Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce
Je třeba přihlédnout k k jednotě ekonomiky podniku.
Nástroje VP řízení
- operativní plánování
- operativní regulace
- rozpočetnictví
- kalkulace
- účetní informace ve vztahu k VP struktuře a VP vztahům
Vnitropodniková cena
(na úrovni…)
- předem stanovené N
- předem stanovené N + zakalkulovaný VP zisk
- odbytová (VO) cena
Otázky, které řeší VP řízení
Otázky, které řeší VP řízení
1) vztah naturální a hodnotové stránky reprodukčního procesu; vývoj tohoto vztahu
2) rozvoj fcí věcných faktorů a lidského činitele z hlediska max. hospodárnosti
3) strukturování VP systému, optimalizace vztahu pravomoci a odpovědnosti v souvislosti s procesy jeho kompozice a dekompozice
4) rozvoj informační soustavy
7.4 Charakteristika hospodářského střediska
Pro splnění účelu řídicího procesu je nutné
1) stanovit cíle hosp. řízení dané soustavy
2) určit prostředky k dosažení cílů
3) určit uspořádání hosp. řízení dané soustavy
4) vytvořit optimální podmínky pro účelové ovládání dané soustavy
5) usměrňovat všechny činnosti soustavy pro dosažení stanovených cílů
6) podněcovat k aktivnímu úsilí pro racionální zajištění společenských činností
7) získávat informace o chování řízené soustavy
1) vztah naturální a hodnotové stránky reprodukčního procesu; vývoj tohoto vztahu
2) rozvoj fcí věcných faktorů a lidského činitele z hlediska max. hospodárnosti
3) strukturování VP systému, optimalizace vztahu pravomoci a odpovědnosti v souvislosti s procesy jeho kompozice a dekompozice
4) rozvoj informační soustavy
7.4 Charakteristika hospodářského střediska
Pro splnění účelu řídicího procesu je nutné
1) stanovit cíle hosp. řízení dané soustavy
2) určit prostředky k dosažení cílů
3) určit uspořádání hosp. řízení dané soustavy
4) vytvořit optimální podmínky pro účelové ovládání dané soustavy
5) usměrňovat všechny činnosti soustavy pro dosažení stanovených cílů
6) podněcovat k aktivnímu úsilí pro racionální zajištění společenských činností
7) získávat informace o chování řízené soustavy
Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce
Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce
Obecné zásady při realizaci VP MAN
- umožnit maximální samostatnost v řízení, rozhodování, obchodování
- maximální sblížit okamžik aktivizace pracovníků s okamžikem rozhodování
- stimulační působení diferencovat podle jednotlivých pracovních typů
- prac. kolektiv má mít možnost hospodařit s celou částkou zdrojů, které vytvořil
- systém řízení musí být aktivizační (podílový), jednoduchý, srovnatelný pro všechny pracovníky podniku
Středisko
= VP útvar, na jehož úrovni se také uplatňují VP hodnotové vztahy
a) hospodářské – středisko vyšší úrovně
b) nákladové – podřízené hospodářskému
Základní typy středisek
- materiálová
- výrobní
- odbytová
- koncepčně-tvůrčí
- správní
Obecné zásady při realizaci VP MAN
- umožnit maximální samostatnost v řízení, rozhodování, obchodování
- maximální sblížit okamžik aktivizace pracovníků s okamžikem rozhodování
- stimulační působení diferencovat podle jednotlivých pracovních typů
- prac. kolektiv má mít možnost hospodařit s celou částkou zdrojů, které vytvořil
- systém řízení musí být aktivizační (podílový), jednoduchý, srovnatelný pro všechny pracovníky podniku
Středisko
= VP útvar, na jehož úrovni se také uplatňují VP hodnotové vztahy
a) hospodářské – středisko vyšší úrovně
b) nákladové – podřízené hospodářskému
Základní typy středisek
- materiálová
- výrobní
- odbytová
- koncepčně-tvůrčí
- správní
Dynamika řízení PODNIKOVÉHO řízení
Dynamika řízení PODNIKOVÉHO řízení zahrnuje:
1) koncepce rozvoje podniku
2) VT rozvoj
3) zvyšování technické úrovně výrobků a kvality výroby
4) investiční politika, modernizace, rekonstrukce
5) zajištění mzdové a platové politiky ve vztahu k růstu PP
6) otázky pracovního a ŽP, ekologie, soc. politiky
7) růst ekonomické efektivnosti výr. procesů
8) zajišťování cílů podniku přímým řízením VP útvarů a koordinací jejich činností
Dynamika řízení VNITROPODNIKOVÉHO řízení zahrnuje:
1) stanovení úkolů VP útvarům
2) kontrola a hodnocení plnění těchto úkolů
3) hmotná stimulace plnění těchto úkolů
4) koordinace činnosti VP útvarů pro racionální dosažení dílů podniku jako celku
1) koncepce rozvoje podniku
2) VT rozvoj
3) zvyšování technické úrovně výrobků a kvality výroby
4) investiční politika, modernizace, rekonstrukce
5) zajištění mzdové a platové politiky ve vztahu k růstu PP
6) otázky pracovního a ŽP, ekologie, soc. politiky
7) růst ekonomické efektivnosti výr. procesů
8) zajišťování cílů podniku přímým řízením VP útvarů a koordinací jejich činností
Dynamika řízení VNITROPODNIKOVÉHO řízení zahrnuje:
1) stanovení úkolů VP útvarům
2) kontrola a hodnocení plnění těchto úkolů
3) hmotná stimulace plnění těchto úkolů
4) koordinace činnosti VP útvarů pro racionální dosažení dílů podniku jako celku
Základní prvky cyklického řízení
Základní prvky cyklického řízení
1. plánování
2. organizování
3. kontrola
4. regulace
Vzájemné porovnání pojetí i řešení PODNIKOVÉHO a VNITROPODNIKOVÉHO řízení vykazuje tyto rozdíly
- VP útvary se podílejí pouze na koloběhu podnikových prostředků; koloběh v těchto útvarech není uzavřen
- podnikové řízení integruje jednotlivé fce podniku v jednotnou HP
- VP řízení zaměřuje činnost VP útvarů na výkon jednotlivých fcí, v popředí je kooperace
- řízení podniku jako celku má dl. charakter, VP řízení je operativní
7.3 Koncepce VP řízení
Výchozím předmětem VP řízení je hosp. činnost VP útvarů. Důležité je uvědomit si cíle a předpoklady (věcné, personální, organizační).
Organizace VP řízení závisí na
- pojetí a metodách podnikového řízení
- organizace výroby (volba konkrétních metod VP řízení)
Stránka řízení
- naturální – operativní plánování (obsah výr. činnosti, termíny, normy SM a času,…)
- hodnotová – rozpočetnictví, kalkulace, VP UCE
1. plánování
2. organizování
3. kontrola
4. regulace
Vzájemné porovnání pojetí i řešení PODNIKOVÉHO a VNITROPODNIKOVÉHO řízení vykazuje tyto rozdíly
- VP útvary se podílejí pouze na koloběhu podnikových prostředků; koloběh v těchto útvarech není uzavřen
- podnikové řízení integruje jednotlivé fce podniku v jednotnou HP
- VP řízení zaměřuje činnost VP útvarů na výkon jednotlivých fcí, v popředí je kooperace
- řízení podniku jako celku má dl. charakter, VP řízení je operativní
7.3 Koncepce VP řízení
Výchozím předmětem VP řízení je hosp. činnost VP útvarů. Důležité je uvědomit si cíle a předpoklady (věcné, personální, organizační).
Organizace VP řízení závisí na
- pojetí a metodách podnikového řízení
- organizace výroby (volba konkrétních metod VP řízení)
Stránka řízení
- naturální – operativní plánování (obsah výr. činnosti, termíny, normy SM a času,…)
- hodnotová – rozpočetnictví, kalkulace, VP UCE
Funkce VP řízení
Funkce VP řízení
A/ čas
- perspektivní
- běžné
- operativní
- řízení
- kontrola
B/ objekt řízení
- výroba
- odbyt
- marketing
- doprava
- materiálně-technické zásobování
- financování
C/ stránka výroby
- výrobní procesy jako celek
- rozvoj techniky
- rozvoj lidí
- obch. politika
- kvalita výroby
Funkce VP řízení
- řízení mat. stránky výroby
- řízení hodnotové stránky výroby
A/ čas
- perspektivní
- běžné
- operativní
- řízení
- kontrola
B/ objekt řízení
- výroba
- odbyt
- marketing
- doprava
- materiálně-technické zásobování
- financování
C/ stránka výroby
- výrobní procesy jako celek
- rozvoj techniky
- rozvoj lidí
- obch. politika
- kvalita výroby
Funkce VP řízení
- řízení mat. stránky výroby
- řízení hodnotové stránky výroby
Zásady ekonomického hodnocení výr. investic
Účinky a nároky realizované investice
- přímé – vznikají přímo u uživatele
- související – vznikají mimo uživatele, vyvolány v souvislosti s výstavbou a užíváním inv.
- vyvolané – věcné a časové souvislosti s výstavbou investice
- nepřímé – věcné a časové souvislosti s užíváním investice
- následné – vznikají až následně s užíváním investice a užitím její produkce
Další ukazatele
- čistý převedený výnos – při řešení dynamiky peněž. trhu; diskontování možných rizik
- vnitřní míra výnosu – vychází z míry diskontu, využití fce odúročitele
- diskontovaná míra splatnosti – za jak dlouho se vrátí vložené PP
- výnosy vloženého kapitálu – čistý diskontovaný očekávaný výnos z realizace investice zmenšený o proporciální část vloženého kapitálu
- přímé – vznikají přímo u uživatele
- související – vznikají mimo uživatele, vyvolány v souvislosti s výstavbou a užíváním inv.
- vyvolané – věcné a časové souvislosti s výstavbou investice
- nepřímé – věcné a časové souvislosti s užíváním investice
- následné – vznikají až následně s užíváním investice a užitím její produkce
Další ukazatele
- čistý převedený výnos – při řešení dynamiky peněž. trhu; diskontování možných rizik
- vnitřní míra výnosu – vychází z míry diskontu, využití fce odúročitele
- diskontovaná míra splatnosti – za jak dlouho se vrátí vložené PP
- výnosy vloženého kapitálu – čistý diskontovaný očekávaný výnos z realizace investice zmenšený o proporciální část vloženého kapitálu
Zásady tvorby vnitřní organizační struktury
Zásady tvorby vnitřní organizační struktury
Management firmy
= neustálý proces organizování, přípravy, plánování, rozhodování, komunikování i kontroly s účelem stanovit a dosáhnout cíle podniku při racionálním využívání všech potenciálních zdrojů
Použití termínu "organizace" v praxi
- soustava vytvořená člověkem k plnění daných cílů
- stupeň organizovanosti urč. systému
- vl. organizační činnost
Organizační struktura
- je vytvořena souborem prvků dané organizace
- lze ji chápat staticky i dynamicky
Pojetí podnikového a VP managementu
Podstatou podnikatel. činnosti je samostatné rozhodování o předmětu podnikání, právní formě, místě, organizační struktuře,…
Podnik vystupuje jako relativně uzavřený celek.
Vnitropodnikové řízení má operativní charakter.
Management firmy
= neustálý proces organizování, přípravy, plánování, rozhodování, komunikování i kontroly s účelem stanovit a dosáhnout cíle podniku při racionálním využívání všech potenciálních zdrojů
Použití termínu "organizace" v praxi
- soustava vytvořená člověkem k plnění daných cílů
- stupeň organizovanosti urč. systému
- vl. organizační činnost
Organizační struktura
- je vytvořena souborem prvků dané organizace
- lze ji chápat staticky i dynamicky
Pojetí podnikového a VP managementu
Podstatou podnikatel. činnosti je samostatné rozhodování o předmětu podnikání, právní formě, místě, organizační struktuře,…
Podnik vystupuje jako relativně uzavřený celek.
Vnitropodnikové řízení má operativní charakter.
Zásady ekonomického hodnocení výr. investic
Zásady ekonomického hodnocení výr. investic
1. vyhodnocení účelu a potřebnosti investice
2. vyhodnocení technickoekonomické úrovně výrobků u bud. provozu
3. úvodní projekt – různé zaměnitelné varianty řešení
4. výběr nejvýhodnější metody pomocí metody SROVNATELNÉ ekonomické efektivnosti
5. komplexní zhodnocení vybrané varianty metodou ABSOLUTNÍ ekonomické efektivnosti
6. porovnání výsledku se srovnávacími základnami (např. zahraniční fy)
7. upozornění na možné nejistoty či rizika a jejich vliv
Soustava technických a ekonomických ukazatelů
(další příklady):
produkčnost, účinnost, zisková výnosnost, N výnosnost, návratnost jednorázových N
+ kritéria efektivnosti pro některé substituce (PS, paliva)
+ meziroční poměroví ukazatelé
Zjednodušené vyjádření problematiky investic
KOLIK - princip akumulace
DO ČEHO - princip preference
JAK - jakou formou
KDE - princip místa + organizační úrovně
KDY - princip času
1. vyhodnocení účelu a potřebnosti investice
2. vyhodnocení technickoekonomické úrovně výrobků u bud. provozu
3. úvodní projekt – různé zaměnitelné varianty řešení
4. výběr nejvýhodnější metody pomocí metody SROVNATELNÉ ekonomické efektivnosti
5. komplexní zhodnocení vybrané varianty metodou ABSOLUTNÍ ekonomické efektivnosti
6. porovnání výsledku se srovnávacími základnami (např. zahraniční fy)
7. upozornění na možné nejistoty či rizika a jejich vliv
Soustava technických a ekonomických ukazatelů
(další příklady):
produkčnost, účinnost, zisková výnosnost, N výnosnost, návratnost jednorázových N
+ kritéria efektivnosti pro některé substituce (PS, paliva)
+ meziroční poměroví ukazatelé
Zjednodušené vyjádření problematiky investic
KOLIK - princip akumulace
DO ČEHO - princip preference
JAK - jakou formou
KDE - princip místa + organizační úrovně
KDY - princip času
Porovnání variant
Porovnání variant
Základní ukazatelé pro hodnocení efektivnosti
podnětné N, doba ekonomické životnosti, roční úspora, celk. úspora, HV, zisk, doba úhrady, doba náběhu, doba doběhu, doba hosp. výnosu, koeficient efektivnosti, ukazatelé charakterizující nároky na zdroje, současná hodnota investiční akce
Členění N
(s ohledem na vyráběný počet kusů)
- jednorázové (stálé) – nezávislé na počtu vyráběných kusů, ale na technol. metodě
- proměnné – vztažené k vyráběné jednotce, k vyčíslení se používá kalk. vzorec
Podnikatel. rizika
- věcně technická – kvalita přípravy a realizace podnikatel. projektu, využití kapacity,…
- obchodně ekonomická – odhad koupěschopné P, serióznost O, plynulost dodávek,…
- ostatní – změna legislativních pravidel, daň. systému, bank. pravidel, cel. předpisů,…
Snaha riziko: OMEZIT, ROZLOŽIT, PŘESUNOUT, KOMPENZOVAT.
Základní ukazatelé pro hodnocení efektivnosti
podnětné N, doba ekonomické životnosti, roční úspora, celk. úspora, HV, zisk, doba úhrady, doba náběhu, doba doběhu, doba hosp. výnosu, koeficient efektivnosti, ukazatelé charakterizující nároky na zdroje, současná hodnota investiční akce
Členění N
(s ohledem na vyráběný počet kusů)
- jednorázové (stálé) – nezávislé na počtu vyráběných kusů, ale na technol. metodě
- proměnné – vztažené k vyráběné jednotce, k vyčíslení se používá kalk. vzorec
Podnikatel. rizika
- věcně technická – kvalita přípravy a realizace podnikatel. projektu, využití kapacity,…
- obchodně ekonomická – odhad koupěschopné P, serióznost O, plynulost dodávek,…
- ostatní – změna legislativních pravidel, daň. systému, bank. pravidel, cel. předpisů,…
Snaha riziko: OMEZIT, ROZLOŽIT, PŘESUNOUT, KOMPENZOVAT.
Analýza rentability, diagram rentability
3 Analýza rentability, diagram rentability
-- pyramidový rozklad rentability
- diagram rentability = x – diagram
- dva diagramy:
-- horní – závislost celk. N a odbytu výrobků (v peněž. jednotkách)
-- dolní – náklady nebo odbyt připadající na jednotku výroby (měřítko času)
Kapitola 6 – Efektivnost
6.1 Přístupy k hodnocení efektivnosti
EFEKTIVNOST = výstup / vstup
- lze ji vyjádřit v peněžních i naturálních jednotkách
Nesmíme opomenout tyto teoretické otázky
1. hranice produkčních možností
2. řešení tzv. nákladů příležitosti
3. zákon klesajících výnosů
Ukazatelé pro vyjádření efektivnosti
- hospodářské – pořizovací N, provoz. N, doba úhrady, doba ekonom. životnosti,…
- technické – výkon stroje, SE, hmotnost, rozměry, náročnost,…
- analytické – vztah mezi N a hmotností či výkonem, zvýšení výkonu stroje,…
- syntetické – koeficient hospodárnosti, efektivnosti,…
- ukazatelé pro přímé vyjádření materiálních výsledků – produkce, fin. ukazatelé,…
- ukazatelé vynaložených N pro živou či minulou práci – pracovníci, mat. fondy,…
-- pyramidový rozklad rentability
- diagram rentability = x – diagram
- dva diagramy:
-- horní – závislost celk. N a odbytu výrobků (v peněž. jednotkách)
-- dolní – náklady nebo odbyt připadající na jednotku výroby (měřítko času)
Kapitola 6 – Efektivnost
6.1 Přístupy k hodnocení efektivnosti
EFEKTIVNOST = výstup / vstup
- lze ji vyjádřit v peněžních i naturálních jednotkách
Nesmíme opomenout tyto teoretické otázky
1. hranice produkčních možností
2. řešení tzv. nákladů příležitosti
3. zákon klesajících výnosů
Ukazatelé pro vyjádření efektivnosti
- hospodářské – pořizovací N, provoz. N, doba úhrady, doba ekonom. životnosti,…
- technické – výkon stroje, SE, hmotnost, rozměry, náročnost,…
- analytické – vztah mezi N a hmotností či výkonem, zvýšení výkonu stroje,…
- syntetické – koeficient hospodárnosti, efektivnosti,…
- ukazatelé pro přímé vyjádření materiálních výsledků – produkce, fin. ukazatelé,…
- ukazatelé vynaložených N pro živou či minulou práci – pracovníci, mat. fondy,…
Přístupy k hodnocení efektivnosti
Soustava ukazatelů může být řešena jako paralelní nebo pyramidová.
- pyramidový rozklad
Rozlišujeme efektivnost…
… tvorby nového výrobku
… zavádění nového výrobku
Hodnocený organizační rámec
-- efektivnost podniková
- na úrovni střediska, dílny, provozu, divize, závodu, podniku
-- efektivnost národohospodářská
- výrobní odvětví, NH, tuzemský a zahr. trh
Efekty realizace nového výrobku
- ekonomické – lze je konkrétně vyčíslit (roční úspora, zvýšení PP, snížení N,…)
- mimoekonomické – vyjadřovány popisem (zlepšení bezpečnosti práce, zlepšení ŽP,…)
- pyramidový rozklad
Rozlišujeme efektivnost…
… tvorby nového výrobku
… zavádění nového výrobku
Hodnocený organizační rámec
-- efektivnost podniková
- na úrovni střediska, dílny, provozu, divize, závodu, podniku
-- efektivnost národohospodářská
- výrobní odvětví, NH, tuzemský a zahr. trh
Efekty realizace nového výrobku
- ekonomické – lze je konkrétně vyčíslit (roční úspora, zvýšení PP, snížení N,…)
- mimoekonomické – vyjadřovány popisem (zlepšení bezpečnosti práce, zlepšení ŽP,…)
Vyjadřování rentability
Tři varianty fondové rentability
1) hr. zisk / výr. fondy v PC
2) hr. zisk / výr. fondy v ZC
3) čistý zisk / vl. prostředky fy
Rentabilita úhrnných vložených prostředků
= čistý zisk + čisté N úroky
úhrnné vložené prostředky
- variantou je rent. dlouhodobě vložených prostředků
Rentabilita vl. zdrojů
= čistý zisk / vl. zdroje
Ziskovost produkce
= čistý zisk + čisté N úroky
tržby
Rentabilita vloženého kapitálu (ROCE)
= zisk / vložený kapitál
1) hr. zisk / výr. fondy v PC
2) hr. zisk / výr. fondy v ZC
3) čistý zisk / vl. prostředky fy
Rentabilita úhrnných vložených prostředků
= čistý zisk + čisté N úroky
úhrnné vložené prostředky
- variantou je rent. dlouhodobě vložených prostředků
Rentabilita vl. zdrojů
= čistý zisk / vl. zdroje
Ziskovost produkce
= čistý zisk + čisté N úroky
tržby
Rentabilita vloženého kapitálu (ROCE)
= zisk / vložený kapitál
Dvě fáze ocenění
Dvě fáze ocenění
(před. u nových produktů)
1) fáze zavedení – zaváděcí poplatek (kabel. televize; telefonní přípojka)
2) fáze provozní – provozovací N vč. N na údržbu (poplatky za televizní provoz)
4.4 Vnitropodnikové ceny
= cena, kterou se oceňují zásoby při převodech mezi HS
- může být shodná s cenou VO
Cenová politika v krocích
1) pečlivé odhadnutí tržního cíle – přežití, maximalizace zisku, prodeje,…
2) určení poptávky – podle P křivek; určení cenové pružnosti P
3) odhad N – musí zahrnovat i zisk, rizika,…; využití N funkcí
4) analýza konkurenčních cen a konkurenční N
5) výběr jedné z metod tvorby ceny
6) určení konečné ceny
(před. u nových produktů)
1) fáze zavedení – zaváděcí poplatek (kabel. televize; telefonní přípojka)
2) fáze provozní – provozovací N vč. N na údržbu (poplatky za televizní provoz)
4.4 Vnitropodnikové ceny
= cena, kterou se oceňují zásoby při převodech mezi HS
- může být shodná s cenou VO
Cenová politika v krocích
1) pečlivé odhadnutí tržního cíle – přežití, maximalizace zisku, prodeje,…
2) určení poptávky – podle P křivek; určení cenové pružnosti P
3) odhad N – musí zahrnovat i zisk, rizika,…; využití N funkcí
4) analýza konkurenčních cen a konkurenční N
5) výběr jedné z metod tvorby ceny
6) určení konečné ceny
5 Statistika cen, rozbory cenového vývoje
5 Statistika cen, rozbory cenového vývoje
- pomocí cenových indexů
- chování spotřebitele je určováno POPTÁVKOVOU FUNKCÍ – závisí na ceně produktu, ceně ostatních spotřebitel. fcí, velikosti důchodu, spotřebitelských preferencích
- nutné je také zhodnocení pružnosti poptávky
Kapitola 5 – Rentabilita
5.1 Rentabilita jako ekonomická kategorie
Pojetí rentability
- široké (obecné) – technická, ekonomická či mimoekonomická výhodnost
- užší (technické) – ukazatel, jehož výchozí veličinou je zisk
Cesty ke zvýšení rentability
1) snížení vl. N výroby
2) strukturální změny ve výrobě
5.2 Vyjadřování rentability
V ČITATELI JE VŽDY ZISK
a) fondová – dělíme výrobními fondy
b) nákladová – dělíme vl. N výroby
c) mzdová – dělíme PMz
- pomocí cenových indexů
- chování spotřebitele je určováno POPTÁVKOVOU FUNKCÍ – závisí na ceně produktu, ceně ostatních spotřebitel. fcí, velikosti důchodu, spotřebitelských preferencích
- nutné je také zhodnocení pružnosti poptávky
Kapitola 5 – Rentabilita
5.1 Rentabilita jako ekonomická kategorie
Pojetí rentability
- široké (obecné) – technická, ekonomická či mimoekonomická výhodnost
- užší (technické) – ukazatel, jehož výchozí veličinou je zisk
Cesty ke zvýšení rentability
1) snížení vl. N výroby
2) strukturální změny ve výrobě
5.2 Vyjadřování rentability
V ČITATELI JE VŽDY ZISK
a) fondová – dělíme výrobními fondy
b) nákladová – dělíme vl. N výroby
c) mzdová – dělíme PMz
Způsoby stanovení ceny
B/ přístup
- odvozením
- VO ceny ze zahr. cenových relací (srovnává podobné výrobky domácí se zahr.)
- VO ceny z ceny dosahované vývozem pro zahr. trhy (vychází ze skutečné ceny nebo z
kvalifikovaného odhadu)
- ze vzájemné relace VO a MO ceny – jestliže vychází VO cena příliš vysoká
- parametrický způsob
- cenové řady – pro výrobky funkčně shodné nebo konstrukčně i technol. podobné
- cenové ukazatele – cena závisí na několika užitných parametrech (jde o shrnutí několika paralelních cen. řad)
- bodovací způsob – bodové ohodnocení vlastností výrobků; u chem. průmyslu
- kalkulační způsoby
- cenové normativy – ocenění podle podrobné kalkulace, sazba zisku je pevná
- stavebnicový způsob – cena = součet konstrukčních prvků výrobku
- kalkulační porovnání – vychází z vyjádření rozdílů jednotlivých položek cenové kalkulace nového a porovnatelného výrobku (vč. nepřímých N)
Světová cena
= souhrnná úroveň běžných TC sjednaných za konkrétních podmínek, bez podmiňovacích vazeb
- mezinárodní hodnota se větš. liší od hodnot v jednotlivých zemích
- důležité: platební podmínky, dodací podmínky, cena na příslušném trhu, clo
- komoditní burzy
- dvoukolonový systém celních sazeb: preferenční sazby (země s doložkou nejvyšších výhod) + všeobecné tarify
- odvozením
- VO ceny ze zahr. cenových relací (srovnává podobné výrobky domácí se zahr.)
- VO ceny z ceny dosahované vývozem pro zahr. trhy (vychází ze skutečné ceny nebo z
kvalifikovaného odhadu)
- ze vzájemné relace VO a MO ceny – jestliže vychází VO cena příliš vysoká
- parametrický způsob
- cenové řady – pro výrobky funkčně shodné nebo konstrukčně i technol. podobné
- cenové ukazatele – cena závisí na několika užitných parametrech (jde o shrnutí několika paralelních cen. řad)
- bodovací způsob – bodové ohodnocení vlastností výrobků; u chem. průmyslu
- kalkulační způsoby
- cenové normativy – ocenění podle podrobné kalkulace, sazba zisku je pevná
- stavebnicový způsob – cena = součet konstrukčních prvků výrobku
- kalkulační porovnání – vychází z vyjádření rozdílů jednotlivých položek cenové kalkulace nového a porovnatelného výrobku (vč. nepřímých N)
Světová cena
= souhrnná úroveň běžných TC sjednaných za konkrétních podmínek, bez podmiňovacích vazeb
- mezinárodní hodnota se větš. liší od hodnot v jednotlivých zemích
- důležité: platební podmínky, dodací podmínky, cena na příslušném trhu, clo
- komoditní burzy
- dvoukolonový systém celních sazeb: preferenční sazby (země s doložkou nejvyšších výhod) + všeobecné tarify
Tvorba ceny nového výrobku
Tvorba ceny nového výrobku
Z čeho se vychází
- náklady na výrobu a odbyt
- situace na trhu
- státní cenová politika
- kalkulační pravidla
Řeší se dva okruhy problémů
1. jakým způsobem určit cenu nových výrobků
2. jak provádět změny stanovené ceny
Devět MAR kombinací strategie ceny a objemu výroby
cena
vysoká střední nízká
objem výroby vysoký 1. premiérová strategie 2. strategie vysokých výkonů 3. strategie velmi vysokých výkonů
střední 4. předražená strategie 5. průměrná strategie 6. strategie dobrých výkonů
nízký 7. odtržená strategie 8. falešně úsporná strategie 9. úsporná strategie
Z čeho se vychází
- náklady na výrobu a odbyt
- situace na trhu
- státní cenová politika
- kalkulační pravidla
Řeší se dva okruhy problémů
1. jakým způsobem určit cenu nových výrobků
2. jak provádět změny stanovené ceny
Devět MAR kombinací strategie ceny a objemu výroby
cena
vysoká střední nízká
objem výroby vysoký 1. premiérová strategie 2. strategie vysokých výkonů 3. strategie velmi vysokých výkonů
střední 4. předražená strategie 5. průměrná strategie 6. strategie dobrých výkonů
nízký 7. odtržená strategie 8. falešně úsporná strategie 9. úsporná strategie
Cenová informační soustava
Členění cenové inf. soustavy
A/ zdroj informací
- technické a ekonomické
- správní,…
B/ stupeň řízení
- federální cen. úřad
- cen. příslušné orgány republik
- rezortní ministerstva
- úřady
- firmy
- jednotlivci,…
C/ účel
- prognózování a plánování cen
- tvorba cen
- analýza a kontrola cen
- použití matematicko-statistických metod – indexy
- Jednotná klasifikace prům. oborů a výrobků – více než 9000 položek ze 414 oborů
A/ zdroj informací
- technické a ekonomické
- správní,…
B/ stupeň řízení
- federální cen. úřad
- cen. příslušné orgány republik
- rezortní ministerstva
- úřady
- firmy
- jednotlivci,…
C/ účel
- prognózování a plánování cen
- tvorba cen
- analýza a kontrola cen
- použití matematicko-statistických metod – indexy
- Jednotná klasifikace prům. oborů a výrobků – více než 9000 položek ze 414 oborů
Úvod do cenových kalkulací
Úvod do cenových kalkulací
Dva druhy kalkulačních propočtů
-- propočet ekonom. preference a rovnováhy
- vyplývá ze vztahu mezi výrobcem a jeho odběrateli
- hodnotí ekonomickou účelnost realizovaných důchodů
-- kalkulační propočty při vl. výrobě produktů
- hodnocení hospodárnosti a účelnosti vynaložených výr. činitelů
V podmínkách TE cena vstupuje jako pevná vnější veličina.
Cenové orgány mohou stanovit ceny
- maximální (nepřekročitelné)
- pevné (nelze je měnit)
- minimální (nelze je snížit)
4.2 Způsoby stanovení ceny
A/orientace
- nákladově orientovaná tvorba ceny - cena vychází z úrovně N a ziskové přirážky
- poptávkově orientovaná tvorba ceny – založena na očekávané hodnotě produktu
- konkurenčně orientovaná tvorba ceny – výrobce reaguje na změny cen konkurence
Dva druhy kalkulačních propočtů
-- propočet ekonom. preference a rovnováhy
- vyplývá ze vztahu mezi výrobcem a jeho odběrateli
- hodnotí ekonomickou účelnost realizovaných důchodů
-- kalkulační propočty při vl. výrobě produktů
- hodnocení hospodárnosti a účelnosti vynaložených výr. činitelů
V podmínkách TE cena vstupuje jako pevná vnější veličina.
Cenové orgány mohou stanovit ceny
- maximální (nepřekročitelné)
- pevné (nelze je měnit)
- minimální (nelze je snížit)
4.2 Způsoby stanovení ceny
A/orientace
- nákladově orientovaná tvorba ceny - cena vychází z úrovně N a ziskové přirážky
- poptávkově orientovaná tvorba ceny – založena na očekávané hodnotě produktu
- konkurenčně orientovaná tvorba ceny – výrobce reaguje na změny cen konkurence
Funkce ceny
Funkce ceny
regulační – vliv na chování příslušného subjektu
stimulační – stimulace zvyšování efektivnosti výroby, snižování N, nové technologie
alokační (rozdělovací) – působí na rozdělování mater. a peněž. zdrojů v dané výrobě
racionalizační – nákladová problematika (snižování N)
rozdělovací a přerozdělovací – strukturalizace ceny (rozložení na jednotlivé složky) + hodnotový přesun (zvýšení cen vstupů snížení zisku)
Různé typy ceny
velkoobchodní, nákupní, maloobchodní, tržní (kupní), "zvláštní obliby", brutto, netto, netnetto, pořizovací, vnitropodniková, pevná, minimální, maximální, volná, konkurenční, nabídková, plánová, nákladová, kontraktní (smluvní), stínová (duální)
Tři zákl. otázky řešené na trhu
co – jak - pro koho
Dva kroky vytvoření ceny
1. určení ceny výrobku
2. provádění cenových změn
regulační – vliv na chování příslušného subjektu
stimulační – stimulace zvyšování efektivnosti výroby, snižování N, nové technologie
alokační (rozdělovací) – působí na rozdělování mater. a peněž. zdrojů v dané výrobě
racionalizační – nákladová problematika (snižování N)
rozdělovací a přerozdělovací – strukturalizace ceny (rozložení na jednotlivé složky) + hodnotový přesun (zvýšení cen vstupů snížení zisku)
Různé typy ceny
velkoobchodní, nákupní, maloobchodní, tržní (kupní), "zvláštní obliby", brutto, netto, netnetto, pořizovací, vnitropodniková, pevná, minimální, maximální, volná, konkurenční, nabídková, plánová, nákladová, kontraktní (smluvní), stínová (duální)
Tři zákl. otázky řešené na trhu
co – jak - pro koho
Dva kroky vytvoření ceny
1. určení ceny výrobku
2. provádění cenových změn
Cenová soustava a její rozvoj
Cenová soustava a její rozvoj okruh VO cen- před. oblast materiální výroby
- cena, za kterou výrobce prodává své výrobky
-- okruh nákupních cen
- ceny prvovýrobců na počátku realizace obch. vztahů
-- okruh MO cen
- ceny, za něž se nakupuje na vnitřním trhu
- souvisí s oblastí konečné spotřeby
- ceny za služby poskytované soukromým osobám, obyvatelstvu, tarify os. dopravy
-- okruh kupních (smluvních) cen
- vytvořen z cen
-- za které dodávali tuzemští dodavatelé své výrobky na vývoz
-- zahraničních výrobců pro tuzemské dodavatele
- nyní i pro vnitrostátní ceny práce a konaných služeb
+ tarify v dopravě a spojích
+ ceny stavebních a montážních prací
+ odbytové ceny (představují mezičlánek v D-O vztazích, pokud přímé spojení není výhodné)
+ obchodní ceny (prodává se za ně zboží do vnitřní obch. sítě
prozatímní cena – přechodná, platná v období, kdy nelze stanovit fakturací konečnou cenu
přechodně platná cena – omezena časově nebo množstevně (pro překonání zvýšených N)
smluvní cena – vyjádřena jako vzájemná dohoda mezi výrobcem a zákazníkem
- cena, za kterou výrobce prodává své výrobky
-- okruh nákupních cen
- ceny prvovýrobců na počátku realizace obch. vztahů
-- okruh MO cen
- ceny, za něž se nakupuje na vnitřním trhu
- souvisí s oblastí konečné spotřeby
- ceny za služby poskytované soukromým osobám, obyvatelstvu, tarify os. dopravy
-- okruh kupních (smluvních) cen
- vytvořen z cen
-- za které dodávali tuzemští dodavatelé své výrobky na vývoz
-- zahraničních výrobců pro tuzemské dodavatele
- nyní i pro vnitrostátní ceny práce a konaných služeb
+ tarify v dopravě a spojích
+ ceny stavebních a montážních prací
+ odbytové ceny (představují mezičlánek v D-O vztazích, pokud přímé spojení není výhodné)
+ obchodní ceny (prodává se za ně zboží do vnitřní obch. sítě
prozatímní cena – přechodná, platná v období, kdy nelze stanovit fakturací konečnou cenu
přechodně platná cena – omezena časově nebo množstevně (pro překonání zvýšených N)
smluvní cena – vyjádřena jako vzájemná dohoda mezi výrobcem a zákazníkem
Cenová informační soustava
Cenová informační soustava
Informační systém
- je tvořen souborem prvků a činností, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které umožňují přenos informací
- musí mít 1 inf. vstup a min. 1 inf. výstup
Dvě stránky informace
- kvantitativní – míra určitosti, uspořádanosti, snižuje neurčitost
- kvalitativní – pojetí obsahu zprávy, význam a účel informace
Požadavky na cenovou inf. soustavu
- sledovat a vyjadřovat vývoj cen, cen. úrovní, cen. relací – v tuzemsku i v zahraničí
- sledovat působení cen na efektivnost a hospodárnost – u výrobních i územních celků
- poskytovat podklady pro tvorbu cen nových výrobků
- poskytovat podklady pro prognózování vývoje cen
- poskytovat podklady pro kontrolu cen
- poskytovat technické a ekonomické informace o cenách,…
Informační systém
- je tvořen souborem prvků a činností, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které umožňují přenos informací
- musí mít 1 inf. vstup a min. 1 inf. výstup
Dvě stránky informace
- kvantitativní – míra určitosti, uspořádanosti, snižuje neurčitost
- kvalitativní – pojetí obsahu zprávy, význam a účel informace
Požadavky na cenovou inf. soustavu
- sledovat a vyjadřovat vývoj cen, cen. úrovní, cen. relací – v tuzemsku i v zahraničí
- sledovat působení cen na efektivnost a hospodárnost – u výrobních i územních celků
- poskytovat podklady pro tvorbu cen nových výrobků
- poskytovat podklady pro prognózování vývoje cen
- poskytovat podklady pro kontrolu cen
- poskytovat technické a ekonomické informace o cenách,…
Pojetí ceny v TE
Základní principy TE
- užitečnost – podtrhuje prioritní význam spotřeby jako konečného ověření účelnosti zhotovení výrobku a zpětné aktivní působení na výrobu
- rovnováha – vyjadřuje předpoklad ekonomické stability
- preference – motivují při optimálním výběru pro uspokojování zájmů a cílů jednotlivých ekonom. subjektů
Podmínky
1. existence plně fungujícího volného trhu (působení tržního mechanizmu)
2. dominantním cílem podniku je maximalizace zisku
3.3 Funkce ceny, druhy cen
- patří mezi zákl. ekonomické kategorie
- charakterizuje míru vzájemné směnitelnosti jednotlivých užitných hodnot
- je výsledkem vztahů mezi N a P
Skladba ceny
1. základní složky
1.1. přenesená zvěčnělá práce (N na materiál, suroviny, podíl na hodnotě strojů,…)
1.2. samostatný přínos výrobce (MzN)
2. další složky
2.1. čistý důchod, zisk nebo jeho část, DPH
2.2. srážky či přirážky obch. či odbyt. organizací
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
- užitečnost – podtrhuje prioritní význam spotřeby jako konečného ověření účelnosti zhotovení výrobku a zpětné aktivní působení na výrobu
- rovnováha – vyjadřuje předpoklad ekonomické stability
- preference – motivují při optimálním výběru pro uspokojování zájmů a cílů jednotlivých ekonom. subjektů
Podmínky
1. existence plně fungujícího volného trhu (působení tržního mechanizmu)
2. dominantním cílem podniku je maximalizace zisku
3.3 Funkce ceny, druhy cen
- patří mezi zákl. ekonomické kategorie
- charakterizuje míru vzájemné směnitelnosti jednotlivých užitných hodnot
- je výsledkem vztahů mezi N a P
Skladba ceny
1. základní složky
1.1. přenesená zvěčnělá práce (N na materiál, suroviny, podíl na hodnotě strojů,…)
1.2. samostatný přínos výrobce (MzN)
2. další složky
2.1. čistý důchod, zisk nebo jeho část, DPH
2.2. srážky či přirážky obch. či odbyt. organizací
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Vývoj typů cen
1 Vývoj typů cen
Cena pro…
- spotřebitele je souhrnem fin. prostředků, které musí vynaložit na získání produktu
- výrobce je výrazným nástrojem, který tvoří jeho příjmy, je součástí MAR strategie
Vývoj v čase
1) centralistický model
- cena se skládá z hodnoty vynaložených N + část odpovídající zhodnocení těchto N na úrovni nadproduktu (projevuje se jako zisk)
2) hodnotový typ ceny
- zisk se zahrnuje proporcionálně k vynaloženým mzdám
- nepostihuje vybavenost výroby zákl. fondy
3) nákladový typ ceny
- vychází ze struktury výr. N + zahrnuje N rentabilitu
- nedostatky: zvyšování ceny je uplatňováno růstem mat. N a snahou používat "levnější" výr. prostředky
4) výrobní typ ceny
- složky mat. a MzN respektuje v plné výši; složka výr. fondů je redukována fondovou rentabilitou (Ø mírou zisku vztaženou k výr. fondům)
5) vícekanálový typ ceny
- cena má záviset na více základnách
Cena pro…
- spotřebitele je souhrnem fin. prostředků, které musí vynaložit na získání produktu
- výrobce je výrazným nástrojem, který tvoří jeho příjmy, je součástí MAR strategie
Vývoj v čase
1) centralistický model
- cena se skládá z hodnoty vynaložených N + část odpovídající zhodnocení těchto N na úrovni nadproduktu (projevuje se jako zisk)
2) hodnotový typ ceny
- zisk se zahrnuje proporcionálně k vynaloženým mzdám
- nepostihuje vybavenost výroby zákl. fondy
3) nákladový typ ceny
- vychází ze struktury výr. N + zahrnuje N rentabilitu
- nedostatky: zvyšování ceny je uplatňováno růstem mat. N a snahou používat "levnější" výr. prostředky
4) výrobní typ ceny
- složky mat. a MzN respektuje v plné výši; složka výr. fondů je redukována fondovou rentabilitou (Ø mírou zisku vztaženou k výr. fondům)
5) vícekanálový typ ceny
- cena má záviset na více základnách
Pojetí ceny v TE
2 Pojetí ceny v TE
- cena se tvoří na trhu
- spotřebitelé rozhodují pomocí peněžních hlasů
- cena je střetem zájmu výrobců a zákazníka
- snahou ekonomů je dosáhnout rovnováhy mezi N a P určit úroveň rovnovážné ceny
- obecně platí, že spotřebitel nakupuje více produktů při nižších cenách
Zákonitosti
1. P > N - cena roste
2. P < N - cena klesá
3. růst ceny - růst N, pokles P
4. pokles ceny - pokles N, růst P
5. cena má tendenci ustálit se na úrovni, kdy se vyrovnává N a P
Co ovlivňuje pohyb cen
- mzdová politika v zemi prodejce (potenciální fin. zdroje)
- dostatek devizových prostředků na dovoz zahr. produktů (dotváření konk. prostředí)
- N na provoz prodejních jednotek (N na nájemné, energii, dopravné,…)
- nezbytné výdaje ob. na ZSP, školství (omezení fin. zdrojů obyvatelstva)
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
- cena se tvoří na trhu
- spotřebitelé rozhodují pomocí peněžních hlasů
- cena je střetem zájmu výrobců a zákazníka
- snahou ekonomů je dosáhnout rovnováhy mezi N a P určit úroveň rovnovážné ceny
- obecně platí, že spotřebitel nakupuje více produktů při nižších cenách
Zákonitosti
1. P > N - cena roste
2. P < N - cena klesá
3. růst ceny - růst N, pokles P
4. pokles ceny - pokles N, růst P
5. cena má tendenci ustálit se na úrovni, kdy se vyrovnává N a P
Co ovlivňuje pohyb cen
- mzdová politika v zemi prodejce (potenciální fin. zdroje)
- dostatek devizových prostředků na dovoz zahr. produktů (dotváření konk. prostředí)
- N na provoz prodejních jednotek (N na nájemné, energii, dopravné,…)
- nezbytné výdaje ob. na ZSP, školství (omezení fin. zdrojů obyvatelstva)
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
Kalkulace N na základě sazeb N na 1 hodinu činnosti
Kalkulace N na základě sazeb N na 1 hodinu činnosti
R A K O U S K Ý P Ř Í S T U P
- os. N jsou definovány specificky – mohou být přímé i režijní
- rež. N se rozvrhují na předpokládaný počet přímo zúčtovatelných hodin
- os. N = hr. mzdy + platy + učňovské odměny + přídavky + vedlejší os. výdaje (nepřítomnost, soc. pojištění, příspěvek do fondu odstupného)
- časový fond pracovníka (doba přítomnosti) – jednicový zúčtovatelný charakter + hodiny nepřímo zúčtovatelné (zahrnují se do rež. N)
- mat. N i rež. N – běžný postup
- VLASTNÍ KALKULACE HODINOVÉ SAZBY = hr. hodinová odměna (vč. příplatků) + vedlejší os. N + sazba rež. N na hodinu + plánovaná sazba zisku na hodinu
- krycí příspěvek = příspěvek na úhradu
2.7 Zjednodušený výpočet nákladů na zakázku
např.
C = cena zakázky
hp = počet prac. hodin připadajících na danou zakázku
N1h = N na jednu odprac. hodinu příslušným dělníkem (Kč/hod)
hs = počet hodin činnosti daného stroje, zařízení nebo dopr. prostředku
Npr = fin. hodnota příplatků na 1 hodinu činnosti při použití stroje (Kč/hod)
n = počet dělníků, kteří pracují na dané zakázce
m = počet strojů, zařízení či dopr. prostředků, které se svojí činností podílí na dané zakázce
R A K O U S K Ý P Ř Í S T U P
- os. N jsou definovány specificky – mohou být přímé i režijní
- rež. N se rozvrhují na předpokládaný počet přímo zúčtovatelných hodin
- os. N = hr. mzdy + platy + učňovské odměny + přídavky + vedlejší os. výdaje (nepřítomnost, soc. pojištění, příspěvek do fondu odstupného)
- časový fond pracovníka (doba přítomnosti) – jednicový zúčtovatelný charakter + hodiny nepřímo zúčtovatelné (zahrnují se do rež. N)
- mat. N i rež. N – běžný postup
- VLASTNÍ KALKULACE HODINOVÉ SAZBY = hr. hodinová odměna (vč. příplatků) + vedlejší os. N + sazba rež. N na hodinu + plánovaná sazba zisku na hodinu
- krycí příspěvek = příspěvek na úhradu
2.7 Zjednodušený výpočet nákladů na zakázku
např.
C = cena zakázky
hp = počet prac. hodin připadajících na danou zakázku
N1h = N na jednu odprac. hodinu příslušným dělníkem (Kč/hod)
hs = počet hodin činnosti daného stroje, zařízení nebo dopr. prostředku
Npr = fin. hodnota příplatků na 1 hodinu činnosti při použití stroje (Kč/hod)
n = počet dělníků, kteří pracují na dané zakázce
m = počet strojů, zařízení či dopr. prostředků, které se svojí činností podílí na dané zakázce
Modely struktury vl. N výroby, snižování N
Modely struktury vl. N výroby, snižování N
Fáze výstavby modelu
1) formulace problému
2) vytvoření modelu skutečného systému
3) řešení modelu vhodnou metodou
4) testování modelu a jeho řešení
5) formulace kritérií platnosti řešení
6) ověření a zavedení do praxe
Vlastní vypracování modelu
(dvě roviny dynamického pojetí)
a) vývoj a změna metodiky stanovení vl. N výroby
b) kvantitativní změny a vzájemné vlivy rozvoje jednotlivých položek vl. N
Matematické modely vl. N
- jednoduchý model
Vl. N = N na mat. a polotovary + N na PMz + rež. N
- řetězový poměrový vztah
- indexová metoda (vývoj v čase)
a) poměrově
b) indexově
- analytický poměrový vztah
rozvedeno:
JM = N na jednicový mat.
SUB = N na subdodávky
POL = N na polotovary
m = N na PMz
RN = rež. N v užším pojetí
ON = ostatní N
VN = vl. N výroby
- analogie inovační teorie – struktura nejjednoduššího modelu
Neměnné položky – dány N pro vytvoření prac. prostředí
Proměnné položky – zachycují technologicko-ekonomický charakter pracoviště
Fáze výstavby modelu
1) formulace problému
2) vytvoření modelu skutečného systému
3) řešení modelu vhodnou metodou
4) testování modelu a jeho řešení
5) formulace kritérií platnosti řešení
6) ověření a zavedení do praxe
Vlastní vypracování modelu
(dvě roviny dynamického pojetí)
a) vývoj a změna metodiky stanovení vl. N výroby
b) kvantitativní změny a vzájemné vlivy rozvoje jednotlivých položek vl. N
Matematické modely vl. N
- jednoduchý model
Vl. N = N na mat. a polotovary + N na PMz + rež. N
- řetězový poměrový vztah
- indexová metoda (vývoj v čase)
a) poměrově
b) indexově
- analytický poměrový vztah
rozvedeno:
JM = N na jednicový mat.
SUB = N na subdodávky
POL = N na polotovary
m = N na PMz
RN = rež. N v užším pojetí
ON = ostatní N
VN = vl. N výroby
- analogie inovační teorie – struktura nejjednoduššího modelu
Neměnné položky – dány N pro vytvoření prac. prostředí
Proměnné položky – zachycují technologicko-ekonomický charakter pracoviště
Metoda neúplných nákladů
Metoda neúplných nákladů
METODA VARIABILNÍCH NÁKLADŮ, METODA PŘÍSPĚVKU NA ÚHRADU
- vychází z výpočtu var. N a použité ceny produktu v daném tržním segmentu
- rozdíl mezi těmito dvěma veličinami uhrazuje fixní N a zisk
C – (M + m + Rv) = Rf + Z
tzn.
C – (PM + PMz + RVC) = RFC + zisk
- FC + zisk = příspěvek na úhradu
- RVC = VC + vyvolané FC (separativní FC) – lze je přiřadit k urč. výrobku
- představuje účinný prostředek k manažerskému rozhodování
Dvě fáze
1) zjištění schopnosti vyrábět produkt za úhradu N, které vyvolal (vč. hlediska zisku)
2) racionalizační přístupy – snížení mat. N, rež. N,…
METODA VARIABILNÍCH NÁKLADŮ, METODA PŘÍSPĚVKU NA ÚHRADU
- vychází z výpočtu var. N a použité ceny produktu v daném tržním segmentu
- rozdíl mezi těmito dvěma veličinami uhrazuje fixní N a zisk
C – (M + m + Rv) = Rf + Z
tzn.
C – (PM + PMz + RVC) = RFC + zisk
- FC + zisk = příspěvek na úhradu
- RVC = VC + vyvolané FC (separativní FC) – lze je přiřadit k urč. výrobku
- představuje účinný prostředek k manažerskému rozhodování
Dvě fáze
1) zjištění schopnosti vyrábět produkt za úhradu N, které vyvolal (vč. hlediska zisku)
2) racionalizační přístupy – snížení mat. N, rež. N,…
Režijní náklady
Režijní náklady
= N nepřímého charakteru
- nelze konkrétně určit na jednotlivé výrobky
- rozdělují se podle stanovené nebo vybrané další ekonomické veličiny
Obsahují
spotřeba paliv a pohonných hmot, SE, S rež. M, odpisy zákl. prostředků, odpisy předmětů v používání, OaU zákl. prostředků a předmětů v používání, nájemné, dopravné, konstrukční N, N na cest. výdaje, platy tech. a hosp. pracovníků, rež. mzdy, os. odměny a výdaje FO, pobídková složka mezd hrazená z N, náhrada mzdy za dovolenou, příspěvky na SZ, N na vadné výrobky, N na záruční opravy,…
Režie
- dílenská (provozová)
- celopodniková (závodová)
- výrobní
- správní
Finanční N podniku (úroky, pojištění, daně) jsou buď zahrnovány do SR, nebo jsou vykazovány samostatně.
Koeficient nákladovosti
- N: např. mat. N, mzdy, úroky
= N nepřímého charakteru
- nelze konkrétně určit na jednotlivé výrobky
- rozdělují se podle stanovené nebo vybrané další ekonomické veličiny
Obsahují
spotřeba paliv a pohonných hmot, SE, S rež. M, odpisy zákl. prostředků, odpisy předmětů v používání, OaU zákl. prostředků a předmětů v používání, nájemné, dopravné, konstrukční N, N na cest. výdaje, platy tech. a hosp. pracovníků, rež. mzdy, os. odměny a výdaje FO, pobídková složka mezd hrazená z N, náhrada mzdy za dovolenou, příspěvky na SZ, N na vadné výrobky, N na záruční opravy,…
Režie
- dílenská (provozová)
- celopodniková (závodová)
- výrobní
- správní
Finanční N podniku (úroky, pojištění, daně) jsou buď zahrnovány do SR, nebo jsou vykazovány samostatně.
Koeficient nákladovosti
- N: např. mat. N, mzdy, úroky
Metody kalkulace
3) Stupňová metoda
- součet N výr. procesů, které se skládají z více technologicky samostatných ukončených úseků (stupňů)
- předmětem jsou i polotovary vl. výroby
4) Zakázková metoda
- nositelem nákladů je zakázka
- kritéria sledovaných N z hlediska místa a času jsou druhořadá
- skut. N zjišťujeme až po dohotovení celého výrobku
Další využívané kalkulace
- kalkulace optimálních N - zjišťuje nejnižší dosažitelnou výši Ø N při dané technologii a plném využití kapacity
- kalkulace proporcionálních N - zjišťuje var. N s předpoklade proporcionálního vývoje
- výpočet celk. Ø N - nerozlišujeme N fixní a variabilní
- maticové kalkulační metody - před. pro jednodušší ekonomické analýzy
- součet N výr. procesů, které se skládají z více technologicky samostatných ukončených úseků (stupňů)
- předmětem jsou i polotovary vl. výroby
4) Zakázková metoda
- nositelem nákladů je zakázka
- kritéria sledovaných N z hlediska místa a času jsou druhořadá
- skut. N zjišťujeme až po dohotovení celého výrobku
Další využívané kalkulace
- kalkulace optimálních N - zjišťuje nejnižší dosažitelnou výši Ø N při dané technologii a plném využití kapacity
- kalkulace proporcionálních N - zjišťuje var. N s předpoklade proporcionálního vývoje
- výpočet celk. Ø N - nerozlišujeme N fixní a variabilní
- maticové kalkulační metody - před. pro jednodušší ekonomické analýzy
Přirážková kalkulace
Přirážková kalkulace
ABSORBČNÍ KALKULACE, KALKULACE PLNÝCH (ÚPLNÝCH) NÁKLADŮ
- přímé N (PM, PMz, další přímé N) + nepřímé N
- nepřímé N jsou stanoveny jako urč. násobek užitého základu (zprav. PMz)
- je vhodné u "zaběhnuté výroby" – vycházíme z ověřených N
Požadavky na základnu
- akceptuje příčinné závislosti vývoje jak položek rež. N, tak zvolené RZ
- stálost poměru vztahu základy a položek rež. N
- stálost RZ, jednoznačně definovatelný rozsah, dostatečně veliká
Charakter RZ
a) materiální – množství SM, spotřeba normohodin, strojových hodin,…
b) peněžní – spotřeba N na PMz, PM, zpracovací N,…
Násobitel = režijní přirážka; vyjadřuje se v %.
Použití PM jako RZ: rozsáhlý sklad; materiálově nákladný produkt.
ABSORBČNÍ KALKULACE, KALKULACE PLNÝCH (ÚPLNÝCH) NÁKLADŮ
- přímé N (PM, PMz, další přímé N) + nepřímé N
- nepřímé N jsou stanoveny jako urč. násobek užitého základu (zprav. PMz)
- je vhodné u "zaběhnuté výroby" – vycházíme z ověřených N
Požadavky na základnu
- akceptuje příčinné závislosti vývoje jak položek rež. N, tak zvolené RZ
- stálost poměru vztahu základy a položek rež. N
- stálost RZ, jednoznačně definovatelný rozsah, dostatečně veliká
Charakter RZ
a) materiální – množství SM, spotřeba normohodin, strojových hodin,…
b) peněžní – spotřeba N na PMz, PM, zpracovací N,…
Násobitel = režijní přirážka; vyjadřuje se v %.
Použití PM jako RZ: rozsáhlý sklad; materiálově nákladný produkt.
Členění kalkulace vl. N výroby
Členění kalkulace vl. N výroby
A/ časová souvislost
- předběžné
- dodatečné
B/ funkce pro řízení N
- propočtové
- plánové
- operativní
- výsledné
C/ účel
- postupné (pro jednotlivé výr. fáze)
- průběžné (souhrn N v daném čase)
Pro výpočet vl. N výroby jsou v hosp. praxi využívány KALKULAČNÍ VZORCE.
A/ časová souvislost
- předběžné
- dodatečné
B/ funkce pro řízení N
- propočtové
- plánové
- operativní
- výsledné
C/ účel
- postupné (pro jednotlivé výr. fáze)
- průběžné (souhrn N v daném čase)
Pro výpočet vl. N výroby jsou v hosp. praxi využívány KALKULAČNÍ VZORCE.
Metody kalkulace
Metody kalkulace
1) Jednoduché metody
a) prosté dělení
- hromadná výroba jednoho druhu výrobku (stejná technologie)
b) dělení s 1 řadou ekvivalentních čísel
- několik druhů výrobků z jedné suroviny + stejná technologie
- výr. se liší jedním parametrem (např. rozměr)
c) dělení se 2 nebo více řadami ekviv. čísel
- diferenciace podle více hledisek (technologie, hmotnost, jiná surovina)
d) přirážková kalkulace
- několik druhů výrobků s různou skladbou N; rozvrhová základna
e) neúplné N
- zjišťuje reálnou část fin. prostředků připadajících na úhradu fix. N a zisku
2) Fázová metoda
- součet podílů N na postupně probíhající fáze výroby
- ve výr. procesech, které nejsou plynulé (jsou realizovány postupnými fázemi)
- předmětem je konečná výroba
- vl. N se zjišťují součtem podílu N za postupně probíhající fáze výroby
1) Jednoduché metody
a) prosté dělení
- hromadná výroba jednoho druhu výrobku (stejná technologie)
b) dělení s 1 řadou ekvivalentních čísel
- několik druhů výrobků z jedné suroviny + stejná technologie
- výr. se liší jedním parametrem (např. rozměr)
c) dělení se 2 nebo více řadami ekviv. čísel
- diferenciace podle více hledisek (technologie, hmotnost, jiná surovina)
d) přirážková kalkulace
- několik druhů výrobků s různou skladbou N; rozvrhová základna
e) neúplné N
- zjišťuje reálnou část fin. prostředků připadajících na úhradu fix. N a zisku
2) Fázová metoda
- součet podílů N na postupně probíhající fáze výroby
- ve výr. procesech, které nejsou plynulé (jsou realizovány postupnými fázemi)
- předmětem je konečná výroba
- vl. N se zjišťují součtem podílu N za postupně probíhající fáze výroby
Kalkulace nákladů
Kalkulace nákladů
Kalkulace je chápána jako rozpočet, úvodní pohled, vstupní informace o N práce; jako prostředek sledování čerpání příslušných N.
Základní kalkulace
a) vlastních N (struktura, období jejich vzniku)
b) cenové (pro tvorbu či hodnocení ceny)
Vymezení kalkulace
1) objem kalkulace - CO se oceňuje?
2) obsah kalkulace (rozsah zjišťovaných N)
3) forma kalkulace (struktura N položek)
Jsou využívány pro:
1. oceňování polotovarů vl. výroby, NV, výrobků, prací, služeb
2. stanovení VP ceny
3. jako součást rozpočetnictví - sledování vývoje N položek
4. kontrola a rozbor hospodárnosti výr. procesů
5. sestavování rozpočtu pro části jednotlivých N
6. technickoekonomické propočty (při hodnocení realizačních záměrů, volbě technol. varianty, posouzení hospodárnosti)
7. jako podklad pro:
- komplexní řešení úkolů ve snižování N
- tvorbu a racionální řízení VP cen a jejich statistiku
- výchozí podklady k propočtům efektivnosti realizace inv. záměrů či jednotlivých akcí
Kalkulace je chápána jako rozpočet, úvodní pohled, vstupní informace o N práce; jako prostředek sledování čerpání příslušných N.
Základní kalkulace
a) vlastních N (struktura, období jejich vzniku)
b) cenové (pro tvorbu či hodnocení ceny)
Vymezení kalkulace
1) objem kalkulace - CO se oceňuje?
2) obsah kalkulace (rozsah zjišťovaných N)
3) forma kalkulace (struktura N položek)
Jsou využívány pro:
1. oceňování polotovarů vl. výroby, NV, výrobků, prací, služeb
2. stanovení VP ceny
3. jako součást rozpočetnictví - sledování vývoje N položek
4. kontrola a rozbor hospodárnosti výr. procesů
5. sestavování rozpočtu pro části jednotlivých N
6. technickoekonomické propočty (při hodnocení realizačních záměrů, volbě technol. varianty, posouzení hospodárnosti)
7. jako podklad pro:
- komplexní řešení úkolů ve snižování N
- tvorbu a racionální řízení VP cen a jejich statistiku
- výchozí podklady k propočtům efektivnosti realizace inv. záměrů či jednotlivých akcí
Členění N
Členění N
A/ účel vynaložení
- technologické
- na obsluhu a řízení výroby
- na řízení a správu fy
B/ vynaložení v čase
- náklady
- výdaje
C/ fáze koloběhu hosp. prostředků
- N pořízení
- N výroby
- N odbytu
D/ vyjádření ke konkrétnímu výrobku
- jednicové
- nepřímé
E/ způsob zjišťování
- přímé
- nepřímé
F/ dynamika nákladů
- variabilní (proměnné)
- fixní (stálé)
A/ účel vynaložení
- technologické
- na obsluhu a řízení výroby
- na řízení a správu fy
B/ vynaložení v čase
- náklady
- výdaje
C/ fáze koloběhu hosp. prostředků
- N pořízení
- N výroby
- N odbytu
D/ vyjádření ke konkrétnímu výrobku
- jednicové
- nepřímé
E/ způsob zjišťování
- přímé
- nepřímé
F/ dynamika nákladů
- variabilní (proměnné)
- fixní (stálé)
Struktura vl. N výroby v hosp. praxi
Struktura vl. N výroby má v hosp. praxi dvě základní členění:
a) druhové členění N
- použití pro sledování, vyhodnocování a plánování N na výrobu v rámci výr. celku podle spotřeby jednotlivých druhů výr. činitelů
- účetní evidence, výsledovka
b) kalkulační (účelové) členění N
- základní metodický prostředek rozpočetnictví
- provádí se podle kalkulačního vzorce
- cílem je struktura N položek ve vztahu ke kalkulační jednici
- uplatnění při rozhodovacích úlohách ve vztahu k racionálnosti průběhu výr. procesů
- rozdělení N skupin na N přímé a nepřímé
- častěji se ale používá (viz kalkulační vzorec)
- má význam pro sledování N podle místa jejich vzniku
kalkulační jednice = jeden nebo násobek výrobků, služeb, skupin výrobků
ekonomika výroby – fin. N chápeme jako souhrnné položky v rámci jedné výr. jednotky
výrobní ekonomika – fin. N bezprostředně vynaložené na zhotovení konkrétního výrobku
SUBDODÁVKY PATŘÍ V KALK. VZORCI PŘED ZISK (ZA ÚPLNÉ VL. N VÝKONU).
a) druhové členění N
- použití pro sledování, vyhodnocování a plánování N na výrobu v rámci výr. celku podle spotřeby jednotlivých druhů výr. činitelů
- účetní evidence, výsledovka
b) kalkulační (účelové) členění N
- základní metodický prostředek rozpočetnictví
- provádí se podle kalkulačního vzorce
- cílem je struktura N položek ve vztahu ke kalkulační jednici
- uplatnění při rozhodovacích úlohách ve vztahu k racionálnosti průběhu výr. procesů
- rozdělení N skupin na N přímé a nepřímé
- častěji se ale používá (viz kalkulační vzorec)
- má význam pro sledování N podle místa jejich vzniku
kalkulační jednice = jeden nebo násobek výrobků, služeb, skupin výrobků
ekonomika výroby – fin. N chápeme jako souhrnné položky v rámci jedné výr. jednotky
výrobní ekonomika – fin. N bezprostředně vynaložené na zhotovení konkrétního výrobku
SUBDODÁVKY PATŘÍ V KALK. VZORCI PŘED ZISK (ZA ÚPLNÉ VL. N VÝKONU).
Podniková efektivnost
Podniková efektivnost
- je určována zákl. vztahem mezi objektivně možným a skutečným ek. vývojem ve fě
- projevuje se: snižování N, zvyšování rentability provoz. jednotky, růstem zisku,…
Efektivnost výr. procesů
= vztah kvantifikovaných užitků k nákladům práce vynaloženým na jejich realizaci
Klademe především důraz na KOMPLEXNOST.
Dvě skupiny faktorů intenzifikace výr. procesů
1) zvýšení účinnosti daného výr. systému – zvýšení PP, směnnosti, úspory N,…
2) rozvoj a zdokonalení užitného výr. systému – investiční výstavba, modernizace,…
Efekty výroby lze vyjadřovat v naturální i hodnotové formě.
Otázky spojené s rozvojem efektivnosti fy
1. CO se bude vyrábět? Bude zajištěn odbyt na trhu?
2. ČÍM se bude vyrábět? Jak se bude zajišťovat služba?
3. JAK hospodárně se dané produkty vyrábí?
- je určována zákl. vztahem mezi objektivně možným a skutečným ek. vývojem ve fě
- projevuje se: snižování N, zvyšování rentability provoz. jednotky, růstem zisku,…
Efektivnost výr. procesů
= vztah kvantifikovaných užitků k nákladům práce vynaloženým na jejich realizaci
Klademe především důraz na KOMPLEXNOST.
Dvě skupiny faktorů intenzifikace výr. procesů
1) zvýšení účinnosti daného výr. systému – zvýšení PP, směnnosti, úspory N,…
2) rozvoj a zdokonalení užitného výr. systému – investiční výstavba, modernizace,…
Efekty výroby lze vyjadřovat v naturální i hodnotové formě.
Otázky spojené s rozvojem efektivnosti fy
1. CO se bude vyrábět? Bude zajištěn odbyt na trhu?
2. ČÍM se bude vyrábět? Jak se bude zajišťovat služba?
3. JAK hospodárně se dané produkty vyrábí?
Základní funkce nákladů
Základní funkce nákladů
Vlastní náklady
= část hodnoty produkce vyjádřené v peněžní formě, která zahrnuje hodnotu spotřebovaných a opotřebovaných výr. vstupů
= výdaje zvěcnělé práce a část výdajů živé práce v souvislosti s konkrétními výkony
- je to pouze část vynalož. práce a činností podniku spojené s plněním daných odbyt. fcí
- charakterizují úroveň nákladovosti realizovaných výr. procesů
a) vl. N výroby
- neodrážejí plnou hodnotu vynaložených prostředků
- jsou individuální ekonomickou kategorií - odrážejí podmínky výroby konkrétního výrobce
- hodnota – individuální vl. N - úroveň hospodaření, rentabilita, efektivnost
b) celk. N hosp. celku (vedené v UCE)
Funkce vl. N
1) evidenční – ocenění a evidence jednotlivých N položek, struktura N
2) srovnávací (komparativní) – hodnotí jednotlivé kombinace užitných zdrojů
3) stimulační – hmotná zainteresovanost na snižování N
Vlastní náklady
= část hodnoty produkce vyjádřené v peněžní formě, která zahrnuje hodnotu spotřebovaných a opotřebovaných výr. vstupů
= výdaje zvěcnělé práce a část výdajů živé práce v souvislosti s konkrétními výkony
- je to pouze část vynalož. práce a činností podniku spojené s plněním daných odbyt. fcí
- charakterizují úroveň nákladovosti realizovaných výr. procesů
a) vl. N výroby
- neodrážejí plnou hodnotu vynaložených prostředků
- jsou individuální ekonomickou kategorií - odrážejí podmínky výroby konkrétního výrobce
- hodnota – individuální vl. N - úroveň hospodaření, rentabilita, efektivnost
b) celk. N hosp. celku (vedené v UCE)
Funkce vl. N
1) evidenční – ocenění a evidence jednotlivých N položek, struktura N
2) srovnávací (komparativní) – hodnotí jednotlivé kombinace užitných zdrojů
3) stimulační – hmotná zainteresovanost na snižování N
Výrobní činitelé, charakteristika nákladů
Výrobní činitelé, charakteristika nákladů
Náklady = zákl. kategorie hosp. činnosti fy. Každá hosp. činnost je spojen se vznikem nákladů.
Charakteristika výr. procesů
(ze strany)
- naturální (hmotné)
- hodnotové
VÝROBNÍ PROCES
Výrobní činitelé
(podle rytmu vkladu)
- opakované - vznik var. N
- jednorázové - vznik fix. N
Výrobní činnosti
(podle vztahu k technol. procesu)
- technologické - technologické N = NÁKLADY JEDNICOVÉ (PŘÍMÉ)
- obsluha a řízení - N na obsluhu a řízení = NÁKLADY REŽIJNÍ (NEPŘÍMÉ)
Pojem náklad
= v peněžní formě vyjádřená spotřeba vstupů a práce jako účelově realizovaná činnost podniku
- účelová spotřeba výr. činitelů v peněžním vyjádření
Náklady = zákl. kategorie hosp. činnosti fy. Každá hosp. činnost je spojen se vznikem nákladů.
Charakteristika výr. procesů
(ze strany)
- naturální (hmotné)
- hodnotové
VÝROBNÍ PROCES
Výrobní činitelé
(podle rytmu vkladu)
- opakované - vznik var. N
- jednorázové - vznik fix. N
Výrobní činnosti
(podle vztahu k technol. procesu)
- technologické - technologické N = NÁKLADY JEDNICOVÉ (PŘÍMÉ)
- obsluha a řízení - N na obsluhu a řízení = NÁKLADY REŽIJNÍ (NEPŘÍMÉ)
Pojem náklad
= v peněžní formě vyjádřená spotřeba vstupů a práce jako účelově realizovaná činnost podniku
- účelová spotřeba výr. činitelů v peněžním vyjádření
Důležité aspekty pojmu "náklad"
Důležité aspekty pojmu "náklad"
- jde o peněžní vyjádření - výše N je ovlivňována nejen množstvím vstupů, ale i jejich cenami + cenami peněz (vliv úroku, měn. kurzu)
- nelze je zaměňovat za peněžní výdaje
- jsou vždy spojovány s urč. účelovými činnostmi - s provozními výkony
- odrážejí se v nich i vlivy možných kombinací využívaných činitelů při realizaci činnosti fy
Finanční náklady
= N spojené s financováním podniku
- např. úroky, poplatky za pojištění
- buď jsou vykazovány samostatně, nebo je zahrneme do SR fy
Ukazatel nákladovosti
= vztah mezi náklady a výkony
Charakteristiky efektivně hospodařící fy
- účelnost – naplňování vztahu mezi výsledky výroby a koupěschopnou poptávkou
- hospodárnost – jak je realizována transformace vstupů na odpovídající výstupy
- jde o peněžní vyjádření - výše N je ovlivňována nejen množstvím vstupů, ale i jejich cenami + cenami peněz (vliv úroku, měn. kurzu)
- nelze je zaměňovat za peněžní výdaje
- jsou vždy spojovány s urč. účelovými činnostmi - s provozními výkony
- odrážejí se v nich i vlivy možných kombinací využívaných činitelů při realizaci činnosti fy
Finanční náklady
= N spojené s financováním podniku
- např. úroky, poplatky za pojištění
- buď jsou vykazovány samostatně, nebo je zahrneme do SR fy
Ukazatel nákladovosti
= vztah mezi náklady a výkony
Charakteristiky efektivně hospodařící fy
- účelnost – naplňování vztahu mezi výsledky výroby a koupěschopnou poptávkou
- hospodárnost – jak je realizována transformace vstupů na odpovídající výstupy
Pojetí hospodárnosti
3 Pojetí hospodárnosti
Hospodárnost je jedním ze zákl. principů PEK i MAN.
Formy hospodárnosti
- úspornost (minimalizace věcných činitelů, hledání cest pro úspory)
- účinnost (pro daný rozsah výr. činitelů nalézt maximalizaci efektů)
Dva typy úloh z hlediska hospodárnosti
- maximalizace účelného objemu výroby
- minimalizace výr. N
Ekonomická efektivnost
= poměr užitečného efektu k vynaloženým nákladům
= stupeň spotřeby vynaložené práce
= míra využití výr. sil
Nutná podmínka: výstup musí být přijat trhem (musí nalézt koupěschopnou poptávku).
Hospodárnost je jedním ze zákl. principů PEK i MAN.
Formy hospodárnosti
- úspornost (minimalizace věcných činitelů, hledání cest pro úspory)
- účinnost (pro daný rozsah výr. činitelů nalézt maximalizaci efektů)
Dva typy úloh z hlediska hospodárnosti
- maximalizace účelného objemu výroby
- minimalizace výr. N
Ekonomická efektivnost
= poměr užitečného efektu k vynaloženým nákladům
= stupeň spotřeby vynaložené práce
= míra využití výr. sil
Nutná podmínka: výstup musí být přijat trhem (musí nalézt koupěschopnou poptávku).
Členění alternativních voleb
Členění alternativních voleb
(podle změny konečného efektu)
- změna …mat., suroviny, některé jejich složky + stejné tržby (LEVNĚJŠÍ SUROVINY)
…ceny suroviny/mat., některé jejich složky (TRŽNÍ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE)
…změna tržeb při nezměněných N (CENOVÁ POLITIKA VÝROBCE)
…změna N i tržeb s cílem zvýšení výsledných hosp. efektů
Dražší surovina má vliv na pracnost vl. zpracování + zvyšuje kvalitu výrobku/služby
- promítá se do N i do ceny.
Vybavenost nářadím ovlivňuje efektivnost výr. procesů.
Důležitá jsou také paliva a energie.
Činnosti zásobování
1. zajištění požadované množství, kvality
2. přejímka + kontrola jakosti (vstupní kontrola)
3. skladování
4. předání na místo spotřeby (výroba)
5. sledování efektivnosti využití dodávek
Řízení zásob
+ vlastní organizátorská a evidenčně administrativní činnost
+ velikost skladovacích prostor, umístění
+ propustnost dopr. sítě
+ kapacita dopr. zařízení,…
(podle změny konečného efektu)
- změna …mat., suroviny, některé jejich složky + stejné tržby (LEVNĚJŠÍ SUROVINY)
…ceny suroviny/mat., některé jejich složky (TRŽNÍ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE)
…změna tržeb při nezměněných N (CENOVÁ POLITIKA VÝROBCE)
…změna N i tržeb s cílem zvýšení výsledných hosp. efektů
Dražší surovina má vliv na pracnost vl. zpracování + zvyšuje kvalitu výrobku/služby
- promítá se do N i do ceny.
Vybavenost nářadím ovlivňuje efektivnost výr. procesů.
Důležitá jsou také paliva a energie.
Činnosti zásobování
1. zajištění požadované množství, kvality
2. přejímka + kontrola jakosti (vstupní kontrola)
3. skladování
4. předání na místo spotřeby (výroba)
5. sledování efektivnosti využití dodávek
Řízení zásob
+ vlastní organizátorská a evidenčně administrativní činnost
+ velikost skladovacích prostor, umístění
+ propustnost dopr. sítě
+ kapacita dopr. zařízení,…
Ekonomický význam zákl. vstupů
Ekonomický význam zákl. vstupů
- na úrovni mikroekonomiky – význam u výr. jednotky
- na úrovni makroekonomiky – surovinové bohatství a jeho racionální využívání
Činnosti při řízení hospodárného užití surovin a materiálů
1) získání + zhodnocení (výběr, nákup, analýza)
2) vlastní hmotný pohyb (příjem, skladování, technol. přeměny, manipulace, hospodaření s odpadem)
Členění materiálu
A/ ve výr. praxi (technicky)
- základní – látka, z níž je výrobek zhotoven (věcný základ výrobku)
- pomocný (olej, mazadlo, pohonné hmoty, barva, lak, lepidlo, obal)
- zabezpečuje náležitý průběh výr. procesu
- přispívá k tomu, aby výrobek získal urč. vlastnosti
B/ pro hospodářské potřeby
přímý – připadá na jednotku výroby
režijní (zprav. materiál pomocný) – tvoří část rež. N
Důležitou charakteristikou kvality hospodaření se surovinami a materiálem je výše a struktura mat. N.
V systému řízení výroby je nutné operativně plánovat budoucí spotřebu - nutné jsou alternativní varianty (ty jsou vedeny mat. či technol. změnami).
- na úrovni mikroekonomiky – význam u výr. jednotky
- na úrovni makroekonomiky – surovinové bohatství a jeho racionální využívání
Činnosti při řízení hospodárného užití surovin a materiálů
1) získání + zhodnocení (výběr, nákup, analýza)
2) vlastní hmotný pohyb (příjem, skladování, technol. přeměny, manipulace, hospodaření s odpadem)
Členění materiálu
A/ ve výr. praxi (technicky)
- základní – látka, z níž je výrobek zhotoven (věcný základ výrobku)
- pomocný (olej, mazadlo, pohonné hmoty, barva, lak, lepidlo, obal)
- zabezpečuje náležitý průběh výr. procesu
- přispívá k tomu, aby výrobek získal urč. vlastnosti
B/ pro hospodářské potřeby
přímý – připadá na jednotku výroby
režijní (zprav. materiál pomocný) – tvoří část rež. N
Důležitou charakteristikou kvality hospodaření se surovinami a materiálem je výše a struktura mat. N.
V systému řízení výroby je nutné operativně plánovat budoucí spotřebu - nutné jsou alternativní varianty (ty jsou vedeny mat. či technol. změnami).
Empirická data
A konečně jsme předpokládali, že politika může přímo ovlivňovat lokalizaci jednotlivých sektorů v jednotlivých oblastech, konkrétně může buď zesilovat, nebo utlumovat vliv ekonomických a geografických faktorů na lokalizaci průmyslu.
Ačkoliv je výzkum v těchto oblastech velmi omezený, obvykle díky chybějícím datům, některé závěry jsou zřejmé. Například se zdá, že rozložení pracovních sil je významnějším determinantem lokalizace ekonomické aktivity než evropská ekonomická integrace. Dále pak, že jeden ze dvou aglomeračních tlaků – konkrétně nabídková vazba – se zdá silnější než druhý tlak – poptávková vazba.
Co se týká regionální politiky, tak ta je fakticky uplatňována až od poloviny 80. let, její důsledky tedy nejsou ještě příliš zřejmé. Nejlepší z prací v této oblasti hovoří o tom, že EU politika významně ovlivňuje geografickou lokalizaci průmyslu. Konkrétně, autoři práce se domnívají, že strukturální výdaje ovlivňují lokalizaci průmyslu, který využívá vysoce kvalifikované pracovníky.
Ačkoliv je výzkum v těchto oblastech velmi omezený, obvykle díky chybějícím datům, některé závěry jsou zřejmé. Například se zdá, že rozložení pracovních sil je významnějším determinantem lokalizace ekonomické aktivity než evropská ekonomická integrace. Dále pak, že jeden ze dvou aglomeračních tlaků – konkrétně nabídková vazba – se zdá silnější než druhý tlak – poptávková vazba.
Co se týká regionální politiky, tak ta je fakticky uplatňována až od poloviny 80. let, její důsledky tedy nejsou ještě příliš zřejmé. Nejlepší z prací v této oblasti hovoří o tom, že EU politika významně ovlivňuje geografickou lokalizaci průmyslu. Konkrétně, autoři práce se domnívají, že strukturální výdaje ovlivňují lokalizaci průmyslu, který využívá vysoce kvalifikované pracovníky.
Charakteristika nákladů
Charakteristika nákladů
1.1 Základní věcné vstupy a jejich ekonomický význam
Co tam patří
- suroviny
- materiál
- nakupované díly
- nakupované výrobky
- palivo
- energie
- výrobní zařízení
- nářadí
Zahrnují vše,…
- na co člověk působí svou prací
- co odnímá přírodě
- co svou prací přetváří a tím přizpůsobuje svým potřebám a požadavkům
Kvalitativní změny
(dochází k nim v průběhu výr. procesů a při realizaci služeb)
- technologické
- netechnologické – nepřetváří
Při přetváření jsou vynakládány určité konkrétní náklady.
Podíl těchto nákladů na celk. N výroby je vyjádřením určité hospodárnosti realizovaných výr. procesů.
1.1 Základní věcné vstupy a jejich ekonomický význam
Co tam patří
- suroviny
- materiál
- nakupované díly
- nakupované výrobky
- palivo
- energie
- výrobní zařízení
- nářadí
Zahrnují vše,…
- na co člověk působí svou prací
- co odnímá přírodě
- co svou prací přetváří a tím přizpůsobuje svým potřebám a požadavkům
Kvalitativní změny
(dochází k nim v průběhu výr. procesů a při realizaci služeb)
- technologické
- netechnologické – nepřetváří
Při přetváření jsou vynakládány určité konkrétní náklady.
Podíl těchto nákladů na celk. N výroby je vyjádřením určité hospodárnosti realizovaných výr. procesů.
Vliv východního rozšíření
Je jasné, že rozšíření v roce 2004 přinese přehodnocení priorit, stejně jako ho přineslo rozšíření o Španělsko a Portugalsko. Rozhodování ještě EU15 o 10 nových zemích odkrylo nový velký potenciální problém. Na summitu v Kodani v roce 2002 špičky EU15 rozhodly o sumě pomoci pro jednotlivé nové členy. Jak rozhodnutí dopadlo, vidíme v následujícím diagramu.
Alokace prostředků pro CC10 (nové země EU, v době rozhodování ještě kandidátské země) není nižší než průměr EU15, ale je výrazně nižší než jsou útraty pro nejchudší země z EU15. A o kolik nižší?
Linie v diagramu ukazuje vztah mezi kohézními platbami na obyvatele a mezi příjmem na obyvatele (bez Lucemburska, které má příliš vysoké příjmy) EU15. Tato trendová linie má negativní sklon, neboť s rostoucími příjmy na osobu klesá možnost čerpání z kohézního fondu. Všechny nově příchozí země leží pod linií. To ukazuje, jak jsou chudé a že by měly mít logicky nárok na více peněz než chudé země EU15. Jak moc jim bylo kodaňskými podmínkami nedopřáno, vidíme také v grafu. Pokud by 10 nových zemí dostalo stejné podmínky, jaké mají EU15 tak by dostaly podstatně vyšší sumy, které jsou zakresleny plným modrým čtverečkem.
Alokace prostředků pro CC10 (nové země EU, v době rozhodování ještě kandidátské země) není nižší než průměr EU15, ale je výrazně nižší než jsou útraty pro nejchudší země z EU15. A o kolik nižší?
Linie v diagramu ukazuje vztah mezi kohézními platbami na obyvatele a mezi příjmem na obyvatele (bez Lucemburska, které má příliš vysoké příjmy) EU15. Tato trendová linie má negativní sklon, neboť s rostoucími příjmy na osobu klesá možnost čerpání z kohézního fondu. Všechny nově příchozí země leží pod linií. To ukazuje, jak jsou chudé a že by měly mít logicky nárok na více peněz než chudé země EU15. Jak moc jim bylo kodaňskými podmínkami nedopřáno, vidíme také v grafu. Pokud by 10 nových zemí dostalo stejné podmínky, jaké mají EU15 tak by dostaly podstatně vyšší sumy, které jsou zakresleny plným modrým čtverečkem.
Vliv východního rozšíření
Zaměříme-li se na Polsko, jako největšího nově příchozího a na Litvu, jako nejchudšího z desítky, které jsme si v diagramu explicitně označili, tak vidíme ten diametrální rozdíl mezi penězi, které by tyto země měly dostat, pokud by byly zachovány rovné podmínky (modrý čtvereček) a mezi penězi, které skutečně tyto země mají právo čerpat (černé kroužky). Polsko by podle rovných podmínek mělo nárok na 380 EUR na osobu, místo stávajících 214 EUR a Litva na 411 EUR místo stávajících 69 EUR.
Samozřejmě se může situace změnit a to především ve chvíli, kdy se bude schvalovat nový rozpočtový plán, již za účasti těchto deseti zemí, které jistě nahlas vyjádří svůj nesouhlas.
9.6 Empirická data
V této kapitole jsme zdůraznili tři hlavní determinanty lokalizace ekonomické aktivity a to regionální politiku a dva čistě ekonomické determinanty v podobě komparativní výhody a (dis)aglomerujících efektů. Nyní zvážíme úlohu jednotlivých faktorů.
V teoretické části jsme si vysvětlili proč národy, které mají relativně vysoký podíl kvalifikované pracovní síly, mají také vysoký podíl výrob, kde se tato síla uplatní, viz komparativní výhody. Dále jsme si v teoretické části vysvětlili, proč firmy tendují k lokalizaci na velké trhy, viz poptávkové a nabídkové vazby.
Samozřejmě se může situace změnit a to především ve chvíli, kdy se bude schvalovat nový rozpočtový plán, již za účasti těchto deseti zemí, které jistě nahlas vyjádří svůj nesouhlas.
9.6 Empirická data
V této kapitole jsme zdůraznili tři hlavní determinanty lokalizace ekonomické aktivity a to regionální politiku a dva čistě ekonomické determinanty v podobě komparativní výhody a (dis)aglomerujících efektů. Nyní zvážíme úlohu jednotlivých faktorů.
V teoretické části jsme si vysvětlili proč národy, které mají relativně vysoký podíl kvalifikované pracovní síly, mají také vysoký podíl výrob, kde se tato síla uplatní, viz komparativní výhody. Dále jsme si v teoretické části vysvětlili, proč firmy tendují k lokalizaci na velké trhy, viz poptávkové a nabídkové vazby.
Hlavní principy
Hlavní principy
Strukturální peníze nejsou utráceny za projekty, které vybírá EU. Výběr a následně správa projektů je výhradně v kompetenci národních a regionálních autorit. Projekty totiž nejsou financovány z fondů v plné výši, jsou pouze spolufinancovány. Pravidlo, které musí být dodrženo, říká, že peníze které jdou z fondů, nesmí snižovat výdaje, které by v daném regionu byly provedeny na národní resp. regionální úrovni, toto pravidlo se označuje jako princip adicionality. Dodržování tohoto pravidla se však velmi těžko ověřuje, neboť priority národních rozpočtů se velmi často mění a nelze určit, zda by rozpočet vypadal stejně i bez fondů z EU.
Nyní si řekneme dalších pět pravidel, která musí být dodržována.
o koncentrace: výdaje musí být geograficky koncentrovány
o programování: jsou zpracovávány rozsáhlé rozvojové programy jednotlivými členskými státy, které jsou schvalovány Komisí a podle nich se pak přiřazují prostředky
o partnerství: na programech kooperují jak Komise, tak členské státy, regionální i místní autority, dále pak průmysl, zaměstnanecké unie apod.
o monitorování a vyhodnocování: výdaje musí být monitorovány, kontrolovány a vyhodnocovány
o konzistence a komplementarita: výdaje musí být v souladu se smlouvami EU i se všemi společnými politikami, jako je vnitřní trh, CAP, společná rybářská politika apod.
Strukturální peníze nejsou utráceny za projekty, které vybírá EU. Výběr a následně správa projektů je výhradně v kompetenci národních a regionálních autorit. Projekty totiž nejsou financovány z fondů v plné výši, jsou pouze spolufinancovány. Pravidlo, které musí být dodrženo, říká, že peníze které jdou z fondů, nesmí snižovat výdaje, které by v daném regionu byly provedeny na národní resp. regionální úrovni, toto pravidlo se označuje jako princip adicionality. Dodržování tohoto pravidla se však velmi těžko ověřuje, neboť priority národních rozpočtů se velmi často mění a nelze určit, zda by rozpočet vypadal stejně i bez fondů z EU.
Nyní si řekneme dalších pět pravidel, která musí být dodržována.
o koncentrace: výdaje musí být geograficky koncentrovány
o programování: jsou zpracovávány rozsáhlé rozvojové programy jednotlivými členskými státy, které jsou schvalovány Komisí a podle nich se pak přiřazují prostředky
o partnerství: na programech kooperují jak Komise, tak členské státy, regionální i místní autority, dále pak průmysl, zaměstnanecké unie apod.
o monitorování a vyhodnocování: výdaje musí být monitorovány, kontrolovány a vyhodnocovány
o konzistence a komplementarita: výdaje musí být v souladu se smlouvami EU i se všemi společnými politikami, jako je vnitřní trh, CAP, společná rybářská politika apod.
Politická alokace
9.5.3 Politická alokace
Část odpovědnosti za správu strukturálních fondů má Komise, která přijímá rozhodnutí o konkrétních implementacích směrnic. Což zahrnuje také alokaci peněz na jednotlivé cíle a do jednotlivých členských států. V následující tabulce vidíme plán na léta 2000–2006 pro první dva cíle.
9.5.4 Vliv východního rozšíření
V roce 2004 přistoupilo k EU 10 nových členů. S výjimkou trpasličích národů Kypru a Slovinska mají všechny nové země HDP/obyvatele pod úrovní Řecka, tedy toho nejchudšího z EU15. Což v principu znamená dalších 75 milionu obyvatel, kteří si mohou nárokovat peníze v rámci prvního cíle. Dále došlo k tomu, že nové země snížily průměr celého EU, takže pokud bude zachována v novém rozpočtovém plánu od roku 2006 kvóta 75%, tak velká část současných příjemců z EU15 ze skupiny potenciálních adeptů na peníze vypadne. Prostě dřívější chudé regiony jsou ve srovnání s nově příchozími bohaté.
Část odpovědnosti za správu strukturálních fondů má Komise, která přijímá rozhodnutí o konkrétních implementacích směrnic. Což zahrnuje také alokaci peněz na jednotlivé cíle a do jednotlivých členských států. V následující tabulce vidíme plán na léta 2000–2006 pro první dva cíle.
9.5.4 Vliv východního rozšíření
V roce 2004 přistoupilo k EU 10 nových členů. S výjimkou trpasličích národů Kypru a Slovinska mají všechny nové země HDP/obyvatele pod úrovní Řecka, tedy toho nejchudšího z EU15. Což v principu znamená dalších 75 milionu obyvatel, kteří si mohou nárokovat peníze v rámci prvního cíle. Dále došlo k tomu, že nové země snížily průměr celého EU, takže pokud bude zachována v novém rozpočtovém plánu od roku 2006 kvóta 75%, tak velká část současných příjemců z EU15 ze skupiny potenciálních adeptů na peníze vypadne. Prostě dřívější chudé regiony jsou ve srovnání s nově příchozími bohaté.
Politika a alokace EU regionálních plateb
Nyní se budeme věnovat otázce, za co jsou peníze utráceny. Existuje nesčetně programů, iniciativ a cílů strukturální politiky, nicméně přes 90% celkových výdajů je spotřebováno na podporu tří hlavních priorit.
o Cíl 1 naplňován cca 70% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na vytváření základní infrastruktury a na podpory výrob v méně rozvinutých regionech (obvykle v regionech s nižším HDP než 75% průměru EU). V EU15 bylo okolo 50% peněz vydáváno na regiony, jejichž populace činila 20% z celku. 30% tvořily výdaje na infrastrukturu, 30% lidské zdroje (vzdělávací a trainingové systémy) a 40% pak podpory produktivnímu sektoru.
o Cíl 2 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou poskytovány regionům, které se specializují na některé z úpadkových odvětví, jako je těžba uhlí, rybolov nebo výroba oceli. Podpory se soustřeďují na projekty, které mají za cíl přesun zaměstnanosti z těchto tradičních sektorů do moderních odvětví. Zhruba 18% evropské populace žije v regionech, které mohou čerpat peníze v rámci tohoto cíle, dvě třetiny z nich pak žijí v industriálních městských centrech a jen jedna třetina na venkově.
o Cíl 3 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na modernizace systému národních podpor vzdělávání a trainingových programů. V rámci tohoto cíle mohou čerpat peníze všechny oblasti mimo regionů zahrnutých již v cíli 1. Konkrétně se peníze vydávají na aktivní politiku zaměstnanosti, na podporu sociální inkluze na podporu rovných příležitostí mužů a žen a na systémy celoživotního vzdělávání.
o Cíl 1 naplňován cca 70% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na vytváření základní infrastruktury a na podpory výrob v méně rozvinutých regionech (obvykle v regionech s nižším HDP než 75% průměru EU). V EU15 bylo okolo 50% peněz vydáváno na regiony, jejichž populace činila 20% z celku. 30% tvořily výdaje na infrastrukturu, 30% lidské zdroje (vzdělávací a trainingové systémy) a 40% pak podpory produktivnímu sektoru.
o Cíl 2 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou poskytovány regionům, které se specializují na některé z úpadkových odvětví, jako je těžba uhlí, rybolov nebo výroba oceli. Podpory se soustřeďují na projekty, které mají za cíl přesun zaměstnanosti z těchto tradičních sektorů do moderních odvětví. Zhruba 18% evropské populace žije v regionech, které mohou čerpat peníze v rámci tohoto cíle, dvě třetiny z nich pak žijí v industriálních městských centrech a jen jedna třetina na venkově.
o Cíl 3 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na modernizace systému národních podpor vzdělávání a trainingových programů. V rámci tohoto cíle mohou čerpat peníze všechny oblasti mimo regionů zahrnutých již v cíli 1. Konkrétně se peníze vydávají na aktivní politiku zaměstnanosti, na podporu sociální inkluze na podporu rovných příležitostí mužů a žen a na systémy celoživotního vzdělávání.
9.5.1. Politika a alokace EU regionálních plateb
9.5.1 Politika a alokace EU regionálních plateb
EU nyní utrácí zhruba třetinu svého rozpočtu na méně rozvinuté regiony (dle finančního plánu na léta 2000–2006). Jak jsou peníze alokovány? Jak již bylo zmíněno, velkou roli hraje politická síla méně rozvinutých států, čím je větší, tím více peněz můžeme pro chudé regiony předpokládat. Mimo politickou sílu má EU k dispozici celou řadou pokynů, cílů a principů, které pomáhají v umísťování finančních zdrojů.
9.5.2 Nástroje, cíle a hlavní principy
Z historických důvodů, většina EU regionálních výdajů byla utracena prostřednictvím pěti fondů, čtyř strukturálních a jednoho kohézního. Ačkoliv hovoříme o pěti fondech, byly všechny zastřešeny jednotnou strategií se zaměřením na boj s nezaměstnaností a na stimulaci růstu v chudých regionech. Čtyři strukturální fondy mohly být utraceny v kterémkoliv regionu EU, pátý Kohézní pouze v jednom ze zemí chudé čtyřky. Těmi čtyřmi fondy jsou: Evropský regionální a rozvojový fond (European Regional Development Fund) financující infrastrukturu, investice do tvorby nových pracovních míst, lokální rozvojové projekty a pomoc malým podnikatelům, dále pak Evropský sociální fond (European Social Fund) pomáhající nezaměstnaným a znevýhodněným osobám najít vhodné pracovní zařazení, obvykle podporou rekvalifikačních a trainingových kurzů, Finanční nástroj pro podporu rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance) snažící se o modernizaci rybářského průmyslu a Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund) financující rozvojové programy pro venkov a poskytující podporu farmářům, obvykle v méně ekonomicky aktivních regionech.
EU nyní utrácí zhruba třetinu svého rozpočtu na méně rozvinuté regiony (dle finančního plánu na léta 2000–2006). Jak jsou peníze alokovány? Jak již bylo zmíněno, velkou roli hraje politická síla méně rozvinutých států, čím je větší, tím více peněz můžeme pro chudé regiony předpokládat. Mimo politickou sílu má EU k dispozici celou řadou pokynů, cílů a principů, které pomáhají v umísťování finančních zdrojů.
9.5.2 Nástroje, cíle a hlavní principy
Z historických důvodů, většina EU regionálních výdajů byla utracena prostřednictvím pěti fondů, čtyř strukturálních a jednoho kohézního. Ačkoliv hovoříme o pěti fondech, byly všechny zastřešeny jednotnou strategií se zaměřením na boj s nezaměstnaností a na stimulaci růstu v chudých regionech. Čtyři strukturální fondy mohly být utraceny v kterémkoliv regionu EU, pátý Kohézní pouze v jednom ze zemí chudé čtyřky. Těmi čtyřmi fondy jsou: Evropský regionální a rozvojový fond (European Regional Development Fund) financující infrastrukturu, investice do tvorby nových pracovních míst, lokální rozvojové projekty a pomoc malým podnikatelům, dále pak Evropský sociální fond (European Social Fund) pomáhající nezaměstnaným a znevýhodněným osobám najít vhodné pracovní zařazení, obvykle podporou rekvalifikačních a trainingových kurzů, Finanční nástroj pro podporu rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance) snažící se o modernizaci rybářského průmyslu a Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund) financující rozvojové programy pro venkov a poskytující podporu farmářům, obvykle v méně ekonomicky aktivních regionech.
Regionální politika EU
Mnohem větších výdajů na rozvoj zaostalých oblastí se těmto dostalo až se změnou ve společných politikách. Když se připojil v roce 1973 první relativně chudý stát Irsko, byl založen nový fond a to Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF – European Regional Development Fund) k tomu, aby redistribuoval peníze do nejchudších oblastí, nicméně jeho rozpočet byl malý. Situace se změnila až v 80. letech, kdy přistoupily tři nové země a to Řecko, Španělsko a Portugalsko. Tyto národy byly významně chudší než jejich členové a co bylo důležité, neprodukovaly zemědělské komodity, které byly v centru podpor Společenství (pšenice, cukr, mléčné produkty, hovězí). Pokud měly tyto země těžit ze členství ve Společenství, musela se struktura jeho výdajů významně změnit.
Ukázalo se, že hlasovací síla Španělska a Portugalska společně s Řeckem a Irskem byla dostatečná, aby znamenala významné přeladění výdajových priorit. Během vyjednávání o přistoupení zemí pyrenejského poloostrova, EU přislíbila podstatné navýšení plateb pro chudé regiony. Oficiálním zdůvodněním bylo, že Jednotný evropský akt z roku 1986 výrazně zvýhodňoval bohaté průmyslové oblasti. Komise se pak zavázala kompenzovat nevýhody jednotného trhu chudým regionům. Jestli byl motivem politický tlak nebo snaha Komise o zmírnění nerovností je nepodstatné, podstatné je, že výdaje na chudé regiony začaly prudce růst od konce 80. let.
Ukázalo se, že hlasovací síla Španělska a Portugalska společně s Řeckem a Irskem byla dostatečná, aby znamenala významné přeladění výdajových priorit. Během vyjednávání o přistoupení zemí pyrenejského poloostrova, EU přislíbila podstatné navýšení plateb pro chudé regiony. Oficiálním zdůvodněním bylo, že Jednotný evropský akt z roku 1986 výrazně zvýhodňoval bohaté průmyslové oblasti. Komise se pak zavázala kompenzovat nevýhody jednotného trhu chudým regionům. Jestli byl motivem politický tlak nebo snaha Komise o zmírnění nerovností je nepodstatné, podstatné je, že výdaje na chudé regiony začaly prudce růst od konce 80. let.
Regionální politika EU
Po přijetí Maastrichtské smlouvy, si chudá čtyřka mohla začít užívat dalších peněz, byl totiž založen nový fond, konkrétně Kohézní fond (Cohesion Fund), který mohl být vydáván pouze na regiony v Řecku, Irsku, Španělsku a Portugalsku. Opět totiž docházelo k tomu, že stále těsnější formy ekonomické integrace výrazně zvýhodňovaly průmyslová centra a tak periférie byly alespoň odškodňovány prostřednictvím velkých nárůstů rozpočtů strukturálních fondů (přerozdělují peníze ve prospěch strukturálně zaostalých regiónů). V konkrétní podobě to znamená zdvojnásobení podílu strukturálních fondů na EU rozpočtu mezi lety 1986 – 1993.
Na předchozím obrázku můžeme dobře vysledovat propojení mezi politickou silou chudých zemí a vzrůstem rozpočtů strukturálních fondů. Podíl peněz, který šel do chudých zemí se přímoúměrně zvětšoval s podílem, který měly tyto země při hlasování v Radě ministrů. Po dalším rozšíření o Rakousko, Finsko a Švédsko pozitivní korelace pokračuje. Podstatná část Finska, ale i část Švédska a celé východní Německo, stejně jako malá část Rakouska byly uznány jako chudé regiony, do kterých má směřovat finanční pomoc. S přijetím 10 nových členů v roce 2004 se dá předpokládat, že hned u příštího vyjednávání finančního plánu dojde k navýšení plateb pro chudé regiony, protože jak je zřejmé, rozpočtové výdaje jsou v silně pozitivní korelaci k politické síle.
Na předchozím obrázku můžeme dobře vysledovat propojení mezi politickou silou chudých zemí a vzrůstem rozpočtů strukturálních fondů. Podíl peněz, který šel do chudých zemí se přímoúměrně zvětšoval s podílem, který měly tyto země při hlasování v Radě ministrů. Po dalším rozšíření o Rakousko, Finsko a Švédsko pozitivní korelace pokračuje. Podstatná část Finska, ale i část Švédska a celé východní Německo, stejně jako malá část Rakouska byly uznány jako chudé regiony, do kterých má směřovat finanční pomoc. S přijetím 10 nových členů v roce 2004 se dá předpokládat, že hned u příštího vyjednávání finančního plánu dojde k navýšení plateb pro chudé regiony, protože jak je zřejmé, rozpočtové výdaje jsou v silně pozitivní korelaci k politické síle.
9.4.2. Rozdělení regionů
9.4.2 Rozdělení regionů
Jak jsme již řekli výše, firmy se snaží směřovat svou produkci do těch oblastí, kde minimalizují své dopravní náklady. Jak jsme si již ukázali, v Evropě existují core regiony a je pravděpodobné, že v těchto regionech budou minimalizovány dopravní náklady.
Abychom Evropu rozdělili do tří kategorií regionů (core regiony, středové regiony a periférie), museli jsme použít určitý klíč. Klíčem pro naše dělení byla dostupnost dané oblasti. Například, pro stanovení dostupnosti regionu, který obsahuje Paříž (Ile de France), bylo zjištěno, jak dlouho trvá dostat se z centra Paříže do dalšího hlavního města každého z dalších regionů EU (analýza se liší podle zvolené dopravy, u této analýzy se předpokládala doprava nákladním automobilem). Nakonec se jednotlivé časy vyváží podílem daného regionu na celkové ekonomické aktivitě EU. Tyto vyvážené časy se sečtou a získá se tak údaj pro pařížský region. Stejně tak se postupuje s každým dalším regionem. Následně dochází k rozčlenění jednotlivých regionů, ty co mají hodnotu vyšší než je průměr EU o více než o 40% jsou označeny za core regiony, ty co mají hodnotu nižší než je průměr o více než 75% za periférie a zbytek je označen, jako středový region.
Jak jsme již řekli výše, firmy se snaží směřovat svou produkci do těch oblastí, kde minimalizují své dopravní náklady. Jak jsme si již ukázali, v Evropě existují core regiony a je pravděpodobné, že v těchto regionech budou minimalizovány dopravní náklady.
Abychom Evropu rozdělili do tří kategorií regionů (core regiony, středové regiony a periférie), museli jsme použít určitý klíč. Klíčem pro naše dělení byla dostupnost dané oblasti. Například, pro stanovení dostupnosti regionu, který obsahuje Paříž (Ile de France), bylo zjištěno, jak dlouho trvá dostat se z centra Paříže do dalšího hlavního města každého z dalších regionů EU (analýza se liší podle zvolené dopravy, u této analýzy se předpokládala doprava nákladním automobilem). Nakonec se jednotlivé časy vyváží podílem daného regionu na celkové ekonomické aktivitě EU. Tyto vyvážené časy se sečtou a získá se tak údaj pro pařížský region. Stejně tak se postupuje s každým dalším regionem. Následně dochází k rozčlenění jednotlivých regionů, ty co mají hodnotu vyšší než je průměr EU o více než o 40% jsou označeny za core regiony, ty co mají hodnotu nižší než je průměr o více než 75% za periférie a zbytek je označen, jako středový region.
9.5. Regionální politika EU
9.5 Regionální politika EU
Zmírňování regionálních rozdílů je jedním z hlavních cílů EU. Pro první tři a půl dekády existence Unie avšak platilo, že plnit úkoly v podobě pomoci zaostalým regionům, náleželo jednotlivým národním vládám. Všechny evropské státy, ač už z EU nebo vně EU, vydávaly obrovské částky na budování infrastruktury venkovských oblastí. Během 50. 60. a 70. let národní vlády rozšířily elektrické a telefonní sítě do všech měst, vesnic, zemědělských farem. Vystavěly silnice, železnice, provinciální univerzity ve snaze rozvinout nejvíce zaostalé regiony své země. V mnoha případech bylo moderní peněžnictví rozšířeno do venkovských oblastí skrz státem vlastněné pošty, telefonní a telegrafní sítě.
EEC mělo sice nějaký program pro venkov, ale navzdory reálné chudobě některých regionů (např. italské Mezzogiorno), jeho finanční pomoc těmto oblastem byla zanedbatelná. V rozpočtu z roku 1970 činily strukturální platby pouze 3%, v roce 1980 pak 11%. Venkovu se mělo pomáhat pouze skrz platby v rámci CAP, které společně s administrativními výdaji Společenství byly zpočátku jedinými podstatnými útratami EEC.
Zmírňování regionálních rozdílů je jedním z hlavních cílů EU. Pro první tři a půl dekády existence Unie avšak platilo, že plnit úkoly v podobě pomoci zaostalým regionům, náleželo jednotlivým národním vládám. Všechny evropské státy, ač už z EU nebo vně EU, vydávaly obrovské částky na budování infrastruktury venkovských oblastí. Během 50. 60. a 70. let národní vlády rozšířily elektrické a telefonní sítě do všech měst, vesnic, zemědělských farem. Vystavěly silnice, železnice, provinciální univerzity ve snaze rozvinout nejvíce zaostalé regiony své země. V mnoha případech bylo moderní peněžnictví rozšířeno do venkovských oblastí skrz státem vlastněné pošty, telefonní a telegrafní sítě.
EEC mělo sice nějaký program pro venkov, ale navzdory reálné chudobě některých regionů (např. italské Mezzogiorno), jeho finanční pomoc těmto oblastem byla zanedbatelná. V rozpočtu z roku 1970 činily strukturální platby pouze 3%, v roce 1980 pak 11%. Venkovu se mělo pomáhat pouze skrz platby v rámci CAP, které společně s administrativními výdaji Společenství byly zpočátku jedinými podstatnými útratami EEC.
9.4.1. Regionální nezaměstnanost
9.4.1 Regionální nezaměstnanost
V reálném světě nejsou mzdy tak pružné, aby zabezpečily plnou zaměstnanost všech pracovníků. V Evropě je nezaměstnanost jedním z významných problémů, my se nyní budeme zabývat jejím vztahem k určitým geografickým oblastem. A jako obvykle začneme zjednodušováním.
Pokud by se mzdy neustále přizpůsobovaly podmínkám, neexistovala by nezaměstnanost. Hodinová mzda by byla v každém okamžiku taková, že ti, kteří jsou ochotni za ni pracovat, by pracovali a ty firmy, které by byly ochotny ji vyplácet svým zaměstnancům, by zaměstnance najímaly. Tedy nabídka práce by se rovnala poptávce po práci. V tomto hypotetickém světě by se mzdy stále měnily podle situace na trhu. Bohužel věci nejsou tak jednoduché a realita je jiná.
Z mnoha důvodů většina evropských států zabraňuje tomu, aby mzdy skákaly podle toho, jak se vyvíjí například cena ropy nebo prodejnost vládních obligací, tedy tomu, aby se mzdy mohly vždy přizpůsobit a tím trh vyčistit. Všechny zaměstnanecké instituce typu odbory usilují o stabilizaci mezd na vyšší úrovni než je trh vyčišťující míra, neboť usilují o maximalizaci zisků pracujících, nikoliv nezaměstnaných. To znamená, že systematicky dochází k tomu, že více pracovníků chce za danou mzdu pracovat, než jsou firmy ochotny najímat. Tedy nabídka práce převyšuje poptávku, vzniká tedy nezaměstnanost.
V reálném světě nejsou mzdy tak pružné, aby zabezpečily plnou zaměstnanost všech pracovníků. V Evropě je nezaměstnanost jedním z významných problémů, my se nyní budeme zabývat jejím vztahem k určitým geografickým oblastem. A jako obvykle začneme zjednodušováním.
Pokud by se mzdy neustále přizpůsobovaly podmínkám, neexistovala by nezaměstnanost. Hodinová mzda by byla v každém okamžiku taková, že ti, kteří jsou ochotni za ni pracovat, by pracovali a ty firmy, které by byly ochotny ji vyplácet svým zaměstnancům, by zaměstnance najímaly. Tedy nabídka práce by se rovnala poptávce po práci. V tomto hypotetickém světě by se mzdy stále měnily podle situace na trhu. Bohužel věci nejsou tak jednoduché a realita je jiná.
Z mnoha důvodů většina evropských států zabraňuje tomu, aby mzdy skákaly podle toho, jak se vyvíjí například cena ropy nebo prodejnost vládních obligací, tedy tomu, aby se mzdy mohly vždy přizpůsobit a tím trh vyčistit. Všechny zaměstnanecké instituce typu odbory usilují o stabilizaci mezd na vyšší úrovni než je trh vyčišťující míra, neboť usilují o maximalizaci zisků pracujících, nikoliv nezaměstnaných. To znamená, že systematicky dochází k tomu, že více pracovníků chce za danou mzdu pracovat, než jsou firmy ochotny najímat. Tedy nabídka práce převyšuje poptávku, vzniká tedy nezaměstnanost.
Regionální nezaměstnanost
V mnoha evropských státech, působí na fixaci cen práce územní prvky. Například si vezměme Německo. Z mnoha důvodů je produktivita práce ve východních zemích nižší než v západních. Tedy, firmy jsou ochotny najímat pracovníky z východního Německa jen za nižší mzdy, než najímají ty ze západního Německa. Avšak, německá zaměstnanecká unie zabránila tomu, aby úroveň mezd ve východním Německu mohla klesnout na trh vyčišťující úroveň. Důvodem byl především strach o to, aby následně neklesly také mzdy v západním Německu, prezentovaným důvodem pak byla solidarita s východoněmeckými občany. Jakýkoliv takový tlak na regionální neflexibilitu mezd vede k regionální nezaměstnanosti. A protože firmy umí opustit region rychleji než pracovníci, tak se stěhují za více realistickými mzdami (mzda v poměru ke produktivitě) a vznikají regiony, kde je nezaměstnanost nízká a regiony, kde stále roste.
A konečně, je zřejmé, že tento typ neshody v migrační rychlosti (firmy opouštějí region rychleji než pracovníci) vytváří aglomerační tlaky. I malý přesun průmyslu zvyšuje nezaměstnanost v regionu, odkud se firma stěhuje a snižuje tam, kam míří. A protože nezaměstnanost je jedním z významných faktorů migrace, tak nakonec určitá část pracovníků odejde do expandujícího regionu za pracovními příležitostmi, čímž dojde ke zvětšení trhu v tomto regionu na úkor regionu, který opouštějí. Za zvětšeným trhem se pak budou stěhovat další firmy a za nimi zase další zaměstnanci a regionální nerovnosti se ještě prohloubí.
A konečně, je zřejmé, že tento typ neshody v migrační rychlosti (firmy opouštějí region rychleji než pracovníci) vytváří aglomerační tlaky. I malý přesun průmyslu zvyšuje nezaměstnanost v regionu, odkud se firma stěhuje a snižuje tam, kam míří. A protože nezaměstnanost je jedním z významných faktorů migrace, tak nakonec určitá část pracovníků odejde do expandujícího regionu za pracovními příležitostmi, čímž dojde ke zvětšení trhu v tomto regionu na úkor regionu, který opouštějí. Za zvětšeným trhem se pak budou stěhovat další firmy a za nimi zase další zaměstnanci a regionální nerovnosti se ještě prohloubí.
9.4. Teoretická část 3: sloučení dohromady
9.4. Teoretická část 3: sloučení dohromady
Jak jsme se již zmínili, evropská integrace je spojena s lokalizačními efekty uvnitř jednotlivých ekonomik, které jsou odlišné od těch, které působí mezi jednotlivými ekonomikami. Pokud bychom vzali každý jednotlivý stát a uvnitř něho bychom sečetli veškerou ekonomickou aktivitu a podělili počtem rezidentů, dostali bychom průměrnou ekonomickou aktivitu na obyvatele. Když bychom tyto průměry porovnali mezi všemi členskými zeměmi a v čase, zjistili bychom, že s evropskou integrací se rozdíly vyrovnávají, to jest, že ekonomická aktivita je roztříštěna mezi země. Pokud ale budeme srovnávat situaci v rámci jedné země, výsledky budou opačné. V mnoha zemích se regionální nerovnosti s hloubkou evropské integrace zvětšovaly. S teorií, kterou jsme si vysvětlili výše, se budeme snažit těmto jevům porozumět. Klíčovým faktorem v pochopení bude mobilita kapitálu a práce.
Protože stále existuje mnoho restrikcí v pohybu pracovníků uvnitř EU, dělníci se jen zřídka stěhují za práci přes hranice do jiné členské země. Mobilita dělníků v rámci jednoho státu je větší, nikoliv však abnormální – o čemž nám svědčí regionální rozdíly v mírách nezaměstnanosti. Nicméně, tato vnitřní mobilita není ani zanedbatelná, prostě je. Například v poválečném období jsme mohli vidět masový přesun obyvatelstva z venkovských do městských oblastí, který dokonce někdy zahrnoval i přes-hraniční přesuny. Nadto, další výrobní faktory jsou mnohem mobilnější. Například, jak kapitál tak kvalifikovaní pracovníci jsou vcelku mobilním faktorem uvnitř jednoho státu.
Jak jsme se již zmínili, evropská integrace je spojena s lokalizačními efekty uvnitř jednotlivých ekonomik, které jsou odlišné od těch, které působí mezi jednotlivými ekonomikami. Pokud bychom vzali každý jednotlivý stát a uvnitř něho bychom sečetli veškerou ekonomickou aktivitu a podělili počtem rezidentů, dostali bychom průměrnou ekonomickou aktivitu na obyvatele. Když bychom tyto průměry porovnali mezi všemi členskými zeměmi a v čase, zjistili bychom, že s evropskou integrací se rozdíly vyrovnávají, to jest, že ekonomická aktivita je roztříštěna mezi země. Pokud ale budeme srovnávat situaci v rámci jedné země, výsledky budou opačné. V mnoha zemích se regionální nerovnosti s hloubkou evropské integrace zvětšovaly. S teorií, kterou jsme si vysvětlili výše, se budeme snažit těmto jevům porozumět. Klíčovým faktorem v pochopení bude mobilita kapitálu a práce.
Protože stále existuje mnoho restrikcí v pohybu pracovníků uvnitř EU, dělníci se jen zřídka stěhují za práci přes hranice do jiné členské země. Mobilita dělníků v rámci jednoho státu je větší, nikoliv však abnormální – o čemž nám svědčí regionální rozdíly v mírách nezaměstnanosti. Nicméně, tato vnitřní mobilita není ani zanedbatelná, prostě je. Například v poválečném období jsme mohli vidět masový přesun obyvatelstva z venkovských do městských oblastí, který dokonce někdy zahrnoval i přes-hraniční přesuny. Nadto, další výrobní faktory jsou mnohem mobilnější. Například, jak kapitál tak kvalifikovaní pracovníci jsou vcelku mobilním faktorem uvnitř jednoho státu.
Teoretická část 3: sloučení dohromady
Nyní situaci zjednodušíme a budeme předpokládat, že všechny faktory jsou dokonale mobilní v rámci jednoho státu a dokonale imobilní mezi státy. V tomto případě bude odstranění obchodních bariér znamenat, že země se začnou specializovat na tu výrobu, ve které mají komparativní výhodu. Tento důsledek liberalizovaného obchodu pak pocítí všechny národy skrz svůj zvýšený národní produkt. Dalším pozitivním aspektem integrace jsou přímé zahraniční investice a mobilita studentů, což povede ke konvergenci národních technologií a zaostalcům bude umožňováno dohánět leadery. Oba tyto faktory mohou podpořit konvergenci příjmů na hlavu mezi jednotlivými členskými státy. A co je významné, tak nedostatek mobility faktorů přes hranice zajistí, že aglomerující tlaky nejsou na národní úrovni dominantní, tedy nenastane situace, kdy v jednom státě je soustředěna veškerá ekonomická aktivita a v druhém žádná. Stane se něco jiného – dojde k sektorové koncentraci. Právě když výrobním faktorům není umožněno volného pohybu přes hranice, začnou působit aglomerující tlaky v rámci jednotlivých sektorů, což vede k tomu, že národ se začne specializovat v určitém, konkrétním odvětví. Například, hlubší integrace může podporovat širší geografické shlukování (koncentraci) chemického nebo třeba automobilového průmyslu, ale každý národ skončí s nějakým průmyslem, nikoliv bez průmyslu.
Co se týká regionů, tak mnohem větší mobilita faktorů v rámci jednotlivých států umožní působit poptávkovým i nákladovým vazbám. Tedy roste-li určitý region, stává se atraktivnějším pro ostatní firmy a má příležitost dále růst. Tedy dochází k diferenciaci jednotlivých regionů.
Co se týká regionů, tak mnohem větší mobilita faktorů v rámci jednotlivých států umožní působit poptávkovým i nákladovým vazbám. Tedy roste-li určitý region, stává se atraktivnějším pro ostatní firmy a má příležitost dále růst. Tedy dochází k diferenciaci jednotlivých regionů.
9.3.3. Vliv ekonomické integrace
9.3.3 Vliv ekonomické integrace
Konečně si budeme moci ukázat, jaký vliv má prohlubování evropské integrace na lokalizaci průmyslu, k tomuto využijeme další obrázek.
Poklesnou-li náklady, tak křivka KK rotuje na úroveň KK’ a nová rovnováha je pak v bodě B’. To znamená, že těsnější integrace vede ke koncentraci průmyslu do té oblasti, jejíž trh byl zpočátku větším. V našem velmi zjednodušeném modelu, kde jedinou silou působící proti koncentraci je strach z konkurence, bude docházet k tomu, že každé další snižování obchodních nákladů, povede k dalšímu zvětšování již velkých trhů a zmenšování těch malých. Tedy vytváření core regionů s obrovskou ekonomickou aktivitou a periférií s velmi malou ekonomickou aktivitou.
Celková versus sektorová koncentrace
Logika, že volnější obchod vede k vzniku a rozšiřování průmyslových aglomerací je vcelku silná. Nicméně, vlivy mohou být velmi odlišné a závisí na tom, jak si vydefinujeme koncentraci. Jak již bylo zmíněno koncentrace (shlukování) může nabývat dvou základních podob a to celkovou a sektorovou. Celková vede k polarizaci jednotlivých regionů, kdy v některých je koncentrována téměř veškerá ekonomická aktivita (core region) a v druhých téměř žádná (periférie). Stejnou logiku však můžeme aplikovat i na sektorová koncentraci, kdy regiony mají svou core výrobu a pak ještě několik periferních výrob.
Důležitý závěr, který z toho plyne, je, že vzrůstající specializace národů může být podnícena aglomerujícími silami, nikoliv komparativními výhodami. To je zajímavé, pokud tyto a již dříve provedené závěry porovnáme.
Konečně si budeme moci ukázat, jaký vliv má prohlubování evropské integrace na lokalizaci průmyslu, k tomuto využijeme další obrázek.
Poklesnou-li náklady, tak křivka KK rotuje na úroveň KK’ a nová rovnováha je pak v bodě B’. To znamená, že těsnější integrace vede ke koncentraci průmyslu do té oblasti, jejíž trh byl zpočátku větším. V našem velmi zjednodušeném modelu, kde jedinou silou působící proti koncentraci je strach z konkurence, bude docházet k tomu, že každé další snižování obchodních nákladů, povede k dalšímu zvětšování již velkých trhů a zmenšování těch malých. Tedy vytváření core regionů s obrovskou ekonomickou aktivitou a periférií s velmi malou ekonomickou aktivitou.
Celková versus sektorová koncentrace
Logika, že volnější obchod vede k vzniku a rozšiřování průmyslových aglomerací je vcelku silná. Nicméně, vlivy mohou být velmi odlišné a závisí na tom, jak si vydefinujeme koncentraci. Jak již bylo zmíněno koncentrace (shlukování) může nabývat dvou základních podob a to celkovou a sektorovou. Celková vede k polarizaci jednotlivých regionů, kdy v některých je koncentrována téměř veškerá ekonomická aktivita (core region) a v druhých téměř žádná (periférie). Stejnou logiku však můžeme aplikovat i na sektorová koncentraci, kdy regiony mají svou core výrobu a pak ještě několik periferních výrob.
Důležitý závěr, který z toho plyne, je, že vzrůstající specializace národů může být podnícena aglomerujícími silami, nikoliv komparativními výhodami. To je zajímavé, pokud tyto a již dříve provedené závěry porovnáme.
9.3.4. Doplnění o některé prvky reality
9.3.4 Doplnění o některé prvky reality
V EE-KK modelu se předpokládá pouze jedna síla, která působí proti vytváření průmyslových aglomerací a to velikost lokální konkurence. V reálném světě však takovýchto sil působí více, například rozdílné ceny půd dokáží působit tak, že k úplné koncentraci nedojde. Pokud se ekonomická aktivita stěhuje do Paříže, ceny pozemků v Paříži rostou a v perifériích klesají. Se stěhováním ekonomické aktivity obvykle dochází ke změnám cen všech výrobních faktorů a toto geografické cenové členění může spolehlivě zabraňovat tomu, aby se veškerá činnost soustředila na největších trzích.
Existuje také mnoho dalších faktorů, které působí proti vytváření aglomerací. Například některý průmysl intenzivně využívá přírodních zdrojů, které jsou nemobilní. Ocelářské výroby bývají často v blízkosti nalezišť železné rudy. Firmy na zpracovávání hliníku zase potřebují velké množství elektrické energie a tak je obvyklé, že jsou situovány do blízkosti levných zdrojů energie, jako jsou vodní či atomové elektrárny.
V EE-KK modelu se předpokládá pouze jedna síla, která působí proti vytváření průmyslových aglomerací a to velikost lokální konkurence. V reálném světě však takovýchto sil působí více, například rozdílné ceny půd dokáží působit tak, že k úplné koncentraci nedojde. Pokud se ekonomická aktivita stěhuje do Paříže, ceny pozemků v Paříži rostou a v perifériích klesají. Se stěhováním ekonomické aktivity obvykle dochází ke změnám cen všech výrobních faktorů a toto geografické cenové členění může spolehlivě zabraňovat tomu, aby se veškerá činnost soustředila na největších trzích.
Existuje také mnoho dalších faktorů, které působí proti vytváření aglomerací. Například některý průmysl intenzivně využívá přírodních zdrojů, které jsou nemobilní. Ocelářské výroby bývají často v blízkosti nalezišť železné rudy. Firmy na zpracovávání hliníku zase potřebují velké množství elektrické energie a tak je obvyklé, že jsou situovány do blízkosti levných zdrojů energie, jako jsou vodní či atomové elektrárny.
Křivka KK
Graficky je fakt, že SK musí stoupnout o více než SE, zaznamenán v podobě více strmé křivky KK (v diagramu jako KK‘) než je linie 45°, krajní polohy této křivky pak v diagramu nalezneme pod označením E a D.
Nyní se ptáme, jak evropská integrace ovlivnila KK linii. Jak bylo ukázáno, tak nižší obchodní náklady činí KK křivku strmější. Nejjednodušší cestou, jak této situaci porozumět je porovnat dva extrémní případy a to křivku KK bez obchodu, tedy linii 45° a obchod, který nepřináší žádné dodatečné náklady. Pokud je obchod bez nákladů, tak rozmístění firem mezi regiony je naprosto irelevantní, každé rozmístění bude znamenat rovnovážnou situaci a všechny identické firmy budou mít stejný podíl na prodeji v každém z regionu. Graficky je to vertikální linie, ohraničená body ½, ½. Jinými slovy, když je trh rozdělen rovnoměrně (SE=½), tak každé rozložení firem znamená rovnoměrný prodej. Vertikální KK nám odráží tuto skutečnost, jakékoliv SK je vhodné pro SE=½.
Musíme si uvědomit čtyři důležité souvislosti.
• KK má vzestupný charakter
• KK je strmější než linie 45°díky home market effect
• KK křivka odráží úroveň obchodních nákladů, s jejich poklesem se křivka stává strmější, vždy prochází přes bod ½, ½ (rotuje okolo bodu A)
• podíl práce v jednotlivých regionech nemá na křivku KK vliv, my uvažujeme celkový podíl výdajů, lhostejno jestli pocházejí z práce nebo kapitálu
Nyní se ptáme, jak evropská integrace ovlivnila KK linii. Jak bylo ukázáno, tak nižší obchodní náklady činí KK křivku strmější. Nejjednodušší cestou, jak této situaci porozumět je porovnat dva extrémní případy a to křivku KK bez obchodu, tedy linii 45° a obchod, který nepřináší žádné dodatečné náklady. Pokud je obchod bez nákladů, tak rozmístění firem mezi regiony je naprosto irelevantní, každé rozmístění bude znamenat rovnovážnou situaci a všechny identické firmy budou mít stejný podíl na prodeji v každém z regionu. Graficky je to vertikální linie, ohraničená body ½, ½. Jinými slovy, když je trh rozdělen rovnoměrně (SE=½), tak každé rozložení firem znamená rovnoměrný prodej. Vertikální KK nám odráží tuto skutečnost, jakékoliv SK je vhodné pro SE=½.
Musíme si uvědomit čtyři důležité souvislosti.
• KK má vzestupný charakter
• KK je strmější než linie 45°díky home market effect
• KK křivka odráží úroveň obchodních nákladů, s jejich poklesem se křivka stává strmější, vždy prochází přes bod ½, ½ (rotuje okolo bodu A)
• podíl práce v jednotlivých regionech nemá na křivku KK vliv, my uvažujeme celkový podíl výdajů, lhostejno jestli pocházejí z práce nebo kapitálu
Lokalizační rovnováha
Lokalizační rovnováha
Nyní jsme dali křivky EE a KK dohromady. Na diagramu je sever regionem s více než polovinou pracovní síly (křivka EE neprochází přes bod ½, ½, ale je od něj napravo). Průnik mezi oběma křivkami, bod B, determinuje rovnovážné rozdělení průmyslu a rovnovážnou velikost trhu.
Proč?
EE nám říká, jaké SE je nutné pro každou úroveň SK a KK nám říká, jaké SK je nutné pro každou úroveň SE. V průniku obou křivek je stejná návratnost kapitálu v obou regionech (tedy není žádný tlak na změnu SK) a máme-li tedy úroveň SK, která je rovnovážná, pak z křivky EE zjistíme za jakého rozložení velikosti trhů.
Je zřejmé, že B je stabilním výsledkem. Například, máme stejnou situaci a začneme s rozmístěním v bodě SE,1. Při této úrovni SE nám křivka KK ukazuje, že firmy se chtějí přesouvat až do polohy SK,1. Ale když bude SK na úrovni SK,1, tak nám křivka EE ukazuje, že rovnoměrné rozložení výdajů je až v bodě SE,2. Takto se situace bude stále opakovat, až se SK potká s SE v bodě B.
Nyní jsme dali křivky EE a KK dohromady. Na diagramu je sever regionem s více než polovinou pracovní síly (křivka EE neprochází přes bod ½, ½, ale je od něj napravo). Průnik mezi oběma křivkami, bod B, determinuje rovnovážné rozdělení průmyslu a rovnovážnou velikost trhu.
Proč?
EE nám říká, jaké SE je nutné pro každou úroveň SK a KK nám říká, jaké SK je nutné pro každou úroveň SE. V průniku obou křivek je stejná návratnost kapitálu v obou regionech (tedy není žádný tlak na změnu SK) a máme-li tedy úroveň SK, která je rovnovážná, pak z křivky EE zjistíme za jakého rozložení velikosti trhů.
Je zřejmé, že B je stabilním výsledkem. Například, máme stejnou situaci a začneme s rozmístěním v bodě SE,1. Při této úrovni SE nám křivka KK ukazuje, že firmy se chtějí přesouvat až do polohy SK,1. Ale když bude SK na úrovni SK,1, tak nám křivka EE ukazuje, že rovnoměrné rozložení výdajů je až v bodě SE,2. Takto se situace bude stále opakovat, až se SK potká s SE v bodě B.
KK křivka
Je jasné, že pokud se zvětší průmysl (= počet firem = počet jednotek kapitálu) v jednom regionu, tak aby byla zachována rovnováha v rentabilitě kapitálu, musí ve stejném regionu stoupnout také prodeje. Jak již bylo řečeno firmy, které si musí zvolit jednu lokalitu, zvolí tu, kde je větší trh, aby eliminovaly obchodní náklady. Ale větší trh zase znamená větší konkurenci, takže ne všechny firmy se nakonec na větší trh opravdu přesunou. Rozmístění průmyslu SK bude nakonec výslednicí jak tlaků na snižování nákladů (faktor pro výběr velkého trhu), tak tlaků na snižování konkurence (faktor pro výběr malého trhu).
Abychom konstrukci lépe pochopili, začneme s úvahou, jak bude KK vypadat, pokud nebude mezi regiony žádný obchod, tedy obchodní náklady budou prohibitní. Konkrétně, jaké bude rovnoměrné rozmístění kapitálu pro SE = ½? Nezapomeňme, že rovnovážná návratnost kapitálu vyžaduje, aby se rovnaly prodeje na firmu v každém regionu. A protože neexistuje v tomto případě žádný obchod, stejný prodej znamená stejný počet firem v obou regionech, tedy SK = ½. Tato situace je zaznamenána pod bodem A. Se stejnou logikou zkonstruujeme další body. Pokud bude mít sever 100% příjmů resp. výdajů, tak musí disponovat 100% firem, tento bod je označen jako B. Pokud bude mít naopak 0% výdajů, pak disponuje 0% firem a tento bod pak je pod písmenem C. Pro jakoukoliv úroveň SE bude v případě bez obchodu platit, že rovnovážná velikost průmyslu SK je právě rovna SE. Zkráceně, křivka KK je v případě bez obchodu shodná s linii 45°.
Abychom konstrukci lépe pochopili, začneme s úvahou, jak bude KK vypadat, pokud nebude mezi regiony žádný obchod, tedy obchodní náklady budou prohibitní. Konkrétně, jaké bude rovnoměrné rozmístění kapitálu pro SE = ½? Nezapomeňme, že rovnovážná návratnost kapitálu vyžaduje, aby se rovnaly prodeje na firmu v každém regionu. A protože neexistuje v tomto případě žádný obchod, stejný prodej znamená stejný počet firem v obou regionech, tedy SK = ½. Tato situace je zaznamenána pod bodem A. Se stejnou logikou zkonstruujeme další body. Pokud bude mít sever 100% příjmů resp. výdajů, tak musí disponovat 100% firem, tento bod je označen jako B. Pokud bude mít naopak 0% výdajů, pak disponuje 0% firem a tento bod pak je pod písmenem C. Pro jakoukoliv úroveň SE bude v případě bez obchodu platit, že rovnovážná velikost průmyslu SK je právě rovna SE. Zkráceně, křivka KK je v případě bez obchodu shodná s linii 45°.
Křivka KK
Ale jak bude křivka vypadat v mnohem obvyklejším případě a to tehdy, když obchod bude umožněn, ale něco stojí (obchodní náklady)? Odpověď začneme vysvětlením, proč má linie 45°, tedy křivka KK bez obchodu sklon 1. Pro vysvětlení začneme v bodě A a budeme předpokládat, že výdaje v severním regionu stouply o 10%, což vedlo k automatické redukci výdajů jižního regionu o těchto 10%. Když SK je na úrovni ½ a SE je nad ½, tak firmy na severu prodávají více než na jihu a jejich zisky jsou také vyšší. Aby byla zachována rovnost v rentabilitě kapitálu, je nutné, aby konkurence na severu stoupla o 10% a na jihu klesla o 10%. A protože není obchod, tak 10% růst konkurence na severu, musí znamenat 10% nárůst počtu firem na severu a 10% pokles konkurence na jihu, musí znamenat 10% pokles počtu firem tamtéž.
Toto vysvětlení bylo jednoduché, protože neexistoval export a konkurence byla pouze na lokálním trhu, ale my se konečně vrátíme k naší otázce a začneme předpokládat existenci obchodu. V této situaci pak každý kapitálový přesun (přesun firmy) bude znamenat změnu konkurence na obou trzích. Konkrétně, pokud počet severních firem stoupne o 10%, úroveň konkurence na severu nestoupne o 10%. Proč ne? Důvodem je to, že severní firmy nyní čelí menší konkurenci na svém exportním trhu, tedy jižním trhu. To tedy znamená, že pokud chceme dosáhnout stejných prodejů na jednu firmu a existuje obchod, tak při nárůstu severních výdajů o 10%, musí počet firem stoupnout o více než 10%. Tento efekt bývá označován jako „domácí tržní efekt“ (home market effect).
Toto vysvětlení bylo jednoduché, protože neexistoval export a konkurence byla pouze na lokálním trhu, ale my se konečně vrátíme k naší otázce a začneme předpokládat existenci obchodu. V této situaci pak každý kapitálový přesun (přesun firmy) bude znamenat změnu konkurence na obou trzích. Konkrétně, pokud počet severních firem stoupne o 10%, úroveň konkurence na severu nestoupne o 10%. Proč ne? Důvodem je to, že severní firmy nyní čelí menší konkurenci na svém exportním trhu, tedy jižním trhu. To tedy znamená, že pokud chceme dosáhnout stejných prodejů na jednu firmu a existuje obchod, tak při nárůstu severních výdajů o 10%, musí počet firem stoupnout o více než 10%. Tento efekt bývá označován jako „domácí tržní efekt“ (home market effect).
Křivka EE
Musíme si uvědomit tři důležité souvislosti.
• EE má vzestupný charakter, neboť zvýší-li se relativní podíl průmyslu na severu, zvýší se také relativní podíl severního trhu
• EE je strmější než křivka 45°, neboť mobilní faktor kapitál tvoří jen část příjmů resp. výdajů
• To, jak bude vypadat křivka EE, nemá nic do činění s obchodními náklady, ale pouze s tím, kolik výrobního faktoru práce a kolik výrobního faktoru kapitál je v jednotlivém regionu
Poslední záležitostí, kterou musíme uvážit je to, co se stane, pokud je jih výrazně menším regionem než sever, tedy sever disponuje navíc i větším podílem imobilního faktoru práce. Tato situace je velmi důležitá, neboť mnoho politiků, kteří se zabývají regionální politikou EU pláče nad malými regiony a zeměmi.
Pro ilustraci malé země, budeme předpokládat, že sever má více než polovinu imobilního faktoru. V našem diagramu bod D, kde SK = ½, ale podíl SE je větší než polovina, neboť sever vlastní více než polovinu práce a polovinu kapitálu. Podobně, pro každou další úroveň SK, bude SE vyšší. Takto bude každá křivka, která vyjadřuje asymetrické případy relativních podílů (v diagramu označená jako EE’) ležet napravo od původní EE křivky.
• EE má vzestupný charakter, neboť zvýší-li se relativní podíl průmyslu na severu, zvýší se také relativní podíl severního trhu
• EE je strmější než křivka 45°, neboť mobilní faktor kapitál tvoří jen část příjmů resp. výdajů
• To, jak bude vypadat křivka EE, nemá nic do činění s obchodními náklady, ale pouze s tím, kolik výrobního faktoru práce a kolik výrobního faktoru kapitál je v jednotlivém regionu
Poslední záležitostí, kterou musíme uvážit je to, co se stane, pokud je jih výrazně menším regionem než sever, tedy sever disponuje navíc i větším podílem imobilního faktoru práce. Tato situace je velmi důležitá, neboť mnoho politiků, kteří se zabývají regionální politikou EU pláče nad malými regiony a zeměmi.
Pro ilustraci malé země, budeme předpokládat, že sever má více než polovinu imobilního faktoru. V našem diagramu bod D, kde SK = ½, ale podíl SE je větší než polovina, neboť sever vlastní více než polovinu práce a polovinu kapitálu. Podobně, pro každou další úroveň SK, bude SE vyšší. Takto bude každá křivka, která vyjadřuje asymetrické případy relativních podílů (v diagramu označená jako EE’) ležet napravo od původní EE křivky.
KK křivka
KK křivka
Cílem diagramu je determinovat obojí SE i SK a ukázat, jak se situace změní, klesnou-li obchodní náklady. Kapitál je mobilní a stěhuje se vždy do regionu s vyšší mírou zisku. K determinaci rovnovážného rozmístění kapitálu mezi regiony (a tedy i průmyslu) je nezbytné, určit míru návratnosti pro každý region. Konkrétně se budeme zajímat o to, jak úroveň obchodních nákladů bude působit na změnu rovnovážného rozmístění průmyslu, který je definován, jako stejná návratnost kapitálu v obou regionech při jakékoliv velikosti trhu (tedy při libovolné SE). Kombinace SK a SE, které znamenají stejnou návratnost kapitálu, označujeme jako KK křivku.
Nejprve musíme začít s vydefinováním determinantů kapitálové návratnosti. Nejjednodušší je předpokládat, že návratnost jedné jednotky kapitálu tvoří přesně proporcionální část prodejů. Jak jsme k tomu došli? Předpokládejme, že zisková marže je konstantní, řekněme 20%, tedy celková ziskovost firmy je 20% z objemu prodeje. Tento vztah jedna k jedné mezi prodeji a ziskovostí znamená, že návratnost kapitálu je mezi regiony v rovnováze, když každá typická firma obou regiónů má stejný objem prodeje.
Cílem diagramu je determinovat obojí SE i SK a ukázat, jak se situace změní, klesnou-li obchodní náklady. Kapitál je mobilní a stěhuje se vždy do regionu s vyšší mírou zisku. K determinaci rovnovážného rozmístění kapitálu mezi regiony (a tedy i průmyslu) je nezbytné, určit míru návratnosti pro každý region. Konkrétně se budeme zajímat o to, jak úroveň obchodních nákladů bude působit na změnu rovnovážného rozmístění průmyslu, který je definován, jako stejná návratnost kapitálu v obou regionech při jakékoliv velikosti trhu (tedy při libovolné SE). Kombinace SK a SE, které znamenají stejnou návratnost kapitálu, označujeme jako KK křivku.
Nejprve musíme začít s vydefinováním determinantů kapitálové návratnosti. Nejjednodušší je předpokládat, že návratnost jedné jednotky kapitálu tvoří přesně proporcionální část prodejů. Jak jsme k tomu došli? Předpokládejme, že zisková marže je konstantní, řekněme 20%, tedy celková ziskovost firmy je 20% z objemu prodeje. Tento vztah jedna k jedné mezi prodeji a ziskovostí znamená, že návratnost kapitálu je mezi regiony v rovnováze, když každá typická firma obou regiónů má stejný objem prodeje.
Křivka EE
Křivka EE
Začneme analýzou poptávkových vazeb, tj. vztahem mezi podílem průmyslu na severu a podílem výdajů na severu. Budeme-li předpokládat stejně velký průmysl (stejný počet jednotek kapitálu) na severu i jihu, tak i velikost trhu bude na severu identická s jihem. Proč? Velikost trhu závisí na kupní síle místních spotřebitelů. A protože je stejný počet pracovníků na severu i jihu, stejně tak stejně velký je kapitál, musí být příjmová úroveň obou regiónů stejná a tedy výdaje na obou trzích jsou identické.
Na obrázku je tato situace ilustrována jako bod A (1/2,1/2). Diagram má na horizontální ose podíl výdajů v severní oblasti (SE – share of expenditure), což je vlastně relativní velikost severního trhu. Pokud SE je větší než ½, pak severní trh je větší než jižní a naopak. Na vertikální ose je podíl průmyslu na severu (SK – share of capital). Pokud je SK větší než ½, pak sever je víc průmyslový než jih a naopak.
Uvažujme nyní, jak velká by byla velikost severního trhu, kdyby všechen průmysl, tedy i všechen kapitál byl koncentrován na severu. SE by byl větší než ½, neboť sever by disponoval příjmem z poloviny práce a z celého kapitálu. Ale SE by byl menší než 1, neboť jihu stále zůstává příjem z imobilní práce, která by byla angažována pouze v sektoru služeb. Tato situace je v diagramu zaznačena pod písmenem B. Se stejnou logikou dokážeme zakreslit i C, akorát nyní budeme veškerý průmysl předpokládat v jižním regionu.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Začneme analýzou poptávkových vazeb, tj. vztahem mezi podílem průmyslu na severu a podílem výdajů na severu. Budeme-li předpokládat stejně velký průmysl (stejný počet jednotek kapitálu) na severu i jihu, tak i velikost trhu bude na severu identická s jihem. Proč? Velikost trhu závisí na kupní síle místních spotřebitelů. A protože je stejný počet pracovníků na severu i jihu, stejně tak stejně velký je kapitál, musí být příjmová úroveň obou regiónů stejná a tedy výdaje na obou trzích jsou identické.
Na obrázku je tato situace ilustrována jako bod A (1/2,1/2). Diagram má na horizontální ose podíl výdajů v severní oblasti (SE – share of expenditure), což je vlastně relativní velikost severního trhu. Pokud SE je větší než ½, pak severní trh je větší než jižní a naopak. Na vertikální ose je podíl průmyslu na severu (SK – share of capital). Pokud je SK větší než ½, pak sever je víc průmyslový než jih a naopak.
Uvažujme nyní, jak velká by byla velikost severního trhu, kdyby všechen průmysl, tedy i všechen kapitál byl koncentrován na severu. SE by byl větší než ½, neboť sever by disponoval příjmem z poloviny práce a z celého kapitálu. Ale SE by byl menší než 1, neboť jihu stále zůstává příjem z imobilní práce, která by byla angažována pouze v sektoru služeb. Tato situace je v diagramu zaznačena pod písmenem B. Se stejnou logikou dokážeme zakreslit i C, akorát nyní budeme veškerý průmysl předpokládat v jižním regionu.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Rozptylující tlaky (dispersion)
Rozptylující tlaky (dispersion)
Samozřejmě existují také tlaky, které působí proti koncentraci, tyto budeme označovat jako rozptylující. Například ceny půdy a náklady na určité formy pracovní síly (především nekvalifikované) tendují k tomu, že jsou vyšší v zastavěných oblastech, což přidává na atraktivitě právě méně rozvinutým regionům. A ačkoliv tyto síly v reálném světě působí, my se budeme hlavně zabývat jinými rozptylujícími tlaky, které si označíme jako lokálně konkurenční tlaky. Protože reálný svět je světem s obchodními náklady a také světem nedokonalé konkurence, je jasné, že firmy bude lákat nalézt takovou lokalitu, kde budou mít ve své činnosti jen málo konkurentů. Těmito oblastmi jistě nebudou velké průmyslové aglomerace, proto vyhýbání se konkurenci, můžeme označit jako rozptylující tlak.
Je samozřejmé, že jak tlaky na koncentraci, tak tlaky vedoucí k anti-koncentraci působí současně, a rovnováha mezi nimi pak determinantem geografické distribuce ekonomické aktivity. My se pak budeme především věnovat otázce, jak evropská integrace ovlivňuje tuto rovnováhu.
Samozřejmě existují také tlaky, které působí proti koncentraci, tyto budeme označovat jako rozptylující. Například ceny půdy a náklady na určité formy pracovní síly (především nekvalifikované) tendují k tomu, že jsou vyšší v zastavěných oblastech, což přidává na atraktivitě právě méně rozvinutým regionům. A ačkoliv tyto síly v reálném světě působí, my se budeme hlavně zabývat jinými rozptylujícími tlaky, které si označíme jako lokálně konkurenční tlaky. Protože reálný svět je světem s obchodními náklady a také světem nedokonalé konkurence, je jasné, že firmy bude lákat nalézt takovou lokalitu, kde budou mít ve své činnosti jen málo konkurentů. Těmito oblastmi jistě nebudou velké průmyslové aglomerace, proto vyhýbání se konkurenci, můžeme označit jako rozptylující tlak.
Je samozřejmé, že jak tlaky na koncentraci, tak tlaky vedoucí k anti-koncentraci působí současně, a rovnováha mezi nimi pak determinantem geografické distribuce ekonomické aktivity. My se pak budeme především věnovat otázce, jak evropská integrace ovlivňuje tuto rovnováhu.
9.3.2. EE-KK diagram
9.3.2 EE-KK diagram
Logiku tlaků pro a proti koncentraci můžeme hlouběji pochopit s využitím diagramu, který spojuje relativní velikost trhu s relativním počtem firem. Aby byla situace dostatečně ilustrativní, byly při konstrukci přijaty určité zjednodušující předpoklady.
Budeme uvažovat pouze dva regiony, severní a jižní, které disponují stejnými výrobními faktory i stejnou technologií (neexistuje tedy komparativní výhoda). Výrobní faktory budeme uvažovat dva a to práci, která je imobilní (neboť vnitřní evropská migrace je malá) a kapitál, který je velmi mobilní (neboť reálně k přesunům kapitálu v Evropě dochází), což vede k tomu, že v rovnováze je všude stejná návratnost kapitálu. Dále pak budeme uvažovat dva sektory služby a průmysl. Pracovníci mohou pracovat buď ve službách, nebo v průmyslu a průmysl předpokládáme kapitálově intenzivnější. Pro další zjednodušení budeme předpokládat, že firmy produkující zboží budou poptávat nějaký kapitál a nějakou práci a firmy produkující služby pouze práci. Abychom si situaci ještě usnadnili, tak každá průmyslová firma bude poptávat jednotku kapitálu, tedy regionální podíl na celkovém kapitálu bude identický s regionálním podílem na celkovém počtu firem. Na začátku analýzy budou mít oba regiony přesně polovinu nemobilního faktoru práce. A konečně, vyloučíme nákladové vazby s tím, že žádný sektor nenakupuje pro svou výrobu meziprodukty, ale pouze výrobní faktory.
Když už máme tyto zjednodušující předpoklady, můžeme přejít k samotné analýze EE-KK diagramu.
Logiku tlaků pro a proti koncentraci můžeme hlouběji pochopit s využitím diagramu, který spojuje relativní velikost trhu s relativním počtem firem. Aby byla situace dostatečně ilustrativní, byly při konstrukci přijaty určité zjednodušující předpoklady.
Budeme uvažovat pouze dva regiony, severní a jižní, které disponují stejnými výrobními faktory i stejnou technologií (neexistuje tedy komparativní výhoda). Výrobní faktory budeme uvažovat dva a to práci, která je imobilní (neboť vnitřní evropská migrace je malá) a kapitál, který je velmi mobilní (neboť reálně k přesunům kapitálu v Evropě dochází), což vede k tomu, že v rovnováze je všude stejná návratnost kapitálu. Dále pak budeme uvažovat dva sektory služby a průmysl. Pracovníci mohou pracovat buď ve službách, nebo v průmyslu a průmysl předpokládáme kapitálově intenzivnější. Pro další zjednodušení budeme předpokládat, že firmy produkující zboží budou poptávat nějaký kapitál a nějakou práci a firmy produkující služby pouze práci. Abychom si situaci ještě usnadnili, tak každá průmyslová firma bude poptávat jednotku kapitálu, tedy regionální podíl na celkovém kapitálu bude identický s regionálním podílem na celkovém počtu firem. Na začátku analýzy budou mít oba regiony přesně polovinu nemobilního faktoru práce. A konečně, vyloučíme nákladové vazby s tím, že žádný sektor nenakupuje pro svou výrobu meziprodukty, ale pouze výrobní faktory.
Když už máme tyto zjednodušující předpoklady, můžeme přejít k samotné analýze EE-KK diagramu.
Poptávkové a nákladové vazby
Poptávková vazba je spojena s velikostí trhu. Firmy si chtějí zvolit tu lokalitu, kde mají přístup na velký trh, aby redukovali obchodní náklady. A zde začne působit tlak, který jsme si označili jako poptávkovou vazbu. Firmy chtějí velký trh, přesunou-li se na něj, přetvářejí velký trh v ještě větší trh. Například firma přímo ovlivní velikost trhu tím, že nakupuje meziprodukty od ostatních firem, nepřímo pak tím, že pracovníci mají tendenci stěhovat se za firmami, tedy do oblastí, kde je po nich poptávka a tito pracovníci pak zase utrácejí své peníze především v místě, kde bydlí, tedy opět dojde k zvětšení trhu.
Nákladová vazba funguje obdobně, akorát není spojena s velikostí poptávky, ale s velikostí nákladů. Většina firem nakupuje spousty nejrůznějších vstupů, jako je materiál, stroje a vybavení, stejně tak nejrůznější specializované služby jako marketing a finanční služby. Díky obchodním nákladům je levnější nakoupit tyto vstupy v místě, kde sídlí mnoho z firem, které nabízejí mnou poptávané vstupy. A abych obchodní náklady snížil na minimum, přesunu sídlo mé firmy do blízkosti těchto mých dodavatelů. A protože i má firma je dodavatelem někoho jiného a protože je to místo, kde už sídlí i dodavatelé dalších vstupů toho jiného, tak i pro něj je nejlepší, přesunout firmu na toto místo. Koloběh pokračuje a trh se stále zvětšuje.
Nákladová vazba funguje obdobně, akorát není spojena s velikostí poptávky, ale s velikostí nákladů. Většina firem nakupuje spousty nejrůznějších vstupů, jako je materiál, stroje a vybavení, stejně tak nejrůznější specializované služby jako marketing a finanční služby. Díky obchodním nákladům je levnější nakoupit tyto vstupy v místě, kde sídlí mnoho z firem, které nabízejí mnou poptávané vstupy. A abych obchodní náklady snížil na minimum, přesunu sídlo mé firmy do blízkosti těchto mých dodavatelů. A protože i má firma je dodavatelem někoho jiného a protože je to místo, kde už sídlí i dodavatelé dalších vstupů toho jiného, tak i pro něj je nejlepší, přesunout firmu na toto místo. Koloběh pokračuje a trh se stále zvětšuje.
9.3. Teoretická část 2: aglomerace a nová ekonomická geografie
9.3 Teoretická část 2: aglomerace a nová ekonomická geografie
V předchozí teorii komparativních výhod jsme předpokládali pouze mobilitu produktů, nikoliv mobilitu výrobních faktorů. Ale ve skutečnosti je mezinárodní obchod substitutem k mezinárodní mobilitě práce. Základní příčinou obchodu je existence národních rozdílů mezi strukturou a množstvím jednotlivých výrobních faktorů. Pokud by došlo k tomu, že máme dokonalou mobilitu práce a žádnou mobilitu produktů, pak díky mezinárodnímu pohybu pracovníků, dojde k vyhlazení rozdílů ve struktuře práce a tím také k vyhlazení cenových rozdílů produktů. Tedy mobilita práce a obchod se chovají jako substituty.
Jak uvidíme v následující sekci, tak závěry budou mírně odlišné, když umožníme pohyb práci, ale obchod bude přinášet určité náklady. Konkrétně, kombinace úspor z rozsahu a nákladů obchodu vytvoří tlak na geografické shlukování ekonomických aktivit, nikoliv na dokonalé vyhlazení rozdílů mezi výrobními faktory a mezi cenami produktů. Toto shlukování může mít dvě různé polohy.
• celkové shlukování (koncentrace), které vede k tomu, že existují oblasti, kde je koncentrována téměř veškerá ekonomická aktivita a oblasti, kde není skoro nic
• sektorové shlukování (koncentrace), které znamená, že určitý sektor ekonomiky je koncentrován v určitém regionu, tedy různé regiony disponují různým průmyslem
V předchozí teorii komparativních výhod jsme předpokládali pouze mobilitu produktů, nikoliv mobilitu výrobních faktorů. Ale ve skutečnosti je mezinárodní obchod substitutem k mezinárodní mobilitě práce. Základní příčinou obchodu je existence národních rozdílů mezi strukturou a množstvím jednotlivých výrobních faktorů. Pokud by došlo k tomu, že máme dokonalou mobilitu práce a žádnou mobilitu produktů, pak díky mezinárodnímu pohybu pracovníků, dojde k vyhlazení rozdílů ve struktuře práce a tím také k vyhlazení cenových rozdílů produktů. Tedy mobilita práce a obchod se chovají jako substituty.
Jak uvidíme v následující sekci, tak závěry budou mírně odlišné, když umožníme pohyb práci, ale obchod bude přinášet určité náklady. Konkrétně, kombinace úspor z rozsahu a nákladů obchodu vytvoří tlak na geografické shlukování ekonomických aktivit, nikoliv na dokonalé vyhlazení rozdílů mezi výrobními faktory a mezi cenami produktů. Toto shlukování může mít dvě různé polohy.
• celkové shlukování (koncentrace), které vede k tomu, že existují oblasti, kde je koncentrována téměř veškerá ekonomická aktivita a oblasti, kde není skoro nic
• sektorové shlukování (koncentrace), které znamená, že určitý sektor ekonomiky je koncentrován v určitém regionu, tedy různé regiony disponují různým průmyslem
9.3.1. Aglomerující a rozptylující tlaky
9.3.1 Aglomerující a rozptylující tlaky
Aglomerující tlaky existují, pokud prostorová koncentrace ekonomické aktivity vytváří tlaky na ještě hlubší prostorovou koncentraci.
Je mnoho aglomerujících tlaků, ale některé z nich fungují pouze ve velmi lokálním měřítku. Například, banky v jedné části Londýna se začínají koncentrovat a v druhé části se zase koncentrují taneční kluby. Jistě by bylo zajímavé zjišťovat, proč tomu tak je, ale pro naši analýzu je to zcela nepodstatné a my se tedy aglomerujícími prvky tohoto charakteru zabývat nebudeme. Evropská politika se soustřeďuje na vliv evropské integrace na aglomeraci na úrovni regionů nebo národů. Dva nejvýznamnější aglomerační tlaky, které působí v rámci velkých geografických území, označujeme jako poptávkové vazby (demand linkages) a nákladové vazby (cost linkages).
Poptávkové a nákladové vazby
Abychom vysvětlování ulehčili, příjmem mnoho zjednodušujících předpokladů. Zaprvé, firma si vybere pouze jednu lokalitu. Zadruhé, existují pouze dvě lokality, jednu označíme jako severní a druhou, jako jižní.
Aglomerující tlaky existují, pokud prostorová koncentrace ekonomické aktivity vytváří tlaky na ještě hlubší prostorovou koncentraci.
Je mnoho aglomerujících tlaků, ale některé z nich fungují pouze ve velmi lokálním měřítku. Například, banky v jedné části Londýna se začínají koncentrovat a v druhé části se zase koncentrují taneční kluby. Jistě by bylo zajímavé zjišťovat, proč tomu tak je, ale pro naši analýzu je to zcela nepodstatné a my se tedy aglomerujícími prvky tohoto charakteru zabývat nebudeme. Evropská politika se soustřeďuje na vliv evropské integrace na aglomeraci na úrovni regionů nebo národů. Dva nejvýznamnější aglomerační tlaky, které působí v rámci velkých geografických území, označujeme jako poptávkové vazby (demand linkages) a nákladové vazby (cost linkages).
Poptávkové a nákladové vazby
Abychom vysvětlování ulehčili, příjmem mnoho zjednodušujících předpokladů. Zaprvé, firma si vybere pouze jednu lokalitu. Zadruhé, existují pouze dvě lokality, jednu označíme jako severní a druhou, jako jižní.
Komparativní výhoda a specializace
Nyní ještě musíme zdůraznit, že všechny země disponují určitou komparativní výhodou. Nebylo by tomu tak pouze v případě, že struktura jejich pracovní síly by přesně odpovídala struktuře pracovní síly EU, což u žádné země tak není (nejblíže je tomu Belgie). A tak každá země dokáže vyrábět relativně nejefektivněji ty produkty, které nejvíce odpovídají struktuře její pracovní síly, tedy má komparativní výhodu.
Prostorová implikace komparativní výhody
Jak změní změny v obchodě geografické uspořádání jednotlivých výrob?, odpovíme si našim příkladem. V Portugalsku dojde k expanzi těch sektorů ekonomiky, které jsou náročné na levnou pracovní sílu a k omezení těch sektorů, které vyžadují vzdělanou pracovní sílu. V Německu tomu bude právě naopak. V obou zemích dojde k růstu specializace, neboť Německo už nevyrábí oblečení, ale jen léky a Portugalsko zase nevyrábí léky, ale jen oblečení.
Nyní budeme uvažovat obecnější rovinu a zjistíme, že poválečná perioda přinesla velkou liberalizaci obchodu všude na světě a ta vedla nejen v Evropě k nárůstu specializací jednotlivých států podle jednotlivých sektorů ekonomiky, což vedlo k celosvětovému růstu efektivity výrob.
Prostorová implikace komparativní výhody
Jak změní změny v obchodě geografické uspořádání jednotlivých výrob?, odpovíme si našim příkladem. V Portugalsku dojde k expanzi těch sektorů ekonomiky, které jsou náročné na levnou pracovní sílu a k omezení těch sektorů, které vyžadují vzdělanou pracovní sílu. V Německu tomu bude právě naopak. V obou zemích dojde k růstu specializace, neboť Německo už nevyrábí oblečení, ale jen léky a Portugalsko zase nevyrábí léky, ale jen oblečení.
Nyní budeme uvažovat obecnější rovinu a zjistíme, že poválečná perioda přinesla velkou liberalizaci obchodu všude na světě a ta vedla nejen v Evropě k nárůstu specializací jednotlivých států podle jednotlivých sektorů ekonomiky, což vedlo k celosvětovému růstu efektivity výrob.
Komparativní výhoda a specializace
Příklad
Pro zjednodušení začneme s předpokladem, že Evropa vůbec neobchoduje. Evropské národy mají různé množství a strukturu výrobních faktorů. Tedy celkový výstup ekonomik je bez obchodu silně determinován nabídkou těchto produkčních faktorů. Nyní se zaměříme na jeden výrobní faktor a tím je práce. Rozdělíme nabídku práce do tří kategorií a to na kategorii lidí s nízkým vzděláním, na kategorii lidí alespoň se sekundárním vzděláním a na kategorii vysoce vzdělaných pracovníků. Nyní budeme s pomocí těchto kategorií porovnávat některé státy EU. Kdy si nejprve určíme podíl dané kategorie v celé EU a pak poměříme o kolik procent méně či více má daný stát.
Například vidíme, že u skupiny obyvatel s nejnižším vzděláním máme u Portugalska kladné číslo 83%, což znamená, že portugalský podíl těchto pracovníků je o 83% nad průměrem EU. Naopak u Německa vidíme záporné číslo -52%, což znamená, že německý podíl těchto pracovníků je 52% pod průměrem EU. Nyní si řekneme, jaký vliv na cenu zboží mají tyto relativní podíly na produkci zboží, kde je pro výrobu třeba hodně málo vzdělaných lidí, jako je třeba oblečení. Bez obchodu by jak Portugalsko, tak Německo muselo produkovat všechno oblečení, které se v daném státě spotřebovává. A protože faktoru, který se na výrobě oblečení nejvíce podílí je v Portugalsku relativně hodně a v Německu relativně málo, tak oblečení v Portugalsku bude mnohem levnější než oblečení v Německu, pokud tedy nebude existovat obchod.
Pro zjednodušení začneme s předpokladem, že Evropa vůbec neobchoduje. Evropské národy mají různé množství a strukturu výrobních faktorů. Tedy celkový výstup ekonomik je bez obchodu silně determinován nabídkou těchto produkčních faktorů. Nyní se zaměříme na jeden výrobní faktor a tím je práce. Rozdělíme nabídku práce do tří kategorií a to na kategorii lidí s nízkým vzděláním, na kategorii lidí alespoň se sekundárním vzděláním a na kategorii vysoce vzdělaných pracovníků. Nyní budeme s pomocí těchto kategorií porovnávat některé státy EU. Kdy si nejprve určíme podíl dané kategorie v celé EU a pak poměříme o kolik procent méně či více má daný stát.
Například vidíme, že u skupiny obyvatel s nejnižším vzděláním máme u Portugalska kladné číslo 83%, což znamená, že portugalský podíl těchto pracovníků je o 83% nad průměrem EU. Naopak u Německa vidíme záporné číslo -52%, což znamená, že německý podíl těchto pracovníků je 52% pod průměrem EU. Nyní si řekneme, jaký vliv na cenu zboží mají tyto relativní podíly na produkci zboží, kde je pro výrobu třeba hodně málo vzdělaných lidí, jako je třeba oblečení. Bez obchodu by jak Portugalsko, tak Německo muselo produkovat všechno oblečení, které se v daném státě spotřebovává. A protože faktoru, který se na výrobě oblečení nejvíce podílí je v Portugalsku relativně hodně a v Německu relativně málo, tak oblečení v Portugalsku bude mnohem levnější než oblečení v Německu, pokud tedy nebude existovat obchod.
Komparativní výhoda a specializace
Nyní budeme uvažovat nad tím, co se stane, pokud Portugalsko a Německo začnou spolu obchodovat. Protože oblečení je v Portugalsku relativně levnější, začne ho Portugalsko exportovat do Německa. Ale co nabídne na oplátku Německo? Jak nám ukazuje předchozí diagram, Německo je velmi dobře zásobeno vzdělanou pracovní silou, tedy s využitím stejné logiky jako u oblečení, je jasné, že v Německu budou relativně levnější ty produkty, při jejichž výrobě je právě třeba určité úrovně vzdělanosti pracovníků např. farmaceutické produkty. V našem zjednodušeném světě, kde spolu obchodují pouze Portugalsko a Německo, Portugalsko exportuje oblečení a další produkty vyžadující dostatek levné pracovní síly a Německo exportuje farmaceutické výrobky a další produkty, při jejichž výrobě je třeba vysoké vzdělanosti.
Německo bude získávat oblečení levněji, stejně tak Portugalsko levněji získá léky, tedy takovýto obchod je výhodný pro oba národy. Obchod umožňuje efektivnější alokaci zdrojů v jednotlivých zemích. V Portugalsku se přesune pracovní síla, která neefektivně vyráběla léky do efektivní výroby oblečení a v Německu naopak. Obou komodit se tak se stejnými zdroji může vyrobit více.
Německo bude získávat oblečení levněji, stejně tak Portugalsko levněji získá léky, tedy takovýto obchod je výhodný pro oba národy. Obchod umožňuje efektivnější alokaci zdrojů v jednotlivých zemích. V Portugalsku se přesune pracovní síla, která neefektivně vyráběla léky do efektivní výroby oblečení a v Německu naopak. Obou komodit se tak se stejnými zdroji může vyrobit více.
9.2. Teoretická část 1: komparativní výhoda
9.2 Teoretická část 1: komparativní výhoda
Nyní se budeme věnovat ekonomické logice propojení evropské integrace s určitým umístěním ekonomické aktivity, zaměříme se především na dva hlavní aspekty: specializaci na mezinárodní úrovni a vnitřním aglomeracím.
Pro zjednodušení se budeme zabývat každým efektem izolovaně. U prvního případu se nejprve zaměříme na přirozené rozdíly mezi evropskými národy – ekonomové je nazývají komparativními výhodami. V druhém případě se zaměříme na tendenci pevnější integrace v rámci určitých geografických celků.
9.2.1 Komparativní výhoda a specializace
Základním předpokladem teorie mezinárodního obchodu je to, že liberalizace v obchodě zvyšuje ekonomickou efektivitu tím, že umožní jednotlivým národům koncentrovat své omezené zdroje do odvětví, ve kterém jsou relativně nejefektivnější. Umožňuje zemím importovat zboží, při jehož výrobě jsou relativně neefektivní a soustředit se na výrobu a export zboží, při jehož výrobě jsou relativně efektivní. Jinými slovy, liberalizace umožňuje národům sektorově se specializovat na základě komparativních výhod. Tento efekt má významný dopad na lokalizaci průmyslu. Podněcuje sektorové specializace jednotlivých národů.
Nyní se budeme věnovat ekonomické logice propojení evropské integrace s určitým umístěním ekonomické aktivity, zaměříme se především na dva hlavní aspekty: specializaci na mezinárodní úrovni a vnitřním aglomeracím.
Pro zjednodušení se budeme zabývat každým efektem izolovaně. U prvního případu se nejprve zaměříme na přirozené rozdíly mezi evropskými národy – ekonomové je nazývají komparativními výhodami. V druhém případě se zaměříme na tendenci pevnější integrace v rámci určitých geografických celků.
9.2.1 Komparativní výhoda a specializace
Základním předpokladem teorie mezinárodního obchodu je to, že liberalizace v obchodě zvyšuje ekonomickou efektivitu tím, že umožní jednotlivým národům koncentrovat své omezené zdroje do odvětví, ve kterém jsou relativně nejefektivnější. Umožňuje zemím importovat zboží, při jehož výrobě jsou relativně neefektivní a soustředit se na výrobu a export zboží, při jehož výrobě jsou relativně efektivní. Jinými slovy, liberalizace umožňuje národům sektorově se specializovat na základě komparativních výhod. Tento efekt má významný dopad na lokalizaci průmyslu. Podněcuje sektorové specializace jednotlivých národů.
Evoluce: zmenšování rozdílů mezi státy, zvětšování rozdílů mezi regiony.
Co se ale týká konvergence jednotlivých regiónů, tak zde můžeme vidět právě opačný trend, neustále dochází k prohlubování rozdílů mezi jednotlivými oblastmi v rámci jednoho státu. Mezi lety 1983–1993 se regionální rozdíly prohloubily u všech států EU s výjimkou Nizozemí a počátkem 90. let se trend začal obracet i u Finska. V posledním sledovaném období pak docházelo k prohloubení rozdílů v 10 ze 14 zemí EU (viz tabulka).
Rozšíření v roce 2004 znamenalo další výrazné navýšení rozdílů mezi jednotlivými regiony EU. Zde bychom mohli pro srovnání rozdělit regiony podle průměrných příjmů, a dvě nejkrajnější skupiny označit za bohaté a chudé regiony. Abychom byli konkrétní, tak obě tyto skupiny obsahují po 10% EU populace. V EU15 10% nejbohatších disponovalo 180% průměru EU, v EU25 to je již 340%.
9.1.2 Integrace a specializace
Z předchozího je jasné, že evropská ekonomická integrace měla významný vliv pouze na určité části jednotlivých států, nikoliv tedy na všechny. Výrazně se dotkla vždy pouze určitých sektorů ekonomiky, ale pozitivum pro určitý sektor mohlo být právě pozitivem pro již bohatý region a tak došlo k dalšímu navýšení rozdílů mezi jednotlivými regiony.
Rozšíření v roce 2004 znamenalo další výrazné navýšení rozdílů mezi jednotlivými regiony EU. Zde bychom mohli pro srovnání rozdělit regiony podle průměrných příjmů, a dvě nejkrajnější skupiny označit za bohaté a chudé regiony. Abychom byli konkrétní, tak obě tyto skupiny obsahují po 10% EU populace. V EU15 10% nejbohatších disponovalo 180% průměru EU, v EU25 to je již 340%.
9.1.2 Integrace a specializace
Z předchozího je jasné, že evropská ekonomická integrace měla významný vliv pouze na určité části jednotlivých států, nikoliv tedy na všechny. Výrazně se dotkla vždy pouze určitých sektorů ekonomiky, ale pozitivum pro určitý sektor mohlo být právě pozitivem pro již bohatý region a tak došlo k dalšímu navýšení rozdílů mezi jednotlivými regiony.
Data evropských národů
Data evropských národů
Nyní se podíváme (s využitím Krugmanova indexu specializace) na to, jaké jsou rozdíly ve struktuře průmyslu v různých evropských státech a jak se vyvíjely. Krugmanův index nám ukazuje, kolik procent průmyslové výroby musí být změněno, aby byla struktura průmyslu stejná, jaký je průměr celého státu popřípadě stejná k průměru EU.
Data z EU15 vidíme v následující tabulce.
Tmavá úsečka ukazuje Krugmanův index pro každý stát v letech 1970–1973 (rozdíl ve struktuře průmyslu státu k celkové průměrné struktuře EU). Světlá úsečka pak ukazuje, k jaké změně došlo mezi léty 1970–1997. A protože téměř všechny změny jsou pozitivní, můžeme učinit závěr, že došlo k prohloubení rozdílů ve strukturách jednotlivých států vzhledem k průměru EU. Jinými slovy došlo k prohloubení specializace mezi jednotlivými národy Evropské unie. Jedinou výjimkou je Španělsko, které svou strukturu výrazně přiblížilo struktuře EU.
Nyní se podíváme (s využitím Krugmanova indexu specializace) na to, jaké jsou rozdíly ve struktuře průmyslu v různých evropských státech a jak se vyvíjely. Krugmanův index nám ukazuje, kolik procent průmyslové výroby musí být změněno, aby byla struktura průmyslu stejná, jaký je průměr celého státu popřípadě stejná k průměru EU.
Data z EU15 vidíme v následující tabulce.
Tmavá úsečka ukazuje Krugmanův index pro každý stát v letech 1970–1973 (rozdíl ve struktuře průmyslu státu k celkové průměrné struktuře EU). Světlá úsečka pak ukazuje, k jaké změně došlo mezi léty 1970–1997. A protože téměř všechny změny jsou pozitivní, můžeme učinit závěr, že došlo k prohloubení rozdílů ve strukturách jednotlivých států vzhledem k průměru EU. Jinými slovy došlo k prohloubení specializace mezi jednotlivými národy Evropské unie. Jedinou výjimkou je Španělsko, které svou strukturu výrazně přiblížilo struktuře EU.
Data evropských národů
Jak důležitý je tento posun ve specializaci? K zodpovězení si pomůžeme příkladem z Irska. Irský index byl v letech 1970–1973 na úrovni 70%, což znamená, že 35% celkové struktury průmyslové výroby by bylo nutno změnit, aby struktura odpovídala struktuře EU. Do roku 1997 Irský index vzrostl o necelých 8%, takže už zhruba 38% by bylo třeba změnit k dosažení stejného strukturálního uspořádání. Na Irských hospodářských výsledcích vidíme, že růst specializace znamená růst národního bohatství (Irsko, jako stát dosáhlo největší konvergence, nejen, že dohnalo, ale dokonce předehnalo průměr EU). Také v ostatních státech došlo k nárůstu specializace (vyjma Španělska) a to přibližně mezi 5%-10% a celkově pak došlo k výrazné konvergenci mezi jednotlivými státy EU.
9.1.3 Shrnutí fakt
• evropská ekonomická aktivita je silně koncentrována v určitých oblastech Evropy
• lidé žijící v centrech ekonomické aktivity (core regiony) si užívají nadprůměrných příjmů a podprůměrné míry nezaměstnanosti
• zatímco bylo evropská ekonomická integrace doprovázená konvergencí jednotlivých států, rozdíly mezi regiony se prohloubily (měřeno příjmem na hlavu)
• po evropské ekonomické integraci nenastala žádná masová realokace průmyslu mezi jednotlivými státy
• změny ve výrobách, které nastaly, více souvisely s polohou regionu než s příslušnosti k určitému národu
• mnoho evropských národů prohloubilo svou sektorovou specializaci
• průmysl se stal podstatně více prostorově koncentrovaný
9.1.3 Shrnutí fakt
• evropská ekonomická aktivita je silně koncentrována v určitých oblastech Evropy
• lidé žijící v centrech ekonomické aktivity (core regiony) si užívají nadprůměrných příjmů a podprůměrné míry nezaměstnanosti
• zatímco bylo evropská ekonomická integrace doprovázená konvergencí jednotlivých států, rozdíly mezi regiony se prohloubily (měřeno příjmem na hlavu)
• po evropské ekonomické integraci nenastala žádná masová realokace průmyslu mezi jednotlivými státy
• změny ve výrobách, které nastaly, více souvisely s polohou regionu než s příslušnosti k určitému národu
• mnoho evropských národů prohloubilo svou sektorovou specializaci
• průmysl se stal podstatně více prostorově koncentrovaný
9.1.1. Nerovnost v příjmech geograficky
9.1.1 Nerovnost v příjmech geograficky
Distribuce příjmů na osobu v EU je geograficky nerovnoměrně rozložena. V následujícím diagramu vidíme oblasti podprůměrných i průměrných příjmů a mimo nových zemí je nějaké pravidlo vyplývající z geografické polohy těžko identifikovatelné.
Mezera v příjmech na obyvatele může být opravdu markantní. Například v Bulharsku si lidé průměrně užívají 470 EUR na osobu, což je 26% průměru EU26 (bez Malty, kde chyběly údaje), kdežto například v Lucembursku je to 38 800 EUR, což je 212% průměru EU26. Také pokud bychom brali minulé období, tedy EU15, tak rozdíly byly markantní. Například Dánové vydělávali dvakrát více než Řekové.
Nerovnost je ještě výraznější pokud budeme porovnávat různé regiony. Jak vidíme na levé straně předchozího obrázku, v rámci jednoho státu existují regiony s výrazně odlišnými příjmy. Nejbohatší region Spojeného království Londýn má průměrný příjem o 166% vyšší než je průměr EU26, nejchudší region v téže zemi Merseyside je naopak 30% pod průměrem. Podobná situace je ve většině evropských zemí. Ve Španělsku je Madrid o 21% výše než je průměr EU, kdežto Extramadura je o 47% pod průměrem. Velké rozdíly nalezneme také mezi severem a jihem Itálie. Naproti tomu Švédsko je zemí, která měla z EU15 rozdíly mezi regióny nejmenší.
Distribuce příjmů na osobu v EU je geograficky nerovnoměrně rozložena. V následujícím diagramu vidíme oblasti podprůměrných i průměrných příjmů a mimo nových zemí je nějaké pravidlo vyplývající z geografické polohy těžko identifikovatelné.
Mezera v příjmech na obyvatele může být opravdu markantní. Například v Bulharsku si lidé průměrně užívají 470 EUR na osobu, což je 26% průměru EU26 (bez Malty, kde chyběly údaje), kdežto například v Lucembursku je to 38 800 EUR, což je 212% průměru EU26. Také pokud bychom brali minulé období, tedy EU15, tak rozdíly byly markantní. Například Dánové vydělávali dvakrát více než Řekové.
Nerovnost je ještě výraznější pokud budeme porovnávat různé regiony. Jak vidíme na levé straně předchozího obrázku, v rámci jednoho státu existují regiony s výrazně odlišnými příjmy. Nejbohatší region Spojeného království Londýn má průměrný příjem o 166% vyšší než je průměr EU26, nejchudší region v téže zemi Merseyside je naopak 30% pod průměrem. Podobná situace je ve většině evropských zemí. Ve Španělsku je Madrid o 21% výše než je průměr EU, kdežto Extramadura je o 47% pod průměrem. Velké rozdíly nalezneme také mezi severem a jihem Itálie. Naproti tomu Švédsko je zemí, která měla z EU15 rozdíly mezi regióny nejmenší.
Evoluce: zmenšování rozdílů mezi státy, zvětšování rozdílů mezi regiony.
Evoluce: zmenšování rozdílů mezi státy, zvětšování rozdílů mezi regiony.
Ačkoliv rozdíly mezi jednotlivými státy jsou stále velmi významné, v čase dochází k jejich zmenšování.
Toto tvrzení nám dokazují data v předchozí tabulce, kde v prvním řádku vidíme, že v EU15 docházelo ve všech třech námi sledovaných obdobích k poklesu rozdílů. Ve zbývající části tabulky zase naopak můžeme vyčíst převážně kladná čísla, která nám ukazují, že regionální rozdíly uvnitř jednotlivých států se v námi sledovaných obdobích zvětšovaly.
Je zajímavé se podívat na čtyři relativně chudé země Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko, u kterých bylo cílem zmenšit mezeru v jejich průměrných příjmech vzhledem k celkovému průměru EU15. V letech 1988–2000 se Irsko přehouplo z původních 64% průměru EU15 na 115%. Španělsko poskočilo ze 73% průměru na 82%, Portugalsko z 59% na 68% a Řecko pak z 58% na 70%. U všech těchto zemí bylo dosaženo alespoň nějaké konvergence k průměru.
Ačkoliv rozdíly mezi jednotlivými státy jsou stále velmi významné, v čase dochází k jejich zmenšování.
Toto tvrzení nám dokazují data v předchozí tabulce, kde v prvním řádku vidíme, že v EU15 docházelo ve všech třech námi sledovaných obdobích k poklesu rozdílů. Ve zbývající části tabulky zase naopak můžeme vyčíst převážně kladná čísla, která nám ukazují, že regionální rozdíly uvnitř jednotlivých států se v námi sledovaných obdobích zvětšovaly.
Je zajímavé se podívat na čtyři relativně chudé země Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko, u kterých bylo cílem zmenšit mezeru v jejich průměrných příjmech vzhledem k celkovému průměru EU15. V letech 1988–2000 se Irsko přehouplo z původních 64% průměru EU15 na 115%. Španělsko poskočilo ze 73% průměru na 82%, Portugalsko z 59% na 68% a Řecko pak z 58% na 70%. U všech těchto zemí bylo dosaženo alespoň nějaké konvergence k průměru.
9.1. Evropská ekonomická geografie: fakta
9.1 Evropská ekonomická geografie: fakta
Evropa je silně centralizovaný kontinent a vůbec ne pouze, co se týká ekonomické aktivity. Oblast západního Německa, Beneluxu, severovýchodní Francie a jihovýchodní Anglie zahrnuje například pouze jednu sedminu EU27 (EU25 +Bulharsko +Rumunsko), ale třetinu populace a polovinu ekonomické aktivity. Což můžeme vidět v následující tabulce. V obrázku se jedná o nejtmavší část. Toto jádro je ekonomickým centrem Evropy. Zbývající oblasti jsme si následně rozdělili do dalších dvou skupin a to na středové oblasti (v obrázku nejsvětleji) a periférie (středně modrá). Periférie zaujímají 65% území, 40% populace a jen 20% ekonomické aktivity.
Poslední tři sloupečky tabulky nám dokazují, jak hluboce se dotýká různá ekonomická aktivita přímo blahobytu běžných občanů. Nezaměstnanost v perifériích je mnohem vyšší než v jádru ekonomické aktivity. Pouze 20% občanů, kteří žijí v perifériích, si užívají nadprůměrných příjmů, kdežto v ekonomicky nejaktivnější oblasti je to téměř 90%.
Evropa je silně centralizovaný kontinent a vůbec ne pouze, co se týká ekonomické aktivity. Oblast západního Německa, Beneluxu, severovýchodní Francie a jihovýchodní Anglie zahrnuje například pouze jednu sedminu EU27 (EU25 +Bulharsko +Rumunsko), ale třetinu populace a polovinu ekonomické aktivity. Což můžeme vidět v následující tabulce. V obrázku se jedná o nejtmavší část. Toto jádro je ekonomickým centrem Evropy. Zbývající oblasti jsme si následně rozdělili do dalších dvou skupin a to na středové oblasti (v obrázku nejsvětleji) a periférie (středně modrá). Periférie zaujímají 65% území, 40% populace a jen 20% ekonomické aktivity.
Poslední tři sloupečky tabulky nám dokazují, jak hluboce se dotýká různá ekonomická aktivita přímo blahobytu běžných občanů. Nezaměstnanost v perifériích je mnohem vyšší než v jádru ekonomické aktivity. Pouze 20% občanů, kteří žijí v perifériích, si užívají nadprůměrných příjmů, kdežto v ekonomicky nejaktivnější oblasti je to téměř 90%.
Nezaměstnanost
Nyní si pro analýzu dopadu migrace zvolíme jiný předpoklad a to, že imigranti jsou také organizování v zaměstnaneckých institucích. V tomto případě by došlo k posunu obou křivek – tedy S i SC doprava, došlo by k poklesu mezd a růstu celkového počtu zaměstnaných.
Celkově můžeme říct, že migrace má vliv na pokles mezd, ale vliv na nezaměstnanost je ambivalentní. Je však nutné zdůraznit, že jsme v této analýze předpokládali, že imigranti nabízejí práci, která je substitutem k práci domácích pracovníků. Pokud bychom předpokládali, že je komplementem, pak by analýza vypadala jinak. Vzrostla by poptávka po práci, mzdy i celková zaměstnanost, vliv na nezaměstnanost by byl opět ambivalentní.
Empirická data
Empirie se v pohledu na tuto otázku liší. Některé analýzy ukazují, že migrace snižuje zaměstnanost domácích pracovníků v určitých oblastech (imigrant=substitut), ale zvyšuje v jiných oblastech (imigrant=komplement). Jiné analýzy zase ukazuj, že migrace má velmi malý nebo téměř žádný vliv na míry zaměstnanosti v jakýchkoliv odvětvích. Shrneme-li výsledky analýz tak dojdeme k závěru, že analýzy nepotvrzují mýtus, že migrace by měla nějaký významný negativní vliv na společný evropský pracovní trh.
Celkově můžeme říct, že migrace má vliv na pokles mezd, ale vliv na nezaměstnanost je ambivalentní. Je však nutné zdůraznit, že jsme v této analýze předpokládali, že imigranti nabízejí práci, která je substitutem k práci domácích pracovníků. Pokud bychom předpokládali, že je komplementem, pak by analýza vypadala jinak. Vzrostla by poptávka po práci, mzdy i celková zaměstnanost, vliv na nezaměstnanost by byl opět ambivalentní.
Empirická data
Empirie se v pohledu na tuto otázku liší. Některé analýzy ukazují, že migrace snižuje zaměstnanost domácích pracovníků v určitých oblastech (imigrant=substitut), ale zvyšuje v jiných oblastech (imigrant=komplement). Jiné analýzy zase ukazuj, že migrace má velmi malý nebo téměř žádný vliv na míry zaměstnanosti v jakýchkoliv odvětvích. Shrneme-li výsledky analýz tak dojdeme k závěru, že analýzy nepotvrzují mýtus, že migrace by měla nějaký významný negativní vliv na společný evropský pracovní trh.
Nezaměstnanost
Samozřejmě, že v Evropě mzdy pružné nejsou. A to z mnoha důvodů, některých dobrých a některých špatných. Evropská společnost není taková, aby připustila kolísání mezd podle pohybů ceny ropy. Ve valné většině evropských národů lidé požadují určitou stálou mzdu, proto mají nasmlouvanou určitou výši platu, aniž by se vědělo, jak poptávka a nabídka bude vypadat. Mnoho rigidit mezd způsobují odbory, které požadují stanovování pohybů a valorizací mezd na dlouhou dobu dopředu. Je zřejmé, že v takovéto situaci se trh nemůže přes mzdové přizpůsobení vyčistit a dojde tedy k nesouladu mezi poptávkou a nabídkou. Ale toto stále nevysvětluje, proč dochází mnohem častěji k převisu nabídky práce nad poptávkou (nezaměstnanost) než naopak (nedostatek pracovníků).
Institucializovaná podoba pracujících v Evropě (pro zjednodušení odbory) vždy usiluje o to, aby její členové dosahovali na trhu práce nejrůznějších výhod. Chovají se analogicky jako monopolista, omezují nabídku a tím chtějí dosáhnout vyšší ceny. Tedy při aplikaci na trh práce to znamená, že omezení nabídky práce povede k růstu mezd. Důsledkem je potom nezaměstnanost.
Situaci nezaměstnanosti si nejprve vysvětlíme na diagramu, kde ještě nebudeme uvažovat migraci. S je nabídka práce na trhu. SC je nabídka práce po prosazení podmínek odbory (například omezení práce žen a mladistvých v odvětvích, které jsou organizovány v zaměstnaneckých organizacích apod.).
1
Institucializovaná podoba pracujících v Evropě (pro zjednodušení odbory) vždy usiluje o to, aby její členové dosahovali na trhu práce nejrůznějších výhod. Chovají se analogicky jako monopolista, omezují nabídku a tím chtějí dosáhnout vyšší ceny. Tedy při aplikaci na trh práce to znamená, že omezení nabídky práce povede k růstu mezd. Důsledkem je potom nezaměstnanost.
Situaci nezaměstnanosti si nejprve vysvětlíme na diagramu, kde ještě nebudeme uvažovat migraci. S je nabídka práce na trhu. SC je nabídka práce po prosazení podmínek odbory (například omezení práce žen a mladistvých v odvětvích, které jsou organizovány v zaměstnaneckých organizacích apod.).
1
Nezaměstnanost
Dochází k vyjednávání mezi odbory a firmami o mzdách. Výsledek najdeme v průsečíku poptávky po práci D a nabídky práce odborů SC, my jsme si tuto výši mzdy označili jako w0. Při této výši mezd, ale dochází na trhu práce k nezaměstnanosti (rozdíl mezi zaměstnanými L0 a těmi, kdo by při takové výši mezd byl ochotný pracovat L1), neboť celková nabídka práce S je větší než poptávka po práci D.
Nyní do analýzy zahrneme imigranty. Dopad imigrantů není zcela jasný, neboť my nevíme, která část nabídky práce je tvořena původními pracovníky a která imigranty. My se ale o analýzu přesto pokusíme. Budeme předpokládat, že imigranti jsou ochotni pracovat za mzdu, která je nižší než mzda vyjednána odbory. Důsledkem bude, že firmy si nejprve najmou imigranty a až následně budou přijímat domácí pracovníky. Celková poptávka po domácích pracovnících tedy klesne na úroveň D', což je pokles, který odpovídá počtu imigrantů. Počet domácích zaměstnaných klesne z úrovně L0 na L'. Nová úroveň mezd vyjednaných odbory bude na úrovni w'. Co se týká nezaměstnanosti, tak ta se nezmění, protože je důsledkem odborového vyjednávání, imigranti by ji teda mohli ovlivnit pouze v případě, že by ovlivnili počet lidí organizovaných v odborech. Možná budete namítat, že L' je méně zaměstnaných než L0, ale musíte uvážit, že nezaměstnanost je rozdíl mezi ochotou za danou mzdu pracovat a ochotou za danou mzdu najímat, pokud mzda klesne, tak ochota najímat vzroste (uspokojeno imigranty) a ochota pracovat klesne (méně zaměstnaných domácích pracovníků).
Nyní do analýzy zahrneme imigranty. Dopad imigrantů není zcela jasný, neboť my nevíme, která část nabídky práce je tvořena původními pracovníky a která imigranty. My se ale o analýzu přesto pokusíme. Budeme předpokládat, že imigranti jsou ochotni pracovat za mzdu, která je nižší než mzda vyjednána odbory. Důsledkem bude, že firmy si nejprve najmou imigranty a až následně budou přijímat domácí pracovníky. Celková poptávka po domácích pracovnících tedy klesne na úroveň D', což je pokles, který odpovídá počtu imigrantů. Počet domácích zaměstnaných klesne z úrovně L0 na L'. Nová úroveň mezd vyjednaných odbory bude na úrovni w'. Co se týká nezaměstnanosti, tak ta se nezmění, protože je důsledkem odborového vyjednávání, imigranti by ji teda mohli ovlivnit pouze v případě, že by ovlivnili počet lidí organizovaných v odborech. Možná budete namítat, že L' je méně zaměstnaných než L0, ale musíte uvážit, že nezaměstnanost je rozdíl mezi ochotou za danou mzdu pracovat a ochotou za danou mzdu najímat, pokud mzda klesne, tak ochota najímat vzroste (uspokojeno imigranty) a ochota pracovat klesne (méně zaměstnaných domácích pracovníků).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)