Nyní se podívejme na to, jakým způsobem by výsledek, ke kterému jsme dospěli při analýze expanzívní
fiskální politiky, ovlivnila expanzivní monetární politika. Dejme tomu, že zvýšené státní výdaje jsou
financovány především emisí peněz. To znamená růst peněžní zásoby a posun křivky LM z LM1 na LM2. Vláda
tak zajistila, že zvýšené státní výdaje přesunuly ekonomiku do bodu E4, reálný důchod se zvýšil, aniž se zvýšila
úroková sazba. V tomto případě bylo vytěsnění soukromých výdajů nulové a multiplikační efekt byl stejný jako
v modelu důchod-výdaje.
Mohlo by se tedy jevit, že kombinace expanzívní fiskální politiky a expanzívní monetární politiky je vysoce
účinná a umožňuje trvalý stabilní růst reálného důchodu. Výše uvedené úvahy však platí pouze v krátkém
období. V dlouhém období vede expanzívní monetární politika k růstu cenové hladiny, reálná peněžní zásoba
(M/P) tudíž klesá, křivka LM se vrací zpět doleva, úroková sazba roste a reálný důchod klesá.
Způsob práce s modelem IS-LM, který jsme aplikovali v této kapitole, je základní a tudíž silně zjednodušený.
V modelu IS-LM je však možno provádět mnohem hlubší analýzu, při níž lze do modelu přidávat další
proměnné a uvolnit některé předpoklady. To už je však spíše předmětem pokročilejších kursů makroekonomie.
Žádné komentáře:
Okomentovat