(1) úplné vytěsňování - růst jedné nebo více složek veřejných výdajů je plně kompenzován poklesem jedné
nebo více složek soukromých výdajů. Úplné vytěsňování nastává, jestliže stát zvýší výdaje na vzdělávání o
5 mld Kč a soukromé výdaje na vzdělávání klesnou také o 5 mld Kč.
(2) neúplné vytěsňování - růst jedné nebo více složek státních výdajů vede pouze k částečnému poklesu
soukromých výdajů. Neúplné vytěsňování nastává, když státní výdaje na bytovou výstavbu vzrostou o 2,5
mld Kč, ale jednotlivci vynaloží na bytovou výstavbu jen o 1 mld Kč méně.
(3) nulové vytěsňování - růst jedné nebo více složek veřejných výdajů není doprovázen poklesem soukromých
výdajů.
Vytěsňovací efekt znamená, že diskreční fiskální politika má na agregátní poptávku a reálný důchod mnohem
menší vliv, než předpokládá jednoduchý keynesiánský model. Míru tohoto vlivu v závislosti na rozsahu
vytěsňování zachycuje obr. 9.2. Předpokládejme, že ekonomika je původně v bodě A. Za této situace je
ekonomika v recesní mezeře a vláda se proto rozhodne stimulovat ekonomiku prostřednictvím expanzivní
fiskální politiky. Při nulovém vytěsňování se ekonomika přesune do bodu C, jak to předpokládá jednoduchý
keynesiánský model, při neúplném vytěsňování do bodu B a při úplném vytěsňování zůstane v bodě A.
Žádné komentáře:
Okomentovat