Hlavní argument proto, proč by stát vůbec měl do těchto procesů vstupovat, spočívá ve skutečnosti, že přenechat vědní a výzkumnou činnost soukromému sektoru je nejisté. Tyto investice jsou rizikové s dlouhodobou návratností, a při ponechání pouze trhu by nemusely být produkovány v dostatečné výši. Vysoká přidaná hodnota a vysoká míra inovací v těchto odvětvích dává naději na jejich šíření a multiplikování v celém hospodářství. Některé programy (kosmický, jaderný) by se bez státní podpory pravděpodobně vůbec neuskutečnily díky bariérám investiční činnosti na straně soukromých investorů.
Nové strategie
Selhání a nedostatky výše uvedených strategií vedly k rostoucí skepsi k takto selektivně motivovaným způsobům strukturální politiky a obrátily pozornost k více systémovým postupům strukturálním politiky. Tyto systémové postupy se snaží zvyšovat konkurenceschopnost nikoliv plošnými selektivními zásahy, nýbrž důslednou orientací na posilování adaptace výrobních faktorů, na zvyšování jejich mobility a na podporu hospodářské soutěže ve vnitřních i vnějších vztazích. V této podobě se takto pojatá politika vymyká z pouze strukturální politiky a stává se součástí široce pojaté prorůstové politiky orientované na zlepšení fungování hospodářského řádu.
Žádné komentáře:
Okomentovat