10. řád: Hymenoptera (Blanokřídlí)
endopterygotní neoptera s kousacím ú. ú. (často upravavené na lízavé), charakteristická reduk. žilnatina, křídla koaptovaná háčky. 1. zadečk. čánek obvykle ostře oddělen od 2. čl. a nasedá na středohruď. Larva je housenice u Symphyta a beznohá u Apocrita. Pupa nekousací, obvykle volná. Hlava: hypognathní, oči velké, ale mohou být redukované (mravenci). Tykadla velmi různá, ú. ú. kousací, ale u včel prodloužené komponenty k přijímání nektaru, vytváří se lízavě savý sosák, ale kousací fikce zachována. Hruď: s char. inkorporovaným 1. zad. čl. s hrudí (s vyjímkou primitivních skupin). Mesothorax největší. Nohy různé od kráčivých po specializované (sběr pylu, dravé nohy). Křídla tuhá a průsvitná, bezkřídlost častá (dělnice mravenců). Žilnatina charakteristická, vytváří několik uzavřených polí. Zadeček: 1. čl. viz výše, u Symphyt bez zúžení mezi 1. a 2. čl., u Apocrit se zúžením, vzniká stopkatý zadeček (termoregulace). Všech 10 zadeč. čl. patrných jen u primitivních skupin,jide navenek jen 5-6 čl. (obdoba jako u vyšších Dipter). Kladélko velmi charakteristické: pilovité u Symphyta, velmi dlouhé u „Terebrantia“, u „Aculeata“ přeměněno v žahadlo (omračuje kořist, obranná fce). Biologie, Význam: patří mezi nejvýznamnější hmyz (škůdci, bioregulátoři v ekosystémech, užitkový hmyz, opylovači). Larvy velmi různé, od housenic, přes spec. larvy parazitických skupin po beznohé u sociálních skupin. Výživa larev prim. skupin (Symphyta) je rostlinná, u nesociálních Apocrit samice chystá potomstvu potravu ve formě omráčené kořisti. U sociálních skupin je larva vyživována dělnicemi. U parazitů žije paraziticky, resp. parazitoidi. Nejprimitivnější Apocrita jsou právě parazitoidi, pak vývoj přes omračování kořisti po sociální život.
1. podřád Symphyta (Šíropasí)
s řadou fytofágních škůdců: Pilatky (Tenthredinidae), např. pilatky švestková, jablečná, šlutá, rybízová. Ploskohřbetkovití (Pamphiliidae) s širokým plochým tělem a nitkovitými tykadly, s řadou škůdců stromů. Bodruškovití (Cephidae) - bodruška obilná, škodící na obilovinách. Hřebenulovití (Diprionidae) s plochým tělem a hřebenitými tykadly s řadou lesních škůdců (hřebenule borová). Pilořitky (Siricidae) s největšími druhy, řada škodí.
2. podřád: Apocrita (štíhlopasí)
kromě vyjímek (žlabatky - Cynipidae), jsou draví nebo nektarofágní. Významní bioregulátoři: lumci (Ichneumonidae) s 3 000 našimi druhy, dále lumčíci (Braconidae) u nás 1 000 druhů, chalcidky (Chalcidoidea) u nás 1 400 druhů a vejřitky (Proctotrupoidea) u nás 300 druhů, nejvýznamnější (biol. boj) jsou např.: mšicomaři, drobnělky (Trichogramma), pukličník štítenkový (Prospaltella perniciosi). Dále početná skupina žahadlových: mravenci (Formicoidea) u nás přes 100 druhů, vosy (Vespoidea), včely (Apoidea), kam patří též čmeláci.
Třída : Hmyz (Insecta)
9. řád: Lepidoptera (motýli) cca 190 000 druhů, u nás přes 3 200 druhů KRABICE
endopterygotní neoptera s prodlouženým sosákem (řídce s kousacím ú. ú.), křídla na obou površích se šupinkami. Larvy eruciformní, kukly nekousací a mumiovité (řídce kousací). Hlava: velké složené oči, tykadla dl., mnohočl., ú. ú. rozmanité (jako u většiny těchto řádů), mandibuly u prim. vyvinuty, jinde většinou chybí. Maxily obvykle s enormně prodl. galeami (tvoří sosák), labium malé. Hruď: s malým prothoraxem, nohy obvykle dl., 2 páry křídel se šupinkami, které se většinou překrývají. Někdy křídla chybí. Křídla spojená (koaptovaná) buď jugum (=výběžek před křídla dozadu) nebo frenulum (=brva nebo více brv na před. části zadn. křídla), zachycené o retinaculum (=obvykle háčky na zadní č. předního křídla). Biologie: rozmanitá (veliký řád). Larvy (housenky s 10 čl. zadečkem, na 3.-6. a 10. čl. panožky (obvykle). Kukla nekousací mumiovitá (adectica obtecta), ale někde i vyjímky. Význam: skupina převážně fytofágní, proto význam pro zemědělství značný. Užitečných druhů jen málo (predátoři, likvidace plevelů: např. jihoamerický zavíječ Cactoblastis vysazován jako kontrolní agens Opuntií). Molovití (Tineidae) s úzkými zašpičatělými křídly (mol šatní, mol obilní), makadlovky (Gelechiidae) - řada škůdců: makadlovka řepná, makadlovka kmínová. Obalečovití (Tortricidae) - rozsáhlá čeleď nesmírně důlež. škůdců: obaleč jablečný (Cydia pomonella), obaleč švestkový, o. hrachový, skupina obalečů na vinicích (obaleč mramorovaný, o. jednopásý), na jabloních (o. pupenový, o. jabloňový). Zavíječi (Pyralidae) - zavíječ kukuřičný, z. moučný, z. skladištní, aj. Píďalky (Geometridae), také rozsáhlá čeleď - píďalka zhoubná, p. podzimní, p. jabloňová škodí na ovocných stromech (odlistění na jaře). Můrovití (Noctuidae) - škodí často na podzemních orgánech rostlin: můra gamma, osenice. Bekyňovití (Lymantriidae) - bekyně zlatořitná, b. mniška, holožíry na ovocných stromech působí též přástevníček americký a bourovec prsténčivý. Běláskovití (Pieridae) - známí škůdci Brassicaceí. Drvopleňovití (Cossiidae) vrtají ve dřevě stromů. Méně škodlivé druhy, živící se indiferentními rostlinami, řada z nich je chráněna zákonem nebo slouží jako indikátory znečištění prostředí (babočky, okáči, modrásci, lyšaji aj.)
endopterygotní neoptera s prodlouženým sosákem (řídce s kousacím ú. ú.), křídla na obou površích se šupinkami. Larvy eruciformní, kukly nekousací a mumiovité (řídce kousací). Hlava: velké složené oči, tykadla dl., mnohočl., ú. ú. rozmanité (jako u většiny těchto řádů), mandibuly u prim. vyvinuty, jinde většinou chybí. Maxily obvykle s enormně prodl. galeami (tvoří sosák), labium malé. Hruď: s malým prothoraxem, nohy obvykle dl., 2 páry křídel se šupinkami, které se většinou překrývají. Někdy křídla chybí. Křídla spojená (koaptovaná) buď jugum (=výběžek před křídla dozadu) nebo frenulum (=brva nebo více brv na před. části zadn. křídla), zachycené o retinaculum (=obvykle háčky na zadní č. předního křídla). Biologie: rozmanitá (veliký řád). Larvy (housenky s 10 čl. zadečkem, na 3.-6. a 10. čl. panožky (obvykle). Kukla nekousací mumiovitá (adectica obtecta), ale někde i vyjímky. Význam: skupina převážně fytofágní, proto význam pro zemědělství značný. Užitečných druhů jen málo (predátoři, likvidace plevelů: např. jihoamerický zavíječ Cactoblastis vysazován jako kontrolní agens Opuntií). Molovití (Tineidae) s úzkými zašpičatělými křídly (mol šatní, mol obilní), makadlovky (Gelechiidae) - řada škůdců: makadlovka řepná, makadlovka kmínová. Obalečovití (Tortricidae) - rozsáhlá čeleď nesmírně důlež. škůdců: obaleč jablečný (Cydia pomonella), obaleč švestkový, o. hrachový, skupina obalečů na vinicích (obaleč mramorovaný, o. jednopásý), na jabloních (o. pupenový, o. jabloňový). Zavíječi (Pyralidae) - zavíječ kukuřičný, z. moučný, z. skladištní, aj. Píďalky (Geometridae), také rozsáhlá čeleď - píďalka zhoubná, p. podzimní, p. jabloňová škodí na ovocných stromech (odlistění na jaře). Můrovití (Noctuidae) - škodí často na podzemních orgánech rostlin: můra gamma, osenice. Bekyňovití (Lymantriidae) - bekyně zlatořitná, b. mniška, holožíry na ovocných stromech působí též přástevníček americký a bourovec prsténčivý. Běláskovití (Pieridae) - známí škůdci Brassicaceí. Drvopleňovití (Cossiidae) vrtají ve dřevě stromů. Méně škodlivé druhy, živící se indiferentními rostlinami, řada z nich je chráněna zákonem nebo slouží jako indikátory znečištění prostředí (babočky, okáči, modrásci, lyšaji aj.)
Třída : Hmyz (Insecta)
6. řád: Diptera (dvoukřídlí) 120 000 druhů, u nás 7 600 druhů KRABICE
endopterygotní hmyz se zadním párem kř. redukovaným v kyvadélka, na hrudi největší mesothorax. Larvy beznohé, u Brachycera často bezhlavé, kukla nekousací mumiovitá nebo volná, v tom případě v pupariu (pupa coarctata). Hlava velmi pohyblivá hypognáthní s vel. očima. Tykadla dl. nitkovitá u Nematocera, krátká 3-čl. u Brachycera (+ stylus nebo arista), ú. ústrojí rozmanité úpravy, mandibuly v různém rozsahu redukovány (zachovány u hematofágů), maxily totéž, max. palpus vícečl. u Nematocera, 1-čl. u Brachycera, labium obvykle zvětšené, tvoří „sosák“ vyšších much, palpi přeměněné na nasávací orgán (labely). Hruď s velmi reduk. prothoraxem, mesoth. veliký, metath. reduk. Křídla s char. žilnatinou, tendence k ubývání žilek a kostalizaci. Nohy kráčivé a 5-čl. tarsi původně, na konci drápky a měchýřky. Zadeček obvykle s 9 čl., 10+11 srostlý a reduk. Biologie: rozmanitá, spolu s významem u jednotlivých skupin:
podřád Nematocera (komáři): komáři bodaví (Culicidae) bodají samice, přenos chorob - malárie muchničky (Simuliidae) - totéž, alergické otoky, v Sibiři neobyvatelné oblasti. Tiplice (Tipulidae) škůdci kořenů rostlin, muchnice (Bibionidae) totéž, bejlomorky (Cecidomyiidae) řada hálkotvorců, fytofágní škůdci prvořadé důležitosti.
podřád Brachycera (mouchy): ovádovití (Tabanidae) samice se živí krví, roupci (Asilidae) dravci, bioregulátoři. Pestřenky (Syrphidae), řada dr. významní afidofágové, ale i fytofágní škůdci. Vrtulovití (Tephritidae) s mnoha škůdci - v. třešňová, zelenuškovití (Chloropidae) řada šk. obilovin vrtalkovití (Agromyzidae) řada fytofágních škůdců - octomilky (Drosophilidae) - laboratorní objekty, škůdci domácností aj., mouchy skupiny Calyptrata (pravé mouchy): střečci (Gasterophilidae, Hypodermatidae, Oestridae) škůdci na dobytku a volně žijících zvířatech, trpí jimi např. srnčí, jelení zvěř. Masařky (Sarcophagidae), bzučivky (Calliphoridae) - myiáze, mouchovití (muscidae) s m. domácí - nejvýznamnější synyntrop, Stomoxys, Glossina, květilky (Anthomyiidae) s řadou škůdců, naopak Tachinidae (kuklice) bioregulátoři.
endopterygotní hmyz se zadním párem kř. redukovaným v kyvadélka, na hrudi největší mesothorax. Larvy beznohé, u Brachycera často bezhlavé, kukla nekousací mumiovitá nebo volná, v tom případě v pupariu (pupa coarctata). Hlava velmi pohyblivá hypognáthní s vel. očima. Tykadla dl. nitkovitá u Nematocera, krátká 3-čl. u Brachycera (+ stylus nebo arista), ú. ústrojí rozmanité úpravy, mandibuly v různém rozsahu redukovány (zachovány u hematofágů), maxily totéž, max. palpus vícečl. u Nematocera, 1-čl. u Brachycera, labium obvykle zvětšené, tvoří „sosák“ vyšších much, palpi přeměněné na nasávací orgán (labely). Hruď s velmi reduk. prothoraxem, mesoth. veliký, metath. reduk. Křídla s char. žilnatinou, tendence k ubývání žilek a kostalizaci. Nohy kráčivé a 5-čl. tarsi původně, na konci drápky a měchýřky. Zadeček obvykle s 9 čl., 10+11 srostlý a reduk. Biologie: rozmanitá, spolu s významem u jednotlivých skupin:
podřád Nematocera (komáři): komáři bodaví (Culicidae) bodají samice, přenos chorob - malárie muchničky (Simuliidae) - totéž, alergické otoky, v Sibiři neobyvatelné oblasti. Tiplice (Tipulidae) škůdci kořenů rostlin, muchnice (Bibionidae) totéž, bejlomorky (Cecidomyiidae) řada hálkotvorců, fytofágní škůdci prvořadé důležitosti.
podřád Brachycera (mouchy): ovádovití (Tabanidae) samice se živí krví, roupci (Asilidae) dravci, bioregulátoři. Pestřenky (Syrphidae), řada dr. významní afidofágové, ale i fytofágní škůdci. Vrtulovití (Tephritidae) s mnoha škůdci - v. třešňová, zelenuškovití (Chloropidae) řada šk. obilovin vrtalkovití (Agromyzidae) řada fytofágních škůdců - octomilky (Drosophilidae) - laboratorní objekty, škůdci domácností aj., mouchy skupiny Calyptrata (pravé mouchy): střečci (Gasterophilidae, Hypodermatidae, Oestridae) škůdci na dobytku a volně žijících zvířatech, trpí jimi např. srnčí, jelení zvěř. Masařky (Sarcophagidae), bzučivky (Calliphoridae) - myiáze, mouchovití (muscidae) s m. domácí - nejvýznamnější synyntrop, Stomoxys, Glossina, květilky (Anthomyiidae) s řadou škůdců, naopak Tachinidae (kuklice) bioregulátoři.
Třída : Hmyz (Insecta)
7. řád: blechy (Aphaniptera) cca 1 500 druhů TRVALÝ PREPARÁT
ektoparazitický řád příbuzný dvoukřídlým. Tělo bezkřídlé, ze stran stlačené, bodavé ú.ú. uzpůsobené sání krve savců a ptáků. Hlava: málo pohyblivá, složené oči chybí, mohou být velké laterální ocelli. Tykadla 3-čl., 3. čl. složený, u samic uložená v brázdě po staranách hlavy, u samců dlouhá, často změněná v druhotné přichycovací orgány, ú.ú. bodavé, mandibuly chybí, lacinie maxil styletovité, Hruď: všechny části dobře vyvinuté, křídla chybí, nohy adaptované parazitismu: před. pár prodírání srstí (peřím, zadní pár skákací, velké přichycovací drápky. Zadeček: 10 čl. Biologie: larvy červovité, kulka nekousací volná. Larvy žijí volně, dospělci obě pohlaví sají krev. Hostitelská specificita nemusí být výrazná. Také závislost na hostiteli není velká, často jej mění. Význam veliký, hlavně přenos chorob (mor) menší význam má myší tyfus. Blecha psí může být mezihost. tasemnice psí a jedné krysí tasemnice, které se občas objeví u dětí (dítě spolkne larvu blechy).
Pulex. irritans blecha obecná, kosmopolitní druh svědivé puchýřky. Ctenocephalides canis a felis (B. psí a kočičí), psí často přechází na člověka. Xenopsyla.cheopis. blecha morová, přenáší mor a tyfus z hlodavců na člověka. Ceratophyllus gallinae (b. slepičí) cizopasí na drůbeži i volně žijících ptácích, přechází i na člověka. Tunga penetrans (b. písečná) v teplých oblastech Af. Am., samičky se vnoří do kůže - puchýře, hnisají.
8. řád: Trichoptera (chrostíci) 5 000 druhů FIXOVANÝ MATERIÁL
endopterygotní neoptera s redukovanými úst. orgány. Tělo pokryto chloupky a jen zřídka navíc šupinkami. Larvy aqatické s párem terminálních abdominálních panožek, často v přenosné schránce. Kukly kousací. Hlava: oči velké, tykadla nitkovitá, dlouhá, ú. ú. slabé, upraveno k sání tekutých látek. Mandibuly zakrnělé, galea krátká nebo chybí. Hruď: s malým prothoraxem, nohy dl. a silné, tarsi 5-čl. Křídla skoro stejná, s jednoduchou žilnatinou. Zadeček: 9-10 čl., často u samic nepravé kladélko (z prodloužených zadečk. čl. = obvyklé u této skupiny řádů). Bionomie a význam: Larva vodní, campodeoidní až eruciformní, na konci těla s panožkami, které mají háčky na zachycení ke schránce nebo podkladu. Jsou všežravé, některé inklinují k rostlinné, jiné k živočišné potravě. Larvy tvoří významnou složku potravních řetězců v tekoucích vodách (samy jsou důležitou součástí potravy ryb), také užití k bioindikaci, různé druhy dosti vázány na urč. druh vod, podkladu, apod. Hydropsychidae, Rhyacophilidae, Phylopotamidae, aj.
ektoparazitický řád příbuzný dvoukřídlým. Tělo bezkřídlé, ze stran stlačené, bodavé ú.ú. uzpůsobené sání krve savců a ptáků. Hlava: málo pohyblivá, složené oči chybí, mohou být velké laterální ocelli. Tykadla 3-čl., 3. čl. složený, u samic uložená v brázdě po staranách hlavy, u samců dlouhá, často změněná v druhotné přichycovací orgány, ú.ú. bodavé, mandibuly chybí, lacinie maxil styletovité, Hruď: všechny části dobře vyvinuté, křídla chybí, nohy adaptované parazitismu: před. pár prodírání srstí (peřím, zadní pár skákací, velké přichycovací drápky. Zadeček: 10 čl. Biologie: larvy červovité, kulka nekousací volná. Larvy žijí volně, dospělci obě pohlaví sají krev. Hostitelská specificita nemusí být výrazná. Také závislost na hostiteli není velká, často jej mění. Význam veliký, hlavně přenos chorob (mor) menší význam má myší tyfus. Blecha psí může být mezihost. tasemnice psí a jedné krysí tasemnice, které se občas objeví u dětí (dítě spolkne larvu blechy).
Pulex. irritans blecha obecná, kosmopolitní druh svědivé puchýřky. Ctenocephalides canis a felis (B. psí a kočičí), psí často přechází na člověka. Xenopsyla.cheopis. blecha morová, přenáší mor a tyfus z hlodavců na člověka. Ceratophyllus gallinae (b. slepičí) cizopasí na drůbeži i volně žijících ptácích, přechází i na člověka. Tunga penetrans (b. písečná) v teplých oblastech Af. Am., samičky se vnoří do kůže - puchýře, hnisají.
8. řád: Trichoptera (chrostíci) 5 000 druhů FIXOVANÝ MATERIÁL
endopterygotní neoptera s redukovanými úst. orgány. Tělo pokryto chloupky a jen zřídka navíc šupinkami. Larvy aqatické s párem terminálních abdominálních panožek, často v přenosné schránce. Kukly kousací. Hlava: oči velké, tykadla nitkovitá, dlouhá, ú. ú. slabé, upraveno k sání tekutých látek. Mandibuly zakrnělé, galea krátká nebo chybí. Hruď: s malým prothoraxem, nohy dl. a silné, tarsi 5-čl. Křídla skoro stejná, s jednoduchou žilnatinou. Zadeček: 9-10 čl., často u samic nepravé kladélko (z prodloužených zadečk. čl. = obvyklé u této skupiny řádů). Bionomie a význam: Larva vodní, campodeoidní až eruciformní, na konci těla s panožkami, které mají háčky na zachycení ke schránce nebo podkladu. Jsou všežravé, některé inklinují k rostlinné, jiné k živočišné potravě. Larvy tvoří významnou složku potravních řetězců v tekoucích vodách (samy jsou důležitou součástí potravy ryb), také užití k bioindikaci, různé druhy dosti vázány na urč. druh vod, podkladu, apod. Hydropsychidae, Rhyacophilidae, Phylopotamidae, aj.
Třída : Hmyz (Insecta)
6. řád: Heteroptera (Ploštice) KRABICE + FIXOVANÝ MATERIÁL
asi 25 000 druhů, u nás 790 druhů, řád velmi blízký Homopter., dokonce se někdy řadí do 1 řádu: Hemiptera. Odlišnost je jen v detailech, např. polokrovky (nejsou u Homopter). Oddělení z praktických důvodů. Ústní ústrojí stejné. Hlava: s max. 5 čl. tykadly. Hruď: polokrovky (hemielytry), nohy s max. 3-čl. tarsi. Biologie, význam: enormní, veliká a hojná skupina. Dravci (bioregulátoři), přenos nemocí (zákeřnice), hematofágové (štěnice), fytofágní druhy (velmi mnoho), i přenos viróz. Zástupci:
1. infrařád: Nepomorpha
splešťule (Nepa cinerea), znakoplavka (Notonecta glauca) - dravci
2. infrařád: Gerromorpha
bruslařky (Gerridae) a znakoplavky (Hydrometridae), rozdíly
3. infrařád: Cimicomorpha
zákeřnice (Triatoma), saje krev člověku, štěnice domácí (Cimex lectularius), klopuškovití (Miridae), řada škůdců polních plodin (Lygus)
4. infrařád: Pentamomorpha
kněžice (Eurygaster, Aelia) - významní škůdci obilovin
7. řád: Thysanoptera (Třásnokřídlí) cca 4 000 druhů, u nás 230 druhů, TRVALÝ PREPARÁT
malý hmyz s asymetrickým bodavě savým ústním ústrojím, pretarsi s vychlípitelnými váčky, křídla, pokud jsou přítomna, úzká s velmi reduk. žilnatinou a čl. okrajovými třásmi. Hlava: hypo- až opistognathní, ústní ústrojí asymetrické, 3 bodavé stylety (maxily + levá mandibula). Tykadla nitkovitá. Hruď: nohy s 1-2 čl. tarsi, křídla membranosní, úzká, žilnatina reduk., dl. okrajové třásně. Zadeček: 10 čl., u samic podř. Terebrantia s kladélkem. Biologie: fytofágové i dravci (biol. boj) často přenosy viróz. Ve vývoji 2-3 klidový stadia. Zástupci: stuhatky (Aeolothrips) - dravci, třásněnka (Thrips, Kakothrips, Frankliniella, Stenothrips), truběnka (Haplothrips)
asi 25 000 druhů, u nás 790 druhů, řád velmi blízký Homopter., dokonce se někdy řadí do 1 řádu: Hemiptera. Odlišnost je jen v detailech, např. polokrovky (nejsou u Homopter). Oddělení z praktických důvodů. Ústní ústrojí stejné. Hlava: s max. 5 čl. tykadly. Hruď: polokrovky (hemielytry), nohy s max. 3-čl. tarsi. Biologie, význam: enormní, veliká a hojná skupina. Dravci (bioregulátoři), přenos nemocí (zákeřnice), hematofágové (štěnice), fytofágní druhy (velmi mnoho), i přenos viróz. Zástupci:
1. infrařád: Nepomorpha
splešťule (Nepa cinerea), znakoplavka (Notonecta glauca) - dravci
2. infrařád: Gerromorpha
bruslařky (Gerridae) a znakoplavky (Hydrometridae), rozdíly
3. infrařád: Cimicomorpha
zákeřnice (Triatoma), saje krev člověku, štěnice domácí (Cimex lectularius), klopuškovití (Miridae), řada škůdců polních plodin (Lygus)
4. infrařád: Pentamomorpha
kněžice (Eurygaster, Aelia) - významní škůdci obilovin
7. řád: Thysanoptera (Třásnokřídlí) cca 4 000 druhů, u nás 230 druhů, TRVALÝ PREPARÁT
malý hmyz s asymetrickým bodavě savým ústním ústrojím, pretarsi s vychlípitelnými váčky, křídla, pokud jsou přítomna, úzká s velmi reduk. žilnatinou a čl. okrajovými třásmi. Hlava: hypo- až opistognathní, ústní ústrojí asymetrické, 3 bodavé stylety (maxily + levá mandibula). Tykadla nitkovitá. Hruď: nohy s 1-2 čl. tarsi, křídla membranosní, úzká, žilnatina reduk., dl. okrajové třásně. Zadeček: 10 čl., u samic podř. Terebrantia s kladélkem. Biologie: fytofágové i dravci (biol. boj) často přenosy viróz. Ve vývoji 2-3 klidový stadia. Zástupci: stuhatky (Aeolothrips) - dravci, třásněnka (Thrips, Kakothrips, Frankliniella, Stenothrips), truběnka (Haplothrips)
Třída : Hmyz (Insecta)
3. skupina ENDOPTERYGOTNÍCH řádů cca 750 000 druhů
ústní ústrojí primárně kousací, ale podléhá mnoha změnám v závislosti na druhu přijímané potravy. Křídla s tendencí k nestejné úpravě: buď přední sklerotizují nebo se zadní redukují (stejná křídla jen u primitivních řádů). Larvy zcela jiné než dospělci, často žijí v jiných prostředích, původně vnitřní základy křídel se až ve stádiu kukly objeví na povrchu těla (tj. dokonalá proměna)
1. řád: Megaloptera (střechatky) KRABICE
malý řád s cca 300 popsanými druhy, ústní ústrojí kousací, křídla téměř stejná. larvy vodní s postranními abdominálními žábrami. Kukly kousací volné. Biologie a význam: larvy dravci ve vodách, tvoří spolu s pošvatkami významnou součást potravy ryb. U nás 1 rod Sialis (střechatka).
2. řád: Neuroptera (síťokřídlí) 7 000 druhů, u nás 82 druhů
Velký řád primitivních endopterygot. Křídla téměř stejná, s mnoha políčky, podélné žilky často cik-cak lomené. ú.ú. kousací. Larvy s dl. kusadly, čelisti, kterými protéká natrávená potrava, živí se dravě. Kukla kousací v kokonu z hedvábí. Hlava: obvykle příčná, pohyblivá s velkýma očima a dl. nitkovitými tykadly. Thorax s vel. pterothoraxem, nohy jednoduché, kráčivé, křídla viz nahoře popis. Larva dravá, mandib. + maxily spojené tvoří nasávací kanálek. Biologie: jediný řád hmyzu, jehož všichni členové jsou užiteční. Jde vesměs o dravce, řada z nich významní bioregulátoři (afidofágové, atd.). Denivkovití (Hemerobiidae) s větvenými žilkami v C-poli, Chrysopidae (zlatoočky) s nevětvenými žilkami v C-poli, vajíčka na stopkách. Myrmeleontidae (mravkolvi), Ascalaphidae (ploskorozi) - zákonem chránění u nás.
ústní ústrojí primárně kousací, ale podléhá mnoha změnám v závislosti na druhu přijímané potravy. Křídla s tendencí k nestejné úpravě: buď přední sklerotizují nebo se zadní redukují (stejná křídla jen u primitivních řádů). Larvy zcela jiné než dospělci, často žijí v jiných prostředích, původně vnitřní základy křídel se až ve stádiu kukly objeví na povrchu těla (tj. dokonalá proměna)
1. řád: Megaloptera (střechatky) KRABICE
malý řád s cca 300 popsanými druhy, ústní ústrojí kousací, křídla téměř stejná. larvy vodní s postranními abdominálními žábrami. Kukly kousací volné. Biologie a význam: larvy dravci ve vodách, tvoří spolu s pošvatkami významnou součást potravy ryb. U nás 1 rod Sialis (střechatka).
2. řád: Neuroptera (síťokřídlí) 7 000 druhů, u nás 82 druhů
Velký řád primitivních endopterygot. Křídla téměř stejná, s mnoha políčky, podélné žilky často cik-cak lomené. ú.ú. kousací. Larvy s dl. kusadly, čelisti, kterými protéká natrávená potrava, živí se dravě. Kukla kousací v kokonu z hedvábí. Hlava: obvykle příčná, pohyblivá s velkýma očima a dl. nitkovitými tykadly. Thorax s vel. pterothoraxem, nohy jednoduché, kráčivé, křídla viz nahoře popis. Larva dravá, mandib. + maxily spojené tvoří nasávací kanálek. Biologie: jediný řád hmyzu, jehož všichni členové jsou užiteční. Jde vesměs o dravce, řada z nich významní bioregulátoři (afidofágové, atd.). Denivkovití (Hemerobiidae) s větvenými žilkami v C-poli, Chrysopidae (zlatoočky) s nevětvenými žilkami v C-poli, vajíčka na stopkách. Myrmeleontidae (mravkolvi), Ascalaphidae (ploskorozi) - zákonem chránění u nás.
Třída : Hmyz (Insecta)
3. řád: Coleoptera (brouci) KRABICE, FIXOVANÝ MATERIÁL
největší řád na počet druhů (350 000), ale zároveň nejlépe prozkoumaný. Mesothorakální pár křídel přeměněn na tuhé nepřekrývající se krovky (elytraet.) Prothorax velký, tvoří štít, z mesothoraxu vidět shora jen štítek, larvy často beznohé, kukly nekousací volné, řídce mumiovité. Hlava velmi pevná, ústní ústrojí kousací, tykadla původně 11-čl. lacinia podřádu Adephaga vypadá jako palpus. Hruď popsána výše, nohy různé, často hrabavé, kráčivé, plovací aj. Zadeček 10-čl., ale 2 poslední čl. reduk.
podřád Adephaga (masožraví): Carabidae (střevlíkovití) - užiteční dravci, řada zákonem chráněných druhů, málo vyjímek (hrbáč osenní). Potápníci (Dytiscidae) mohou škodit na rybím plůdku.
podřád Polyphaga (všežraví): Cantharidae (páteříčkovití) - draví jak larvy tak imaga, často v masách na lukách, Staphylinidae (drabčíkovití) se zkrácenýma krovkama - užiteční dravci, bioindikátoři, Coccinellidae (slunéčkovití) - užiteční dravci, ale vyjímečně i fytofágní škůdci. Silphidae (mrchožroutovití) - odstraňují mrtvoly (hrobaříci), i dravci, i fytofágní škůdci. Scarabeidae (Vrubounovití) - jednak „zdravotní policie“, jednak řada závažných škůdců (chrousti, chroustci). Elateridae (kovaříci) larvy „drátovci“ škodí na kořenech rostlin. Chrysomelidae (Mandelinkovití) je spolu s drabčíky a nosatci jedna z největších hmyzích čeledí, řada škůdců: mandelinka bramborová, štítonoši, dřepčíci. Curculionidae (nosatci) - největší čeleď brouků, řada vážných škůdců: květopasi (Anthonomus), pilousi (Sitophilus). Scolytidae (kůrovci) škodí v lesích. Tenebrionidae (potemníci) - řada druhů pouštních, adaptace na sucho - řada skladištních škůdců (Tenebrio, Tribolium).
4. řád: Strepsiptera (řásníci)
skupina s velk. pohlavní dimorfismem, samci okřídlení (před. pár křídel reduk. v kyvadélku), samice endoparaziti hmyzu, bezkřídlé. Malý řád s cca 300 popsanými druhy, význam jako bioregulátoři je asi malý.
5. řád: Panorpata (srpice) KRABICE
malý, cca 400 druhů, málo významný řád trochu podobný síťokřídlým, ale hlava vytažena v rostrum. Řada druhů dravých, význam jako bioregulátoři je asi malý, u nás: srpice (Panorpa), Boreus a Bittacus.
největší řád na počet druhů (350 000), ale zároveň nejlépe prozkoumaný. Mesothorakální pár křídel přeměněn na tuhé nepřekrývající se krovky (elytraet.) Prothorax velký, tvoří štít, z mesothoraxu vidět shora jen štítek, larvy často beznohé, kukly nekousací volné, řídce mumiovité. Hlava velmi pevná, ústní ústrojí kousací, tykadla původně 11-čl. lacinia podřádu Adephaga vypadá jako palpus. Hruď popsána výše, nohy různé, často hrabavé, kráčivé, plovací aj. Zadeček 10-čl., ale 2 poslední čl. reduk.
podřád Adephaga (masožraví): Carabidae (střevlíkovití) - užiteční dravci, řada zákonem chráněných druhů, málo vyjímek (hrbáč osenní). Potápníci (Dytiscidae) mohou škodit na rybím plůdku.
podřád Polyphaga (všežraví): Cantharidae (páteříčkovití) - draví jak larvy tak imaga, často v masách na lukách, Staphylinidae (drabčíkovití) se zkrácenýma krovkama - užiteční dravci, bioindikátoři, Coccinellidae (slunéčkovití) - užiteční dravci, ale vyjímečně i fytofágní škůdci. Silphidae (mrchožroutovití) - odstraňují mrtvoly (hrobaříci), i dravci, i fytofágní škůdci. Scarabeidae (Vrubounovití) - jednak „zdravotní policie“, jednak řada závažných škůdců (chrousti, chroustci). Elateridae (kovaříci) larvy „drátovci“ škodí na kořenech rostlin. Chrysomelidae (Mandelinkovití) je spolu s drabčíky a nosatci jedna z největších hmyzích čeledí, řada škůdců: mandelinka bramborová, štítonoši, dřepčíci. Curculionidae (nosatci) - největší čeleď brouků, řada vážných škůdců: květopasi (Anthonomus), pilousi (Sitophilus). Scolytidae (kůrovci) škodí v lesích. Tenebrionidae (potemníci) - řada druhů pouštních, adaptace na sucho - řada skladištních škůdců (Tenebrio, Tribolium).
4. řád: Strepsiptera (řásníci)
skupina s velk. pohlavní dimorfismem, samci okřídlení (před. pár křídel reduk. v kyvadélku), samice endoparaziti hmyzu, bezkřídlé. Malý řád s cca 300 popsanými druhy, význam jako bioregulátoři je asi malý.
5. řád: Panorpata (srpice) KRABICE
malý, cca 400 druhů, málo významný řád trochu podobný síťokřídlým, ale hlava vytažena v rostrum. Řada druhů dravých, význam jako bioregulátoři je asi malý, u nás: srpice (Panorpa), Boreus a Bittacus.
Třída : Hmyz (Insecta)
3. řád Anoplura (vši) TRVALÝ PREPARÁT
spec. ektoparaziti savců, jde o blízce příbuznou skupinu s předchozí. Asi 300 druhů. Ústní ústrojí bodavě-sací. Hlava konická, ústní ústrojí ze 3 bodavých styletů, uloženo v zatažitelném vaku, tykadla nitkovitá jako u Ischnocer. Hruď se srostlými články, nohy s 1-čl., tarsi, 1 drápek přeměněn v záchytný orgán (kleště) uzavírá se proti tibiálnímu výběžku. Zadeček: plochý, 9-čl. Biologie: nejen hostitels. specificita, ale i v rámci těla jen na urč. místech, přenos chorob (skvrnitý tyfus), Pediculus humanus (veš lidská), Haematopinus suis (veš prasečí), Phthirus pubis (veš muňka).
Hemiptera X
Heteroptera +O
Homoptera O
Auchenorrhyncha +
Sternorrhyncha +
O staré pojetí řádů
+ nové pojetí řádů
X velmi archaické pojetí řádů
4. řád: Auchenorrhyncha (křísi) u nás 540 druhů KRABICE
Hlava opistognáthní, přirůstá zadní stranou k hrudi, ústní ústrojí bodavě-sací, (2 max. a 2 mand. stylety v labiální pochvě). Oba páry palpů chybí. Vývoj - postupná hemimetabolie (paurometabolie). Tykadla 2-čl. + bičík, tarsi chodidel 3-členné, zad. nohy skákavé. Křídla drží střechovitě. Význam: důležití fytofágové, četné druhy přenášejí virózy rostlin. Zástupci: svítilky (Parkinsiella, Callygypona), křísci s otrnělými holeněmi (Empoasca), cikády (Cicada), pěnodějky.
spec. ektoparaziti savců, jde o blízce příbuznou skupinu s předchozí. Asi 300 druhů. Ústní ústrojí bodavě-sací. Hlava konická, ústní ústrojí ze 3 bodavých styletů, uloženo v zatažitelném vaku, tykadla nitkovitá jako u Ischnocer. Hruď se srostlými články, nohy s 1-čl., tarsi, 1 drápek přeměněn v záchytný orgán (kleště) uzavírá se proti tibiálnímu výběžku. Zadeček: plochý, 9-čl. Biologie: nejen hostitels. specificita, ale i v rámci těla jen na urč. místech, přenos chorob (skvrnitý tyfus), Pediculus humanus (veš lidská), Haematopinus suis (veš prasečí), Phthirus pubis (veš muňka).
Hemiptera X
Heteroptera +O
Homoptera O
Auchenorrhyncha +
Sternorrhyncha +
O staré pojetí řádů
+ nové pojetí řádů
X velmi archaické pojetí řádů
4. řád: Auchenorrhyncha (křísi) u nás 540 druhů KRABICE
Hlava opistognáthní, přirůstá zadní stranou k hrudi, ústní ústrojí bodavě-sací, (2 max. a 2 mand. stylety v labiální pochvě). Oba páry palpů chybí. Vývoj - postupná hemimetabolie (paurometabolie). Tykadla 2-čl. + bičík, tarsi chodidel 3-členné, zad. nohy skákavé. Křídla drží střechovitě. Význam: důležití fytofágové, četné druhy přenášejí virózy rostlin. Zástupci: svítilky (Parkinsiella, Callygypona), křísci s otrnělými holeněmi (Empoasca), cikády (Cicada), pěnodějky.
Třída : Hmyz (Insecta)
5. řád: Sternorrhyncha (stejnokřídlí) u nás skoro 1 000 druhů KRABICE
Hlava opistognáthní, ústní ústrojí jako křísi, vypadá jako by bylo inserováno mezi před. kyčlemi (z toho název řádu). Vývoj s tendencí k neometabolii (klidová stádia u molic a červců). Tykadla nitkovitá, počet čl. důležitý pro diagnózu skupin, chodidla max. 2-členná.
1. infrařád: mery (Psyllomorpha)
Hlava: hypognáthní s dl. 10-čl. tykadly. Hruď: s malým prothoraxem, křídla blanitá, oválná, nohy skákací. Tvoří medovici. Zástupci: Psylla, Trioza
2. infrařád: molice (Aleyrodomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
Hlava: hypognáthní s dl. 7-čl. nitkovitými tykadly. Hruď s křídly a celým tělem (kromě očí) pokrytým voskovým popraškem. Jinak jako u mer. Trialeurodes vaporariorum je nejvýznamnější skleníkový škůdce. Ve vývoji zařazeno klidové stadium - puparium.
3. infrařád: mšice (Aphidomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
Hlava: s 5-6 čl. tykadly. Hruď: nohy s 1-2 čl. tarsi, křídla často chybí. Zadeček se sifunculi. Biologie se střídáním bisexuálních a partenogenetických generací (=heterogonie) spojeným často se střídáním hostitelů: primární h. (vajíčka) - sekundární, medovice, přenos viróz. Zástupci: korovnice (lesy - hálky na jehličnanech). Mšice maková (Aphis fabae) polyfág, mšice broskvoňová (Myzodes persicae), mšička révokaz, vlnatka krvavá.
4. infrařád: Červci (Coccomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
s velkým pohlavním dimorfismem (samci okřídlení, samice bezkřídlé). Samice často neotenické, bezstrukturní, beznohé. Často vývin vosků, laků. I užitkové druhy (nopál, mana), ale mnoho významných škůdců: puklice švestková, aj. (Quadraspidiotus perniciosus, Iceria purchasi).
Hlava opistognáthní, ústní ústrojí jako křísi, vypadá jako by bylo inserováno mezi před. kyčlemi (z toho název řádu). Vývoj s tendencí k neometabolii (klidová stádia u molic a červců). Tykadla nitkovitá, počet čl. důležitý pro diagnózu skupin, chodidla max. 2-členná.
1. infrařád: mery (Psyllomorpha)
Hlava: hypognáthní s dl. 10-čl. tykadly. Hruď: s malým prothoraxem, křídla blanitá, oválná, nohy skákací. Tvoří medovici. Zástupci: Psylla, Trioza
2. infrařád: molice (Aleyrodomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
Hlava: hypognáthní s dl. 7-čl. nitkovitými tykadly. Hruď s křídly a celým tělem (kromě očí) pokrytým voskovým popraškem. Jinak jako u mer. Trialeurodes vaporariorum je nejvýznamnější skleníkový škůdce. Ve vývoji zařazeno klidové stadium - puparium.
3. infrařád: mšice (Aphidomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
Hlava: s 5-6 čl. tykadly. Hruď: nohy s 1-2 čl. tarsi, křídla často chybí. Zadeček se sifunculi. Biologie se střídáním bisexuálních a partenogenetických generací (=heterogonie) spojeným často se střídáním hostitelů: primární h. (vajíčka) - sekundární, medovice, přenos viróz. Zástupci: korovnice (lesy - hálky na jehličnanech). Mšice maková (Aphis fabae) polyfág, mšice broskvoňová (Myzodes persicae), mšička révokaz, vlnatka krvavá.
4. infrařád: Červci (Coccomorpha) TRVALÝ PREPARÁT
s velkým pohlavním dimorfismem (samci okřídlení, samice bezkřídlé). Samice často neotenické, bezstrukturní, beznohé. Často vývin vosků, laků. I užitkové druhy (nopál, mana), ale mnoho významných škůdců: puklice švestková, aj. (Quadraspidiotus perniciosus, Iceria purchasi).
Třída : Hmyz (Insecta)
2. skupina hemipteroidních řádů
ústní orgány specializované, obvykle savé. Okřídlené formy se zkožovatělými předními křídly tvořícími krytky nebo polokrovky (hemielytrae). Žilnatina křídla obvykle redukovaná (malý počet žilek), tarsi 1-3 čl. Cerky chybí, samčí genitálie obvykle symetrické, méně redukované než u blattoidních řádů, Malpighických trubic méně. Larvy exopterygotní, vývoj má tendenci ke komplikacím (výskyt klidových stadií - neometabolie), cca 85 000 druhů.
1. řád: Psocoptera (pisivky) 1 700 druhů, u nás 70 druhů TRVALÝ PREPARÁT
volně žijící s velkou hlavou, zvl. postclypeus vyboulený. Ústní ústrojí kousací, ale pozměněné v mnoha věcech (asymetrické mandibuly, redukované labiální palpi aj.), tarsi 2-3 čl. Hlava velká a pohyblivá, ocelli u okřídlených forem. Tykadla nitkovitá, lacinia maxil styletovitá (základ budoucích savých orgánů důležitých forem, které se z pisivek vyvinuly). Hruď: různá u okřídl. a bezkřídl. Prothorax redukován, často bezkřídlé formy. Zadeček: 9-čl., biologie: obvykle se živí řasami a houbami, ale i skladištní a synantropní škůdci, škůdci sbírek. Liposcelis - bezkřídlý rod škůdců.
2. řád: Mallophaga (všenky) TRVALÝ PREPARÁT
ektoparaziti ptáků (všechny řády) a savců (skoro všechny řády, ne u ptakořitných a letounů), kousací ústní ústrojí, asi 3 000 druhů.
Hlava: plochá, málo pohyblivá, tykadla nitkovitá, schovaná u Amblycer, exponovaná u Ischnocer. Ústní ústrojí kousací, kusadla namířena dopředu u Amblycer a dolů u Ischnocer. Hruď: bezkřídlí, nohy uzpůsobené zachycování srsti, peří, tarsi 1-2 čl. Zadeček: sploštělý, jako celé tělo. Biologie: živí se peřím nebo kožními deriváty, jen vyjímečně prokousnou kůži a požírají krev. Vysoká hostitelská specificita. Nemohou žít volně, přenos jen kontaktem jedinců (při péči o potomstvo, kopulaci, nocování, společných prašných koupelích). Amblycera Menopon gallinae (kurovití, slepice). Ischnocera např. Bovicola (na skotu), Trichodectes canis (všenka psí).
ústní orgány specializované, obvykle savé. Okřídlené formy se zkožovatělými předními křídly tvořícími krytky nebo polokrovky (hemielytrae). Žilnatina křídla obvykle redukovaná (malý počet žilek), tarsi 1-3 čl. Cerky chybí, samčí genitálie obvykle symetrické, méně redukované než u blattoidních řádů, Malpighických trubic méně. Larvy exopterygotní, vývoj má tendenci ke komplikacím (výskyt klidových stadií - neometabolie), cca 85 000 druhů.
1. řád: Psocoptera (pisivky) 1 700 druhů, u nás 70 druhů TRVALÝ PREPARÁT
volně žijící s velkou hlavou, zvl. postclypeus vyboulený. Ústní ústrojí kousací, ale pozměněné v mnoha věcech (asymetrické mandibuly, redukované labiální palpi aj.), tarsi 2-3 čl. Hlava velká a pohyblivá, ocelli u okřídlených forem. Tykadla nitkovitá, lacinia maxil styletovitá (základ budoucích savých orgánů důležitých forem, které se z pisivek vyvinuly). Hruď: různá u okřídl. a bezkřídl. Prothorax redukován, často bezkřídlé formy. Zadeček: 9-čl., biologie: obvykle se živí řasami a houbami, ale i skladištní a synantropní škůdci, škůdci sbírek. Liposcelis - bezkřídlý rod škůdců.
2. řád: Mallophaga (všenky) TRVALÝ PREPARÁT
ektoparaziti ptáků (všechny řády) a savců (skoro všechny řády, ne u ptakořitných a letounů), kousací ústní ústrojí, asi 3 000 druhů.
Hlava: plochá, málo pohyblivá, tykadla nitkovitá, schovaná u Amblycer, exponovaná u Ischnocer. Ústní ústrojí kousací, kusadla namířena dopředu u Amblycer a dolů u Ischnocer. Hruď: bezkřídlí, nohy uzpůsobené zachycování srsti, peří, tarsi 1-2 čl. Zadeček: sploštělý, jako celé tělo. Biologie: živí se peřím nebo kožními deriváty, jen vyjímečně prokousnou kůži a požírají krev. Vysoká hostitelská specificita. Nemohou žít volně, přenos jen kontaktem jedinců (při péči o potomstvo, kopulaci, nocování, společných prašných koupelích). Amblycera Menopon gallinae (kurovití, slepice). Ischnocera např. Bovicola (na skotu), Trichodectes canis (všenka psí).
Třída : Hmyz (Insecta)
. řád: Plecoptera (pošvatky) VÁLEČEK, LARVA - FIXOVANÝ MATERIÁL
larvy vodní, velice podobné dospělcům, ti mají blanitá křídla. 1000 druhů. Povrch těla dosti měkký. Hlava s dobře vyvinutýma očima a dl. nitkovitými tykadly. Hruď: opět velký a pohyblivý prothorax. Nohy dost dlouhé a jemné, 3-čl. tarsus. křídla velice rozmanitě žilkovaná, v klidu složena polotrubkovitě 1) okolo zadečku (pochva - z toho čes. jméno řádu). Zadeček velmi měkký, 10-čl., a párem dl. cerků 2) samice bez kladélka. Bilogie: žijí jen u vod, kam kladou vajíčka obvykle za letu (smáčí zadeček ve vodě) nebo i zkamenů, apod. Larva vodní, důležitá součást potravních řetězců (potrava ryb, zvl. pstruhovitých). Rody Perla, Nemoura aj.
6. řád: Ensifera (kobylky) 8000 druhů, u nás 39 druhů KRABICE
dříve jediný řád s dalším=Orthoptera (rovnokřídlí), dnes většina systémů odděluje. Společné znaky: zadní nohy skákací, kyčle malé a oddělené, obvykle spec. stridulační a sluchové orgány, vajíčka do ooték. Hlava hypognathní, úst. ústrojí jako u švába. Hruď: velké pronotum, zad. nohy skákací, přední křídla - tegmina. Cerci malé, obvykle nečlánkované..
Odlišnosti od dalšího řádu: tykadla dlouhá, více než 30 článků, zpravidla delší než tělo. Sluchové orgány (pokud jsou) na bázi předních holení, stridulují třením křídla o křídlo (zad. nohy v klidu). Kladélko samic často dlouhé, vždy s koaptovanými valvulami. Zpravidla dravá a nesmírně užitečná noční zvířata, fytofágní škůdci jen vyjímečně (krtonožky), někdy synantropní škůdci (cvrčci). Zástupci: kobylky (Tettigonoidea), např. kob. zelená (Tettigonia viridissima), koníci (Gryllacridoidea) - např. koník skleníkový (Tachycines asynamorus) a cvrčkové (Grylloidea), např. cvrček domácí (Gryllulus domesticus) a krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa).
larvy vodní, velice podobné dospělcům, ti mají blanitá křídla. 1000 druhů. Povrch těla dosti měkký. Hlava s dobře vyvinutýma očima a dl. nitkovitými tykadly. Hruď: opět velký a pohyblivý prothorax. Nohy dost dlouhé a jemné, 3-čl. tarsus. křídla velice rozmanitě žilkovaná, v klidu složena polotrubkovitě 1) okolo zadečku (pochva - z toho čes. jméno řádu). Zadeček velmi měkký, 10-čl., a párem dl. cerků 2) samice bez kladélka. Bilogie: žijí jen u vod, kam kladou vajíčka obvykle za letu (smáčí zadeček ve vodě) nebo i zkamenů, apod. Larva vodní, důležitá součást potravních řetězců (potrava ryb, zvl. pstruhovitých). Rody Perla, Nemoura aj.
6. řád: Ensifera (kobylky) 8000 druhů, u nás 39 druhů KRABICE
dříve jediný řád s dalším=Orthoptera (rovnokřídlí), dnes většina systémů odděluje. Společné znaky: zadní nohy skákací, kyčle malé a oddělené, obvykle spec. stridulační a sluchové orgány, vajíčka do ooték. Hlava hypognathní, úst. ústrojí jako u švába. Hruď: velké pronotum, zad. nohy skákací, přední křídla - tegmina. Cerci malé, obvykle nečlánkované..
Odlišnosti od dalšího řádu: tykadla dlouhá, více než 30 článků, zpravidla delší než tělo. Sluchové orgány (pokud jsou) na bázi předních holení, stridulují třením křídla o křídlo (zad. nohy v klidu). Kladélko samic často dlouhé, vždy s koaptovanými valvulami. Zpravidla dravá a nesmírně užitečná noční zvířata, fytofágní škůdci jen vyjímečně (krtonožky), někdy synantropní škůdci (cvrčci). Zástupci: kobylky (Tettigonoidea), např. kob. zelená (Tettigonia viridissima), koníci (Gryllacridoidea) - např. koník skleníkový (Tachycines asynamorus) a cvrčkové (Grylloidea), např. cvrček domácí (Gryllulus domesticus) a krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa).
Třída : Hmyz (Insecta)
7. řád: Caelifera (saranče) 11 000 druhů, u nás 54 druhů KRABICE
obecné znaky s předchozím - viz předchozí řád
Odlišnosti: tykadla krátká, méně než 30 článků, kratší než tělo. Sluchové orgány (pokud jsou) na bázi zadečku po stranách, stridulují třením vnitřní strany zadních stehen o křídla (zad. nohy kmitají), kladélko samic krátké s nkoaptovanými valvulami. Zpravidla velmi škodliví polyfágní denní fytofágové. Kentromorfismus (s populační hustotou se mění zbarvení, vzhled, ale i anatomické znaky, chování i fyziologie individuí). Zástupci: saranče stěhovavá (Locusta migratoria), „luční koníci“ rodů Stenobothrus, Chorthippus, aj.
8. řád: Phasmatodes (Phasmida), (Phasmatoptera) - strašilky 2 500 druhů
fytofágní neoptera s dl. nohama, tvarovými mimikry, bez spec. sluchových orgánů, vajíčka volná - jednotlivě kladená se zvl. víčkem. Nymfy neobracejí polohu křídelnic základů. Hlava: prognathní, galea maxil 2- členná, tykadla kratičká až velmi dlouhá, oči malé. Hruď: prothorax kratší než další články. Coxy malé a dobře oddělené, nohy dlouhé, stejné, tarsi 5-čl., ale po odtržení a regeneraci tarsi 4-členné. Křídla velmi často chybí. Zadeček: 11 č., samčí genitálie asymetrické, membranosní, samice s kratičkým kladélkem. Biologie: fytofágní, některé dr. škodí (Graeffea). Velice rozšířená partenogeneze. Kryptická mimikra jak zbarvením, tak tvarem těla i chováním. Pakobylka indická (Carausius morosus) - laboratorní objekt, lupenitky (Phyllium). U nás nežijí, ale v již. Evropě běžné.
obecné znaky s předchozím - viz předchozí řád
Odlišnosti: tykadla krátká, méně než 30 článků, kratší než tělo. Sluchové orgány (pokud jsou) na bázi zadečku po stranách, stridulují třením vnitřní strany zadních stehen o křídla (zad. nohy kmitají), kladélko samic krátké s nkoaptovanými valvulami. Zpravidla velmi škodliví polyfágní denní fytofágové. Kentromorfismus (s populační hustotou se mění zbarvení, vzhled, ale i anatomické znaky, chování i fyziologie individuí). Zástupci: saranče stěhovavá (Locusta migratoria), „luční koníci“ rodů Stenobothrus, Chorthippus, aj.
8. řád: Phasmatodes (Phasmida), (Phasmatoptera) - strašilky 2 500 druhů
fytofágní neoptera s dl. nohama, tvarovými mimikry, bez spec. sluchových orgánů, vajíčka volná - jednotlivě kladená se zvl. víčkem. Nymfy neobracejí polohu křídelnic základů. Hlava: prognathní, galea maxil 2- členná, tykadla kratičká až velmi dlouhá, oči malé. Hruď: prothorax kratší než další články. Coxy malé a dobře oddělené, nohy dlouhé, stejné, tarsi 5-čl., ale po odtržení a regeneraci tarsi 4-členné. Křídla velmi často chybí. Zadeček: 11 č., samčí genitálie asymetrické, membranosní, samice s kratičkým kladélkem. Biologie: fytofágní, některé dr. škodí (Graeffea). Velice rozšířená partenogeneze. Kryptická mimikra jak zbarvením, tak tvarem těla i chováním. Pakobylka indická (Carausius morosus) - laboratorní objekt, lupenitky (Phyllium). U nás nežijí, ale v již. Evropě běžné.
Třída : Hmyz (Insecta)
2. řád: Isoptera (všekazi) Na světě kolem 2 000 známých druhů TRVALÝ PREPARÁT
žijí v koloniích (sociálně), vytváří polymorfické kasty. Křídla mají jen reprodukční kasty, jinak bezkřídlí, křídla bez příček.. Hlava oválná, s očima, tykadla nitkovitá a rel. krátká. Ústní ústrojí kousací. Hruď opět s dobře vytvořeným pronotem, křídla jen u sexuálů, pak je i ti odvrhují ve švu. Nohy s 4 - čl. tarsi (jen Mastotermes s 5 - čl.). Zadeček 10 čl., vnější genitálie sexuálů jsou redukované. Biologie: sociální hmyz, kasty: dělníci, vojáci (mandibulátní nebo nasuti), reprodukční sexuálové (samci a samice), pseudergáti (fungují jako náhradní kasta). Primární královský pár žije až 50 let, periodicky se páří a samice klade až 3 000 vajíček denně (to jest hypoteticky cca 30 mil. vajíček za život). Kastovní determinace složitá. Věří se, že z každého vajíčka se může stát jakákoli kasta, řídí se feromonem, výživou. Velcí škůdci stavebního dřeva /budovy, pražce, sloupy/, ale i polních kultur (kukuřice). Mají ve střevě symbionty (prvoci). Všekazi mají ale i kladný význam jako půdotvorci v tropech. Mastotermes primitivní termit, Kalotermes, Hodotermes, Nasutitermes.
3. řád: Mantodea (kudlanky) 1 800 druhů KRABICE
dravá Neoptera, přední nohy dravé. Hlava velmi pohyblivá, tykadla mnohočl., dlouhá, úst. ústr. dost podobné jako u švábů. Hruď: velmi dlouhý prothorax, přední nohy sprodlouženými kyčlemi. Křídla často u samic chybí. Zadeček 10 čl., z 11 paraprocty přít. 2 cerci dl., mnohočl., samice s velmi krátkým kladélkem. Biologie: dravci, samice nekterých druhů sežerou i samce během kopulace. U nás jen Mantis religiosa - kudlanka nábožná.
4. řád: Dermaptera (škvoři) cca 1 200 druhů na světě, u nás 6 druhů KRABICE
Hlava prognáthní, ústní ústrojí dopředu namířené, tykadla nitkovitá, dost dlouhá. Hruď opět s velkým pronotem, nohy kráčivé, tarsi 3 - čl. Křídla: přední krátká tegmina, zadní široká s análním vějířem, složitě se skládají pod kratičká přední. Zadeček 10 čl. u samce, u samice jen 8 viditelných čl., cerci změněny na kleště. Biologie: známá je jejich rozsáhlá péče o potomstvo. Arixeniina nevypadají jako škvoři, jen 2 druhy - paraziti netopírů v JV Asii, Heminerina dosti podivní, ektoparaziti rodu Cricetomys v jižní Asii (asi 10 druhů), 3. podřád Forficulina: např. Forficula auricularia a dalších 5 našich druhů, příležitostný škůdce (ohlodává květy).
žijí v koloniích (sociálně), vytváří polymorfické kasty. Křídla mají jen reprodukční kasty, jinak bezkřídlí, křídla bez příček.. Hlava oválná, s očima, tykadla nitkovitá a rel. krátká. Ústní ústrojí kousací. Hruď opět s dobře vytvořeným pronotem, křídla jen u sexuálů, pak je i ti odvrhují ve švu. Nohy s 4 - čl. tarsi (jen Mastotermes s 5 - čl.). Zadeček 10 čl., vnější genitálie sexuálů jsou redukované. Biologie: sociální hmyz, kasty: dělníci, vojáci (mandibulátní nebo nasuti), reprodukční sexuálové (samci a samice), pseudergáti (fungují jako náhradní kasta). Primární královský pár žije až 50 let, periodicky se páří a samice klade až 3 000 vajíček denně (to jest hypoteticky cca 30 mil. vajíček za život). Kastovní determinace složitá. Věří se, že z každého vajíčka se může stát jakákoli kasta, řídí se feromonem, výživou. Velcí škůdci stavebního dřeva /budovy, pražce, sloupy/, ale i polních kultur (kukuřice). Mají ve střevě symbionty (prvoci). Všekazi mají ale i kladný význam jako půdotvorci v tropech. Mastotermes primitivní termit, Kalotermes, Hodotermes, Nasutitermes.
3. řád: Mantodea (kudlanky) 1 800 druhů KRABICE
dravá Neoptera, přední nohy dravé. Hlava velmi pohyblivá, tykadla mnohočl., dlouhá, úst. ústr. dost podobné jako u švábů. Hruď: velmi dlouhý prothorax, přední nohy sprodlouženými kyčlemi. Křídla často u samic chybí. Zadeček 10 čl., z 11 paraprocty přít. 2 cerci dl., mnohočl., samice s velmi krátkým kladélkem. Biologie: dravci, samice nekterých druhů sežerou i samce během kopulace. U nás jen Mantis religiosa - kudlanka nábožná.
4. řád: Dermaptera (škvoři) cca 1 200 druhů na světě, u nás 6 druhů KRABICE
Hlava prognáthní, ústní ústrojí dopředu namířené, tykadla nitkovitá, dost dlouhá. Hruď opět s velkým pronotem, nohy kráčivé, tarsi 3 - čl. Křídla: přední krátká tegmina, zadní široká s análním vějířem, složitě se skládají pod kratičká přední. Zadeček 10 čl. u samce, u samice jen 8 viditelných čl., cerci změněny na kleště. Biologie: známá je jejich rozsáhlá péče o potomstvo. Arixeniina nevypadají jako škvoři, jen 2 druhy - paraziti netopírů v JV Asii, Heminerina dosti podivní, ektoparaziti rodu Cricetomys v jižní Asii (asi 10 druhů), 3. podřád Forficulina: např. Forficula auricularia a dalších 5 našich druhů, příležitostný škůdce (ohlodává květy).
Třída : Hmyz (Insecta)
2. infratřída : Neoptera
křídelní artikulace dovolí skládat křídla ploše nad zadeček, rovnoběžně s podélnou osou těla. Létají hlavně pomocí nepřímých létacích svalů. Dělí se na tři série řádů.
1. série Blattoidních řádů
Cca 35 000 druhů v 8 řádech recentního hmyzu. Žilnatina křídla složitá (kromě všekazů), na první pohled připomíná palaeoptera, má anální lalok křídla, patrný zejména na zadním (metathoakálním) páru. Vývoj=paurometabolie, ústní ústrojí kousací, generalizovaného typu (jako u švába - viz pitva). Na konci zadečku zpravidla dobře patrné cerci, prothorax zpravidla (kromě strašilek) velký se štítovitým pronotem, chodidla se 3-5 články, velký počet malpighických trubic
1. řád: Blattodea (švábi) KRABICE
Na světě cca 3 500 druhů, u nás 5 volně žijících a několik synantropních druhů, tělo d-v sploštělé, přední křídla (pokud nechybí) přeměněna v krytky (tegmina), kyčle nohou velké a sblížené, samice s redukovaným kladélkem, chybí stridulační a sluchové orgány, zápašné žlázy. Hlava: hypognáthní, primitivní stavby, max. palpus 5-čl., labiální 3-čl. Hruď: velký prothorax, jeho tergum tvoří štít. Kyčle velké a sblížené, tersi 5-čl. Zadeček 10 čl., samčí genitálie asymetrické. Biologie vajíčka v ootékách. Dlouhý život (až 4 roky), část druhů synantropních - škůdci, i jeskynní druhy. Škody: požírají substrát, znečišťují ho výkaly a sekrety páchnoucích žlaz, roznášejí choroby (Poliomyelitis, Salmonella). Zástupci: rod Ectobius žije volně v lesích a pod., malý druh se 2 temnými pruhy na štítu: Blatella germanica je škůdce domácností a skladů, velký druh Blatta orientalis má brachypterní samici, druh Periplaneta americana znají, neboť ho pitvali a podobný Periplaneta australasiae je velký škůdce v tropech.
křídelní artikulace dovolí skládat křídla ploše nad zadeček, rovnoběžně s podélnou osou těla. Létají hlavně pomocí nepřímých létacích svalů. Dělí se na tři série řádů.
1. série Blattoidních řádů
Cca 35 000 druhů v 8 řádech recentního hmyzu. Žilnatina křídla složitá (kromě všekazů), na první pohled připomíná palaeoptera, má anální lalok křídla, patrný zejména na zadním (metathoakálním) páru. Vývoj=paurometabolie, ústní ústrojí kousací, generalizovaného typu (jako u švába - viz pitva). Na konci zadečku zpravidla dobře patrné cerci, prothorax zpravidla (kromě strašilek) velký se štítovitým pronotem, chodidla se 3-5 články, velký počet malpighických trubic
1. řád: Blattodea (švábi) KRABICE
Na světě cca 3 500 druhů, u nás 5 volně žijících a několik synantropních druhů, tělo d-v sploštělé, přední křídla (pokud nechybí) přeměněna v krytky (tegmina), kyčle nohou velké a sblížené, samice s redukovaným kladélkem, chybí stridulační a sluchové orgány, zápašné žlázy. Hlava: hypognáthní, primitivní stavby, max. palpus 5-čl., labiální 3-čl. Hruď: velký prothorax, jeho tergum tvoří štít. Kyčle velké a sblížené, tersi 5-čl. Zadeček 10 čl., samčí genitálie asymetrické. Biologie vajíčka v ootékách. Dlouhý život (až 4 roky), část druhů synantropních - škůdci, i jeskynní druhy. Škody: požírají substrát, znečišťují ho výkaly a sekrety páchnoucích žlaz, roznášejí choroby (Poliomyelitis, Salmonella). Zástupci: rod Ectobius žije volně v lesích a pod., malý druh se 2 temnými pruhy na štítu: Blatella germanica je škůdce domácností a skladů, velký druh Blatta orientalis má brachypterní samici, druh Periplaneta americana znají, neboť ho pitvali a podobný Periplaneta australasiae je velký škůdce v tropech.
Třída : Hmyz (Insecta)
OBRAZ
2. podtř. Pterygota
mandibula vždy bikondilární, mají (druhotně často chybí) křídla, amnion zcela uzavřen, adultní svlékání chybí (s vyjímkou jednoho preadultního instaru u jepic). Oplození je vnitřní, vývoj „metamorfóza“.
1. infrařád: Paleoptera 7500 druhů
pohyb křídel - velký podíl přímých létacích svalů, primitivní artikulace křídla, která nedovolí skládání křídel podle těla, žilnatina síťovitá, složitá. Larvy vodní, zcela nepodobné imagům.
1. řád Ephemeroptera (jepice) cca 522 známých druhů KRABICE
krátký život, nefunkční ústní orgány dospělců, i střevo naplněno vzduchem (druhotně aerostatická fce). Larvy vodní, několika morfotypů (lezoucí, plavací, hrabavé, proudomilné), larvy i dospělci mají na konci těla 2-3 přívěsky (boční párové jsou cerci). Dospělci 2 páry křídel, zadní redukován, složitá síťovitá žilnatina. Larvy žijí ve vodě, tvoří značnou část potravy ryb. Dýchají artikulovanámi žábrami na zadečku (4-7 párů). Živí se mikroskopickými řasami, málo dravců a saprofágů. Líhnou se z vody jako subimago, dospělci nepřijímají potravu, po několika hodinách až dnech hynou. Význam: potrava ryb, bioindikace kvality vod,. Zástupci: jepice podenka (Polymitarcis virgo) a jepice obecná (Ephemera vulgata).
2. podtř. Pterygota
mandibula vždy bikondilární, mají (druhotně často chybí) křídla, amnion zcela uzavřen, adultní svlékání chybí (s vyjímkou jednoho preadultního instaru u jepic). Oplození je vnitřní, vývoj „metamorfóza“.
1. infrařád: Paleoptera 7500 druhů
pohyb křídel - velký podíl přímých létacích svalů, primitivní artikulace křídla, která nedovolí skládání křídel podle těla, žilnatina síťovitá, složitá. Larvy vodní, zcela nepodobné imagům.
1. řád Ephemeroptera (jepice) cca 522 známých druhů KRABICE
krátký život, nefunkční ústní orgány dospělců, i střevo naplněno vzduchem (druhotně aerostatická fce). Larvy vodní, několika morfotypů (lezoucí, plavací, hrabavé, proudomilné), larvy i dospělci mají na konci těla 2-3 přívěsky (boční párové jsou cerci). Dospělci 2 páry křídel, zadní redukován, složitá síťovitá žilnatina. Larvy žijí ve vodě, tvoří značnou část potravy ryb. Dýchají artikulovanámi žábrami na zadečku (4-7 párů). Živí se mikroskopickými řasami, málo dravců a saprofágů. Líhnou se z vody jako subimago, dospělci nepřijímají potravu, po několika hodinách až dnech hynou. Význam: potrava ryb, bioindikace kvality vod,. Zástupci: jepice podenka (Polymitarcis virgo) a jepice obecná (Ephemera vulgata).
Třída : Hmyz (Insecta)
2.řád Odonata /vážky/ cca 5000 druhů KRABICE
dravá paleoptera s oběma křídly plus mínus stejnými, larvy vodní, dýchají tracheálními žábrami na konci těla jako přívěsky nebo vchlípeniny konečníku. Do příbuzenstva vážek patřil největší známý hmyz /Meganeura - 60 cm v rozpětí křídel/. Dospělci : hlava velká, pohyblivá, velké oči, tykadla kratičká. Ústní orgány přizpůsobené predaci. Hruď s extrémně vyvinutým pterothoraxem, zvláště pleury. Terga malá proto křídla na bázi sblížená (souvisí s podílem přímých létacích svalů). Nohy krátké, silné, tarsi 3-čl. Křídla velká, blanitá s mnoha žilkami, liší se u 2 podřádů. Zadeček dlouhý a úzký, širší u Anisoptera, u samce s 2 - 3 sternem modifikovaným pro druhotný kopulační orgán. U samců na konci těla 4 přívěsky (Zygoptera) nebo 3 (Anisoptera), u samců bez vnějších genitálních přívěsků na 9. čl. Sperma je totiž transferováno do druhotného kopul. orgánu. Samice s krátkými valvulami kladélka. Larvy aquastické, dravé, s vyvinutou „maskou“ (tj. spodní pysk), u Zygopter na konci těla 3 dl. přívěsky (tracheální žábry) u Anisopter rektální papily. Význam : potrava ryb, predátoři v ekosystémech (bioregulátoři), i využití v biol. boji proti larvám komárů. Dospělci - význam estetický.
1. podřád Zygoptera (motýlice) LARVA, FIXOVANÝ MATERIÁL
křídla obou párů stejně upravená, zadeček štíhlý, larvy se 3 dl. přívěsky, štíhlé. Sem patří šidélka (Coenagrionoidea) s 2 antenodálními žilkami a motýlice (Callopterygoidea) se 2 našimi druhy s větším počtem antenodálních žilek a širokými barevnými křídly.
2. podřád Anisoptera (šídla)
s zad. křídly na bázi rozšířenými, zadeček často široký, larvy bez dl. přívěsků často zavalité. Patří sem šídla (Aeschnoidea) a vážky (Libelluloidea). Šídla mají triangly stejné na obou křídlech (obě bývají postaveny hrotem dolů), vážky mají různé postavení trianglů (spodní křídlo větš. s ležatým trianglem).
dravá paleoptera s oběma křídly plus mínus stejnými, larvy vodní, dýchají tracheálními žábrami na konci těla jako přívěsky nebo vchlípeniny konečníku. Do příbuzenstva vážek patřil největší známý hmyz /Meganeura - 60 cm v rozpětí křídel/. Dospělci : hlava velká, pohyblivá, velké oči, tykadla kratičká. Ústní orgány přizpůsobené predaci. Hruď s extrémně vyvinutým pterothoraxem, zvláště pleury. Terga malá proto křídla na bázi sblížená (souvisí s podílem přímých létacích svalů). Nohy krátké, silné, tarsi 3-čl. Křídla velká, blanitá s mnoha žilkami, liší se u 2 podřádů. Zadeček dlouhý a úzký, širší u Anisoptera, u samce s 2 - 3 sternem modifikovaným pro druhotný kopulační orgán. U samců na konci těla 4 přívěsky (Zygoptera) nebo 3 (Anisoptera), u samců bez vnějších genitálních přívěsků na 9. čl. Sperma je totiž transferováno do druhotného kopul. orgánu. Samice s krátkými valvulami kladélka. Larvy aquastické, dravé, s vyvinutou „maskou“ (tj. spodní pysk), u Zygopter na konci těla 3 dl. přívěsky (tracheální žábry) u Anisopter rektální papily. Význam : potrava ryb, predátoři v ekosystémech (bioregulátoři), i využití v biol. boji proti larvám komárů. Dospělci - význam estetický.
1. podřád Zygoptera (motýlice) LARVA, FIXOVANÝ MATERIÁL
křídla obou párů stejně upravená, zadeček štíhlý, larvy se 3 dl. přívěsky, štíhlé. Sem patří šidélka (Coenagrionoidea) s 2 antenodálními žilkami a motýlice (Callopterygoidea) se 2 našimi druhy s větším počtem antenodálních žilek a širokými barevnými křídly.
2. podřád Anisoptera (šídla)
s zad. křídly na bázi rozšířenými, zadeček často široký, larvy bez dl. přívěsků často zavalité. Patří sem šídla (Aeschnoidea) a vážky (Libelluloidea). Šídla mají triangly stejné na obou křídlech (obě bývají postaveny hrotem dolů), vážky mají různé postavení trianglů (spodní křídlo větš. s ležatým trianglem).
Třída : Hmyz (Insecta)
Třída : Hmyz (Insecta)
jediná třída ektognáthních hexapod (vyšší hexapoda). Cca 900 000 popsaných druhů
1. podtřída: Apterygota - bezkřídlí
nemají ani nikdy neměli křídla, amnion neuzavřen, oplození vnější,
Vývoj: Ametabolie=není proměna, existují adultní svlékání, cca 600 druhů
1. řád: Archaeognatha - chvostnatky cca 250 druhů na světě, u nás 8 druhů
jednokloubní mandibula i jiné vlastnosti je řadí blízko nižším hexapodům. Dříve byly spolu s dalším řádem jediný řád - šupinušky.
hlava hypognathní, velké složené oči a ocelli. Dlouhá mnohočlenná tykadla, dlouhá 7-čl. čelistní makadla, hruď veliká a klenutá s nedělenými tergy. Na kyčlích často styli, zadeček: na 2.-9. čl. ventrální styli. 1.-7. čl. často s 1-2 páry vychlípitelných měchýřků, na konci zadečku 3 štěty, prostřední bývá nejdelší. Vývoj prim. typ „ametabolie“: larva zcela podobná dospělci. Svlékají se i po celou dobu dospělosti. Biologie: fytofágní, živí se řasami a lišejníky, noční, přes den skryty. Volně žijící (sutě, kůra stromů), oplození vnější. Samice klade po každém svlékání cca 15 vajíček., u nás rod Machilis (Chvostenka)
2. řád: Zygentoma - šupinušky
2 klouby na kusadle, jako i všechen ostatní hmyz. Oči a ocelli reduk. nebo chybí, cca 330 dr. na světě.
hlava: spíše prognathní, oči reduk., maxill. palpi 5-čl.., hruď: ne tak klenutá jako Archaeognatha, tarsi na nohách 2-5 čl. (3. čl. u Archaeognatha), trochantery nedělené (2 čl.. u Archaeognatha). zadeček: též se 3 štěty, Abdominální styli přítomny, ale jejich rozložení silně varíruje. Často „sterna“ dělena na 3 plošky. Vývoj: jako u Archaeognatha, amnion skoro uzavřen. Biologie: volně žijící, i synantropní, kavernikolní i inquilini v hnízdech termitů a mravenců. Řada druhů závažní škůdci domácností a skladů. Kosmopolitní dr. Lepisma saccharina (rybenka domácí).
jediná třída ektognáthních hexapod (vyšší hexapoda). Cca 900 000 popsaných druhů
1. podtřída: Apterygota - bezkřídlí
nemají ani nikdy neměli křídla, amnion neuzavřen, oplození vnější,
Vývoj: Ametabolie=není proměna, existují adultní svlékání, cca 600 druhů
1. řád: Archaeognatha - chvostnatky cca 250 druhů na světě, u nás 8 druhů
jednokloubní mandibula i jiné vlastnosti je řadí blízko nižším hexapodům. Dříve byly spolu s dalším řádem jediný řád - šupinušky.
hlava hypognathní, velké složené oči a ocelli. Dlouhá mnohočlenná tykadla, dlouhá 7-čl. čelistní makadla, hruď veliká a klenutá s nedělenými tergy. Na kyčlích často styli, zadeček: na 2.-9. čl. ventrální styli. 1.-7. čl. často s 1-2 páry vychlípitelných měchýřků, na konci zadečku 3 štěty, prostřední bývá nejdelší. Vývoj prim. typ „ametabolie“: larva zcela podobná dospělci. Svlékají se i po celou dobu dospělosti. Biologie: fytofágní, živí se řasami a lišejníky, noční, přes den skryty. Volně žijící (sutě, kůra stromů), oplození vnější. Samice klade po každém svlékání cca 15 vajíček., u nás rod Machilis (Chvostenka)
2. řád: Zygentoma - šupinušky
2 klouby na kusadle, jako i všechen ostatní hmyz. Oči a ocelli reduk. nebo chybí, cca 330 dr. na světě.
hlava: spíše prognathní, oči reduk., maxill. palpi 5-čl.., hruď: ne tak klenutá jako Archaeognatha, tarsi na nohách 2-5 čl. (3. čl. u Archaeognatha), trochantery nedělené (2 čl.. u Archaeognatha). zadeček: též se 3 štěty, Abdominální styli přítomny, ale jejich rozložení silně varíruje. Často „sterna“ dělena na 3 plošky. Vývoj: jako u Archaeognatha, amnion skoro uzavřen. Biologie: volně žijící, i synantropní, kavernikolní i inquilini v hnízdech termitů a mravenců. Řada druhů závažní škůdci domácností a skladů. Kosmopolitní dr. Lepisma saccharina (rybenka domácí).
6. Třída ptáci Aves
6. Třída ptáci Aves
Třída zahrnuje asi 9000 druhů
Jedná recentní podtřída praví práci Ornithurae
nadřád běžci Palaeognathae 60 druhů (pštrosi, nanduové, kiviové a tinamy v Jižní a Střední Americe)
nadřád létaví Neognathae všichni ostatní, asi 25 řádů, z toho 15 u nás.
Evolučně velmi úspěšná skupina – ač nejpozději vzniklá třída, mají hned po rybách nejvíce druhů (asi 9000). Díky aktivnímu pohybu dosáhli nejvyšší úrovně metabolismu - homeotermie a endotermie a nejvyšší pohybové aktivity ze všech obratlovců. Jsou v podstatě teplokrevnou vývojovou větví plazů podtřídy Archosauria, u níž vznikl nový způsob létání pomocí křídel opatřených peřím vzniklého složitou přestavbou plazí šupiny. Peří pokrývá pernice, ostatní části jsou nažiny, největší je hnízdní nažina. Na rozdíl od ostatních létajících obratlovců mají ptáci plně zachovanou pohyblivost zadních končetin, které jsou uzpůsobené různým úkonům – běhání, plavání, šplhání, uchvacování kořisti. Přední končetina je charakteristickým způsobem přeměněna (1. prst je redukován – nese skupinu pírek, tzv. alulu – umožňujících manévrování za letu, hlavní část křídla tvoří články 2. a 3. prstu, články 4. a 5. prstu vymizely). Kostra je pevná a lehká: pevnosti je dosaženo četnými srůsty kostí na lebce, hrudi, v křížové části, lehkosti vymizením morku, takže kosti jsou duté.
Kromě vodních hlubin osídlili všechna prostředí celého světa. Barevnost peří a nároky na orientaci při letu vyžadují dokonalý zrak, zejména ostrost vidění dosáhla nejvyšší úrovně v celé živočišné říši.
Kůže je suchá podobně jako u plazů, jediná kožní žláza – kostrční (párová, uložená nad posledním ocasním obratlem), ptáci roztírají výměšek této žlázy po peří, nevyvinutější u vodních ptáků, může však být i redukována, její sekret je nahrazen drobivým prachem (dropi, papoušci, holubi).
Na zobáku a běháku zůstává rohovitý kryt plazího typu (zob. ramfotéka, štítky a šupiny na běháku a prstech podotéka). Také rozmnožování je plazího typu, je ale dokonale vyvinuta péče o vejce a mláďata. Vejce mají vapenitou skořápku.
Třída zahrnuje asi 9000 druhů
Jedná recentní podtřída praví práci Ornithurae
nadřád běžci Palaeognathae 60 druhů (pštrosi, nanduové, kiviové a tinamy v Jižní a Střední Americe)
nadřád létaví Neognathae všichni ostatní, asi 25 řádů, z toho 15 u nás.
Evolučně velmi úspěšná skupina – ač nejpozději vzniklá třída, mají hned po rybách nejvíce druhů (asi 9000). Díky aktivnímu pohybu dosáhli nejvyšší úrovně metabolismu - homeotermie a endotermie a nejvyšší pohybové aktivity ze všech obratlovců. Jsou v podstatě teplokrevnou vývojovou větví plazů podtřídy Archosauria, u níž vznikl nový způsob létání pomocí křídel opatřených peřím vzniklého složitou přestavbou plazí šupiny. Peří pokrývá pernice, ostatní části jsou nažiny, největší je hnízdní nažina. Na rozdíl od ostatních létajících obratlovců mají ptáci plně zachovanou pohyblivost zadních končetin, které jsou uzpůsobené různým úkonům – běhání, plavání, šplhání, uchvacování kořisti. Přední končetina je charakteristickým způsobem přeměněna (1. prst je redukován – nese skupinu pírek, tzv. alulu – umožňujících manévrování za letu, hlavní část křídla tvoří články 2. a 3. prstu, články 4. a 5. prstu vymizely). Kostra je pevná a lehká: pevnosti je dosaženo četnými srůsty kostí na lebce, hrudi, v křížové části, lehkosti vymizením morku, takže kosti jsou duté.
Kromě vodních hlubin osídlili všechna prostředí celého světa. Barevnost peří a nároky na orientaci při letu vyžadují dokonalý zrak, zejména ostrost vidění dosáhla nejvyšší úrovně v celé živočišné říši.
Kůže je suchá podobně jako u plazů, jediná kožní žláza – kostrční (párová, uložená nad posledním ocasním obratlem), ptáci roztírají výměšek této žlázy po peří, nevyvinutější u vodních ptáků, může však být i redukována, její sekret je nahrazen drobivým prachem (dropi, papoušci, holubi).
Na zobáku a běháku zůstává rohovitý kryt plazího typu (zob. ramfotéka, štítky a šupiny na běháku a prstech podotéka). Také rozmnožování je plazího typu, je ale dokonale vyvinuta péče o vejce a mláďata. Vejce mají vapenitou skořápku.
7. Třída savci Mammalia
7. Třída savci Mammalia
Třída zahrnuje asi 4300 druhů
Podtřída vejcorodí Prototheria 6 druhů (ježura, paježura a ptakopysk)
Podtřída živorodí Theria 4300 druhů, zahrnují asi 30 řádů; v naší fauně 6 řádů s asi 90 druhy.
Evolučně nejvyspělejší obratlovci, z nichž bezprostředně vzešel člověk. Původ mají suchozemský, ač některé skupiny druhotně přešly k životu ve vodě (kytovci, ploutvonožci, sirény) či ve vzduchu (letouni). Ve srovnání s ptáky se jako celek od svých plazích předků liší mnohem výrazněji; jsou velmi různorodou skupinou, pro níž je obtížné nalézt více společných znaků. Přes svou stavební i funkční vyspělost nejsou počtem druhů příliš bohatou třídou, což může být dáno jejich vývojovou minulostí, vymíráním ve třetihorách (není dodnes zcela uspokojivě vysvětleno).
Podobně jako u plazů dochází u savců k silnému rohovatění pokožky, ale podobně jako obojživelníci mají bohatě rozvinuté kožní žlázy, nejcharakterističtější jsou žlázy mléčné, podle níž dostala celá třída své jméno. Pokryv těla je tvořen srstí tvořenou chlupy, jež jsou pigmentovány melaniny. Důležité jsou hmatové chlupy (sinusové) – důl. pro noční život, který je původním a patně souvisí s konkurenční minulostí (viz dominantní druhohorní plazi).
Obvykle vynikají dokonalým sluch: ve středním uchu jsou 3 sluchové kůstky (na rozdíl od ptáků, kde je pouze jedna). Čich je různě vyvinut, u kytovců patrně chybí. Mají celkově vyvinutější a větší mozek než ostatní obratlovci (hlavně neopallium, tj. druhotnou kůru koncového mozku), také chování bývá složitější a propracovanější než u jiných živočichů.
Chrup je tzv. heterodontní, rozlišený na řezáky, špičáky, třenáky a stoličky a je obvykle dvougenerační – difiodontní. Některé druhy mají chrup homodontní (druhotně sestejněný), zato až 250 zubů (delfíni), někde chybí některé typy zubů (neúplný chrup býložravců), některým taxonům chybí zcela: specialisti na mravence či termity (mravenečníci, luskouni).
Třída zahrnuje asi 4300 druhů
Podtřída vejcorodí Prototheria 6 druhů (ježura, paježura a ptakopysk)
Podtřída živorodí Theria 4300 druhů, zahrnují asi 30 řádů; v naší fauně 6 řádů s asi 90 druhy.
Evolučně nejvyspělejší obratlovci, z nichž bezprostředně vzešel člověk. Původ mají suchozemský, ač některé skupiny druhotně přešly k životu ve vodě (kytovci, ploutvonožci, sirény) či ve vzduchu (letouni). Ve srovnání s ptáky se jako celek od svých plazích předků liší mnohem výrazněji; jsou velmi různorodou skupinou, pro níž je obtížné nalézt více společných znaků. Přes svou stavební i funkční vyspělost nejsou počtem druhů příliš bohatou třídou, což může být dáno jejich vývojovou minulostí, vymíráním ve třetihorách (není dodnes zcela uspokojivě vysvětleno).
Podobně jako u plazů dochází u savců k silnému rohovatění pokožky, ale podobně jako obojživelníci mají bohatě rozvinuté kožní žlázy, nejcharakterističtější jsou žlázy mléčné, podle níž dostala celá třída své jméno. Pokryv těla je tvořen srstí tvořenou chlupy, jež jsou pigmentovány melaniny. Důležité jsou hmatové chlupy (sinusové) – důl. pro noční život, který je původním a patně souvisí s konkurenční minulostí (viz dominantní druhohorní plazi).
Obvykle vynikají dokonalým sluch: ve středním uchu jsou 3 sluchové kůstky (na rozdíl od ptáků, kde je pouze jedna). Čich je různě vyvinut, u kytovců patrně chybí. Mají celkově vyvinutější a větší mozek než ostatní obratlovci (hlavně neopallium, tj. druhotnou kůru koncového mozku), také chování bývá složitější a propracovanější než u jiných živočichů.
Chrup je tzv. heterodontní, rozlišený na řezáky, špičáky, třenáky a stoličky a je obvykle dvougenerační – difiodontní. Některé druhy mají chrup homodontní (druhotně sestejněný), zato až 250 zubů (delfíni), někde chybí některé typy zubů (neúplný chrup býložravců), některým taxonům chybí zcela: specialisti na mravence či termity (mravenečníci, luskouni).
7. Třída savci Mammalia - pokr.
Zárodek se většinou vyvíjí v těle matky a je vyživován placentou – u vačnatců je méně dokonalá žloutková placenta, která funguje jen krátkodobě, pak se rodí plod, který reflexně leze do vaku, kde se přichytí k mléčné bradavce. U placentálů se vytváří alantochoriální placenta (z allantois, chorionu a sliznice dělohy), která zprostředkovává výživu, dýchání a vylučování zárodku a je zároveň hormonální bariérou mezi matkou a zárodkem. Narozená mláďata jsou po narození krmena mlékem a jsou opečovávána matkou či oběma rodiči.
Doporučená literatura
ANDĚRA M. & HORÁČEK I. 1982: Poznáváme naše savce. Mladá fronta, Praha.
BARUŠ V. & OLIVA O. (eds) 1992: Fauna ČSFR. Obojživelníci - Amphibia. Academia, Praha.
GAISLER J. 1983: Zoologie obratlovců. Academia, Praha.
HUDEC K. a kol. 1994: Fauna ČR a SR, Ptáci – Aves, díl I. Academia, Praha.
LAŠTŮVKA Z. a kol. 1996: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno.
PAPÁČEK M. a kol. 1994: Zoologie. Scientia, Praha.
PELIKÁN J., GAISLER J. & RÖDL P. 1979: Naši savci. Academia, Praha.
ROČEK Z. 1985: Evoluce obratlovců. Academia, Praha.
Doporučená literatura
ANDĚRA M. & HORÁČEK I. 1982: Poznáváme naše savce. Mladá fronta, Praha.
BARUŠ V. & OLIVA O. (eds) 1992: Fauna ČSFR. Obojživelníci - Amphibia. Academia, Praha.
GAISLER J. 1983: Zoologie obratlovců. Academia, Praha.
HUDEC K. a kol. 1994: Fauna ČR a SR, Ptáci – Aves, díl I. Academia, Praha.
LAŠTŮVKA Z. a kol. 1996: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno.
PAPÁČEK M. a kol. 1994: Zoologie. Scientia, Praha.
PELIKÁN J., GAISLER J. & RÖDL P. 1979: Naši savci. Academia, Praha.
ROČEK Z. 1985: Evoluce obratlovců. Academia, Praha.
4. Třída obojživelníci Amphibia
4. Třída obojživelníci Amphibia
Třída zahrnuje 3000 druhů
Podtřída ocasatí Caudata 350 druhů (mloci, čolci)
Podtřída beznozí Apoda 165 druhů (červoři – specializovaná skupina, podobají se kroužkovcům, dobrý čich, redukce očí a sluchu, ve vlhké půdě n. vodě; tropy)
Podtřída bezocasí Salientia 2400 druhů (žáby)
Jsou přechodnou skupinou mezi vodními a suchozemskými čelistnatci: Při rozmnožování jsou zpravidla vázáni na vodu, larvální stadia mají proudový orgán a také žábry, po metamorfóze v dospělosti je většina schopna dýchat vzdušný kyslík plícemi a žít na souši, i když na vlhčích stanovištích. Nicméně u ocasatých a červořů mohou vnější žábry přetrvávat do dospělosti, někdy mohou být nahrazeny vnitřními žábrami vyrůstajícími na žaberních obloucích. Kůže je holá, má silně vyvinuté kožní žlázy a podílí se na dýchání. Do moří nepronikli. Končetiny – nohy s obvykle 4 předními a 5 zadními prsty. U některých skupin (zvl. ocasatých) si dospělci uchovávají znaky larev jako projev neotenie (v Evropě macarát jeskynní).
5. Třída plazi Reptilia
Třída zahrnuje asi 6000 druhů
Podtřída Archosauria 20 druhů - krokodýli, mateřská skupina třídy ptáků
Podtřída želvy Chelonia 220 druhů
Podtřída Lepidosauria 5700 druhů
řád haterie (1 druh Sphenodon punctatus přežívá nezměněn od druhohor)
řád šupinatí: ještěři a hadi
Původně plně suchozemští obratlovci, spolu s ptáky a savci patří mezi blanaté (během embryonálního vývoje vznikají 3 zárodečné obaly – amnion, chorion a allantois). Jsou zpravidla vejcorodí (někteří vejcoživorodí n. živorodí). Vejce mají vaječné obaly podobně jako ptáci – bílek, papírová blána a skořápka, která ale většinou nevápenatí.
Na rozdíl od ptáků a plazů však nemají pravou termoregulaci čili endotermii; jsou poikilotermní ektotermové (nestálá tělesná teplota, zdrojem tepla je vnější prostředí nikoliv vlastní metabolismus). Mají řadu adaptací proti vysychání (např. zrohovatělá kůže s epidermálními šupinami nebo krunýři) a také adaptace pro pohyb na souši (souvisí s dýcháním, pohybem, vyhledáváním potravy atd.), přesto během evoluce několikrát zpětně pronikli do vodního prostředí. Jako první obratlovci si osvojili létání (ř. ptakoještěři z druhohor). U vyspělých skupin se poprvé objevuje druhotná kůra koncového mozku neopallium (dokonalosti dosahuje u savců) a vnější ucho (zevní zvukovod).
Třída zahrnuje 3000 druhů
Podtřída ocasatí Caudata 350 druhů (mloci, čolci)
Podtřída beznozí Apoda 165 druhů (červoři – specializovaná skupina, podobají se kroužkovcům, dobrý čich, redukce očí a sluchu, ve vlhké půdě n. vodě; tropy)
Podtřída bezocasí Salientia 2400 druhů (žáby)
Jsou přechodnou skupinou mezi vodními a suchozemskými čelistnatci: Při rozmnožování jsou zpravidla vázáni na vodu, larvální stadia mají proudový orgán a také žábry, po metamorfóze v dospělosti je většina schopna dýchat vzdušný kyslík plícemi a žít na souši, i když na vlhčích stanovištích. Nicméně u ocasatých a červořů mohou vnější žábry přetrvávat do dospělosti, někdy mohou být nahrazeny vnitřními žábrami vyrůstajícími na žaberních obloucích. Kůže je holá, má silně vyvinuté kožní žlázy a podílí se na dýchání. Do moří nepronikli. Končetiny – nohy s obvykle 4 předními a 5 zadními prsty. U některých skupin (zvl. ocasatých) si dospělci uchovávají znaky larev jako projev neotenie (v Evropě macarát jeskynní).
5. Třída plazi Reptilia
Třída zahrnuje asi 6000 druhů
Podtřída Archosauria 20 druhů - krokodýli, mateřská skupina třídy ptáků
Podtřída želvy Chelonia 220 druhů
Podtřída Lepidosauria 5700 druhů
řád haterie (1 druh Sphenodon punctatus přežívá nezměněn od druhohor)
řád šupinatí: ještěři a hadi
Původně plně suchozemští obratlovci, spolu s ptáky a savci patří mezi blanaté (během embryonálního vývoje vznikají 3 zárodečné obaly – amnion, chorion a allantois). Jsou zpravidla vejcorodí (někteří vejcoživorodí n. živorodí). Vejce mají vaječné obaly podobně jako ptáci – bílek, papírová blána a skořápka, která ale většinou nevápenatí.
Na rozdíl od ptáků a plazů však nemají pravou termoregulaci čili endotermii; jsou poikilotermní ektotermové (nestálá tělesná teplota, zdrojem tepla je vnější prostředí nikoliv vlastní metabolismus). Mají řadu adaptací proti vysychání (např. zrohovatělá kůže s epidermálními šupinami nebo krunýři) a také adaptace pro pohyb na souši (souvisí s dýcháním, pohybem, vyhledáváním potravy atd.), přesto během evoluce několikrát zpětně pronikli do vodního prostředí. Jako první obratlovci si osvojili létání (ř. ptakoještěři z druhohor). U vyspělých skupin se poprvé objevuje druhotná kůra koncového mozku neopallium (dokonalosti dosahuje u savců) a vnější ucho (zevní zvukovod).
Stručná charakteristika obratlovců
Stručná charakteristika obratlovců
Podkmen obratlovci Vertebrata asi 47 000 druhů
Nadtřída bezčelistnatci Agnatha
1. Třída kruhoústí Cyclostomata
2 podtřídy:
mihule Petromyzones: asi 25 druhů sladkovodních i mořských
sliznatky Myxini: asi 20 mořských druhů
Primitivní obratlovci s primárně zachovalou chordou, pokud mají obratle, pak jen jako chrupavčité základy. Jsou adaptovaní k životu ve vodě: tvar těla rybovitý n. hadovitě protáhlý, končetiny typu nepárových ploutví (hlavně ocasní, popř. hřbetní a řitní), dýchají žábrami, s ústy bez čelistí, všechny žaberní oblouky slouží původní funkci.
Pův. nasávání a filtrování vody s potravou - dnešní formy jsou dravé, ale savý způsob výživy zůstal zachován. Složitá stavba ústního ústrojí s mohutnou svalovinou, silným jazykem a rohovitými zuby – strouhají a nasávají kašovitou svalovinu s krví. Pův. patrně anadromní, některé ale setrvávají ve sladkých vodách celý život, ty pak většinou v dospělosti nepřijímají potravu (např. naše mihule potoční Lampetra planeri). všechny jsou semelparní.
Nadtřída čelistnatci Gnathostomata – všechny ostatní třídy
2. Třída paryby Chondrichthyes
2 taxony (nadřády):
žraloci a rejnoci Selachii asi 250 a 330 druhů (celkem okolo 580 druhů)
chiméry Holocephali asi 25 druhů
Kromě několika výjimek (několik rejnoků a 1 žralok ve Střední Americe) výhradně mořští živočichové se zachovalou chordou prostoupenou neúplnými těly chrupavčitých obratlů, také ostatní části vnitřní kostry (čelisti) jsou chrupavčité. Kladou velká vejce, častá je živorodost, avšak chybí larvální stadium.
Podkmen obratlovci Vertebrata asi 47 000 druhů
Nadtřída bezčelistnatci Agnatha
1. Třída kruhoústí Cyclostomata
2 podtřídy:
mihule Petromyzones: asi 25 druhů sladkovodních i mořských
sliznatky Myxini: asi 20 mořských druhů
Primitivní obratlovci s primárně zachovalou chordou, pokud mají obratle, pak jen jako chrupavčité základy. Jsou adaptovaní k životu ve vodě: tvar těla rybovitý n. hadovitě protáhlý, končetiny typu nepárových ploutví (hlavně ocasní, popř. hřbetní a řitní), dýchají žábrami, s ústy bez čelistí, všechny žaberní oblouky slouží původní funkci.
Pův. nasávání a filtrování vody s potravou - dnešní formy jsou dravé, ale savý způsob výživy zůstal zachován. Složitá stavba ústního ústrojí s mohutnou svalovinou, silným jazykem a rohovitými zuby – strouhají a nasávají kašovitou svalovinu s krví. Pův. patrně anadromní, některé ale setrvávají ve sladkých vodách celý život, ty pak většinou v dospělosti nepřijímají potravu (např. naše mihule potoční Lampetra planeri). všechny jsou semelparní.
Nadtřída čelistnatci Gnathostomata – všechny ostatní třídy
2. Třída paryby Chondrichthyes
2 taxony (nadřády):
žraloci a rejnoci Selachii asi 250 a 330 druhů (celkem okolo 580 druhů)
chiméry Holocephali asi 25 druhů
Kromě několika výjimek (několik rejnoků a 1 žralok ve Střední Americe) výhradně mořští živočichové se zachovalou chordou prostoupenou neúplnými těly chrupavčitých obratlů, také ostatní části vnitřní kostry (čelisti) jsou chrupavčité. Kladou velká vejce, častá je živorodost, avšak chybí larvální stadium.
3. Třída ryby Pisces, Ichthyes
3. Třída ryby Pisces, Ichthyes
Třída zahrnuje asi 24 000 druhů
Podtřída dvojdyšní Dipnoi, bahníci, 6 druhů (1x Jižní Amerika, 1 Austrálie, 4x Afrika)
Podtřída lalokoploutví Crossopterygii, latimerie podivná, 1938 JV pobřeží Afriky
Podtřída paprskoploutví Actinopterygii
nadřády násadcoploutví – bichiři, Afrika (3-10)
chrupavčití – jeseteři, sev. polokoule (20)
mnohokostnatí – kostlíni a kaproun, Sev. a Stř. Amerika (11)
kostnatí Teleostei – všichni ostatní
Původně sladkovodní čelistnatci žijící dnes ve vodách všech typů. Nejpočetnější recentní třídou obratlovců. Některé formy vytvořily různé adaptace ve směru proniknutí z vody na souš (např. podtř. dvojdyšných – bahníků nebo čel. lezcovití n. čel. lezounovitých z ř. ostnoploutvých – ke druhé čel. patří také většinou asijští rájovci, bety a čichavci).
Tvar těla většinou torpédovitý s párovými a nepárovými ploutvemi, chorda poprvé výrazněji ustupuje kostěným obratlům - páteři, kosti převládají nad chrupavkami. Vždy vytvořeny skřele s krycími kostmi - opercula. Proudový orgán vytváří postranní čáru (žraloci hlavně na hlavě). Je vytvořen obvykle plynový měchýř (jako výchlipka přední části trávící trubice) s hydrostatickou funkcí.
Při rozmnožování charakteristické velké množství malých vajec, kulí se plůdek, nese často larvální znaky. Živororodost je vzácná (např. halančíci z ř. Gavúnů – viz mečovka)
Třída zahrnuje asi 24 000 druhů
Podtřída dvojdyšní Dipnoi, bahníci, 6 druhů (1x Jižní Amerika, 1 Austrálie, 4x Afrika)
Podtřída lalokoploutví Crossopterygii, latimerie podivná, 1938 JV pobřeží Afriky
Podtřída paprskoploutví Actinopterygii
nadřády násadcoploutví – bichiři, Afrika (3-10)
chrupavčití – jeseteři, sev. polokoule (20)
mnohokostnatí – kostlíni a kaproun, Sev. a Stř. Amerika (11)
kostnatí Teleostei – všichni ostatní
Původně sladkovodní čelistnatci žijící dnes ve vodách všech typů. Nejpočetnější recentní třídou obratlovců. Některé formy vytvořily různé adaptace ve směru proniknutí z vody na souš (např. podtř. dvojdyšných – bahníků nebo čel. lezcovití n. čel. lezounovitých z ř. ostnoploutvých – ke druhé čel. patří také většinou asijští rájovci, bety a čichavci).
Tvar těla většinou torpédovitý s párovými a nepárovými ploutvemi, chorda poprvé výrazněji ustupuje kostěným obratlům - páteři, kosti převládají nad chrupavkami. Vždy vytvořeny skřele s krycími kostmi - opercula. Proudový orgán vytváří postranní čáru (žraloci hlavně na hlavě). Je vytvořen obvykle plynový měchýř (jako výchlipka přední části trávící trubice) s hydrostatickou funkcí.
Při rozmnožování charakteristické velké množství malých vajec, kulí se plůdek, nese často larvální znaky. Živororodost je vzácná (např. halančíci z ř. Gavúnů – viz mečovka)
Řád: Anura (žáby)
pokračování
• může dojít i k falešným amplexům s cizími předměty, přiblíží-li se dva samci, jeden vydá osvobozovací zvuk, také se samci barví chladnými barvami, jelikož oni sami jsou v době páření lákáni barvami teplými (žlutá, červená aj.). Tyto signály fungují vnitrodruhově, k mezidruhovému uchopení dochází – tento svazek trvá i dlouho, protože samec čeká na snesení vajec, které často samice nesnese, pokud ano, pak dochází k hybridizaci
• z našich podmínek je potomstvo samic RT a samců RA většinou plodné, z těchto důvodů se množí RT dříve, aby mu ji RA neoplodnil. V opačném případě – samec RT a samice RA (technicky možné, samec RT si počká na samici RA) však potomci nejsou plodní. RD je jižnější druh s delším obdobím rozmnožování, v nádržích jsou první (z části zde přezimují), čímž si udržují vhodná teritoria, jejich shluky odpovídají teritoriím (narozdíl od terestrických expansivních druhů). Tento mechanismus chování zajišťuje i izolaci od jiných druhů.
• pulci jsou velmi odlišní od dospělců, jsou herbivory až omnivory. Je málo informací o ekologických nikách pulců. Mají velký význam jako součást potravního řetězce, pro přenos energie (i mezi pulcem a adultem)
• u vodních druhů jsou složitější námluvy, protože partner musí ve vodě poznat, zda-li jeho protějšek jde za potravou nebo kvůli množení.
Alternativní strategie reprodukce a péče o potomstvo
• některé druhy vytváří našlehaná pěnová hnízda kolem vajec, které brání proti vysychání. Tyto hnízda jsou stavěna na souši, nad vodou, pulci pak vypadávají přímo do vody.
• upevnění vajíček na těle, kdy jsou nošeny až do vylíhnutí pulců, existuje proměnlivost v uložení vajíček – ve vokálních nebo nožních záhybech.
• buď má vylíhlý pulec takové tukové zásoby, že si vystačí a je tak odložen na vlhkých místech, které jsou hlídány samicí nebo si je samice udržuje na sobě ve vlhku a po metamorfóze odnáší pryč. Další eventualitou je přímý vývoj, kdy si samice v sobě nechá pulce až do metamorfózy.
• může dojít i k falešným amplexům s cizími předměty, přiblíží-li se dva samci, jeden vydá osvobozovací zvuk, také se samci barví chladnými barvami, jelikož oni sami jsou v době páření lákáni barvami teplými (žlutá, červená aj.). Tyto signály fungují vnitrodruhově, k mezidruhovému uchopení dochází – tento svazek trvá i dlouho, protože samec čeká na snesení vajec, které často samice nesnese, pokud ano, pak dochází k hybridizaci
• z našich podmínek je potomstvo samic RT a samců RA většinou plodné, z těchto důvodů se množí RT dříve, aby mu ji RA neoplodnil. V opačném případě – samec RT a samice RA (technicky možné, samec RT si počká na samici RA) však potomci nejsou plodní. RD je jižnější druh s delším obdobím rozmnožování, v nádržích jsou první (z části zde přezimují), čímž si udržují vhodná teritoria, jejich shluky odpovídají teritoriím (narozdíl od terestrických expansivních druhů). Tento mechanismus chování zajišťuje i izolaci od jiných druhů.
• pulci jsou velmi odlišní od dospělců, jsou herbivory až omnivory. Je málo informací o ekologických nikách pulců. Mají velký význam jako součást potravního řetězce, pro přenos energie (i mezi pulcem a adultem)
• u vodních druhů jsou složitější námluvy, protože partner musí ve vodě poznat, zda-li jeho protějšek jde za potravou nebo kvůli množení.
Alternativní strategie reprodukce a péče o potomstvo
• některé druhy vytváří našlehaná pěnová hnízda kolem vajec, které brání proti vysychání. Tyto hnízda jsou stavěna na souši, nad vodou, pulci pak vypadávají přímo do vody.
• upevnění vajíček na těle, kdy jsou nošeny až do vylíhnutí pulců, existuje proměnlivost v uložení vajíček – ve vokálních nebo nožních záhybech.
• buď má vylíhlý pulec takové tukové zásoby, že si vystačí a je tak odložen na vlhkých místech, které jsou hlídány samicí nebo si je samice udržuje na sobě ve vlhku a po metamorfóze odnáší pryč. Další eventualitou je přímý vývoj, kdy si samice v sobě nechá pulce až do metamorfózy.
Amplexus
Amplexus má význam nejen pro udržení dané samice samcem, ale umožňuje využít při reprodukci mnohem dokonaleji pachovou a dotykovou komunikaci a synchronizuje dýchání obou zvířat v páru, čímž je vlastní akt méně narušován.
Vývoj oplozených vajec
Nepřímý » ovoparie
Přímý » ovoviviparie (naši mloci, probíhá výživa zárodku) nebo viviparie (převážně u terestrických forem, jako adaptace na absenci vodního prostředí, čímž se vymaní ze závislosti na něm).
Neotenie – zachování si larvárních znaků do dospělosti – tj. vzhledem je stále larvou (zastavení ontogenetického vývoje tělních – somatických - buněk), ovšem pohlavní buňky jsou již zralé a zvíře se může rozmnožovat již ve stádiu larvy – pohlavní zralost se posouvá tedy již na larvální úroveň. U žab se vyskytuje pedomorfóza, což je obdobný příklad, ovšem s tím rozdílem, že rozmnožovat se mohou „až“ čerstvě metamorfovaná mláďata (čili ne larvy). Obě strategie vznikly jako reakce na vnější podmínky prostředí, kdy se zkracovalo klimaticky vhodné období pro vývoj larev a ty by musely nepříznivé období přečkat v larválním stádiu.
Neotenie– fakultativní, jako dočasná reakce na konkrétní podmínky (u našich čolků T. alpestris, T. vulgaris a T. cristatus za nízké teploty či stavu jódu). Obligátní – geneticky fixovaná, buď nemůže být dovršena dospělost vůbec (Sirenidae- surýni, Amphiumidae – úhoříkovití a Proteidae – macarátovití) nebo hormonálně či vyschnutím vodojemu (např. Axolotl Ambystoma mexicanum, Gyrinophylus palleucus - mločík podzemní)
gynogeneze – samičí vajíčko je v kontaktu se spermiemi, jež však mají neaktivní jádro (např. v důsledku ozáření), samčí gameta pouze „nastartuje“ dělení samičí gamety, tj. spouští rýhování, ale nepředává vzniklému zárodku své geny, neboť samčí genom je pomocí genetických bariér v určité fázi úplně vyloučen
Vývoj oplozených vajec
Nepřímý » ovoparie
Přímý » ovoviviparie (naši mloci, probíhá výživa zárodku) nebo viviparie (převážně u terestrických forem, jako adaptace na absenci vodního prostředí, čímž se vymaní ze závislosti na něm).
Neotenie – zachování si larvárních znaků do dospělosti – tj. vzhledem je stále larvou (zastavení ontogenetického vývoje tělních – somatických - buněk), ovšem pohlavní buňky jsou již zralé a zvíře se může rozmnožovat již ve stádiu larvy – pohlavní zralost se posouvá tedy již na larvální úroveň. U žab se vyskytuje pedomorfóza, což je obdobný příklad, ovšem s tím rozdílem, že rozmnožovat se mohou „až“ čerstvě metamorfovaná mláďata (čili ne larvy). Obě strategie vznikly jako reakce na vnější podmínky prostředí, kdy se zkracovalo klimaticky vhodné období pro vývoj larev a ty by musely nepříznivé období přečkat v larválním stádiu.
Neotenie– fakultativní, jako dočasná reakce na konkrétní podmínky (u našich čolků T. alpestris, T. vulgaris a T. cristatus za nízké teploty či stavu jódu). Obligátní – geneticky fixovaná, buď nemůže být dovršena dospělost vůbec (Sirenidae- surýni, Amphiumidae – úhoříkovití a Proteidae – macarátovití) nebo hormonálně či vyschnutím vodojemu (např. Axolotl Ambystoma mexicanum, Gyrinophylus palleucus - mločík podzemní)
gynogeneze – samičí vajíčko je v kontaktu se spermiemi, jež však mají neaktivní jádro (např. v důsledku ozáření), samčí gameta pouze „nastartuje“ dělení samičí gamety, tj. spouští rýhování, ale nepředává vzniklému zárodku své geny, neboť samčí genom je pomocí genetických bariér v určité fázi úplně vyloučen
Hybridogeneze x hybridizace
hybridogeneze x hybridizace
řád: Gymnophiona (červoři)
• pářicí orgán (vychlípitelná vnitřní část kloaky - phallodeum), vnitřní oplození, vejcorodost (pak vodní larvy - což je starobylejší způsob nebo u vyvinutějších forem přímý vývoj) i živorodost (zárodky se živí epitelem vejcovodů a mají vnější žábry)
řád: Anura (žáby)
• externí fertilizace spojená s amplexy jako souhru pro úspěšné oplodnění, protože odložení gamet do vodního prostředí je rizikovou záležitostí, amplexus axilární a inguinální (řada přechodových forem) nebo se samec přilepí sekretem na samici (u tlustých a krátkonohých žab), nejdokonalejším způsobem je interní oplodnění přiložením kloak (vzácné u Ascaphus truei). Samec ve vodním prostředí najde místo, kde by se vajíčkům dobře dařilo, tam se usadí a volacím hlasem láká samici. V rámci pohlavního výběru si samice podle hlasu vybírá partnera. Nejsilnější samec má největší pravděpodobnost obhájit nejlepší místo, volací hlas má fyziologický vliv na samici – spouští ovulaci apod.
• popsané schéma funguje nepočetných populací, u terestrických žab dochází k jejich akumulaci na malém vodním prostoru, dochází zde jednak ke konkurenci mezi pulci, ale i mezi samci, výhodu mají dříve příchozí, samice si v těchto případech nevybírá, výběr je spíše na samci, který se snáží uchopit tu první (?, tzn. není výběr), tzn. svoji úspěšnost si určuje samec sám svým chováním
řád: Gymnophiona (červoři)
• pářicí orgán (vychlípitelná vnitřní část kloaky - phallodeum), vnitřní oplození, vejcorodost (pak vodní larvy - což je starobylejší způsob nebo u vyvinutějších forem přímý vývoj) i živorodost (zárodky se živí epitelem vejcovodů a mají vnější žábry)
řád: Anura (žáby)
• externí fertilizace spojená s amplexy jako souhru pro úspěšné oplodnění, protože odložení gamet do vodního prostředí je rizikovou záležitostí, amplexus axilární a inguinální (řada přechodových forem) nebo se samec přilepí sekretem na samici (u tlustých a krátkonohých žab), nejdokonalejším způsobem je interní oplodnění přiložením kloak (vzácné u Ascaphus truei). Samec ve vodním prostředí najde místo, kde by se vajíčkům dobře dařilo, tam se usadí a volacím hlasem láká samici. V rámci pohlavního výběru si samice podle hlasu vybírá partnera. Nejsilnější samec má největší pravděpodobnost obhájit nejlepší místo, volací hlas má fyziologický vliv na samici – spouští ovulaci apod.
• popsané schéma funguje nepočetných populací, u terestrických žab dochází k jejich akumulaci na malém vodním prostoru, dochází zde jednak ke konkurenci mezi pulci, ale i mezi samci, výhodu mají dříve příchozí, samice si v těchto případech nevybírá, výběr je spíše na samci, který se snáží uchopit tu první (?, tzn. není výběr), tzn. svoji úspěšnost si určuje samec sám svým chováním
ROZMNOŽOVÁNÍ
ROZMNOŽOVÁNÍ
řád: Caudata (ocasatí)
Způsoby fertilizace (oplodnění)
• externí (surýni - Sirenidae, velemlokovití -Cryptobranchidae) – k oplodnění dochází mimo tělo samice, většinou probíhá tak, že samice naklade vajíčka a samec na ně své spermatofory se spermiemi.
• interní (všichni ostatní) – až na výjimky samec odloží spermatofor (spermie se slizovitým hlenem, který je vytvářen speciálními žlázami) a samice jej následně kloakou nasaje a uchová v dutině kloaky - spermatéce. K oplodnění dochází jakmile samice klade vajíčka a ty prochází kloakou (tedy v kloace). Oplozená vajíčka jsou většinou kladena do vodního prostředí, výjimečně na souš.
Existují dva způsoby interní fertilizace – ve vodě (naši čolci) a na souši (naši mloci, kdy jsou
U čolků jsou vyvinuté svatební tance, jež jsou velmi variabilní a jež se od sebe liší především svou předehrou, čímž se má zamezit mezidruhovému křížení. Vlastní přenos je pak již velmi obdobný – konzervativní. Na určitý druh námluv samce tak reaguje pouze příslušná samice. Z našich druhů má nejsložitější svatební tanec čolek obecný Triturus vulgaris.
K oplodnění vajíček dochází až v době jejich kladení, což může trvat i několik let a to pouze, když samička „chce“ – tj. za vhodných klimatických podmínek. Během té doby jsou spermie ve spermatéce vyživovány.
řád: Caudata (ocasatí)
Způsoby fertilizace (oplodnění)
• externí (surýni - Sirenidae, velemlokovití -Cryptobranchidae) – k oplodnění dochází mimo tělo samice, většinou probíhá tak, že samice naklade vajíčka a samec na ně své spermatofory se spermiemi.
• interní (všichni ostatní) – až na výjimky samec odloží spermatofor (spermie se slizovitým hlenem, který je vytvářen speciálními žlázami) a samice jej následně kloakou nasaje a uchová v dutině kloaky - spermatéce. K oplodnění dochází jakmile samice klade vajíčka a ty prochází kloakou (tedy v kloace). Oplozená vajíčka jsou většinou kladena do vodního prostředí, výjimečně na souš.
Existují dva způsoby interní fertilizace – ve vodě (naši čolci) a na souši (naši mloci, kdy jsou
U čolků jsou vyvinuté svatební tance, jež jsou velmi variabilní a jež se od sebe liší především svou předehrou, čímž se má zamezit mezidruhovému křížení. Vlastní přenos je pak již velmi obdobný – konzervativní. Na určitý druh námluv samce tak reaguje pouze příslušná samice. Z našich druhů má nejsložitější svatební tanec čolek obecný Triturus vulgaris.
K oplodnění vajíček dochází až v době jejich kladení, což může trvat i několik let a to pouze, když samička „chce“ – tj. za vhodných klimatických podmínek. Během té doby jsou spermie ve spermatéce vyživovány.
3 základní cesty fertilizace (oplodnění)
3 základní cesty fertilizace (oplodnění)
1) Dobré podmínky pro páření jsou časově omezené, takto jsou favorizováni ti samci, jež jsou schopni v krátké době naklást hodně spermií. Vyskytuje se u rodu Ambystoma – axolotl, v pouštích S Ameriky, kde existují vodní biotopy pouze krátkodobě. Dochází ke konkurenci samců, kteří mohou vytvářet i jakási stáda a vzájemně si překrývají své spermatofory.
2) Pokud je vhodná doba pro páření delší (mírné pásmo), samci jsou schopni dlouhodobější produkce spermatofory a před pářením probíhají složité svatební tance, např. u našich čolků. Důležitý je pohlavní dimorfizmus (dochází ke změně zrakového pigmentu u našich čolků, kdy jsou pak zvířata senzitivnější na červené a žluté skvrny » tomu odpovídá nápadné zbarvení břicha samců). Významné je i druhové rozlišení, které se realizuje na základě odlišné předehry svatebních tanců.
Při páření je rozhodujícím prvkem samice, které se samec dvoří, nadbíhá, pokouší se jí nejprve zastavit tím, že skládá ocas do harmoniky, pak dále upoutat vizuálně i pachově. Přesvědčená samice začne samce sledovat. Posléze dochází k přenosu spermatoforu, kdy je důležitá souhra. V těchto momentech je možná i kompetice od ostatních samců. Samci mají hédonické žlázy, jimiž vytváří v kloace látky, podobné feromonům.
U T. montandon – čolek karpatský, jež má na konci ocasu vlákénko a hranatý profil těla, tento profil vytváří proud vody při svatebních tancích a tím se asi lépe dostanou „feromony“ k samici.
3) Velmi účinná je monopolizace (přivlastnění) konkrétní samice samcem a to pomocí amplexu, který se vyvinul nezávisle u několika skupin a má několik podob. U rodů Taricha (taricha, čolek) nebo Notophthalmus (čolek) je samec na hřbetě samice. Samec klade spermatofor před čenich samice a to po slezení z jejího hřbetu. U rodů Pleurodeles (žebrovník) a Salamandra samec vozí samici na hřbetě a přidržuje si ji zaklesnutím předních končetin. Zvláště u mloků, kteří drží samici oběma nohama je přenos spermatoforu velmi rychlý, což je vzhledem k tomu, že vše probíhá na souši, nezbytné. U západoevropského rodu čolka Euproctus samec sám vpravuje zadní nohou spermatofor do kloaky samice » pseudokopulace.
1) Dobré podmínky pro páření jsou časově omezené, takto jsou favorizováni ti samci, jež jsou schopni v krátké době naklást hodně spermií. Vyskytuje se u rodu Ambystoma – axolotl, v pouštích S Ameriky, kde existují vodní biotopy pouze krátkodobě. Dochází ke konkurenci samců, kteří mohou vytvářet i jakási stáda a vzájemně si překrývají své spermatofory.
2) Pokud je vhodná doba pro páření delší (mírné pásmo), samci jsou schopni dlouhodobější produkce spermatofory a před pářením probíhají složité svatební tance, např. u našich čolků. Důležitý je pohlavní dimorfizmus (dochází ke změně zrakového pigmentu u našich čolků, kdy jsou pak zvířata senzitivnější na červené a žluté skvrny » tomu odpovídá nápadné zbarvení břicha samců). Významné je i druhové rozlišení, které se realizuje na základě odlišné předehry svatebních tanců.
Při páření je rozhodujícím prvkem samice, které se samec dvoří, nadbíhá, pokouší se jí nejprve zastavit tím, že skládá ocas do harmoniky, pak dále upoutat vizuálně i pachově. Přesvědčená samice začne samce sledovat. Posléze dochází k přenosu spermatoforu, kdy je důležitá souhra. V těchto momentech je možná i kompetice od ostatních samců. Samci mají hédonické žlázy, jimiž vytváří v kloace látky, podobné feromonům.
U T. montandon – čolek karpatský, jež má na konci ocasu vlákénko a hranatý profil těla, tento profil vytváří proud vody při svatebních tancích a tím se asi lépe dostanou „feromony“ k samici.
3) Velmi účinná je monopolizace (přivlastnění) konkrétní samice samcem a to pomocí amplexu, který se vyvinul nezávisle u několika skupin a má několik podob. U rodů Taricha (taricha, čolek) nebo Notophthalmus (čolek) je samec na hřbetě samice. Samec klade spermatofor před čenich samice a to po slezení z jejího hřbetu. U rodů Pleurodeles (žebrovník) a Salamandra samec vozí samici na hřbetě a přidržuje si ji zaklesnutím předních končetin. Zvláště u mloků, kteří drží samici oběma nohama je přenos spermatoforu velmi rychlý, což je vzhledem k tomu, že vše probíhá na souši, nezbytné. U západoevropského rodu čolka Euproctus samec sám vpravuje zadní nohou spermatofor do kloaky samice » pseudokopulace.
TRÁVICÍ SOUSTAVA
TRÁVICÍ SOUSTAVA
Začíná ústní dutinou, ve které je různě pohyblivý jazyk. Tento pomáhá k transportu potravy v ústní dutině, případně při lovu. Obecně je méně pohyblivý a vyvinutý u ocasatých. Většinou je přirostlý v přední části a vysunutelná je jeho zadní část. Do ústní dutiny jsou zaústěny slinné žlázy, jež produkují hleny, které zvlhčují potravu a vnitřek úst. Zuby jsou neustále se obměňující, malé, kuželovité, u žab je ozubena pouze horní čelist, u některých nejsou zuby vůbec. Potrava dále pokračuje hltanem do velmi krátkého jícnu a do žaludku. Transport může být podpořen sestoupením očních bulev při zavírání očí. V žaludku se potrava chemicky (pepsin, kyselina chlorovodíková) i fyzikálně tráví. Ve střevě dále dochází ke štěpení na jednodušší látky. Žlučník je vytvořen u všech obojživelníků. Trávicí soustava je ukončena konečníkem ústícím do kloaky.
POTRAVA
Obojživelníci jsou v potravním řetězci zpravidla sekundárními konzumenty. Mimo pulce žab, kteří jsou zpravidla všežravci a živí se nárosty řas a drobnou živočišnou složkou, jsou vázáni výlučně na potravu živočišnou. Zpravidla loví živou pohybující se kořist - plže, červy, pavouky hmyz. Větší druhy jsou schopné ulovit i obratlovce - ryby, plazy, hlodavce. Rozhodujícím smyslem při lovu je zrak, v menší míře (u ocasatých) i čich. V dospělosti nepijí vodu, ta je vstřebávána kůží.
Začíná ústní dutinou, ve které je různě pohyblivý jazyk. Tento pomáhá k transportu potravy v ústní dutině, případně při lovu. Obecně je méně pohyblivý a vyvinutý u ocasatých. Většinou je přirostlý v přední části a vysunutelná je jeho zadní část. Do ústní dutiny jsou zaústěny slinné žlázy, jež produkují hleny, které zvlhčují potravu a vnitřek úst. Zuby jsou neustále se obměňující, malé, kuželovité, u žab je ozubena pouze horní čelist, u některých nejsou zuby vůbec. Potrava dále pokračuje hltanem do velmi krátkého jícnu a do žaludku. Transport může být podpořen sestoupením očních bulev při zavírání očí. V žaludku se potrava chemicky (pepsin, kyselina chlorovodíková) i fyzikálně tráví. Ve střevě dále dochází ke štěpení na jednodušší látky. Žlučník je vytvořen u všech obojživelníků. Trávicí soustava je ukončena konečníkem ústícím do kloaky.
POTRAVA
Obojživelníci jsou v potravním řetězci zpravidla sekundárními konzumenty. Mimo pulce žab, kteří jsou zpravidla všežravci a živí se nárosty řas a drobnou živočišnou složkou, jsou vázáni výlučně na potravu živočišnou. Zpravidla loví živou pohybující se kořist - plže, červy, pavouky hmyz. Větší druhy jsou schopné ulovit i obratlovce - ryby, plazy, hlodavce. Rozhodujícím smyslem při lovu je zrak, v menší míře (u ocasatých) i čich. V dospělosti nepijí vodu, ta je vstřebávána kůží.
UROGENITÁLNÍ SOUSTAVA
UROGENITÁLNÍ SOUSTAVA
Úkolem vylučovací soustavy je vylučování zplodin metabolismu a dále udržovat osmotickou rovnováhu vnitřního prostředí. I přesto, že pohlavní soustava má zcela jinou fci jsou spolu morfologicky i funkčně spojeny.
Vylučování - exkrece je zajišťována ledvinami, u larválních stádií a ocasatých jsou to pronefrické ledviny, u žab pak mezonefrické ledviny - opistonefros. Základním stavebním kamenem ledvin jsou nefrony, které jsou tvořeny ledvinovými kanálky a ledvinovými tělísky. Tělíska jsou složena z klubíček vlásečnic - glomerulu a počátku Bowmanova váčku - nefrostomu. Principem je vlásečnicovou tepnou „znečištěnou“ krev nahnat do klubíčka vlásečnic - glomerulu. Zde se v Bowmanově váčku zbaví nežádoucích metabolitů, které jsou odsud odváděny ledvinovými kanálky a vzniká tzv. primární moč. Ta je navazujícím ledvinovým kanálkem odváděna do dřeně ledvin. Ještě na cestě proběhne resorbce (vstřebání) vody, některých solí a glukózy. Tak vzniká konečná podoba moči, která je odváděna z dřeňové části ledvin močovodem přes močový měchýř do kloaky. Někdy může měchýř sloužit i jako zásobník vody.
Obojživelníci jsou gonochoristé (odděleného pohlaví). Rozmnožovací soustava je tvořena. 1) pohlavními žlázami - párovými gonádami, u samců jsou to varlata, u samci vaječníky - ovarium. Pro obojživelníky je typická velmi jemná hormonální rovnováha, kdy o pohlaví mohou rozhodovat jak vnější vlivy (teplota vody, za vysokých teplot při vývoji se rodí převaha samců), tak i vnitřními vlivy, jako je např. stárnutí jedince.
2) Vývody pohlavních žláz: vajíčko se po uvolnění dostane do vejcovodu (v přední části se tato oblast nazývá Müllerův vývod) a dále do dělohy, která ústí do kloaky. U samců se spermie do kloaky dostávají stejnou cestou jako moč - Wolffovými chodbami, chámovod zde není vytvořen. 3) Pářící orgány jsou vyvinuty vzácně - u červorů, kteří mají vychlípitelný zadní konec kloaky tvořící kopulační orgán.
Vývoj jedince je nepřímý, od vajíčka po dospělce probíhá přes stádium larvy. U žab se larva nazývá pulcem. Postupně se u larvy vyvíjejí končetiny: u ocasatých nejdříve přední, u žab je tomu naopak. Larvy se metamorfózou přeměňují v dospělce. Metamorfóza je řízena hormony ze štítné žlázy. Neotenie je stav, kdy si dospělci některých druhů ponechávají určité znaky larev, při dosažení reprodukční schopnosti.
Úkolem vylučovací soustavy je vylučování zplodin metabolismu a dále udržovat osmotickou rovnováhu vnitřního prostředí. I přesto, že pohlavní soustava má zcela jinou fci jsou spolu morfologicky i funkčně spojeny.
Vylučování - exkrece je zajišťována ledvinami, u larválních stádií a ocasatých jsou to pronefrické ledviny, u žab pak mezonefrické ledviny - opistonefros. Základním stavebním kamenem ledvin jsou nefrony, které jsou tvořeny ledvinovými kanálky a ledvinovými tělísky. Tělíska jsou složena z klubíček vlásečnic - glomerulu a počátku Bowmanova váčku - nefrostomu. Principem je vlásečnicovou tepnou „znečištěnou“ krev nahnat do klubíčka vlásečnic - glomerulu. Zde se v Bowmanově váčku zbaví nežádoucích metabolitů, které jsou odsud odváděny ledvinovými kanálky a vzniká tzv. primární moč. Ta je navazujícím ledvinovým kanálkem odváděna do dřeně ledvin. Ještě na cestě proběhne resorbce (vstřebání) vody, některých solí a glukózy. Tak vzniká konečná podoba moči, která je odváděna z dřeňové části ledvin močovodem přes močový měchýř do kloaky. Někdy může měchýř sloužit i jako zásobník vody.
Obojživelníci jsou gonochoristé (odděleného pohlaví). Rozmnožovací soustava je tvořena. 1) pohlavními žlázami - párovými gonádami, u samců jsou to varlata, u samci vaječníky - ovarium. Pro obojživelníky je typická velmi jemná hormonální rovnováha, kdy o pohlaví mohou rozhodovat jak vnější vlivy (teplota vody, za vysokých teplot při vývoji se rodí převaha samců), tak i vnitřními vlivy, jako je např. stárnutí jedince.
2) Vývody pohlavních žláz: vajíčko se po uvolnění dostane do vejcovodu (v přední části se tato oblast nazývá Müllerův vývod) a dále do dělohy, která ústí do kloaky. U samců se spermie do kloaky dostávají stejnou cestou jako moč - Wolffovými chodbami, chámovod zde není vytvořen. 3) Pářící orgány jsou vyvinuty vzácně - u červorů, kteří mají vychlípitelný zadní konec kloaky tvořící kopulační orgán.
Vývoj jedince je nepřímý, od vajíčka po dospělce probíhá přes stádium larvy. U žab se larva nazývá pulcem. Postupně se u larvy vyvíjejí končetiny: u ocasatých nejdříve přední, u žab je tomu naopak. Larvy se metamorfózou přeměňují v dospělce. Metamorfóza je řízena hormony ze štítné žlázy. Neotenie je stav, kdy si dospělci některých druhů ponechávají určité znaky larev, při dosažení reprodukční schopnosti.
KREVNÍ A OBĚHOVÁ SOUSTAVA
KREVNÍ A OBĚHOVÁ SOUSTAVA
Cévní soustava je uzavřená, pohyb krve tepnami a žilami je zajišťován peristaltickými stahy srdce. Žíly jsou obecně tenčí a mají chlopně zabraňující zpětnému toku krve, tepny vedou krev od srdce, stěny mají silnější a pružné. Obsah kyslíku nemá na dělení cév na tyto dvě skupiny vliv, rozhodující je směr vedené krve. Vlastní výměna plynů je zajišťována vlásečnicemi.
Cévní soustava je v rámci skupin i jednotlivých vývojových stádií značně proměnlivá. Larvy mají venózní srdce, kterým prochází pouze odkysličená krev dále do žaber. Žádná z částí srdce (viz dále) v něm není podélně rozdělená. Schéma oběhu: srdce => žábry => tělo => srdce. S rozvojem plicního dýchání se systém diferencuje. Do srdce proudí krev okysličená i odkysličená, aby se nemíchala, je u obojživelníků alespoň předsíň rozdělena přepážkou. Vytváří se tak dva tělní oběhy. Velký = tělní: srdce => tělo => srdce a malý neboli plicní: srdce => plíce => srdce.
Oblast srdce se člení příčně na čtyři oddíly. Odkysličená krev je přiváděna do pravé předsíně žilným splavem. Okysličená krev z plic proudí do levé předsíně přímo. Na předsíň navazuje komora a z ní vyúsťuje srdeční násadec. Předsíň je rozdělena úplně pouze u žab, u jiných skupin je částečná, chybí nebo je perforovaná (červoři). V srdci se okysličená i odkysličená krev nemíchají z důvodu speciálního vyústění z předsíně, struktuře komory a spirální řase v srdečním násadci.
Krev - sanguis je tvořena krevní plazmou a krevními buňkami. Krevními buňkami jsou erytrocyty (červené krvinky), které zajišťují přenos kyslíku. Jsou eliptické s jádrem a velikostně druhově proměnlivé. Během ontogeneze i fylogeneze se erytrocyty zmenšují a zvětšuje se jejich počet. Obsahují krevní barvivo hemoglobin, který poutá z vnějšího prostředí kyslík. Je tvořen molekulami bílkovin s oxidy železa ve dvoumocné formě. Leukocity jsou bílé krvinky s obrannou fcí proti infekcím, jsou hlavní složkou lymfy. Trombocyty jsou krevní destičky a podílejí se na srážení krve.
Při přenosu kyslíku, živin i metabolitů se uplatňuje také lymfa - míza. Její oběh podporují mízní srdce, u červorů jich je až 200, mízní kapiláry ústí slepě do žil. K filtraci krve slouží slezina - lien.
Cévní soustava je uzavřená, pohyb krve tepnami a žilami je zajišťován peristaltickými stahy srdce. Žíly jsou obecně tenčí a mají chlopně zabraňující zpětnému toku krve, tepny vedou krev od srdce, stěny mají silnější a pružné. Obsah kyslíku nemá na dělení cév na tyto dvě skupiny vliv, rozhodující je směr vedené krve. Vlastní výměna plynů je zajišťována vlásečnicemi.
Cévní soustava je v rámci skupin i jednotlivých vývojových stádií značně proměnlivá. Larvy mají venózní srdce, kterým prochází pouze odkysličená krev dále do žaber. Žádná z částí srdce (viz dále) v něm není podélně rozdělená. Schéma oběhu: srdce => žábry => tělo => srdce. S rozvojem plicního dýchání se systém diferencuje. Do srdce proudí krev okysličená i odkysličená, aby se nemíchala, je u obojživelníků alespoň předsíň rozdělena přepážkou. Vytváří se tak dva tělní oběhy. Velký = tělní: srdce => tělo => srdce a malý neboli plicní: srdce => plíce => srdce.
Oblast srdce se člení příčně na čtyři oddíly. Odkysličená krev je přiváděna do pravé předsíně žilným splavem. Okysličená krev z plic proudí do levé předsíně přímo. Na předsíň navazuje komora a z ní vyúsťuje srdeční násadec. Předsíň je rozdělena úplně pouze u žab, u jiných skupin je částečná, chybí nebo je perforovaná (červoři). V srdci se okysličená i odkysličená krev nemíchají z důvodu speciálního vyústění z předsíně, struktuře komory a spirální řase v srdečním násadci.
Krev - sanguis je tvořena krevní plazmou a krevními buňkami. Krevními buňkami jsou erytrocyty (červené krvinky), které zajišťují přenos kyslíku. Jsou eliptické s jádrem a velikostně druhově proměnlivé. Během ontogeneze i fylogeneze se erytrocyty zmenšují a zvětšuje se jejich počet. Obsahují krevní barvivo hemoglobin, který poutá z vnějšího prostředí kyslík. Je tvořen molekulami bílkovin s oxidy železa ve dvoumocné formě. Leukocity jsou bílé krvinky s obrannou fcí proti infekcím, jsou hlavní složkou lymfy. Trombocyty jsou krevní destičky a podílejí se na srážení krve.
Při přenosu kyslíku, živin i metabolitů se uplatňuje také lymfa - míza. Její oběh podporují mízní srdce, u červorů jich je až 200, mízní kapiláry ústí slepě do žil. K filtraci krve slouží slezina - lien.
ENDOKRINNÍ SOUSTAVA
ENDOKRINNÍ SOUSTAVA
Společně s nervovou soustavou pomocí hormonů uvolňovaných do krve a lymfy řídí činnost organismu. Tvořena je speciální žlázami, jež své produkty uvolňují přímo do krve. Nadřazená nad nimi je hypofýza, jež je koordinuje. Produkty štítné žlázy mají vliv na metamorfózu u mladých, u dospělců kontroluje metabolizmus, svlékání pokožky, spermatogenezi, regenerační procesi i nástup zimování. Adrenální žlázy mají dva typy tkání, jsou na břišní straně ledvin. Kontrolují krevní tlak, tep, metabolismus cukrů a další fyziologické pochody. Produkují také adrenokortikoidy jež ovlivňují průchod vody a solí kůží, propustnost cévních stěn apod. Langerhansovy ostrůvky se vytváří po metamorfóze a kontrolují hladinu cukrů v krvi. Gonády produkují samčí hormon testosteron a samičí vaječníkové hormony. Zodpovídají za vytvoření a udržení druhotných pohlavních znaků, reprodukční chování a aktivitu.
DÝCHACÍ SOUSTAVA
Obojživelníci mohou dýchat kůží, vnějšími žábrami, vnitřními žábrami, plicními vaky či plícemi a to v závislosti na druhu a vývojovém stádiu v rámci druhu. Dýchacími orgány jsou pouze žábry a plice, resp. Plicní vaky. Žábry jsou sliznice kožního původu, nejvýš jsou vyvinuty 3 páry. Vyvíjejí se zpravidla pouze u larev jako keříčkovité vnější žábry, které u ocasatých přetrvávají až do metamorfózy, u žab jsou menší a jsou překryty pojivovou řasou a uloženy v žaberní komůrce – vnitřní žábry. Její spojení s vnějším prostředím zajišťuje spiraculum - dýchací políčko. U kuněk je uprostřed břišní části, u ostatních našich larev obojživelníků je na levé straně larvy.
Plíce mají podobu páru jednoduchých blanitých vaků, jejichž povrch může být zvětšen zřasením a vytvořením alveolárních váčků. Vznikly ještě před příchodem na souš u lalokoploutvých ryb a to vychlípením trávicí trubice. Do takto vzniklé dutiny byl polykán vzduch. Při přechodu na souš se nejprve vyvinuly plicní vaky, které jsou nezřasené a bez záhybů a přepážek. Tyto vaky se postupně zdokonalovaly řasováním a diverzifikací (a tím pádem zvětšováním účinné plochy) povrchu v plíce. U červorů je levá plíce redukována, u některých skupin chybí úplně. U obojživelníků není vytvořen hrudní koš a tak dýchání nenapomáhá bránice, ale vzduch je vlastně polykán. Do plic se dostává skrze vnější nozdry, nosní dutinu, vnitřní nozdry, hltan, hrtan a průdušnici, která se dělí na dvě průdušky ústící do plic.
Hlasové projevy - vokalizace je charakteristická pro žáby, resp. jejich samce. Často jsou vyvinuté přídatné rezonátory umístěné na hrdle nebo stranách hlavy. Zvuk vzniká proháněním vzduchu z plic do ústní dutiny a zpět při zavřených nozdrách přes hlasivkové blány. Kmitočet hlasu je nepřímo úměrný velikosti samce a existuje zde korelace (vztah) mezi kmitočtem vydávaného zvuku a citlivostí hlasového ústrojí.
Společně s nervovou soustavou pomocí hormonů uvolňovaných do krve a lymfy řídí činnost organismu. Tvořena je speciální žlázami, jež své produkty uvolňují přímo do krve. Nadřazená nad nimi je hypofýza, jež je koordinuje. Produkty štítné žlázy mají vliv na metamorfózu u mladých, u dospělců kontroluje metabolizmus, svlékání pokožky, spermatogenezi, regenerační procesi i nástup zimování. Adrenální žlázy mají dva typy tkání, jsou na břišní straně ledvin. Kontrolují krevní tlak, tep, metabolismus cukrů a další fyziologické pochody. Produkují také adrenokortikoidy jež ovlivňují průchod vody a solí kůží, propustnost cévních stěn apod. Langerhansovy ostrůvky se vytváří po metamorfóze a kontrolují hladinu cukrů v krvi. Gonády produkují samčí hormon testosteron a samičí vaječníkové hormony. Zodpovídají za vytvoření a udržení druhotných pohlavních znaků, reprodukční chování a aktivitu.
DÝCHACÍ SOUSTAVA
Obojživelníci mohou dýchat kůží, vnějšími žábrami, vnitřními žábrami, plicními vaky či plícemi a to v závislosti na druhu a vývojovém stádiu v rámci druhu. Dýchacími orgány jsou pouze žábry a plice, resp. Plicní vaky. Žábry jsou sliznice kožního původu, nejvýš jsou vyvinuty 3 páry. Vyvíjejí se zpravidla pouze u larev jako keříčkovité vnější žábry, které u ocasatých přetrvávají až do metamorfózy, u žab jsou menší a jsou překryty pojivovou řasou a uloženy v žaberní komůrce – vnitřní žábry. Její spojení s vnějším prostředím zajišťuje spiraculum - dýchací políčko. U kuněk je uprostřed břišní části, u ostatních našich larev obojživelníků je na levé straně larvy.
Plíce mají podobu páru jednoduchých blanitých vaků, jejichž povrch může být zvětšen zřasením a vytvořením alveolárních váčků. Vznikly ještě před příchodem na souš u lalokoploutvých ryb a to vychlípením trávicí trubice. Do takto vzniklé dutiny byl polykán vzduch. Při přechodu na souš se nejprve vyvinuly plicní vaky, které jsou nezřasené a bez záhybů a přepážek. Tyto vaky se postupně zdokonalovaly řasováním a diverzifikací (a tím pádem zvětšováním účinné plochy) povrchu v plíce. U červorů je levá plíce redukována, u některých skupin chybí úplně. U obojživelníků není vytvořen hrudní koš a tak dýchání nenapomáhá bránice, ale vzduch je vlastně polykán. Do plic se dostává skrze vnější nozdry, nosní dutinu, vnitřní nozdry, hltan, hrtan a průdušnici, která se dělí na dvě průdušky ústící do plic.
Hlasové projevy - vokalizace je charakteristická pro žáby, resp. jejich samce. Často jsou vyvinuté přídatné rezonátory umístěné na hrdle nebo stranách hlavy. Zvuk vzniká proháněním vzduchu z plic do ústní dutiny a zpět při zavřených nozdrách přes hlasivkové blány. Kmitočet hlasu je nepřímo úměrný velikosti samce a existuje zde korelace (vztah) mezi kmitočtem vydávaného zvuku a citlivostí hlasového ústrojí.
NERVOVÁ SOUSTAVA
NERVOVÁ SOUSTAVA
Centrální nervový systém se nijak významně od ryb neodlišuje. Mozek encephalon je dělen na 5 částí:
1) koncový mozek telencephalon – není hlavním mozkovým centrem, jsou zde čichová centra, má dvě mozkové komory. Zde dominuje paleopallium coby čichové centrum, poprvé se formuje archipallium (vyšší asociační centrum), bazální ganglia mají na starosti instinktivní chování. Šedá hmota je uložena hluboko, poblíž mozkových komor, místy jsou při povrchu koncového mozku roztroušeny jednotlivá těla neuronů, která jsou předchůdci šedé kůry mozkové u vyšších obratlovců.
2) mezimozek diencephalon s třetí mozkovou komorou, dorzální (hřbetní) část epithalamus, postranní stěny thalamus a ventrální část hypothalamus, je zde pineální a parietální orgán (primitivní temenní oko u některých žab) se smyslovými buňkami, mezimozem má na starosti regulaci přijímání potravy, termoregulaci, ovulaci, hypothalamus ovlivňuje činnost hormonů.
3) střední mozek mesencephalon a jeho nejdůležitější část tectum je dominantním řídícím centrem obojživelníků. Zpracovává informace z receptorů, ovládá svaly, obsahuje zrakové centrum.
4) mozeček metencephalon (cerebellum) koordinuje činnost proudového orgánu, je malý v souvislosti s menší pohyblivostí zvířat.
5) prodloužená mícha myelencephalon je krátká, obsahuje spojovací dráha a propojovací centra z mozku do míchy a opačně, obdobné stavby jako mícha, provádí komplexní kontrolu nad dýcháním, oběhem tekutin, spánkem a aktivitou, vystupuje z ní většina mozkových nervů.
Mícha je v důsledku zkrácení páteře kratší u žab, obecně v lopatkové a pánevní oblasti zesílená. V periferním nervovém systému jsou významné nervové pletence mezi míchou a končetinami (plexy). Učení obojživelníků je velmi omezené, složité je často instinktivní chování.
Centrální nervový systém se nijak významně od ryb neodlišuje. Mozek encephalon je dělen na 5 částí:
1) koncový mozek telencephalon – není hlavním mozkovým centrem, jsou zde čichová centra, má dvě mozkové komory. Zde dominuje paleopallium coby čichové centrum, poprvé se formuje archipallium (vyšší asociační centrum), bazální ganglia mají na starosti instinktivní chování. Šedá hmota je uložena hluboko, poblíž mozkových komor, místy jsou při povrchu koncového mozku roztroušeny jednotlivá těla neuronů, která jsou předchůdci šedé kůry mozkové u vyšších obratlovců.
2) mezimozek diencephalon s třetí mozkovou komorou, dorzální (hřbetní) část epithalamus, postranní stěny thalamus a ventrální část hypothalamus, je zde pineální a parietální orgán (primitivní temenní oko u některých žab) se smyslovými buňkami, mezimozem má na starosti regulaci přijímání potravy, termoregulaci, ovulaci, hypothalamus ovlivňuje činnost hormonů.
3) střední mozek mesencephalon a jeho nejdůležitější část tectum je dominantním řídícím centrem obojživelníků. Zpracovává informace z receptorů, ovládá svaly, obsahuje zrakové centrum.
4) mozeček metencephalon (cerebellum) koordinuje činnost proudového orgánu, je malý v souvislosti s menší pohyblivostí zvířat.
5) prodloužená mícha myelencephalon je krátká, obsahuje spojovací dráha a propojovací centra z mozku do míchy a opačně, obdobné stavby jako mícha, provádí komplexní kontrolu nad dýcháním, oběhem tekutin, spánkem a aktivitou, vystupuje z ní většina mozkových nervů.
Mícha je v důsledku zkrácení páteře kratší u žab, obecně v lopatkové a pánevní oblasti zesílená. V periferním nervovém systému jsou významné nervové pletence mezi míchou a končetinami (plexy). Učení obojživelníků je velmi omezené, složité je často instinktivní chování.
SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ
SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ
Zrak
V souvislosti s přechodem na souš se vyskytlo několik adaptací. Rohovka musí být na vzduchu udržována vlhká a zbavována prachu a nečistot – jako u prvních obratlovců se vyvíjí oční víčka, oční žlázy a slzný kanálek. Horní víčko je silné kožní bez pohybu, spodní tenké a průhledné vytváří mžurku. U některých výhradně vodních jsou tyto části redukovány či chybí. Při mrkání dochází k sestupům oční bulvy, což je využíváno při polykání, kdy je sestupující bulvou potrava dále tlačena do jícnu.
V klidu mají obojživelníci zaostřeno na dálku (narozdíl od ryb). Akomodace čočky se děje jejím pohybem pomocí svalu, není schopna měnit svůj tvar. Zejména ocasatí rozeznávají dobře barvy, zřejmě mají tuto schopnost i žáby. Ty mají výraznou schopnost zaregistrovat pohyb, světelné kontrasty. Redukce očí je u červorů, kdy jsou přerostlé kůží či dokonce kostí. Čolci mají schopnost regenerace očí včetně sítnice.
Hřbetní vychlípeniny mezimozku pineální a parietální orgán mohou plnit fci světločivnou, zvláště pak parietální orgán uložený ve škáře, který je podobný temennímu oku haterie, vnímá intenzitu světla a podílí se na řízení endogenních rytmů (aktivita během dne), termoregulace, orientace.
Proudový orgán
Má na starosti vnímání nízkofrekvenčních vibrací, které se šíří vodou, vnímají proudění vody a rozdíly jejího tlaku. Z čtvernožců jsou jediní takto vybavení. Během vývoje nevznikl ani u druhotně vodních plazů a savců. Tento orgán je tvořen nervovými buňkami neuromasty, které jsou vnořeny do pokožky ve váčcích či kanálcích. Netvoří postranní čáru jako u ryb. Plně je vytvořen u larev a většiny vodních. Suchozemské formy jej nemají či redukovaný.
Zrak
V souvislosti s přechodem na souš se vyskytlo několik adaptací. Rohovka musí být na vzduchu udržována vlhká a zbavována prachu a nečistot – jako u prvních obratlovců se vyvíjí oční víčka, oční žlázy a slzný kanálek. Horní víčko je silné kožní bez pohybu, spodní tenké a průhledné vytváří mžurku. U některých výhradně vodních jsou tyto části redukovány či chybí. Při mrkání dochází k sestupům oční bulvy, což je využíváno při polykání, kdy je sestupující bulvou potrava dále tlačena do jícnu.
V klidu mají obojživelníci zaostřeno na dálku (narozdíl od ryb). Akomodace čočky se děje jejím pohybem pomocí svalu, není schopna měnit svůj tvar. Zejména ocasatí rozeznávají dobře barvy, zřejmě mají tuto schopnost i žáby. Ty mají výraznou schopnost zaregistrovat pohyb, světelné kontrasty. Redukce očí je u červorů, kdy jsou přerostlé kůží či dokonce kostí. Čolci mají schopnost regenerace očí včetně sítnice.
Hřbetní vychlípeniny mezimozku pineální a parietální orgán mohou plnit fci světločivnou, zvláště pak parietální orgán uložený ve škáře, který je podobný temennímu oku haterie, vnímá intenzitu světla a podílí se na řízení endogenních rytmů (aktivita během dne), termoregulace, orientace.
Proudový orgán
Má na starosti vnímání nízkofrekvenčních vibrací, které se šíří vodou, vnímají proudění vody a rozdíly jejího tlaku. Z čtvernožců jsou jediní takto vybavení. Během vývoje nevznikl ani u druhotně vodních plazů a savců. Tento orgán je tvořen nervovými buňkami neuromasty, které jsou vnořeny do pokožky ve váčcích či kanálcích. Netvoří postranní čáru jako u ryb. Plně je vytvořen u larev a většiny vodních. Suchozemské formy jej nemají či redukovaný.
Sluch a rovnováha
Sluch a rovnováha
Sluchový orgán je tvořen dutinou vnitřního ucha, které má kostěný labyrint. Ten je vyplněn perilymfou a v něm je blanitý labyrint (soustava dutých chodeb, kanálků a váčků) jež obsahuje endolymfu. V blanitém labyrintu jsou dva váčky utriculus a sacculus, z něhož se vychlipuje lagena (také váček). Principem vnímání rovnováhy a sluchu je přítomnost senzorických buněk v těchto váčcích, které jsou naplněny hlenem, jež v sobě obsahuje drobné vápenité krystalky – statokonie (ryby mají velké sluchové kaménky). Původně sloužil tento orgán pro vnímání polohy.
Přenos zvuku z vnějšku zajišťuje střední ucho (je vyvinuto z prvního žaberního oblouku), u červorů je značně redukováno, u ocasatých částečně (chybí bubínek a Eustachova trubice). Na povrchu kůže je bubínek - vnější membrána, na kterou se napojuje jediná sluchová kůstka columella, která dále vede až ke kostěnému labyrintu vnitřního ucha. Na místě jejich dotyku dochází v průběhu fylogenetického vývoje ke ztenčení labyrintu a vytváří se tzv. oválné okénko. U ocasatých je toto kruhové okénko spojené kůstkou operculare s lopatkovým pásmem, čímž se vibrace podkladu přenáší do vnitřního ucha.
Nejdokonalejší sluchové ústrojí mají žáby, u zemních druhů (Bombina, Pelobates - kuňky, blatnice). Žáby mají velký bubínek po stranách hlavy a možnost směrového vnímání. Vnější ucho obojživelníci nemají (vyjma skokana thajského Rana cavitympanum, který má bubínek pod povrchem kůže).
Čich a chuť
Primární čichové buňky jsou uloženy ve váčcích v přední části hlavy. U obojživelníků jsou velmi dobře vytvořeny navíc chemoreceptory v pokožce jako nervová zakončení. Vyšší obratlovci je na povrchu kůže již nemají. Vnímání chuti se soustřeďuje do sliznic zejména ústní dutiny a nosu. Receptory chuti mají podobu chuťových pohárků. Vytváří se nosní dutina z vnějškem spojená vnějšími nozdrami a s ústní dutinou je spojena párem vnitřních dutin - choan. Vlastní čichový epitel je soustředěn v nosní dutině se smyslovými buňkami - olfaktoreceptory, které jsou na konci opatřeny čichovými vlákny. Ve sliznici nosu jsou Bowmanovy žlázy jež produkují hlen, ve kterém se rozpouští ze vzduchu přijaté substance. Tento systém je funkční i ve vodě, ovšem u vodních forem se nevytváří hlenová vrstva - zpracování chemických „poslů“ se děje rovnou z vody.
Jako u prvních obratlovců se vytváří Jacobsonův orgán, který má fci přídatného čichového ústrojí a má podobu slepých váčků v nosní dutině. Má za úkol analyzovat vjemy získané z kořisti držené v čelistích.
Sluchový orgán je tvořen dutinou vnitřního ucha, které má kostěný labyrint. Ten je vyplněn perilymfou a v něm je blanitý labyrint (soustava dutých chodeb, kanálků a váčků) jež obsahuje endolymfu. V blanitém labyrintu jsou dva váčky utriculus a sacculus, z něhož se vychlipuje lagena (také váček). Principem vnímání rovnováhy a sluchu je přítomnost senzorických buněk v těchto váčcích, které jsou naplněny hlenem, jež v sobě obsahuje drobné vápenité krystalky – statokonie (ryby mají velké sluchové kaménky). Původně sloužil tento orgán pro vnímání polohy.
Přenos zvuku z vnějšku zajišťuje střední ucho (je vyvinuto z prvního žaberního oblouku), u červorů je značně redukováno, u ocasatých částečně (chybí bubínek a Eustachova trubice). Na povrchu kůže je bubínek - vnější membrána, na kterou se napojuje jediná sluchová kůstka columella, která dále vede až ke kostěnému labyrintu vnitřního ucha. Na místě jejich dotyku dochází v průběhu fylogenetického vývoje ke ztenčení labyrintu a vytváří se tzv. oválné okénko. U ocasatých je toto kruhové okénko spojené kůstkou operculare s lopatkovým pásmem, čímž se vibrace podkladu přenáší do vnitřního ucha.
Nejdokonalejší sluchové ústrojí mají žáby, u zemních druhů (Bombina, Pelobates - kuňky, blatnice). Žáby mají velký bubínek po stranách hlavy a možnost směrového vnímání. Vnější ucho obojživelníci nemají (vyjma skokana thajského Rana cavitympanum, který má bubínek pod povrchem kůže).
Čich a chuť
Primární čichové buňky jsou uloženy ve váčcích v přední části hlavy. U obojživelníků jsou velmi dobře vytvořeny navíc chemoreceptory v pokožce jako nervová zakončení. Vyšší obratlovci je na povrchu kůže již nemají. Vnímání chuti se soustřeďuje do sliznic zejména ústní dutiny a nosu. Receptory chuti mají podobu chuťových pohárků. Vytváří se nosní dutina z vnějškem spojená vnějšími nozdrami a s ústní dutinou je spojena párem vnitřních dutin - choan. Vlastní čichový epitel je soustředěn v nosní dutině se smyslovými buňkami - olfaktoreceptory, které jsou na konci opatřeny čichovými vlákny. Ve sliznici nosu jsou Bowmanovy žlázy jež produkují hlen, ve kterém se rozpouští ze vzduchu přijaté substance. Tento systém je funkční i ve vodě, ovšem u vodních forem se nevytváří hlenová vrstva - zpracování chemických „poslů“ se děje rovnou z vody.
Jako u prvních obratlovců se vytváří Jacobsonův orgán, který má fci přídatného čichového ústrojí a má podobu slepých váčků v nosní dutině. Má za úkol analyzovat vjemy získané z kořisti držené v čelistích.
KOŽNÍ SOUSTAVA
Zbarvení kůže má vliv na ochranu před radiací, podílí se také na termoregulaci a mimikry. Zbarvení z větší části ovlivňují pigmentové granule rozptýlené v pokožce a pigment obsažený v chromatoforech, které se nacházejí v různých hloubkách škáry.
Patří mezi ně melanofory, nejhlouběji uložené černě či tmavě zbarvené,
nad nimi guanofory (leukofory a iridofory jež neobsahují pigment, ale guanin ve formě destiček, které odrážejí světlo)
a nejvýše lipofory se zrníčky žlutých (xantofory) či červených (erytrofory) karotenoidů. Výsledné zbarvení je způsobeno absorpcí a odrazem světla v pigmentech a interferenčními jevy na povrchu kůže. Černé skvrny vznikají nahloučením melanoforů, žluté xantoforů, zelená barva vzniká absorpcí delších vlnových délek melanofory, vlnové délky zelené a modré oblasti světla se odráží v guanoforech a v nejsvrchnější pigmentové vrstvě - lipoforech jsou pohlceny vlnové délky odpovídající modré barvě, čímž na povrchu vzniká barva zelená. Některé žáby mohou mít přímo zelený pigment uložený v kostech či v měkkých tkáních.
Barvoměna je fyziologického původu (narozdíl od přímé nervové kontroly např. u kostnatých ryb), tudíž pomalejší a řízena neurohormonem intermedinem, při jehož vyšších koncentracích v krvi dochází ke tmavnutí kůže. Principem je změna distribuce pigmentu v chromatoforech, který může vertikálně i horizontálně měnit svou polohu ve škáře.
Patří mezi ně melanofory, nejhlouběji uložené černě či tmavě zbarvené,
nad nimi guanofory (leukofory a iridofory jež neobsahují pigment, ale guanin ve formě destiček, které odrážejí světlo)
a nejvýše lipofory se zrníčky žlutých (xantofory) či červených (erytrofory) karotenoidů. Výsledné zbarvení je způsobeno absorpcí a odrazem světla v pigmentech a interferenčními jevy na povrchu kůže. Černé skvrny vznikají nahloučením melanoforů, žluté xantoforů, zelená barva vzniká absorpcí delších vlnových délek melanofory, vlnové délky zelené a modré oblasti světla se odráží v guanoforech a v nejsvrchnější pigmentové vrstvě - lipoforech jsou pohlceny vlnové délky odpovídající modré barvě, čímž na povrchu vzniká barva zelená. Některé žáby mohou mít přímo zelený pigment uložený v kostech či v měkkých tkáních.
Barvoměna je fyziologického původu (narozdíl od přímé nervové kontroly např. u kostnatých ryb), tudíž pomalejší a řízena neurohormonem intermedinem, při jehož vyšších koncentracích v krvi dochází ke tmavnutí kůže. Principem je změna distribuce pigmentu v chromatoforech, který může vertikálně i horizontálně měnit svou polohu ve škáře.
KOSTERNÍ SOUSTAVA
KOSTERNÍ SOUSTAVA
Lebka je široká dorzoventrálně zploštělá (platybasická), se dvěma týlními hrboly (bikondylní) z velké části bez kostěného krytu (především u žab). Tento se zřejmě redukoval v souvislosti se zvětšením očí a vyšší volností spánkových svalů. Není vytvořeno sekundární patro (jako např. u savců), je zde pouze primární patro, jež je bází mozkovny.
Páteř je složená z různě tvarovaných obratlů, které se diferencují na krční (atlas), trupové (presakrální), křížové (pouze jeden) a ocasní (postsakrální). Obratle jsou tvarově různorodé a existuje jich několik typů: vývojově nejstarší amficélní jsou neschopné artikulovat s okolními, tuto schopnost již mají (díky konkávním a konvexním zakončením) obratle opistocélní, procélní a diplasicoélní. Schopnost artikulace obratlů je významná pro pohyb v terestrickém prostředí. Vysvětlení k morfologii jednotlivých typů obratlů je v příloze o systému. Celkový počet obratlů je u červorů až 250, u ocasatých 30-100, u žab 6-10.
Žebra jsou v různé míře redukována (nejvíce u červorů, velmi krátká u ocasatých a nejsou vytvořena u žab). U žab se jako u prvních obratlovců vytváří hrudní kost.
Končetiny jsou, vyjma červorů, tvořeny dvěma různě modifikovanými páry dle způsobu života (plavání, běh, skok, hrabání). Přední jsou zpravidla čtyřprsté, zadní pětiprsté. U některých forem dochází k jejich redukci (např. surýni Sirenidae mají pouze přední pár).
SVALOVÁ SOUSTAVA
Existují zde, podobně jako u ostatních obratlovců, tři základní typy svalů. Svalstvo hladké, které je neovladatelné centrálním nervovým systémem a nachází se ve stěnách trávicího traktu či krevních cest. Dále svalstvo příčně pruhované, ovládané centrálním nervovým systémem. Srdeční sval je stavbou analogický pruhovaného, ale není ovládán podobně jako hladké svalstvo.
Kosterní (somatické) svalstvo je příčně pruhované a umožňuje pohyb, u ocasatých je podobné rybám - má segmentární charakter, u žab je značně diverzifikováno, významné jsou svaly zadních končetin. Primárně je členěno na myotomy „svalové oddíly“ oddělené myosepty (přepážkami) v počtu odpovídajícím obratlů. S přechodem na souš se jednotná boční svalovina diferencuje a dochází k diverzifikaci jednotlivých svalových segmentů. Viscerální svalovina je tvořena především hladkými svaly útrobí trávicí a dýchací trubice a plic. Patří sem také příčně pruhované svalstvo čelistí a žáber, které je často v souvislosti s jejich ztrátou redukováno.
Lebka je široká dorzoventrálně zploštělá (platybasická), se dvěma týlními hrboly (bikondylní) z velké části bez kostěného krytu (především u žab). Tento se zřejmě redukoval v souvislosti se zvětšením očí a vyšší volností spánkových svalů. Není vytvořeno sekundární patro (jako např. u savců), je zde pouze primární patro, jež je bází mozkovny.
Páteř je složená z různě tvarovaných obratlů, které se diferencují na krční (atlas), trupové (presakrální), křížové (pouze jeden) a ocasní (postsakrální). Obratle jsou tvarově různorodé a existuje jich několik typů: vývojově nejstarší amficélní jsou neschopné artikulovat s okolními, tuto schopnost již mají (díky konkávním a konvexním zakončením) obratle opistocélní, procélní a diplasicoélní. Schopnost artikulace obratlů je významná pro pohyb v terestrickém prostředí. Vysvětlení k morfologii jednotlivých typů obratlů je v příloze o systému. Celkový počet obratlů je u červorů až 250, u ocasatých 30-100, u žab 6-10.
Žebra jsou v různé míře redukována (nejvíce u červorů, velmi krátká u ocasatých a nejsou vytvořena u žab). U žab se jako u prvních obratlovců vytváří hrudní kost.
Končetiny jsou, vyjma červorů, tvořeny dvěma různě modifikovanými páry dle způsobu života (plavání, běh, skok, hrabání). Přední jsou zpravidla čtyřprsté, zadní pětiprsté. U některých forem dochází k jejich redukci (např. surýni Sirenidae mají pouze přední pár).
SVALOVÁ SOUSTAVA
Existují zde, podobně jako u ostatních obratlovců, tři základní typy svalů. Svalstvo hladké, které je neovladatelné centrálním nervovým systémem a nachází se ve stěnách trávicího traktu či krevních cest. Dále svalstvo příčně pruhované, ovládané centrálním nervovým systémem. Srdeční sval je stavbou analogický pruhovaného, ale není ovládán podobně jako hladké svalstvo.
Kosterní (somatické) svalstvo je příčně pruhované a umožňuje pohyb, u ocasatých je podobné rybám - má segmentární charakter, u žab je značně diverzifikováno, významné jsou svaly zadních končetin. Primárně je členěno na myotomy „svalové oddíly“ oddělené myosepty (přepážkami) v počtu odpovídajícím obratlů. S přechodem na souš se jednotná boční svalovina diferencuje a dochází k diverzifikaci jednotlivých svalových segmentů. Viscerální svalovina je tvořena především hladkými svaly útrobí trávicí a dýchací trubice a plic. Patří sem také příčně pruhované svalstvo čelistí a žáber, které je často v souvislosti s jejich ztrátou redukováno.
FYLOGENEZE
FYLOGENEZE
Vznik obojživelníků, coby prvních obratlovců, kteří opustili vodní prostředí, je jedním z nejvýznamnějších evolučních kroků obratlovců. Počátek postupného procesu morfologických, fyziologických a etologických adaptací se datuje do středního devonu v prvohorách, před 350-370 mil. lety. Jejich předchůdci byly sladkovodní dravé lalokoploutvé ryby z nadřádu vějířoploutvých - Rhipidista, které se vyznačovaly řadou adaptací výhodných pro další vývoj k životu na souši. Jedná se především o existenci plic, či spíše plicních vaků vzniklých vychlípením trávicí trubice a dále párových ploutví, jejichž kostra svým složením značně připomíná kostru pětiprsté končetiny čtvernožců. Důvodem mohly být klimatické změny, kdy se za mírných teplot střídala období sucha a záplav. Při nedostatku vody mělké sladkovodní biotopy vysychaly a tak zmíněné adaptace lalokoploutvých je oproti ostatním rybám zvýhodňovaly. Tyto vývojové změny, které měly původně pouze umožnit úspěšné pokračování rybího způsobu života - přesunout se do trvalejších vodních ploch, odstartovaly proces rozsáhlé adaptivní radiace na jehož konci je absolutní přizpůsobení se plazů a dalších obratlovců terestrickému prostředí. Dalším významným důvodem těchto změn bylo využití značné potravní nabídky na mělčinách a při pořeží, hojně osídlené bezobratlými. Svůj význam měla zřejmě pro tyto poikilotermní živočichy i možnost slunění se na mělčinách.
První fosilně doloženou formou obojživelníka byl asi 1 m dlouhý Ichthyostega. Podobně jako drtivá většina následujících obojživelníků byl dravým obyvatelem sladkých vod. Pokus osídlit mořské prostředí či adaptace na rostlinnou stravu byly výjimečné (např. Diadectes).
V průběhu prvohor pak nastává velmi bouřlivý vývoj rozličných forem obojživelníků spojených s obsazováním nových prostor. Tento mohutný rozvoj je ukončen již koncem prvohor a na jejich rozhraní s druhohorami, kdy změny – aridizace - klimatu a vývoj specializovanějších plazů na souši značně zúžil ekologickou niku. Jakousi renesanci ve vývoji zaznamenávají obojživelníci ještě na konci druhohor a zejména pak počátkem třetihor, ovšem již v omezené míře dané přítomností konkurenčních plazů. Z tohoto období se datuje rozvoj moderních skupin obojživelníků, tak jak je známe dnes.
Vznik obojživelníků, coby prvních obratlovců, kteří opustili vodní prostředí, je jedním z nejvýznamnějších evolučních kroků obratlovců. Počátek postupného procesu morfologických, fyziologických a etologických adaptací se datuje do středního devonu v prvohorách, před 350-370 mil. lety. Jejich předchůdci byly sladkovodní dravé lalokoploutvé ryby z nadřádu vějířoploutvých - Rhipidista, které se vyznačovaly řadou adaptací výhodných pro další vývoj k životu na souši. Jedná se především o existenci plic, či spíše plicních vaků vzniklých vychlípením trávicí trubice a dále párových ploutví, jejichž kostra svým složením značně připomíná kostru pětiprsté končetiny čtvernožců. Důvodem mohly být klimatické změny, kdy se za mírných teplot střídala období sucha a záplav. Při nedostatku vody mělké sladkovodní biotopy vysychaly a tak zmíněné adaptace lalokoploutvých je oproti ostatním rybám zvýhodňovaly. Tyto vývojové změny, které měly původně pouze umožnit úspěšné pokračování rybího způsobu života - přesunout se do trvalejších vodních ploch, odstartovaly proces rozsáhlé adaptivní radiace na jehož konci je absolutní přizpůsobení se plazů a dalších obratlovců terestrickému prostředí. Dalším významným důvodem těchto změn bylo využití značné potravní nabídky na mělčinách a při pořeží, hojně osídlené bezobratlými. Svůj význam měla zřejmě pro tyto poikilotermní živočichy i možnost slunění se na mělčinách.
První fosilně doloženou formou obojživelníka byl asi 1 m dlouhý Ichthyostega. Podobně jako drtivá většina následujících obojživelníků byl dravým obyvatelem sladkých vod. Pokus osídlit mořské prostředí či adaptace na rostlinnou stravu byly výjimečné (např. Diadectes).
V průběhu prvohor pak nastává velmi bouřlivý vývoj rozličných forem obojživelníků spojených s obsazováním nových prostor. Tento mohutný rozvoj je ukončen již koncem prvohor a na jejich rozhraní s druhohorami, kdy změny – aridizace - klimatu a vývoj specializovanějších plazů na souši značně zúžil ekologickou niku. Jakousi renesanci ve vývoji zaznamenávají obojživelníci ještě na konci druhohor a zejména pak počátkem třetihor, ovšem již v omezené míře dané přítomností konkurenčních plazů. Z tohoto období se datuje rozvoj moderních skupin obojživelníků, tak jak je známe dnes.
KOŽNÍ SOUSTAVA
KOŽNÍ SOUSTAVA
Kůže obojživelníků je holá a hladká, bez šupin a chlupů, propustná pro plyny a vodu. Významně se podílí na výměně plynů - dýchání. V průběhu aktivní části sezóny se tímto způsobem uskutečňuje u našich druhů 60-80 % výměny plynů, v zimním období, kdy některé druhy zimují ve vodním prostředí, je pak jejich jediným dýchacím orgánem. Kůže je udržována vlhká pomocí četným slizových žláz. Mimo dýchání plní ještě mnoho dalších fcí - ochrana před poraněním, parazity, plísňovými chorobami, regulace teploty, mimikry či podíl na lokomoci.
Pokožka (epidermis) je hladká a tenká, bohatě vaskularizovaná (prostoupená sítí vlásečnic). Po ukončení metamorfózy je v pravidelných intervalech vcelku či po částech svlékána a následně požírána. Svlékání je řízeno hormonálně štítnou žlázou a příštítnými tělísky. Mezi epidermální útvary náleží rohovitá zesílení, četné žlázy a bradavky. Rohovitě zakončené bývají často prsty těch druhů, které je používají ke hrabání (drápatky rodu Xenopus) či k přichycení. Stejného původu jsou i tzv. palcové mozoly řady druhů, které samcům při páření pomáhají k uchopení samice – amplexu (1. pád j.č. amplexus) a krouhací řady zubů u pulců žab, které jimi seškrabávají porosty řas. Škára (dermis) je opět bohatě prokrvená a bez šupin (vyjma jejich zbytků v záhybech kůže červorů).
Žlázy jsou zastoupeny velmi početně, většinou se jedná o žlázy alveolárního typu.
Ty se dále dělí na další dva typy:
1) hlenové žlázy produkující hlen, který udržuje kůži vlhkou a brání na souši jejímu vysoušení, ve vodě pak zabraňuje jejím maceračním účinkům. Dále umožňuje vlastní dýchání, termoregulaci (ochlazují povrch těla odpařováním, který je vlhký) a někdy produkují jed - ochrana před nepřáteli. U řady druhů hlen pomáhá zvyšovat přilnavost přísavek na prstech končetin - např. rosničky.
2) granulární žlázy produkují silně toxické mlékovité sekrety, jež chrání zvířata před predátory. Tyto žlázy bývají koncentrovány do určitých míst na povrchu těla a nazývají se parotidy. U našich druhů např. na hlavě ropuch a mloků, kteří je mají vyvinuty i v řadách na hřbetě. Řada druhů produkuje velmi jedovaté batrachotoxiny, které se řadí mezi nejprudší živočišné jedy vůbec - např. tzv. šípové žáby - pralesničky, jejichž jed používali Indiáni k lovu zvířat. Tento jed paralyzuje činnost mozkových center a blokuje neuromuskulární synapse. V zajetí se účinky jedu těchto drobných a pestře zbarvených žab z Jižní Ameriky ztrácejí. V ČR mohou určité nepříjemnosti vyvolat jedy vzniklé např. u kuněk, příp. ropuch či čolků velkých a to především při jejich styku ze sliznicí. V případě kuněk mohou údajně způsobit dočasné oslepnutí.
Kůže obojživelníků je holá a hladká, bez šupin a chlupů, propustná pro plyny a vodu. Významně se podílí na výměně plynů - dýchání. V průběhu aktivní části sezóny se tímto způsobem uskutečňuje u našich druhů 60-80 % výměny plynů, v zimním období, kdy některé druhy zimují ve vodním prostředí, je pak jejich jediným dýchacím orgánem. Kůže je udržována vlhká pomocí četným slizových žláz. Mimo dýchání plní ještě mnoho dalších fcí - ochrana před poraněním, parazity, plísňovými chorobami, regulace teploty, mimikry či podíl na lokomoci.
Pokožka (epidermis) je hladká a tenká, bohatě vaskularizovaná (prostoupená sítí vlásečnic). Po ukončení metamorfózy je v pravidelných intervalech vcelku či po částech svlékána a následně požírána. Svlékání je řízeno hormonálně štítnou žlázou a příštítnými tělísky. Mezi epidermální útvary náleží rohovitá zesílení, četné žlázy a bradavky. Rohovitě zakončené bývají často prsty těch druhů, které je používají ke hrabání (drápatky rodu Xenopus) či k přichycení. Stejného původu jsou i tzv. palcové mozoly řady druhů, které samcům při páření pomáhají k uchopení samice – amplexu (1. pád j.č. amplexus) a krouhací řady zubů u pulců žab, které jimi seškrabávají porosty řas. Škára (dermis) je opět bohatě prokrvená a bez šupin (vyjma jejich zbytků v záhybech kůže červorů).
Žlázy jsou zastoupeny velmi početně, většinou se jedná o žlázy alveolárního typu.
Ty se dále dělí na další dva typy:
1) hlenové žlázy produkující hlen, který udržuje kůži vlhkou a brání na souši jejímu vysoušení, ve vodě pak zabraňuje jejím maceračním účinkům. Dále umožňuje vlastní dýchání, termoregulaci (ochlazují povrch těla odpařováním, který je vlhký) a někdy produkují jed - ochrana před nepřáteli. U řady druhů hlen pomáhá zvyšovat přilnavost přísavek na prstech končetin - např. rosničky.
2) granulární žlázy produkují silně toxické mlékovité sekrety, jež chrání zvířata před predátory. Tyto žlázy bývají koncentrovány do určitých míst na povrchu těla a nazývají se parotidy. U našich druhů např. na hlavě ropuch a mloků, kteří je mají vyvinuty i v řadách na hřbetě. Řada druhů produkuje velmi jedovaté batrachotoxiny, které se řadí mezi nejprudší živočišné jedy vůbec - např. tzv. šípové žáby - pralesničky, jejichž jed používali Indiáni k lovu zvířat. Tento jed paralyzuje činnost mozkových center a blokuje neuromuskulární synapse. V zajetí se účinky jedu těchto drobných a pestře zbarvených žab z Jižní Ameriky ztrácejí. V ČR mohou určité nepříjemnosti vyvolat jedy vzniklé např. u kuněk, příp. ropuch či čolků velkých a to především při jejich styku ze sliznicí. V případě kuněk mohou údajně způsobit dočasné oslepnutí.
OBOJŽIVELNÍCI - AMPHIBIA
OBOJŽIVELNÍCI - AMPHIBIA
SYSTÉM
kmen STRUNATCI - CHORDATA
podkmen OBRATLOVCI - VERTEBRATA
třídy MIHULE - PETROMYZONTES
RYBY - OSTEICHTHYES
OBOJŽIVELNÍCI
- AMPHIBIA
řád OCASATÍ - CAUDATA
řád ŽÁBY - ANURA
řád ČERVOŘI - GYMNOPHIONA
PLAZI - REPTILIA
PTÁCI - AVES
SAVCI - MAMMALIA
Dosud je popsáno přibližně 5 000 druhů obojživelníků (Caudata - cca 470 druhů, Anura 4 380, Gymnophiona 170). V ČR hostíme celkem 21 druhů, z nichž 3 druhy byly u nás zaznamenány teprve až na konci minulého století. Jedná se o čolka hranatého (Triturus helveticus), čolka dunajského (T. dobrogicus) a čolka dravého (Triturus carnifex). V případě č. hranatého se jedná o západoevropský druh, který má u nás na několika málo lokalitách v Krušných horách svou východní hranici rozšíření. V ČR popsán v roce 1990. Zbývající druhy „byly objeveny“ uznáním původně 4 podruhů čolka velkého (T. cristatus) za samostatné druhy a následnou podrobnou morfologickou analýzou v oblasti jejich potenciálního rozšíření - na jižní Moravě.
SYSTÉM
kmen STRUNATCI - CHORDATA
podkmen OBRATLOVCI - VERTEBRATA
třídy MIHULE - PETROMYZONTES
RYBY - OSTEICHTHYES
OBOJŽIVELNÍCI
- AMPHIBIA
řád OCASATÍ - CAUDATA
řád ŽÁBY - ANURA
řád ČERVOŘI - GYMNOPHIONA
PLAZI - REPTILIA
PTÁCI - AVES
SAVCI - MAMMALIA
Dosud je popsáno přibližně 5 000 druhů obojživelníků (Caudata - cca 470 druhů, Anura 4 380, Gymnophiona 170). V ČR hostíme celkem 21 druhů, z nichž 3 druhy byly u nás zaznamenány teprve až na konci minulého století. Jedná se o čolka hranatého (Triturus helveticus), čolka dunajského (T. dobrogicus) a čolka dravého (Triturus carnifex). V případě č. hranatého se jedná o západoevropský druh, který má u nás na několika málo lokalitách v Krušných horách svou východní hranici rozšíření. V ČR popsán v roce 1990. Zbývající druhy „byly objeveny“ uznáním původně 4 podruhů čolka velkého (T. cristatus) za samostatné druhy a následnou podrobnou morfologickou analýzou v oblasti jejich potenciálního rozšíření - na jižní Moravě.
Stavba a fce nervové soustavy
Vyšší nervová činnost
Funguje na principu podmíněných a nepodmíněných reflexů a výsledkem je chování. Centrum nepodmíněných reflexů je mícha nebo nekorové části mozku. Systém podmíněných reflexů musí být neustále obnovován a centrem je mozková kůra. Složitější formy nervové činnosti jsou instinkty, což je souhrn nepodmíněných reflexů a u člověka se sem zapojuje i kůra.
Emoce mají vrozený základ a jsou modifikované zkušeností a výchovou.
Dynamický stereotyp je soubor převážně podmíněných reflexů, které jsou naučené opakováním.
Učení je vytváření Nových spojů a jejich uspořádání do určitého sytému.
Paměť je funkce celého mozku, kdy se zpracované informace ukládají. Rozdělení na krátkodobou, dlouhodobou a okamžitou.
Řeč, činnost 1. a 2. signální soustavy. 1ss- soubor reflexů na podmíněný podnět, 2.as soubor podnětů na slovo.
Choroby NS:
úrazy, mozkomíšní skleróza, Parkinsonova choroba (hybnost, třas), Alzheimerova (demence), poruchy řeči, neurózy, hysterick=é záchvaty, deprese, ...
Funguje na principu podmíněných a nepodmíněných reflexů a výsledkem je chování. Centrum nepodmíněných reflexů je mícha nebo nekorové části mozku. Systém podmíněných reflexů musí být neustále obnovován a centrem je mozková kůra. Složitější formy nervové činnosti jsou instinkty, což je souhrn nepodmíněných reflexů a u člověka se sem zapojuje i kůra.
Emoce mají vrozený základ a jsou modifikované zkušeností a výchovou.
Dynamický stereotyp je soubor převážně podmíněných reflexů, které jsou naučené opakováním.
Učení je vytváření Nových spojů a jejich uspořádání do určitého sytému.
Paměť je funkce celého mozku, kdy se zpracované informace ukládají. Rozdělení na krátkodobou, dlouhodobou a okamžitou.
Řeč, činnost 1. a 2. signální soustavy. 1ss- soubor reflexů na podmíněný podnět, 2.as soubor podnětů na slovo.
Choroby NS:
úrazy, mozkomíšní skleróza, Parkinsonova choroba (hybnost, třas), Alzheimerova (demence), poruchy řeči, neurózy, hysterick=é záchvaty, deprese, ...
Stavba a fce nervové soustavy
Koncový mozek
Největší část mozku, která překrývá všechny ostatní. Je rozdělen na dvě hemisféry, které jsou zespodu spojeny vazníkem a obě jsou gyryfikovány a na tom závisí inteligence. Brázdami jsou ještě rozděleny na laloky. Ústřední brázda dělí čelní laloky od temenních a postranní zase spánkové laloky.
Na řezu má mozek dva druhy hmoty, což je šedá kůra mozková, která obsahuje asi 14 mld mozkových buněk a má 6 vrstev, z nichž 1-4 přijímají vzruchy a 5 s 6 vysílají pohyby. Hromaděním neuronů vznikají centra paměti, řeči...
Funkcí mozkové kůry je také zachycení informací z nižších center, jejich rozlišení a seskupení a nakonec vytvoření vhodné odpovědi.
Rozlišujeme na ní 3 oblasti :
1) senzorická – zraková – týlní oblast
- sluchová oblast –spánkový lalok
- kožní oblast – temenní lalok, zadní centrální závit
- chuťová oblast – vedle sluch. centra, spodek temenního laloku
- čichová oblast – spodek čelního laloku
2) motorická – přední centrální závit, centrum vědomého pohybu kosterního svalstva, vychází odtud základní motorická dráha, tzv. motorická dráha a v oblasti prodloužené míchy dochází k jejímu křížení, kvůli pojištění kvality pohybu. Motorické řečové centrum – Brocovo centrum se nachází v čelním laloku, v jeho dolní části, praváci ho mají na levé straně.
3) asociační centra – oblast našeho myšlení, kde dáváme všechny vjemy dohromady.
Bazální ganglia jsou útvary v obou hemisférách, které spočívají na spodu šedé hmoty a skládají se ze tří částí:
1) jádro ocasaté
2) jádro čočkovité --- dohromady vytvářejí „žíhané těleso“
3) jádro mandloňovité
Podkorová centra mají za úkol regulaci pohybů.
Největší část mozku, která překrývá všechny ostatní. Je rozdělen na dvě hemisféry, které jsou zespodu spojeny vazníkem a obě jsou gyryfikovány a na tom závisí inteligence. Brázdami jsou ještě rozděleny na laloky. Ústřední brázda dělí čelní laloky od temenních a postranní zase spánkové laloky.
Na řezu má mozek dva druhy hmoty, což je šedá kůra mozková, která obsahuje asi 14 mld mozkových buněk a má 6 vrstev, z nichž 1-4 přijímají vzruchy a 5 s 6 vysílají pohyby. Hromaděním neuronů vznikají centra paměti, řeči...
Funkcí mozkové kůry je také zachycení informací z nižších center, jejich rozlišení a seskupení a nakonec vytvoření vhodné odpovědi.
Rozlišujeme na ní 3 oblasti :
1) senzorická – zraková – týlní oblast
- sluchová oblast –spánkový lalok
- kožní oblast – temenní lalok, zadní centrální závit
- chuťová oblast – vedle sluch. centra, spodek temenního laloku
- čichová oblast – spodek čelního laloku
2) motorická – přední centrální závit, centrum vědomého pohybu kosterního svalstva, vychází odtud základní motorická dráha, tzv. motorická dráha a v oblasti prodloužené míchy dochází k jejímu křížení, kvůli pojištění kvality pohybu. Motorické řečové centrum – Brocovo centrum se nachází v čelním laloku, v jeho dolní části, praváci ho mají na levé straně.
3) asociační centra – oblast našeho myšlení, kde dáváme všechny vjemy dohromady.
Bazální ganglia jsou útvary v obou hemisférách, které spočívají na spodu šedé hmoty a skládají se ze tří částí:
1) jádro ocasaté
2) jádro čočkovité --- dohromady vytvářejí „žíhané těleso“
3) jádro mandloňovité
Podkorová centra mají za úkol regulaci pohybů.
Stavba a fce nervové soustavy
Bílá hmota obsahuje hlavně myelizované axony, což je soubor nervových vláken, které vytvářejí nervové dráhy a vedou do nižších center a spojují mozková centra.
1) asociační – spojují jednotlivé okrsky mozkové kůry
2) chomisurální – spojují stejné úseky v obou hemisférách
3) projekční – spojení kůry a nižších center
Limbický systém je dobře ohraničená část mozku kolem vazníku, do které jsou zahrnuty i bazální ganglia. Je to sídlo emocí a jelikož je to vývojově stará oblast, jsou zde i pudy, a tak porucha tohoto centra znamená převážení pudů. Ty jsou sice sebezáchovné, ale je třeba, aby byly kontrolovány neokortexem nebo hypotalamem.
Integrační funkce CNS
Sjednocení činnosti organismu v zájmu zachování celku. Jedná se neustálé vyhodnocování a porovnávání vstupních informací a vytváření odpovědi.
a) retikulární formace –síťovina buněk, které zahrnují souhrn základních životních funkcí a aktivizuje vyšší centra. Sestupní funkcí je tlumení, zesilování nebo koordinace pohybů.
b) limbický sytém a hypotalamus – střední část integrace, stále ještě podvědomá
c) mozková kůra – vědomá činnost, nejmladší integrační část
1) asociační – spojují jednotlivé okrsky mozkové kůry
2) chomisurální – spojují stejné úseky v obou hemisférách
3) projekční – spojení kůry a nižších center
Limbický systém je dobře ohraničená část mozku kolem vazníku, do které jsou zahrnuty i bazální ganglia. Je to sídlo emocí a jelikož je to vývojově stará oblast, jsou zde i pudy, a tak porucha tohoto centra znamená převážení pudů. Ty jsou sice sebezáchovné, ale je třeba, aby byly kontrolovány neokortexem nebo hypotalamem.
Integrační funkce CNS
Sjednocení činnosti organismu v zájmu zachování celku. Jedná se neustálé vyhodnocování a porovnávání vstupních informací a vytváření odpovědi.
a) retikulární formace –síťovina buněk, které zahrnují souhrn základních životních funkcí a aktivizuje vyšší centra. Sestupní funkcí je tlumení, zesilování nebo koordinace pohybů.
b) limbický sytém a hypotalamus – střední část integrace, stále ještě podvědomá
c) mozková kůra – vědomá činnost, nejmladší integrační část
Stavba a fce nervové soustavy
Výživa mozku
Zásobení mozkovými cévami, bohatě prokrven, větve společné krkavice, dělí se na vnitřní,která prochází do lebky k mozku a vnější, která prokrvuje obličej a krk. Mozek vydrží maximálně 10/15 minut bez kyslíku, pak začne odumírat.
Periferní nervová soustava
31 párů, spojují receptory s CNS a efektory. Nerv je svazek nervových vláken, obalený vazivovou pochvou a u rozvětvených nervů bývají tzv. pleteně, plexy (hrudník). Rozlišujeme dva typy nervů:
1) mozkomíšní
- 31 míšních + 12 mozkových
- I. čichový zespodu čich. laloků
- II. optický , vychází nad středním mozkem
- III. ze středního mozku
- IV. ze čtverohrbolí
- V. z Varolova mostu (trojklaný)
- X. bloudivý
2) vegetativní – řídí základní fce orgánů, má dva systémy – sympatikus a parasympatikus. S vystupuje z hrudní a bederní míchy a většinou stimuluje, P nad a pod S, většinou tlumí, stimuluje tvorbu zásob.
Zásobení mozkovými cévami, bohatě prokrven, větve společné krkavice, dělí se na vnitřní,která prochází do lebky k mozku a vnější, která prokrvuje obličej a krk. Mozek vydrží maximálně 10/15 minut bez kyslíku, pak začne odumírat.
Periferní nervová soustava
31 párů, spojují receptory s CNS a efektory. Nerv je svazek nervových vláken, obalený vazivovou pochvou a u rozvětvených nervů bývají tzv. pleteně, plexy (hrudník). Rozlišujeme dva typy nervů:
1) mozkomíšní
- 31 míšních + 12 mozkových
- I. čichový zespodu čich. laloků
- II. optický , vychází nad středním mozkem
- III. ze středního mozku
- IV. ze čtverohrbolí
- V. z Varolova mostu (trojklaný)
- X. bloudivý
2) vegetativní – řídí základní fce orgánů, má dva systémy – sympatikus a parasympatikus. S vystupuje z hrudní a bederní míchy a většinou stimuluje, P nad a pod S, většinou tlumí, stimuluje tvorbu zásob.
Stavba a fce nervové soustavy
Klidový membránový potenciál KMP je stav při kterém dochází k rovnováze kladných a záporných nábojů a membrána se polarizuje. KMP se pohybuje kolem –70mV.
Depolarizace membrány znamená, že obsahuje jak -, tak +. Je to děj, při kterém se změní náboje uvnitř a vně opačně a to je způsobeno třeba tím, že kanálky jsou např. acetylcholinem otevřeny pro sodík, který vstupuje dovnitř a draslík jde zase ven.
Synaptické potenciály jsou :
- exitační (budivý) – vede ke vzniku impulsu a je vyvolán acetylcholinem nebo noradrenalinem.
- inhibiční (tlumivý) – mediátorem je např. kyselina aminomáselná a dochází k útlumu NS.
Akční membránový potenciál je stav, kdy dojde k depolarizaci a sumarizaci všech vzruchů, které na buňku dopadnou a musí to být alespoň prahová hodnota, aby se vzruchy mohly z iniciačního segmentu posunout dál. Má vzestupnou a sestupnou část.
Při vzestupné části pronikají kationty sodíku do buňky a při sestupné části pronikají katointy draslíku.
Po odeznění akčního potenciálu (AMP) dojde k vyrovnání stavu na KMP působením sodíko-draslíkových pump, ionty se vrátí do původního stavu. Díky AMP vzniká vzruch.
Neuron má spojovací funkci, dále fci vodivou a je to integrační prvek.
Jeho integrační schopnost (zpracování) se dělí na:
- konvergenci – sjednocení vzruchů
- divergenci – předání vzruchů dál
Nervový obvod je seskupení neuronů, které uskutečňuje vedení vzruchu.
Reflex je odpověď organismu na nějaký podnět.
Neurony dělíme na :
1) senzitivní (citné, smyslové) a jsou to neurony dostředivé- aferentní
2) motorické (hybné) což jsou neurony odstředivé, eferentní.
Reflexní oblouk je spojení motorických a senzitivních neuronů, kdy po podráždění receptoru dojde k vyhodnocení v CNS a je vydána odpověď do efektoru, výkonného orgánu, což je sval nebo žláza.
Depolarizace membrány znamená, že obsahuje jak -, tak +. Je to děj, při kterém se změní náboje uvnitř a vně opačně a to je způsobeno třeba tím, že kanálky jsou např. acetylcholinem otevřeny pro sodík, který vstupuje dovnitř a draslík jde zase ven.
Synaptické potenciály jsou :
- exitační (budivý) – vede ke vzniku impulsu a je vyvolán acetylcholinem nebo noradrenalinem.
- inhibiční (tlumivý) – mediátorem je např. kyselina aminomáselná a dochází k útlumu NS.
Akční membránový potenciál je stav, kdy dojde k depolarizaci a sumarizaci všech vzruchů, které na buňku dopadnou a musí to být alespoň prahová hodnota, aby se vzruchy mohly z iniciačního segmentu posunout dál. Má vzestupnou a sestupnou část.
Při vzestupné části pronikají kationty sodíku do buňky a při sestupné části pronikají katointy draslíku.
Po odeznění akčního potenciálu (AMP) dojde k vyrovnání stavu na KMP působením sodíko-draslíkových pump, ionty se vrátí do původního stavu. Díky AMP vzniká vzruch.
Neuron má spojovací funkci, dále fci vodivou a je to integrační prvek.
Jeho integrační schopnost (zpracování) se dělí na:
- konvergenci – sjednocení vzruchů
- divergenci – předání vzruchů dál
Nervový obvod je seskupení neuronů, které uskutečňuje vedení vzruchu.
Reflex je odpověď organismu na nějaký podnět.
Neurony dělíme na :
1) senzitivní (citné, smyslové) a jsou to neurony dostředivé- aferentní
2) motorické (hybné) což jsou neurony odstředivé, eferentní.
Reflexní oblouk je spojení motorických a senzitivních neuronů, kdy po podráždění receptoru dojde k vyhodnocení v CNS a je vydána odpověď do efektoru, výkonného orgánu, což je sval nebo žláza.
Stavba a fce nervové soustavy
Hřbetní mícha (medulla spinalis)
pružná trubice bílé barvy dlouhá asi 40 až 50 cm a prochází páteřním kanálem pod lebkou plynule navazuje na prodlouženou míchu. Končí v bederní oblasti tzv. koňským ohonem. Protéká tudy míšní mok, který vzniká v mozkových komorách a v koňském ohoně se vstřebává. Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů, které vystupují z meziobratlových segmentů na obě strany těla.
Reflexy dělíme na podmíněné a na nepodmíněné (vrozené ), což je např. sací, šlapací, uchopovací nebo obranný reflex a mezi ty podmíněné patří naučené reflexy ( objevitel I.P.Pavlov).
Mícha má hlavně vodivou funkci.
Mozek
Část CNS, která je uložená v lebce. Jeho spodní strana je oploštělá, vrchní je vyklenutá. Mozek je chráněn třemi plenami (meningy) a krytá je i mícha. Nejsvrchnější plena se jmenuje tvrdá plena mozková a ta je vazivová a pevně připojená k lebce a přesně kopíruje její záhyby. Uprostřed je pavučnice, která přetahuje mozek jako balíček a je protkána cévním pletením. Nejtenčí a poslední blanou je omozečnice, která přesně kopíruje záhyby mozku.
Pavučnice a omozečnice jsou měkké pleny mozkové, mezi nimiž je mozkomíšní mok, který se sem dostává otvorem ze 4. mozkové komory. Pleny se dostávají i do páteřního kanálu a chrání míchu.
V mozku jsou 4 komory, což jsou dutiny, které se vytvořily vývojově.
I. a II. mozková komora mají tvar býčích rohů a leží v koncovém mozku v hemisférách.
III. mozková komora leží v mezimozku a ta IV. v zadním mozku mezi prodlouženou míchou a mozečkem.
Mezi III. a IV. je trubička, která se jmenuje Silviův kanálek a ten vede mozkomíšní mok (likvor), který vzniká v I. a II. a prosakuje do III. a pak je právě tím Silviovým kanálkem odváděn do míchy. Může také dojít k tomu, že se Silviův kanálek ucpe nebo je utlačen.
Mozek má asi 1300 g a na jeho velikosti není závislá inteligence jedince. Ze spodiny mozku vychází 12 mozkových nervů. Jsou to nervy hlavové. Různé nervy citné (zrak, čich), motorické (okohybný, podjazykový) a smíšené (bloudivý nerv, X.)
pružná trubice bílé barvy dlouhá asi 40 až 50 cm a prochází páteřním kanálem pod lebkou plynule navazuje na prodlouženou míchu. Končí v bederní oblasti tzv. koňským ohonem. Protéká tudy míšní mok, který vzniká v mozkových komorách a v koňském ohoně se vstřebává. Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů, které vystupují z meziobratlových segmentů na obě strany těla.
Reflexy dělíme na podmíněné a na nepodmíněné (vrozené ), což je např. sací, šlapací, uchopovací nebo obranný reflex a mezi ty podmíněné patří naučené reflexy ( objevitel I.P.Pavlov).
Mícha má hlavně vodivou funkci.
Mozek
Část CNS, která je uložená v lebce. Jeho spodní strana je oploštělá, vrchní je vyklenutá. Mozek je chráněn třemi plenami (meningy) a krytá je i mícha. Nejsvrchnější plena se jmenuje tvrdá plena mozková a ta je vazivová a pevně připojená k lebce a přesně kopíruje její záhyby. Uprostřed je pavučnice, která přetahuje mozek jako balíček a je protkána cévním pletením. Nejtenčí a poslední blanou je omozečnice, která přesně kopíruje záhyby mozku.
Pavučnice a omozečnice jsou měkké pleny mozkové, mezi nimiž je mozkomíšní mok, který se sem dostává otvorem ze 4. mozkové komory. Pleny se dostávají i do páteřního kanálu a chrání míchu.
V mozku jsou 4 komory, což jsou dutiny, které se vytvořily vývojově.
I. a II. mozková komora mají tvar býčích rohů a leží v koncovém mozku v hemisférách.
III. mozková komora leží v mezimozku a ta IV. v zadním mozku mezi prodlouženou míchou a mozečkem.
Mezi III. a IV. je trubička, která se jmenuje Silviův kanálek a ten vede mozkomíšní mok (likvor), který vzniká v I. a II. a prosakuje do III. a pak je právě tím Silviovým kanálkem odváděn do míchy. Může také dojít k tomu, že se Silviův kanálek ucpe nebo je utlačen.
Mozek má asi 1300 g a na jeho velikosti není závislá inteligence jedince. Ze spodiny mozku vychází 12 mozkových nervů. Jsou to nervy hlavové. Různé nervy citné (zrak, čich), motorické (okohybný, podjazykový) a smíšené (bloudivý nerv, X.)
Stavba a fce nervové soustavy
Prodloužená mícha
Je to část zadního mozku, která navazuje na hřbetní míchu. V bílé hmotě jsou šedé shluky, což jsou jádra neuronů, z nichž vylézají hlavové nervy (VI.-XII.). V této části mozku se nachází centrum kardiovaskulárních a dýchacích reflexů ( proto se lze celkem úspěšně oběsit), různé trávicí funkce (polykání, slinění, dávení). Vyskytuje se zde také spousta šedých neuronů, což jsou retikulární formace, které postupují do mozkového kmene a jejich fcí je aktivizace mozkové kůry a záleží na tom ztlumení a aktivizace mozkové kůry.
Své centrum zde mají ještě různé obranné reflexy, kašel, ..
Mozeček
„Malý mozek“, který má ledvinovitý tvar. Je žebrovaný , skládá se ze dvou hemisfér, spojených červem. Na povrchu je šedá hmota a vevnitř bílá, vytvářející tzv. strom života.
Funkcí mozečku je hlídání motorické činnosti, zjemnění a kontrola jemných pohybů (psaní), rovnováhy a pohybů těla. Mozeček také řídí svalové napětí a při poruchách může nastat svalová anémie, což jsou protichůdné pohyby. Do mozečku vyúsťuje spousta nervových drah z hřbetní míchy, které se nekříží.
Varolův most
Bílá hmota mezi mozečkem a prodlouženou míchou a nachází se pouze u savců. Přemosťuje obě hemisféry mozečku a spojuje vyšší centra s nižšími a spolu s mozečkem svírá IV. mozkovou komoru.
Střední mozek
Ze spodní strany má dva mohutné stonky mozkové a od nich odstupuje 3. mozkový nerv – okohybný. Ze svrchní strany jsou na něm 4 laloky – čtverohrbolí, kde se zpracovávají zprávy z analyzátorů. Horní mají na starosti zrak, spodní sluch.
Mezimozek
Původně byl součástí předního mozku. Normálně není vidět. Skládá se ze štěrbiny III. komory a má dva věnčité útvary, což jsou thalamy, nakupeniny šedé hmoty a vstupuje sem štěrbina nervových drah z nižších center, a tak je označován jako „brána vědomí“. Pod thalamy se nachází trojúhelníkovitý hypotalamus, který řídí vegetativní a hormonální funkce.
Na stopce je podvěsek mozkový (hypofýza, dozadu zase vyúsťuje epifýza, šišinka, která ovlivňuje vnímání den x noc.
Je to část zadního mozku, která navazuje na hřbetní míchu. V bílé hmotě jsou šedé shluky, což jsou jádra neuronů, z nichž vylézají hlavové nervy (VI.-XII.). V této části mozku se nachází centrum kardiovaskulárních a dýchacích reflexů ( proto se lze celkem úspěšně oběsit), různé trávicí funkce (polykání, slinění, dávení). Vyskytuje se zde také spousta šedých neuronů, což jsou retikulární formace, které postupují do mozkového kmene a jejich fcí je aktivizace mozkové kůry a záleží na tom ztlumení a aktivizace mozkové kůry.
Své centrum zde mají ještě různé obranné reflexy, kašel, ..
Mozeček
„Malý mozek“, který má ledvinovitý tvar. Je žebrovaný , skládá se ze dvou hemisfér, spojených červem. Na povrchu je šedá hmota a vevnitř bílá, vytvářející tzv. strom života.
Funkcí mozečku je hlídání motorické činnosti, zjemnění a kontrola jemných pohybů (psaní), rovnováhy a pohybů těla. Mozeček také řídí svalové napětí a při poruchách může nastat svalová anémie, což jsou protichůdné pohyby. Do mozečku vyúsťuje spousta nervových drah z hřbetní míchy, které se nekříží.
Varolův most
Bílá hmota mezi mozečkem a prodlouženou míchou a nachází se pouze u savců. Přemosťuje obě hemisféry mozečku a spojuje vyšší centra s nižšími a spolu s mozečkem svírá IV. mozkovou komoru.
Střední mozek
Ze spodní strany má dva mohutné stonky mozkové a od nich odstupuje 3. mozkový nerv – okohybný. Ze svrchní strany jsou na něm 4 laloky – čtverohrbolí, kde se zpracovávají zprávy z analyzátorů. Horní mají na starosti zrak, spodní sluch.
Mezimozek
Původně byl součástí předního mozku. Normálně není vidět. Skládá se ze štěrbiny III. komory a má dva věnčité útvary, což jsou thalamy, nakupeniny šedé hmoty a vstupuje sem štěrbina nervových drah z nižších center, a tak je označován jako „brána vědomí“. Pod thalamy se nachází trojúhelníkovitý hypotalamus, který řídí vegetativní a hormonální funkce.
Na stopce je podvěsek mozkový (hypofýza, dozadu zase vyúsťuje epifýza, šišinka, která ovlivňuje vnímání den x noc.
Anamniota – obojživelníci
Systém
Řád : Beznozí – Červoři
Vypadají jako žížaly, žijí v tropech celého světa, mají beznohé tělo dlouhé 20-100 cm. Povrch jejich těla je členěn příčnými kruhovitými zářezy. Mají zakrnělé oči, hmatová tykadla, primitivní.
Červoř kroužkovaný
Řád : Ocasatí = Mloci
Válcovité tělo s dlouhým ocasem a se dvěma páry přibližně stejných končetin (výjimečně mají zadní končetiny redukovány). Hřbetní strana ocasu je lemována ploutevním lemem (u samců je nápadnější). Larvy mají keříčkovité žábry. Za potravou se vydávají v noci a žerou hmyz a korýše.
Čolci jsou vejcorodí, u našich mloků se vyvíjejí oplozená vajíčka v těle samice a rodí se živé larvy. Larvy mají vnější žábry a jdou dravé, zpočátku beznohé. Metamorfóza larev – zanikají vnější žábry a organismus přechází na plicní dýchání. Někdy se projevuje neotenie – jedinec s larválními znaky má pohlavní orgány a je schopen rozmnožování. Mají redukovaný sluch, chybí jim střední ucho a bubínek.
Patří sem Mlok skvrnitý – žluté nebo oranžové zabarvení, na černém podkladu. Žije v listnatých a smíšených lesích a je to noční živočich. Žije v dutinách, stromech a pod kameny.
Velemlok obrovský – je až 1,5 m velký a žije v horských potocích Japonska.
Čolek obecný – rozmnožuje se ve vodě, pohlavní dimorfismus, suchozemští, vyhledávají vlhké prostředí. Přezimují na souši.
Řád : Bezocasatí = Žáby
Tento řád má asi 2400 druhů, jsou rozšířeni všude na světě. Mají silné nohy a zadní končetiny jsou ještě silnější. Z vajíčka se líhne pulec a ten se pak změní na dospělce. Některé druhy žijí na suchu, jiné jsou na vodu vázány celý život.
- kuňkovití – žlutočervené, oranžovočervené – odrazující barva, mají jedové žlázy, rozmnožování ve vodě.
- Blatnicovití – hnědožluté až hnědé zbarvení, zahrabávají se
- Ropuchovití – zavalité tělo, bradavičnaté, vodorovné zorničky.
Pipa americká, Ropuška starostlivá (má u zadečku vajíčka a chodí je smáčet do vody), ropucha obecná, zelená, skokan hnědý, zelený, šípové žáby..
Řád : Beznozí – Červoři
Vypadají jako žížaly, žijí v tropech celého světa, mají beznohé tělo dlouhé 20-100 cm. Povrch jejich těla je členěn příčnými kruhovitými zářezy. Mají zakrnělé oči, hmatová tykadla, primitivní.
Červoř kroužkovaný
Řád : Ocasatí = Mloci
Válcovité tělo s dlouhým ocasem a se dvěma páry přibližně stejných končetin (výjimečně mají zadní končetiny redukovány). Hřbetní strana ocasu je lemována ploutevním lemem (u samců je nápadnější). Larvy mají keříčkovité žábry. Za potravou se vydávají v noci a žerou hmyz a korýše.
Čolci jsou vejcorodí, u našich mloků se vyvíjejí oplozená vajíčka v těle samice a rodí se živé larvy. Larvy mají vnější žábry a jdou dravé, zpočátku beznohé. Metamorfóza larev – zanikají vnější žábry a organismus přechází na plicní dýchání. Někdy se projevuje neotenie – jedinec s larválními znaky má pohlavní orgány a je schopen rozmnožování. Mají redukovaný sluch, chybí jim střední ucho a bubínek.
Patří sem Mlok skvrnitý – žluté nebo oranžové zabarvení, na černém podkladu. Žije v listnatých a smíšených lesích a je to noční živočich. Žije v dutinách, stromech a pod kameny.
Velemlok obrovský – je až 1,5 m velký a žije v horských potocích Japonska.
Čolek obecný – rozmnožuje se ve vodě, pohlavní dimorfismus, suchozemští, vyhledávají vlhké prostředí. Přezimují na souši.
Řád : Bezocasatí = Žáby
Tento řád má asi 2400 druhů, jsou rozšířeni všude na světě. Mají silné nohy a zadní končetiny jsou ještě silnější. Z vajíčka se líhne pulec a ten se pak změní na dospělce. Některé druhy žijí na suchu, jiné jsou na vodu vázány celý život.
- kuňkovití – žlutočervené, oranžovočervené – odrazující barva, mají jedové žlázy, rozmnožování ve vodě.
- Blatnicovití – hnědožluté až hnědé zbarvení, zahrabávají se
- Ropuchovití – zavalité tělo, bradavičnaté, vodorovné zorničky.
Pipa americká, Ropuška starostlivá (má u zadečku vajíčka a chodí je smáčet do vody), ropucha obecná, zelená, skokan hnědý, zelený, šípové žáby..
Stavba a fce nervové soustavy
50) Stavba a fce nervové soustavy
Tato soustava je endodermálního původu a její vznik se označuje termínem neurulace, což vlastně znamená vchlípení ektodermu. Postupně se pohybem organismu vytvořilo centrum a z něho mícha – mozek + mícha = CNS.
Nervstvo dělíme na obvodové (periferní) a autonomní (vegetativní).
Funkcí nervové soustavy je řízení organismu, které je rychlejší než hormonální a funguje na principu fyzikálních vzruchů (dráždivost, vodivost)
Funkce nervové soustavy
- senzorická – příjem informací z vnějšího a vnitřního prostředí (receptory)
- asociační – zpracování a porovnání s pamětí, probíhá to v CNS.
- výkonná – vlastní vydání informace a výkonný orgán to vykoná. Jedná se o sval nebo žlázu (efektor).
Stavba
Základní stavební jednotkou je neuron, který je vodivý a dráždivý.
Skládá se z
- buněčného těla, které je jaderné
- výběžků - dendritů – šedé, dostředivé a neuritů – bílý výběžek, který je nevětvený a pokrytý myelinovou pochvou, regeneruje.
Myelin je tvořen Schwanovými buňkami a Ranvierovy zářezy, které ovlivňují rychlost šíření vzruchu.Glie jsou pomocné buňky, které ochraňují a vyživují neurony, jsou větvené. Výstupní část axonu z těla buňky je místo akčního potenciálu. Na konci se axon větví a vznikají synapse.
Vesikuly obsahují mediátorovou tekutinu – noradrenalin, acetylcholin nebo serotonin.
Nervový vzruch
Vzniká membránový potenciál :
K+ chce ven, ale – je táhne dovnitř. Vzniká tak membránový potenciál a tento vztah se dá měřit.
Tato soustava je endodermálního původu a její vznik se označuje termínem neurulace, což vlastně znamená vchlípení ektodermu. Postupně se pohybem organismu vytvořilo centrum a z něho mícha – mozek + mícha = CNS.
Nervstvo dělíme na obvodové (periferní) a autonomní (vegetativní).
Funkcí nervové soustavy je řízení organismu, které je rychlejší než hormonální a funguje na principu fyzikálních vzruchů (dráždivost, vodivost)
Funkce nervové soustavy
- senzorická – příjem informací z vnějšího a vnitřního prostředí (receptory)
- asociační – zpracování a porovnání s pamětí, probíhá to v CNS.
- výkonná – vlastní vydání informace a výkonný orgán to vykoná. Jedná se o sval nebo žlázu (efektor).
Stavba
Základní stavební jednotkou je neuron, který je vodivý a dráždivý.
Skládá se z
- buněčného těla, které je jaderné
- výběžků - dendritů – šedé, dostředivé a neuritů – bílý výběžek, který je nevětvený a pokrytý myelinovou pochvou, regeneruje.
Myelin je tvořen Schwanovými buňkami a Ranvierovy zářezy, které ovlivňují rychlost šíření vzruchu.Glie jsou pomocné buňky, které ochraňují a vyživují neurony, jsou větvené. Výstupní část axonu z těla buňky je místo akčního potenciálu. Na konci se axon větví a vznikají synapse.
Vesikuly obsahují mediátorovou tekutinu – noradrenalin, acetylcholin nebo serotonin.
Nervový vzruch
Vzniká membránový potenciál :
K+ chce ven, ale – je táhne dovnitř. Vzniká tak membránový potenciál a tento vztah se dá měřit.
Amniota – plazi
Podřád : Hadi
Vývojově nejmladší skupina plazů, jsou pozemní, stromoví i vodní. Ztráta končetin i jejich kosterních pásem. Páteř má až 300 obratlů a žeber – velká pohyblivost. Pružné spojení čelistních kostí s roztažitelnými vazy – polykání velkých soust. Zuby jehlicovité, skloněné dozadu, někdy duté, spojené s jedovou žlázou. Nejdokonalejší jedový aparát mají zmijovotí a chřestýšovití hadi. Jejich jed působí hlavně na nervový a cévní systém. Malí hadíčci mají vaječný zub. Hadi mají redukované střední ucho, jsou téměř hluší. Útrobní orgány jsou protáhlé, často jen jednostranně vyvinuté. Chybí jim močový měchýř.
- hroznýšovití – škrtiči, hroznýš královský – 4m, J. Amerika, vejcoživorodý; krajta tygrovitá - také 4m, samice obtáčí snůšku vajec a zahřívá je vlastním tělem; krajta mřížkovaná – JV Asie, až 10 m; Anakonda – nejtěžší had, až 300 kg a 10m, často ve vodě.
- Užovkovití – většinou menší až středně velcí nejedovatí hadi, užovka obojková – žluté půlměsíčky za krkem, poblíž vody, plave, dokáže ze sebe udělat mrtvou; u. podpalmatá – vázána ještě více na vodu, loví i ryby; u. stromová – až 1,5m, šplhavá, znak lékáren „Aeskulapův znak“
- Korálovcovití – nejjedovatější hadi, korálovec – pestré varovné kroužky na těle (černá není vedle červené); kobra indická – může rozšířit krk roztažením žeber; kobra africká – had faraonů; kobra královská – největší jedovatý had, jed zabije i slona, živí se hady; kobra černá – „plivající kobra“.
- Zmijovití – zmije obecná – jediný náš jedovatý had, dorůstá 50 m, účinný jed, ale má ho malé množství, tak zdravého člověk a neohrozí, kresba na hřbetě;potrava hlodavci; zmije růžkatá.
- Chřestýšovití – především S. Amerika, chřestýš – má na konci ocasu chřestidlo, což jsou zbytky svlečené pokožky, zastrašuje tak nepřátele, má dokonalý jedový aparát.
- Vodní hadi – vodnář dvoubarevný – mořský, ploché tělo, hejna až milionu kusů; ploskolebec vodní – mořský, prudce jedovatý.
Vývojově nejmladší skupina plazů, jsou pozemní, stromoví i vodní. Ztráta končetin i jejich kosterních pásem. Páteř má až 300 obratlů a žeber – velká pohyblivost. Pružné spojení čelistních kostí s roztažitelnými vazy – polykání velkých soust. Zuby jehlicovité, skloněné dozadu, někdy duté, spojené s jedovou žlázou. Nejdokonalejší jedový aparát mají zmijovotí a chřestýšovití hadi. Jejich jed působí hlavně na nervový a cévní systém. Malí hadíčci mají vaječný zub. Hadi mají redukované střední ucho, jsou téměř hluší. Útrobní orgány jsou protáhlé, často jen jednostranně vyvinuté. Chybí jim močový měchýř.
- hroznýšovití – škrtiči, hroznýš královský – 4m, J. Amerika, vejcoživorodý; krajta tygrovitá - také 4m, samice obtáčí snůšku vajec a zahřívá je vlastním tělem; krajta mřížkovaná – JV Asie, až 10 m; Anakonda – nejtěžší had, až 300 kg a 10m, často ve vodě.
- Užovkovití – většinou menší až středně velcí nejedovatí hadi, užovka obojková – žluté půlměsíčky za krkem, poblíž vody, plave, dokáže ze sebe udělat mrtvou; u. podpalmatá – vázána ještě více na vodu, loví i ryby; u. stromová – až 1,5m, šplhavá, znak lékáren „Aeskulapův znak“
- Korálovcovití – nejjedovatější hadi, korálovec – pestré varovné kroužky na těle (černá není vedle červené); kobra indická – může rozšířit krk roztažením žeber; kobra africká – had faraonů; kobra královská – největší jedovatý had, jed zabije i slona, živí se hady; kobra černá – „plivající kobra“.
- Zmijovití – zmije obecná – jediný náš jedovatý had, dorůstá 50 m, účinný jed, ale má ho malé množství, tak zdravého člověk a neohrozí, kresba na hřbetě;potrava hlodavci; zmije růžkatá.
- Chřestýšovití – především S. Amerika, chřestýš – má na konci ocasu chřestidlo, což jsou zbytky svlečené pokožky, zastrašuje tak nepřátele, má dokonalý jedový aparát.
- Vodní hadi – vodnář dvoubarevný – mořský, ploché tělo, hejna až milionu kusů; ploskolebec vodní – mořský, prudce jedovatý.
Anamniota – obojživelníci
49) Anamniota – obojživelníci
Obojživelníci obývají vodu i souš, jejich předchůdcem byla Latimérie – lalokoploutvé ryby. Obojživelníci se vyvíjejí od devonu a prvohor. Jsou to čtvernožci a pomalu se jim začínají oddělovat krevní oběhy. Jejich vajíčka se vyvíjejí ve vodě. Obojživelníků existuje asi 3000 druhů.
Pokryv těla
Na povrchu těla mají nahou kůži, která je slizká, protože obsahuje slizové žlázy, které můžou být změněny i na jedové. Kůže je propustná pro vodu, slabě rohovatí a odlupuje se = svlékání. Spodní vrstva obsahuje barviva (chromatofory), díky nímž se mohou barevně měnit. Kůže je důležitá z hlediska dýchání, až ze 30% kožní dýchání, a proto je bohatě prokrvena.
Kostra a další soustavy
Kostra je zcela zkostnatělá a obratle páteře utlačují chordu. Lebka je plochá a nedokonale, kloubně spojena s páteří. Pánev se skládá z tenkých tyčinkovitých kostí a je na ní vidět zbytek ocasu. Končetiny mají podobnou stavbu jako ty lidské, jsou pětiprsté na předních končetinách a u zadních zakrňuje palec, tudíž mají jen 4 prsty.
Kosterní svalstvo je rozlišenou u žab je rozvinuté hlavně na zadních končetinách, napomáhá skákání.
Nervová soustava – malý mozek s vyvinutým středním mozkem, koncový mozek je větší než u ryb, ale pořád je velmi malý. Jedná se o první obratlovce, kteří nejsou němí. Jejich oči jsou kryty víčky a mžurkou – oční žlázy, slzné kanálky, vidí barevně. U vyhynulých krytolebců bylo i třetí oko. Sluch je nejlépe vyvinut u žab, které vydávají zvuky, ale nemají zvukovod. Bubínek je na povrchu těla. Mají Eustachovu trubici.
Chemoreceptory mají v ústech, hltanu i jícnu, v nosní dutině čich. U larev a některých ocasatých je vyvinut proudový orgán.
Také u nich můžeme najít Jacobsonův orgán, což je přídatné čichové ústrojí, se slepými váčky s čichovou sliznicí, které jsou spojené s dutinou ústní.
Trávicí soustava začíná klasicky v ústní dutině, mají vymrštitelný jazyk a homodontní kuželovité zuby, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, kloaka a řitní otvor. Mají také játra a slinivku.
Dýchací soustavě napomáhá kožní dýchání. Obojživelníci mají jednoduché, nezřasené plíce. Polykají vzduch. U larev jsou žábry. Při přezimování dýchají kůží. U samečků se objevují rezonanční měchýřky.
Cévní soustava je rozdělena na malý plicní a velký tělní oběh. Jejich srdce je trojdílné a má 2 předsíně a jednu komoru, v níž dochází k mísení okysličené a neokysličené krve. U larev je srdce stejné jako u ryb.
Vylučovací soustava má párové ledviny, močový měchýř a močovody, vedoucí do kloaky.
Rozmnožovací soustava – jsou to gonochoristé, vývody párových gonád do kloaky. Z rosolovitého vajíčka se líhne larva. U žab se první vyvinou první zadní nohy a u ocasatých přední. Vnější oplození, samička kloakou sbírá spermatofor a spermie mají dlouhou životnost. K oplození dojde zadlouho.
Obojživelníci jsou ekologicky citliví a užiteční, protože jsou to hmyzožravci.
Anabióza – stav strnulosti.
Obojživelníci obývají vodu i souš, jejich předchůdcem byla Latimérie – lalokoploutvé ryby. Obojživelníci se vyvíjejí od devonu a prvohor. Jsou to čtvernožci a pomalu se jim začínají oddělovat krevní oběhy. Jejich vajíčka se vyvíjejí ve vodě. Obojživelníků existuje asi 3000 druhů.
Pokryv těla
Na povrchu těla mají nahou kůži, která je slizká, protože obsahuje slizové žlázy, které můžou být změněny i na jedové. Kůže je propustná pro vodu, slabě rohovatí a odlupuje se = svlékání. Spodní vrstva obsahuje barviva (chromatofory), díky nímž se mohou barevně měnit. Kůže je důležitá z hlediska dýchání, až ze 30% kožní dýchání, a proto je bohatě prokrvena.
Kostra a další soustavy
Kostra je zcela zkostnatělá a obratle páteře utlačují chordu. Lebka je plochá a nedokonale, kloubně spojena s páteří. Pánev se skládá z tenkých tyčinkovitých kostí a je na ní vidět zbytek ocasu. Končetiny mají podobnou stavbu jako ty lidské, jsou pětiprsté na předních končetinách a u zadních zakrňuje palec, tudíž mají jen 4 prsty.
Kosterní svalstvo je rozlišenou u žab je rozvinuté hlavně na zadních končetinách, napomáhá skákání.
Nervová soustava – malý mozek s vyvinutým středním mozkem, koncový mozek je větší než u ryb, ale pořád je velmi malý. Jedná se o první obratlovce, kteří nejsou němí. Jejich oči jsou kryty víčky a mžurkou – oční žlázy, slzné kanálky, vidí barevně. U vyhynulých krytolebců bylo i třetí oko. Sluch je nejlépe vyvinut u žab, které vydávají zvuky, ale nemají zvukovod. Bubínek je na povrchu těla. Mají Eustachovu trubici.
Chemoreceptory mají v ústech, hltanu i jícnu, v nosní dutině čich. U larev a některých ocasatých je vyvinut proudový orgán.
Také u nich můžeme najít Jacobsonův orgán, což je přídatné čichové ústrojí, se slepými váčky s čichovou sliznicí, které jsou spojené s dutinou ústní.
Trávicí soustava začíná klasicky v ústní dutině, mají vymrštitelný jazyk a homodontní kuželovité zuby, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, kloaka a řitní otvor. Mají také játra a slinivku.
Dýchací soustavě napomáhá kožní dýchání. Obojživelníci mají jednoduché, nezřasené plíce. Polykají vzduch. U larev jsou žábry. Při přezimování dýchají kůží. U samečků se objevují rezonanční měchýřky.
Cévní soustava je rozdělena na malý plicní a velký tělní oběh. Jejich srdce je trojdílné a má 2 předsíně a jednu komoru, v níž dochází k mísení okysličené a neokysličené krve. U larev je srdce stejné jako u ryb.
Vylučovací soustava má párové ledviny, močový měchýř a močovody, vedoucí do kloaky.
Rozmnožovací soustava – jsou to gonochoristé, vývody párových gonád do kloaky. Z rosolovitého vajíčka se líhne larva. U žab se první vyvinou první zadní nohy a u ocasatých přední. Vnější oplození, samička kloakou sbírá spermatofor a spermie mají dlouhou životnost. K oplození dojde zadlouho.
Obojživelníci jsou ekologicky citliví a užiteční, protože jsou to hmyzožravci.
Anabióza – stav strnulosti.
Amniota – plazi
Systém
Řád : Haterie
Staří živočichové, mají tři oči, dnes žijí pouze na některých částech Nového Zélandu. Jsou to opravdu žijící fosílie, které od druhohor nezměnily podobu. Mají trnité šupiny, jsou to noční plazi, kteří dorůstají 50-80 cm. Tělesná teplota velmi nízká –12°C !
Řád : Želvy
Vývin z prvohor a druhohor. Mají dvojitý krunýř, který se skládá z horní a dolní poloviny. Spodní je složena z kostěných štítků, ke kterým přirůstají kostní obratle, žebra a některé části pásem končetin. Horní část je z rohovitých štítků. Suchozemské želvy mají krunýř kulatý, vodní želvy spíše placatý, je přizpůsoben plavání. Do krunýře se v případě nebezpečí ukrývají.
Mají bezzubé zobákovité čelisti, s ostrou rohovinou. Pětiprsté končetiny s drápy, ale vodní želvy mají blány. Žebra jsou vrostlá do krunýře, a tak dýchání napomáhají vtahováním a vytahováním krku a nohou. Vodní želvy mají přídatné dýchací orgány ve sliznici dutiny ústní nebo anální vaky, schopné přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě.
Želva bahenní – j. Slovensko, vodní, potápí se, asi 20 cm velká
Želva žlutohnědá, zelenavá – j. Evropa, pouze 1-2 vejce
Želva obrovská – 2m a 200 kg, Indický oceán
Želva sloní
Kareta obecná – dělá se z ní polévka, želvovina, hojná, dravá
Kožatka velká – 100 vajec po 2 měsících., největší žijící želva, 2m a až 600kg.
Řád : Krokodýlové
Velcí plazi s protáhlým tvarem těla ještěrovitého tvaru (až 10m). Obojživelný způsob života. Progresivní znaky – srdce je téměř rozděleno na 2 komory, dýchání napomáhá blanitá bránice. Mají pokročilé rozlišení svalstva, dokonalejší mozek, heterodontní chrup v čelistních jamkách. Tlustá kůže chráněná rohovitými štítky. Ve vodě je hlavním pohybovým orgánem ocas. Samci mají nepárový penis, samice zahrabávají vejce do písku nebo staví hnízdo.
Krokodýl nilský, aligátor mississippský, gaviál indický
Řád : Haterie
Staří živočichové, mají tři oči, dnes žijí pouze na některých částech Nového Zélandu. Jsou to opravdu žijící fosílie, které od druhohor nezměnily podobu. Mají trnité šupiny, jsou to noční plazi, kteří dorůstají 50-80 cm. Tělesná teplota velmi nízká –12°C !
Řád : Želvy
Vývin z prvohor a druhohor. Mají dvojitý krunýř, který se skládá z horní a dolní poloviny. Spodní je složena z kostěných štítků, ke kterým přirůstají kostní obratle, žebra a některé části pásem končetin. Horní část je z rohovitých štítků. Suchozemské želvy mají krunýř kulatý, vodní želvy spíše placatý, je přizpůsoben plavání. Do krunýře se v případě nebezpečí ukrývají.
Mají bezzubé zobákovité čelisti, s ostrou rohovinou. Pětiprsté končetiny s drápy, ale vodní želvy mají blány. Žebra jsou vrostlá do krunýře, a tak dýchání napomáhají vtahováním a vytahováním krku a nohou. Vodní želvy mají přídatné dýchací orgány ve sliznici dutiny ústní nebo anální vaky, schopné přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě.
Želva bahenní – j. Slovensko, vodní, potápí se, asi 20 cm velká
Želva žlutohnědá, zelenavá – j. Evropa, pouze 1-2 vejce
Želva obrovská – 2m a 200 kg, Indický oceán
Želva sloní
Kareta obecná – dělá se z ní polévka, želvovina, hojná, dravá
Kožatka velká – 100 vajec po 2 měsících., největší žijící želva, 2m a až 600kg.
Řád : Krokodýlové
Velcí plazi s protáhlým tvarem těla ještěrovitého tvaru (až 10m). Obojživelný způsob života. Progresivní znaky – srdce je téměř rozděleno na 2 komory, dýchání napomáhá blanitá bránice. Mají pokročilé rozlišení svalstva, dokonalejší mozek, heterodontní chrup v čelistních jamkách. Tlustá kůže chráněná rohovitými štítky. Ve vodě je hlavním pohybovým orgánem ocas. Samci mají nepárový penis, samice zahrabávají vejce do písku nebo staví hnízdo.
Krokodýl nilský, aligátor mississippský, gaviál indický
Amniota – plazi
Řád : Šupinatí
Podřád : Ještěři
Dobře vyvinuté oba páry končetin, páteř rozlišitelná na trupovou a ocasní část. Jsou schopni autotomie. Aktivní jsou pouze ve dne, mají silné šupiny, které je brání před sluncem. Zahrabávají vajíčka, vajcoživorodost – vývoj vejcete v samici a s kladením se líhnou mláďata.
- gekoni – Gekon zední – noční živočich, oči kryté průhlednými víčky, přísavky na prstech mu umožňují pohyb po hladkých stěnách
- leguáni – rozšířeni na americkém kontinentě, leguán mořský-býložravec, leguán zelený.
- chameleoni – Afrika, Madagaskar, J. Evropa, stromoví živočichové s ovíjivým ocasem, dlouhým lepivým jazykem, velké, nezávisle na sobě pohyblivé oči, víčka až na malý střední otvor srostlá, schopnost barvozměny.
- Agama límcová- austrálie, velká až 80 cm s 20 cm límcem, který je z kůže a vyztužen kostními paprsky. Používá ho k zastrašování.
- Ještěrka obecná, zelená, živorodá – vejcoživorodost
- Slepýš křehký – redukce končetin, celá Evropa, vlhká místa.
- Varan komodský – až 3 m, největší žijící ještěr.
Podřád : Ještěři
Dobře vyvinuté oba páry končetin, páteř rozlišitelná na trupovou a ocasní část. Jsou schopni autotomie. Aktivní jsou pouze ve dne, mají silné šupiny, které je brání před sluncem. Zahrabávají vajíčka, vajcoživorodost – vývoj vejcete v samici a s kladením se líhnou mláďata.
- gekoni – Gekon zední – noční živočich, oči kryté průhlednými víčky, přísavky na prstech mu umožňují pohyb po hladkých stěnách
- leguáni – rozšířeni na americkém kontinentě, leguán mořský-býložravec, leguán zelený.
- chameleoni – Afrika, Madagaskar, J. Evropa, stromoví živočichové s ovíjivým ocasem, dlouhým lepivým jazykem, velké, nezávisle na sobě pohyblivé oči, víčka až na malý střední otvor srostlá, schopnost barvozměny.
- Agama límcová- austrálie, velká až 80 cm s 20 cm límcem, který je z kůže a vyztužen kostními paprsky. Používá ho k zastrašování.
- Ještěrka obecná, zelená, živorodá – vejcoživorodost
- Slepýš křehký – redukce končetin, celá Evropa, vlhká místa.
- Varan komodský – až 3 m, největší žijící ještěr.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)