7.1.2 Růst v Evropě po WW2
Každá diskuze o evropské integraci a ekonomickém růstu musí začít nezpochybnitelnými fakty. Největšího růstu dosáhla Evropa v poválečném období, fakty z této periody se nyní budeme zabývat.
Fáze evropského růstu
Z historického pohledu je kontinuální ekonomický růst novodobým fenoménem. Před průmyslovou revolucí, která byla nastartována v UK koncem 1700, evropské příjmy stagnovaly téměř jeden a půl milénia. Bylo zjištěno, že reálný příjem typického britského pracovníka v továrně kolem roku 1850 nebyl větší než typického svobodného římského řemeslníka v prvním století. Mezi slavnými léty římského impéria a průmyslové revoluce byly periody růstu střídány hladomory, mory a válečnými konflikty, které pro běžnou osobu znamenaly uvržení do bídy.
S industrializací, která se ve většině evropských zemí rozšířila okolo roku 1870, začal růst roční příjem na osobu slušnými 2% ročně. Od roku 1890 se pak datuje první perioda dlouhodobějšího růstu HDP ročně průměrně o 2,6%. Musíme zdůraznit, že takovýto růst znamená zdvojnásobení HDP každých 27 let. Je ale třeba říct, že zde nemluvíme o růstu příjmu na osobu, neboť i populace v této době výrazně rostla. Po přepočtení zjistíme, že v této periodě tedy příjem na osobu se ročně zvětšoval o 1,7%. Zhruba polovičních hodnot pak bylo dosaženo v druhé periodě, které je přibližně definována od počátku WW1 do restrukturalizace po WW2 (přesně pak 1913-1950). Zde si povšimněme, že ačkoliv absolutní i relativní na osobu GDP klesaly, přepočet na hodiny vzrostl. To bylo způsobeno vytvářením dělnických svazů a sociální legislativou.
Žádné komentáře:
Okomentovat