- říká : jak velký produkt budou chtít firmy nabízet při daných cenách, produkční kapacitě, nákladech a dalších
podmínkách.
Krátké období
- určuje interakce mezi AD a AS - výše produktu, nezaměstnanosti, využití kapacit, dává popud k inflaci
Dlouhé období
- delší než 1 či více desetiletí
- klíčový činitel ekonomického růstu
- AS = celkový národní produkt, který jsou podniky ochotny vyrobit a prodat v průběhu určitého roku
- AS určuje potenciální produkt a chování cen a mezd
Potenciální produkt
- AS závisí v čase především na potenciálním produktu
- potenciální GNP se rovná takové výši produktu, který je ekonomika schopna vyrobit při velmi malé
nezaměstnanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva (vysoká zaměstnanost)
Chování mezd a cen
- AS je pod potenciálním produktem plochá ceny a mzdy jsou nepružné
- jakmile reálné GNP > potenciální GNP ceny se stávají pružnými a začnou rychle růst.
- v krátkém období jsou některé nákladové položky strnulé a nepružné, proto firmy reagují na vyšší hladinu
celkových výdajů tím, že vyrábějí a prodávají vyšší objemy výstupu za vyšší ceny (Strnulost v krátkém období)
- v delším období, když se náklady přizpůsobí cenové hladině, odrazí se zvýšení poptávky na zvýšení cen a produkt se zvýší málo či vůbec.
Srovnání klasického, keynesiánského přístupu a přístupu hlavního proudu
Klasická analýza
- v situaci plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení
AD jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny a celkový produkt by se nezměnil
- nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se nachází na úrovni potenciálního produktu a je plná
zaměstnanost
Hlavní proud
- strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny AD během delšího časového období, křivka AS je mírně rostoucí i po dlouhou dobu.
Keynesiánská revoluce
- Keynes zavedl AD vytvořenou podle spotřební funkce
- křivka AS je rostoucí či vodorovná, tvrdil, že mzdy a ceny jsou nepružné
- tvrdí, že nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky, vláda může fiskální, nebo monetární politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti.15
AGREGÁTNÍ POPTÁVKA (AD)
- je celkové (agregátní) množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno
- AD jsou celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, na soukromé domácí investice, na vládní
nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C)
- určena disponibilním důchodem a bohatstvím spotřebitelů
- reálná spotřeba spotřeba ve stálých cenách při růstu cen má reálná spotřeba zpoždění (Pigouův efekt)
2. investice (I)
- výdaje na investice (nákupy budov, zařízení a strojů)
- hlavními determinanty I jsou výše produktu, kapitálové náklady, očekávání do budoucna
- hosp. politika ovlivní I monetární politikou
3. vládní výdaje na statky a služby (G)
- nákupy (tanky, stroje, soudců, jestliže se vláda rozhodne nakoupit letadla, okamžitě roste GNP)
4. čisté vývozy (X)
- vývoz - dovoz
- na dovozy mají vliv domácí důchod a produkt, poměr domácích cen k zahraničí
- na vývozy mají vliv důchod a produkt importujících zemí, relativní ceny a měnové kursy
GRAF :
Faktory určující křivku AD
PROMĚNNÁ
DOPADY NA AD
Proměnné hospodářské politiky
Monetární politika
Fiskální politika
Vnější proměnné
Očekávání a podnikatelská důvěra
Zahraniční produkt
Hodnoty aktiv
Demografické změny
Zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou sazba uvolňuje úvěrové podmínky, což má za následek vyšší úroveň investic a spotřeby statků dlouhodobého užití
Vyšší výdaje na statky a služby přímo zvyšují celkové výdaje. Snížení daní zvyšuje důchod, a tím podněcuje vyšší výdaje
Vyšší důvěra způsobuje, že podnikatelé očekávají vyšší zisky
Hospodářská konjunktura v zahraničí vede k růstu čistých vývozů
Růst cen akcií a realit vede ke zvyšování bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich spotřeby. Zvýší těchto cen vede ke snížení kapitálových nákladů a zvýšení investic.
Vyšší počet obyvatelstva zvyšuje spotřebu, růst počtu rodinných jednotek zvyšuje poptávku po investicích do bytové výstavby.
Na grafu křivky AD !!
- P - celková cenová hladina je proměnná
- při pohybu po křivce AD se mění i celkový produkt a důchody
- příčiny klesající AD - celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich peněžní hodnoty.
- AD jsou celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, na soukromé domácí investice, na vládní
nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C)
- určena disponibilním důchodem a bohatstvím spotřebitelů
- reálná spotřeba spotřeba ve stálých cenách při růstu cen má reálná spotřeba zpoždění (Pigouův efekt)
2. investice (I)
- výdaje na investice (nákupy budov, zařízení a strojů)
- hlavními determinanty I jsou výše produktu, kapitálové náklady, očekávání do budoucna
- hosp. politika ovlivní I monetární politikou
3. vládní výdaje na statky a služby (G)
- nákupy (tanky, stroje, soudců, jestliže se vláda rozhodne nakoupit letadla, okamžitě roste GNP)
4. čisté vývozy (X)
- vývoz - dovoz
- na dovozy mají vliv domácí důchod a produkt, poměr domácích cen k zahraničí
- na vývozy mají vliv důchod a produkt importujících zemí, relativní ceny a měnové kursy
GRAF :
Faktory určující křivku AD
PROMĚNNÁ
DOPADY NA AD
Proměnné hospodářské politiky
Monetární politika
Fiskální politika
Vnější proměnné
Očekávání a podnikatelská důvěra
Zahraniční produkt
Hodnoty aktiv
Demografické změny
Zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou sazba uvolňuje úvěrové podmínky, což má za následek vyšší úroveň investic a spotřeby statků dlouhodobého užití
Vyšší výdaje na statky a služby přímo zvyšují celkové výdaje. Snížení daní zvyšuje důchod, a tím podněcuje vyšší výdaje
Vyšší důvěra způsobuje, že podnikatelé očekávají vyšší zisky
Hospodářská konjunktura v zahraničí vede k růstu čistých vývozů
Růst cen akcií a realit vede ke zvyšování bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich spotřeby. Zvýší těchto cen vede ke snížení kapitálových nákladů a zvýšení investic.
Vyšší počet obyvatelstva zvyšuje spotřebu, růst počtu rodinných jednotek zvyšuje poptávku po investicích do bytové výstavby.
Na grafu křivky AD !!
- P - celková cenová hladina je proměnná
- při pohybu po křivce AD se mění i celkový produkt a důchody
- příčiny klesající AD - celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich peněžní hodnoty.
Osobní důchod (Personal Income - PI)
- představuje veškeré důchody (výdělky, transfery od vlády apod.)
PI =
= NNP
- zisky firem
- nepřímé daně a daně na soc. pojištění
- čisté úrokové platby ostatním sektorům
+ všechny transfery domácnostem
Disponibilní důchod (Disponable Income - DI)
- to co domácnosti skutečně obdrží na útratu
DI = PI - osobní daně
- DI lidé rozdělují mezi spotřební výdaje a čisté osobní úspory
Úspory = Investice
- I = GNP - C
S (úspory) = GNP - C
GNP = C + I + G + X hrubé nár. investice In = I + X GNP = C + G + In
GNP = DI + GBS(hrubé úspory firem) + Tx(daně) - Tr(transfery) DI = C + NPS (čisté osobní úspory)
GNP = C + (NPS + GBS) +(Tx - Tr - G) + G = C + In + G NGX(čistý vládní přebytek) = Tx - Tr - G
In = NPS + GBS + NGS
Čistý ekonomický blahobyt (Net economic welfare - NEW)
- je upravenou mírou celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu.
NEW =
GNP
+ Hodnota volného času
+ podzemní ekonomika
- nelegální aktivity (obchod s drogami)
- legální aktivity (po večerech mi staví garáž zedník)
- škody na životním prostředí
- národní produkt a cenová hladina jsou určeny interakcí agregátní poptávky a agregátní nabídky
- agregátní poptávka je množství statků a služeb, které lidé, firmy a vláda chtějí nakoupit
- agregátní nabídka je množství statků a služeb, které firmy chtějí prodat
PI =
= NNP
- zisky firem
- nepřímé daně a daně na soc. pojištění
- čisté úrokové platby ostatním sektorům
+ všechny transfery domácnostem
Disponibilní důchod (Disponable Income - DI)
- to co domácnosti skutečně obdrží na útratu
DI = PI - osobní daně
- DI lidé rozdělují mezi spotřební výdaje a čisté osobní úspory
Úspory = Investice
- I = GNP - C
S (úspory) = GNP - C
GNP = C + I + G + X hrubé nár. investice In = I + X GNP = C + G + In
GNP = DI + GBS(hrubé úspory firem) + Tx(daně) - Tr(transfery) DI = C + NPS (čisté osobní úspory)
GNP = C + (NPS + GBS) +(Tx - Tr - G) + G = C + In + G NGX(čistý vládní přebytek) = Tx - Tr - G
In = NPS + GBS + NGS
Čistý ekonomický blahobyt (Net economic welfare - NEW)
- je upravenou mírou celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu.
NEW =
GNP
+ Hodnota volného času
+ podzemní ekonomika
- nelegální aktivity (obchod s drogami)
- legální aktivity (po večerech mi staví garáž zedník)
- škody na životním prostředí
- národní produkt a cenová hladina jsou určeny interakcí agregátní poptávky a agregátní nabídky
- agregátní poptávka je množství statků a služeb, které lidé, firmy a vláda chtějí nakoupit
- agregátní nabídka je množství statků a služeb, které firmy chtějí prodat
Investice (tvorba kapitálu)
- předpokládají obětování současné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby.
- sestávají se z budov, zařízení a zásob země.
- znamenají tvorbu nového kapitálu (pro ekonomy !!!)
- investice pro ekonomy neznamená používání peněz k nákupu
- GNP je sumou finálních produktů. Se spotřebními statky a službami do něho zahrnujeme hrubé investice.
Hrubé investice
- z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (množství kapitálu, který byl opotřebován)
- Př. všechny koupené stroje během roku, i když některé byly koupeny jen proto aby nahradily ty ve šrotu.
Čisté investice
= Hrubé investice - znehodnocení kapitálu
ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT (Net national product - NNP) =
= GNP - znehodnocení kapitálu
Vládní výdaje
- největší spotřebitel Vláda (kolektivní spotřeba)
- k toku spotřeby se přičtou všechny vládní výdaje na statky a služby
Transferové platby
- Do vládních výdajů započítaných do GNP nepatří transferové platby.
- platby jednotlivcům - pojištění, dávky v nezaměstnanosti …
Daně
- v toku spotřeby se daně nemusí brát v úvahu
- v nákladovém přístupu jsou obsaženy jak přímé tak i nepřímé daně.
Čisté vývozy
- rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb
- čisté vývozy se připočítávají do toku spotřeby
Produkční metoda Důchodová metoda
Složky GNP
+ Spotřeba (C)
+ Hrubé domácí investice (I)
+ Vládní výdaje (G) - Transferové platby (T)
+ Čisté vývozy (X)
= GNP
- Znehodnocení kapitálu
= NNP Výdělky nebo náklady jako zdroje GNP
+ Mzdy
+ Úrok, Renta a další důchody z vlastnictví
+ Nepřímé daně
+ Znehodnocení kapitálu
+ Zisky
= GNP
- Znehodnocení kapitálu
= NNP
- sestávají se z budov, zařízení a zásob země.
- znamenají tvorbu nového kapitálu (pro ekonomy !!!)
- investice pro ekonomy neznamená používání peněz k nákupu
- GNP je sumou finálních produktů. Se spotřebními statky a službami do něho zahrnujeme hrubé investice.
Hrubé investice
- z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (množství kapitálu, který byl opotřebován)
- Př. všechny koupené stroje během roku, i když některé byly koupeny jen proto aby nahradily ty ve šrotu.
Čisté investice
= Hrubé investice - znehodnocení kapitálu
ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT (Net national product - NNP) =
= GNP - znehodnocení kapitálu
Vládní výdaje
- největší spotřebitel Vláda (kolektivní spotřeba)
- k toku spotřeby se přičtou všechny vládní výdaje na statky a služby
Transferové platby
- Do vládních výdajů započítaných do GNP nepatří transferové platby.
- platby jednotlivcům - pojištění, dávky v nezaměstnanosti …
Daně
- v toku spotřeby se daně nemusí brát v úvahu
- v nákladovém přístupu jsou obsaženy jak přímé tak i nepřímé daně.
Čisté vývozy
- rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb
- čisté vývozy se připočítávají do toku spotřeby
Produkční metoda Důchodová metoda
Složky GNP
+ Spotřeba (C)
+ Hrubé domácí investice (I)
+ Vládní výdaje (G) - Transferové platby (T)
+ Čisté vývozy (X)
= GNP
- Znehodnocení kapitálu
= NNP Výdělky nebo náklady jako zdroje GNP
+ Mzdy
+ Úrok, Renta a další důchody z vlastnictví
+ Nepřímé daně
+ Znehodnocení kapitálu
+ Zisky
= GNP
- Znehodnocení kapitálu
= NNP
Dva způsoby měření
1. ekonomika bez vládního a zahraničního sektoru a nedochází zde k investicím
ekonomika zabývající se pouze spotřebními statky
Tok produktů
- celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země = GNP
- roční tok finálních statků a služeb (cena 1 . množství 1 + cena 2 . množství 2 + … ) = roční GNP
- při tomto výpočtu se používají tržní ceny, protože odrážejí relativní uspokojení, které spotřebitelům každý
statek poskytuje
Suma výdělků (důchodová či nákladová metoda)
- náklady firem = výdělky jež domácnosti dostávají od firem
- souhrn výdělků výrobních faktorů (mezd, rent, úroků a zisků)
- zisk je definován jako reziduální náklad
Výsledky GNP pomocí obou metod jsou stejné.
problém dvojího započítávání
- finální produkce nezahrnuje meziprodukty (obilí, ocel) skládá se pouze z produktů určených ke spotřebě
metoda výpočtu GNP podle přidané hodnoty
Přidaná hodnota = prodeje firmy - nákupy materiálů a služeb (mzdy, úrokové platby, dividendy)
- do výpočtu GNP se zahrnují tyto přidané hodnoty, ale ne nákupy materiálů a služeb, protože ty budou
započítány z přiznání jiných firem.
- pro vyloučení dvojího započítávání, se zahrne do GNP pouze finální produkce ne mezistatky, které jsou použity při výrobě finálních statků. Měřením přidané hodnoty ve všech stadiích a pečlivým odečtením výdajů za mezistatky nakupované od ostatních firem se důchodová metoda vyhýbá jakémukoli dvojímu započítávání a zahrnuje mzdy, úrok, rentu a zisk pouze jednou.
2. ekonomika s vládním, investičním a zahraničním sektorem
ekonomika zabývající se pouze spotřebními statky
Tok produktů
- celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země = GNP
- roční tok finálních statků a služeb (cena 1 . množství 1 + cena 2 . množství 2 + … ) = roční GNP
- při tomto výpočtu se používají tržní ceny, protože odrážejí relativní uspokojení, které spotřebitelům každý
statek poskytuje
Suma výdělků (důchodová či nákladová metoda)
- náklady firem = výdělky jež domácnosti dostávají od firem
- souhrn výdělků výrobních faktorů (mezd, rent, úroků a zisků)
- zisk je definován jako reziduální náklad
Výsledky GNP pomocí obou metod jsou stejné.
problém dvojího započítávání
- finální produkce nezahrnuje meziprodukty (obilí, ocel) skládá se pouze z produktů určených ke spotřebě
metoda výpočtu GNP podle přidané hodnoty
Přidaná hodnota = prodeje firmy - nákupy materiálů a služeb (mzdy, úrokové platby, dividendy)
- do výpočtu GNP se zahrnují tyto přidané hodnoty, ale ne nákupy materiálů a služeb, protože ty budou
započítány z přiznání jiných firem.
- pro vyloučení dvojího započítávání, se zahrne do GNP pouze finální produkce ne mezistatky, které jsou použity při výrobě finálních statků. Měřením přidané hodnoty ve všech stadiích a pečlivým odečtením výdajů za mezistatky nakupované od ostatních firem se důchodová metoda vyhýbá jakémukoli dvojímu započítávání a zahrnuje mzdy, úrok, rentu a zisk pouze jednou.
2. ekonomika s vládním, investičním a zahraničním sektorem
1. TEORIE DETERMINACE PRODUKTU - AGREGÁTNÍ NABÍDKA A AGREGÁTNÍ POPTÁVKA
- měření národního produktu a důchodu
- ekonomická rovnováha a nerovnováha
- faktory určující agregátní poptávku a nabídku
- agregátní nabídka v krátkém a dlouhém období
- srovnání přístupů keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie
- účinky makroekonomické politiky v modelu AD – AS
- expanzivní a restriktivní politika
Makroekonomie
- studuje chování ekonomie jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu země.
- zkoumá oproti mikroekonomii pohyb všech výrobních a spotřebitelských cen.
Hrubý národní produkt (Gross national product - GNP)
- je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi. Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů, statků a služeb a čistých vývozů
měření GNP
- nelze měřit hodnotou peněz, peníze jsou proměnlivé nejsou stále, jejich hodnota se stále mění
proto se měří pomocí Cenového indexu (je vážený průměr cen tisíců položek, které vstupují do GNP)
- cenový index používaný k odstranění inflace (k deflování) se nazývá deflátor (vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, každý statek je dán váhou svého procentního zastoupení v celkovém GNP)
Nominální GNP
- celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
- je pouze odrazem inflace cenových jednotek
Reálný GNP
- upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých „dolarech“ Protože definuje deflátor GNP-cenu GNP-
Reálný GNP = nominální GNP / deflátor GNP
- je pravdivější, neodráží inflaci peněz
- ekonomická rovnováha a nerovnováha
- faktory určující agregátní poptávku a nabídku
- agregátní nabídka v krátkém a dlouhém období
- srovnání přístupů keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie
- účinky makroekonomické politiky v modelu AD – AS
- expanzivní a restriktivní politika
Makroekonomie
- studuje chování ekonomie jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu země.
- zkoumá oproti mikroekonomii pohyb všech výrobních a spotřebitelských cen.
Hrubý národní produkt (Gross national product - GNP)
- je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi. Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů, statků a služeb a čistých vývozů
měření GNP
- nelze měřit hodnotou peněz, peníze jsou proměnlivé nejsou stále, jejich hodnota se stále mění
proto se měří pomocí Cenového indexu (je vážený průměr cen tisíců položek, které vstupují do GNP)
- cenový index používaný k odstranění inflace (k deflování) se nazývá deflátor (vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, každý statek je dán váhou svého procentního zastoupení v celkovém GNP)
Nominální GNP
- celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
- je pouze odrazem inflace cenových jednotek
Reálný GNP
- upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých „dolarech“ Protože definuje deflátor GNP-cenu GNP-
Reálný GNP = nominální GNP / deflátor GNP
- je pravdivější, neodráží inflaci peněz
10.3.1.1. cenový systém a efektivnost výroby:
tzn. že s růstem ceny X ve vztahu k Y se bude práce přesouvat do výroby X, čili platí:
10.3.1.2. cenový systém a efektivnost ve směně:
linie příjmu spotřebitele a indiferenční křivka se musí dotýkat, sklon linie příjmu odráží relativní ceny obou zboží a sklon indiferenční křivky udává mezní míru substituce.
10.3.1.3. cenový systém a celková rovnováha:
Firmy vyrovnávají relativní ceny s poměrem mezních produktů a spotřebitelé vyrovnávají relativní ceny s relativním mezním užitkem obou produktů
10.4. Efektivnost a spravedlnost
Alokace může být:
ekonomicky efektivní - když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného
spravedlivá - když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství
Přerozdělení důchodu společnosti ve snaze dosáhnout spravedlivější situaci může oslabit motivy k práci a snížit tak efektivnost. Tzn. že konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje. že se optimální situace stává nedosažitelnou.
Optimální situaci z pohledu efektivnosti a spravedlnosti vyjadřuje společenský blahobyt - je určován faktory určující uspokojení společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob, kterým jsou rozdělovány, ale i zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění, ...).
10.3.1.2. cenový systém a efektivnost ve směně:
linie příjmu spotřebitele a indiferenční křivka se musí dotýkat, sklon linie příjmu odráží relativní ceny obou zboží a sklon indiferenční křivky udává mezní míru substituce.
10.3.1.3. cenový systém a celková rovnováha:
Firmy vyrovnávají relativní ceny s poměrem mezních produktů a spotřebitelé vyrovnávají relativní ceny s relativním mezním užitkem obou produktů
10.4. Efektivnost a spravedlnost
Alokace může být:
ekonomicky efektivní - když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného
spravedlivá - když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství
Přerozdělení důchodu společnosti ve snaze dosáhnout spravedlivější situaci může oslabit motivy k práci a snížit tak efektivnost. Tzn. že konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje. že se optimální situace stává nedosažitelnou.
Optimální situaci z pohledu efektivnosti a spravedlnosti vyjadřuje společenský blahobyt - je určován faktory určující uspokojení společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob, kterým jsou rozdělovány, ale i zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění, ...).
10.2. Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli přilepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
10.2.1. Předpoklady efektivnosti ve směně
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
Mezní míra substituce MRS mezi všemi dvojicemi zboží musí být pro všechny spotřebitele stejná MRSA=MRSE .
Box diagram směny - vyjádřen indiferenčními mapami obou spotřebitelů, tj. na základě jejich preferencí.
Znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou produktů mezi dva spotřebitele.
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Spojuje všechny body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E.
Sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce jednoho zboží za jiné pro efektní směnu se musí MRSA=MRSE . Není-li tato podmínka splněna je možné oba výrobky přerozdělit tak, že alespoň jednomu polepšíme, aniž bychom druhému uškodili.
10.3. Celková efektivnost (efektivnost produkt-mixu)
Splnění podmínek efektivnosti výroby i směny není postačující podmínkou celkové efektivnosti, současně musí být vyráběna žádaná kombinace produktu - tzv. produkt-mix
MRS pro kterákoli dvě zboží se shoduje s MRPT pro tato zboží: MRS=MRPT čili míra poměru dvou zboží, které jsou nahraditelná ve spotřebě, se musí shodovat s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě.
Jestliže známe složení produktu X a Y v ekonomice, můžeme graf PPF doplnit o box-diagram směny, v němž pravý horní roh boxu je bodem křivky PPF (bod R).
10.3.1. Předpoklady celkové rovnováhy: (podmínky 2x2x2modelu)
MRTSX=MRTSY
MRSA=MRSE
MRS=MRPT
Dosažení celkové rovnováhy
10.2.1. Předpoklady efektivnosti ve směně
Rozdělení fixního množství zboží je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný.
Mezní míra substituce MRS mezi všemi dvojicemi zboží musí být pro všechny spotřebitele stejná MRSA=MRSE .
Box diagram směny - vyjádřen indiferenčními mapami obou spotřebitelů, tj. na základě jejich preferencí.
Znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou produktů mezi dva spotřebitele.
Smluvní křivka směny je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Spojuje všechny body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E.
Sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce jednoho zboží za jiné pro efektní směnu se musí MRSA=MRSE . Není-li tato podmínka splněna je možné oba výrobky přerozdělit tak, že alespoň jednomu polepšíme, aniž bychom druhému uškodili.
10.3. Celková efektivnost (efektivnost produkt-mixu)
Splnění podmínek efektivnosti výroby i směny není postačující podmínkou celkové efektivnosti, současně musí být vyráběna žádaná kombinace produktu - tzv. produkt-mix
MRS pro kterákoli dvě zboží se shoduje s MRPT pro tato zboží: MRS=MRPT čili míra poměru dvou zboží, které jsou nahraditelná ve spotřebě, se musí shodovat s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě.
Jestliže známe složení produktu X a Y v ekonomice, můžeme graf PPF doplnit o box-diagram směny, v němž pravý horní roh boxu je bodem křivky PPF (bod R).
10.3.1. Předpoklady celkové rovnováhy: (podmínky 2x2x2modelu)
MRTSX=MRTSY
MRSA=MRSE
MRS=MRPT
Dosažení celkové rovnováhy
10.1. Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit více jednoho zboží, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného.
10.1.1. Předpoklady efektivnosti ve výrobě
Mezní míra technické substituce (MRTS) je míra, v níž je možné nahrazovat jeden výrobní faktor jiným za neměnnosti produkce zboží. Proto MRTS kapitálu za práci musí být pro oba vyráběné produkty stejná: MRTSX=MRTSY.
Box-diagram výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Graficky pomocí map izokvant.
Smluvní křivka výroby je množinou bodů, které představují efektivní alokaci zdrojů, zatímco všechny body ležící mimo ni jsou naopak neefektivní.
Sklon izokvanty vyjadřuje MRTS kapitálu za práci a potvrzuje tak, že podmínkou efektivnosti výroby je MRTSX=MRTSY, čili mezní míra technické substituce kapitálu za práci musí být pro oba výrobky stejná.
Hranice výrobních možností (PPF) je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Mezní míra transformace produktu (MRPT) je míra, v níž jedno zboží může být přeměněno ve druhé ( jak velké množství jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu druhého zboží ) je to pohyb po PPF :
Alternativní nálady - pro výrobu většího množství jednoho zboží je nutno omezit výrobu zboží jiného. Platí zákon rostoucích alternativních nákladů - čím více je vyráběno určitého zboží, tím více musíme omezit výrobu druhého zboží a tím vyšší jsou jeho alternativní náklady.
10.1.1. Předpoklady efektivnosti ve výrobě
Mezní míra technické substituce (MRTS) je míra, v níž je možné nahrazovat jeden výrobní faktor jiným za neměnnosti produkce zboží. Proto MRTS kapitálu za práci musí být pro oba vyráběné produkty stejná: MRTSX=MRTSY.
Box-diagram výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Graficky pomocí map izokvant.
Smluvní křivka výroby je množinou bodů, které představují efektivní alokaci zdrojů, zatímco všechny body ležící mimo ni jsou naopak neefektivní.
Sklon izokvanty vyjadřuje MRTS kapitálu za práci a potvrzuje tak, že podmínkou efektivnosti výroby je MRTSX=MRTSY, čili mezní míra technické substituce kapitálu za práci musí být pro oba výrobky stejná.
Hranice výrobních možností (PPF) je křivka, znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Mezní míra transformace produktu (MRPT) je míra, v níž jedno zboží může být přeměněno ve druhé ( jak velké množství jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu druhého zboží ) je to pohyb po PPF :
Alternativní nálady - pro výrobu většího množství jednoho zboží je nutno omezit výrobu zboží jiného. Platí zákon rostoucích alternativních nákladů - čím více je vyráběno určitého zboží, tím více musíme omezit výrobu druhého zboží a tím vyšší jsou jeho alternativní náklady.
9.2.3. Veřejné statky
Zboží, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání.
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
9.2.5. Státní selhání
Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
9.2.5. Státní selhání
Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
9.3. Mechanismus veřejné volby
10. TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY
Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku - neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost - A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).
Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
9.3. Mechanismus veřejné volby
10. TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY
Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku - neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost - A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).
Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.
9.2. Omezení důsledků tržních selhání
9.2.1. Nedokonalá konkurence ( monopolní síla )
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
9.2.2. Externality
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
9.2.2. Externality
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
8.5. Úrokové míry (výnosy z kapitálu)
Zda a kam investovat, se firmy řídí porovnáváním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. Měřítka výnosu:
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou podle vzorce:
kde je SH ... současná hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů, Ni ... čistý roční výnos z daného kap. statku v i-tém roce jeho životnosti, která je n let a ir ... roční úroková míra, která se nemění.
9. ÚLOHA VLÁDY V EKONOMICE - MIKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY
9.1. Hlavní funkce vlády
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou podle vzorce:
kde je SH ... současná hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů, Ni ... čistý roční výnos z daného kap. statku v i-tém roce jeho životnosti, která je n let a ir ... roční úroková míra, která se nemění.
9. ÚLOHA VLÁDY V EKONOMICE - MIKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY
9.1. Hlavní funkce vlády
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
8.3. Rovnováha na trhu kapitálu
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálu dána. Poptávka je v krátkém období funkcí úrokové míry. Křivka D má zápornou směrnici, neboť s tím, jak roste zásoba kapitálu, roste i celková produkce, ale klesajícími přírůstky, takže MPPK klesá a s ním i MRPK. Další dodatečné jednotky budou zapojeny jen při poklesu úrokové míry.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
8.4. Trhy kapitálových statků
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
8.4. Trhy kapitálových statků
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
8.2. Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Při úrokové míře ir se budoucí hodnota (S1) dnešní částky (S0) po uplynutí jednoho roku bude rovnat:
a po n letech , kde je tzv. úročitel.
Součastná hodnota budoucích výnosů, kde je tzv. odúročitel (diskont) - vyjadřuje, kolikrát je S0 částky Sn nižší.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Při úrokové míře ir se budoucí hodnota (S1) dnešní částky (S0) po uplynutí jednoho roku bude rovnat:
a po n letech , kde je tzv. úročitel.
Součastná hodnota budoucích výnosů, kde je tzv. odúročitel (diskont) - vyjadřuje, kolikrát je S0 částky Sn nižší.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
7.5.3.3. Bilaterální monopol
Bilaterální (dvoustraný) monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci.
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
8. TEORIE KAPITÁLU A ÚROKU
8.1. Základní pojmy teorie kapitálu ( různá chápání kapitálu, členění kapitálu )
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB). Platí tedy:
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
8. TEORIE KAPITÁLU A ÚROKU
8.1. Základní pojmy teorie kapitálu ( různá chápání kapitálu, členění kapitálu )
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB). Platí tedy:
7.5.2. Důsledky nedokonalostí
V důsledku faktorů způsobujících nedokonalostí vniká monopolní výhoda na straně poptávky nebo nabídky práce.
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
7.5.3.2. Odborové svazy
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
7.5.3.2. Odborové svazy
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
7.4. Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce
Vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou při rovnovážné mzdě, která je dána průsečíkem tržní poptávky DL a nabídky SL po práci. Tržní křivka poptávky je horizontálním součtem individuálních křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje kolik hodin práce budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdy. Není zpět zakřivená, protože různí lidé mají rozdílné alternativní náklady a vztah k práci ke zpětnému zakřivení dochází u každého v jiném bodě a také rostoucí mzda přitahuje na trh nové pracovníky s většími transferovými výdělky.
Rovnováha a mzdové rozdíly:
nerovnovážné rozdíly - rozdíly ve mzdách u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzda povede ke změně poptávky a nabídky práce, dokud její výše v jednotlivých zaměstnáních nevyrovná
rovnovážné rozdíly - ty rozdíly, které nevedou k přemísťování pracovních zdrojů:
• nedostatečná mobilita a segmentace trhů navzájem nekonkurenční
• rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech
• rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností
• rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
7.5. Nedokonalosti na trhu práce
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
Rovnováha a mzdové rozdíly:
nerovnovážné rozdíly - rozdíly ve mzdách u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzda povede ke změně poptávky a nabídky práce, dokud její výše v jednotlivých zaměstnáních nevyrovná
rovnovážné rozdíly - ty rozdíly, které nevedou k přemísťování pracovních zdrojů:
• nedostatečná mobilita a segmentace trhů navzájem nekonkurenční
• rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech
• rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností
• rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
7.5. Nedokonalosti na trhu práce
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
7. TRH PRÁCE A TRH PŮDY
7.1. Práce jako výrobní faktor
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
6.3. Nabídka výrobních faktorů
Vlastníky výr. faktorů jsou spotřebitelé (domácnosti), tzn. řídí se snahou maximalizovat užitek. Užitek podmiňují jak příjmové tak i nepeněžní aspekty zaměstnání. Na straně nabídky výr. faktorů je třeba rozlišovat mezi nabídkou faktoru celé ekonomice a nabídkou faktoru jednotlivé firmě.
6.4. Formy cen výrobních faktorů
Cena výrobního faktoru je spojená s jeho službou, tzn. s jeho pronájmem:
• mzdová sazba - jde-li o práci
• pozemková renta - jde-li o půdu
• úroková míra - jde-li o kapitál
Na trzích výr. faktorů vývoj rovnováhy ovlivňuje časový horizont (délka období) a podmínky konkurence (DK, NDK). V důsledku propojenosti trhu výr. faktorů s trhem produktů jde o podmínky, jak na trhu vstupu, tak i výstupu.
Výdělek výrobního faktoru se skládá ze dvou částí:
• Transferový výdělek – je to taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití
• ekonomická renta - ta část celkového výdělku, která převyšuje transferový výdělek. Část, která není nutná k udržení výr faktoru v daném použití.
Pokud je nabídka absolutně elastická, neexistuje žádná ekonomická renta a celkový výdělek je tvořen jen transferovými výdělky. Je-li nabídka absolutně neelastická neexistuje naopak žádný transferový výdělek a celkový výdělek je tvořen pouze ekonomickou rentou, tzv. čistou ekonomickou rentou (např. pozemková renta, protože množství půdy je absolutně omezeno, není elastické ).
6.5. Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
Rozlišujeme
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
6.4. Formy cen výrobních faktorů
Cena výrobního faktoru je spojená s jeho službou, tzn. s jeho pronájmem:
• mzdová sazba - jde-li o práci
• pozemková renta - jde-li o půdu
• úroková míra - jde-li o kapitál
Na trzích výr. faktorů vývoj rovnováhy ovlivňuje časový horizont (délka období) a podmínky konkurence (DK, NDK). V důsledku propojenosti trhu výr. faktorů s trhem produktů jde o podmínky, jak na trhu vstupu, tak i výstupu.
Výdělek výrobního faktoru se skládá ze dvou částí:
• Transferový výdělek – je to taková výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití
• ekonomická renta - ta část celkového výdělku, která převyšuje transferový výdělek. Část, která není nutná k udržení výr faktoru v daném použití.
Pokud je nabídka absolutně elastická, neexistuje žádná ekonomická renta a celkový výdělek je tvořen jen transferovými výdělky. Je-li nabídka absolutně neelastická neexistuje naopak žádný transferový výdělek a celkový výdělek je tvořen pouze ekonomickou rentou, tzv. čistou ekonomickou rentou (např. pozemková renta, protože množství půdy je absolutně omezeno, není elastické ).
6.5. Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
Rozlišujeme
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
6.6. Skladba důchodů domácností
Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na:
pracovní důchody: YL=w.L (L ... počet hodin práce odpracovaných domácností, w ... prům. hodinová mzdová sazba)
důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu: YA=I.A, YK=v.K (A ... množství půdy domácnosti, I ... prům. míra výnosu půdy, K ... objem kapitálu, v ... prům. míra výnosu kapitálu
důchod ve formě transferové platby: YT
6.7. Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
6.7.1. Nerovnost v pracovních důchodech
Pracovní důchody domácností závisí na množství práce, které domácnost prodá na trhu práce a mzdové sazbě. Cena práce je dána objektivně, ale množství nabízené práce obvykle záleží na domácnosti. Nerovnost ve výši výdělku ovlivňují tyto faktory:
• rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech intenzita práce
• rozdíly v povolání (doba odborné přípravy, specifické schopnosti a dovednosti, nebezpečnost a nepříjemnost určité práce)
• rozdíly ve vzdělání
• pracovní diskriminace (podle pohlaví, věku, rasy)
6.7.2. Nerovnost ve vlastnických důchodech
Je založena na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácnosti. Tento majetek získávají domácnosti způsoby:
• dědictvím a dary
• úsporami
• podnikáním s ochotou podstupovat riziko
6.7.3. Měření nerovností v důchodech domácností
Pro měření stupně nerovnosti v důchodech se používá tzv. Lorenzův graf a důchodový Giniho koeficient.
Lorenzův graf vyjadřuje vztah mezi absolutní rovností, absolutní nerovností a skutečnou nerovností. Způsob rozdělení vyjadřuje Lorenzova křivka (LC).
ideální LC - s osou x svíra úhel 45o
skutečná LC - lezí mezi oběma extrémními případy
Giniho koeficient - poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s ideální křivkou: . Může mít hodnotu od 0 do 1. G=1 v případě absolutně nerovnoměrného rozdělování a G=0 v případě rovnostářského rozdělování důchodů.
pracovní důchody: YL=w.L (L ... počet hodin práce odpracovaných domácností, w ... prům. hodinová mzdová sazba)
důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu: YA=I.A, YK=v.K (A ... množství půdy domácnosti, I ... prům. míra výnosu půdy, K ... objem kapitálu, v ... prům. míra výnosu kapitálu
důchod ve formě transferové platby: YT
6.7. Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
6.7.1. Nerovnost v pracovních důchodech
Pracovní důchody domácností závisí na množství práce, které domácnost prodá na trhu práce a mzdové sazbě. Cena práce je dána objektivně, ale množství nabízené práce obvykle záleží na domácnosti. Nerovnost ve výši výdělku ovlivňují tyto faktory:
• rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech intenzita práce
• rozdíly v povolání (doba odborné přípravy, specifické schopnosti a dovednosti, nebezpečnost a nepříjemnost určité práce)
• rozdíly ve vzdělání
• pracovní diskriminace (podle pohlaví, věku, rasy)
6.7.2. Nerovnost ve vlastnických důchodech
Je založena na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácnosti. Tento majetek získávají domácnosti způsoby:
• dědictvím a dary
• úsporami
• podnikáním s ochotou podstupovat riziko
6.7.3. Měření nerovností v důchodech domácností
Pro měření stupně nerovnosti v důchodech se používá tzv. Lorenzův graf a důchodový Giniho koeficient.
Lorenzův graf vyjadřuje vztah mezi absolutní rovností, absolutní nerovností a skutečnou nerovností. Způsob rozdělení vyjadřuje Lorenzova křivka (LC).
ideální LC - s osou x svíra úhel 45o
skutečná LC - lezí mezi oběma extrémními případy
Giniho koeficient - poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s ideální křivkou: . Může mít hodnotu od 0 do 1. G=1 v případě absolutně nerovnoměrného rozdělování a G=0 v případě rovnostářského rozdělování důchodů.
6.2. Poptávka po výrobních faktorech
není poptávkou přímou, ale odvozenou: je odvozená od poptávky po zboží, na jehož výrobu se daný faktor používá. Firmy poptávají výr. faktory jen proto, že s nimi chtějí vyrobit zboží. Výchozím momentem pro rozhodování firmy o velikosti produkce a množství a kombinaci výr. faktorů je poptávka po produkci firmy.
Poptávka po výr. faktoru závisí na tom:
• jaký je výnos z výrobního faktoru ( tzn. jaká je produktivita výr. faktoru a za jakou cenu firma prodá produkt vytvořený tímto faktorem)
• jak vysoký je náklad na daný faktor.
Příjem z mezního produktu ( MRP ) je dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby a ostatní vstupy zůstávají konstantní.
MRP=MPP.P
Mezní náklady na faktor ( MFC ) jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky výr. faktoru:
Protože firma najímá tak malý podíl daného vstupu, že její činnost nemůže ovlivnit jeho cenu, se MFC=PF.
Rovnováha dokonale konkurenční firmy: MRP=MFC. Je-li MRP>MFC firma najímá další výr. faktor a rozšiřuje výrobu. Je-li MRP
Změna poptávky firmy po výrobním faktoru: znamená, že při každé výši jeho ceny bude najímáno větší nebo menší množství tohoto faktoru. Projeví se posunem křivky poptávky.
Faktory způsobující změnu poptávky po VF:
• změna poptávky po zboží
• množství a kvalita ostatních vstupů resp. výrobních faktorů
• změny v technologii
Poptávka firmy po vstupu v nedokonalé konkurenci: jestli má firma na trhu monopolní sílu, musí při zvyšování množství prodaného zboží snižovat jeho cenu. Proto je přírůstek příjmů menší než cena zboží MRP=MPP.MR
Čili MPR v podmínkách dokonalé konkurence je MPP*P a v podmínkách nedokonalé konkurence je MPP*MR ( protože při nedokonalé konkurenci nemůže firma prodávat kolik chce bez vlivu na cenu ).
Poptávka po výr. faktoru závisí na tom:
• jaký je výnos z výrobního faktoru ( tzn. jaká je produktivita výr. faktoru a za jakou cenu firma prodá produkt vytvořený tímto faktorem)
• jak vysoký je náklad na daný faktor.
Příjem z mezního produktu ( MRP ) je dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby a ostatní vstupy zůstávají konstantní.
MRP=MPP.P
Mezní náklady na faktor ( MFC ) jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky výr. faktoru:
Protože firma najímá tak malý podíl daného vstupu, že její činnost nemůže ovlivnit jeho cenu, se MFC=PF.
Rovnováha dokonale konkurenční firmy: MRP=MFC. Je-li MRP>MFC firma najímá další výr. faktor a rozšiřuje výrobu. Je-li MRP
Změna poptávky firmy po výrobním faktoru: znamená, že při každé výši jeho ceny bude najímáno větší nebo menší množství tohoto faktoru. Projeví se posunem křivky poptávky.
Faktory způsobující změnu poptávky po VF:
• změna poptávky po zboží
• množství a kvalita ostatních vstupů resp. výrobních faktorů
• změny v technologii
Poptávka firmy po vstupu v nedokonalé konkurenci: jestli má firma na trhu monopolní sílu, musí při zvyšování množství prodaného zboží snižovat jeho cenu. Proto je přírůstek příjmů menší než cena zboží MRP=MPP.MR
Čili MPR v podmínkách dokonalé konkurence je MPP*P a v podmínkách nedokonalé konkurence je MPP*MR ( protože při nedokonalé konkurenci nemůže firma prodávat kolik chce bez vlivu na cenu ).
5.3.2. Alternativní teorie rozhodování firmy
Alternativní teorie popisující rozhodování firmy jsou manažerské a behavioristické teorie.
Manažerské teorie firmy - zaměřují se na oddělení vlastnictví a řízení resp. kontroly velké firmy, které nejsou řízeny vlastníky, ale profesionálními řídícími pracovníky - manažery. Zájmy vlastníků bývají jiné než zájmy manažerů.
Model firmy maximalizující obrat ( Baumolův model ) - chování firmy v NDK, kdy je dosahováno maximálního TR=P.Q. Optimum maximalizující obrat je v množství Q2, tedy MR=0. Je-li poptávka elastická, obrat s růstem objemu produkce roste, je-li neelastická, obrat klesá. Obrat je maximální, když EDP=1.
Firma maximalizující obrat vyrábí vyšší objem produkce za nižší cenu než firma maximalizující zisk.
Behavioristické teorie firmy - cíl firmy je výsledkem střetávání zájmů a cílů jednotlivců a skupin ve firmě. Cíl se může měnit se změnami cílů jednotlivých skupin a se změnami jejich relativní moci uvnitř firmy. Cílem není maximalizace určité proměnné, ale dosažení její uspokojivé výše.
Model zaměstnanecké firmy - cílem je maximalizace důchodu připadajícího na zaměstnance. Důchod má dvě složky: mzdu a podíl na zisku.
Neziskové firmy - cílem není dosahovat zisku, mohou hospodařit i se ztrátou. Společnost je ale potřebuje k zabezpečení svých potřeb. Jsou financovány ze státního rozpočtu. (pošty, telekomunikace, železnice, ...) Existují i netržní subjekty, které přispívají k uspokojování potřeb jako celku, ale jejich činnost není řízena trhem (školy, nemocnice, církevní a dobročinné organizace, státní instituce, ...). Jejich příjem pochází ze státního rozpočtu, darů a sbírek.
Schumpeterova hypotéza - Velké firmy jsou motorem dynamického růstu invencí a technologických změn v tržní ekonomice, protože pouze ony si mohou dovolit rozsáhlé náklady na výzkum, vývoj a marketing nových produktů a tím získat konkurenční výhodu v boji o zvýšení podílu na trhu
Manažerské teorie firmy - zaměřují se na oddělení vlastnictví a řízení resp. kontroly velké firmy, které nejsou řízeny vlastníky, ale profesionálními řídícími pracovníky - manažery. Zájmy vlastníků bývají jiné než zájmy manažerů.
Model firmy maximalizující obrat ( Baumolův model ) - chování firmy v NDK, kdy je dosahováno maximálního TR=P.Q. Optimum maximalizující obrat je v množství Q2, tedy MR=0. Je-li poptávka elastická, obrat s růstem objemu produkce roste, je-li neelastická, obrat klesá. Obrat je maximální, když EDP=1.
Firma maximalizující obrat vyrábí vyšší objem produkce za nižší cenu než firma maximalizující zisk.
Behavioristické teorie firmy - cíl firmy je výsledkem střetávání zájmů a cílů jednotlivců a skupin ve firmě. Cíl se může měnit se změnami cílů jednotlivých skupin a se změnami jejich relativní moci uvnitř firmy. Cílem není maximalizace určité proměnné, ale dosažení její uspokojivé výše.
Model zaměstnanecké firmy - cílem je maximalizace důchodu připadajícího na zaměstnance. Důchod má dvě složky: mzdu a podíl na zisku.
Neziskové firmy - cílem není dosahovat zisku, mohou hospodařit i se ztrátou. Společnost je ale potřebuje k zabezpečení svých potřeb. Jsou financovány ze státního rozpočtu. (pošty, telekomunikace, železnice, ...) Existují i netržní subjekty, které přispívají k uspokojování potřeb jako celku, ale jejich činnost není řízena trhem (školy, nemocnice, církevní a dobročinné organizace, státní instituce, ...). Jejich příjem pochází ze státního rozpočtu, darů a sbírek.
Schumpeterova hypotéza - Velké firmy jsou motorem dynamického růstu invencí a technologických změn v tržní ekonomice, protože pouze ony si mohou dovolit rozsáhlé náklady na výzkum, vývoj a marketing nových produktů a tím získat konkurenční výhodu v boji o zvýšení podílu na trhu
5.4. Financování firem ( vnitřní, vnější )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy
5.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing
5.5. Postoj státu k různým typům podniků ( velké a malé firmy )
6. FORMOVÁNÍ CEN VÝROBNÍCH FAKTORŮ, TEORIE ROZDĚLOVÁNÍ
6.1. Podstata a specifika trhů výrobních faktorů
Dva základní výrobní faktory - práce a kapitál. Stejně jako na trhu zboží, také na trzích výrobních faktorů jsou určujícími elementy poptávka a nabídka výrobního faktoru.
Na trhu výr. faktorů firmy poptávají takovou kombinaci vstupů, která jim umožňuje maximalizovat zisk.
6.1.1. Specifika trhu výrobních faktorů
• Poptávka po výrobních faktorech není přímá, ale odvozená od poptávky po produkci firmy
• Nabídka výrobních faktorů je specifická tím, že vlastníkem VF jsou domácnosti, které se snaží maximalizovat užitek
• Cena VF je cenou spojenou se službou a nikoliv koupí. U práce je to mzdová sazba, u pozemků je to pachtovné resp. sazba pozemkové renty a u kapitálu je to úrok resp. úroková míra.
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy
5.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing
5.5. Postoj státu k různým typům podniků ( velké a malé firmy )
6. FORMOVÁNÍ CEN VÝROBNÍCH FAKTORŮ, TEORIE ROZDĚLOVÁNÍ
6.1. Podstata a specifika trhů výrobních faktorů
Dva základní výrobní faktory - práce a kapitál. Stejně jako na trhu zboží, také na trzích výrobních faktorů jsou určujícími elementy poptávka a nabídka výrobního faktoru.
Na trhu výr. faktorů firmy poptávají takovou kombinaci vstupů, která jim umožňuje maximalizovat zisk.
6.1.1. Specifika trhu výrobních faktorů
• Poptávka po výrobních faktorech není přímá, ale odvozená od poptávky po produkci firmy
• Nabídka výrobních faktorů je specifická tím, že vlastníkem VF jsou domácnosti, které se snaží maximalizovat užitek
• Cena VF je cenou spojenou se službou a nikoliv koupí. U práce je to mzdová sazba, u pozemků je to pachtovné resp. sazba pozemkové renty a u kapitálu je to úrok resp. úroková míra.
5.2.1. Typy zisku
Účetní, ekonomický, nerozdělený, finanční, provozní mimořádný…
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
5.2.2. Maximalizace zisku:
snižování nákladů na výrobu, vyhledávání úspor. Ve velmi dlouhém období technický pokrok.
maximalizace příjmů
• Cenovou konkurencí: firma se dobrovolně vzdá zisku nebo i realizuje ztrátu – pouze krátkodobě.
• Necenovou konkurencí: vyžaduje ale značné prostředky zvýšení nákladů. Pozitivním efektem je však růst poptávky možné zvýšení produkce bez poklesu ceny.
5.3. Alternativní cíle firmy
Při maximalizaci zisku je třeba mít dostatečné množství informací - často ale nejsou k dispozici.
5.3.1. Alternativní cíle firmy
• dosažení uspokojivé výše zisku
• dosažení určitého podílu na trhu
• snaha dlouhodobě přežít
• růst a expanze firmy
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
5.2.2. Maximalizace zisku:
snižování nákladů na výrobu, vyhledávání úspor. Ve velmi dlouhém období technický pokrok.
maximalizace příjmů
• Cenovou konkurencí: firma se dobrovolně vzdá zisku nebo i realizuje ztrátu – pouze krátkodobě.
• Necenovou konkurencí: vyžaduje ale značné prostředky zvýšení nákladů. Pozitivním efektem je však růst poptávky možné zvýšení produkce bez poklesu ceny.
5.3. Alternativní cíle firmy
Při maximalizaci zisku je třeba mít dostatečné množství informací - často ale nejsou k dispozici.
5.3.1. Alternativní cíle firmy
• dosažení uspokojivé výše zisku
• dosažení určitého podílu na trhu
• snaha dlouhodobě přežít
• růst a expanze firmy
5. TYPY FIREM A JEJICH CÍLE
5.1. Typy firem v tržní ekonomice
Z hlediska vlastnických vztahů rozlišujeme následující typy firem:
5.1.1. Firmy v individuálním vlastnictví
Podnikatel v nich hospodaří sám, na jeho účet jdou všechny zisky a ztráty a za závazky ručí celým svým majetkem. Výhodou je pružnost, nevýhodou omezenost zdrojů na rozvoj.
5.1.2. Obchodní společnosti ( jinak obecně partnerství )
Vznik tzv. partnerství, kdy dojde ke sdružení kapitálu více osob. Zvýší se zdroje, ale také právní složitost společnosti.
5.1.3. Akciová společnost
Široké možnosti získání finančních prostředků. Vydávání akcií - cenný papír, který svému majiteli přináší právo spolurozhodovat o zákl. otázkách činnosti firmy hlasováním na valných hromadách. Počet hlasů závisí na počtu akcií. Akcie přináší majiteli podíl na zisku - dividendy.
Zisk a.s. má dvě části:
• nerozdělený zisk (na rozvoj firmy)
• zisk rozdělený mezi akcionáře (dividendy).
Výhodou je větší možnost získání finančních zdrojů.
Nevýhodou je dvojí zdanění zisku v některých zemích (zisk korporace a dividendy), konflikty v zájmech akcionářů a manažerů co řídí společnost.
Firma může vydávat i obligace - zvláštní druh dlužního úpisu, kdy její majitel je věřitelem firmy. Obligace na rozdíl od akcie přináší smluvně dohodnutý úrok na výsledcích firmy nezávislý
5.2. Zisk jako hlavní podnět podnikání
U normálních firem maximalizujících zisk platí rovnost mezních příjmů a mezních nákladů. U velkých firem to nejde, protože mají většinou rozsáhlý sortiment a není možné sledovat tržní poptávky všech výrobků. Proto velké firmy stanovují cenu prostřednictvím určité přirážky k průměrným nákladům. Hlavním limitujícím faktorem pro rozhodování je poptávka. Zisk je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách činnosti podniku (o množství a struktuře výroby, investicích, inovacích, ...)
Z hlediska vlastnických vztahů rozlišujeme následující typy firem:
5.1.1. Firmy v individuálním vlastnictví
Podnikatel v nich hospodaří sám, na jeho účet jdou všechny zisky a ztráty a za závazky ručí celým svým majetkem. Výhodou je pružnost, nevýhodou omezenost zdrojů na rozvoj.
5.1.2. Obchodní společnosti ( jinak obecně partnerství )
Vznik tzv. partnerství, kdy dojde ke sdružení kapitálu více osob. Zvýší se zdroje, ale také právní složitost společnosti.
5.1.3. Akciová společnost
Široké možnosti získání finančních prostředků. Vydávání akcií - cenný papír, který svému majiteli přináší právo spolurozhodovat o zákl. otázkách činnosti firmy hlasováním na valných hromadách. Počet hlasů závisí na počtu akcií. Akcie přináší majiteli podíl na zisku - dividendy.
Zisk a.s. má dvě části:
• nerozdělený zisk (na rozvoj firmy)
• zisk rozdělený mezi akcionáře (dividendy).
Výhodou je větší možnost získání finančních zdrojů.
Nevýhodou je dvojí zdanění zisku v některých zemích (zisk korporace a dividendy), konflikty v zájmech akcionářů a manažerů co řídí společnost.
Firma může vydávat i obligace - zvláštní druh dlužního úpisu, kdy její majitel je věřitelem firmy. Obligace na rozdíl od akcie přináší smluvně dohodnutý úrok na výsledcích firmy nezávislý
5.2. Zisk jako hlavní podnět podnikání
U normálních firem maximalizujících zisk platí rovnost mezních příjmů a mezních nákladů. U velkých firem to nejde, protože mají většinou rozsáhlý sortiment a není možné sledovat tržní poptávky všech výrobků. Proto velké firmy stanovují cenu prostřednictvím určité přirážky k průměrným nákladům. Hlavním limitujícím faktorem pro rozhodování je poptávka. Zisk je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách činnosti podniku (o množství a struktuře výroby, investicích, inovacích, ...)
4.4.1. Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a cenová válka by je oslabila výhodnější je zvyšovat společný zisk, zvyšování cen nebo rozdělení trhu mezi firmy, uzavření tajné dohody, pak se jednotlivé firmy chovají ve vymezeném rámci jako monopol.
4.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.
4.5. Monopolní konkurence
Předpoklady teoretického modelu:
velký počet firem v odvětví, diferencovaný produkt, neexistence bariér vstupu firem do odvětví. Pohyb firem mezi odvětvími je tedy zcela volný. Firmy vyrábí natolik diferencovaný produkt, že samy stanoví jeho cenu. V rámci svého produktu má monopolní postavení a sílu. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická díky blízkým substitutům ostatních firem v odvětví. Popt. křivka je skloněná firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk. V dlouhém období je tento zisk nulový kvůli pohybu mezi odvětvími. Individuální poptávková křivka se posune doleva. d= AR a d neleží nad AC. Proto, chce-li být firma v rovnováze, se musí AR=AC AR se dotýka AC.
4.6. Rozhodování firmy v ekonomické praxi
4.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.
4.5. Monopolní konkurence
Předpoklady teoretického modelu:
velký počet firem v odvětví, diferencovaný produkt, neexistence bariér vstupu firem do odvětví. Pohyb firem mezi odvětvími je tedy zcela volný. Firmy vyrábí natolik diferencovaný produkt, že samy stanoví jeho cenu. V rámci svého produktu má monopolní postavení a sílu. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická díky blízkým substitutům ostatních firem v odvětví. Popt. křivka je skloněná firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk. V dlouhém období je tento zisk nulový kvůli pohybu mezi odvětvími. Individuální poptávková křivka se posune doleva. d= AR a d neleží nad AC. Proto, chce-li být firma v rovnováze, se musí AR=AC AR se dotýka AC.
4.6. Rozhodování firmy v ekonomické praxi
4.3.1. Monopolní síla
schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Stupeň síly se vyjadřuje Lernerovým indexem.
Má hodnotu od 0 do 1. Pro DK, kdy P=MC se L=0. V NDK, kdy P>MC je L>0. Čím víc se blíží k 1, tím je vyšší stupeň monopolní síly. Pro vyjadřování monopolní síly se v praxi používají dva ukazatele:
1. míra koncentrace - procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci v odvětví
2. vztah mezi ziskem a průměrnými náklady
Neefektivnost monopolu - není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů.
Regulace monopolu je využívána v důsledku jeho neefektivnosti.
4.3.2. Nástroje regulace
• antitrustuvé zákony - zakazují určité chování firem na trhu, omezují sílu monopolu
• daňová politika
• možnost převést monopol do státního vlastnictví
• cenová regulace - regulovaná cena je PR a množství QR. Cena kryje jen průměrné náklady a při této ceně zaniká monopolní zisk a je realizován jen normální zisk.
4.4. Oligopol
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura. Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady
Má hodnotu od 0 do 1. Pro DK, kdy P=MC se L=0. V NDK, kdy P>MC je L>0. Čím víc se blíží k 1, tím je vyšší stupeň monopolní síly. Pro vyjadřování monopolní síly se v praxi používají dva ukazatele:
1. míra koncentrace - procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci v odvětví
2. vztah mezi ziskem a průměrnými náklady
Neefektivnost monopolu - není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů.
Regulace monopolu je využívána v důsledku jeho neefektivnosti.
4.3.2. Nástroje regulace
• antitrustuvé zákony - zakazují určité chování firem na trhu, omezují sílu monopolu
• daňová politika
• možnost převést monopol do státního vlastnictví
• cenová regulace - regulovaná cena je PR a množství QR. Cena kryje jen průměrné náklady a při této ceně zaniká monopolní zisk a je realizován jen normální zisk.
4.4. Oligopol
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura. Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady
4.2. Rovnováha firmy za nedokonalé konkurence
Platí v DK i v NDK:
• zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
• zisk je maximální při takovém objemu, kdy je největší rozdíl mezi TR a TC když MR=MC.
• firma je v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje zisk MR=MC.
Celkový příjem v NDK získáme:
TR=P.Q
Charakter příjmů je zásadně ovlivněn konkurencí. Celkové příjmy mohou růst nebo klesat.
Je-li poptávka elastická, pak je procentní růst objemu produkce větší než procentní pokles ceny. Cena sice klesá ale TR roste.
Je-li poptávka neelastická pak procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny při snižování ceny TR klesají. Pro růst příjmů musí výrobci snižovat cenu.
Mezní a průměrný příjem v NDK:
Na rozdíl od DK mají křivky MR, AR záporné směrnice ( protože křivka poptávky je zde klesající a nikoli jako v DK konstantní ) a křivka MR není totožná a AR ( křivka MR klesá rychleji ).
Mezní příjem je ovlivněn elasticitou poptávky. Je-li poptávka elastická MR je kladný, je-li poptávka jednotkově elastická je MR nulový, je-li neelast. je MR záporný.
MR je nižší než cena.
4.3. Úplný monopol (rovnováha, důsledky existence, regulace monopolu)
Protipólem k DK - existuje jen jeden výrobce v odvětví, diferenciace produktu, bariéry vstupu jiných firem do odvětví.
Individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou křivkou.
Rovnováha monopolu - kdy zisk je maximální MR=MC. Objem optimální výroby je v QM. Je menší než u DK díky záporné směrnici poptávkové křivky. Firma v NDK sama stanoví cenu své produkce a snaží se maximálně využít výhody jediné firmy v odvětví tj. maximální cena, kterou jsou kupující ochotni zaplatit za daný objem produkce tj. PM P>MC.
V podmínkách NDK neexistuje křivka nabídky, protože neexistuje vztah mezi cenou a množstvím jako v DK. Firma v DK nabízí specifické množství při každé ceně, monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může nabízet různá množství při stejné ceně nebo stejné množství při různých cenách nelze jednoznačně nakreslit nabídkovou křivku.
• zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
• zisk je maximální při takovém objemu, kdy je největší rozdíl mezi TR a TC když MR=MC.
• firma je v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje zisk MR=MC.
Celkový příjem v NDK získáme:
TR=P.Q
Charakter příjmů je zásadně ovlivněn konkurencí. Celkové příjmy mohou růst nebo klesat.
Je-li poptávka elastická, pak je procentní růst objemu produkce větší než procentní pokles ceny. Cena sice klesá ale TR roste.
Je-li poptávka neelastická pak procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny při snižování ceny TR klesají. Pro růst příjmů musí výrobci snižovat cenu.
Mezní a průměrný příjem v NDK:
Na rozdíl od DK mají křivky MR, AR záporné směrnice ( protože křivka poptávky je zde klesající a nikoli jako v DK konstantní ) a křivka MR není totožná a AR ( křivka MR klesá rychleji ).
Mezní příjem je ovlivněn elasticitou poptávky. Je-li poptávka elastická MR je kladný, je-li poptávka jednotkově elastická je MR nulový, je-li neelast. je MR záporný.
MR je nižší než cena.
4.3. Úplný monopol (rovnováha, důsledky existence, regulace monopolu)
Protipólem k DK - existuje jen jeden výrobce v odvětví, diferenciace produktu, bariéry vstupu jiných firem do odvětví.
Individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou křivkou.
Rovnováha monopolu - kdy zisk je maximální MR=MC. Objem optimální výroby je v QM. Je menší než u DK díky záporné směrnici poptávkové křivky. Firma v NDK sama stanoví cenu své produkce a snaží se maximálně využít výhody jediné firmy v odvětví tj. maximální cena, kterou jsou kupující ochotni zaplatit za daný objem produkce tj. PM P>MC.
V podmínkách NDK neexistuje křivka nabídky, protože neexistuje vztah mezi cenou a množstvím jako v DK. Firma v DK nabízí specifické množství při každé ceně, monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může nabízet různá množství při stejné ceně nebo stejné množství při různých cenách nelze jednoznačně nakreslit nabídkovou křivku.
4.1.4. Charakteristika nedokonalé konkurence
Na rozdíl od dokonalé konkurence ve které platí:
• Velký počet výrobců
• Homogenní produkt
• Nemožnost jednoho výrobce ovlivnit cenu
• Absolutně volný vstup/výstup do a z odvětví
Tyto podmínky v nedokonalé konkurence splněny nejsou
Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
Hlavní příčiny nedokonalé konkurence:
• nákladové podmínky - tzv. úspory z rozsahu výroby: při velkém objemu produkce se náklady rozpočítávají mezi více výrobků, AR se snižují. Velké firmy vyrábějí levněji vytlačování slabších konkurentů z trhu, záleží i na kapacitě trhu ( na velikosti tržní poptávky )
• bariéry konkurence bariéry vstupu do odvětví, hlavně monopol a oligopol. Patří sem právní restrikce a diferenciace produktu.
• právní restrikce - ochranná známka ( Pilsner Urquell ), patenty, copyright ... Jejich vlastnictví dává majitelům výsadní právo vyrábět či realizovat daný produkt získají tak velký podíl na trhu
• diferenciace produktu - každý výrobce přichází na trh s produkcí, která se liší od produkce jejich konkurentů. Nezáleží jen na samotném výrobku, ale i na službách s ním poskytovaných
další příčiny
• nedostatečné informace tržních subjektů
• vlastnictví důležitého faktoru v rukou jedné firmy
• zásahy státu do tržního mechanismu ( regulace cen, ... )
• politické okolnosti
nejdůležitější charakteristikou je, že Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
• Velký počet výrobců
• Homogenní produkt
• Nemožnost jednoho výrobce ovlivnit cenu
• Absolutně volný vstup/výstup do a z odvětví
Tyto podmínky v nedokonalé konkurence splněny nejsou
Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
Hlavní příčiny nedokonalé konkurence:
• nákladové podmínky - tzv. úspory z rozsahu výroby: při velkém objemu produkce se náklady rozpočítávají mezi více výrobků, AR se snižují. Velké firmy vyrábějí levněji vytlačování slabších konkurentů z trhu, záleží i na kapacitě trhu ( na velikosti tržní poptávky )
• bariéry konkurence bariéry vstupu do odvětví, hlavně monopol a oligopol. Patří sem právní restrikce a diferenciace produktu.
• právní restrikce - ochranná známka ( Pilsner Urquell ), patenty, copyright ... Jejich vlastnictví dává majitelům výsadní právo vyrábět či realizovat daný produkt získají tak velký podíl na trhu
• diferenciace produktu - každý výrobce přichází na trh s produkcí, která se liší od produkce jejich konkurentů. Nezáleží jen na samotném výrobku, ale i na službách s ním poskytovaných
další příčiny
• nedostatečné informace tržních subjektů
• vlastnictví důležitého faktoru v rukou jedné firmy
• zásahy státu do tržního mechanismu ( regulace cen, ... )
• politické okolnosti
nejdůležitější charakteristikou je, že Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
3.7. Tržní rovnováha a její podmínky ( teorém pavučiny )
Existují tři hlediska při posuzování rovnováhy:
3.7.1. Tržní rovnováha z hlediska délky časového období
S prodlužováním časového období roste elasticita nabídky.
• velmi krátké období - nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny
• krátké období - elasticita je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období
• dlouhé období - elasticita je ještě vyšší něž v předchozím období
• velmi dlouhé období - růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží. Dopad na cenu různý. Záleží zda je větší růst nabídky pokles ceny, nebo poptávky růst ceny.
3.7.2. Tržní rovnováha při současné změně poptávky a nabídky
Růst poptávky i nabídky vede k růstu množství. Zatímco ale růst poptávky vede k růstu ceny, růst nabídky vede k poklesu ceny.
Záleží na vzájemném poměru elasticit nabídky a poptávky
3.7.3. Teorém pavučiny
Teorém pavučiny - dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubování nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období.
konvergující pavučina - křivka poptávky má menší sklon něž křivka nabídky, trh obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - křivka poptávky má větší sklon než křivka nabídky. Trh prohlubuje nerovnováhu.
stabilní pavučina - sklony křivky nabídky a poptávky se rovnají. Nerovnováha se reprodukuje ve stejném rozsahu - neodstraňuje ani neprohlubuje.
oscilace - při složitější závislosti mezi cenou a poptávaným množstvím, např. v případě prohlubování nerovnováhy se může proces v určitém okamžiku zastavit, což je dáno tvarem křivek.
3.7.1. Tržní rovnováha z hlediska délky časového období
S prodlužováním časového období roste elasticita nabídky.
• velmi krátké období - nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny
• krátké období - elasticita je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období
• dlouhé období - elasticita je ještě vyšší něž v předchozím období
• velmi dlouhé období - růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží. Dopad na cenu různý. Záleží zda je větší růst nabídky pokles ceny, nebo poptávky růst ceny.
3.7.2. Tržní rovnováha při současné změně poptávky a nabídky
Růst poptávky i nabídky vede k růstu množství. Zatímco ale růst poptávky vede k růstu ceny, růst nabídky vede k poklesu ceny.
Záleží na vzájemném poměru elasticit nabídky a poptávky
3.7.3. Teorém pavučiny
Teorém pavučiny - dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubování nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období.
konvergující pavučina - křivka poptávky má menší sklon něž křivka nabídky, trh obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - křivka poptávky má větší sklon než křivka nabídky. Trh prohlubuje nerovnováhu.
stabilní pavučina - sklony křivky nabídky a poptávky se rovnají. Nerovnováha se reprodukuje ve stejném rozsahu - neodstraňuje ani neprohlubuje.
oscilace - při složitější závislosti mezi cenou a poptávaným množstvím, např. v případě prohlubování nerovnováhy se může proces v určitém okamžiku zastavit, což je dáno tvarem křivek.
4. CHOVÁNÍ FIRMY V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE
4.1. Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur
Firma vyrábí diferencovaný produkt nebo výrazný podíl produkce, může ovlivnit tržní cenu. Nedokonalá konkurence je trhem, kde existuje alespoň jeden prodávající ( firma ), který může ovlivnit tržní cenu. Pro zvýšení prodeje musí firma cenu snižovat - záporná směrnice křivky poptávky po produkci firmy.
Podle míry nedokonalosti rozlišujeme:
4.1.1. Monopolistická konkurence
Velké množství výrobců, jeden výrobek mírně diferencovaný ( zubní pasty ), volný vstup do odvětví. Ceny jednotlivých výrobků se mohou lišit.
4.1.2. Oligopol
Několik výrobců, stejný produkt, omezený přístup do odvětví z důvodu značné ekonomické síly těchto oligopolních firem, ceny jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence. Oligopolní výrobci mohou ovlivňovat cenu tím, že omezují nabídku.
Speciálním případem je smluvní oligopol. Oligopolní výrobci se dohodnou na ceně aby se navzájem neoslabovali a všichni realizovali zisk. Potom se každý takový výrobce chová na svém trhu jako monopolista.
Dalším případem je oligopol s dominantní firmou. Zde existuje jedna silná firma a několik malých které nemohou tu velkou ohrozit.
Tzv. cenové vůdcovství.
4.1.3. Monopol
Absolutní nedokonalost. Absolutní moc na spotřebitelem. Jediný výrobce. Může si diktovat podmínky. Maximální cena je dána jen koupěschopností poptávky. Jedná se o faktickou likvidaci konkurence na straně nabídky.
Firma vyrábí diferencovaný produkt nebo výrazný podíl produkce, může ovlivnit tržní cenu. Nedokonalá konkurence je trhem, kde existuje alespoň jeden prodávající ( firma ), který může ovlivnit tržní cenu. Pro zvýšení prodeje musí firma cenu snižovat - záporná směrnice křivky poptávky po produkci firmy.
Podle míry nedokonalosti rozlišujeme:
4.1.1. Monopolistická konkurence
Velké množství výrobců, jeden výrobek mírně diferencovaný ( zubní pasty ), volný vstup do odvětví. Ceny jednotlivých výrobků se mohou lišit.
4.1.2. Oligopol
Několik výrobců, stejný produkt, omezený přístup do odvětví z důvodu značné ekonomické síly těchto oligopolních firem, ceny jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence. Oligopolní výrobci mohou ovlivňovat cenu tím, že omezují nabídku.
Speciálním případem je smluvní oligopol. Oligopolní výrobci se dohodnou na ceně aby se navzájem neoslabovali a všichni realizovali zisk. Potom se každý takový výrobce chová na svém trhu jako monopolista.
Dalším případem je oligopol s dominantní firmou. Zde existuje jedna silná firma a několik malých které nemohou tu velkou ohrozit.
Tzv. cenové vůdcovství.
4.1.3. Monopol
Absolutní nedokonalost. Absolutní moc na spotřebitelem. Jediný výrobce. Může si diktovat podmínky. Maximální cena je dána jen koupěschopností poptávky. Jedná se o faktickou likvidaci konkurence na straně nabídky.
3.4. Rovnováha firmy a rovnováha odvětví
rovnováha spotřebitele (poptávky): P=MU mezní užitek poslední spotřebovávané jednotky se pro všechny spotřebitele musí rovnat její ceně.
rovnováha firmy (nabídky): P=MC pro všechny výrobce
Trh je v rovnováze ( tržní rovnováha ) jsou-li v rovnováze zároveň poptávka i nabídka MU=MC.
Rovnováha odvětví pokud firmy nechtějí vstupovat ani vystupovat do a z odvětví.
3.5. Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivnost - efektivní rozdělení výr. faktorů je takové, kdy není možné zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů tzv. Paretovské optimum.
Je-li MU=P>MC firmy nejsou v rovnováze zvýšení výroby, zvýší zisk a nezmění se MU spotřebitelů.
Je-li MU>P=MC nejsou spotřebitelé v rovnováze, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením množství spotřebovávaného zboží.
Je-li MU
3.6. Výhody ze směny
Trh zabezpečuje nejen efektivní alokaci výrobních faktorů, ale ekonomickým subjektům přináší výhody ze směny v podobě tzv. přebytku spotřebitele a přebytku výrobce.
přebytek spotřebitele - rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup. Protože z definice rovnováhy spotřebitele MU=P vyplývá, že spotřebitel je v rovnováze pokud se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup statku rovná jeho ceně. Tj. MU spotřebitele ze všech předchozích spotřebovaných jednotek byl vyšší než cena a právě součet všech těchto předchozích užitků je tzv. přebytek spotřebitele. ( obdobně u výrobce ).
přebytek výrobce - rozdíl mezi cenou a mezními náklady
rovnováha firmy (nabídky): P=MC pro všechny výrobce
Trh je v rovnováze ( tržní rovnováha ) jsou-li v rovnováze zároveň poptávka i nabídka MU=MC.
Rovnováha odvětví pokud firmy nechtějí vstupovat ani vystupovat do a z odvětví.
3.5. Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivnost - efektivní rozdělení výr. faktorů je takové, kdy není možné zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů tzv. Paretovské optimum.
Je-li MU=P>MC firmy nejsou v rovnováze zvýšení výroby, zvýší zisk a nezmění se MU spotřebitelů.
Je-li MU>P=MC nejsou spotřebitelé v rovnováze, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením množství spotřebovávaného zboží.
Je-li MU
3.6. Výhody ze směny
Trh zabezpečuje nejen efektivní alokaci výrobních faktorů, ale ekonomickým subjektům přináší výhody ze směny v podobě tzv. přebytku spotřebitele a přebytku výrobce.
přebytek spotřebitele - rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup. Protože z definice rovnováhy spotřebitele MU=P vyplývá, že spotřebitel je v rovnováze pokud se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup statku rovná jeho ceně. Tj. MU spotřebitele ze všech předchozích spotřebovaných jednotek byl vyšší než cena a právě součet všech těchto předchozích užitků je tzv. přebytek spotřebitele. ( obdobně u výrobce ).
přebytek výrobce - rozdíl mezi cenou a mezními náklady
3.2. Křivka nabídky a bod uzavření firmy
Co se stane, pokud se změní tržní cena? Firma nemůže cenu ovlivnit, čili může pouze snižovat náklady. Protože přímka P = AR = MR se při změně ceny posune, nastane nový bod rovnováhy ( v novém průsečíku křivek P-AR-MR a MC ).
V případě, že cena roste může firma zvětšovat objem výroby ( pokud bude MR větší než MC ).
V případě že cena neroste, ale klesá a TC převýší TR, bude firma krátkodobě ( protože v dlouhém období by opustila odvětví ) pokračovat ve výrobě až do bodu kdy bude platit:
TR = VC resp. AVC = MC = P
Tento bod se nazývá bod uzavření firmy
Pokud je firma ve ztrátě, TR VC a firma dál vyrábí, tak vlastně z příjmů může snižovat ztrátu způsobenou fixními náklady. Pokud však jsou TR
Pokud jsou však TR
Křivka mezních nákladů ( její rostoucí část - od bodu uzavření firmy AVC=MC=P ) je současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence.
Podmínka je splněna pouze v bodě minima prům. variabilních nákladů. Platí tedy: AVC=MC=P. Bod v němž je tato podmínka splněna je bodem uzavření firmy.
3.3. Křivka nabídky a bod zvratu
V dlouhém období je nepřijatelné, aby byly TC>TR, firmy reagují tak, že odcházejí z odvětví nabídka poklesne. Pokles nabídky vyvolá růst ceny až se vyrovná s AR. Nestačí aby platilo TR>TC (P>AVC), ale musí platit TR=TC (P=AC). Dlouhodobě ani není možné udržet TR>TC, protože kladný čistý ekonomický zisk, které dostávají firmy, přilákají nové výrobce do odvětví růst nabízeného množství a pokles ceny na úroveň AC.
Podmínka rovnováhy firmy i odvětví v DK je v MR=MC=AC=AR neboli P=MC=AC, tj. v bodě zvratu.
V případě, že cena roste může firma zvětšovat objem výroby ( pokud bude MR větší než MC ).
V případě že cena neroste, ale klesá a TC převýší TR, bude firma krátkodobě ( protože v dlouhém období by opustila odvětví ) pokračovat ve výrobě až do bodu kdy bude platit:
TR = VC resp. AVC = MC = P
Tento bod se nazývá bod uzavření firmy
Pokud je firma ve ztrátě, TR VC a firma dál vyrábí, tak vlastně z příjmů může snižovat ztrátu způsobenou fixními náklady. Pokud však jsou TR
Pokud jsou však TR
Křivka mezních nákladů ( její rostoucí část - od bodu uzavření firmy AVC=MC=P ) je současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence.
Podmínka je splněna pouze v bodě minima prům. variabilních nákladů. Platí tedy: AVC=MC=P. Bod v němž je tato podmínka splněna je bodem uzavření firmy.
3.3. Křivka nabídky a bod zvratu
V dlouhém období je nepřijatelné, aby byly TC>TR, firmy reagují tak, že odcházejí z odvětví nabídka poklesne. Pokles nabídky vyvolá růst ceny až se vyrovná s AR. Nestačí aby platilo TR>TC (P>AVC), ale musí platit TR=TC (P=AC). Dlouhodobě ani není možné udržet TR>TC, protože kladný čistý ekonomický zisk, které dostávají firmy, přilákají nové výrobce do odvětví růst nabízeného množství a pokles ceny na úroveň AC.
Podmínka rovnováhy firmy i odvětví v DK je v MR=MC=AC=AR neboli P=MC=AC, tj. v bodě zvratu.
2.8. Elasticita nabídky
Různá intenzita změny nabízeného množství v závislosti na změně určujícího faktoru
2.8.1. Cenová elasticita nabídky:
Koeficient cenové elasticity ES:
kde Q1 je nabízené množství před změnou, Q2 po změně,P1 cena před změnou a P2 cena po změně
2.8.2. Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky:
možnosti a náklady skladování - čím je skladování nesnadnější a dražší, tím je nižší elasticita
charakter technologie a výrobního procesu - čím je výroba obtížnější, tím je menší elasticita
elasticita nabídky se zvyšuje s prodlužováním časového horizontu
3. CHOVÁNÍ FIRMY NA DOKONALE KONKURENČNÍM TRHU, ROVNOVÁHA DOKONALE KONKURENČNÍHO TRHU
Vřele doporučuji k této kapitole nahlédnout do nějaké chytré knížky s grafy, např. Mikroekonomie od Macákové, nebo do Samuelsona. Usnadníte si tím hodně práce. Tyhle grafy totiž nejsou nic moc jednoduchýho na představivost.
3.1. Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence
abstrakce, reálně neexistuje
Předpoklady DK - naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky:
• volný vstup do odvětví
• stejná míra informovanosti všech ekonomických subjektů na trhu
• mnoho výrobců na trhu
• zcela homogenní ( bezrozdílná ) produkce, firma nemůže ovlivnit tržní cenu. Cílem DK firmy je maximalizace zisku - dosahuje toho ale jen snižováním nákladů - vyhledávání úspor.
• Nezávislost ceny na objemu tj. dokonale elastická poptávka po produkci firmy
Dokonalá konkurence zainteresovává výrobce na maximálním snižování nákladů.
Pokud je cena konstanta jsou TR závislé jen na objemu vyrobené produkce, čili platí TR = P * Q
Protože je konstantní cena P jsou konstantní i průměrné příjmy AR a tedy konstantní jsou i mezní příjmy MR
Podmínka rovnováhy firmy na dokonale konkurenčním trhu = tzv. Zlaté pravidlo maximalizace zisku
MC = P
2.8.1. Cenová elasticita nabídky:
Koeficient cenové elasticity ES:
kde Q1 je nabízené množství před změnou, Q2 po změně,P1 cena před změnou a P2 cena po změně
2.8.2. Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky:
možnosti a náklady skladování - čím je skladování nesnadnější a dražší, tím je nižší elasticita
charakter technologie a výrobního procesu - čím je výroba obtížnější, tím je menší elasticita
elasticita nabídky se zvyšuje s prodlužováním časového horizontu
3. CHOVÁNÍ FIRMY NA DOKONALE KONKURENČNÍM TRHU, ROVNOVÁHA DOKONALE KONKURENČNÍHO TRHU
Vřele doporučuji k této kapitole nahlédnout do nějaké chytré knížky s grafy, např. Mikroekonomie od Macákové, nebo do Samuelsona. Usnadníte si tím hodně práce. Tyhle grafy totiž nejsou nic moc jednoduchýho na představivost.
3.1. Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence
abstrakce, reálně neexistuje
Předpoklady DK - naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky:
• volný vstup do odvětví
• stejná míra informovanosti všech ekonomických subjektů na trhu
• mnoho výrobců na trhu
• zcela homogenní ( bezrozdílná ) produkce, firma nemůže ovlivnit tržní cenu. Cílem DK firmy je maximalizace zisku - dosahuje toho ale jen snižováním nákladů - vyhledávání úspor.
• Nezávislost ceny na objemu tj. dokonale elastická poptávka po produkci firmy
Dokonalá konkurence zainteresovává výrobce na maximálním snižování nákladů.
Pokud je cena konstanta jsou TR závislé jen na objemu vyrobené produkce, čili platí TR = P * Q
Protože je konstantní cena P jsou konstantní i průměrné příjmy AR a tedy konstantní jsou i mezní příjmy MR
Podmínka rovnováhy firmy na dokonale konkurenčním trhu = tzv. Zlaté pravidlo maximalizace zisku
MC = P
2.5. Příjmy a zisk
Celkový příjem ( TR ) je celková částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků
Vztah objemu vyrobené produkce a její ceny:
• cena je konstantou nezávislou na firmě firma prodá všechnu produkci bez ohledu na výši ceny, poptávka je dokonale elastická. Firma nemůže cenu ovlivnit dokonalá konkurence
• cena závisí na objemu produkce firmy cena s růstem objemu klesá. Rozhodnutím o objemu výroby automaticky firma určuje i cenu nedokonalá konkurence
Průměrný příjem je příjem na jednotku produkce. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy.
Mezní příjem je změna celk. příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku .
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
2.6. Rovnováha firmy a křivka nabídky
Je-li MR=MC, zisk je maximální, protože změnou objemu produkce není možno zisk zvýšit. Objem výroby, pro který tato rovnost platí, je potom optimální a firma je v rovnováze.
Je-li MR>MC, pak při zvýšení výroby o jednotku vzrostou příjmy více než náklady zisk je možno zvýšit zvýšením objemu a objem produkce je nižší než optimální.
Je-li MR
Křivka mezních nákladů (její rostoucí část - od bodu uzavření firmy AVC=MC=P) je současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence.
2.7. Tržní nabídka
Je součtem objemů určitého zboží, které jsou ochotni při různých cenách nabízet všichni výrobci tohoto zboží. Čili je součtem individuálních nabídkových křivek. Agregátní nabídka je suma veškerého zboží v ekonomice, které jsou ochotni výrobci nabízet při různých úrovních cen.
Graficky je tržní nabídka horizontálním součtem všech individuálních nabídkových křivek.
Vztah objemu vyrobené produkce a její ceny:
• cena je konstantou nezávislou na firmě firma prodá všechnu produkci bez ohledu na výši ceny, poptávka je dokonale elastická. Firma nemůže cenu ovlivnit dokonalá konkurence
• cena závisí na objemu produkce firmy cena s růstem objemu klesá. Rozhodnutím o objemu výroby automaticky firma určuje i cenu nedokonalá konkurence
Průměrný příjem je příjem na jednotku produkce. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy.
Mezní příjem je změna celk. příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku .
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
2.6. Rovnováha firmy a křivka nabídky
Je-li MR=MC, zisk je maximální, protože změnou objemu produkce není možno zisk zvýšit. Objem výroby, pro který tato rovnost platí, je potom optimální a firma je v rovnováze.
Je-li MR>MC, pak při zvýšení výroby o jednotku vzrostou příjmy více než náklady zisk je možno zvýšit zvýšením objemu a objem produkce je nižší než optimální.
Je-li MR
Křivka mezních nákladů (její rostoucí část - od bodu uzavření firmy AVC=MC=P) je současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence.
2.7. Tržní nabídka
Je součtem objemů určitého zboží, které jsou ochotni při různých cenách nabízet všichni výrobci tohoto zboží. Čili je součtem individuálních nabídkových křivek. Agregátní nabídka je suma veškerého zboží v ekonomice, které jsou ochotni výrobci nabízet při různých úrovních cen.
Graficky je tržní nabídka horizontálním součtem všech individuálních nabídkových křivek.
2.4. Odvození nákladové křivky při dvou variabilních inputech
V dlouhém období uvažujeme produkční funkci se dvěma proměnlivými inputy (prací a kapitálem).
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci - poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta - linie stejných celkových nákladů - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.
Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.
2.4.1. Odvození křivky nákladů v dlouhém období
Tvar je určován výnosy z rozsahu (v krátkém období tvar TC byl určován vývojem výnosů z variabilního výrobního faktoru.)
• konstantní výnosy z rozsahu - TC má tvar rostoucí přímky
• rostoucí - TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem
• klesající - TC bude růst rychleji než výstup
Křivka TC v dlouhém období vychází z počátku, což je dáno tím, že v dlouhém období může firma měnit rozsah všech ( obou ) výr. faktorů.
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci - poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta - linie stejných celkových nákladů - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.
Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.
2.4.1. Odvození křivky nákladů v dlouhém období
Tvar je určován výnosy z rozsahu (v krátkém období tvar TC byl určován vývojem výnosů z variabilního výrobního faktoru.)
• konstantní výnosy z rozsahu - TC má tvar rostoucí přímky
• rostoucí - TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem
• klesající - TC bude růst rychleji než výstup
Křivka TC v dlouhém období vychází z počátku, což je dáno tím, že v dlouhém období může firma měnit rozsah všech ( obou ) výr. faktorů.
2.2. Teorie produktu, produkční funkce
2.2.1. Produkční funkce
Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů:
kde Q je objem produkce a F1, ..., Fn je množství výrobních faktorů.
Tento vztah je tzv. produkční funkce, která vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie.
2.2.2. Teorie produktu
Celkový objem produkce se mění se změnami množství vstupů.
Celkový fyzický produkt( TPP ) - celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu. Měří se ve fyzických jednotkách.
Průměrný fyzický produkt ( APP ) - objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru):
Mezní fyzický produkt( MPP ) - změna objemu produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku:
Růst celkového fyz. produktu se s růstem množství inputu zpomaluje, může nastat, že od určitého bodu začíná TPP klesat. Je to dáno ze zákona klesajících výnosů ( s růstem jednoho inputu se jeho mezní výnosy snižují ).
Protože uvažujeme změnu jen jednoho vstupu a ostatní považujeme za konstantní, hovoříme o výnosech z variabilního rozsahu.
!!!!Rozdíl od výnosů z rozsahu, kdy rostou všechny vstupy najednou.
2.3. Náklady firmy v krátkém období
Celkové náklady (TC) - získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
• variabilní (VC) - s růstem objemu výroby rostou
• fixní (FC) - s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.
Další rozdělení nákladů je na:
• explicitní - musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
• implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) - reálně je firma neplatí, jedná se o "ušlý příjem" z výrobních faktorů
Náklady průměrné a mezní:
• průměrné (AC) - náklady na jednotku produkce
;
• mezní (MC) - náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů:
kde Q je objem produkce a F1, ..., Fn je množství výrobních faktorů.
Tento vztah je tzv. produkční funkce, která vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie.
2.2.2. Teorie produktu
Celkový objem produkce se mění se změnami množství vstupů.
Celkový fyzický produkt( TPP ) - celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu. Měří se ve fyzických jednotkách.
Průměrný fyzický produkt ( APP ) - objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru):
Mezní fyzický produkt( MPP ) - změna objemu produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku:
Růst celkového fyz. produktu se s růstem množství inputu zpomaluje, může nastat, že od určitého bodu začíná TPP klesat. Je to dáno ze zákona klesajících výnosů ( s růstem jednoho inputu se jeho mezní výnosy snižují ).
Protože uvažujeme změnu jen jednoho vstupu a ostatní považujeme za konstantní, hovoříme o výnosech z variabilního rozsahu.
!!!!Rozdíl od výnosů z rozsahu, kdy rostou všechny vstupy najednou.
2.3. Náklady firmy v krátkém období
Celkové náklady (TC) - získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
• variabilní (VC) - s růstem objemu výroby rostou
• fixní (FC) - s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.
Další rozdělení nákladů je na:
• explicitní - musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
• implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) - reálně je firma neplatí, jedná se o "ušlý příjem" z výrobních faktorů
Náklady průměrné a mezní:
• průměrné (AC) - náklady na jednotku produkce
;
• mezní (MC) - náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
1.4.2. Dokonale elastická a dokonale neelastická poptávka
• dokonale elastická poptávka: EDP = nekonečno tj.za určitou cenu se prodá jakékoli množství zboží. Změny poptávaného množství jsou vyvolány jinými faktory než cenou. Křivka je rovnoběžná s osou x.
• dokonale neelastická poptávka: EDP = 0 poptávané množství je konstantní, se změnou ceny se nemění. Křivka je rovnoběžná s osou y.
1.4.3. Faktory ovlivňující elasticitu poptávky
• povaha potřeb - elasticita je nižší u statků základní potřeby než u luxusních předmětů, dále méněcenné zboží, kde poptávka s růstem důchodu klesá.
• podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele - čím je podíl vyšší, tím vyšší je elasticita
• existence a dostupnost substitutů - čím dostupnější jsou substituty, tím je elasticita vyšší
• čas - s prodlužováním časového horizontu se elasticita zvyšuje
Proměnlivá a konstantní elasticita poptávky - elasticita se může měnit v průběhu křivky poptávky
1.4.4. Důchodová elasticita poptávky
vyjadřuje závislost změn poptávaného množství zboží na změnách důchodu spotřebitele.
Důchodová elasticita větší než 1 znamená, že určitá procentní změna důchodu způsobí větší procentuální změnu poptávaného množství určitého zboží.
1.4.5. Křížová elasticita poptávky
udává, jak se změní poptávané množství určitého zboží, změní-li se cena jiného zboží.
Křížová elasticita bude vyjádřena kladným číslem v případě substitutů, záporným číslem v případě komplementů.
2. PRODUKČNÍ ANALÝZA, NÁKLADY FIRMY A ZISK
2.1. Předpoklady teorie firmy
Rozhodování firmy se týká především objemu produkce, popř. její ceny, použité kombinace výrobních faktorů, ... Cílem firmy je maximalizace zisku, kde celkový zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.Je nutné rozlišovat krátké a dlouhé období. V krátkém období je možné měnit pouze některé inputy (najímat další práci), ostatní zůstávají konstantní existuje alespoň jeden fixní výrobní faktor (kapitál). V dlouhém období jsou všechny inputy proměnlivé.
• dokonale neelastická poptávka: EDP = 0 poptávané množství je konstantní, se změnou ceny se nemění. Křivka je rovnoběžná s osou y.
1.4.3. Faktory ovlivňující elasticitu poptávky
• povaha potřeb - elasticita je nižší u statků základní potřeby než u luxusních předmětů, dále méněcenné zboží, kde poptávka s růstem důchodu klesá.
• podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele - čím je podíl vyšší, tím vyšší je elasticita
• existence a dostupnost substitutů - čím dostupnější jsou substituty, tím je elasticita vyšší
• čas - s prodlužováním časového horizontu se elasticita zvyšuje
Proměnlivá a konstantní elasticita poptávky - elasticita se může měnit v průběhu křivky poptávky
1.4.4. Důchodová elasticita poptávky
vyjadřuje závislost změn poptávaného množství zboží na změnách důchodu spotřebitele.
Důchodová elasticita větší než 1 znamená, že určitá procentní změna důchodu způsobí větší procentuální změnu poptávaného množství určitého zboží.
1.4.5. Křížová elasticita poptávky
udává, jak se změní poptávané množství určitého zboží, změní-li se cena jiného zboží.
Křížová elasticita bude vyjádřena kladným číslem v případě substitutů, záporným číslem v případě komplementů.
2. PRODUKČNÍ ANALÝZA, NÁKLADY FIRMY A ZISK
2.1. Předpoklady teorie firmy
Rozhodování firmy se týká především objemu produkce, popř. její ceny, použité kombinace výrobních faktorů, ... Cílem firmy je maximalizace zisku, kde celkový zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.Je nutné rozlišovat krátké a dlouhé období. V krátkém období je možné měnit pouze některé inputy (najímat další práci), ostatní zůstávají konstantní existuje alespoň jeden fixní výrobní faktor (kapitál). V dlouhém období jsou všechny inputy proměnlivé.
1.3. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitečnosti
1.3.1. Individuální poptávka
Je poptávka jediného kupujícího nebo poptávka po produkci jediného výrobce.
1.3.2. Dílčí ( tržní ) poptávka
Je poptávka po jednom výrobku
1.3.3. Změna poptávky a změna poptávaného množství
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Tj. změna velikosti důchodu způsobuje posun celé křivky.
1.3.4. Důchodový a substituční efekt
Důchodový efekt – dojde k růstu ceny statku při nezměněném nominálním důchodu, což vede k poklesu reálného důchodu a k poklesu poptávaného množství.
Substituční efekt – dojde k růstu ceny statku X, resp. růstu jeho relativní ceny vůči statku Y. To povede k poklesu poptávaného množství statku X a přesunu poptávky na statek Y.
Výsledný efekt cenové změny je součtem důchodového a substitučního efektu.
1.3.5. Substituty a komplementy
Substituty jsou zboží vzájemně zaměnitelná např. čaj-káva. Růst ceny jednoho vede k růstu poptávky po druhém
Komplementy jsou zboží, která se vzájemně doplňují např. auto-benzín. Růst ceny jednoho zboží vede k poklesu poptávaného množství obou zboží.
1.4. Elasticita poptávky
reakce spotřebitelů na změny cen i důchodů je odlišná. Je tedy různá pružnost elasticita poptávky.
1.4.1. Cenová elasticita poptávky
vztah mezi změnou ceny poptávaného zboží a změnou poptávaného množství
Cenovou elasticitu poptávky měříme koeficientem cenové elasticity poptávky (EDP). Udává o kolik procent se zvýší (sníží) poptávané množství, když se cena sníží (zvýší) o jedno procento:
Podle velikosti koeficientu je poptávka:
• neelastická: EDP < 1 změna ceny vyvolá menší % změnu objemu poptávaného množství
• elastická: EDP > 1 změna ceny vyvolá větší % změnu objemu poptávaného množství
• jednotkově elastická: EDP = 1 změna ceny vyvolá stejnou % změnu objemu poptávaného množství
Je poptávka jediného kupujícího nebo poptávka po produkci jediného výrobce.
1.3.2. Dílčí ( tržní ) poptávka
Je poptávka po jednom výrobku
1.3.3. Změna poptávky a změna poptávaného množství
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Tj. změna velikosti důchodu způsobuje posun celé křivky.
1.3.4. Důchodový a substituční efekt
Důchodový efekt – dojde k růstu ceny statku při nezměněném nominálním důchodu, což vede k poklesu reálného důchodu a k poklesu poptávaného množství.
Substituční efekt – dojde k růstu ceny statku X, resp. růstu jeho relativní ceny vůči statku Y. To povede k poklesu poptávaného množství statku X a přesunu poptávky na statek Y.
Výsledný efekt cenové změny je součtem důchodového a substitučního efektu.
1.3.5. Substituty a komplementy
Substituty jsou zboží vzájemně zaměnitelná např. čaj-káva. Růst ceny jednoho vede k růstu poptávky po druhém
Komplementy jsou zboží, která se vzájemně doplňují např. auto-benzín. Růst ceny jednoho zboží vede k poklesu poptávaného množství obou zboží.
1.4. Elasticita poptávky
reakce spotřebitelů na změny cen i důchodů je odlišná. Je tedy různá pružnost elasticita poptávky.
1.4.1. Cenová elasticita poptávky
vztah mezi změnou ceny poptávaného zboží a změnou poptávaného množství
Cenovou elasticitu poptávky měříme koeficientem cenové elasticity poptávky (EDP). Udává o kolik procent se zvýší (sníží) poptávané množství, když se cena sníží (zvýší) o jedno procento:
Podle velikosti koeficientu je poptávka:
• neelastická: EDP < 1 změna ceny vyvolá menší % změnu objemu poptávaného množství
• elastická: EDP > 1 změna ceny vyvolá větší % změnu objemu poptávaného množství
• jednotkově elastická: EDP = 1 změna ceny vyvolá stejnou % změnu objemu poptávaného množství
1. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY
1.1. Užitečnost a její měření
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.
1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.
1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.
10.3. Diskuse o významu a účincích monetární a fiskální politiky
Keynesiánský typ hospodářské politiky. Státní orgány mají pružně reagovat na vývoj v hospodářství a korigovat plynule poruchy v ekonomice. Hlavním cílem hospodářské politiky je vysoký stupeň zaměstnanosti. Všichni lidé, kteří hledají práci a chtěli by pracovat, by práci měli najít. Stát by měl podporovat růst poptávky a doplňovat soukromé výdaje státními. Státní výdaje plynou ze státního rozpočtu, proto považují keynesiánci za nejdůležitější nástroj fiskální politiku (Teorie pevných cen).
Klasický názor. Stát by měl pouze vytvářet optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Má stanovit dlouhodobá platná pravidla a maximálně omezit zasahování do tržního systému. Hlavní podmínkou je cenová stabilita (Teorie pružných cen). Ta umožňuje tržním subjektům chovat se racionálně a maximalizovat svůj prospěch. V období nestability cen dochází k inflaci, mění se hodnota peněz a subjekty ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Cenová stabilita a dobře fungující tržní mechanismus zajistí dostatečnou zaměstnanost. Cenové stabilitě stát napomáhá regulací nabídky peněz v souladu s růstem hospodářství (monetární politika).
Ekonomie strany nabídky. Jde o teorii, která zdůrazňuje hospodářská opatření, která ovlivňují agregátní nabídku (potenciální produkt). Zaměřují se především na míru zdanění. Podle jejich názoru snížení daňových sazeb povede ke zvýšení nabídky výrobních faktorů a ke zvýšení celkového produktu. Podle Arthura Laffera může snížení daňových sazeb vést ke zvýšení příjmu z daní.
10.4. Rozlišení účinků expanzivní fiskální a monetární politiky v krátkém a dlouhém období
10.5. Kombinace fiskální a monetární politiky
viz. Fiskální politika, deficity a vládní dluh
10.6. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o protiinflační důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
Klasický názor. Stát by měl pouze vytvářet optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Má stanovit dlouhodobá platná pravidla a maximálně omezit zasahování do tržního systému. Hlavní podmínkou je cenová stabilita (Teorie pružných cen). Ta umožňuje tržním subjektům chovat se racionálně a maximalizovat svůj prospěch. V období nestability cen dochází k inflaci, mění se hodnota peněz a subjekty ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Cenová stabilita a dobře fungující tržní mechanismus zajistí dostatečnou zaměstnanost. Cenové stabilitě stát napomáhá regulací nabídky peněz v souladu s růstem hospodářství (monetární politika).
Ekonomie strany nabídky. Jde o teorii, která zdůrazňuje hospodářská opatření, která ovlivňují agregátní nabídku (potenciální produkt). Zaměřují se především na míru zdanění. Podle jejich názoru snížení daňových sazeb povede ke zvýšení nabídky výrobních faktorů a ke zvýšení celkového produktu. Podle Arthura Laffera může snížení daňových sazeb vést ke zvýšení příjmu z daní.
10.4. Rozlišení účinků expanzivní fiskální a monetární politiky v krátkém a dlouhém období
10.5. Kombinace fiskální a monetární politiky
viz. Fiskální politika, deficity a vládní dluh
10.6. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o protiinflační důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
10. ÚLOHA VLÁDY V EKONOMICE - MAKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY
10.1. Makroekonomická politika
Ve čtyřsektorové ekonomice vstupuje na trh také stát. Na rozdíl od firem a jiných podnikatelských subjektů cílem státu není dosažení zisku, ale udržení ekonomiky dané země v rovnováze. Úlohou státu je veřejný prospěch. Odstraňovat z ekonomiky negativní vlivy. Aby mohl stát ovlivňovat chod hospodářství dané země, nemůže do ekonomiky zasahovat náhodně a jak se mu zalíbí, ale všechny operace musí být předem promyšleny a vypočítány. Hospodářství země je totiž obrovský kolos a jakékoliv zásahy do něj mají velmi dlouhou setrvačnost. Vláda tedy pro každý rok vypracovává tzv. hospodářskou politiku. Je to souhrn nástrojů, cílů a opatření, kterými stát prostřednictvím vlády, státních orgánů a dalších složek zasahuje do hospodářství dané země. Veškerou zodpovědnost za hospodářskou politiku nese vláda a politická strana, která je právě u moci. Hosp. politika je určitá teorie, ze které potom vychází praktická hospodářská politika. Nositelem hospodářské politiky je stát, centrální banka, organizace, mezinárodní organizace, nadnárodní orgány.
10.2. Cíle a nástroje makroekonomické politiky
V tržní ekonomice je úkolem státu především zajistit maximální efektivnost v alokaci výrobních faktorů, ovlivňovat rozdělení důchodů a stabilitu hospodářského vývoje. Rozdělování důchodu je důležité, protože již ze samotné definice trhu a ekonomiky vyplývá, že ekonomika nebere na nikoho žádný ohled, např. sociálně slabší jedince. Na trh přicházejí subjekty s cílem maximalizovat užitek, zisk, ... ale existují ve společnosti i jedinci, kterým není dáno schopnosti, aby na trhu mohli obstát. Nemluvě o situacích, kdy je v ekonomice například nedobrovolná nezaměstnanost, různé katastrofy, ... Takovými bližšími cíli je dlouhodobá zaměstnanost, nízká cenová hladina, rovnoměrný ekonomický růst a vyrovnaná platební bilance.
Aby mohl stát dostát své politiky, potřebuje k tomu určité nástroje:
monetární politika - nástroje monetární politiky tvoří emise peněz, operace na volném trhu, politika povinných minimálních rezerv, regulace diskontní sazby těmito nástroji vláda působí na nabídku peněz, úrokové míry, a tak ovlivňuje investiční výdaje, agregátní poptávku a nabídku a v konečném důsledku zaměstnanost a cenovou hladinu. Kromě toho také nezanedbatelně působí na platební bilanci země a měnový kurs, což se také projeví ve změnách cen a úrovni zaměstnanosti.
fiskální politika je úzce spojena s rozpočty vlády a státních orgánů. Tím jak subjekty mění jejich použití ovlivňují agregátní poptávku. Fiskální politika se skládá ze dvou částí. Příjmy státu, které tvoří především daně, cla, poplatky. Druhou stranu tvoří výdaje jednotlivých rozpočtů.
důchodová politika - jí stát působí na mzdy a ceny. Určuje výši zdanění, regulované mzdy a ceny, patří sem i např. různé dohody firem s odbory o přírůstcích mezd a cen. Stát se snaží vytvořit odborům a firmám stejné podmínky pro jednání, aby se zvýšila pružnost cen výr.
vnější obchodní a měnová politika (VOMP) - jí stát reguluje toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice státu. K tomu používá různých přímých nástrojů (cla, kvóty, dovozní přirážky, neviditelné překážky dovozu) a nepřímých nástrojů (intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky). Vnější měnovou politikou stát reguluje měnové kursy, a tak působí nejen na toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice, ale i na příliv a odliv kapitálu. Všechna tato fakta mají nakonec vliv na cenovou stabilitu, zaměstnanost a růst národního hospodářství. Primárně je tato politika zaměřena na zajištění rovnovážných stavů se zahraničím
Ve čtyřsektorové ekonomice vstupuje na trh také stát. Na rozdíl od firem a jiných podnikatelských subjektů cílem státu není dosažení zisku, ale udržení ekonomiky dané země v rovnováze. Úlohou státu je veřejný prospěch. Odstraňovat z ekonomiky negativní vlivy. Aby mohl stát ovlivňovat chod hospodářství dané země, nemůže do ekonomiky zasahovat náhodně a jak se mu zalíbí, ale všechny operace musí být předem promyšleny a vypočítány. Hospodářství země je totiž obrovský kolos a jakékoliv zásahy do něj mají velmi dlouhou setrvačnost. Vláda tedy pro každý rok vypracovává tzv. hospodářskou politiku. Je to souhrn nástrojů, cílů a opatření, kterými stát prostřednictvím vlády, státních orgánů a dalších složek zasahuje do hospodářství dané země. Veškerou zodpovědnost za hospodářskou politiku nese vláda a politická strana, která je právě u moci. Hosp. politika je určitá teorie, ze které potom vychází praktická hospodářská politika. Nositelem hospodářské politiky je stát, centrální banka, organizace, mezinárodní organizace, nadnárodní orgány.
10.2. Cíle a nástroje makroekonomické politiky
V tržní ekonomice je úkolem státu především zajistit maximální efektivnost v alokaci výrobních faktorů, ovlivňovat rozdělení důchodů a stabilitu hospodářského vývoje. Rozdělování důchodu je důležité, protože již ze samotné definice trhu a ekonomiky vyplývá, že ekonomika nebere na nikoho žádný ohled, např. sociálně slabší jedince. Na trh přicházejí subjekty s cílem maximalizovat užitek, zisk, ... ale existují ve společnosti i jedinci, kterým není dáno schopnosti, aby na trhu mohli obstát. Nemluvě o situacích, kdy je v ekonomice například nedobrovolná nezaměstnanost, různé katastrofy, ... Takovými bližšími cíli je dlouhodobá zaměstnanost, nízká cenová hladina, rovnoměrný ekonomický růst a vyrovnaná platební bilance.
Aby mohl stát dostát své politiky, potřebuje k tomu určité nástroje:
monetární politika - nástroje monetární politiky tvoří emise peněz, operace na volném trhu, politika povinných minimálních rezerv, regulace diskontní sazby těmito nástroji vláda působí na nabídku peněz, úrokové míry, a tak ovlivňuje investiční výdaje, agregátní poptávku a nabídku a v konečném důsledku zaměstnanost a cenovou hladinu. Kromě toho také nezanedbatelně působí na platební bilanci země a měnový kurs, což se také projeví ve změnách cen a úrovni zaměstnanosti.
fiskální politika je úzce spojena s rozpočty vlády a státních orgánů. Tím jak subjekty mění jejich použití ovlivňují agregátní poptávku. Fiskální politika se skládá ze dvou částí. Příjmy státu, které tvoří především daně, cla, poplatky. Druhou stranu tvoří výdaje jednotlivých rozpočtů.
důchodová politika - jí stát působí na mzdy a ceny. Určuje výši zdanění, regulované mzdy a ceny, patří sem i např. různé dohody firem s odbory o přírůstcích mezd a cen. Stát se snaží vytvořit odborům a firmám stejné podmínky pro jednání, aby se zvýšila pružnost cen výr.
vnější obchodní a měnová politika (VOMP) - jí stát reguluje toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice státu. K tomu používá různých přímých nástrojů (cla, kvóty, dovozní přirážky, neviditelné překážky dovozu) a nepřímých nástrojů (intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky). Vnější měnovou politikou stát reguluje měnové kursy, a tak působí nejen na toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice, ale i na příliv a odliv kapitálu. Všechna tato fakta mají nakonec vliv na cenovou stabilitu, zaměstnanost a růst národního hospodářství. Primárně je tato politika zaměřena na zajištění rovnovážných stavů se zahraničím
9.6. Srovnání přístupu keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie
9.6.1. Klasická teorie
Klasická teorie - zakladatelem Adam Smith a jeho dílo An Inquiry into the Causes of the Wealth Of Nations (1776). Nejvýznamnější poznatek byl, že tržní mechanismus představuje samoregulující řád a že cenový systém organizuje chování lidí a činí tak automaticky bez centrálního řízení. Tzv. vláda neviditelné ruky. Křívka SRAS splývá s křivkou LRAS, neboť chování cen vstupů a cen statků je stejné v krátkém i dlouhém období. Je to tzv. klasická křivka AS podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
Na Smithe navazovali Ricardo, Malthus.
9.6.2. Keynessiánská ekonomie
Keynessiánská ekonomie. Myšlenkový směr zpracovaný Johnem Mayardem Keynessem v díle "Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz". Ústřední myšlenkou bylo, že ( především v důsledku strnulých mezd ) kapitalistický systém nesměřuje automaticky k rovnováze při plné zaměstnanosti. Podle Keynese výsledná rovnováha při neplné zaměstnanosti může být odstraněna fiskální a monetární politikou, která zvýší agregátní poptávku.
Prosazuje aktivní, záměrnou (diskreční ) politiku vlády a její ovlivňování trhu. Zejména fiskální politika.
Snaha zajistit plnou zaměstnanost.Stimulace poptávky
9.6.3. Hlavní proud ekonomie
Hlavní proud ekonomie. Převládá ve smíšených ekonomikách Severní Ameriky, záp. Evropy a Japonska. Lepší porozumění mikro a makroekonomii vedlo od 2. světové války k růstu světového produktu a životní úrovně v nesrovnatelném rozsahu s předchozím vývojem. Vyspělé ekonomiky ale nedosáhly ještě stavu ekonomické nirvány, mají potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti, chudoba je na vzestupu, mezinárodní systém ohrožují závratné dluhy rozvojových zemí a také ekologické problémy.
9.6.4. Monetaristé
M. Friedman.
Zaměstnanci mají nedokonalé informace o cenách a proto neprosazují silný růst nominálních mzdových sazeb.
Plnou zaměstnanost nazývají přirozená míra nezaměstnanosti – u*
Klade se důraz na stranu nabídky. Boj proti inflaci.¨
9.7. Účinky makroekonomické politiky v modelu AD-AS: expanzivní a restriktivní politika
viz. Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Klasická teorie - zakladatelem Adam Smith a jeho dílo An Inquiry into the Causes of the Wealth Of Nations (1776). Nejvýznamnější poznatek byl, že tržní mechanismus představuje samoregulující řád a že cenový systém organizuje chování lidí a činí tak automaticky bez centrálního řízení. Tzv. vláda neviditelné ruky. Křívka SRAS splývá s křivkou LRAS, neboť chování cen vstupů a cen statků je stejné v krátkém i dlouhém období. Je to tzv. klasická křivka AS podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
Na Smithe navazovali Ricardo, Malthus.
9.6.2. Keynessiánská ekonomie
Keynessiánská ekonomie. Myšlenkový směr zpracovaný Johnem Mayardem Keynessem v díle "Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz". Ústřední myšlenkou bylo, že ( především v důsledku strnulých mezd ) kapitalistický systém nesměřuje automaticky k rovnováze při plné zaměstnanosti. Podle Keynese výsledná rovnováha při neplné zaměstnanosti může být odstraněna fiskální a monetární politikou, která zvýší agregátní poptávku.
Prosazuje aktivní, záměrnou (diskreční ) politiku vlády a její ovlivňování trhu. Zejména fiskální politika.
Snaha zajistit plnou zaměstnanost.Stimulace poptávky
9.6.3. Hlavní proud ekonomie
Hlavní proud ekonomie. Převládá ve smíšených ekonomikách Severní Ameriky, záp. Evropy a Japonska. Lepší porozumění mikro a makroekonomii vedlo od 2. světové války k růstu světového produktu a životní úrovně v nesrovnatelném rozsahu s předchozím vývojem. Vyspělé ekonomiky ale nedosáhly ještě stavu ekonomické nirvány, mají potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti, chudoba je na vzestupu, mezinárodní systém ohrožují závratné dluhy rozvojových zemí a také ekologické problémy.
9.6.4. Monetaristé
M. Friedman.
Zaměstnanci mají nedokonalé informace o cenách a proto neprosazují silný růst nominálních mzdových sazeb.
Plnou zaměstnanost nazývají přirozená míra nezaměstnanosti – u*
Klade se důraz na stranu nabídky. Boj proti inflaci.¨
9.7. Účinky makroekonomické politiky v modelu AD-AS: expanzivní a restriktivní politika
viz. Fiskální politika, deficity a vládní dluh
9.5.3.1. Ridigita mezd
Problémem je ale nepružnost mezd a to zejména dolů. Tato odlišná pružnost mezd směrem nahoru a dolů se někdy nazývá jako Druhá asymetrie ve vývoji AS .
Jedním z důvodů nepružnosti mezd směrem dolů je obava zaměstnavatelů, že jim utečou kvalifikovaní zaměstnanci.
Dalším důvodem této nepružnosti je tzv. Hystereze na trhu práce, což je zpětný vliv míry nezaměstnanosti na přirozenou míru nezaměstnanosti. Problematika Insiders a Outsiders – viz. kapitola Nezaměstnanost.
9.5.3.2. Východiska
Prvním z východisek pro obnovení rovnováhy na trhu práce při rigiditě mezd je růst AD.
Další možností je růst AS tj. posun křivky SRAS dolů ( nikoli z důvodu snížení W, ale z jiných důvodů – např. snížení daní, pokles cen surovin ).
9.5.3.3. AS v podmínkách pružných mezd
AD, vnik záporných neplánovaných zásob, podniky chtějí rozšířit výrobu, potřebují více pracovníků, zaměstnanost, pokles mezního produktu práce, nákladů na jednotku produkce,cen,cenové hladiny, W, nákladů je větší než růst zisku, podniky začnou propouštět… Pokud vše probíhá dostatečně rychle tak se produkt nezmění.
Čili pokud budou existovat dokonale pružné nominální mzdové sazby W potom budou trhy práce neustále v rovnováze, bude existovat stále plná zaměstnanost L* a produkt bude na své potencionální úrovni Y*.
Růst AD tedy povede pouze k růstu cenové hladiny resp. nominálních veličin. Křivka SRAS je zároveň i křivkou LRAS. Jedná se o tzv. Klasickou ( monetaristickou ) křivku agregátní nabídky podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
Jedním z důvodů nepružnosti mezd směrem dolů je obava zaměstnavatelů, že jim utečou kvalifikovaní zaměstnanci.
Dalším důvodem této nepružnosti je tzv. Hystereze na trhu práce, což je zpětný vliv míry nezaměstnanosti na přirozenou míru nezaměstnanosti. Problematika Insiders a Outsiders – viz. kapitola Nezaměstnanost.
9.5.3.2. Východiska
Prvním z východisek pro obnovení rovnováhy na trhu práce při rigiditě mezd je růst AD.
Další možností je růst AS tj. posun křivky SRAS dolů ( nikoli z důvodu snížení W, ale z jiných důvodů – např. snížení daní, pokles cen surovin ).
9.5.3.3. AS v podmínkách pružných mezd
AD, vnik záporných neplánovaných zásob, podniky chtějí rozšířit výrobu, potřebují více pracovníků, zaměstnanost, pokles mezního produktu práce, nákladů na jednotku produkce,cen,cenové hladiny, W, nákladů je větší než růst zisku, podniky začnou propouštět… Pokud vše probíhá dostatečně rychle tak se produkt nezmění.
Čili pokud budou existovat dokonale pružné nominální mzdové sazby W potom budou trhy práce neustále v rovnováze, bude existovat stále plná zaměstnanost L* a produkt bude na své potencionální úrovni Y*.
Růst AD tedy povede pouze k růstu cenové hladiny resp. nominálních veličin. Křivka SRAS je zároveň i křivkou LRAS. Jedná se o tzv. Klasickou ( monetaristickou ) křivku agregátní nabídky podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
9.5.1.3. Posun z E3 do E4
Tzv. Extrémní část křivky SRAS
Poptávka dále roste ale množství pracovní síly je absolutně limitováno, čili již neexistuje volná pracovní síla, kterou by bylo možno zaměstnat a tedy již nelze dále zvyšovat produkci.
Zvýšení AD budou tedy výrobci využívat pouze ke zvyšování cen a tím i zisků.
Při neustálém růstu AD zůstávají nominální mzdové sazby W konstantní a to i při zvyšování zaměstnanosti.
9.5.2. Nabídkové šoky
Shift factors of aggragate supply
Jsou příčiny, které způsobí posuny křivky SRAS
Dělí se na:
• Pozitivní a negativní (stejné jako u AD )
• Nominální a reálné
9.5.2.1. Nominální nabídkové šoky
Způsobují posun křivky SRAS nahoru a dolů
• Změna nákladů v důsledku růstu cen vstupů - růst nákladů na pracovní sílu ( růst nominálních mzdových sazeb, růst SP, růst zdanění osobního důchodu, které tlačí na růst mezd- to je zároveň i poptávkový šok ) – je to negativní nabídkový šok.
• Růst cen surovin ( např. ropné krize )
• Znehodnocení nominálního kursu a z toho rezultující růst cen dovážených surovin.
9.5.2.2. Reálné nabídkové šoky
Jsou to reálné skutečnosti
Způsobují posun křivky SRAS doleva shift in a doprava shift out
Určují kapacitní možnosti ekonomiky tj. kapacitotvorný efekt
• Růst nebo pokles množství VF ( záplavy – likvidace VF )
• Technologická úroveň
• Změna produktivity práce – růst PP posune AS doprava
Poptávka dále roste ale množství pracovní síly je absolutně limitováno, čili již neexistuje volná pracovní síla, kterou by bylo možno zaměstnat a tedy již nelze dále zvyšovat produkci.
Zvýšení AD budou tedy výrobci využívat pouze ke zvyšování cen a tím i zisků.
Při neustálém růstu AD zůstávají nominální mzdové sazby W konstantní a to i při zvyšování zaměstnanosti.
9.5.2. Nabídkové šoky
Shift factors of aggragate supply
Jsou příčiny, které způsobí posuny křivky SRAS
Dělí se na:
• Pozitivní a negativní (stejné jako u AD )
• Nominální a reálné
9.5.2.1. Nominální nabídkové šoky
Způsobují posun křivky SRAS nahoru a dolů
• Změna nákladů v důsledku růstu cen vstupů - růst nákladů na pracovní sílu ( růst nominálních mzdových sazeb, růst SP, růst zdanění osobního důchodu, které tlačí na růst mezd- to je zároveň i poptávkový šok ) – je to negativní nabídkový šok.
• Růst cen surovin ( např. ropné krize )
• Znehodnocení nominálního kursu a z toho rezultující růst cen dovážených surovin.
9.5.2.2. Reálné nabídkové šoky
Jsou to reálné skutečnosti
Způsobují posun křivky SRAS doleva shift in a doprava shift out
Určují kapacitní možnosti ekonomiky tj. kapacitotvorný efekt
• Růst nebo pokles množství VF ( záplavy – likvidace VF )
• Technologická úroveň
• Změna produktivity práce – růst PP posune AS doprava
9.5.3. Agregátní nabídka v dlouhém období
V dlouhém období neuvažujeme fixní mzdy
V návaznosti na předchozí kapitolku AS při stabilních mzdách pokračuje úvaha. V bodě E3 resp. i E4 je již vysoká zaměstnanost, současně však dochází k růstu cenové hladiny, čili reálné mzdy klesají. To vede ke snížení nabídky práce ( lidé nechtějí při těchto reálných mzdách pracovat ) a prosazují růst nominálních mezd W. Křivka SRAS1 se posouvá doleva nahoru na pozici SRAS2. Roste cenová hladina, roste nezaměstnanost a klesá poptávané množství i produkt.
Růst cenové hladiny se zastaví v okamžiku, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným množstvím práce.
Tento stav nazýváme Rovnováha na trhu práce
Stav zaměstnanosti při rovnováze na trzích práce se nazývá Plná zaměstnanost L*.
Při plné zaměstnanosti ( a tedy i maximálním využití všech výrobních kapacit ) je vytvořený produkt Y roven potencionálnímu produktu Y*
Potenciální produkt představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti L* existuje i stabilní cenová hladina resp. stabilní inflace !!!!!!!!!!!!!!!!! - tzv. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci - NAIRU
Krátkodobě se může zaměstnanost zvýšit i nad úroveň L* - tzv. přezaměstnanost.
Tzn. Že i produkt Y se může krátkodobě pod vlivem nabídkových šoků odchylovat od Y*.
Dlouhodobě se však produkt neustále vrací k Y*a udržuje se na jeho úrovni. Zaměstnanost se udržuje na úrovni plné zaměstnanosti. Křivka AS v dlouhém období ( LRAS ) má tedy vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potencionálního produktu Y* ( klasická neboli monetaristická verze ).
Růst nebo pokles AD má tedy za následek pouze změnu cenové hladiny – reálný produkt se nemění ( mění se pouze nominální v důsledku růstu cenové hladiny ).
Dlouhodobě se tedy může produkt měnit ( růst ) pouze při změně potencionálního produktu (růstu ) neboli při posunu horizontální LRAS doprava.
Z výše uvedeného lze odvodit, že krátkým obdobím rozumíme období ve kterém se může produkt Y odchýlit od potencionálního produktu Y*, tedy dokud není dosažena rovnováha na trzích práce.
Čím bude přizpůsobování W reálné situaci na trhu rychlejší, tím rychleji se bude vracet Y k Y* a tzv. plné zaměstnanosti.
V návaznosti na předchozí kapitolku AS při stabilních mzdách pokračuje úvaha. V bodě E3 resp. i E4 je již vysoká zaměstnanost, současně však dochází k růstu cenové hladiny, čili reálné mzdy klesají. To vede ke snížení nabídky práce ( lidé nechtějí při těchto reálných mzdách pracovat ) a prosazují růst nominálních mezd W. Křivka SRAS1 se posouvá doleva nahoru na pozici SRAS2. Roste cenová hladina, roste nezaměstnanost a klesá poptávané množství i produkt.
Růst cenové hladiny se zastaví v okamžiku, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným množstvím práce.
Tento stav nazýváme Rovnováha na trhu práce
Stav zaměstnanosti při rovnováze na trzích práce se nazývá Plná zaměstnanost L*.
Při plné zaměstnanosti ( a tedy i maximálním využití všech výrobních kapacit ) je vytvořený produkt Y roven potencionálnímu produktu Y*
Potenciální produkt představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti L* existuje i stabilní cenová hladina resp. stabilní inflace !!!!!!!!!!!!!!!!! - tzv. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci - NAIRU
Krátkodobě se může zaměstnanost zvýšit i nad úroveň L* - tzv. přezaměstnanost.
Tzn. Že i produkt Y se může krátkodobě pod vlivem nabídkových šoků odchylovat od Y*.
Dlouhodobě se však produkt neustále vrací k Y*a udržuje se na jeho úrovni. Zaměstnanost se udržuje na úrovni plné zaměstnanosti. Křivka AS v dlouhém období ( LRAS ) má tedy vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potencionálního produktu Y* ( klasická neboli monetaristická verze ).
Růst nebo pokles AD má tedy za následek pouze změnu cenové hladiny – reálný produkt se nemění ( mění se pouze nominální v důsledku růstu cenové hladiny ).
Dlouhodobě se tedy může produkt měnit ( růst ) pouze při změně potencionálního produktu (růstu ) neboli při posunu horizontální LRAS doprava.
Z výše uvedeného lze odvodit, že krátkým obdobím rozumíme období ve kterém se může produkt Y odchýlit od potencionálního produktu Y*, tedy dokud není dosažena rovnováha na trzích práce.
Čím bude přizpůsobování W reálné situaci na trhu rychlejší, tím rychleji se bude vracet Y k Y* a tzv. plné zaměstnanosti.
9.4.2. Keynesův efekt
Pokles cenové hladiny znamená, že k běžným výdajům postačuje držba méně peněz. Čili klesá poptávka po penězích, roste poptávka po ostatních finančních aktivech a klesá nominální úroková sazba ( i ).
Pokles i vede k růstu výdajů na investice, růstu spotřebních výdajů domácností na dlouhodobé spotřební statky, růstu vládních výdajů popř. i NX.
9.4.3. Efekt bohatství ( The Wealth effect )
Odlišná interpretace růstu poptávaného množství, která pomíjí změnu úrokové sazby.
Domácnosti drží část svých aktiv ve formě peněz. Při poklesu cenové hladiny roste reálná hodnota resp. kupní síla těchto peněz. Domácnosti jsou tedy bohatší a utrácejí tedy více čili roste C. Jde o tzv. efekt reálných peněžních zůstatků ( Pigouův efekt ).
9.4.4. Mezinárodní substituční efekt
Jestliže klesá domácí cenová hladina, poroste poptávka zahraničních subjektů po levnějším zboží dané ekonomiky a popř. domácí subjekty přesunou část poptávky z relativně dražšího zahraničního zboží na domácí zboží.
Poměřuje cenové hladiny mezi dvěma státy. Pokud je u nás dražší zboží než v zahraničí, tak ho kupuji v zahraničí.
9.4.5. Poptávkové šoky
Shift factors of aggragate demand
Poptávkové šoky jsou takové vlivy, které způsobí změnu poptávky tj. posun poptávkové křivky
Reakce při stejné ceně znamená posun křivky AD doleva nebo doprava
Reakce v závislosti na ceně znamená posun křivky AD nahoru nebo dolů.
Tato reakce závisí na tvaru nabídkové křivky
Budu uvádět tzv. Pozitivní poptávkové šoky – čili šoky, které způsobují posun křivky AD doprava popř. nahoru.
Negativní poptávkové šoky jsou opačné.
• Růst bohatství domácností ( růst cen akcií )
• Pokles míry zdanění osobního důchodu
• Pokles úrokové sazby
• Optimistická očekávání budoucího vývoje
• Růst populace
• Rozhodnutí vlády zvýšit G nebo TR vede k růstu C a I.
• Stimulace exportu růstem cenové hladiny v zahraničí, znehodnocením nominálního kursu nebo prostřednictvím proexportních opatření.
• Očekávání růstu cenové hladiny
Poptávkové šoky obecně můžeme dělit na ty které nemůžeme ovlivnit (růst cen v zahraničí, růst populace…) nebo ty které jsou výsledkem cíleného úsilí vlády popř. centrální banky tj. výsledek fiskální, monetární nebo kursové politiky.
Pokles i vede k růstu výdajů na investice, růstu spotřebních výdajů domácností na dlouhodobé spotřební statky, růstu vládních výdajů popř. i NX.
9.4.3. Efekt bohatství ( The Wealth effect )
Odlišná interpretace růstu poptávaného množství, která pomíjí změnu úrokové sazby.
Domácnosti drží část svých aktiv ve formě peněz. Při poklesu cenové hladiny roste reálná hodnota resp. kupní síla těchto peněz. Domácnosti jsou tedy bohatší a utrácejí tedy více čili roste C. Jde o tzv. efekt reálných peněžních zůstatků ( Pigouův efekt ).
9.4.4. Mezinárodní substituční efekt
Jestliže klesá domácí cenová hladina, poroste poptávka zahraničních subjektů po levnějším zboží dané ekonomiky a popř. domácí subjekty přesunou část poptávky z relativně dražšího zahraničního zboží na domácí zboží.
Poměřuje cenové hladiny mezi dvěma státy. Pokud je u nás dražší zboží než v zahraničí, tak ho kupuji v zahraničí.
9.4.5. Poptávkové šoky
Shift factors of aggragate demand
Poptávkové šoky jsou takové vlivy, které způsobí změnu poptávky tj. posun poptávkové křivky
Reakce při stejné ceně znamená posun křivky AD doleva nebo doprava
Reakce v závislosti na ceně znamená posun křivky AD nahoru nebo dolů.
Tato reakce závisí na tvaru nabídkové křivky
Budu uvádět tzv. Pozitivní poptávkové šoky – čili šoky, které způsobují posun křivky AD doprava popř. nahoru.
Negativní poptávkové šoky jsou opačné.
• Růst bohatství domácností ( růst cen akcií )
• Pokles míry zdanění osobního důchodu
• Pokles úrokové sazby
• Optimistická očekávání budoucího vývoje
• Růst populace
• Rozhodnutí vlády zvýšit G nebo TR vede k růstu C a I.
• Stimulace exportu růstem cenové hladiny v zahraničí, znehodnocením nominálního kursu nebo prostřednictvím proexportních opatření.
• Očekávání růstu cenové hladiny
Poptávkové šoky obecně můžeme dělit na ty které nemůžeme ovlivnit (růst cen v zahraničí, růst populace…) nebo ty které jsou výsledkem cíleného úsilí vlády popř. centrální banky tj. výsledek fiskální, monetární nebo kursové politiky.
9.5. Agregátní nabídka ( aggregate supply )
Je množství statků ( produkce Y ), které budou podniky ochotny vyrábět a nabízet při dané cenové hladině.
Nabízené množství závisí na cenách použitých výrobních faktorů.
Výchozí je cena práce. Celkové náklady se počítají jako násobek nominální mzdové sazby.
P = W(1+b)/a
Kde W je nominální mzdová sazba, b je sazba přirážky, a je produktivita práce.
Důležitá je zde délka zkoumaného období.
9.5.1. Agregátní nabídka při stabilních mzdách
!!!!V krátkém období nelze zvýšit ani snížit nominální mzdové sazby.
Křivka SRAS se nazývá Keynesiánská křivka nabídky. (nebo její část, která má horizontální tvar od AD1 do AD2 ).
Graf viz Helísek Makroekonomie str. 46
9.5.1.1. Posun z E1 do E2
Tvar AS v tomto úseku se nazývá Keynesiánská křivka AS
Existuje velké množství nevyužitých výrobních faktorů, produkt je na nízké úrovni. AD začne růst. Dojde k lepšímu využívání stávajících kapacit a zapojování více proměnlivých výrobních vstupů. Vyrábí se tedy více produkce.
Nominální mzdové sazby jsou v tomto období fixní.
Produktivita práce je taktéž fixní, protože lze stále ještě zvyšovat i množství zapojeného fixního kapitálu.
9.5.1.2. Posun z E2 do E3
Tzv. Základní část křivky SRAS
Dochází k dalšímu růstu AD.
Pro uspokojení poptávky musí podniky více vyrábět.Dochází k dalšímu zapojování pracovníků a jiných proměnlivých vstupů při stejném množství fixního kapitálu, což vede ke snižování produktivity práce. To vede k růstu jednotkových pracovních nákladů. Čili rostou i mzdové náklady ( i při fixní W ) z důvodů většího počtu pracovníků. Následuje růst celkových nákladů a pro udržení stejného zisku podniky musí zdražovat, čili dochází k růstu cenové hladiny. Křivka SRAS tedy získává pozitivní sklon.
Nabízené množství závisí na cenách použitých výrobních faktorů.
Výchozí je cena práce. Celkové náklady se počítají jako násobek nominální mzdové sazby.
P = W(1+b)/a
Kde W je nominální mzdová sazba, b je sazba přirážky, a je produktivita práce.
Důležitá je zde délka zkoumaného období.
9.5.1. Agregátní nabídka při stabilních mzdách
!!!!V krátkém období nelze zvýšit ani snížit nominální mzdové sazby.
Křivka SRAS se nazývá Keynesiánská křivka nabídky. (nebo její část, která má horizontální tvar od AD1 do AD2 ).
Graf viz Helísek Makroekonomie str. 46
9.5.1.1. Posun z E1 do E2
Tvar AS v tomto úseku se nazývá Keynesiánská křivka AS
Existuje velké množství nevyužitých výrobních faktorů, produkt je na nízké úrovni. AD začne růst. Dojde k lepšímu využívání stávajících kapacit a zapojování více proměnlivých výrobních vstupů. Vyrábí se tedy více produkce.
Nominální mzdové sazby jsou v tomto období fixní.
Produktivita práce je taktéž fixní, protože lze stále ještě zvyšovat i množství zapojeného fixního kapitálu.
9.5.1.2. Posun z E2 do E3
Tzv. Základní část křivky SRAS
Dochází k dalšímu růstu AD.
Pro uspokojení poptávky musí podniky více vyrábět.Dochází k dalšímu zapojování pracovníků a jiných proměnlivých vstupů při stejném množství fixního kapitálu, což vede ke snižování produktivity práce. To vede k růstu jednotkových pracovních nákladů. Čili rostou i mzdové náklady ( i při fixní W ) z důvodů většího počtu pracovníků. Následuje růst celkových nákladů a pro udržení stejného zisku podniky musí zdražovat, čili dochází k růstu cenové hladiny. Křivka SRAS tedy získává pozitivní sklon.
9.2. Ekonomická rovnováha a nerovnováha
Makroekonomická rovnováha je dána interakcí agragátní nabídky a agregátní poptávky. Bod v němž se křivky AS a AD protínají nám určuje bod makroekonomické rovnováhy.
Čím dále je tento bod vlevo od Y*, tím více má ekonomika nevyužitých zdrojů. Pokud je tento bod vpravo od Y* , trpí ekonomika vysokou inflací a zbytečně přetěžuje zdroje.
Pod vlivem nabídkových i poptávkových šoků dochází ke změně nominálního produktu. Protože je pohyb statků zprostředkováván penězi, musí změně nominálního produktu odpovídat i změny v peněžní sféře.
Vysvětlení tzv. Kvantitativní teorie peněz. M*V = P*T
9.3. Faktory určující agregátní poptávku a nabídku
9.4. Agregátní poptávka ( Aggregate demand )
Představuje celkové plánované množství statků, které chtějí ( zamýšlejí ) ekonomické subjekty ( domácnosti, firmy, vláda a zahraničí ) nakoupit při dané cenové hladině.
Tj. jedná se o zamýšlené množství plánovaných výdajů na nákup produktu Y čili toto množství = C+I+G+NX.
9.4.1. AD závisí na :
• C - spotřeba je určena reálným disponibilním důchodem, který při růstu cenové hladiny klesá a opačně. Při klesající míře zdanění roste disp. důchod a vede k růstu spotřeby.
• I - při poklesu cenové hladiny klesá poptávka po penězích a pokud dojde i ke snížení i povede to i k růstu investic. Důležité je očekávání vývoje cenové hladiny. Investice lze výrazně ovlivňovat prostřednictvím monetární politiky.
• G záleží na rozhodnutí vlády
• NX je silně ovlivňován relativními cenami a směnnými kursy.
Se změnou cenové hladiny se mění i množství resp. objem poptávaného produktu.
S růstem cenové hladiny celkové plánované výdaje klesají.
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávky – change in the aggragate demand
Změna popt. množství – change in the aggregate quantity demamded
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Příčiny tvaru křivky AD:
Čím dále je tento bod vlevo od Y*, tím více má ekonomika nevyužitých zdrojů. Pokud je tento bod vpravo od Y* , trpí ekonomika vysokou inflací a zbytečně přetěžuje zdroje.
Pod vlivem nabídkových i poptávkových šoků dochází ke změně nominálního produktu. Protože je pohyb statků zprostředkováván penězi, musí změně nominálního produktu odpovídat i změny v peněžní sféře.
Vysvětlení tzv. Kvantitativní teorie peněz. M*V = P*T
9.3. Faktory určující agregátní poptávku a nabídku
9.4. Agregátní poptávka ( Aggregate demand )
Představuje celkové plánované množství statků, které chtějí ( zamýšlejí ) ekonomické subjekty ( domácnosti, firmy, vláda a zahraničí ) nakoupit při dané cenové hladině.
Tj. jedná se o zamýšlené množství plánovaných výdajů na nákup produktu Y čili toto množství = C+I+G+NX.
9.4.1. AD závisí na :
• C - spotřeba je určena reálným disponibilním důchodem, který při růstu cenové hladiny klesá a opačně. Při klesající míře zdanění roste disp. důchod a vede k růstu spotřeby.
• I - při poklesu cenové hladiny klesá poptávka po penězích a pokud dojde i ke snížení i povede to i k růstu investic. Důležité je očekávání vývoje cenové hladiny. Investice lze výrazně ovlivňovat prostřednictvím monetární politiky.
• G záleží na rozhodnutí vlády
• NX je silně ovlivňován relativními cenami a směnnými kursy.
Se změnou cenové hladiny se mění i množství resp. objem poptávaného produktu.
S růstem cenové hladiny celkové plánované výdaje klesají.
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávky – change in the aggragate demand
Změna popt. množství – change in the aggregate quantity demamded
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Příčiny tvaru křivky AD:
9.1.3. Metody měření výstupu národního hospodářství
• Produktová metoda: součet hodnoty finální produkce primárního, sekundárního a terciálního sektoru + nepřímé daně – subvence
• Důchodová metoda : viz. Národní důchod
• Výdajová metoda: dle užití tj. HDP = C + I + G + NX
Kde:
C jsou výdaje domácností na spotřební statky
I jsou soukromé výdaje na hrubé investice
G jsou vládní nákupy ( mezi další vládní výdaje patří transfery TR )
NX je čistý export X – M
9.1.4. Produkt nominální a reálný
Nominální produkt používá běžné ceny
Reálný používá stálé ceny určitého roku
9.1.5. Základní makroekonomické identity
Y=C+I+G+(X-M)
Vytvořenému produktu odpovídá důchod, který lze utratit následovně:
Y=C+PS+GBS+(NT)
TA-TR=NT
Kde:
C jsou spotřební výdaje domácností
PS ( personal savings ) jsou osobní úspory
GBS ( gross business savings ) jsou hrubé úspory firem
NT net taxes tj. daně – transfery
Porovnáme obě:
C+I+G+(X-M) = C+PS+GBS+(NT)
I+(X-M) = PS+GBS+BS
BS ( budget saldo ) = TA-TR-G
It = Is
It jsou celkové hrubé národní investice
Is jsou celkové hrubé úspory
9.1.6. NEW čistý ekonomický blahobyt
HDP+volný čas + práce domácností – šedá a černá ekonomika – škody na ŽP.
• Důchodová metoda : viz. Národní důchod
• Výdajová metoda: dle užití tj. HDP = C + I + G + NX
Kde:
C jsou výdaje domácností na spotřební statky
I jsou soukromé výdaje na hrubé investice
G jsou vládní nákupy ( mezi další vládní výdaje patří transfery TR )
NX je čistý export X – M
9.1.4. Produkt nominální a reálný
Nominální produkt používá běžné ceny
Reálný používá stálé ceny určitého roku
9.1.5. Základní makroekonomické identity
Y=C+I+G+(X-M)
Vytvořenému produktu odpovídá důchod, který lze utratit následovně:
Y=C+PS+GBS+(NT)
TA-TR=NT
Kde:
C jsou spotřební výdaje domácností
PS ( personal savings ) jsou osobní úspory
GBS ( gross business savings ) jsou hrubé úspory firem
NT net taxes tj. daně – transfery
Porovnáme obě:
C+I+G+(X-M) = C+PS+GBS+(NT)
I+(X-M) = PS+GBS+BS
BS ( budget saldo ) = TA-TR-G
It = Is
It jsou celkové hrubé národní investice
Is jsou celkové hrubé úspory
9.1.6. NEW čistý ekonomický blahobyt
HDP+volný čas + práce domácností – šedá a černá ekonomika – škody na ŽP.
9.1.2. Ukazetele
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností a na tvorbu osobních úspor.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností a na tvorbu osobních úspor.
9. TEORIE DETERMINACE PRODUKTU - AGREGÁTNÍ NABÍDKA A POPTÁVKA
9.1. Měření národního produktu a důchodu
9.1.1. Finální statky
Kýe zjištění výstupu národního hospodářství sčítáme hodnotu tzv. finálních statků (výrobků a služeb ), nikoli hodnotu meziproduktů (statky které jsou dále zpracovány nebo spotřebovány ve výrobě - suroviny, energie).
Finální produkt má podobu:
1. exportovaných statků
2. spotřebních statků nakupované vládou nebo domácnostmi
3. investičních statků – statky doplňující a rozšiřující fyzický kapitál
Celkové investice ( brutto Ib) se dále dělí na :
• Investice do fixního kapitálu – je to nahrazování opotřebeného kapitálu
• Investice do zásob – přírůstek zásob podniků
Dále se potom brutto investice dělí na :
• Investice obnovovací ( restituční Ir ) – ve výší opotřebení fixního kapitálu
• Investice čisté ( netto In ) – hodnota investic v danném období, která převyšuje obnovovací ínvestice
9.1.1. Finální statky
Kýe zjištění výstupu národního hospodářství sčítáme hodnotu tzv. finálních statků (výrobků a služeb ), nikoli hodnotu meziproduktů (statky které jsou dále zpracovány nebo spotřebovány ve výrobě - suroviny, energie).
Finální produkt má podobu:
1. exportovaných statků
2. spotřebních statků nakupované vládou nebo domácnostmi
3. investičních statků – statky doplňující a rozšiřující fyzický kapitál
Celkové investice ( brutto Ib) se dále dělí na :
• Investice do fixního kapitálu – je to nahrazování opotřebeného kapitálu
• Investice do zásob – přírůstek zásob podniků
Dále se potom brutto investice dělí na :
• Investice obnovovací ( restituční Ir ) – ve výší opotřebení fixního kapitálu
• Investice čisté ( netto In ) – hodnota investic v danném období, která převyšuje obnovovací ínvestice
8.7. Protiinflační politika
8.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
8.7.2. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
8.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
8.7.2. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
8.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)