Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace

Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace (  ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.

8.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.

Žádné komentáře:

Okomentovat