Třetí vrstva :
Sítnice, která vystýlá oko a je to jeho nejvnitřnější část. Přechází zevnitř v duhovku a zakládá se jako výchlipka mozku v podobě očního pohárku už v prenatálním vývoji. (Děj, kdy se oko posne od mozku = indukce). Najdeme zde slepá místa, to se nachází v místě odstupu zrakového nervu a části, která vystýlá vnitřek cévnatky.
V sítnici najdeme tyčinky pro černobílé vidění, těch zde je asi 130 mil a čípky, kterých je 7 milionů pro barevné vidění. Vrstvy sítnice jsou ochranné buněčné vazivo, vrstva bipolárních buněk, které spojují vrstvy a nakonec jsou to buňky gangliové, jejichž výběžky vytvářejí zrakový nerv.
Žlutá skvrna je místo nejostřejšího vidění, jsou zde pouze čípky.
Zejména v tyčinkách se nachází zrakový purpur (rhodopsin), což je fotosenzibilní látka, která se na světle rozkládá a vytváří podráždění buněk a tím vlastně nervový vzruch. Syntetizuje se za tmy, ve spánku a k tomu je potřeba vitamín A, který chrání před šeroslepostí.
Máme tři druhy čípků – modré, zelené a červené a každý reaguje na světlo jiné vlnové délky.
Jejich složením se pak vytvoří potřebná barva.
Lomná prostředí oka jsou místa, kudy prochází paprsek (rohovka, zornice, čočka, komory, sklivec).
Čočka (lens) je vazivová, z několika obalů, dvojvypuklá, zavěšená na řasnatém tělísku a při normálním stavu je zploštělá – zaměřená na nekonečno (7m a více). Pokud chceme zaostřit na bližší místo, tak čočka akomoduje. Optická čočka se měří na dioptrie a pružnost čočky postupem času klesá. Dítě zaostří třeba na 15,20 cm, stařec na 1m (stařecká dalekozrakost, presbyopie).
Oční komory se dělí na přední ( prostředí mezi rohovkou a duhovkou) a na zadní ( mezi duhovkou a čočkou. V bulvě najdeme rosolovitou hmotu – sklivec.
Žádné komentáře:
Okomentovat