Výsledkem těchto snah bylo vytvoření dvou nadnárodních organizací a to EURATOMU a Evropského hospodářského společenství (EEC). Římské smlouvy zavazovaly členské státy k hluboké ekonomické spolupráci, včetně vytvoření celní unie, umožnění volného pohybu osob, integrace kapitálových trhů a vytvoření určitých společných politik. Smlouvou byly vytvořeny nadnárodní instituce: Evropské shromáždění (předchůdce EP), Evropská komise, Evropský soudní dvůr, které měly provádění těchto cílů zaštiťovat, dohlížet a případné nedodržování sankciovat.
1.2.3 Internacionální směřování: od OEEC k EFTA
Vytvoření EEC přineslo zcela nový prvek do Evropské integrace. Zatímco OEEC také usilující o obchodní integraci, bylo postaveno na ne-diskriminační bázi, EEC bylo založeno na jiných principech - diskriminačních, preferenčních. To vlastně znamenalo rozdělení OEEC na dvě skupiny, kde první (in EEC) diskriminovala druhou (out EEC) a druhá byla diskriminována první. Jako reakci na tuto nerovnováhu sedm z těchto outsiderů založilo v roce 1960 vlastní obchodní uskupení a to Evropské sdružení volného obchodu (EFTA). Zbývající země Evropy (mimo sféru SSSR) pak měly dvě možnosti připojení k EFTA nebo k EEC.
Žádné komentáře:
Okomentovat