Chování spotřebitele a formování poptávky.
Užitek a jeho měření.
Užitek (utility) – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Rozlišujeme celkový užitek (Total utility – TU) – zvyšuje se s růstem množství statků. Je to součet užitků plynoucích z jednotlivých spotřebovávaných statků. Z celkového užitku lze odvodit mezní užitek (Marginal utility – MU) – ten vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného statku zvětší o jednotku. MU = ΔTU/ΔQ. Znázorníme-li si to graficky, mezní užitek představuje sklon křivky celkového užitku (změna na ose y/změna na ose x). TU je rostoucí, MU je klesající – zákon klesajícího mezního užitku – nejvyšší užitek má 1. spotřebovávaná jednotka a s dalšími jednotkami se přírůstek celkového užitku stále zpomaluje. (Mezní užitek klesá). Uživatel se snaží uspokojovat své potřeby, přitom sleduje náklady, které na to vynaložil, snaží se o maximalizaci užitku. Existují v zásadě dva přístupy kardinalistický a ordinalistický. Kardinalistický připouští možnost přímé měřitelnosti užitku – spotřebitel je schopen ocenit svůj užitek v penězích. Ordinalistický připouští pouze schopnost porovnání užitků – spotřebitel je schopen určit, z čeho má větší užitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat