Patogenní agens, nebo také choroboplodné agens, je to infekční (např. virus, bakterie, parazit) nebo neinfekční (toxiny, biologicky aktivní látky) původce, který je schopen vyvolat chorobné změny v organismu.
Patogenní = schopný vyvolat změny
Patologie = nauka o nemoci (o chorobě), o jejích příčinách, vývoji a mechanismech jejího vzniku, chorobných pochodech a změnách v organismu
Nemoc (choroba) – je obvykle definována jako ztráta harmonického organismu, nebo jinými slovy je vlastní příčinou nemoci selhání regulačních možností, které udržují organismus v přirozené rovnováze.
Chorobné projevy nemoci mají dvě stránky:
- funkční
- morfologickou
Např. funkčním projevem zánětu plic je především horečka a kašel, morfologickým (strukturálním) projevem zánětu plic jsou chorobné změny v plicní tkáni, které můžeme vidět při případné pitvě prostým okem, nebo ve světelném či elektronovém mikroskopu.
Někdy v chorobném projevu převládá funkční složka, jindy morfologická složka, nebo někdy na začátku chorobného procesu převládá funkční složka a teprve po dosažení jisté intenzity funkčních změn se objevují dnešními metodami postřehnutelné morfologické změny.
Některé základní patologické změny
Skupina patologických změn, které se týkají funkčních a tvarových vlastností tkání ve smyslu zhoršení:
atrofie = je obvykle zmenšení původně normálně vyvinutého orgánu
• třeba atrofie celková – obvykle vlivem stáří
• nebo místní – po fixaci končetiny
• nebo atrofie tlaková – např. po částečném uzavření vývodu močového ústrojí kaménkem nebo pískem
dystrofie = nebo také degenerace – jde obvykle o funkční zhoršení vitality tkání projevující se úchylkami buněčného metabolismu
do skupiny chorobných změn se také zahrnuje smrt – dochází k ní při selhání některého řídícího systému, třeba při selhání oběhového, nervového nebo dýchacího systému – nespornými známkami smrti jsou posmrtné nebo také kadaverózní změny + místní odůmrtí tkáně, které říkáme nekróza
Patologické změny, které souvisí s poruchami koloběhu (cirkulace) krve a lymfy
koloběh (cirkulace) krve závisí na srdeční činnosti a na odporu, který kladou periferní cévy průtoku krve
modravé zabarvení sliznic svědčí o selhání krevního oběhu
trombóza = intravitální sražení krve v cévách
embolie = je výsledek ucpání cévy hmotou, která se pohybuje v krevním oběhu, této hmotě říkáme embolus (vmetek), může to být krevní sraženina, kapénky tuku nebo vzduchová bublina nasátá poraněnou větší cévou
hyperemie = překrvení, které je výsledkem přeplnění větších vlásečnic krví
hemoragie = vždy značí výstup krve z cév, krvácení, krváceniny
Mikroskop
První princip mikroorganismu a jeho pozorování se objevily v 17. století => zvětšení pomocí čoček. Ale masivní použití mikroskopu v medicíně se rozvíjí až v 19. století. Vývoj byl zdokonalen a vědci přišli na to, jak po mikroskopy připravit tkáně – histologická metoda => mikroton (nůž) => řezy tkání => nabarvení řezů (hematoxilín, erozín) = konec 19. století.
Dnes můžeme rozeznat v mikroskopu jednotlivé molekuly v buňkách!
Imunologie + molekulární biologie
- tyto dva obory se velmi zabývají studiem funkčních změn, také většina peněz biologického výzkumu jde právě do těchto oblastí
- i nadále má choroba své morfologické projevy a zatím výzkum nebyl ukončen
- morfologické záležitosti nejsou ani dnes zdaleka překonané
VYSVĚTLENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ VE VZTAHU K ALIMENTÁRNÍM NÁKAZÁM A OTRAVÁM PODLE ETIOLOGICKÝCH PATOGENNÍCH ČINITELŮ
Alimentární infekce – choroby, které vznikají požitím infikované potravy;
Alimentární intoxikace – jsou otravy jedem požitým s potravinou, např. botulismus;
Mikroorganismy – jednobuněčné, jen mikroskopicky viditelné organismy rostlinného nebo živočišného původu, mezi mikroorganismy se řadí bakterie, viry, prvoci, plísně, kvasinky;
Eukaryonta – organismus, jejichž buňky mají jádro ohraničené membránami;
Prokaryonta – bezjaderné mikroorganismy, v jejichž buňkách není vytvořeno jádro ani jiné organely;
Bakterie – jednobuněčný mikroorganismus bez ohraničeného jádra;
Viry – nejmenší mikroorganismy patrné jen v elektronových mikroskopech sestávající z nuklových kyselin (DNA, RNA), mají schopnost pomnožování v buňkách;
Richettsie – rod gramnegativních kokovitých až tyčinkovitých bakterií, jejichž společnou vlastností je vnitrobuněčné pomnožování. V přírodě se udržují v členovcích, kteří richettsie přenášejí. Jde o horečnaté onemocnění s kožní vyrážkou, horečkami, příkladem je Q horečka, skvrnitý tyf;
Parazit – je živočich, který žije na úkor jiného živočicha a je s ním svým životním cyklem po delší či kratší dobu těsně svázán;
Prvoci – jednobuněční parazité, např. původci malárie, spavé nemoci, kokcidie;
Helminti – červi, parazité mezi které patří např. obtížný hmyz, škrkavky, klíšťata;
V souvislosti s přenosem zoonóz – obratlovci – jsou živočichové, kteří mají oporu těla ve smyslu páteře s obratlí, obratlí tuto oporu nemají;
Některé základní pojmy související s přenášením infekce
Infekce – rozumíme tím vstup a pomnožení infekční agens v organismu člověka a zvířat;
Výsledek toho může být manifestní onemocnění (tj. onemocnění, které se projevuje klinicky) nebo inaparentní infekce (tj. přítomnost infekční agens v organismu bez klinických projevů onemocnění);
Bacilonosič – člověk nebo zvíře – nejsou klinicky nemocní, ale přechovávají infekční agens a trvale nebo dočasně jej vylučují;
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, atd.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířat onemocnění;
Inkubační doba – je čas nutný k tomu, aby se infekční agens po proniknutí do organismu pomnožilo a vyvolalo první klinické příznaky onemocnění;
Nemocnost (morbidita) – je počet nemocných určitou nemocí k počtu obyvatel;
Úmrtnost (mortalita) – je počet úmrtí na určitou část obyvatel;
Epidemie – je charakterizována hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na ohraničeném území (např. salmonela);
Pandemie – se vyznačuje hromadným výskytem infikovaných osob v relativně krátké době na rozloze více států a kontinentů (AIDS);
Endemie – znamená menší výskyt ohraničený určitým územím;
Sporadický výskyt – omezený nahodilý výskyt infekce;
VIRY – nepřenášejí se x BAKTERIE – jsou přenosné
Morbus – choroba
Mortis – smrt
Původcem lidského moru je bakteri Jerzinia pestis => mor se klasicky udržuje jako choroba s přírodní ohniskovostí => nosiči jsou hlodavci => od nich nasávají krev blechy => pomnožení bakterie => když uhynou hlodavci ve velkém množství => blechy se vrhnou na jiné hostitele (člověka).
Dezinfekce – znamená zničení patogenních mikroorganismů (bakterií, virů, prvoků, plísní) fyzikálními i chemickými prostředky;
Dezinsekce – je zaměřena na hubení obtížného hmyzu, obvykle insekcitidy;
Deratizace – je hubení hlodavců (v našich podmínkách potkanů, myší, krys);
Infekční agens – je mikroorganismus (bakterie, vir, apod.), který je schopen vyvolat u člověka nebo zvířete onemocnění;
Nozokomiální (nemocniční) infekce – každá infekce, která vznikla ve spojitosti s pohybem ve zdravotnickém zařízení;
Latentní nákaza – znamená přetrvání původce nákazy v organismu po prožité nákaze;
Manifestní onemocnění – je takové, které se projeví klinickými příznaky;
Prevalence – počet případů určité nemoci, jež existuje v určité populaci v určitém čase (je to tedy počet všech osob, které mají určitou nemoc);
Synatropní – znamená žijící v blízkosti lidských obydlí, např. synatropní jsou hlodavci – krysa, potkan;
Vektor – jako vektory označujeme různé druhy členovců, které mohou nákazu přenášet od zdroje či reservoáru infekce na člověka. Bývají to komáři, klíšťata i roztoči. Někdy se může u klíšťat a komárů nákaza přenášet z generace na generaci transovariálně a pak působí nejen jako přenašeči, ale i jako zdroj původce nákazy;
Kontaminace – je přítomnost infekční agens na povrchu těla, na šatech, na hračkách, v potravě, ve vodě, v mléku, …..
Žádné komentáře:
Okomentovat