I. Státní rozpočet - plánované výdaje a očekávané příjmy v daném roce, seznam specifických programů a zdrojů daní
1) Skutečný rozpočet = skutečné výdaje a příjmy
2) Strukturální rozpočet = výdaje a příjmy plánované na situaci, kdy by byla ekonomika na hranici PP
3) Cyklický rozpočet = dopad hospodářského cyklu na ropočet
(C.r. = Sk.r. - Str.r.)
Pokud příjmy = výdaje => vyrovnaný rozpočet,
příjmy > výdaje => rozpočtový přebytek,
příjmy < výdaje => rozpočtový deficit.
V ČR: 1993 ... + 1,1mld Kč
1994 ... +10,4mld Kč 1. čtvrtletí 1996 ...+1,7mld Kč
1995 ... + 7,2mld Kč
V případě deficitu je nutno vytisknouti nové peníze nebo si vypůjčit => státní dluh
II. Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem
a) napomoci utlumiti výkyvy hosp. cyklu
b) přispěti k zachování růstu s vysokou zaměstnaností a nízkou inflací
Automatická fiskální politika - ekonomika má svoje vestavěné stabilizátory, které započnou působit proti recesi okamžitě, jsou součástí právního řádu dané země.
1) Automatické změny zdanění - progresivní zdanění
- vládní příjmy tak rostou při inflaci (dochází ke stahování peněz z oběhu) a klesají při recesi (růst peněz v oběhu), což napomáhá stabilitě ekonomiky
2) Pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery
- rovněž pohybují penězi anticyklickým způsobem a tak stabilizují
Pro celkovou stabilitu ekonomiky však nepostačí toliko automatické stabilizátory, ty pouze omezují kolísání v ekonomice. Zbývající poruchy řeší monetární politika nebo fiskální politika diskreční.
Fiskální politika s volností rozhodování - diskreční
Nástroje: 1) Veřejné práce a další výdajové programy -
- vytváření pracovních příležitostí ve veřejném sektoru (příliš se nepoužívají, neboť trvá velmi dlouho příprava a tak než mohou být najati nezaměstnaní, je třeba už po recesi.)
2) Projekty veřejné zaměstnanosti - výhodou je možnost rychlého zahájení a ukončení, nevýhoda je, že nezaměstnaný po ukončení programu nemá novou kvalifikaci a je tak ve stejným srabu jako předtím
3) Daňové sazby - zpravidla zvýšení daní znamená zvýšení příjmů st. rozpočtu, ale sníží spotřebu (C) a tím i GNP. Jsou-li ale daně příliš vysoké, i jejich snížením lze dosáhnouti vyšších příjmů st.r. a navíc růstu spotřeby, kterak, to ukazuje Laferova křivka:
Snížení daní ale většinou trvá velmi dlouho (především dohoda o něm) a je obtížné daně zase zvyšovat, až nebezpečí pomine. Navíc, vědí-li spotřebitelé, že změna v daňových sazbách je jen dočasná, nebudou měnit výši spotřeby, takže je snížení neúčinné.
Podle většiny ekonomů je dnes důležitější a také účinnější monetární politika.
III. Kombinace monetární a fiskální politiky
1) řízení poptávky = zajištění takové AD, aby inflace ani nezaměstnanost nebyla nepřiměřeně vysoká ( celkové omezení či stimulace ekonomiky)
2) fiskálně - monetární politika - FP a MP lze užívat k ovlivnění výše GNP i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a pomocí MP může vláda měnit část GNP vynaloženou na I, C, ...
restriktivní MP + expanzivní FP = snížení I a zvýšení G
expanzivní MP + restriktivní FP = zvýšení I a snížení C
GNP zůstane v obou případech stejný, jen má jinou strukturu.
IV. Vytlačování investic?
Někteří ekonomové tvrdí, že zvýšení vládních výdajů a uspává obyvatelstvo, podkopává ekonomiku - vytlačuje soukromé investice
G+...GNP+...D po penězích+...ir+...I-
Zvýšení G totiž zvýší strukturální deficit a tak sníží investice
Toto vytlačování se neděje v období recese, neb cyklický deficit na investice nepůsobí.
Že strukturální deficit vytlačuje investice, o tom není debaty, ale kolik a jak?
V. FP v multiplikátoru , vliv G a T
G... se přičte stejně jako investice a vtnikne nový průsečík s osou 45°. Výdajový multiplikátor je pak stejný jako investiční (viz ot. 11) = 1/(1-MPC)
T...je pak třeba zvýšit ke krytí G, ale o více než G!!
Daňový multiplikátor je proto menší než výdajový =
= 1/{(1-MPC)*(1-t)}
VI. Vládní dluh - vláda se zadluží, když dojde ke zvýšení rozpočtového deficitu a nechce riskovat růst inflace vydáním nových peněz
To, co platí pro soukromý dluh neplatí pro dluh vládní ( neustálý soukromý dluh = nevýhoda, neustálý státní dluh = výhoda - investice...)
Reálné problémy z velkého vládního dluhu:
1)obsluha vnějšího (do zahraničí) dluhu - musí se splácet, čímž klesají spotřební možnosti země
2)ztráta efektivnosti ze zdanění - vnitřní dluh - vláda platí úroky domácnostem, ty pak mají dost peněz =>méně pracují =>méně vydělávají => platí menší daně
3)nahrazování kapitálu veřejným dluhem - zvýší-li se dluh, vláda vydá obligace, lidi nahradí ostatní druhy kapitálu obligacemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat