Ideálním nástrojem pro analýzu efektivnosti ve směně se pak jeví Edgeworthův box-diagram směny, jenž zachycuje veškeré uskutečnitelné alokace dvou statků pro něž platí, že množství statků obsažené v těchto koších plně odpovídá jejich disponibilnímu množství. Prostřednictvím Edgeworthova box-diagramu můžeme nalézt tzv. Pareto efektivní alokaci, pro niž platí, že dané množství statků či služeb není možno přerozdělit bez toho, aby zvýšení užitečnosti u jednoho spotřebitele nesnížilo užitečnost u spotřebitelů ostatních. Tato alokace pak bývá také označována jako alokace finální. Spojením všech Pareto efektivních alokací, které se nacházejí v příslušném Edgeworthově box-diagramu směny, pak získáme tzv. Paretovu množinu či také smluvní křivku CCC, která tak představuje všechny efektivní způsoby alokace dvou statků mezi dva spotřebitele.
Budeme-li analyzovat reálně fungující tržní ekonomiku, pak můžeme konstatovat, že jednotliví spotřebitelé zde nejsou při svém rozhodování ovlivňováni pouze snahou o dosažení co možná nejefektivnější alokace statků, ale také cenami, jimiž jsou tyto statky ohodnoceny. Z tohoto důvodu je nutné, aby do modelu vstoupil další subjekt tzv. licitátor (dražitel), jehož úkolem je přizpůsobovat relativní ceny statků tak dlouho, dokud se poptávané množství každého z obchodovaných statků nevyrovná množství nabízenému. Licitátor pak při stanovení cen statků bere v potaz:
• jak hrubou poptávku spotřebitele, která vyjadřuje celkové množství statku či služby, jež stanovený spotřebitel požaduje při dané úrovni cenové hladiny.
• tak jeho čistou či také nadměrnou poptávkou, která pak vyjadřuje rozdíl mezi hrubou poptávkou daného spotřebitele a jeho původním vybavením.
Žádné komentáře:
Okomentovat