým vzhledem připomínaly kapradiny
o k ochraně vajíček mají čížkovité útvary listového původu
o doloženy z období devonu až jury, nejvíce v karbonu
o předpokládá se, že se z nich vyvinuly rostliny krytosemenné
o př. ligigendrom
• Třída: CYKASY (Cycadophyta)
o nejprimitivnější skupina recentních semenných rostlin
o nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene
o kmeny pokryté zbytky řapíků
o zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, připomínají plod – semenná peckovice
o vznikly v karbonu, největšího rozkvětu dosáhly v druhohorách
o kořeny cykasů žijí v symbióze se sinicemi (fixace vzdušného N2)
o př. cykas revoluta
• Pododdělení: CONIFEROPHYTINA
o asi 600 druhů
o malé jehlicovité nebo šupinovité listy
• Třída: JINANY
o vznikly koncem prvohor a postupně se rozšířily na větší část zemského povrchu
o ve třetihorách většina jinanů vymřela, v současné flóře je zastoupen jediný druh:
o Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
- nazýván „živá fosílie“
- opadavý, dvoudomý strom s plochými dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na brachyblastech
- velká kulovitá semena připomínají peckovici = semenná peckovice
- přirozeně se vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně
- léčivý – zlepšuje krevní oběh, imunitu a paměť
• Třída: JEHLIČNANY (KONIFERY)
o většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy – pro snížení ztrát vody respirací (chladné a suché oblasti)
o pryskyřičné kanálky v listech, primární kůře a ve dřevě
- získává se z nich terpentýn a kalafuna – antibakteriální účinky
o KVĚTY – uspořádány na vřetenu v květenství
o KVĚTENSTVÍ = šištice (samčí nebo samičí)
- Mikrostrobily Samčí : jeden samčí květ = jedna tyčinka. Většinou se tvoří na spodních větvích
- Megastrobily - Samičí : jeden samičí květ = semenná šupina se 2 vajíčky, pod ní se nachází podpůrná šupina
o Opylení větrem = větrosnubné rostliny
o SEMENA – 2 na každé šupině, vznikají ze dvou oplozených vajíček, jsou okřídelná
o PLOD = šiška = zdřevnatělá samičí šištice (u jedle a cedru se rozpadá přímo na stromě, po rozpadu zbude vřeteno)
ROZMNOŽOVÁNÍ
• pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka a době jeho zralosti, vysycháním jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, z nichž jedna splývá s vaječnou buňkou – základ embrya
• oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu
• semena – zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem, vzácně živočichy ( u jalovce)
o Kordaity - vymřelá skupina, jednoduché kopinaté listy se podílely na vzniku černého uhlí
Systém jehličnanů
1. Cypřišotvaré
a. Cypřiš
b. Zerav
c. Jalovec
2. Borovicotvaré
a. Borovice
b. Smrk
c. Jedle
d. Cedr
3. Tisotvaré
a. Tis červený
o Smrk obecný (ztepilý, pichlavý) - náš nejrozšířenější jehličnan, samičí šištice dozrávají v nerozpadavé válcovité šišky, v nižších nadmořských výškách byly zejména v minulosti nevhodně vysazovány smrkové monokultury
o Jedle bělokorá (douglaskaú) - ploché, na konci vykrojené jehlice, vzpřímené rozpadavé šišky vzácněji se vyskytuje v nižších polohách
o Borovice lesní - jehlice uspořádány po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), u nás roste na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury
o Borovice kleč – roste nad horní hranicí lesa, keřový vzrůst
o Modřín opadavý - výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi
o Jalovec obecný - keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky), patří mezi chráněné druhy
o Tis červený - typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků, jedovatý, semena obalená dužnatým červeným míškem rozšiřují ptáci
o Borovice vejmutovka, Smrk pichlavý – původně ze S Ameriky
o Borovice černá - ze Středomoří, dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé
Krytosemenné rostliny
• byliny i dřeviny
• ve dřevě jsou cévy
• první v druhohorách, největší rozkvět v třetihorách,
• vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena
• Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) a na vlastní větu- tyčinky a pestík.
• KVĚT – soubor orgánů zajišťujících pohlavní rozmnožování. Chrání pohlavní orgány, podílí se na opylení a oplození.
o stavba:
- stonkový původ – květní lůžko
- listový původ
• obalné listy – koruna, kalich, okvětí
• výtrusné listy – tyčinky, plodolisty
• KVĚTENSTVÍ – soubory květů uspořádaných podle určitého pravidla
o jednoduché
- hroznovité – postranní stonky nepřerůstají hlavní, rozkvétají zdola nahoru nebo pokud jsou kruhovitě uspořádány rozkvétají od obvodu ke středu
- vrcholičnaté – postranní stonky přerůstají hlavní, rozkvétají shora dolů nebo od středu do obvodu
o složené
- homotaktické – kombinace více stejných typů, např. složený klas
- heterotatické – kombinace z různých typů, např. hrozen jinanu
Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin
Znak dvouděložné jednoděložné
Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou
Hlavní kořen nezaniká, dlouho vytrvá záhy zaniká, je nahrazen
adventivními kořeny
Kambium vyvinuto,a proto stonek není vyvinuto
druhotně tloustne
Cévní svazky otevřené, uspořádané v kruhu roztroušené po celém
průřezu stonku
Listy řapíkaté, jednoduché či složené většinou nedělené
střídavé, přisedlé
Žilnatina zpeřená, dlanitá, síťovitá, znožená souběžná či oblouková
Květy pětičetné či čtyřčetné trojčetné
Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí
vývojově původnější odvozenější
DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida)
• Evolučně původnější skupina rostlin. Vyvinuty cévy.
• Samčí gametofyt – pylové zrno. Samičí – zárodečný vak
• Dvojité oplození
Evoluce
• Vyvinuly se pravděpodobně v Juře
Znaky
1. Dvě dělohy -
2. Pětičlenné, případně čtyřčlenné květy rozlišené na kalich a korunu
3. Hlavní kořen nezaniká – Allorhizie
4. Kruhové uspořádání cévních svazků
5. Dlanitá, případně zpeřená žilnatina
6. Vyvinuté kambium – stonek druhotně tloustne
SYSTÉM MAGNOLIOPSIDA 12
1. Čeleď: LEKNÍNOVITÉ
o Leknín
o Stulík žlutý
2. Čeleď: PRYSKYŘNÍKOVITÉ (8)
o vytrvalé byliny, vyklenuté květní lůžko, více pestíků z 1 plodolistu, obsahují alkaloidy → jedovaté – využití ve farmacii
o zástupci:
- sasanka hajní,
- sasanka pryskyřníkovitá
- orsej jarní,
- jaterník podléžka,
- pryskyřník prudký,
- blatouch bahenní,
- hlaváček jarní,
- koniklec
3. Čeleď: RŮŽOVITÉ (Rosaceae - )
o dřeviny i byliny, mají palisty, entomogamní ( opylení hmyzem )
o plod – měchýřek (talovník), nažky (jahoda), peckovice (slivoň), malvice (jabloň)
o význam: ovoce, léčivky, okrasné rostliny
o obsahují éterické oleje – parfémy
o zástupci:
- Jahodník,
- Ostružiník křovitý
- Ostružiník maliník –souplodí peckoviček
- růže,
- meruňka,
- broskvoň,
- Jabloň domácí
- hrušeň
- tavolník,
- Třešeň višeň
- Třešeň ptačí
- Kontryhel
- jeřáb obecný,
- Řepík lékařský – proti zánětům
- toten lékařský
4. Čeleď: BOBOVITÉ (Vikvovité – Fabaceae/Viciaceae)
o ↓ oboupohlavný K(5) C5 A10 G(1) svrchní
o Třetí nejpočetnější čeleď
o Květy souměrné, uspořádané v hroznu, rozdělení lístků v horní pavézu a dvě postranní křídla, dole člunek
o byliny i dřeviny, entomogamní
o symbióza s hlízkovitými (nitrogenními) bakteriemi
o složené listy s palisty zakončené úponkem
o květenství: hrozen, hlávka, plod: lusk
o zástupci:
- luštěniny
• Hrách setý
• Fazol obecný
• Čočka kuchyňská
- olejniny
• soja,
• podzemnice olejná
- pícniny
• jetel,
• vikev,
• tolice vojtěška,
- plané (trnovník akát, hrachor, janovec metlatý)
5. Čeleď: MIŘÍKOVITÉ (Mrkvovité/okoličnaté)
o typické pro mírný pás, entomogamní složené listy, v pletivech siličné kanálky →alergie
o spodní semeník dozrává v dvounažku
o zástupci:
- kořenová zelenina (mrkev obecná, petržel zahradní),
- naťová zelenina (kopr vonný, celer),
- koření (kmín, fenykl),
- plané (bršlice kozí noha, bolševník obrovský)
6. Čeleď: BRUKVOVITÉ
o typické pro mírný pás, entomogamní, hroznovitá květenství, plod – šešule, šešulka
o zástupci:
- hospodářsky významné
• brukev zelná – dvouletá bylina, odrůdy
o kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek
• ředkev setá,
• hořčice bílá,
• řepka olejka,
• křen selský,
- plané druhy (kokoška pastuší tobolka, hořčice rolní, penízek rolní, česnáček lékařský)
7. Čeleď: HVĚZDNICOVITÉ
o nejpočetnější čeleď, obou i jednopohlavné květy, květenství úbor, plod – nažka s chmýřkem nebo háčky
o zásobní polysacharid inulín
o zástupci:
- olejniny (slunečnice roční),
- zelenina (locika salát),
- okrasné (astry, chryzantémy),
- plané (kopretina bílá, podběl obecný, heřmánek, bodlák, smetánka lékařská, , devětsil, jestřábník, sedmikráska)
8. Čeleď: HLUCHAVKOVITÉ
o křižmostojné listy, čtyřhranný stonek, plod-tvrdka, léčivky a koření
o obsah éterických olejů, silic
o zástupci:
- šalvej lékařská,
- máta peprná,
- majoránka zahradní,
- Rozmarýna lékařská
- Hluchavka bílá
- Hluchavka nachová
- popenec
9. Čeleď: LILKOVITÉ
o převážně byliny, oboupohlavné pětičetné květy,
o plod – bobule, tobolka
o v pletivech jsou alkaloidy → jedovaté
o zástupci:
- pěstované (lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský),
- plané (rulík zlomocný, lilek černý)
10. Čeleď: BŘÍZOVITÉ
o anemogamní, jednopohlavé květy tvoří květenství – jehnědy, nažka, oříšek
o velmi odolné
o zástupci:
- bříza bělokorá,
- olše lepkavá,
11. Čeleď: BUKOVITÉ
o anemogamní dřeviny, jednopohlavné květy – vrcholičnatá květenství, nažka v čížce (dřevnatější rozšířené květní kůžko). Bukvice, žaludy, kaštany
o významné dřeviny mírného pásu
o zástupci:
- buk lesní,
- dub letní,
- dub zimní,
- kaštanovník setý
12. Čeleď: LÍSKOVITÉ
o Bezobalné květy, typ plodu – oříšek
o zástupci:
- Líska obecná
- Habr obecný
13. Čeleď: VRBOVITÉ
o jednopohlavné květy, dvoudomé rostliny, bezobalné květy tvoří květenství – jehnědy, tobolka
o zástupci:
- vrba jíva
- vrba bílá
- vrba křehká
- topol bílý
JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY
1. Čeleď: LILIOVITÉ
o vytrvalé rostliny (hlízy, oddenky, cibule), oboupohlavné květy, plod: tobolka, bobule
o řada druhů obsahuje alkaloidy
o zástupci: cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, tulipán, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté,
- ocún jesenní – alkaloid kolchynin
2. Čeleď: LIPNICOVITÉ
o jednoleté až vytrvalé rostliny,
o stonek → stéblo ( dutý, kolínka )
o květenství – složený klas, květy oboupohlavné, vzácně jednopohlavné ( kukuřice )
o souběžná žilnatina
o zástupci:
- obilniny a pícniny:
• pšenice obecná, žito seté, ječmen setý, oves setý, rýže setá, kukuřice setá, cukrovník lékařský,
- luční rostliny: srha říznačka, lipnice luční, jílek,
- jiné: rákos obecný ( naše největší tráva ), bambus ( celosvětově největší tráva )
3. Čeleď: VSTAVAČOVITÉ
4. Čeleď: ŠÁCHOROVITÉ
Čeleď : Vstavačovité (Orchiaceae)
- vytrvalé bylina s oddenky nebo kořenovými hlízemi
- jsou autotrofní, mykotrofní parazité s endotrofní mykorhizou( houbová vlákna pronikají do kočenů vstavačovitých, kde jsou stravována) = mykotrofie – typ heterotrofní výživa
- květy přizpůsobeny k opylování živočichy, souměrné, pestré, nápadné okvětí, spodní semeník, plod tobolka
- rozšířeny ve vlhkých tropech, u nás chráněné
- př.: střevíček pantoflíček, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, hlístník hnízdák, prstenec májový, vanilovník plocholistý
Čeleď: Šáchorovité (Cyperceae)
- byliny trávovitého vzhledu, trojhranný stonek se dření
-čárkovité, trojřadě uspořádané listy, květy jsou oboupohlavné či jednopohlavné, stejnoobalné až bezobalné, uspořádané v jedno- až mnohokvětých kláscích
- př.: ostřice chlupatá, suchopýr
Čeleď: Lipnicovité (Poceae, Gramineae)
- trávy, jednoleté až vytrvalé byliny s dutými kolénkatými stébly , které nesou střídavé listy se souběžnou žilnatinou
- listy rozlišeny v čárkovitou čepel a pochvu, na jejich rozhraní je blanitý jazýček a ouška
- jsou větrosnubné, květní obaly redukované, květy oboupohlavné sestavené do klásků, které podpírají 2 plevy, klásky tvoří laty či klasy
- plodem je obilka (obilniny ,pícniny)
- př.: pšenice setá, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřice setá, rýže setá, cukrovník lékařský, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, rákos obecný, bambusy
Významnější užitkové druhy jednoděložných rostlin
- ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý
• Gametofyt se stává pouhou součástí sporofytu
• Nezávislost procesu oplození na vodním prostředí
• Tvorba semen – dokonalejší rozmnožování
• Systém:
a. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
i. Kapraďosemenné
ii. Cykasy
iii. Jinany
iv. Jehličnany
b. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)
Nahosemenné rostliny
• nedokonalá ochrana vajíček, vyrůstají volně na plodolistech (ne v pestíku), dozrávají v semena
• k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko pomocí větru – nejsou už vázány na vodu
• nemají květní obaly
• dřevní část cévního svazku je tvořena pouze cévicemi (tracheidy)
• samčí a samičí výtrusné listy (MIKROSPOROFYLY a MEGASPOROFYLY) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory (STROBILY)
• Pododdělení: CYCADOPHYTINA
o charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy
o rozkvět v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky
• Třída: KAPRAĎOSEMENNÉ
o vymřelá skupina dřevin stromového i liánového vzrůstu
o velké zpeřené listy, svým vzhledem připomínaly kapradiny
o k ochraně vajíček mají čížkovité útvary listového původu
o doloženy z období devonu až jury, nejvíce v karbonu
o předpokládá se, že se z nich vyvinuly rostliny krytosemenné
o př. ligigendrom
• Třída: CYKASY (Cycadophyta)
o nejprimitivnější skupina recentních semenných rostlin
o nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene
o kmeny pokryté zbytky řapíků
o zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, připomínají plod – semenná peckovice
o vznikly v karbonu, největšího rozkvětu dosáhly v druhohorách
o kořeny cykasů žijí v symbióze se sinicemi (fixace vzdušného N2)
o př. cykas revoluta
• Pododdělení: CONIFEROPHYTINA
o asi 600 druhů
o malé jehlicovité nebo šupinovité listy
• Třída: JINANY
o vznikly koncem prvohor a postupně se rozšířily na větší část zemského povrchu
o ve třetihorách většina jinanů vymřela, v současné flóře je zastoupen jediný druh:
o Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
- nazýván „živá fosílie“
- opadavý, dvoudomý strom s plochými dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na brachyblastech
- velká kulovitá semena připomínají peckovici = semenná peckovice
- přirozeně se vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně
- léčivý – zlepšuje krevní oběh, imunitu a paměť
• Třída: JEHLIČNANY (KONIFERY)
o většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy – pro snížení ztrát vody respirací (chladné a suché oblasti)
o pryskyřičné kanálky v listech, primární kůře a ve dřevě
- získává se z nich terpentýn a kalafuna – antibakteriální účinky
o KVĚTY – uspořádány na vřetenu v květenství
o KVĚTENSTVÍ = šištice (samčí nebo samičí)
- Mikrostrobily Samčí : jeden samčí květ = jedna tyčinka. Většinou se tvoří na spodních větvích
- Megastrobily - Samičí : jeden samičí květ = semenná šupina se 2 vajíčky, pod ní se nachází podpůrná šupina
o Opylení větrem = větrosnubné rostliny
o SEMENA – 2 na každé šupině, vznikají ze dvou oplozených vajíček, jsou okřídelná
o PLOD = šiška = zdřevnatělá samičí šištice (u jedle a cedru se rozpadá přímo na stromě, po rozpadu zbude vřeteno)
ROZMNOŽOVÁNÍ
• pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka a době jeho zralosti, vysycháním jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, z nichž jedna splývá s vaječnou buňkou – základ embrya
• oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu
• semena – zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem, vzácně živočichy ( u jalovce)
o Kordaity - vymřelá skupina, jednoduché kopinaté listy se podílely na vzniku černého uhlí
Systém jehličnanů
1. Cypřišotvaré
a. Cypřiš
b. Zerav
c. Jalovec
2. Borovicotvaré
a. Borovice
b. Smrk
c. Jedle
d. Cedr
3. Tisotvaré
a. Tis červený
o Smrk obecný (ztepilý, pichlavý) - náš nejrozšířenější jehličnan, samičí šištice dozrávají v nerozpadavé válcovité šišky, v nižších nadmořských výškách byly zejména v minulosti nevhodně vysazovány smrkové monokultury
o Jedle bělokorá (douglaskaú) - ploché, na konci vykrojené jehlice, vzpřímené rozpadavé šišky vzácněji se vyskytuje v nižších polohách
o Borovice lesní - jehlice uspořádány po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), u nás roste na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury
o Borovice kleč – roste nad horní hranicí lesa, keřový vzrůst
o Modřín opadavý - výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi
o Jalovec obecný - keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky), patří mezi chráněné druhy
o Tis červený - typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků, jedovatý, semena obalená dužnatým červeným míškem rozšiřují ptáci
o Borovice vejmutovka, Smrk pichlavý – původně ze S Ameriky
o Borovice černá - ze Středomoří, dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé
Krytosemenné rostliny
• byliny i dřeviny
• ve dřevě jsou cévy
• první v druhohorách, největší rozkvět v třetihorách,
• vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena
• Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) a na vlastní větu- tyčinky a pestík.
• KVĚT – soubor orgánů zajišťujících pohlavní rozmnožování. Chrání pohlavní orgány, podílí se na opylení a oplození.
o stavba:
- stonkový původ – květní lůžko
- listový původ
• obalné listy – koruna, kalich, okvětí
• výtrusné listy – tyčinky, plodolisty
• KVĚTENSTVÍ – soubory květů uspořádaných podle určitého pravidla
o jednoduché
- hroznovité – postranní stonky nepřerůstají hlavní, rozkvétají zdola nahoru nebo pokud jsou kruhovitě uspořádány rozkvétají od obvodu ke středu
- vrcholičnaté – postranní stonky přerůstají hlavní, rozkvétají shora dolů nebo od středu do obvodu
o složené
- homotaktické – kombinace více stejných typů, např. složený klas
- heterotatické – kombinace z různých typů, např. hrozen jinanu
Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin
Znak dvouděložné jednoděložné
Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou
Hlavní kořen nezaniká, dlouho vytrvá záhy zaniká, je nahrazen
adventivními kořeny
Kambium vyvinuto,a proto stonek není vyvinuto
druhotně tloustne
Cévní svazky otevřené, uspořádané v kruhu roztroušené po celém
průřezu stonku
Listy řapíkaté, jednoduché či složené většinou nedělené
střídavé, přisedlé
Žilnatina zpeřená, dlanitá, síťovitá, znožená souběžná či oblouková
Květy pětičetné či čtyřčetné trojčetné
Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí
vývojově původnější odvozenější
DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida)
• Evolučně původnější skupina rostlin. Vyvinuty cévy.
• Samčí gametofyt – pylové zrno. Samičí – zárodečný vak
• Dvojité oplození
Evoluce
• Vyvinuly se pravděpodobně v Juře
Znaky
1. Dvě dělohy -
2. Pětičlenné, případně čtyřčlenné květy rozlišené na kalich a korunu
3. Hlavní kořen nezaniká – Allorhizie
4. Kruhové uspořádání cévních svazků
5. Dlanitá, případně zpeřená žilnatina
6. Vyvinuté kambium – stonek druhotně tloustne
SYSTÉM MAGNOLIOPSIDA 12
1. Čeleď: LEKNÍNOVITÉ
o Leknín
o Stulík žlutý
2. Čeleď: PRYSKYŘNÍKOVITÉ (8)
o vytrvalé byliny, vyklenuté květní lůžko, více pestíků z 1 plodolistu, obsahují alkaloidy → jedovaté – využití ve farmacii
o zástupci:
- sasanka hajní,
- sasanka pryskyřníkovitá
- orsej jarní,
- jaterník podléžka,
- pryskyřník prudký,
- blatouch bahenní,
- hlaváček jarní,
- koniklec
3. Čeleď: RŮŽOVITÉ (Rosaceae - )
o dřeviny i byliny, mají palisty, entomogamní ( opylení hmyzem )
o plod – měchýřek (talovník), nažky (jahoda), peckovice (slivoň), malvice (jabloň)
o význam: ovoce, léčivky, okrasné rostliny
o obsahují éterické oleje – parfémy
o zástupci:
- Jahodník,
- Ostružiník křovitý
- Ostružiník maliník –souplodí peckoviček
- růže,
- meruňka,
- broskvoň,
- Jabloň domácí
- hrušeň
- tavolník,
- Třešeň višeň
- Třešeň ptačí
- Kontryhel
- jeřáb obecný,
- Řepík lékařský – proti zánětům
- toten lékařský
4. Čeleď: BOBOVITÉ (Vikvovité – Fabaceae/Viciaceae)
o ↓ oboupohlavný K(5) C5 A10 G(1) svrchní
o Třetí nejpočetnější čeleď
o Květy souměrné, uspořádané v hroznu, rozdělení lístků v horní pavézu a dvě postranní křídla, dole člunek
o byliny i dřeviny, entomogamní
o symbióza s hlízkovitými (nitrogenními) bakteriemi
o složené listy s palisty zakončené úponkem
o květenství: hrozen, hlávka, plod: lusk
o zástupci:
- luštěniny
• Hrách setý
• Fazol obecný
• Čočka kuchyňská
- olejniny
• soja,
• podzemnice olejná
- pícniny
• jetel,
• vikev,
• tolice vojtěška,
- plané (trnovník akát, hrachor, janovec metlatý)
5. Čeleď: MIŘÍKOVITÉ (Mrkvovité/okoličnaté)
o typické pro mírný pás, entomogamní složené listy, v pletivech siličné kanálky →alergie
o spodní semeník dozrává v dvounažku
o zástupci:
- kořenová zelenina (mrkev obecná, petržel zahradní),
- naťová zelenina (kopr vonný, celer),
- koření (kmín, fenykl),
- plané (bršlice kozí noha, bolševník obrovský)
6. Čeleď: BRUKVOVITÉ
o typické pro mírný pás, entomogamní, hroznovitá květenství, plod – šešule, šešulka
o zástupci:
- hospodářsky významné
• brukev zelná – dvouletá bylina, odrůdy
o kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek
• ředkev setá,
• hořčice bílá,
• řepka olejka,
• křen selský,
- plané druhy (kokoška pastuší tobolka, hořčice rolní, penízek rolní, česnáček lékařský)
7. Čeleď: HVĚZDNICOVITÉ
o nejpočetnější čeleď, obou i jednopohlavné květy, květenství úbor, plod – nažka s chmýřkem nebo háčky
o zásobní polysacharid inulín
o zástupci:
- olejniny (slunečnice roční),
- zelenina (locika salát),
- okrasné (astry, chryzantémy),
- plané (kopretina bílá, podběl obecný, heřmánek, bodlák, smetánka lékařská, , devětsil, jestřábník, sedmikráska)
8. Čeleď: HLUCHAVKOVITÉ
o křižmostojné listy, čtyřhranný stonek, plod-tvrdka, léčivky a koření
o obsah éterických olejů, silic
o zástupci:
- šalvej lékařská,
- máta peprná,
- majoránka zahradní,
- Rozmarýna lékařská
- Hluchavka bílá
- Hluchavka nachová
- popenec
9. Čeleď: LILKOVITÉ
o převážně byliny, oboupohlavné pětičetné květy,
o plod – bobule, tobolka
o v pletivech jsou alkaloidy → jedovaté
o zástupci:
- pěstované (lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský),
- plané (rulík zlomocný, lilek černý)
10. Čeleď: BŘÍZOVITÉ
o anemogamní, jednopohlavé květy tvoří květenství – jehnědy, nažka, oříšek
o velmi odolné
o zástupci:
- bříza bělokorá,
- olše lepkavá,
11. Čeleď: BUKOVITÉ
o anemogamní dřeviny, jednopohlavné květy – vrcholičnatá květenství, nažka v čížce (dřevnatější rozšířené květní kůžko). Bukvice, žaludy, kaštany
o významné dřeviny mírného pásu
o zástupci:
- buk lesní,
- dub letní,
- dub zimní,
- kaštanovník setý
12. Čeleď: LÍSKOVITÉ
o Bezobalné květy, typ plodu – oříšek
o zástupci:
- Líska obecná
- Habr obecný
13. Čeleď: VRBOVITÉ
o jednopohlavné květy, dvoudomé rostliny, bezobalné květy tvoří květenství – jehnědy, tobolka
o zástupci:
- vrba jíva
- vrba bílá
- vrba křehká
- topol bílý
JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY
1. Čeleď: LILIOVITÉ
o vytrvalé rostliny (hlízy, oddenky, cibule), oboupohlavné květy, plod: tobolka, bobule
o řada druhů obsahuje alkaloidy
o zástupci: cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, tulipán, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté,
- ocún jesenní – alkaloid kolchynin
2. Čeleď: LIPNICOVITÉ
o jednoleté až vytrvalé rostliny,
o stonek → stéblo ( dutý, kolínka )
o květenství – složený klas, květy oboupohlavné, vzácně jednopohlavné ( kukuřice )
o souběžná žilnatina
o zástupci:
- obilniny a pícniny:
• pšenice obecná, žito seté, ječmen setý, oves setý, rýže setá, kukuřice setá, cukrovník lékařský,
- luční rostliny: srha říznačka, lipnice luční, jílek,
- jiné: rákos obecný ( naše největší tráva ), bambus ( celosvětově největší tráva )
3. Čeleď: VSTAVAČOVITÉ
4. Čeleď: ŠÁCHOROVITÉ
Čeleď : Vstavačovité (Orchiaceae)
- vytrvalé bylina s oddenky nebo kořenovými hlízemi
- jsou autotrofní, mykotrofní parazité s endotrofní mykorhizou( houbová vlákna pronikají do kočenů vstavačovitých, kde jsou stravována) = mykotrofie – typ heterotrofní výživa
- květy přizpůsobeny k opylování živočichy, souměrné, pestré, nápadné okvětí, spodní semeník, plod tobolka
- rozšířeny ve vlhkých tropech, u nás chráněné
- př.: střevíček pantoflíček, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, hlístník hnízdák, prstenec májový, vanilovník plocholistý
Čeleď: Šáchorovité (Cyperceae)
- byliny trávovitého vzhledu, trojhranný stonek se dření
-čárkovité, trojřadě uspořádané listy, květy jsou oboupohlavné či jednopohlavné, stejnoobalné až bezobalné, uspořádané v jedno- až mnohokvětých kláscích
- př.: ostřice chlupatá, suchopýr
Čeleď: Lipnicovité (Poceae, Gramineae)
- trávy, jednoleté až vytrvalé byliny s dutými kolénkatými stébly , které nesou střídavé listy se souběžnou žilnatinou
- listy rozlišeny v čárkovitou čepel a pochvu, na jejich rozhraní je blanitý jazýček a ouška
- jsou větrosnubné, květní obaly redukované, květy oboupohlavné sestavené do klásků, které podpírají 2 plevy, klásky tvoří laty či klasy
- plodem je obilka (obilniny ,pícniny)
- př.: pšenice setá, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřice setá, rýže setá, cukrovník lékařský, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, rákos obecný, bambusy
Významnější užitkové druhy jednoděložných rostlin
- ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý
8. Vyšší rostliny - Rhyniofyty, mechorosty, kapraďorosty
• Vývoj a charakteristické znaky
• eukaryotické mnohobuněčné organismy
• převážně autotrofní, druhově pak heterotrofní
• jejich tělo (KORMUS) je rozlišeno na kořen, stonek, list (pouze u primitivnějších mechorostů je zachován stupeň stélky
• na rozdíl od řas žijí a přizpůsobily se životu na souši - mají dokonalá vodivá pletiva (kromě mechorostů)
• rodozměna - nejčastěji různotvará u recentních (současných) = heteromorfní
• sporofyt výrazně větší než gametofyt (u fosilních – neživých - je tomu naopak)
• u nižších je k oplození nutná voda
ŘÍŠE PODŘÍŠE ODDĚLENÍ TŘÍDA
Vyšší rostliny (Cormobionta) Mechorosty (Bryophyta) Játrovky (Marchantiopsida)
Mechy (Bryopsida)
Plavuně (Lycopodiophyta)
Rhyniofyty (Rhyniophyta)
Přesličky (Equisetophyta)
Kapradiny (Polypodiophyta)
Cykasy (Cycadophyta)
Nahosemenné rostliny (Pinophyta) Jinany (Ginkgoopsida)
Jehličnany (Pinopsida)
Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Dvouděložné (Magnoliopsida)
Jednoděložné (Liliopsida)
• Přehled skupin
• Oddělení: RHYNIOFYTY (RHYNIOPHYTA)
o známy od siluru do devonu – vymřelé
o výskyt na rozhraní vody a souše
o tělo je tvořeno jedním orgánem = stonkem
- nadzemní
- podzemní
o dnes existují rostliny jim podobné, žijící a rostoucí v tropech a subtropech - PSILOFYTY
o nemají listy, mají pouze vychlípeniny z pokožkových buněk
o mají dřevostředný cévní svazek
o telom:
- sterilní
- fertilní: rozmnožování výtrusy, výtrusnice = nese výtrusy
o rozmnožování: z výtrusů vyrůstá gametofyt nesoucí samčí a samičí pohlavní orgány (GAMETANGIA) → buňky splynou → vytvoří zygotu a z ní pak vzniká nová rostlina
o stejnotvará rodozměna = izomorfní
1. Aglaophyton major
2. Cooksonia pertoni
3. Asteroxylon mackei
• Oddělení: MECHOROSTY (BRYOPHYTA)
o výtrusné rostliny
o existuje asi 25 000 druhů
o zpravidla suchozemské výtrusné, nejčastěji vlhkomilné rostliny
o rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce
o zabraňují erozi půdy, zadržují vodu, podílejí se na vzniku rašeliny
o stavba těla:
- tělo mechorostů je tvořeno stélkou, která může být:
• lupenitá
• rozlišená na lodyžku (KAULOID) s lístky (FYLOIDY) a připevněna k podkladu příchytnými vlákny (RHIZOIDY)
- na povrchu kryto kutikulou
- s výjimkou mechu ploníku obecného (dlouhý až 30m) nemají vodivá pletiva
o rozmnožování:
- k oplození vaječné buňky spermatozoidem dochází ve vodním prostředí
- v jejich životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem = heteromorfní rodozměna
- typická je pro ně výrazná rodozměna:
• GAMETOFYT (HAPLOIDNÍ): z výtrusnice (tobolky) vypadne jednobuněčný haploidní výtrus, z kterého vyklíčí prvoklíček (PROTONEMA), z něho pak vyrůstá mechová rostlinka a na ní: na jedné straně samčí pohlavní orgány - PELATKA (ANTHERIDIUM), která produkuje spermatozoidy (pohyblivé); na druhé straně samičí pohlavní orgány - ZÁRODEČNÍK (ARCHEGONIUM) z nichž vzniká jedna vaječná buňka – oosféra (nepohyblivá)
• SPOROFYT (DIPLOIDNÍ): jeho základem je zygota vznikající splynutím pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět s tobolkou (capsulou), v tobolce vznikají redukčním dělením výtrusy, výtrus vypadne a vše se znovu opakuje
- množí se vegetativně (mechové koberce): rozpadem prvoklíčku nebo úlomky mechové rostlinky; někdy tento způsob rozmnožování převládá (zejména v období sucha)
• Třída: JÁTROVKY (Marchantiopsida)
o primitivnější třída mechorostů
o gametofyt (stélka) je
- lupenitá s rhizoidy
- listnatá: rozlišený na rhizoidy, kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)
o fyloidy jsou ve dvou řadách bez středního žebra
o mají pohárky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování
o rozmnožují se i pohlavně: mají redukovaný prvoklíček
o tropické játrovky patří k nejvýznamnějším stromovým epifytům (žijí na nich, ale neparazitují)
1. Porostnice mnohotvárná
- lupenitá stélka
- nepohlavní rozmnožování: rozmnožovací tělíska jsou v pohárcích na stélce
- vyskytují se ve velmi vlhkých prostředích
• Třída: MECHY (Bryopsida)
o 15 000 druhů, vláknitý či lupenitý prvoklíček
o spirální olistění, lístky mají střední žebro
1. Ploník obecný - ve středu lodyžky - pruh s vodivými pletivy
- tobolka = kryta víčkem, otevírá se čepičkou - druh pohybu - v jejímž ústí je řada zoubků reagující na vzdušnou vlhkost
- vyvinuta vodivá pletiva
2. Rašeliník (Sphagnum)
- je nejpůvodnější, na bázi odumírá (nahoře roste)- rašelina, malé lístky. Vyskytuje se obvykle na vlhkých stanovištích, kyselých půdách. Pokrývá až 1% povrchu Země
- přeslenitě se větvící stonky. Fyloidy se skládají z dvou typů buněk:
i. hyalocyty –velké bezbarvé schopné pojmout mnoho vody - zásobárna
ii. chlorocyty – obsahují mnoho chroroplastů – asimilační funkce
- nemá rhizoidy a v lístku nemá střední žebro
- Vytváří rašelinu:
i. Dříve jako palivo
ii. Zemědělství – do půdy pro zlepšení schopnosti uchovávat vlhkost
iii. Léčebné zábaly
iv. Rašelina konzervuje spoustu dříve žijících organismů -> paleontologie
- buňky: mrtvé - hyalocysty (H2O za deště, vzduch za sucha), živé – chlorocysty
3. Měřík (Mnium) - kulaté lístky
4. Bělomech sivý - jehličnaté lesy
5. Rakyt cypřišovitý - kmeny stromů
6. Pramenička rakouská – vodní mech
7. Zkrutek vláhojemný - hruškovité tobolky
8. Ploník ztenčený
9. Travník Schreberův - v trávě
10. Prutník stříbřitý - na zídkách
11. Dvouhrotec chvostnatý
• Třída: HLEVÍKY
o Hlevík polní
VYŠŠÍ ROSTLINY – CORMOPHYTAE – novější taxonomické pojetí
PROGRESIVNÍ ZNAKY
1. Cévní svazky - většinou pouze tracheidy a sítkovice, u Hasivky orličí nebo Vranečků už i tracheje
2. Syntéza lygninu – lepší funkce stavebních pletiv
3. Heteromorfní rodozměna – redukce gametofytu
4. Oproštění od vodního prostředí
• Oddělení: KAPRAĎOROSTY
o Pravé orgány: kořen, stonek, list, Výtrusné rostliny
o Listy – podle velikosti
- Mikrofyly – čárkovité nebo šídlovité
- Megafyly – vícenásobně zpeřené
o Listy podle funkce
- Trofofyly – listy asimilační
- sporofyly – listy výtrusné
- trofosporofyly – obojí funkce
o 20 000 druhů
o Rozvoj již v prvohorách -> dnes fosilní paliva
o Rozmnožování :
- především pomocí výtrusů
1) stejnovýtrusné rostliny – není poznat zdali samčí nebo samičí
2) různovýtrusné rostliny – mikrospory a megaspory – 2 druhy prokelů
- rodozměna – k oplození dochází ve vodě nebo vlhku
1) výtrus – spora vyklíčí v prokel – 1n
2) vznik gametangií – samčí antheridia, samičí archegonia – 1n
3) splynutí gamet – vznik zygoty – 2n
4) samotná rostlinka – 2n – vytvoří výtrusnice - ve výtrusorodém pletivu redukčním dělením vznikají spory
• Třída: PLAVUNĚ
o Velmi staré (již od siluru), stromové formy vymírají v permu, křovité v druhohorách, dnes pouze bylinné
o u nás zákonem chráněné
o sporofyt převažuje nad gametofytem
o mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený plazivý stonek, porostlý drobnými listy
o na koncích větví stonků vyrůstají výtrusné lístky (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)
o sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů
o rozmnožování:
- ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živý saprofyticky
- po několika letech se na něm vytvoří gametangia
- z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
1. Plavuň vidlačka
2. Vraneček brvitý
• Třída: PŘESLIČKY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o mají plazivé oddenky a duté, přeslenité větvené stonky
o pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
o drobné šupinovité listy bývají pochvovitě srostlé
o některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh – jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas) a letní zelené (tvoří zásobní látky ukládající se v kořenu)
o rozmnožování
o výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na čtyři dlouhé haptery (pentlice), které se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují
o prokly nesou bud pelatky nebo zárodečníky
1. Přeslička rolní – jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenou lodyhou
2. Přeslička lesní – se hojně vyskytuje v lesích, má jeden typ lodyhy
• Třída: KAPRADINY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
o stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněny na oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní kořeny
o listy jsou velké
o na rubu nebo okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou
o výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řadou ztloustlých buněk
o rozmnožování
- výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
- spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
1. Kapraď samec
2. Papratka samičí
3. Osladič obecný
4. Hasivka orličí
5. Sleziníky
• eukaryotické mnohobuněčné organismy
• převážně autotrofní, druhově pak heterotrofní
• jejich tělo (KORMUS) je rozlišeno na kořen, stonek, list (pouze u primitivnějších mechorostů je zachován stupeň stélky
• na rozdíl od řas žijí a přizpůsobily se životu na souši - mají dokonalá vodivá pletiva (kromě mechorostů)
• rodozměna - nejčastěji různotvará u recentních (současných) = heteromorfní
• sporofyt výrazně větší než gametofyt (u fosilních – neživých - je tomu naopak)
• u nižších je k oplození nutná voda
ŘÍŠE PODŘÍŠE ODDĚLENÍ TŘÍDA
Vyšší rostliny (Cormobionta) Mechorosty (Bryophyta) Játrovky (Marchantiopsida)
Mechy (Bryopsida)
Plavuně (Lycopodiophyta)
Rhyniofyty (Rhyniophyta)
Přesličky (Equisetophyta)
Kapradiny (Polypodiophyta)
Cykasy (Cycadophyta)
Nahosemenné rostliny (Pinophyta) Jinany (Ginkgoopsida)
Jehličnany (Pinopsida)
Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Dvouděložné (Magnoliopsida)
Jednoděložné (Liliopsida)
• Přehled skupin
• Oddělení: RHYNIOFYTY (RHYNIOPHYTA)
o známy od siluru do devonu – vymřelé
o výskyt na rozhraní vody a souše
o tělo je tvořeno jedním orgánem = stonkem
- nadzemní
- podzemní
o dnes existují rostliny jim podobné, žijící a rostoucí v tropech a subtropech - PSILOFYTY
o nemají listy, mají pouze vychlípeniny z pokožkových buněk
o mají dřevostředný cévní svazek
o telom:
- sterilní
- fertilní: rozmnožování výtrusy, výtrusnice = nese výtrusy
o rozmnožování: z výtrusů vyrůstá gametofyt nesoucí samčí a samičí pohlavní orgány (GAMETANGIA) → buňky splynou → vytvoří zygotu a z ní pak vzniká nová rostlina
o stejnotvará rodozměna = izomorfní
1. Aglaophyton major
2. Cooksonia pertoni
3. Asteroxylon mackei
• Oddělení: MECHOROSTY (BRYOPHYTA)
o výtrusné rostliny
o existuje asi 25 000 druhů
o zpravidla suchozemské výtrusné, nejčastěji vlhkomilné rostliny
o rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce
o zabraňují erozi půdy, zadržují vodu, podílejí se na vzniku rašeliny
o stavba těla:
- tělo mechorostů je tvořeno stélkou, která může být:
• lupenitá
• rozlišená na lodyžku (KAULOID) s lístky (FYLOIDY) a připevněna k podkladu příchytnými vlákny (RHIZOIDY)
- na povrchu kryto kutikulou
- s výjimkou mechu ploníku obecného (dlouhý až 30m) nemají vodivá pletiva
o rozmnožování:
- k oplození vaječné buňky spermatozoidem dochází ve vodním prostředí
- v jejich životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem = heteromorfní rodozměna
- typická je pro ně výrazná rodozměna:
• GAMETOFYT (HAPLOIDNÍ): z výtrusnice (tobolky) vypadne jednobuněčný haploidní výtrus, z kterého vyklíčí prvoklíček (PROTONEMA), z něho pak vyrůstá mechová rostlinka a na ní: na jedné straně samčí pohlavní orgány - PELATKA (ANTHERIDIUM), která produkuje spermatozoidy (pohyblivé); na druhé straně samičí pohlavní orgány - ZÁRODEČNÍK (ARCHEGONIUM) z nichž vzniká jedna vaječná buňka – oosféra (nepohyblivá)
• SPOROFYT (DIPLOIDNÍ): jeho základem je zygota vznikající splynutím pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět s tobolkou (capsulou), v tobolce vznikají redukčním dělením výtrusy, výtrus vypadne a vše se znovu opakuje
- množí se vegetativně (mechové koberce): rozpadem prvoklíčku nebo úlomky mechové rostlinky; někdy tento způsob rozmnožování převládá (zejména v období sucha)
• Třída: JÁTROVKY (Marchantiopsida)
o primitivnější třída mechorostů
o gametofyt (stélka) je
- lupenitá s rhizoidy
- listnatá: rozlišený na rhizoidy, kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)
o fyloidy jsou ve dvou řadách bez středního žebra
o mají pohárky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování
o rozmnožují se i pohlavně: mají redukovaný prvoklíček
o tropické játrovky patří k nejvýznamnějším stromovým epifytům (žijí na nich, ale neparazitují)
1. Porostnice mnohotvárná
- lupenitá stélka
- nepohlavní rozmnožování: rozmnožovací tělíska jsou v pohárcích na stélce
- vyskytují se ve velmi vlhkých prostředích
• Třída: MECHY (Bryopsida)
o 15 000 druhů, vláknitý či lupenitý prvoklíček
o spirální olistění, lístky mají střední žebro
1. Ploník obecný - ve středu lodyžky - pruh s vodivými pletivy
- tobolka = kryta víčkem, otevírá se čepičkou - druh pohybu - v jejímž ústí je řada zoubků reagující na vzdušnou vlhkost
- vyvinuta vodivá pletiva
2. Rašeliník (Sphagnum)
- je nejpůvodnější, na bázi odumírá (nahoře roste)- rašelina, malé lístky. Vyskytuje se obvykle na vlhkých stanovištích, kyselých půdách. Pokrývá až 1% povrchu Země
- přeslenitě se větvící stonky. Fyloidy se skládají z dvou typů buněk:
i. hyalocyty –velké bezbarvé schopné pojmout mnoho vody - zásobárna
ii. chlorocyty – obsahují mnoho chroroplastů – asimilační funkce
- nemá rhizoidy a v lístku nemá střední žebro
- Vytváří rašelinu:
i. Dříve jako palivo
ii. Zemědělství – do půdy pro zlepšení schopnosti uchovávat vlhkost
iii. Léčebné zábaly
iv. Rašelina konzervuje spoustu dříve žijících organismů -> paleontologie
- buňky: mrtvé - hyalocysty (H2O za deště, vzduch za sucha), živé – chlorocysty
3. Měřík (Mnium) - kulaté lístky
4. Bělomech sivý - jehličnaté lesy
5. Rakyt cypřišovitý - kmeny stromů
6. Pramenička rakouská – vodní mech
7. Zkrutek vláhojemný - hruškovité tobolky
8. Ploník ztenčený
9. Travník Schreberův - v trávě
10. Prutník stříbřitý - na zídkách
11. Dvouhrotec chvostnatý
• Třída: HLEVÍKY
o Hlevík polní
VYŠŠÍ ROSTLINY – CORMOPHYTAE – novější taxonomické pojetí
PROGRESIVNÍ ZNAKY
1. Cévní svazky - většinou pouze tracheidy a sítkovice, u Hasivky orličí nebo Vranečků už i tracheje
2. Syntéza lygninu – lepší funkce stavebních pletiv
3. Heteromorfní rodozměna – redukce gametofytu
4. Oproštění od vodního prostředí
• Oddělení: KAPRAĎOROSTY
o Pravé orgány: kořen, stonek, list, Výtrusné rostliny
o Listy – podle velikosti
- Mikrofyly – čárkovité nebo šídlovité
- Megafyly – vícenásobně zpeřené
o Listy podle funkce
- Trofofyly – listy asimilační
- sporofyly – listy výtrusné
- trofosporofyly – obojí funkce
o 20 000 druhů
o Rozvoj již v prvohorách -> dnes fosilní paliva
o Rozmnožování :
- především pomocí výtrusů
1) stejnovýtrusné rostliny – není poznat zdali samčí nebo samičí
2) různovýtrusné rostliny – mikrospory a megaspory – 2 druhy prokelů
- rodozměna – k oplození dochází ve vodě nebo vlhku
1) výtrus – spora vyklíčí v prokel – 1n
2) vznik gametangií – samčí antheridia, samičí archegonia – 1n
3) splynutí gamet – vznik zygoty – 2n
4) samotná rostlinka – 2n – vytvoří výtrusnice - ve výtrusorodém pletivu redukčním dělením vznikají spory
• Třída: PLAVUNĚ
o Velmi staré (již od siluru), stromové formy vymírají v permu, křovité v druhohorách, dnes pouze bylinné
o u nás zákonem chráněné
o sporofyt převažuje nad gametofytem
o mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený plazivý stonek, porostlý drobnými listy
o na koncích větví stonků vyrůstají výtrusné lístky (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)
o sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů
o rozmnožování:
- ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živý saprofyticky
- po několika letech se na něm vytvoří gametangia
- z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
1. Plavuň vidlačka
2. Vraneček brvitý
• Třída: PŘESLIČKY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o mají plazivé oddenky a duté, přeslenité větvené stonky
o pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
o drobné šupinovité listy bývají pochvovitě srostlé
o některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh – jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas) a letní zelené (tvoří zásobní látky ukládající se v kořenu)
o rozmnožování
o výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na čtyři dlouhé haptery (pentlice), které se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují
o prokly nesou bud pelatky nebo zárodečníky
1. Přeslička rolní – jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenou lodyhou
2. Přeslička lesní – se hojně vyskytuje v lesích, má jeden typ lodyhy
• Třída: KAPRADINY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
o stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněny na oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní kořeny
o listy jsou velké
o na rubu nebo okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou
o výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řadou ztloustlých buněk
o rozmnožování
- výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
- spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
1. Kapraď samec
2. Papratka samičí
3. Osladič obecný
4. Hasivka orličí
5. Sleziníky
7. Vývoj a charakteristické znaky nižších rostlin
• Charakteristika
• Eukaryotní organismy; jedno- i mnohobuněčné
• Tělo tvoří STÉLKA = THALLUS – nerozlišené tělo, nedochází k diferenciaci pletiv, neobsahuje cévní svazky
• Autotrofní – fotosyntetizující organismy
• Vodní (sladkovodní i mořské) i suchozemské organismy, významní producenti organické hmoty ve vodě, součást fytoplanktonu, výjimečně paraziti
• Rozmnožování:
o Vegetativní (dělením, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek)
o Nepohlavně (sporami: zoospory = pohyblivé, aplanospory = nepohyblivé)
o Pohlavně (spojení gamet)
- U ruduch, chaluh a zelených řas dochází k METAGENEZI (rodozměně): GAMETOFYT = haploidní stélka, na které vznikají GAMETANGIA, v nichž se tvoří pohlavní buňky = GAMETY. Splynutím gamet vzniká ZYGOTA, na které se tvoří výtrusnice = SPORANGIA. Ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (SPORY). Ze spor vyrůstá GAMETOFYT
- Izogamie (gamety velikostně i vzhledově stejné, liší se fyziologicky)
- Anizozgamie (samičí gameta je větší než samčí)
- Oogamie (výrazně větší nepohyblivá samičí gameta = OOSFÉRA)
• Typy stélek (thallus)
• MONADOIDNÍ – BIČÍKATÁ
o jednobuněčná, jednojaderná, často kapkovitý tvar
o na předním konci nese bičíky, má světločivnou skvrnu = stigma
o nemají buněčnou stěnu, na povrchu je pelikula = periplast
o př. krásnoočka, zelenivky
• RHIZOPODOVÁ - MĚŇAVKOVITÁ
o jednobuněčná, jedno i vícejaderná
o má panožky = pseudopodie
o nemá buněčnou stěnu
o př. Zlativky
• KOKÁLNÍ – KULOVITÁ
o jednobuněčná, jednojaderná
o na povrchu buněčná stěna
o málo pohyblivé – nemá bičíky
o př. rozsivky, zelenivky
• TRICHÁLNÍ – VLÁKNITÁ
o mnohobuněčná vláknitá
o jednoduché nebo rozvětvené
o př. zelenivky
• HETEROTRICHÁLNÍ
o podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky a funkčně rozlišená (poléhavá a vzpřímená vlákna)
o Př. Kadeřnatka
• SIFONÁLNÍ - TRUBICOVITÁ
o vláknitá nebo vakovitá stélka
o jednobuněčná mnohojaderná buňka s buněčnou stěnou
o př. trubicovky
• SIFONOKLADÁLNÍ
o mnohobuněčné vlákno z mnohobuněčných buněk s buněčnou stěnou
o vláknité nebo vakovité, větvené nebo jednoduché
o př. žabí vlas
• PLETIVNÁ
o mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
o ruduchy, chaluhy
• SYSTÉM
• ODDĚLENÍ: RUDUCHY (RHODOPHYTA)
o patří k nejstarším rostlinám na Zemi
o stélka – většinou mnohobuněčná – vláknitá, pletivná
o obsahují chlorofyl a a d, barviva: fykoerytrin (červené) fykocyanin (modrý), karotenoidy
o rozmnožování – dělení a rozpad stélky, výtrusy nebo oogamií
o žijí převážně v teplých mořích, mohou růst i ve větších hloubkách, díky modrému fytocyaninu
o Rosolenka – vyluhováním buněčných stěn se získává agar – surovina pro potravinářský a farmaceutický průmysl, mikrobiologii (želé, živné půdy)
o Potěrka žabí símě – horské potoky, pletivné stélky podobné žabím vajíčkům, žije u nás
o Korálovka – pobřeží tropických moří, silně inkrustované buněčné stěny – tvorba korálových útesů
• ODDĚLENÍ: HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)
o Chlorofyl a a c, barviva: fukoxantin (hnědý), karoten
o Sladkovodní i mořské
o Třída: ZLATIVKY (CHRYSOPHYCEAE)
o rozšířené hlavně v čistých sladkých vodách, součástí planktonu
o stélka – monadoidn, rhizopodová
o někdy mají křemitou schránku (mořské druhy)
o Dinobryon – keříčkovité trsy v rybnících
o Třída: ROZSIVKY (BACILLARIOPHYCEAE)
o známé z dávných geologických období Země – fosílie z nahromaděných schránek tvoří hmotu = křemelina = diatomit – použití k výrobě dynamitu, filtrů, izolační materiály
o složka mořského i sladkovodního planktonu (bioindikátory), žijí jednotlivě i v koloniích
o stélka – kokální, mají dvojdílnou, průsvitnou, křemitou schránku: horní větší část = víčko = epithéka, překrývá spodní menší část = hypothéku, štěrbina mezi nimi ryphé
o rozmnožování – nepohlavní – dělení buněk – dceřiné buňky získají po 1 části schránky, menší část - vždy hypothéku si dotvoří (jedna z buněk je menší), dělení se několikrát opakuje, až do určité minimální velikosti buněk, pak nastává pohlavní rozmnožování
o Diatoma – řetízkové kolonie, rozsivková hornina
o Člunovka – hojný druh ve všech vodách
o Astorionella – hvězdicovité kolonie
o Pinnularia – ve velkém množství v mořích znečistěných N a P – znemožňuje koupání
o Třída: CHALUHY (PHAEOPHYCEAE)
o téměř všechny mořské, evolučně nejpokročilejší hnědé řasy
o stélka pletivná nebo trichální, až několik metrů dlouhé (60 i více metrů), nadlehčují je plovací měchýře vyplněné oxidem uhličitým
o hromadí jód, využívají se jako hnojivo, palivo, potravina, výroba sody a potaše (K2CO3)
o rozmnožování – vegetativní, nepohlavní (zoospory) i všechny druhy pohlavního
o Bobulák – chladná moře, stélka až 100m, přisedlý, ale dosahuje až k hladině
o Chaluha bublinatá – na pobřeží severní Evropy
o Čepelatka , Chaluha FUCUS , Hroznovice
o ODDĚLENÍ: KRÁSNOOČKA (EUGLENOPHYTA)
o monadoidní stélka (2 bičíky), pulzující vakuola, povrch tvořen zahuštěným protoplastem = periplastem, světločivná skvrna (stigma)
o chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyl, v důsledku ztráty chlorofylu se někteří zástupci vyživují heterotrofně (proto jsou i součástí zoologického systému-rostlinní bičíkovci)
o jsou hlavně sladkovodní (ve znečištěných vodách) – samočištění vod
o rozmnožují se podélným dělením buněk
o Krásnoočko zelené , Krásnoočko štíhlé
o ODDĚLENÍ: ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)
o Pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
o Všechny typy rozmnožování
o Chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyly
o nejpočetnější a nejrozmanitější skupina řas
o žijí v planktonu a bentosu sladkých vod, v moři při pobřežích, ale i v půdě, na kůře stromů a v symbióze s lišejníky
o buněčná stěna je z celulózy, často prostoupena uhličitanem vápenatým
o pokud mají stigma, je ve chloroplastech
o v plastidech se často vyskytují pyrenoidy = tělíska, v nichž se tvoří škrob
o Třída: ZELENIVKY (CHLOROPHYCEAE)
o Jednobuněční bičíkovci i stélkaté řasy
o Hlavní primární producenti sladkých stojatých a pomalu tekoucích vod (společně se sinicemi)
o Snadná kultivace v laboratoři -> využívány pro výzkum fotosyntézy, genetika
o Nepříznivá období mohou přežívat ve formě hypnospory.
o Žijí volně nebo v koloniích případně cenobiích
- Kolonie – soubor buněk držících pohromadě pomocí slizových obalů. Často zahrnuje i jedince pocházející z více generací. Méně dokonalé.
- Cenobium – složitější pravidelně uspořádané soubory. Všechny buňky patří k jedné generaci. Například u druhu Váleč koulivý. Teorie – kolonie a cenobia jsou předstupněm při vzniku mnohobuněčnosti.
1. Pláštěnka – žijí jednotlivě, někteří zástupci obsahují červené barvivo – krvavé zbarvení sněhu v horách a polárních krajích
2. Váleč koulivý – tvoří cenobia = složitější pravidelně uspořádaný soubor - jedna generace, viditelný okem
3. Zelenivka – žije jednotlivě nebo ve shlucích v mělké vodě, v půdě a v symbióze s živočichy (nezmar zelený), houbami a lišejníky, obsahuje mnoho vitamínů B, C, K
4. Kadeřnatka – přisedlá vláknitá stélka
5. Porost locikový = mořský salát – listovitá stélka, pobřežní oblasti evropských moří – potravina
6. Zrněnka - kokální stélky tvoří jen tenká vlákna, shluky, ale může být i jednotlivá buňka, vytváří povlaky na zemi, kamenech a kůře stromů
• Třída: SPÁJIVKY (CONJUGATOPHYCEAE)
o pouze sladkovodní
o stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná nevětvená vláknitá stélka
o rozmnožování
- spájení = konjugace – dvě vlákna se k sobě přiblíží a protoplasty vegetativních buněk splynou – vnikne tlustostěnná zygospora
- nepohlavně – dělení nebo rozpad stélky
o Šroubatka , Jařmatka , Dvojčátkovité řasy , Vřetenovka , Krásivka , Hvězdulka
• Třída: TRUBICOVKY (BRYOPSIDOPHYCEAE)
o většinou mořské organismy
o stélka – sifonokladální nebo trubicovitá
o Žabí vlas
• Třída: PAROŽNATKY (CHAROPHYCEAE)
o Nejvýše organizované zelené řasy
o Vzpřímená pletivná stélka rozlišená na kauloid, fylomy a rhizoidy (obsahuje CaCO3)
o v čistých, sladkých stojatých vodách
o tvarem připomínají přesličky
o rozmnožování – vegetativně nebo oogamicky …NEPOHLAVNĚ POMOCÍ SPOR SE NEROZMNOŽUJÍ
1. Parožnatka – i v brakických vodách
2. Lesklenka – často v akváriích
• Význam řas
• důležitá součást vodních ekosystémů – plankton, bentos (biocenóza stojatých vod), ale i složkou edafonu
• produkují kyslík – umožňují život vodních aerobních organismů
• samočištění vod – př. Krásnoočka
• složka potravy, krmivo pro zvířata, hnojivo
• získávají se z nich různé látky – karagen (zhušťovadlo), agar, z popeloviny se vyrábí soda a potaš
• křemelina (usazené schránky rozsivek) se používá ve stavebnictví, na výrobu skla izolačních hmot
• Eukaryotní organismy; jedno- i mnohobuněčné
• Tělo tvoří STÉLKA = THALLUS – nerozlišené tělo, nedochází k diferenciaci pletiv, neobsahuje cévní svazky
• Autotrofní – fotosyntetizující organismy
• Vodní (sladkovodní i mořské) i suchozemské organismy, významní producenti organické hmoty ve vodě, součást fytoplanktonu, výjimečně paraziti
• Rozmnožování:
o Vegetativní (dělením, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek)
o Nepohlavně (sporami: zoospory = pohyblivé, aplanospory = nepohyblivé)
o Pohlavně (spojení gamet)
- U ruduch, chaluh a zelených řas dochází k METAGENEZI (rodozměně): GAMETOFYT = haploidní stélka, na které vznikají GAMETANGIA, v nichž se tvoří pohlavní buňky = GAMETY. Splynutím gamet vzniká ZYGOTA, na které se tvoří výtrusnice = SPORANGIA. Ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (SPORY). Ze spor vyrůstá GAMETOFYT
- Izogamie (gamety velikostně i vzhledově stejné, liší se fyziologicky)
- Anizozgamie (samičí gameta je větší než samčí)
- Oogamie (výrazně větší nepohyblivá samičí gameta = OOSFÉRA)
• Typy stélek (thallus)
• MONADOIDNÍ – BIČÍKATÁ
o jednobuněčná, jednojaderná, často kapkovitý tvar
o na předním konci nese bičíky, má světločivnou skvrnu = stigma
o nemají buněčnou stěnu, na povrchu je pelikula = periplast
o př. krásnoočka, zelenivky
• RHIZOPODOVÁ - MĚŇAVKOVITÁ
o jednobuněčná, jedno i vícejaderná
o má panožky = pseudopodie
o nemá buněčnou stěnu
o př. Zlativky
• KOKÁLNÍ – KULOVITÁ
o jednobuněčná, jednojaderná
o na povrchu buněčná stěna
o málo pohyblivé – nemá bičíky
o př. rozsivky, zelenivky
• TRICHÁLNÍ – VLÁKNITÁ
o mnohobuněčná vláknitá
o jednoduché nebo rozvětvené
o př. zelenivky
• HETEROTRICHÁLNÍ
o podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky a funkčně rozlišená (poléhavá a vzpřímená vlákna)
o Př. Kadeřnatka
• SIFONÁLNÍ - TRUBICOVITÁ
o vláknitá nebo vakovitá stélka
o jednobuněčná mnohojaderná buňka s buněčnou stěnou
o př. trubicovky
• SIFONOKLADÁLNÍ
o mnohobuněčné vlákno z mnohobuněčných buněk s buněčnou stěnou
o vláknité nebo vakovité, větvené nebo jednoduché
o př. žabí vlas
• PLETIVNÁ
o mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
o ruduchy, chaluhy
• SYSTÉM
• ODDĚLENÍ: RUDUCHY (RHODOPHYTA)
o patří k nejstarším rostlinám na Zemi
o stélka – většinou mnohobuněčná – vláknitá, pletivná
o obsahují chlorofyl a a d, barviva: fykoerytrin (červené) fykocyanin (modrý), karotenoidy
o rozmnožování – dělení a rozpad stélky, výtrusy nebo oogamií
o žijí převážně v teplých mořích, mohou růst i ve větších hloubkách, díky modrému fytocyaninu
o Rosolenka – vyluhováním buněčných stěn se získává agar – surovina pro potravinářský a farmaceutický průmysl, mikrobiologii (želé, živné půdy)
o Potěrka žabí símě – horské potoky, pletivné stélky podobné žabím vajíčkům, žije u nás
o Korálovka – pobřeží tropických moří, silně inkrustované buněčné stěny – tvorba korálových útesů
• ODDĚLENÍ: HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)
o Chlorofyl a a c, barviva: fukoxantin (hnědý), karoten
o Sladkovodní i mořské
o Třída: ZLATIVKY (CHRYSOPHYCEAE)
o rozšířené hlavně v čistých sladkých vodách, součástí planktonu
o stélka – monadoidn, rhizopodová
o někdy mají křemitou schránku (mořské druhy)
o Dinobryon – keříčkovité trsy v rybnících
o Třída: ROZSIVKY (BACILLARIOPHYCEAE)
o známé z dávných geologických období Země – fosílie z nahromaděných schránek tvoří hmotu = křemelina = diatomit – použití k výrobě dynamitu, filtrů, izolační materiály
o složka mořského i sladkovodního planktonu (bioindikátory), žijí jednotlivě i v koloniích
o stélka – kokální, mají dvojdílnou, průsvitnou, křemitou schránku: horní větší část = víčko = epithéka, překrývá spodní menší část = hypothéku, štěrbina mezi nimi ryphé
o rozmnožování – nepohlavní – dělení buněk – dceřiné buňky získají po 1 části schránky, menší část - vždy hypothéku si dotvoří (jedna z buněk je menší), dělení se několikrát opakuje, až do určité minimální velikosti buněk, pak nastává pohlavní rozmnožování
o Diatoma – řetízkové kolonie, rozsivková hornina
o Člunovka – hojný druh ve všech vodách
o Astorionella – hvězdicovité kolonie
o Pinnularia – ve velkém množství v mořích znečistěných N a P – znemožňuje koupání
o Třída: CHALUHY (PHAEOPHYCEAE)
o téměř všechny mořské, evolučně nejpokročilejší hnědé řasy
o stélka pletivná nebo trichální, až několik metrů dlouhé (60 i více metrů), nadlehčují je plovací měchýře vyplněné oxidem uhličitým
o hromadí jód, využívají se jako hnojivo, palivo, potravina, výroba sody a potaše (K2CO3)
o rozmnožování – vegetativní, nepohlavní (zoospory) i všechny druhy pohlavního
o Bobulák – chladná moře, stélka až 100m, přisedlý, ale dosahuje až k hladině
o Chaluha bublinatá – na pobřeží severní Evropy
o Čepelatka , Chaluha FUCUS , Hroznovice
o ODDĚLENÍ: KRÁSNOOČKA (EUGLENOPHYTA)
o monadoidní stélka (2 bičíky), pulzující vakuola, povrch tvořen zahuštěným protoplastem = periplastem, světločivná skvrna (stigma)
o chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyl, v důsledku ztráty chlorofylu se někteří zástupci vyživují heterotrofně (proto jsou i součástí zoologického systému-rostlinní bičíkovci)
o jsou hlavně sladkovodní (ve znečištěných vodách) – samočištění vod
o rozmnožují se podélným dělením buněk
o Krásnoočko zelené , Krásnoočko štíhlé
o ODDĚLENÍ: ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)
o Pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
o Všechny typy rozmnožování
o Chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyly
o nejpočetnější a nejrozmanitější skupina řas
o žijí v planktonu a bentosu sladkých vod, v moři při pobřežích, ale i v půdě, na kůře stromů a v symbióze s lišejníky
o buněčná stěna je z celulózy, často prostoupena uhličitanem vápenatým
o pokud mají stigma, je ve chloroplastech
o v plastidech se často vyskytují pyrenoidy = tělíska, v nichž se tvoří škrob
o Třída: ZELENIVKY (CHLOROPHYCEAE)
o Jednobuněční bičíkovci i stélkaté řasy
o Hlavní primární producenti sladkých stojatých a pomalu tekoucích vod (společně se sinicemi)
o Snadná kultivace v laboratoři -> využívány pro výzkum fotosyntézy, genetika
o Nepříznivá období mohou přežívat ve formě hypnospory.
o Žijí volně nebo v koloniích případně cenobiích
- Kolonie – soubor buněk držících pohromadě pomocí slizových obalů. Často zahrnuje i jedince pocházející z více generací. Méně dokonalé.
- Cenobium – složitější pravidelně uspořádané soubory. Všechny buňky patří k jedné generaci. Například u druhu Váleč koulivý. Teorie – kolonie a cenobia jsou předstupněm při vzniku mnohobuněčnosti.
1. Pláštěnka – žijí jednotlivě, někteří zástupci obsahují červené barvivo – krvavé zbarvení sněhu v horách a polárních krajích
2. Váleč koulivý – tvoří cenobia = složitější pravidelně uspořádaný soubor - jedna generace, viditelný okem
3. Zelenivka – žije jednotlivě nebo ve shlucích v mělké vodě, v půdě a v symbióze s živočichy (nezmar zelený), houbami a lišejníky, obsahuje mnoho vitamínů B, C, K
4. Kadeřnatka – přisedlá vláknitá stélka
5. Porost locikový = mořský salát – listovitá stélka, pobřežní oblasti evropských moří – potravina
6. Zrněnka - kokální stélky tvoří jen tenká vlákna, shluky, ale může být i jednotlivá buňka, vytváří povlaky na zemi, kamenech a kůře stromů
• Třída: SPÁJIVKY (CONJUGATOPHYCEAE)
o pouze sladkovodní
o stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná nevětvená vláknitá stélka
o rozmnožování
- spájení = konjugace – dvě vlákna se k sobě přiblíží a protoplasty vegetativních buněk splynou – vnikne tlustostěnná zygospora
- nepohlavně – dělení nebo rozpad stélky
o Šroubatka , Jařmatka , Dvojčátkovité řasy , Vřetenovka , Krásivka , Hvězdulka
• Třída: TRUBICOVKY (BRYOPSIDOPHYCEAE)
o většinou mořské organismy
o stélka – sifonokladální nebo trubicovitá
o Žabí vlas
• Třída: PAROŽNATKY (CHAROPHYCEAE)
o Nejvýše organizované zelené řasy
o Vzpřímená pletivná stélka rozlišená na kauloid, fylomy a rhizoidy (obsahuje CaCO3)
o v čistých, sladkých stojatých vodách
o tvarem připomínají přesličky
o rozmnožování – vegetativně nebo oogamicky …NEPOHLAVNĚ POMOCÍ SPOR SE NEROZMNOŽUJÍ
1. Parožnatka – i v brakických vodách
2. Lesklenka – často v akváriích
• Význam řas
• důležitá součást vodních ekosystémů – plankton, bentos (biocenóza stojatých vod), ale i složkou edafonu
• produkují kyslík – umožňují život vodních aerobních organismů
• samočištění vod – př. Krásnoočka
• složka potravy, krmivo pro zvířata, hnojivo
• získávají se z nich různé látky – karagen (zhušťovadlo), agar, z popeloviny se vyrábí soda a potaš
• křemelina (usazené schránky rozsivek) se používá ve stavebnictví, na výrobu skla izolačních hmot
6. Vodní režim, růstové a vývojové procesy u rostlin
Prvkové složení rostlinného těla
PRŮMĚRNÉ CHEMICKÉ SLOŽENÍ ORGANISMŮ
voda 65% - 50 - 80
sušina organické látky 32%
anorganické látky 3%
• ANORGANICKÉ LÁTKY
o VODA: tvoří většinu hmoty živých soustav (60-95%), je vhodným prostředím pro všechny biochemické reakce a dobrým rozpouštědlem, podílí se na udržení stálého pH a osmotického tlaku, ovlivňuje termoregulaci, transport látek
- její množství může kolísat v závislosti na vnějších podmínkách
- nejméně vody obsahují semena – 5-15%, nejvíce šťavnaté plody
- podílí se i na procesu oplození výtrusných rostlin
o ANORGANICKÉ IONTY: ovlivňují především osmotický tlak, pH, acidobazickou rovnováhu a elektrické a transportní procesy, např.
- K+ (hlavní nitrobuněčný kation),
- Na+ a Cl- hlavní ionty mimobuněčných tekutin živočichů),
- Mg2+, Ca2+ nebo aniony H2PO-, HPO2- (podílejí se na udržování stálého pH v buňkách i mimobuněčných tekutinách)
o NEROZPUSTNÉ SOLI: nacházejí se především v oporných a ochranných strukturách organismů, např. CaCO3 (uhličitan vápenatý) je součástí schránek bezobratlých,např. měkkýšů, Ca(PO4)2 (fosforečnan vápenatý) se vyskytuje v kostrách obratlovců, nebo SiO2.nH2O (hydratovaný oxid křemičitý) tvoří schránky mřížovců
• ORGANICKÉ LÁTKY
o SACHARIDY: organické sloučeniny složené z atomů uhlíku, vodíku, kyslíku; v organismech mají nejrůznější funkce:
- a) stavební materiál těl organismů (celulosa, chitin)
- b) zásobní látka (u živočichů a hub glykogen, u rostlin škrob a inulin)
- c) zdroj energie pro organismy (uvolňuje se jejich oxidací)
podle složení rozeznáváme:
- a) monosacharidy: pouze jedna monosacharidová jednotka, např. glukóza, fruktóza (hroznový cukr)
- b) oligosacharidy: 2-10 monosacharidových jednotek, nejznámější jsou disacharidy: např. sacharóza (řepný cukr), laktosa, maltóza (sladový cukr)
- c) polysacharidy: více jak 10 monosacharidových jednotek, např.: škrob, celulosa, glykogen, chitin
o BÍLKOVINY (proteiny): makromolekulární látky složené z aminokyselin (derivátů karboxylových kyselin obsahující aminoskupinu), které jsou pospojovány peptidovými vazbami do polypeptidického řetězce; důležitý je nejen počet aminoskupin, ale i jejich pořadí v polypeptidickém řetězci; 20 základních aminokyselin přičemž bílkoviny jsou složeny z několikaset aminokyselin
funkce:
- a) stavební - staví tělo buňky, např. kolagen, keratin
- b) katalycká - funkce metabolismu, enzymy
- c) regulační - hormonální funkce, hormony
- d) obranná - imunita, protilátky
- e) transportní - hemoglobin
- f) zásobní - v semenech rostlin se nachází bílkoviny - zásobníky energie
můžeme je dělit:
- a) jednoduché - obsahují ve svých molekulách pouze aminokyseliny
- b) složené - kromě bílkovinné složky obsahují ještě nebílkovinnou část, např. fosfoproteiny (obsahují kyselinu fosforečnou), glykoproteiny (obsahují sacharid) nebo lipoproteiny (obsahují lipidy)
o TUKY (lipidy): estery vyšších mastných kyselin (palmitová, olejová, stearová k.) s estery alkoholu (např. glycerol)
funkce:
- a) zásobárna energie: živočichové v tukové tkáni, rostliny v semenech
- b) stavební: fosfolipidy tvoří cytoplazmatickou membránu
- c) ochranná a tepelná
o NUKLEOVÉ KYSELINY: makromolekulární látky tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů, jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci, rozlišujeme dva základní typy nukleových kyselin
rozlišení:
- DNA=deoxyribonukleová kyselin
- RNA=ribonukleová kyselina
Významné správné minerální výživy u rostlin
• UHLÍK: základní stavební prvek živých organismů
o hlavní zdroje: ze vzduchu CO2 (fotosyntéza), v menším množství v podobě HCO3-
• KYSLÍK: ze vzduchu jako O2, důležitý pro dýchání, k tvorbě organických látek, kyslík přijímán z H2O
• VODÍK: přijímán z H2O, v organických sloučeninách, má svou funkci pro energetiku metabolismu
• DUSÍK: nejsou schopné přijímat za vzduchu jako N2, to mohou jen některé sinice (vláknité s heterocystou) anebo hlízkovité bakterie (v symbióze na kořenech hlízkovitých rostlin)
o rostliny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-
o nedostatek: omezuje růst rostlin (listů), snížený obsah chlorofylu (málo zelené), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen
o nadbytek: oddálení kvetení, hromadění dusičnanů, pomalejší dřevnatění
• FOSFOR: z půdy v podobě iontů: H2PO4-, HPO42-
o význam: účastí se na látkovém a energetickém metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů
o nedostatek: malé, bledě zelené listy, zpomalení růstu
• SÍRA: z půdy jako SO42-, součástí aminokyselin, málo potřebné; např. SO2 je toxický
• DRASLÍK: přijímán v draselných solích, v buněčné stěně vakuol
o funkce: zvyšuje odolnost rostlin vůči mrazu, ovlivňuje otevírání průduchů
• HOŘČÍK: přijímán jako Mg2+, součást chlorofylu, důležitý při buněčných dějích-dýchání, fotosyntéza
• VÁPNÍK: přijímán jako Ca2+, význam pro činnost buněčných membrán a ovlivňuje aktivitu některých enzymů a dělení buněk
• ŽELEZO: přijímáno jako kation, katalyzuje, obsažen v chlorofylu
o nedostatek: žloutnutí listů = chloróza, opad listů, snížení fotosyntézy a dýchání
Význam vody v buňce
• důležité rozpouštědlo, většina reakcí probíhá pouze ve vodě
• přímo se účastní metabolických procesů (dýchání, fotosyntéza)
• aktivita nukleových kyselin a bílkovin se projeví pouze v přítomnosti vody
• vysoká schopnost disociovat molekuly na ionty, dobrý vodič tepla
• vysoké specifické teplo, přes buněčné povrchy nejsnáze prostupují molekuly rozpuštěné ve vodě
• velká funkce při vzniku života: první rostliny ve vodě až po vytvoření O2 přechod na souš
• při pohybech a růstu rostlin, při oplození výtrusných rostlin (kapraďorosty, mechorosty, řasy)
• při rozšiřování plodů rostlin
• PŘÍJEM, VÝDEJ A VEDENÍ VODY V BUŇCE
o příjem H2O:
- nižší a ponořené vyšší rostliny přijímají celým povrchem těla; vyšší rostliny jsou zakořeněné a vodu přijímají kořenovým systémem (kořenovými vlásky)
- je ovlivněn množstvím vody v půdě, teplotou půdy (u rajčat a okurek se zastavuje příjem H2O při 4° C), je zajištěn pomocí difúze a osmózy
o vedení H2O:
- s vodou jsou zároveň vedeny i minerální látky - to je uskutečněno transpiračním proudem (pomocí xylému, cévic a cév)
o postup vody:
- kořenové vlásky (nasávání) → korový parenchym → dřevní parenchym (střední válec = ENDODERMIS) → cévy, cévice (xylém)
- voda vedena transpiračním proudem končícím v listech, voda stoupá rychlostí 1-50 m*h-1 (nejrychleji u lián), při vedení H2O se v rostlině uplatňuje:
- 1) TRANSPIRACE (vypařování): „dýchání přes něco“ (z latiny trans=přes; spirare=dýchat) = odpařování - výdej vody ve skupenství plynném, vypařování hlavně z listů- díky tomu je veden transpirační proud. Dělení:
• a) stomatární = odpařování vody pomocí průduchů (STOMAT) z buněk listového mezofylu jde voda do mezibuněčného -90%, kolísá podle otevírání průduchů
• b) kutikulární = odpařované kutikulou, u mladých rostlin s tenkou kutikulou méně než 10%, vypařování celým povrchem listů
- maximální před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupá, večer klesá, odpovídá otevírání průduchů
- 2) KOHEZE : kohezní síly - podílejí se na udržování vodního sloupce, působí mezi molekulami - 3) KOŘENOVÝ VZTLAK: vytlačování vody do nadzemních částí rostliny, funguje zejména z jara, kdy nejsou listy-např. projev při poranění v této době vytéká míza
o výdej vody:
- transpirace - ve stavu plynném
- gutace - ve stavu kapalném, z latinského gutta=kapička; voda je vydávána hydatody, časně ráno po chladné noci, kde je atmosféra plná vodních par a není možná transpirace, př. kontryhel, rostliny v pralesech, projev kořenového vztlaku, gutační voda obsahuje minerální látky
asi 1% přijaté vody využije rostlina ke svému metabolismu, transpirační koeficient – udává, kolik gramů vody potřebuje rostlina na vytvoření 1g sušiny, intenzita transpirace – rychlost odpařování vody
Příjem (výdej) látek do buňky
• PASIVNÍ PŘÍJEM = Osmotické jevy: buněčná stěna je permeabilní, ale cytoplazmatická membrána je semipermeabilní, tyto membrány kontrolují vstup látek do buňky a výstup látek z buňky
o a) DIFÚZE = fyzikální pochod, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací částic (z koncentrovanějšího roztoku do zředěného roztoku) - podle koncentračního spádu, bez energie - takto pronikají molekuly močoviny, alkoholu, barviva, jedy, léčiva - díky současnému pronikání vody v opačném směru dochází k vyrovnávání koncentrace
o b) OSMÓZA = zvláštní případ difúze, při které pronikají snadno a rychle pouze molekuly vody, osmotický tlak = hydrostatický tlak ve směru opačném než probíhá osmóza - rozeznáváme další případy osmózy: plazmolýza, plazmoptýza
- plazmolýza: buňka se nachází v hypertonickém prostředí = koncentrace látek je větší vně buňky než uvnitř, voda uniká z buňky, protoplast se smršťuje a odděluje od buněčné stěny - př. posolená ředkvička, okurka
- plazmoptýza (deplazmolýza): buňka je v hypotonickém prostředí = uvnitř buňky je vyšší koncentrace než vně - voda jde do buňky, buňka může prasknout, př.: třešně po dešti praskají, pylová zrnka
- buňka v prostředí izotonickém = stejná koncentrace uvnitř i vně (-nic se neděje)
o v důsledku příjmu vody tlačí vakuola na buněčnou stěnu a tím vzniká tlak = turgor - naopak buněčná stěna působí tlakem buněčné stěny na protoplast v opačném směru
• AKTIVNÍ PŘÍJEM: je zapotřebí energie
o ENDOCYTÓZA
- pinocytóza: přenos kapalných částic - do buňky se dostane koloidní roztok bílkovin, vklesnutím do membrány
- fagocytóza: přijímaní celých pevných látek, př. měňavky, některé bílé krvinky
o EXOCYTÓZA
- opak endocytózy, kdy z buňky jsou vylučovány odpadní látky, pinocytární váček splyne s cytoplazmatickou membránou a obsah je vyvržen z buňky
Vodní bilance
• = poměr mezi příjmem a výdejem vody
• optimální bilance – příjem a výdej v rovnováze
• vodní deficit – větší ztráty než příjem, klesá turgor, rostlina vadne (vratně = reverzibilně, nevratně = ireverzibilně)
Růst a vývoj rostlin
• RŮST = nenávratné zvětšování objemu a hmotnosti, spojeno se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů, projev života
• rostliny rostou na rozdíl od živočichů během celého života
• růst rostlin je způsoben vlastním buněčných dělením a vlastním růstem buněk (u jednobuněčných po dosažení určité velikosti se jednobuněčný organismus rozdělí na dva - jedna buňka na dvě dceřinné)
• 3 RŮSTOVÉ FÁZE ROSTLIN
o Zárodečná (EMBRYONÁLNÍ): buňky se neustále dělí, zvětšuje se jejich počet, tyto buňky se nachází v dělivých pletivech - v meristémech - ve vzrostlém vrcholu kořene, stonku a listů a v druhotném dělícím pletivu; nárůst cytoplazmy těchto buněk
o Prodlužovaní (ELONGAČNÍ): buňky se už nedělí, vakuoly nasávají hodně vody, zvětšují svůj objem až nakonec splývají v jednu velkou vakuolu, množství cytoplazmy zůstává nezměněno, cytoplazma i s jádrem zatlačena vakuolou v buněčné stěně
o Rozlišovací (DIFERENCIAČNÍ): buňky se tvarově odlišují a rozrůzňují se (specializují se) k vykonávání určité funkce, vznik buněk krycích a vodivých pletiv, trachomů a orgánů. Růst do objemu
• Růst rostlin probíhá za určitých podmínek (FAKTORŮ):
o VNĚJŠÍ
- Světlo: důležité pro fotosyntézu, při jeho nedostatku nastává ETIOLIZACE = nápadné prodlužování článku stonků, bledě žlutá barva, méně vyvinutá mechanická pletiva, potlačení růstu listů, např. rostliny ve tmě, klíčení brambor; světlomilné - slunečnice, stínomilné - hajní byliny
• Etiolizace je důležitým mechanismem, díky kterému jsou rostliny například zasypány hlínou schopny rychle bez energetických ztrát vyrůst za sluncem. V praxi například v hustých podrostech, využíváno u zeleniny – etiolizovaná zelenina je dobře poživatelná
- Teplota: minimum - růst začíná, maximum - růst se zastavuje, optimum - nejrychlejší růst
- Voda: nezbytná v zárodečné a prodlužovací fázi… + živiny
- Znečištění prostředí: nepříznivě působí na růst
o VNITŘNÍ = FYTOHORMONY
- FYTOHORMONY = rostlinné hormony - jsou syntetizovány v určitých pletivech vyšších rostlin, z místa vzniku se vodivými pletivy dostávají do jiné části rostliny a zde v malých koncentracích ovlivňují růst a vývoj rostlin
- STIMULÁTORY RŮSTU (podporují růst) - auxiny, cytokininy, gibereliny
• Auxiny:
o Podpora prodlužovacího růstu, zakládání adventivních kořenů
o tvoří se ve vrcholech stonků a nejmladších listech, brzdí růst postranních pupenů stonku, tedy odříznutím vrcholu stonku se podnítí růst postranních větví z pupenů-využití při řezu dřevin (chceme-li, aby rostla rostlina do šířky a ne do výšky), ve vysokých koncentracích auxin růst brzdí
• Cytokininy: tvoří se v kořenech, urychlují buněčné dělení, zpomalují stárnutí listů , stimulují klíčení semen
• Gibereliny: vznikají v nejmladších listech a kořenech, urychlují růst orgánů, přerušují období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolávají tvorbu bezsemenných plodů. Podporují využívání zásobních látek pro získání živin pro růst.
- INHIBITORY RŮSTU (zastavují růst) - kyselina abscisová, etylen
• Kyselina abscisová: tvoří se v dospělých listech, semenech, plodech; způsobuje opad listů = abscise a plodů;
o potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu, brání vstupu K+ do svěracích buněk (při uzavření průduchů)
o navozuje Dormanci – stav klidu, odpočinku
• Etylen: uvolňuje se ze zralého ovoce, urychluje zrání plodů (např. banánů)
o Rychlost růstu bývá větší v noci než ve dne
• 4 VÝVOJOVÉ FÁZE (období) – u vyšších rostlin
o Embryonální – vývoj embrya od vzniku zygoty po dozrání semene
o Vegetativní – začíná klíčením semene, vytváří se vegetativní orgány; rozmnožování pouze nepohlavní
o Období dospělosti – vznikají generativní orgány, tvorba gamet a výtrusů; pohlavní rozmnožování
o Období stárnutí – odumírání jednotlivých orgánů i celé rostliny, převládají katabolické děje, rozmnožování neprobíhá
• DORMANCE = období vegetačního klidu – během ontogeneze nastává jednou nebo víckrát, rostlina zastavuje růst, snižuje metabolismus, semena neklíčí
• RŮSTOVÉ KOLERACE – projev celistvosti rostlinného těla – vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla, orgán ve spojení s rostlinou se chová jinak, než když je oddělen (z odděleného listu vyrůstají kořeny); cílem je opětovné dosažení rovnováhy
• POLARITA RŮSTU – na rostlině i jejích orgánech je rozlišen vrcholový = apikální pól – narůstají z něho prýty, a spodní = bazální pól – regenerují z něho kořeny
o důležité při roubování – podnož a roub srostou pouze po přiložení opačnými póly
• REGENERACE = obnova nebo nahrazení ztracených částí
o fyziologická – náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí
o patologická – nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran (odříznutá větev)
• HOJIVOVÉ PLETIVO = KALUS – zaceluje rány
• životní cyklus = doba života – od vzniku zygoty po uhynutí rostliny
Hnojiva
• ORGANICKÁ (statková) – hnůj, močka, kompost, zelené hnojení
• PRŮMYSLOVÁ – dusíkatá – KNO3
fosforečná – superfosfát
draselná – KCl
vápenatá – mletý CaCO3, pálené vápno
kombinovaná – NPK
o dusičnany v půdě – přehnojení – splach do vod, velký obsah v zelenině – rakovinotvorné
o biominerální hnojiva – s přídavkem rohoviny a stopových prvků
o specializovaná hnojiva – pro rajčata, jahody, ...
o zelená hnojiva – hrách (hlízkovité bakterie), hořčice, jetel, vikev (vysoký obsah minerálů)
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
PRŮMĚRNÉ CHEMICKÉ SLOŽENÍ ORGANISMŮ
voda 65% - 50 - 80
sušina organické látky 32%
anorganické látky 3%
• ANORGANICKÉ LÁTKY
o VODA: tvoří většinu hmoty živých soustav (60-95%), je vhodným prostředím pro všechny biochemické reakce a dobrým rozpouštědlem, podílí se na udržení stálého pH a osmotického tlaku, ovlivňuje termoregulaci, transport látek
- její množství může kolísat v závislosti na vnějších podmínkách
- nejméně vody obsahují semena – 5-15%, nejvíce šťavnaté plody
- podílí se i na procesu oplození výtrusných rostlin
o ANORGANICKÉ IONTY: ovlivňují především osmotický tlak, pH, acidobazickou rovnováhu a elektrické a transportní procesy, např.
- K+ (hlavní nitrobuněčný kation),
- Na+ a Cl- hlavní ionty mimobuněčných tekutin živočichů),
- Mg2+, Ca2+ nebo aniony H2PO-, HPO2- (podílejí se na udržování stálého pH v buňkách i mimobuněčných tekutinách)
o NEROZPUSTNÉ SOLI: nacházejí se především v oporných a ochranných strukturách organismů, např. CaCO3 (uhličitan vápenatý) je součástí schránek bezobratlých,např. měkkýšů, Ca(PO4)2 (fosforečnan vápenatý) se vyskytuje v kostrách obratlovců, nebo SiO2.nH2O (hydratovaný oxid křemičitý) tvoří schránky mřížovců
• ORGANICKÉ LÁTKY
o SACHARIDY: organické sloučeniny složené z atomů uhlíku, vodíku, kyslíku; v organismech mají nejrůznější funkce:
- a) stavební materiál těl organismů (celulosa, chitin)
- b) zásobní látka (u živočichů a hub glykogen, u rostlin škrob a inulin)
- c) zdroj energie pro organismy (uvolňuje se jejich oxidací)
podle složení rozeznáváme:
- a) monosacharidy: pouze jedna monosacharidová jednotka, např. glukóza, fruktóza (hroznový cukr)
- b) oligosacharidy: 2-10 monosacharidových jednotek, nejznámější jsou disacharidy: např. sacharóza (řepný cukr), laktosa, maltóza (sladový cukr)
- c) polysacharidy: více jak 10 monosacharidových jednotek, např.: škrob, celulosa, glykogen, chitin
o BÍLKOVINY (proteiny): makromolekulární látky složené z aminokyselin (derivátů karboxylových kyselin obsahující aminoskupinu), které jsou pospojovány peptidovými vazbami do polypeptidického řetězce; důležitý je nejen počet aminoskupin, ale i jejich pořadí v polypeptidickém řetězci; 20 základních aminokyselin přičemž bílkoviny jsou složeny z několikaset aminokyselin
funkce:
- a) stavební - staví tělo buňky, např. kolagen, keratin
- b) katalycká - funkce metabolismu, enzymy
- c) regulační - hormonální funkce, hormony
- d) obranná - imunita, protilátky
- e) transportní - hemoglobin
- f) zásobní - v semenech rostlin se nachází bílkoviny - zásobníky energie
můžeme je dělit:
- a) jednoduché - obsahují ve svých molekulách pouze aminokyseliny
- b) složené - kromě bílkovinné složky obsahují ještě nebílkovinnou část, např. fosfoproteiny (obsahují kyselinu fosforečnou), glykoproteiny (obsahují sacharid) nebo lipoproteiny (obsahují lipidy)
o TUKY (lipidy): estery vyšších mastných kyselin (palmitová, olejová, stearová k.) s estery alkoholu (např. glycerol)
funkce:
- a) zásobárna energie: živočichové v tukové tkáni, rostliny v semenech
- b) stavební: fosfolipidy tvoří cytoplazmatickou membránu
- c) ochranná a tepelná
o NUKLEOVÉ KYSELINY: makromolekulární látky tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů, jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci, rozlišujeme dva základní typy nukleových kyselin
rozlišení:
- DNA=deoxyribonukleová kyselin
- RNA=ribonukleová kyselina
Významné správné minerální výživy u rostlin
• UHLÍK: základní stavební prvek živých organismů
o hlavní zdroje: ze vzduchu CO2 (fotosyntéza), v menším množství v podobě HCO3-
• KYSLÍK: ze vzduchu jako O2, důležitý pro dýchání, k tvorbě organických látek, kyslík přijímán z H2O
• VODÍK: přijímán z H2O, v organických sloučeninách, má svou funkci pro energetiku metabolismu
• DUSÍK: nejsou schopné přijímat za vzduchu jako N2, to mohou jen některé sinice (vláknité s heterocystou) anebo hlízkovité bakterie (v symbióze na kořenech hlízkovitých rostlin)
o rostliny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-
o nedostatek: omezuje růst rostlin (listů), snížený obsah chlorofylu (málo zelené), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen
o nadbytek: oddálení kvetení, hromadění dusičnanů, pomalejší dřevnatění
• FOSFOR: z půdy v podobě iontů: H2PO4-, HPO42-
o význam: účastí se na látkovém a energetickém metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů
o nedostatek: malé, bledě zelené listy, zpomalení růstu
• SÍRA: z půdy jako SO42-, součástí aminokyselin, málo potřebné; např. SO2 je toxický
• DRASLÍK: přijímán v draselných solích, v buněčné stěně vakuol
o funkce: zvyšuje odolnost rostlin vůči mrazu, ovlivňuje otevírání průduchů
• HOŘČÍK: přijímán jako Mg2+, součást chlorofylu, důležitý při buněčných dějích-dýchání, fotosyntéza
• VÁPNÍK: přijímán jako Ca2+, význam pro činnost buněčných membrán a ovlivňuje aktivitu některých enzymů a dělení buněk
• ŽELEZO: přijímáno jako kation, katalyzuje, obsažen v chlorofylu
o nedostatek: žloutnutí listů = chloróza, opad listů, snížení fotosyntézy a dýchání
Význam vody v buňce
• důležité rozpouštědlo, většina reakcí probíhá pouze ve vodě
• přímo se účastní metabolických procesů (dýchání, fotosyntéza)
• aktivita nukleových kyselin a bílkovin se projeví pouze v přítomnosti vody
• vysoká schopnost disociovat molekuly na ionty, dobrý vodič tepla
• vysoké specifické teplo, přes buněčné povrchy nejsnáze prostupují molekuly rozpuštěné ve vodě
• velká funkce při vzniku života: první rostliny ve vodě až po vytvoření O2 přechod na souš
• při pohybech a růstu rostlin, při oplození výtrusných rostlin (kapraďorosty, mechorosty, řasy)
• při rozšiřování plodů rostlin
• PŘÍJEM, VÝDEJ A VEDENÍ VODY V BUŇCE
o příjem H2O:
- nižší a ponořené vyšší rostliny přijímají celým povrchem těla; vyšší rostliny jsou zakořeněné a vodu přijímají kořenovým systémem (kořenovými vlásky)
- je ovlivněn množstvím vody v půdě, teplotou půdy (u rajčat a okurek se zastavuje příjem H2O při 4° C), je zajištěn pomocí difúze a osmózy
o vedení H2O:
- s vodou jsou zároveň vedeny i minerální látky - to je uskutečněno transpiračním proudem (pomocí xylému, cévic a cév)
o postup vody:
- kořenové vlásky (nasávání) → korový parenchym → dřevní parenchym (střední válec = ENDODERMIS) → cévy, cévice (xylém)
- voda vedena transpiračním proudem končícím v listech, voda stoupá rychlostí 1-50 m*h-1 (nejrychleji u lián), při vedení H2O se v rostlině uplatňuje:
- 1) TRANSPIRACE (vypařování): „dýchání přes něco“ (z latiny trans=přes; spirare=dýchat) = odpařování - výdej vody ve skupenství plynném, vypařování hlavně z listů- díky tomu je veden transpirační proud. Dělení:
• a) stomatární = odpařování vody pomocí průduchů (STOMAT) z buněk listového mezofylu jde voda do mezibuněčného -90%, kolísá podle otevírání průduchů
• b) kutikulární = odpařované kutikulou, u mladých rostlin s tenkou kutikulou méně než 10%, vypařování celým povrchem listů
- maximální před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupá, večer klesá, odpovídá otevírání průduchů
- 2) KOHEZE : kohezní síly - podílejí se na udržování vodního sloupce, působí mezi molekulami - 3) KOŘENOVÝ VZTLAK: vytlačování vody do nadzemních částí rostliny, funguje zejména z jara, kdy nejsou listy-např. projev při poranění v této době vytéká míza
o výdej vody:
- transpirace - ve stavu plynném
- gutace - ve stavu kapalném, z latinského gutta=kapička; voda je vydávána hydatody, časně ráno po chladné noci, kde je atmosféra plná vodních par a není možná transpirace, př. kontryhel, rostliny v pralesech, projev kořenového vztlaku, gutační voda obsahuje minerální látky
asi 1% přijaté vody využije rostlina ke svému metabolismu, transpirační koeficient – udává, kolik gramů vody potřebuje rostlina na vytvoření 1g sušiny, intenzita transpirace – rychlost odpařování vody
Příjem (výdej) látek do buňky
• PASIVNÍ PŘÍJEM = Osmotické jevy: buněčná stěna je permeabilní, ale cytoplazmatická membrána je semipermeabilní, tyto membrány kontrolují vstup látek do buňky a výstup látek z buňky
o a) DIFÚZE = fyzikální pochod, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací částic (z koncentrovanějšího roztoku do zředěného roztoku) - podle koncentračního spádu, bez energie - takto pronikají molekuly močoviny, alkoholu, barviva, jedy, léčiva - díky současnému pronikání vody v opačném směru dochází k vyrovnávání koncentrace
o b) OSMÓZA = zvláštní případ difúze, při které pronikají snadno a rychle pouze molekuly vody, osmotický tlak = hydrostatický tlak ve směru opačném než probíhá osmóza - rozeznáváme další případy osmózy: plazmolýza, plazmoptýza
- plazmolýza: buňka se nachází v hypertonickém prostředí = koncentrace látek je větší vně buňky než uvnitř, voda uniká z buňky, protoplast se smršťuje a odděluje od buněčné stěny - př. posolená ředkvička, okurka
- plazmoptýza (deplazmolýza): buňka je v hypotonickém prostředí = uvnitř buňky je vyšší koncentrace než vně - voda jde do buňky, buňka může prasknout, př.: třešně po dešti praskají, pylová zrnka
- buňka v prostředí izotonickém = stejná koncentrace uvnitř i vně (-nic se neděje)
o v důsledku příjmu vody tlačí vakuola na buněčnou stěnu a tím vzniká tlak = turgor - naopak buněčná stěna působí tlakem buněčné stěny na protoplast v opačném směru
• AKTIVNÍ PŘÍJEM: je zapotřebí energie
o ENDOCYTÓZA
- pinocytóza: přenos kapalných částic - do buňky se dostane koloidní roztok bílkovin, vklesnutím do membrány
- fagocytóza: přijímaní celých pevných látek, př. měňavky, některé bílé krvinky
o EXOCYTÓZA
- opak endocytózy, kdy z buňky jsou vylučovány odpadní látky, pinocytární váček splyne s cytoplazmatickou membránou a obsah je vyvržen z buňky
Vodní bilance
• = poměr mezi příjmem a výdejem vody
• optimální bilance – příjem a výdej v rovnováze
• vodní deficit – větší ztráty než příjem, klesá turgor, rostlina vadne (vratně = reverzibilně, nevratně = ireverzibilně)
Růst a vývoj rostlin
• RŮST = nenávratné zvětšování objemu a hmotnosti, spojeno se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů, projev života
• rostliny rostou na rozdíl od živočichů během celého života
• růst rostlin je způsoben vlastním buněčných dělením a vlastním růstem buněk (u jednobuněčných po dosažení určité velikosti se jednobuněčný organismus rozdělí na dva - jedna buňka na dvě dceřinné)
• 3 RŮSTOVÉ FÁZE ROSTLIN
o Zárodečná (EMBRYONÁLNÍ): buňky se neustále dělí, zvětšuje se jejich počet, tyto buňky se nachází v dělivých pletivech - v meristémech - ve vzrostlém vrcholu kořene, stonku a listů a v druhotném dělícím pletivu; nárůst cytoplazmy těchto buněk
o Prodlužovaní (ELONGAČNÍ): buňky se už nedělí, vakuoly nasávají hodně vody, zvětšují svůj objem až nakonec splývají v jednu velkou vakuolu, množství cytoplazmy zůstává nezměněno, cytoplazma i s jádrem zatlačena vakuolou v buněčné stěně
o Rozlišovací (DIFERENCIAČNÍ): buňky se tvarově odlišují a rozrůzňují se (specializují se) k vykonávání určité funkce, vznik buněk krycích a vodivých pletiv, trachomů a orgánů. Růst do objemu
• Růst rostlin probíhá za určitých podmínek (FAKTORŮ):
o VNĚJŠÍ
- Světlo: důležité pro fotosyntézu, při jeho nedostatku nastává ETIOLIZACE = nápadné prodlužování článku stonků, bledě žlutá barva, méně vyvinutá mechanická pletiva, potlačení růstu listů, např. rostliny ve tmě, klíčení brambor; světlomilné - slunečnice, stínomilné - hajní byliny
• Etiolizace je důležitým mechanismem, díky kterému jsou rostliny například zasypány hlínou schopny rychle bez energetických ztrát vyrůst za sluncem. V praxi například v hustých podrostech, využíváno u zeleniny – etiolizovaná zelenina je dobře poživatelná
- Teplota: minimum - růst začíná, maximum - růst se zastavuje, optimum - nejrychlejší růst
- Voda: nezbytná v zárodečné a prodlužovací fázi… + živiny
- Znečištění prostředí: nepříznivě působí na růst
o VNITŘNÍ = FYTOHORMONY
- FYTOHORMONY = rostlinné hormony - jsou syntetizovány v určitých pletivech vyšších rostlin, z místa vzniku se vodivými pletivy dostávají do jiné části rostliny a zde v malých koncentracích ovlivňují růst a vývoj rostlin
- STIMULÁTORY RŮSTU (podporují růst) - auxiny, cytokininy, gibereliny
• Auxiny:
o Podpora prodlužovacího růstu, zakládání adventivních kořenů
o tvoří se ve vrcholech stonků a nejmladších listech, brzdí růst postranních pupenů stonku, tedy odříznutím vrcholu stonku se podnítí růst postranních větví z pupenů-využití při řezu dřevin (chceme-li, aby rostla rostlina do šířky a ne do výšky), ve vysokých koncentracích auxin růst brzdí
• Cytokininy: tvoří se v kořenech, urychlují buněčné dělení, zpomalují stárnutí listů , stimulují klíčení semen
• Gibereliny: vznikají v nejmladších listech a kořenech, urychlují růst orgánů, přerušují období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolávají tvorbu bezsemenných plodů. Podporují využívání zásobních látek pro získání živin pro růst.
- INHIBITORY RŮSTU (zastavují růst) - kyselina abscisová, etylen
• Kyselina abscisová: tvoří se v dospělých listech, semenech, plodech; způsobuje opad listů = abscise a plodů;
o potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu, brání vstupu K+ do svěracích buněk (při uzavření průduchů)
o navozuje Dormanci – stav klidu, odpočinku
• Etylen: uvolňuje se ze zralého ovoce, urychluje zrání plodů (např. banánů)
o Rychlost růstu bývá větší v noci než ve dne
• 4 VÝVOJOVÉ FÁZE (období) – u vyšších rostlin
o Embryonální – vývoj embrya od vzniku zygoty po dozrání semene
o Vegetativní – začíná klíčením semene, vytváří se vegetativní orgány; rozmnožování pouze nepohlavní
o Období dospělosti – vznikají generativní orgány, tvorba gamet a výtrusů; pohlavní rozmnožování
o Období stárnutí – odumírání jednotlivých orgánů i celé rostliny, převládají katabolické děje, rozmnožování neprobíhá
• DORMANCE = období vegetačního klidu – během ontogeneze nastává jednou nebo víckrát, rostlina zastavuje růst, snižuje metabolismus, semena neklíčí
• RŮSTOVÉ KOLERACE – projev celistvosti rostlinného těla – vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla, orgán ve spojení s rostlinou se chová jinak, než když je oddělen (z odděleného listu vyrůstají kořeny); cílem je opětovné dosažení rovnováhy
• POLARITA RŮSTU – na rostlině i jejích orgánech je rozlišen vrcholový = apikální pól – narůstají z něho prýty, a spodní = bazální pól – regenerují z něho kořeny
o důležité při roubování – podnož a roub srostou pouze po přiložení opačnými póly
• REGENERACE = obnova nebo nahrazení ztracených částí
o fyziologická – náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí
o patologická – nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran (odříznutá větev)
• HOJIVOVÉ PLETIVO = KALUS – zaceluje rány
• životní cyklus = doba života – od vzniku zygoty po uhynutí rostliny
Hnojiva
• ORGANICKÁ (statková) – hnůj, močka, kompost, zelené hnojení
• PRŮMYSLOVÁ – dusíkatá – KNO3
fosforečná – superfosfát
draselná – KCl
vápenatá – mletý CaCO3, pálené vápno
kombinovaná – NPK
o dusičnany v půdě – přehnojení – splach do vod, velký obsah v zelenině – rakovinotvorné
o biominerální hnojiva – s přídavkem rohoviny a stopových prvků
o specializovaná hnojiva – pro rajčata, jahody, ...
o zelená hnojiva – hrách (hlízkovité bakterie), hořčice, jetel, vikev (vysoký obsah minerálů)
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
4. Otázky - Stavba a funkce rostlinných orgánů
1) 4 x funkce kořene:
2) Dva typy kořenových soustav
3) Která kořenová soustava má kořeny postranní:
4) Která kořenová soustava má kořeny náhradní (adventivní):
5) Jak se nazývá pokožka kořene:
6) Čím se vyznačuje absorbční zóna, prodlužovací zóna, vzrostný vrchol:
7) Co je kalyptra:
8) K čemu slouží přesýpavý škrob v kalyptře:
9) Jak se nazývá prostřední část kořene s cévními svazky:
10) Kde se zakládají postranní kořeny:
11) Význam endodermis:
12) 4 x metamorfóza kořene:
13) Z čeho je bulva:
14) Části stonku jen nepatrně se prodlužující z nichž vyrůstají listy se nazývají:
15) Jak lze na stavbě stonku rozpoznat dvouděložnou a jednoděložnou rostlinu:
16) Rozliš lodyhu, stvol, stéblo:
17) Co vidíš na řezu kmenem naší dřeviny:
18) Co je felogén a jeho význam:
19) Jiný název pro čočinky:
20) Na jaké rostlině se dají pozorovat čočinky:
21) Co jsou brachyblasty:
22) Co se jí z bramboru:
23) Rozdíl monopodium x sympodium:
24) Význam šlahounů:
25) Tři základní složky listu:
26) Tři základní typy postavení listu na stonku:
27) Co je heterofylie:
28) Rozdíl dlanitá a zpeřená žilnatina:
29) Popiš příčný řez listem:
30) Co je cibule:
31) Co je podpučí:
32) Co jsou listeny a co tvoří u pampelišky:
33) Co jsou generativní orgány:
34) Které rostlinné orgány se podílejí na stavbě květu:
35) Jmenuj výtrusné části květu:
36) Jak se nazývá samčí výtrus:
37) Jak se nazývají obalné části květu:
38) Co je pestík a z čeho se skládá:
39) Rostlina jednodomá a dvoudomá:
40) Co je květenství:
41)
42) Co je kleistogamie:
43) Co je anemogamie a entomogamie a uzpůsobení k tomu:
44) V čem spočívá dvojí oplození u krytosemenných:
45) Kde nalezneme buňky pomocné Synergidy a protistojné Antipody:
46) Co jsou integumenty a co z nich vzniká:
47) Co je radiculla:
48) K čemu slouží perisperm, endosperm a děloha:
49) Mezi jakou skupinu plodů patří: nažka, bobule, oříšek, lusk, peckovice, dvojnažka:
2) Dva typy kořenových soustav
3) Která kořenová soustava má kořeny postranní:
4) Která kořenová soustava má kořeny náhradní (adventivní):
5) Jak se nazývá pokožka kořene:
6) Čím se vyznačuje absorbční zóna, prodlužovací zóna, vzrostný vrchol:
7) Co je kalyptra:
8) K čemu slouží přesýpavý škrob v kalyptře:
9) Jak se nazývá prostřední část kořene s cévními svazky:
10) Kde se zakládají postranní kořeny:
11) Význam endodermis:
12) 4 x metamorfóza kořene:
13) Z čeho je bulva:
14) Části stonku jen nepatrně se prodlužující z nichž vyrůstají listy se nazývají:
15) Jak lze na stavbě stonku rozpoznat dvouděložnou a jednoděložnou rostlinu:
16) Rozliš lodyhu, stvol, stéblo:
17) Co vidíš na řezu kmenem naší dřeviny:
18) Co je felogén a jeho význam:
19) Jiný název pro čočinky:
20) Na jaké rostlině se dají pozorovat čočinky:
21) Co jsou brachyblasty:
22) Co se jí z bramboru:
23) Rozdíl monopodium x sympodium:
24) Význam šlahounů:
25) Tři základní složky listu:
26) Tři základní typy postavení listu na stonku:
27) Co je heterofylie:
28) Rozdíl dlanitá a zpeřená žilnatina:
29) Popiš příčný řez listem:
30) Co je cibule:
31) Co je podpučí:
32) Co jsou listeny a co tvoří u pampelišky:
33) Co jsou generativní orgány:
34) Které rostlinné orgány se podílejí na stavbě květu:
35) Jmenuj výtrusné části květu:
36) Jak se nazývá samčí výtrus:
37) Jak se nazývají obalné části květu:
38) Co je pestík a z čeho se skládá:
39) Rostlina jednodomá a dvoudomá:
40) Co je květenství:
41)
42) Co je kleistogamie:
43) Co je anemogamie a entomogamie a uzpůsobení k tomu:
44) V čem spočívá dvojí oplození u krytosemenných:
45) Kde nalezneme buňky pomocné Synergidy a protistojné Antipody:
46) Co jsou integumenty a co z nich vzniká:
47) Co je radiculla:
48) K čemu slouží perisperm, endosperm a děloha:
49) Mezi jakou skupinu plodů patří: nažka, bobule, oříšek, lusk, peckovice, dvojnažka:
4. Stavba a funkce rostlinných orgánů
Nejednoduššími mnohobuněčné rostliny mají velmi jednoduché tělo tvořené stélkou (thallus), buňky jsou tvarově i funkčně málo rozlišené (řasy, primitivnější mechorosty, některá vývojová stádia přesliček, plavuní, kapradin)
Těla vyšších rostlin jsou tvořena pletivy, mají vyvinuté rostlinné orgány. Orgán = soubor pletiv s charakteristickou stavbou a funkcí. Mají rozlišené tělo = kormus : podzemní část - kořen; nadzemní část - stonek a list = prýt. Rozlišujeme orgány vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní (květ, semeno, plod).
• Kořen (radix)
• Zpravidla podzemní orgán, upevňuje rostlinu v substrátu, slouží k příjmu vody a v ní rozpuštěných minerálních látek.
• Nenese listy
• Heterotrofní, nemá fotosyntetická barviva, kutikulu ani průduchy
• Funkce - nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, rozmnožovací
• Kořenový systém = soubor všech kořenů rostliny, skládá se z hlavního kořene, z něhož vyrůstají kořeny postranní
o Allorhozie - kořenový systém je tvořený hlavním kořenem a postranními kořeny, typické pro rostliny dvouděložné a většina nahosemenných
o Homorhizie -kořenový systém, kde hlavní kořen zaniká a jeho funkci přejímají kořeny adventivní (náhradní), vzniká kořenová soustava tvořená stejně tlustými kořeny, je typická pro jednoděložní rostliny.
• Geotropismus = jev, kdy kořen roste ve směru zemské tíže
• Podélný řez kořenem:
o Zóna dělivá = meristematická : tvořena dělívým pletivem, je chráněna kořenovou čepičkou - kalyptra (tvořenou parenchymatickými buňkami), usnadňuje pronikání kořene do půdy
o Zóna prodlužovací : oblast intenzivního růstu kořene, důsledkem je silné prodlužování a zvětšování objemu buněk
o Zóna absorpční : rostlina přijímá vodné roztoky neústrojných látek z půdy, tvoří se zde kořenové vlásky, které zvětšují absorpční schopnost kořene
• Příčný řez:
o Pokožka (rhizodermis), na povrchu
o Primární kůra (cortex), tvořena základním pletivem a skládá se ze tří vrstev - exodermis, mezodermis, endodermis
o Pericykl - zachovává si dělící schopnost, zakládají se zde postranní kořeny.
o Cévní svazek - uvnitř středního válce, druhotně tloustne činností kambia, které se zakládá mezi primárním dřevem a lýkem
o Dřeň – tvoří se uvnitř mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin
• Druhy kořenů
o nitkovitý (u klíčných rostlin)
o válcovitý - křen
o vřetenovitý - mrkev, petržel, většina stromů
o řepovitý – řepa
• Modifikace kořene
o Zásobní kořeny - kořenové hlízy (vstavač), bulvy (řepa), na jejich stavbě se podílí i stonková část
o Vzdušné kořeny - přijímají vzdušnou vlhkost (monstera - tropické)
o Pričepivé kořeny - s prichycovací funkcí (břečťan)
o Haustoria - kořeny parazitů a poloparazitů schopné vysávat živiny z dřevních částí hostitelské rostliny (jmelí)
• Hospodářský význam
o potrava člověka - zelenina - mrkev
o krmivo pro zvířata - krmná řepa
o potravinářský průmysl - řepa cukrovka
o výroba léčiv - smetanka lékařská
• Stonek (kaulom)
• Nadzemní část nesoucí listy a reprodukční orgány
• Zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy, rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a z listů vede organické látky (asimiláty) do míst spotřeby - růstová pletiva, kořeny, plody
• Zajišťuje optimální polohu pro listy a květy
• Některé stonky jsou podzemní - oddenky
• Stonek s listy tvoří prýt
• Místa, kde listy přisedají ke stonku - uzliny (nody), mezi nimi jsou Články (internodia) — rostoucí úseky - buňky se prodlužují. Na konci stonku se nachází vzrostný vrchol (tvořený meristémem) slouží k prodlužování stonku, je krytý pupeny - z listů
• Byliny mají stonek dužnatý, šťavnatý, můžou mít kambium, ale jejich činnost je omezená -nemůžou zdřevnatět
• Dřeviny mají stonek dřevnatý díky činnosti kambia a pletiva felogénu - proto tloustne
• Vnější stavba stonku:
1. Lodyha - olistěný stonek - len, hluchavka
2. Stvol - bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici -prvosenka, pampeliška
3. Dutý stonek rozdělený kolénky na články – žito
• Dřeviny
1. Stromy - nevětvená část se označuje jako kmen, horní rozvětvená část je koruna – buk
2. Keře - stonky se větví hned od země a jsou celé dřevnaté - tavolník
3. Polokeře - spodní část zdřevnatělá, horní části větví jsou bylinné, šťavnaté a na zimu odumírají – borůvka
• Tvar stonku - nejčastěji válcovitý nebo čtyřhranná, trojhranná lodyha
• Stonek s primární stavbou je zelený, krytý pokožkou (epidermis), pod ní je prvotní kůra, která má ochrannou a zásobní funkci, i mechanickou - zpevnění stonku, střední vrstva - asimilační funkce, vnitřní část - škrobová pochva. V pericyklu se zakládají adventivní kořeny a kolaterální cévní svazky, které jsou různě uspořádány. Střed stonku je vyplněn parenchymatickou dření -> dřeňové paprsky - vedou roztoky
• Druhotná stavba stonku je podmíněna druhotným tloustnutím. Kůra prvotní nahrazena druhotnou (periderm), kambium vytváří kambiový válec - produkce druhotného lýka a ve středu druhotné dřevo - vznik letokruhů
• Stonek nese pupeny, na vrcholu vrcholový pupen, v úžlabí listů jsou pupeny úžlabní. Zkrácená větévka – brachyblast
• Větvení
1. Vidličnaté (plavuň vidlačka) - vývojově starší
2. Postranní - monopodální - hroznovité (smrk, borovice), vrcholičnaté (vinná réva, jabloň)
3. Sympodiální - ukončuje růst hlavní stonek - jmelí
• Modifikace :
1. zásobní - oddenky slouží i k vegetativnímu rozmnožování (konvalinka), podzemní stonek se šupinovitými listy, z oddenků vyrůstají náhradní kořeny - rákos. Často slouží k přezimování - snáší tvrdé podmínky, na jaře vyrůstá rostlina. Oddenkové hlízy (lilek brambor), stonkové hlízy (kedluben). Rozmnožovací funkci - šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové kolce - trny (trnka) - ochranná funkce -> přeměněné brachyblasty (modřín). Na brachyblastech vyrůstají listy - borovice nebo květy - jabloň. Asimilační funkce - přebírá stonek, protože má zakrnělé listy (jalovec). Zásobárna vody u kaktusů.
• Hospodářský význam - jako potrava pro člověka - brambory, kedluben, pro zvířata - pícniny, surovina pro průmysl - len, cukrová třtina, dub korkový, dřevo stromů.
• List
• Postranní orgán, tvoří se pouze na stonku, probíhá v něm fotosyntéza, transpirace, výměna plynů.
• Složení: listové čepele, řapík, palisty
1. Palisty - drobné párové lístky na bázi (na okraji) řapíku. U některých rostlin odpadne nebo přirostou - šípková růže, u hrachu jsou veliké - probíhá fotosyntéza, vytváří trny – akát
2. Řapík - drží čepel, je to stopková část listu, někdy na spodní části se tvoří listová pochva - u trav: listy s řapíkem = řapíkaté X listy bez řapíku = přisedlé
3. Čepel - jednoduché (bukový list) X složené-jetel
• Mají celistvé nebo dělené listy, čárkovité, jehlicovité, kopinaté, podlouhlé, dlanité -vyrůstají z 1. místa –kaštan, eliptické, vejčité, srdčité, troj-, pěti-, mnohočetný, Zpeřené - vyrůstají z různých míst, lichozpeřené - lichý počet lístků, růže
• Podle postavení na stonku:
1. Střídavé - bříza
2. Vstřícné - hluchavka
3. Přeslenité - vraní oko
• Různolistost - na jedné rostlině více druhů listů - pámelník, břečťan
• Podle okraje čepele listu: celokrajné, pilovité, zubaté, vykrajované, vroubkované, laločnaté, vykousané, kracovité
• Podle žilnatiny
1. rovnoběžné (lipnicovité)
2. souběžné (konvalinka, jitrocel)
3. zpeřené (buk), dlanité (platan), zpeřené a dlanité většinou u dvouděložných rostlin
• Přímý řez listu
1. Pokožka - na svrchní i spodní straně s průduchy, pokryta kutikulou
2. Mezofyl - palisádový parenchym - pod svrchní pokožkou, tvořena buňkami s chloroplasty. Houbový parenchym - odvádějí asimiláty vzniklé v mezofylu do lýka cévních svazků = vodivá funkce, zpevňují list, uspořádání cévních svazků = žilnatina
• Modifikace
1. Palistové trny (trnovník akát)
2. Listové trny (citrónovník)
3. Listové úponky (hrách)
4. Zásobárny vody - dužnaté listy – sukulenty
5. Láčkové listy = „baňka" u masožravých rostlin
6. Žlaznaté trichomy - masožravé rostliny
7. Cibule - zdužnatělé listy k hromadění látek a vegetativní rozmnožování
8. Kořenové listy - u vodních rostlin – nepukalka
9. Květ - přeměna listu -> rozmnožovací orgán.
• Význam - jako potrava pro člověka (špenát, zelí, kapusta, cibule), léčivo (máta), koření (vavřín, majoránka), pcehutiny (čajovník), surovina pro průmysl (tabák), krmivo pro zvířata (pícniny)
heterofylie
[heterofílie, řečtina], různolistost, vlastnost některých rostlin vytvářet dva odlišné tvary listů na jednom jedinci, například u břečťanu, pámelníku.
podpučí
Podcibulí, stonek cibulnatých rostlin zkrácený do terčovité podoby. Naspodu nese adventivní kořeny, nahoře dužnaté listy, jejichž báze tvoří tzv. cibuli. Ze středu podpučí vyrůstá stvol s květy.
listen
Bractea – list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo květenství. Někdy se tvarem ani velikostí neliší od ostatních asimilačních listů, jindy bývá menší nebo se liší i tvarem.
Generativní (rozmnožovací, reprodukční) orgány semenných rostlin jsou listového původu
• Květ
• soubor orgánů zajišťující pohlavní rozmnožování
1. Stonkového původu - Květní lůžko
2. Listového původu
- Obalné - okvětí (P), koruna (C), kalich (K)
- Výtrusné - tyčinky (A, samčí), plodolisty (G, samicí)
• Květní vzorce
1. Jednopohlavní
2. Oboupohlavní
3. Vícesouměrný květ
4. Souměrný květ
5. Srůst
6. P 3+3
• Květní obaly se nepodílí přímo na rozmnožování:
1. Kalich - vnější část květního obalu, tvořen zelenými lístky, chrání pupeny a části květu
2. Koruna - vnitřní část květního obalu, nápadně, pestře zbarvená - lákají opylovače Nejsou-li květní obaly rozděleny na kalich a korunu, jedná se o okvětí - skládá se z tvarově a barevně nerozlišených okvětních lístků. Tulipán, jednoděložné rostliny
• Reprodukční orgány se přímo podílí na rozmnožování:
1. Tyčinky (mikrosporofyly) - jsou samčí pohlavní orgány, produkují pylová zrna (mikrospory), jsou rozlišeny na tenkou nitku a prašník, který je tvořený dvěma prašnými váčky, z nichž každý má dvě pylová pouzdra, kde se diferencují pylová zrna. Soubor všech tyčinek v květu se nazývá andreceum
2. Plodolisty srůstají v pestík = samičí pohlavní orgán. Skládá se: Gyneceum
- Blizna - vrcholová část pestíku, na ní se zachycují a klíčí pylová zrna
- Čnělka - střední Část pestíku, obvykle má protáhlý tvar, nosič blizny
- Semeník - dutá část pestíku, kde jsou vajíčka
• Spodní - pod květním lůžkem,
o miříkovité
o hvězdicovité rostliny
• Svrchní - nad květním lůžkem,
o pryskyřníkovité,
o brukvovité rostliny
• Polospodní - obaly a tyčinky vyrůstají uprostřed semeníku - íomikámen.
• Rozdělení podle přítomnosti tyčinek a plodolistů:
1. Oboupohlavní —většina krytosemenných rostlin, např. tulipán
2. Jednopohlavní
- Prašníkovité - jenom tyčinky -> samčí
- Pestíkovité - pouze pestík -> samičí
• Rostlina může mít samčí a samicí květy na temže jedinci = jednodomá - dub
• Rostlina může mít jedince jen se samičími a jedince jen se samčími květy = dvouděložná - vrba
• Sterilní květy - nemají tyčinky, ani pestíky, jejich úlohou je lákat opylovače
• Květenství = soubor květů uspořádány podle určitých pravidel na společném stonku
1. Jednoduchá:
- Hroznovitá - postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní, květy rozkvétají zezdola nahoru nebo od obvodu ke středu. Patří sem: Hrozen – rybíz, Klas-jitrocel, Jehněda – líska, Okolík – prvosenka, Úbor - smetanka, sedmikráska, kopretina, Lata – Šeřík, Hlávka (strbol) – jetel, Palice - kukuřice
- Vrcholičnatá - postranní stonky přerůstají stonek hlavní, rozkvétají ze shora dolů a od středu do obvodu. Patří sem: Vrcholík - bez černý, Vijan – pomněnka, Vidlan - hvozdík
2. Složené
- Homotaktické - kombinace dvou stejných květenství : Složený okolík z okolíčků – miskovité, Složený klas z klásků - pýr
- Heterotaktické - celek z jiných květenství : Hrozen z vijanů - jírovec maďal
• Listeny - redukované, zkrácené listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy či celé větve květenství, sdružují se do útvarů - zákrov - u smetanky
• Květy, popřípadě květenství některých rostlin se využívají k výrobě léčiv (lípa, heřmánek, divizna), krémů a parfémů (růže, šeřík, jasmín), nebo jako zelenina - květák (zdužnatělá květenství)
Opylení
• Přenos pylových zrn z tyčinek na bliznu (u krytosemenných) nebo na vajíčko u nahosemenných
• Opylení vlastním pylem — samosprašnost = autogamie, extrémní případy - ze stejného květu
nucellus
[Latina], pletivné jádro; pletivo vyplňující vajíčko rostlin. Z jedné jeho buňky se vyvíjí zárodečný vak. Není-li po redukčním dělení při vývoji zárodečného vaku zcela spotřebován, mění se jeho zbytek ve vyživovací pletivo vnější bílek semene (perisperm).
• Allogamie = cizosprašnost - rostlina opylená z cizí rostliny stejného druhu - může mít trochu jinou genetickou informaci. Např.:
1. Prvobliznost - prašníky se otevřou až po opylení blizny, potom teprve vlastní pyl.
2. Prvoprašnost - pyl vyletí ven a pak se vyvine blizna, která může přijmout pylové zrno (cizí)
• Přenos pylu
1. větrem – anemogamie
2. vodou – hydrochorie
3. hmyzem - entomogamie - pylová zrna jsou lepkavá nebo mají háčky, kterými se přichytí na tělo hmyzu je přenesena na jiný květ. Rostliny lákají hmyz pestrými barvami květů a vůní nektaru nebo nabízí přistávací plochu. Jinými živočichy - kolibřík, netopýr, vačice...
•
Oplození
• Splynutí samčí a samicí pohlavní buňky, probíhá dvojí oplození:
1. Pylové zrnko vyklíčí na blizně pylovou láčkou (růst pylové láčky řídí jádro vegetativní buňky) a je zakončen splynutím jedné gamety s vaječnou buňkou za vzniku zygoty, která se dále vyvíjí v zárodek
2. Druhá spermatícká buňka splývá s diploidním jádrem zárodečného vaku, a vzniká triploidní živné pletivo endosperm, které vyživuje vzniklý zárodek.
• Obaly oplozeného vajíčka se mění v osemení (= ochranný obal semene, tvrdé), celé vajíčko v semeno a semeník v plod
• Složení vajíčka: otvor klový, obaly (integumenty), synergidy, vaječná buňka, antipody(buňky protistojné), centrální jádro zárodečního vaku, nucellus (výživné pletivo), poutko - spojuje vajíčko se semeníkem.
• Složení semena: osemení (přeměna obalů), peristerm (přeměna nucellu), embryo, endosperm (z centrálního jádra zárodečního vaku) - vyživovací funkce, má hodně cukrů a tuků, pupek (z poutka), děloha - jednoděložné, dvouděložné.
• Funkce semena: zásobní orgány pro výživu klíčivých rostlin, uvnitř živé pletivo, hodně bílkovin. Bere si živiny, když ještě nemá listy.
• Plod je mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin, vyživuje a chrání semena během zrání, podílí se na jejich rozšiřování. Skládá se ze semen, oplodí (perikarp) = stěna plodu, vzniká přeměnou plodoíistů, tvořeno: exokarp - blanitá slupka - peckovice, mezokarp - střední vrstva, dužnatá, endokarp - vnitřní vrstva, bývá blanitá, pecka
1. pravé - přeměna pestíku v oplodí
2. nepravé - kromě pestíku přeměna ještě ostatních částí květu
• Pravé
1. suché - oplodí je kožovité, nebo tvrdé, sklerenchymatické.
- Pukavé - v době zralosti se otevírají, bývají vícesemenné –
• měchýřek - magnolie, pivoňka, blatouch;
• lusk - akát, hrách;
• šešule a šešulka - hořčice, květák, kapusta;
• tobolka -mák
- Nepukavé -jednosemenné plody, v době zralostí se neotevírají, oddělují se od ostliny celé –
• nažka - bříza (křídlatá), smetanka (s chmýrem), dub (nažka v číšce);
• oříšek -líska;
• obilka - pšenice
- Poltivé - v době zralosti se neotevírají, ale rozpadají se na jednosemenné díly -struk - ohnice;
• dvounažka - javor, kmín;
• tvrdka - hluchavka
2. Dužnaté - oplodí rozlišeno na vnější, střední a vnitřní část *
- Bobule - rajče, angrešt, borůvka, datle; peckovice - třešeň, švestka, ořešák
• Nepravé - souplodí - soubor plodů, které vznikly přeměnou jednoho květu, z každého pestíku jeden plod. Souplodí nažek - jahoda, souplodí peckoviček - malina, souplodí nažek ve zdužnatělém vaku – šípek
• Plodenství je soubor plodů vzniklých přeměnou jednoho květenství - fíkovník, jeřáb, rybíz -hrozen bobulí
• Malvice - přeměna pestíku, korunných, kališných lístků a tyčinek - Jabloň, hrušeň
• Složený plod - přeměna pestíku, květních lístků => ananas
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
vrtačka, zakružovačka, soustruh
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen
Těla vyšších rostlin jsou tvořena pletivy, mají vyvinuté rostlinné orgány. Orgán = soubor pletiv s charakteristickou stavbou a funkcí. Mají rozlišené tělo = kormus : podzemní část - kořen; nadzemní část - stonek a list = prýt. Rozlišujeme orgány vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní (květ, semeno, plod).
• Kořen (radix)
• Zpravidla podzemní orgán, upevňuje rostlinu v substrátu, slouží k příjmu vody a v ní rozpuštěných minerálních látek.
• Nenese listy
• Heterotrofní, nemá fotosyntetická barviva, kutikulu ani průduchy
• Funkce - nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, rozmnožovací
• Kořenový systém = soubor všech kořenů rostliny, skládá se z hlavního kořene, z něhož vyrůstají kořeny postranní
o Allorhozie - kořenový systém je tvořený hlavním kořenem a postranními kořeny, typické pro rostliny dvouděložné a většina nahosemenných
o Homorhizie -kořenový systém, kde hlavní kořen zaniká a jeho funkci přejímají kořeny adventivní (náhradní), vzniká kořenová soustava tvořená stejně tlustými kořeny, je typická pro jednoděložní rostliny.
• Geotropismus = jev, kdy kořen roste ve směru zemské tíže
• Podélný řez kořenem:
o Zóna dělivá = meristematická : tvořena dělívým pletivem, je chráněna kořenovou čepičkou - kalyptra (tvořenou parenchymatickými buňkami), usnadňuje pronikání kořene do půdy
o Zóna prodlužovací : oblast intenzivního růstu kořene, důsledkem je silné prodlužování a zvětšování objemu buněk
o Zóna absorpční : rostlina přijímá vodné roztoky neústrojných látek z půdy, tvoří se zde kořenové vlásky, které zvětšují absorpční schopnost kořene
• Příčný řez:
o Pokožka (rhizodermis), na povrchu
o Primární kůra (cortex), tvořena základním pletivem a skládá se ze tří vrstev - exodermis, mezodermis, endodermis
o Pericykl - zachovává si dělící schopnost, zakládají se zde postranní kořeny.
o Cévní svazek - uvnitř středního válce, druhotně tloustne činností kambia, které se zakládá mezi primárním dřevem a lýkem
o Dřeň – tvoří se uvnitř mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin
• Druhy kořenů
o nitkovitý (u klíčných rostlin)
o válcovitý - křen
o vřetenovitý - mrkev, petržel, většina stromů
o řepovitý – řepa
• Modifikace kořene
o Zásobní kořeny - kořenové hlízy (vstavač), bulvy (řepa), na jejich stavbě se podílí i stonková část
o Vzdušné kořeny - přijímají vzdušnou vlhkost (monstera - tropické)
o Pričepivé kořeny - s prichycovací funkcí (břečťan)
o Haustoria - kořeny parazitů a poloparazitů schopné vysávat živiny z dřevních částí hostitelské rostliny (jmelí)
• Hospodářský význam
o potrava člověka - zelenina - mrkev
o krmivo pro zvířata - krmná řepa
o potravinářský průmysl - řepa cukrovka
o výroba léčiv - smetanka lékařská
• Stonek (kaulom)
• Nadzemní část nesoucí listy a reprodukční orgány
• Zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy, rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a z listů vede organické látky (asimiláty) do míst spotřeby - růstová pletiva, kořeny, plody
• Zajišťuje optimální polohu pro listy a květy
• Některé stonky jsou podzemní - oddenky
• Stonek s listy tvoří prýt
• Místa, kde listy přisedají ke stonku - uzliny (nody), mezi nimi jsou Články (internodia) — rostoucí úseky - buňky se prodlužují. Na konci stonku se nachází vzrostný vrchol (tvořený meristémem) slouží k prodlužování stonku, je krytý pupeny - z listů
• Byliny mají stonek dužnatý, šťavnatý, můžou mít kambium, ale jejich činnost je omezená -nemůžou zdřevnatět
• Dřeviny mají stonek dřevnatý díky činnosti kambia a pletiva felogénu - proto tloustne
• Vnější stavba stonku:
1. Lodyha - olistěný stonek - len, hluchavka
2. Stvol - bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici -prvosenka, pampeliška
3. Dutý stonek rozdělený kolénky na články – žito
• Dřeviny
1. Stromy - nevětvená část se označuje jako kmen, horní rozvětvená část je koruna – buk
2. Keře - stonky se větví hned od země a jsou celé dřevnaté - tavolník
3. Polokeře - spodní část zdřevnatělá, horní části větví jsou bylinné, šťavnaté a na zimu odumírají – borůvka
• Tvar stonku - nejčastěji válcovitý nebo čtyřhranná, trojhranná lodyha
• Stonek s primární stavbou je zelený, krytý pokožkou (epidermis), pod ní je prvotní kůra, která má ochrannou a zásobní funkci, i mechanickou - zpevnění stonku, střední vrstva - asimilační funkce, vnitřní část - škrobová pochva. V pericyklu se zakládají adventivní kořeny a kolaterální cévní svazky, které jsou různě uspořádány. Střed stonku je vyplněn parenchymatickou dření -> dřeňové paprsky - vedou roztoky
• Druhotná stavba stonku je podmíněna druhotným tloustnutím. Kůra prvotní nahrazena druhotnou (periderm), kambium vytváří kambiový válec - produkce druhotného lýka a ve středu druhotné dřevo - vznik letokruhů
• Stonek nese pupeny, na vrcholu vrcholový pupen, v úžlabí listů jsou pupeny úžlabní. Zkrácená větévka – brachyblast
• Větvení
1. Vidličnaté (plavuň vidlačka) - vývojově starší
2. Postranní - monopodální - hroznovité (smrk, borovice), vrcholičnaté (vinná réva, jabloň)
3. Sympodiální - ukončuje růst hlavní stonek - jmelí
• Modifikace :
1. zásobní - oddenky slouží i k vegetativnímu rozmnožování (konvalinka), podzemní stonek se šupinovitými listy, z oddenků vyrůstají náhradní kořeny - rákos. Často slouží k přezimování - snáší tvrdé podmínky, na jaře vyrůstá rostlina. Oddenkové hlízy (lilek brambor), stonkové hlízy (kedluben). Rozmnožovací funkci - šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové kolce - trny (trnka) - ochranná funkce -> přeměněné brachyblasty (modřín). Na brachyblastech vyrůstají listy - borovice nebo květy - jabloň. Asimilační funkce - přebírá stonek, protože má zakrnělé listy (jalovec). Zásobárna vody u kaktusů.
• Hospodářský význam - jako potrava pro člověka - brambory, kedluben, pro zvířata - pícniny, surovina pro průmysl - len, cukrová třtina, dub korkový, dřevo stromů.
• List
• Postranní orgán, tvoří se pouze na stonku, probíhá v něm fotosyntéza, transpirace, výměna plynů.
• Složení: listové čepele, řapík, palisty
1. Palisty - drobné párové lístky na bázi (na okraji) řapíku. U některých rostlin odpadne nebo přirostou - šípková růže, u hrachu jsou veliké - probíhá fotosyntéza, vytváří trny – akát
2. Řapík - drží čepel, je to stopková část listu, někdy na spodní části se tvoří listová pochva - u trav: listy s řapíkem = řapíkaté X listy bez řapíku = přisedlé
3. Čepel - jednoduché (bukový list) X složené-jetel
• Mají celistvé nebo dělené listy, čárkovité, jehlicovité, kopinaté, podlouhlé, dlanité -vyrůstají z 1. místa –kaštan, eliptické, vejčité, srdčité, troj-, pěti-, mnohočetný, Zpeřené - vyrůstají z různých míst, lichozpeřené - lichý počet lístků, růže
• Podle postavení na stonku:
1. Střídavé - bříza
2. Vstřícné - hluchavka
3. Přeslenité - vraní oko
• Různolistost - na jedné rostlině více druhů listů - pámelník, břečťan
• Podle okraje čepele listu: celokrajné, pilovité, zubaté, vykrajované, vroubkované, laločnaté, vykousané, kracovité
• Podle žilnatiny
1. rovnoběžné (lipnicovité)
2. souběžné (konvalinka, jitrocel)
3. zpeřené (buk), dlanité (platan), zpeřené a dlanité většinou u dvouděložných rostlin
• Přímý řez listu
1. Pokožka - na svrchní i spodní straně s průduchy, pokryta kutikulou
2. Mezofyl - palisádový parenchym - pod svrchní pokožkou, tvořena buňkami s chloroplasty. Houbový parenchym - odvádějí asimiláty vzniklé v mezofylu do lýka cévních svazků = vodivá funkce, zpevňují list, uspořádání cévních svazků = žilnatina
• Modifikace
1. Palistové trny (trnovník akát)
2. Listové trny (citrónovník)
3. Listové úponky (hrách)
4. Zásobárny vody - dužnaté listy – sukulenty
5. Láčkové listy = „baňka" u masožravých rostlin
6. Žlaznaté trichomy - masožravé rostliny
7. Cibule - zdužnatělé listy k hromadění látek a vegetativní rozmnožování
8. Kořenové listy - u vodních rostlin – nepukalka
9. Květ - přeměna listu -> rozmnožovací orgán.
• Význam - jako potrava pro člověka (špenát, zelí, kapusta, cibule), léčivo (máta), koření (vavřín, majoránka), pcehutiny (čajovník), surovina pro průmysl (tabák), krmivo pro zvířata (pícniny)
heterofylie
[heterofílie, řečtina], různolistost, vlastnost některých rostlin vytvářet dva odlišné tvary listů na jednom jedinci, například u břečťanu, pámelníku.
podpučí
Podcibulí, stonek cibulnatých rostlin zkrácený do terčovité podoby. Naspodu nese adventivní kořeny, nahoře dužnaté listy, jejichž báze tvoří tzv. cibuli. Ze středu podpučí vyrůstá stvol s květy.
listen
Bractea – list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo květenství. Někdy se tvarem ani velikostí neliší od ostatních asimilačních listů, jindy bývá menší nebo se liší i tvarem.
Generativní (rozmnožovací, reprodukční) orgány semenných rostlin jsou listového původu
• Květ
• soubor orgánů zajišťující pohlavní rozmnožování
1. Stonkového původu - Květní lůžko
2. Listového původu
- Obalné - okvětí (P), koruna (C), kalich (K)
- Výtrusné - tyčinky (A, samčí), plodolisty (G, samicí)
• Květní vzorce
1. Jednopohlavní
2. Oboupohlavní
3. Vícesouměrný květ
4. Souměrný květ
5. Srůst
6. P 3+3
• Květní obaly se nepodílí přímo na rozmnožování:
1. Kalich - vnější část květního obalu, tvořen zelenými lístky, chrání pupeny a části květu
2. Koruna - vnitřní část květního obalu, nápadně, pestře zbarvená - lákají opylovače Nejsou-li květní obaly rozděleny na kalich a korunu, jedná se o okvětí - skládá se z tvarově a barevně nerozlišených okvětních lístků. Tulipán, jednoděložné rostliny
• Reprodukční orgány se přímo podílí na rozmnožování:
1. Tyčinky (mikrosporofyly) - jsou samčí pohlavní orgány, produkují pylová zrna (mikrospory), jsou rozlišeny na tenkou nitku a prašník, který je tvořený dvěma prašnými váčky, z nichž každý má dvě pylová pouzdra, kde se diferencují pylová zrna. Soubor všech tyčinek v květu se nazývá andreceum
2. Plodolisty srůstají v pestík = samičí pohlavní orgán. Skládá se: Gyneceum
- Blizna - vrcholová část pestíku, na ní se zachycují a klíčí pylová zrna
- Čnělka - střední Část pestíku, obvykle má protáhlý tvar, nosič blizny
- Semeník - dutá část pestíku, kde jsou vajíčka
• Spodní - pod květním lůžkem,
o miříkovité
o hvězdicovité rostliny
• Svrchní - nad květním lůžkem,
o pryskyřníkovité,
o brukvovité rostliny
• Polospodní - obaly a tyčinky vyrůstají uprostřed semeníku - íomikámen.
• Rozdělení podle přítomnosti tyčinek a plodolistů:
1. Oboupohlavní —většina krytosemenných rostlin, např. tulipán
2. Jednopohlavní
- Prašníkovité - jenom tyčinky -> samčí
- Pestíkovité - pouze pestík -> samičí
• Rostlina může mít samčí a samicí květy na temže jedinci = jednodomá - dub
• Rostlina může mít jedince jen se samičími a jedince jen se samčími květy = dvouděložná - vrba
• Sterilní květy - nemají tyčinky, ani pestíky, jejich úlohou je lákat opylovače
• Květenství = soubor květů uspořádány podle určitých pravidel na společném stonku
1. Jednoduchá:
- Hroznovitá - postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní, květy rozkvétají zezdola nahoru nebo od obvodu ke středu. Patří sem: Hrozen – rybíz, Klas-jitrocel, Jehněda – líska, Okolík – prvosenka, Úbor - smetanka, sedmikráska, kopretina, Lata – Šeřík, Hlávka (strbol) – jetel, Palice - kukuřice
- Vrcholičnatá - postranní stonky přerůstají stonek hlavní, rozkvétají ze shora dolů a od středu do obvodu. Patří sem: Vrcholík - bez černý, Vijan – pomněnka, Vidlan - hvozdík
2. Složené
- Homotaktické - kombinace dvou stejných květenství : Složený okolík z okolíčků – miskovité, Složený klas z klásků - pýr
- Heterotaktické - celek z jiných květenství : Hrozen z vijanů - jírovec maďal
• Listeny - redukované, zkrácené listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy či celé větve květenství, sdružují se do útvarů - zákrov - u smetanky
• Květy, popřípadě květenství některých rostlin se využívají k výrobě léčiv (lípa, heřmánek, divizna), krémů a parfémů (růže, šeřík, jasmín), nebo jako zelenina - květák (zdužnatělá květenství)
Opylení
• Přenos pylových zrn z tyčinek na bliznu (u krytosemenných) nebo na vajíčko u nahosemenných
• Opylení vlastním pylem — samosprašnost = autogamie, extrémní případy - ze stejného květu
nucellus
[Latina], pletivné jádro; pletivo vyplňující vajíčko rostlin. Z jedné jeho buňky se vyvíjí zárodečný vak. Není-li po redukčním dělení při vývoji zárodečného vaku zcela spotřebován, mění se jeho zbytek ve vyživovací pletivo vnější bílek semene (perisperm).
• Allogamie = cizosprašnost - rostlina opylená z cizí rostliny stejného druhu - může mít trochu jinou genetickou informaci. Např.:
1. Prvobliznost - prašníky se otevřou až po opylení blizny, potom teprve vlastní pyl.
2. Prvoprašnost - pyl vyletí ven a pak se vyvine blizna, která může přijmout pylové zrno (cizí)
• Přenos pylu
1. větrem – anemogamie
2. vodou – hydrochorie
3. hmyzem - entomogamie - pylová zrna jsou lepkavá nebo mají háčky, kterými se přichytí na tělo hmyzu je přenesena na jiný květ. Rostliny lákají hmyz pestrými barvami květů a vůní nektaru nebo nabízí přistávací plochu. Jinými živočichy - kolibřík, netopýr, vačice...
•
Oplození
• Splynutí samčí a samicí pohlavní buňky, probíhá dvojí oplození:
1. Pylové zrnko vyklíčí na blizně pylovou láčkou (růst pylové láčky řídí jádro vegetativní buňky) a je zakončen splynutím jedné gamety s vaječnou buňkou za vzniku zygoty, která se dále vyvíjí v zárodek
2. Druhá spermatícká buňka splývá s diploidním jádrem zárodečného vaku, a vzniká triploidní živné pletivo endosperm, které vyživuje vzniklý zárodek.
• Obaly oplozeného vajíčka se mění v osemení (= ochranný obal semene, tvrdé), celé vajíčko v semeno a semeník v plod
• Složení vajíčka: otvor klový, obaly (integumenty), synergidy, vaječná buňka, antipody(buňky protistojné), centrální jádro zárodečního vaku, nucellus (výživné pletivo), poutko - spojuje vajíčko se semeníkem.
• Složení semena: osemení (přeměna obalů), peristerm (přeměna nucellu), embryo, endosperm (z centrálního jádra zárodečního vaku) - vyživovací funkce, má hodně cukrů a tuků, pupek (z poutka), děloha - jednoděložné, dvouděložné.
• Funkce semena: zásobní orgány pro výživu klíčivých rostlin, uvnitř živé pletivo, hodně bílkovin. Bere si živiny, když ještě nemá listy.
• Plod je mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin, vyživuje a chrání semena během zrání, podílí se na jejich rozšiřování. Skládá se ze semen, oplodí (perikarp) = stěna plodu, vzniká přeměnou plodoíistů, tvořeno: exokarp - blanitá slupka - peckovice, mezokarp - střední vrstva, dužnatá, endokarp - vnitřní vrstva, bývá blanitá, pecka
1. pravé - přeměna pestíku v oplodí
2. nepravé - kromě pestíku přeměna ještě ostatních částí květu
• Pravé
1. suché - oplodí je kožovité, nebo tvrdé, sklerenchymatické.
- Pukavé - v době zralosti se otevírají, bývají vícesemenné –
• měchýřek - magnolie, pivoňka, blatouch;
• lusk - akát, hrách;
• šešule a šešulka - hořčice, květák, kapusta;
• tobolka -mák
- Nepukavé -jednosemenné plody, v době zralostí se neotevírají, oddělují se od ostliny celé –
• nažka - bříza (křídlatá), smetanka (s chmýrem), dub (nažka v číšce);
• oříšek -líska;
• obilka - pšenice
- Poltivé - v době zralosti se neotevírají, ale rozpadají se na jednosemenné díly -struk - ohnice;
• dvounažka - javor, kmín;
• tvrdka - hluchavka
2. Dužnaté - oplodí rozlišeno na vnější, střední a vnitřní část *
- Bobule - rajče, angrešt, borůvka, datle; peckovice - třešeň, švestka, ořešák
• Nepravé - souplodí - soubor plodů, které vznikly přeměnou jednoho květu, z každého pestíku jeden plod. Souplodí nažek - jahoda, souplodí peckoviček - malina, souplodí nažek ve zdužnatělém vaku – šípek
• Plodenství je soubor plodů vzniklých přeměnou jednoho květenství - fíkovník, jeřáb, rybíz -hrozen bobulí
• Malvice - přeměna pestíku, korunných, kališných lístků a tyčinek - Jabloň, hrušeň
• Složený plod - přeměna pestíku, květních lístků => ananas
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
vrtačka, zakružovačka, soustruh
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)