Keynesiánské chápání peněz a úroku vycházelo z teorie preference likvidity. Hospodářské subjekty podle Keynese dávají přednost držbě peněz před držbou cenných papírů, protože peníze vykazují nejvyšší lidviditu. Úrokovou míru chápe jak odměnu za zřeknutí se výhod likvidity, na druhé straně veličina úrokové míry určuje množstvím peněz v oběhu na základě vývoje investic (i→I(=S)). Význam peněz byl keynesiánce poměrně malý, peněžní politika byla chápána jen jako doplněk rozpočtové politiky, protože zastávali aktivní úlohu peněz ve vztahu k produktu (změna i má vliv na rychlost obratu peněz). Předpokládali také, že pokud se nedosáhne tzv. plné zaměstnanosti, růst oběživa nemůže mít inflační důsledky. Inflace vzniká až při plné zaměstnanosti a při plném využití výrobních kapacit. Protiinflační politika se pak orientuje na ohraničení AD pomocí fiskální politiky a omezením vládních výdajů.
Monetarismus chápal úrok jako cenu čistící trh úspor a investic (I,S → i). Vysvětluje cyklické oscilace jako výkyvy v nabídce peněz (nadměrné množství peněž v oběhu je primárním zdrojem nerovnováhy). Měnová politika se má zaměřit na stabilní růst peněžní zásoby => právě uplatňování chybné peněžní politiky je hlavní příčinou inflace a hosp.cyklu. Monetaristi vyslovují požadavek, aby se nabídka peněz zvyšovala ročně o 3 – 5 % (to odpovídá dlouhodobému tempu růstu HDP). Vliv peněz,jejich neutralitu vůči produktu v dlouhém období a přímý dopad na inflaci objasňují pomocí kvantitativní teorie peněz (díky stabilní poptávce po penězích je rychlost obratu peněz stabilní).
Žádné komentáře:
Okomentovat