Peněžní zásoba a poptávka po reálných peněžních zůstatcích
V kap. 6 jsme popsali síly určující poptávku po penězích a v kap. 7 síly určující nabídku peněz. Zopakujme si
nyní, jakým způsobem je určována rovnováha na trhu peněz.
Centrální banka ovlivňuje peněžní zásobu prostřednictvím dvou faktorů, které určují její výši. Jedná se o
monetární bázi a peněžní multiplikátor. Velikost monetární báze ovlivňuje centrální banka především
prostřednictvím operací na volném trhu. Velikost peněžního multiplikátoru závisí na poměru depozita/rezervy
u komerčních bank a poměru oběživo/depozita u soukromého sektoru. Centrální banka může ovlivnit především
poměr depozita/rezervy u komerčních bank,a to dvěma způsoby. Může buď změnit míru povinných minimálních
rezerv (komerční banky musí přímo změnit výši svých rezerv) nebo změnit diskontní sazbu (komerční banky
dobrovolně zvyšují své rezervy, aby se nedostaly do situace, kdy by si musely půjčovat dražší fondy od centrální
banky).
Můžeme proto říci, že centrální banka kontroluje nominální peněžní zásobu (M). Pokud jde o reálnou
peněžní zásobu (M/P), tu kontroluje centrální banka pouze v krátkém období, kdy se nemění cenová hladina (P).
V kap. 6 jsme si řekli, že poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích (L =
MD/P). Množství poptávaných reálných peněžních zůstatků roste s růstem reálného důchodu a klesá s růstem
úrokových sazeb.
Žádné komentáře:
Okomentovat