Nyní jsme vysvětlili pozadí a vrátíme se k jádru věci. Obyvatelé EU (nebo přinejmenším někteří obyvatelé EU) těží z toho, když peníze jsou utráceny ve členském státu, kde žijí. A je zřejmé, že politikové se budou snažit o totéž, aby si zabezpečili podporu svých obyvatel. Například země žádá „malý dárek“ pokaždé, když jsou její hlasy rozhodující pro zformování vítězné koalice. V číslech se tyto dárky objeví jako útraty EU, ale reálně je systém složitější a jedná se o dárky typu: větší podpora pro farmáře působící na horských svazích, jiná alokace mléčných kvót nebo zahrnutí produkce sobího masa do podpor v rámci CAP. V tomto světle můžeme v extrémním případě chápat rozpočet EU, jako souhrn všech malých dárků. V opačně extrémním případě pak jako prostředek dokonalé alokace prostředků potřebným.
Nyní zjistíme, která z teorií je více platná na základě reálných dat zobrazených v grafu.
Horizontální osa nám ukazuje národní sílu na osobu, konkrétně podíl národa na hlasování v Radě ku podílu na celkové populaci. Pokud podíl hlasů odpovídá podílu na celkové populaci, pak zemi přísluší hodnota 1,0. Například Španělsko má na horizontální ose hodnotu 0,9, což znamená, že disponuje méně hlasy než by odpovídalo průměrnému počtu hlasu na jednoho obyvatele EU vynásobeno počtem obyvatel ve Španělsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat