7.4.1 Politika EU v oblasti integrace kapitálových trhů
Před Jednotným evropským aktem nebyly kapitálové trhy příliš integrovány. O volném pohybu kapitálu se již mluví v Římské smlouvě, jenže ta má v této oblasti mnoho mezer, kterých jednotlivé státy využívaly a to proto, že představitelé evropských národů nevěří, že kapitálové přesuny jsou dobré (problémem až dosud, kdy se státy stále brání přesunům kapitálu za lepšími podmínkami).
Mnoho z kapitálové integrace před rokem 1980 se povedlo jen díky chytrosti reálných podnikatelů. Například členský stát nemohl bránit svým firmám, aby otevřeli pobočku v jiném státě, toto právo založit si firmu obsahuje i právo přesunout si kapitál, který slouží k založení této pobočky. A potom, co už pobočka byla založena, nedokázali státy zabránit repatriacím zisků například ve formě investic do zboží z jiného státu, protože by se jednalo o zamezení volného obchodu se zbožím.
Až v Jednotném evropském aktu je exaktně vymezeno, že všechny kapitálové toky mají být volné v rámci EU. K tomuto byla až do roku 1988 přijatá potřebná legislativa, která odstraňovala překážky, které plné kapitálové mobilitě stály v cestě.
Co se týká kapitálové mobility, tak ta se spíše rozebírá v kontextu makroekonomie a my tak budeme činit v 12. a 13. kapitole. V této kapitole se budeme zabývat jen alokační efektivnosti plynoucí z odstranění těchto bariér a možnosti diverzifikace.
Žádné komentáře:
Okomentovat