Představme si svět, ve kterém není žádná nezaměstnanost. Nikdo nehledá práci. Každý, kdo chtěl práci, ji má
a kdo ji nechtěl, nepracuje. Neexistuje žádný motiv, aby si člověk hledal práci. Když lidé dokončí školu, vezmou
první práci, která se nabízí, bez ohledu na to, zda jim vyhovuje nebo zda se na tuto práci hodí. V takovém světě
by pracovní příležitosti byly špatně přičleněny, produktivita práce by nebyla moc vysoká a bylo by malé
uspokojení z práce. Reálný svět se od tohoto liší. Jednak lidé neberou první práci, která se jim naskytne, naopak
věnují čas na hledání lepšího místa, porovnávají s ním svou kvalifikaci a zájmy, až najdou uspokojivou práci a
příjem. Tento aspekt způsobuje podstatné věkové rozdíly mezi nezaměstnanými, protože mladí lidé hledají práci
déle než starší, častěji mění práci, aby našli něco lepšího. Kromě toho, reálný svět je dynamický a stále se mění -
změny ve výrobě a spotřebě, nové technologie, firmy vznikají a zanikají - v tomto procesu staré pracovní
příležitosti mizí a jsou vytvářeny nové. Velké odvětvové změny vedou k velké fluktuaci a pohybu dělníků z
jednoho odvětví do druhého, ale i z jedné oblasti do druhé, a to se může dočasně projevit rostoucí mírou
nezaměstnanosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat