Buňka a dědičnost (kvalit + kvantit. znaky, chromozomy)

Geny velkého a malého účinku
Geny velkého účinku -> gen má velký fenotypový účinek. Na tvorbě znaku, kvalitativního, se podílí málo genů – často jen jeden. Vliv prostředí má na jeho projev malý význam.
Geny malého účinku mají malý fenotypový účinek, a tak se na tvorbě znaku, kvantitativního, podílí celý soubor genů = polygenní systém. Prostředí se zde uplatňuje velkou měrou.

Genetika prokaryot
I. NUKLEOID
Prokaryota nemají typické jádro, pouze jadernou oblast, nukleoid. Je to cyklická DNA, která obsahuje několik tisíc genů a z genetického hlediska představuje jeden chromozom. Tzn. , že mají haploidní počet a v buňce je pouze jedna alela genu, tzn. , že se vždy projeví ve fenotypu.
Geny jsou uloženy lineárně za sebou a několik genů spolu fčně souvisí a vytvářejí tzv. operon. Mají společný promotor -> jsou přepisovány do jedné molekuly mRNA.
Replikace DNA probíhá z jednoho místa a šíří se oběma směry a kruh zůstává uzavřený.
Regulace proteosyntézy – transkripce je řízena indukcí a represí.
Operon má tyto části :
1) Promotor – počátek transkripce (váže se sem RNA-polymeráza)
2) Operátor – může se sem navázat represor (bílkovina), která se vytvoří podle regulačního genu, který se nachází na jiném místě DNA:
3) Několik strukturních genů
4) Terminátor – ukončení transkripce (odpojení RNA – polymerázy).

Celý operon se přepíše do vlákna mRNA a přepis je řízen regulačním genem. Ten zahajuje a představuje transkripci, ale vše záleží na přítomnosti substrátu (= induktor) a represoru, který může uzavřít operon.
Může probíhat :
d) negativní regulace kdy je gen zablokován represorem, který se navázal na operátor a znemožňuje transkripci strukturních genů = represe. Uvolnění operátoru je možné působením induktoru (substrát metabolismu) na represor.
e) Pozitivní regulace – gen je stále aktivní a jako represor-induktor působí konečný produkt metabolismu.

II. PLAZMIDY
Plazmidy se nacházejí v buňkách bakterií a jsou to menší kruhovité molekuly DNA v cytoplazmě, které mají 2 až několik stovek genů, tzn. že se mohou replikovat nezávisle na hlavním chromozomu. Geny jsou uloženy lineárně za sebou a tyto geny podmiňují odolnost bakterií proti antibiotiku. Do jejich struktury se mohou včlenit jiné geny, z jiných plazmidů nebo chromozomů. Geny plazmidů se snadno přenášejí do jiných bakterií -> genové inženýrství.